Císařovy nové šaty

Napoleon Bonaparte, kdysi nejslavnější, nejmocnější muž světa, zemřel 5. května roku 1821 na ostrově sv. Heleny. Tak nám to alespoň tvrdí historické knihy. Ale je to skutečně pravda? Vždyť i ve vyhnanství byl stále obklopen hloučkem svých věrných, vždyť i po všech prohraných bitvách bylo jistě ve Francii ještě mnoho těch, kteří by se znovu nadšeně chopili pro svého císaře zbraně. Stačilo by jen vymyslet a uskutečnit plán Bonapartova útěku z ostře střeženého ostrova, a umožnit mu návrat do Paříže. K tomu by ovšem bylo nutno najít jeho dvojníka, který by byl schopen přesvědčit anglickou stráž, že ta "největší zrůda světa" je stále bezpečně internována na nepřístupném kusu země uprostřed oceánu. Dvojníka, jakým je například Eugene Lenormand, nejubožejší z ubohých, obyčejný námořník, pro nějž bude jistě ctí prokázat svému císaři tuto službu. Jenomže žádný plán nemůže být tak dokonalý, aby jej nedokázala ohrozit nějaká nepředvídaná okolnost. Třeba to, že za melasu se platí víc v Antverpách než v Brestu. Nebo to, že chlápkovi, který strávil celý život drhnutím paluby Napoleonových lodí se může měkká postel a skvělá krmě zalíbit natolik, že se jí nebude chtít vzdát.

Jemnou, satiricko-romantickou komedii Císařovy nové šaty natočil režisér Taylor podle románu Simona Leyese Smrt Napoleona, a na jejím vyznění má jistě nemalý podíl herecký koncert Iana Holma v hlavní dvojroli. Pro Holma to bylo již třetí setkání s Napoleonem za jeho hereckou kariéru. V roce 1981 si jej zahrál v komedii Terryho Gilliama Time Bandits, o sedm let dříve jej představoval v televizním seriálu Napoleon a láska. V Císařových nových šatech, v níž musí Napoleon vybojovat svou poslední bitvu a rozhodnout se mezi slávou a láskou, dodal své postavě autokrata, objevujícího na stará kolena půvab a radosti obyčejného života, jistou melancholii i hluboký lidský rozměr.