Děti revoluce

V květnu 1990 zachvátily Austrálii politické nepokoje. Zemi dělil jen týden od občanské války. Nebo revoluce, chcete-li. A lidé to ani netušili. Podle vlády tím byl vinen jediný muž. Ten dává ovšem vinu své matce. Ženě, která věnovala celý svůj život jedinému cíli: svržení stávajícího a nastolení spravedlivějšího společenského řádu, řádu, v němž se nebudou dít křivdy a nespravedlnost, v němž nebudou chudí ani bohatí, kde bude každý pracovat podle svých schopností a každému se dostane podle jeho potřeb. Takový svět si mladičká Joan Frazerová, poučená díly klasiků marxismu leninismu, vysnila. Za takový svět celý život bojovala, pro tento boj vychovávala svého jediného syna. Měla si ovšem uvědomit, že jablko nepadá daleko od stromu. A jen ona sama věděla, kdo je otcem jejího Joea...

Černočerná, mírně surrealistická komedie o tom, kam vede fanatismus a lidská zaslepenost, je autorským dílem (a celovečerním debutem) scénáristy a režiséra Petera Duncana, který k ní načerpal námět ve vlastní rodině. Jeho dědeček, člen komunistické strany od čtyřicátých let, zaslepeně lpěl na svých ideálech až do své smrti a stal se tak jakýmsi předobrazem Duncanovy hrdinky.

O kvalitách filmu svědčí i to, že se de facto neznámému režisérovi podařilo pro svou prvotinu získat herecký výkvět současné australské scény. O Judy Davisové prohlásil Woody Allen, že je to "pravděpodobně největší herečka své generace". Goffrey Rush získal Oscara za svou roli ve filmu Záře. Sam Neill patří ke stálicím své herecké generace - známe jej např. z Jurského parku či Piana. Rachel Griffithsová je jedna z nejzajímavějších mladých australských hereček - připomeňme si filmy Muriel se vdává či Mít a udržet si... A roli Stalina si s chutí "střihla" známá americká hvězda F. Murray Abraham (Amadeus, Poslední akční hrdina, Jméno růže, Všichni prezidentovi muži...)