František Palacký

14.června letošního roku uplyne 200 let od narození Františka Palackého. K tomuto výročí připravila Česká televize, tvůrčí skupina Zity Drdové a Petra Ladmana, dokumentární portrét tohoto zakladatele naší národní vědecké historiografie, jemuž až dosud zůstávala česká dokumentaristika (a nejen ona) mnoha dlužna.

Již od počátku literární přípravy (zahájené zhruba před dvěma roky), bylo hlavním cílem autorů (Hana Jemelíková a Martin Sekera) i jejich odborných spolupracovníků představit nejširší veřejnosti osobnost Františka Palackého zásadně jinak, než dosud činily suchopárné věty školních učebnic.

Obrazně řečeno, všichni byli vedeni snahou nebudovat další pomník (jichž má ostatně F.Palacký několik), ale přiblížit Palackého nejen jako erudovaného vědce, nýbrž také jako člověka s jeho životními radostmi i strastmi. Doložením toho, jak obrovské a mnohostranné úsilí musel Palacký při práci na svých "Dějinách národu českého v Čechách a v Moravě" vynaložit, snad každý pochopí, že Palacký žádné další pomníky nepotřebuje, neboť ten největší a nejtrvalejší si svým gigantickým dílem vlastně postavil sám.

Obrazová stránka dotáček na autentických místech Palackého někdejších pobytů je stylizována v souladu s atmosférou použitých dobových vyobrazení. Působivý je rovněž kontrast mezi komentářovým sdělením o místech, kde Palacký rád pobýval a pracoval (Lobkovice, Maleč), a jejich dnešním zanedbaným, až zdevastovaným stavem. Je to důkazem toho, že minulá epocha, slovně vyznávající úctu k velikánům naší národní minulosti (zdaleka ne všem), si jich ve skutečnosti vážila jen nepříliš. Což, bohužel, do značné míry platí dosud.

Pro začátek cesty k nápravě by si tedy alespoň dokumentární tvorba měla vzít za své zprostředkovávat širší poznávání dodnes inspirativních osobností našich dějin. Protože při bližším poznání jejich myšlenek - jako například v případě F.Palackého - ke svému úžasu zjišťujeme, že navzdory času, který nás od nich dělí, velmi často uvažovaly o stejných problémech, jimiž dnes žijeme my.