Co člověk potřebuje ke štěstí? Být inspicientem, garderobiérkou nebo rekvizitářem v divadle (1998). Scénář a režie O. Kepka

Dokumentární film Obyčejný život je jedním z volné řady dokumentárních filmů zabývajících se otázkami relativity štěstí v lidském životě. Oko kamery tentokrát zavítalo do Divadla na Vinohradech, avšak cílem jeho zájmu nebyl umělecký soubor, jak obvykle bývá zvykem. Nahlédneme do divadla totiž z druhé strany. Poznáme životní osudy několika dlouholetých zaměstnanců tohoto slavného stánku české kultury. Zaměstnanců, jejichž jména zůstávají obvykle utajena divákům, ale bez kterých by dění na jevišti nemohlo existovat.

Setkáme se například s Vilmou Mottlovou, dámskou garderobiérkou, kterou již stejný tvůrčí tým navštívil při natáčení jednoho dílu Lapidária (Příběh knihy kostýmů). Poznáme však také rekvizitáře Leoše Hanzla, inspicienty Karla Hovorku a Antonína Samlera – ten například vyfotografoval slavné setkání herců Vinohradského divadla s Olgou Scheinpflugovou, které se uskutečnilo v prostorách vily Karla Čapka.

Právě Karel Čapek a jeho novela Obyčejný život budou jistým filosofickým odrazem pro dokreslení názorů všech těch „neobyčejných obyčejných“ lidí. Novela Obyčejný život – poslední část Čapkovy noetické trilogie – je úvahou na téma velikosti prostého života. Velký znalec díla Karla Čapka, teatrolog dr. František Černý, řadí tento román na samý vrchol světové prózy 20. století.

Napište nám