Dramatické epizody z dějin USA.
Hrají: J. Hlaváčová, P. Kostka, J. Vinklář a J. Hartl. Scénář O. Daněk. Kamera J. Kadaňka. Režie P. Háša.
  • Vyrobeno 1998
  • Země původuČeskoslovensko
    • Skryté titulky
    • Formát 4:3

Celoživotní tvorba Oldřicha Daňka - divadelního televizního a filmového scenáristy a režiséra - nese společnou pečeť: jsou to útržky z běhu času, mistrné historické sondy, epizody jakoby na okraji dějin, které neobyčejně přesně vystihují smysl i paradoxy doby, a z hloubi dějin obracejí se i k naší -nepoučitelné - současnosti.

Za tuto svou celoživotní tvorbu byl Oldřich Daněk u příležitosti svých 70. narozenin vyznamenán v roce 1997 prestižní cenou Vladislava Vančury za dlouhodobý umělecký přínos TV dramatické tvorbě.

Své tvůrčí metodě zůstal Oldřich Daněk věrný i ve dvou dramatických miniaturách z amerických dějin, nazvaných Dvě washingtonská ohlédnutí.

První povídka Severní dáma - z doby americké války Severu proti Jihu - vypráví o setkání kartářky a věštkyně Nelly s Pinkertonem, zakladatelem první soukromé detektivní agentury. Ti dva byli kdysi milenci, a proto nynější setkání po létech je svým způsobem reakcí na dávný vztah i rozchod, pravým důvodem Pinkertonovy návštěvy však je vlastně vyšetřování, zda Nelly není jižanská špionka. A Pinkertonovi se může ulevit, když léčka, kterou Nelly nastraží, potvrdí, že obvinění je falešné.

Druhá povídka "Můžou za to Japonci" se odehrává po druhé světové válce v předsálí budovy amerického kongresu, kde zasedá komise pro vyšetřování okolností japonského útoku na Pearl Harbour. Nadporučíka Lockharda, účastníka japonského přepadení, osloví doktor Field, jenž zastupuje patrně vysoce postavené důstojníky americké armády. Úkolem Fielda je vlastně jediné: přesvědčit Lockharda, aby se příliš nehlásil ke svému dílu viny na katastrofě, když ti nahoře vlastně na sebe vinu neberou. Celé je to vlastně výpovědí o hlubokém americkém komplexu z téhle válečné tragédie.

Režie Daňkových povídek se ujal Pavel Háša.

Do povídky první obsadil Janu Hlaváčovou a Petra Kostku, do druhé povídky pak Josefa Vinkláře a Jana Hartla. Herci měli nelehký, nicméně lákavý úkol: utáhnout dialog vlastně vždy jen jediné velké scény, dialog mnoha významů a nuancí, nicméně dialog velmi jemných a skrytých peripetií. V každém případě se Daňkovy miniatury obracejí k vnímavému a náročnému divákovi, připravenému vnímat podtext a o díle přemýšlet.

Napište nám