Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Franco Nero — Lidé — Česká televize

herec

narozen 23. listopadu 1941

Franco Nero patří mezi vynikající filmové herce světového formátu. Už v mládí organizoval ve svém rodném městě Parma ve stejnojmenné italské provincii divadelní představení. V některých sám hrál, vedle toho zpíval v místním operním sboru a měl i jazzovou kapelu. Po krátkém pokusu o studium ekonomie v Miláně se vrátil k herectví do divadla Picollo Teatro di Milano.

Dveře do světa hraného filmu se mu otevřely po přestěhování do Říma začátkem 60. let. Začal dostávat nevelké role v italských filmech, paradoxní ale je, že pracoval především jako asistent v ateliéru St. Laurentiis. Fotograf se ho jednou zeptal, zda si může udělat jeho fotku, kterou potom čirou náhodou uviděl režisér John Houston a obsadil Nera do role Ábela ve filmu Bible. Pak následovaly další postavy v tehdy populárních italských westernech, Adios Dajango, Masacra Time či Goodbye Texas.

První role v angličtině přišla v roce 1967, kdy si vedle Vanessy Redgraveové zahrál Lancelota ve filmu Artuš a jeho družina. Film získal tři Oscary a Nero nominaci na Zlatý glóbus jako nejslibnější nový herec.

Během 60. a 70. let pracoval se slavnými režiséry, hrál v politických či kriminálních filmech, některé byly též protestem proti tehdejšímu systému italské justice. V této době točil až čtyři filmy ročně. Mezi nejznámější patrně patří Bitva na Neretvě se Sergejem Bondarčukem a Yulem Brynnerem v hlavních rolích, westernová komedie The Mercenary, legendární Buňuelova Tristana, kde si zahrál s Catherine Deneuveovou, dále film Street Law, v němž ztvárnil podnikatele připravujícího pomstu, nebo Sahara Cross, akční thriller o hledačích nafty v tuniské poušti, a Oddíl 10 z Navarone, dobrodružný snímek ze druhé světové války.

Začátkem 80. let obnovil Nero spolupráci s hercem a režisérem Sergejem Bondarčukem a vytvořil postavu novináře Johna Reeda ve filmech z revolučních časů začátkem 20. let v Rusku a v Mexiku – Deset dnů, které otřásly světem a Mexiko v plamenech. Mezi další jeho filmy z té doby patří politický thriller Enter the Ninja a též Querelle, Fassbinderova adaptace románu Jeana Geneta, v níž se Nero objevil z hlediska popularity v riskantní roli homosexuálního poručíka.

Zahrál si také protivníka Bruceho Willise v pokračování thrilleru Smrtonosná past 2 nebo Arpáda, uherského knížete a prvního vládce Uher, ve filmu The Conquest.

Franco Nero byl taktéž producentem několika filmů a nedávno napsal, produkoval a režíroval Forever Blues, kde si i sám zahrál. Snímek získal v Itálii několik ocenění včetně Felliniho ceny.

Vedle filmu a televize hrál též v divadle, věnuje se mimo jiné benefičním akcím ve prospěch divadel a aktivně pracuje v dětském domově nedaleko Říma. Se svou dlouholetou životní partnerkou Vanessou Redgraveovou má syna Carla Gabriela.

Za předchozí spolupráce s režisérem Jurajem Jakubiskem vytvořil Nero v „postindustriální sexytragikomedii“ Post coitum postavu Bakchuse, padesátiletého českého fotografa, rozporuplného manžela a otce, který nikdy nedokáže odolat pokušení sexuální rozkoše.

Odkazy

Fotografie