O slavné éře a polistopadových perspektivách legendárního pražského divadla, které bylo i přes nepříznivé podmínky domovem české herecké i autorské elity. Dokumentárním pořadem připomínáme nadcházející 90. narozeniny dramatika a režiséra Jaroslava Vostrého (2000). Režie V. Polesný

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Pražský Činoherní klub, legenda českého moderního divadla, zahájil svoji činnost 26. února 1965. Jeho zakladatelé Ladislav Smoček a Jaroslav Vostrý, ke kterým se záhy připojil Jan Kačer, vybudovali divadlo silných hereckých osobností.

Snaha po osobní a generační výpovědi, témata, která oslovila značnou část diváků, především mladé generace, programová spolupráce s filmovými režiséry „nové vlny“ i hostování na zahraničních festivalech v 60. a 70. letech – to všechno zařadilo Činoherní klub do evropského kontextu, ve kterém vynikla pečlivě pěstovaná poetika mladého souboru.

Jmenovat jednu hereckou osobnost a nezmínit jinou by bylo nespravedlivé. Činoherní klub nebyl souborem hvězd, ale ansámblem tvůrců soudržně podporujících jeden druhého pod taktovkou režisérů, kteří citlivě odhalovali a prohlubovali herecké talenty.

Listopadové události roku 1989 umožnily, že se do divadla znovu vrátil Jaroslav Vostrý jako umělecký šéf a po osamostatnění scény se stal jejím ředitelem. Činoherní klub se znovu mohl vracet k některým základním východiskům, mezi nimiž sehrála nemalou roli svoboda volby režijního a hereckého projevu. Ty společně s moderním pohledem na lidskou psychologii a novou interpretaci klasických témat vytvářejí osobitou poetiku pražského Činoherního klubu.

V roce 1999 se stal ředitelem a uměleckým šéfem Vladimír Procházka, dlouholetý dramaturg divadla, pod jehož vedením Činoherní klub navázal na výše jmenované principy. Přišlo několik zajímavých hereckých osobností zejména mladší generace, a také, jak je v tradici divadla, se zde představuje řada hostů nejen herecké profese. V divadle začala pravidelně režírovat vedle „domácího“ Ladislava Smočka mladá generace: Martin Čičvák a Ondřej Sokol. Vznikají tak inscenace velmi osobité a v kontextu českého divadla nepřehlédnutelné.

Dokumentární pořad uvádíme u příležitosti letošního jubilea jedné z nejvýznamnějších osobností našeho poválečného divadla Jaroslava Vostrého (*24. 1. 1931), který v Činoherním klubu působil jako umělecký šéf do počátku normalizace. Za této éry dramatizoval Dostojevského Zločin a trest pro legendární inscenaci Evalda Schorma, režíroval Pinterovy Narozeniny či Voltairova Candida. V 70. a 80. letech mu bylo působení v divadle zapovězeno, hned po Sametové revoluci se však vrátil a stal se jeho ředitelem. Později se stal rektorem a profesorem Divadelní fakulty AMU a Činohernímu klubu věnoval několik publikací. V roce 2015 obdržel Cenu ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla a v minulém roce Cenu České akademie divadelníků za mimořádný přínos českému dramatickému umění.

Stopáž57 minut
Rok výroby 2000
 ST 4:3
ŽánrDokument