Přednáší: Eva Koťátková

Na počátku 20. století se tvorba duševně chorých dostává ven z prostředí psychiatrických ústavů a je postupně přivlastňována jiným typem instituce – galeriemi a muzei. Skryté sbírky soukromých sběratelů, převážně psychiatrů, vstupují do povědomí veřejnosti prostřednictvím kolektivních výstav i teoretických pojednání. Umění outsiderů se dostává do kontextu s díly školených tvůrců, ale i s jinými projevy výtvarné kreativity – tvorbou dětí nebo uměním primitivních národů. Přenesení záznamů a jiných fyzických výstupů tvorby psychiatrických pacientů z prostředí nemocničního pokoje do prostředí muzeí a galerií přispívá k částečné proměně jejich statusu z důkazních a studijních materiálů lékařské diagnózy v umělecké dílo. Jeho prezentace v institucionálním kontextu vypovídá nejenom o konkrétních dílech a autorech, ale také o naší kultuře, našem pohledu. Jak je možné prezentovat dílo, aniž bychom měli autorovo svolení? A kdo nám takový pohled umožňuje? Je to, co máme před očima, skutečně uměním, a pokud ne, co tímto začleněním do světa umění získává a co ztrácí? A jak (de)formuje náš pohled označování takového druhu lidské kreativity jako art brut nebo outsider art?

Jestliže se svět umění ukazuje jako nejlepší místo pro prezentaci tvorby outsiderů, a vše nasvědčuje tomu, že vhodnější se zatím neobjevilo, měli bychom aspoň zvážit, zda převládající formy její prezentace jsou ty správné….tedy správné v rámci možností

Stopáž99 minut
Rok výroby 2015
 L