Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Napoleon Bonaparte — Lidé — Česká televize

* 15. srpna 1769

† 5. května 1821

Dne 15. srpna 1769 se narodil muž, který sám sebe považoval za největšího Francouze všech dob. Francouzem přitom vůbec nebyl a až do smrti mluvil francouzsky se silným cizím přízvukem. Narodil se v Ajacciu na Korsice jako Napoléon Buonaparte. Byl ošklivý, odmalička neduživý a trpěl tím, že měří jen 166 centimetrů. Oč menší ovšem byl, o to větší měl plány. Chtěl navázat tam, kde Karel Veliký skončil, a obnovit mocnou římskou říši. Francouzská revoluce mu nabídla příležitost a on nezaváhal. Odvaha – a také svatba s krásnou a společensky obratnou Josefínou, odloženou milenkou vlivného člena direktoria Barrase, mu vynesly vrchní velení nad italskou armádou. Pak už přímluvce nepotřeboval. Ve třiceti byl prvním konzulem, v pětatřiceti se nechal korunovat na císaře všech Francouzů. Vlastně se korunoval sám. Vzal překvapenému papeži Piovi VII. korunu z rukou a posadil si ji na hlavu. Vlastnoručně pak korunoval i Josefínu. Rok nato vybojoval oslnivé vítězství v bitvě „tří císařů“ u Slavkova. Moc malého, kdysi stále hladového a špatně oblečeného Korsičana, jemuž se posmívali pro jeho mizerný přízvuk, špatnou pleť a křivé nohy, sahala od Madridu po Amsterdam a od Neapole po Hamburk. A to byl teprve začátek.

I přes svou pověstně malou postavu měl Bonaparte velké úspěchy u žen. První dětskou lásku prý zažil už na rodné Korsice. Do tajů milování ho zasvětila v osmnácti letech jistá pařížská prostitutka. Následovalo několik milostných avantýr, mimo jiné i se švagrovou Desiré Clary. Pak potkal o šest let starší vdovu se dvěma dětmi Josefínu Beauharnaisovou. Zcela ho okouzlila, ačkoli prý měla černé a zkažené zuby. Mohla za to strava – vyrůstala totiž uprostřed třtinových plantáží na ostrově Martinik. Byla to ale vlivná a bohatá žena, a právě takovou Napoleon hledal. Jako svatební dar dostal od jejího bývalého milence velení francouzských vojsk v Itálii. Josefína si nedělala hlavu s manželskou věrností, navíc nedala Napoleonovi dědice, a tak manželství provázely neustálé výhrůžky rozvodem. Ale ani Napoleon nebyl věrný. Z jedné milostné zápletky dokonce vzešel levoboček Léon. Pak se při polském tažení seznámil s místní šlechtičnou Marií, kterou v osmnácti letech provdali za sedmdesátiletého hraběte Walewského. Marie porodila Napoleonovi syna Alexandra, pozdějšího ministra zahraničí Francie. Císař přiměl vysokým peněžním darem Walewského, aby syna přijal za vlastního. Mariino těhotenství však bylo důkazem toho, že vina za neplodné manželství s Josefinou není na straně Napoleona. Tím padly poslední překážky k rozvodu. Sňatek s Marií nepřipadal v úvahu, ale zůstal mezi nimi vřelý vztah. Dokonce Marie Bonaparta navštívila i se synem ve vyhnanství na ostrově Elba.

Po rozvodu Napoleon žil velmi promiskuitním životem. Prozaik Stendhal napsal: „Když se u něho ohlásila nějaká dáma, požádal ji, aby na něho počkala v posteli, aniž vzhlédl od svého pracovního stolu. O něco později ji doprovodil se svícnem v ruce ze své ložnice a vrátil se k dalšímu čtení a podepisování nekonečných dekretů. Hlavní část takového dostaveníčka netrvala déle než tři minuty.“ Císař však chtěl regulérního dědice, a toho mu měla dát mnohem mladší habsburská princezna, arcivévodkyně Marie Luisa Rakouská, neteř popravené královny Marie Antoinetty. Oproti svým zvyklostem se v prvních týdnech a měsících po uzavření sňatku od své choti ani nehnul a jeho péče ještě vzrostla, když zjistil, že Marie Luisa je těhotná. Roku 1811 se jim narodil syn Napoleon II. zvaný Orlík, pozdější vévoda zákupský. Která ze všech osudových žen Napoleona Bonaparta byla tou nejosudovější? Patrně ve vyhnanství na svaté Heleně totiž napsal: „Josefína je jedinou ženou, kterou jsem kdy miloval. Stále vládne mému srdci a stýská se mi po ní.

Odkazy