Smetanovci

Milan Škampa (*4. 6. 1928 - 14. 4. 2018) se díky své mamince, učitelce houslí, dostal k hudbě ve velmi útlém věku. Už ve čtyřech letech se stal jejím žákem a rok nato vystupoval v pražském Obecním domě. V roce 1941 rozvíjení jeho hudebního talentu převzal violista prof. Ladislav Černý. Během období protektorátu ho změna v datu narození zachránila před totálním nasazením a tak jako šestnáctiletý mohl působit jako sólista v Českém rozhlasu a na této pozici setrval do roku 1956. Mezitím v roce 1951 absolovoval na AMU Sukovou Fantasií a následující rok úspěšně ukončil i studia hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

V roce 1956 byl Škampa přizván do Smetanova kvarteta, ale musel obětovat své mistrovství hry na housle a velmi rychle přejít na violu. Jako violista však dosáhl nemenších úspěchů a v tomto tělesu setrval 33 let. Procestoval s ním celý svět - hned první rok jej čekala cesta do Skandinávie, v následujících desetiletích absolovoval se svými kolegy čtyři tisícovky vystoupení ve čtyřech desítkách zemí včetně dalekého Japonska. Umění interpretace věhlasného kvarteta dodnes dokládají vynikající nahrávky. Po jeho rozpuštění v roce 1989 Škampa působil ve Scuola di Musica di Fiesole ve Florencii, kde vedl do roku 1997 třídu smyčcového kvarteta. I u nás však svou pedagogickou činností zanechal nesmazatelnou stopu a na AMU byl roku 1990 jmenován profesorem. Řada jeho žáků působí v České filharmonii i ve významných komorních tělesech. Za Škampova působení na AMU také vzniklo Škampovo kvarteto, které působí dodnes. V neposlední řadě vzpomeňme i na jeho činnost na poli hudební vědy, kde je Škampovým nejvýraznějším počinem rozsáhlá práce o Leoši Janáčkovi a jeho smyčcových kvartetech zahrnující i rekonstrukce skladatelových děl.