Martin Luther

Roku 1517 zveřejnil své teze o nápravě církve. Odpovědí mu bylo obvinění z kacířství. Po papežské bule odsuzující jeho učení následovala exkomunikace. A po církevní exkomunikaci měl přijít světský trest, nejspíše standardní upálení. Matka církev byla ale hodná a svým pomýleným ovečkám vždy nabídla možnost napravení. Ani u mnicha neučinila výjimku. Roku 1521 byl pozván na veřejnou disputaci na sněm do Wormsu, kterému předsedal německý císař. Mnich neodvolal a vystoupení zakončil slovy: „Na tomto trvám a nemohu jinak.“ Pak se ale stalo něco, čeho se reformátor Jan Hus bohužel nedočkal. Za odvážného mnicha se postavila německá knížata.

Upálen nebyl, protože mocný saský kurfiřt Friedrich Moudrý ho pro jistotu ukryl na hradě Wartburg. Zde ex-mnich přeložil Nový zákon do mluvené němčiny a napsal spisy na obhajobu svých reformních kroků.