Životní příběh generálporučíka Tomáše Sedláčka
  • Vyrobeno 2018
    • Živě
    • Ve vysokém rozlišení

Životní příběh generálporučíka Tomáše Sedláčka

Závěrečný seminář studentů Právnické fakulty Univerzity Karlovy v odborné gesci děkana Právnické fakulty UK Prof. JUDr. Jana Kuklíka.

Scénář a režie Mgr. Jan Řeřicha.

Odborná spolupráce PhDr. Alena Šimánková, PhDr. Aleš Kýr a Alena Kafková.

V rámci rekonstrukce jsou se svolením autora, historika Jiřího Plachého, užity výňatky z knihy pamětí gen. T. Sedláčka „Vydržet!“

Armádní generál Ing. Tomáš Sedláček (8. ledna 1918 Vídeň – 27. srpna 2012 Praha)

Tomáš Sedláček se narodil do rodiny důstojníka, získal sokolskou průpravu, maturitu na reálce a připravoval se na povolání vojáka.

Nejdříve narukoval k dělostřeleckému pluku a v roce 1937 nastoupil do hranické vojenské akademie. Učiliště nemělo sice tak hlubokou tradici jako třeba West Point, ale od počátku bylo vedeno francouzskými důstojníky a učili tam lidé, kteří prošli bitvami u Zborova, Vouziers či Doss Alta.

V roce 1940 odešel tzv. balkánskou cestou (přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Bejrút) do Francie a na jaře byl přidělen k 1. československé pěší divizi ve Francii.

Po porážce Francie byl za dramatických okolností evakuován do Velké Británie, kde vstoupil do řad Československé smíšené brigády a absolvoval řadu vojenských kurzů včetně parašutistického výcviku.

V roce 1944 byl zařazen mezi důstojníky přesunující se do Sovětského svazu, kde se stal příslušníkem 2. československé paradesantní brigády. Útvar bojoval v Karpatech a posléze byl v rámci pomoci Slovenskému národnímu povstání vysazen na Slovensku. Po porážce povstání Sedláček spolu se zbytky brigády pokračoval v odporu v oblasti Nízkých Tater, v únoru přešel i s ostatními přeživšími frontu.

Po osvobození Československa byl povýšen na majora a absolvoval Vysokou školu vojenskou v Praze. Poté se stal přednostou operačního oddělení 11. pěší divize v Plzni (léto 1948). Od roku 1949 učil na Vysokém vojenském učilišti v Praze.

Dne 21. února 1951 byl zatčen a po mučením vynuceném podpisu (v hradčanském Domečku) odsouzen ve vykonstruovaném procesu za údajnou velezradu a špionáž. Byl vězněn ve Valdicích, na Mírově, v Leopoldově a táboře Bytíz při příbramských uranových dolech. Propuštěn byl 11. května 1960, poté pracoval jako skladník u Pražské stavební obnovy.

Po listopadu 1989 byl rehabilitován. Stal se předsedou Československé obce legionářské , spoluzakládal Konfederaci politických vězňů, pracoval v Ústřední rehabilitační komisi MNO. V roce 1999 byl povýšen do hodnosti generálporučíka, 14. listopadu 2008 pak do nejvyšší vojenské hodnosti armádního generála.

Archivní stenozáznamy historických postav citují a ztvárňují studenti a absolventi Právnické fakulty Univerzity Karlovy:

Průvodkyně – Eliška Kozáková

Zapisovatelka, úřednice – Barbora Roznětinská

S. Lockrová, z MS – Olga Kovaříková

Manželka J. Kučery – Tereza Veselá

Žalobkyně M. Sluková, abs. práv. dvouletky /svazačka/ – Mlada Steinerová

Symbolický představitel obhájců – Marek Stojan

Přísedící soudce „z lidu“ /svazák/ – Tomáš Danihlík

Tomáš Sedláček – Adam Csukás

Josef Kučera – Jan Beránek

Vyšetřovatel Stb. Pergl – Pavel Valenta

Josef Černohorský – Tomáš Fárník

Bohuslav Tyr – Jan Pecina

Jaromír Nový – Jan Adamov

Předseda senátu JUDr. Vl. Podčepický – David Bouz

Prokurátor JUDr. Jar. Dlouhý – Daniel Slanina

Soudce Nejvyššího soudu JUDr. Křepela – Václav Podhorský

Citace z autobiografické knihy T. Sedláčka „VYDRŽET!“ – Jan Šípal

Pplk. JUDr. Havlíček, přísedící soudce – Aleš Kubíček

Napište nám

Související pořady