Záznam chatu z pátku 21. června 2013

Dotaz: „Jak se Vám líbí polská hymna?“

Ladislav Řehounek: „Líbí :)“

DAYD: „Co si myslíte o někdejší myšlence - polsko-české konfederace?“

Ladislav Řehounek: „Na svou dobu to byla určitě smysluplná myšlenka, která by jako protiváha SSSR mohla zapůpsobit. I když těžko teď spekulovat, jak dlouhé trvání by taková konfederace měla, zvlášť u takto vícenárodního útvaru, jehož jazyky jsou rozdílné. Ale jak víme, historie se ale vyvíjela jinak.“

DAYD: „Máte rád Golec uOrkiestra a T.LOVE?“

Ladislav Řehounek: „T.Love, stejně jako další kapely „jaročínské generace“ z 80. let, mají zásluhu na tom, jak se určitá část polské společnosti vyvíjela. Spolu s dalšími měli vliv na polský rock a vůbec celou subkulturu, za což si zaslouží respekt. Je třeba si uvědomit, že festival v Jaročíně byl tehdy vlastně takovým ostrovem – jedním z mála míst v našem regionu, kde se v rámci možností svobodně hrál a poslouchal rock, punk, metal atd. A na to mohlo navazovat rozhodně jednodušeji, než to bylo třeba u nás. Nebýt vlny těchto kapel, polský rock by dnes byl někde jinde. Před kapelami jako Golec uOrkiestra osobně preferuji něco alternativnějšího. A v alternativní a nezávislé hudbě má polská scéna rozhodně mnoho k nabídnutí.“

Dotaz: „Víte jak se jmenuje praotec Poláků?“

Ladislav Řehounek: „Lech, bratr Čecha a Rusa.“

Dotaz: „CO mají Polsko a ČR společné a co ne?“

Ladislav Řehounek: „Na obou stranách hranice (asi jako všude) jsou zafixovány stereotypy: Češi vidí Poláky jako konzervativní katolíky, Poláci Čechy naproti tomu jako svým způsobem volnomyšlenkáře. Setkání s realitou ale napoví, že ty rozdíly nejsou zas až tak markantní. Obě země leží blízko sebe a jejich historie je v mnohém společná nebo podobná, v tom jsme si mnohem podobnější, než třeba s Němci. Češi i Poláci pijí, nadávají na politiku, mají mezi sebou volnomyšlenkáře i konzervativní katolíky. Rozdíly samozřejmě jsou, ale spíš jiného než každodenního rázu, o čemž by se dalo diskutovat dlouho a na různá témata. Když se podíváme třeba na politiku, Česko je rozděleno půl na půl levicově/pravicově, Polsko liberálně/konzervativně. V Polsku plošně platí třeba zákaz pití alkoholu na veřejnosti, což by u nás bylo asi nepředstavitelné. Nebo další příklad, alternativní kultura: větší publikum přináší polským umělcům více možností.“

Matyáš: „Pěkný den, jaká je polská národní mentalita? Typické/nejčastější vlastnosti Poláků jako celého národu? Zajímalo by mě, čím se třeba velmi odlišují od Čechů. A jaký mají vztah ke svým sousedům? Samozřejmě Čechům, ale i třeba ke Slovákům, Litevcům..? Děkuji“

Ladislav Řehounek: „Určitě bych nerad generalizoval nebo podporoval stereotypy. Na jedné straně jsou tady vesnice a území (víceméně) jižní a východní, na druhé straně jsou tady velká města a území (víceméně) severní a západní, která Polsku připadla po 2. světové válce, když se hranice posouvala směrem na západ. Z toho plynou rozdíly – zatímco někde jsou silněji zakořeněny vazby k místu a tradice, jinde se po válce de facto začínalo od nuly. Ačkoliv nové generace si vazby postupem času samozřejmě vytvářejí... Tak či onak, Poláci jsou vlastenci. Vztah Poláků k Čechům je pozitivní, a zvlášť mezi mladými lidmi jako kdyby se v posledních rozrůstala „čechofilie“, leckdy i překvapí, co všechno o nás kdo vědí. Poláci s oblibou nadávají na svou politiku a odkazují se, jak dobře to funguje u nás, mnohým se líbí česká (z jejich pohledu) otevřenost, odkazují se na naši fungující veřejnou dopravu. Dost často se Polákům na Češích líbí věci, které se Čechům na sobě nelíbí. A samozřejmě se Poláci rádi zasmějí češtině, která jim připadá vtipná (stejně to i naopak) A ani s ostatními sousedy nemá běžný Polák problém. Samozřejmě se najdou tací, kteří mají z nejrůznějších historických důvodů předsudky třeba vůči Němcům, nebo tací, kteří by chtěli nějak reagovat na čas od času doutnající napětí v polko-litevském příhraničí. Ale to máte jako všude...“

DAYD: „Polonista a polofil, čím jste víc? A studoval jste a pracoval v Polsku?“

Ladislav Řehounek: „Zatím spíš -fil. Studoval jsem půl roku v Gdańsku.“

DAYD: „Máte rád polské filmy?“

Ladislav Řehounek: „Mám. Jednu věc bych v té souvislosti řekl: Polsko a Česko jsou si země blízké historicky, kulturně i jazykově, přitom toho o sobě moc nevíme. Proto je škoda, se ani moc nepoznáváme. Když jde třeba o ten film, až na pár výjimek jako Roman Polanski nebo Andrzej Wajda jde vlastně o neznámé vody. Pro začátek bych doporučil třeba komedii Dzień Świra nebo něco nezávislejšího. No a pokud by se někdo chtěl učit polsky, pak jsou filmy ideální pomůcka, protože se z nich dají pochytit výrazy z každodenního života.“