iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
23. 10. 1968
na ČT1

1 2 3 4 5

82 hlasů
321220
zhlédnutí

Sňatky z rozumu 1/5

Osudy podnikatelských rodin Nedobylů a Bornů ve slavném pamětnickém seriálu. Podle románů Vladimíra Neffa napsal Otto Zelenka (1968). Hrají: J. Vala, V. Ráž, J. Jirásková, M. Nedbal, J. Šejbalová, I. Janžurová, L. Pešek, D. Kolářová, M. Macháček, M. Doležal, D. Medřická, O. Sklenčka, J. Skopeček, V. Brabec, Z. Řehoř a další. Kamera V. Opletal. Režie F. Filip

88 min | další Seriály »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Sňatky z rozumu

  • 00:00:09 Čas, ve kterém žijeme.
  • 00:00:15 Město, ve kterém žijeme.
  • 00:00:20 Život, který žijeme.
    Život, jímž spěcháme kupředu.
  • 00:00:34 Ale je to vždycky kupředu?
  • 00:00:39 Každá generace
    je o tom přesvědčena.
  • 00:00:42 Každá generace se cítí povinna
    završit vývoj,
  • 00:00:47 který nese na svých ramenou.
  • 00:00:50 Byli o tom přesvědčeni i ti,
    kteří stavěli tohle divadlo.
  • 00:00:58 Ano, už před sto lety.
  • 00:01:03 A nebo tohle.
  • 00:01:07 Dnes chodíme nevšímavě
    kolem těchto harmonických staveb.
  • 00:01:12 A vášně, snahy a doufání,
    které je vystavěly,
  • 00:01:16 nám mohou připadat
    dětinské, naivní, směšné
  • 00:01:20 ve srovnání s hrozbami,
    jimž je vystaveno dnešní lidstvo.
  • 00:01:26 Kdož ví, snad za sto let
    zase náš strach
  • 00:01:30 a naše doufání probudí
    shovívavý úsměv lidí,
  • 00:01:34 kteří budou kráčet
    kolem našich staveb.
  • 00:01:37 Snad i harmonických,
    jestliže je dokážeme stvořit.
  • 00:01:43 I my jsme jenom článek v řetězu
    vývoje národa, nutný článek.
  • 00:01:51 Ale stejně neodmyslitelným
    článkem řetězu byli ti
  • 00:01:56 před sto lety.
  • 00:01:58 A jistě i ti před nimi.
  • 00:02:02 Lhostejno,
    kolik pomníků po kom zůstalo.
  • 00:02:08 Život národa nezačíná
    od určité hodiny
  • 00:02:12 jako nový jízdní řád.
  • 00:02:15 Ale my vám chceme vyprávět
    o těch před sto lety.
  • 00:02:19 O době, kdy toto divadlo
    bylo ještě vlasteneckým snem.
  • 00:02:27 Tehdy si český národ
    začal uvědomovat sám sebe.
  • 00:02:32 A tak zvedl hlavu a začal zlobit,
    začal dělat potíže
  • 00:02:37 rakouskému císaři a jeho vládě,
    zkrátka Vídni,
  • 00:02:41 které měl být podřízený.
  • 00:02:44 Začal nesměle, ale s pevnou vírou
    budovat svou existenci,
  • 00:02:49 svou nezávislost.
  • 00:02:51 Říká se tomu
    dovršení národního obrození.
  • 00:02:56 Už 50 let je tato nezávislost
    skutečností.
  • 00:03:00 Stala se nezávislostí státní.
  • 00:03:04 Dnes už jenom naši otcové
    nebo otcové našich otců
  • 00:03:07 pamatují dobu,
    kdy se tato Národní třída
  • 00:03:12 jmenovala Ferdinandova.
  • 00:03:15 A naše nezávislost,
    přestože musela ustupovat
  • 00:03:18 v temných letech násilí,
    se pro nás stala samozřejmostí,
  • 00:03:22 tradicí, něčím,
    kolem čeho je možné spěchat
  • 00:03:26 a nezamýšlet se nad tím.
  • 00:03:28 Ale my se přesto nad tím
    chceme zamyslet.
  • 00:03:32 Bude to dlouhé vyprávění,
    bude to dlouhá kronika
  • 00:03:36 lidských osudů.
  • 00:03:38 Chcete-li, čtěte v ní s námi.
  • 00:03:42 A chcete-li, suďte,
    ale suďte spravedlivě.
  • 00:03:47 Tak, jak my sami si přejeme
    být souzeni dětmi našich dětí
  • 00:03:55 po dalších sto letech.
  • 00:04:15 SŇATKY Z ROZUMU
  • 00:06:04 Tak kde začít naše vyprávění?
  • 00:06:07 Proč ne právě ve středu
    tehdejší monarchie, ve Vídni?
  • 00:06:18 A proč nezačít naše vyprávění
    ve vídeňských
  • 00:06:21 alserovských kasárnách
    u obyčejného českého vojáka,
  • 00:06:26 který před více než sto lety
    oblékl bílý kabátec,
  • 00:06:31 aby sloužil rakouskému císaři?
  • 00:06:46 ŠVIHÁNÍ OBUŠKU
  • 00:06:57 -Jen mu přidejte,
    aby si pamatoval,
  • 00:06:59 co je to uniforma, hovado!
  • 00:07:01 Na poli slávy jsi měl krepírovat,
    ne tady na lavici, chcípáku!
  • 00:07:06 ŠVIHÁNÍ OBUŠKU
  • 00:07:21 -Lež, lež a nehýbej se.
    -Ne, to nic.
  • 00:07:25 Jen když mě nenechal
    běhat uličkou.
  • 00:07:31 Tohle přežiju.
  • 00:07:34 -Zač to dostal?
    -Pane...
  • 00:07:37 -To si nech. Co provedl?
  • 00:07:41 -Knoflík, pane nadporučíku,
    ztratil knoflík od uniformy.
  • 00:07:46 -To pan hejtman Schwenke ho dal...
    -Ano, pane nadporučíku.
  • 00:07:50 -Jen když mne, prosím,
    nenechal běhat uličkou.
  • 00:08:00 -Nedobyle,
    skočíš k felčarovi pro mast.
  • 00:08:02 -Řekneš mu, že je to pro mne.
    -Ano.
  • 00:08:04 -Nejsi ty z Rokycan?
    -Ano, prosím, jsem z Rokycan.
  • 00:08:07 -Syn formana Nedobyla?
    -Ano, prosím, syn formana.
  • 00:08:12 -Tak to znám tatínka.
    Já jsem ze Svojkovic.
  • 00:08:16 Tvůj otec mě vozíval
    do Prahy na studia.
  • 00:08:20 A co ty ses dal na vojnu,
    snad ne dobrovolně?
  • 00:08:22 -Ne, vyhnali mě z konviktu.
  • 00:08:25 Studoval jsem
    na piaristickém gymnáziu,
  • 00:08:27 ale v septimě...
  • 00:08:29 -Co v septimě?-Našli u mě
    zakázané letáky, vlastenecké.
  • 00:08:37 -K čemu letáky, člověče?
    Tak se přece za vlast nebojuje.
  • 00:09:00 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
    Herein!
  • 00:09:06 -Gemeiner Nedobyl...
    -Dobrá, tak přilož.
  • 00:09:13 -Jak je kamarádovi?
    -Jenom sedět ještě moc nemůže.
  • 00:09:17 -Pro knoflík, co?
  • 00:09:18 KŘIK ZVENKU
    -Hovada! Prasata!
  • 00:09:22 Já vám ukážu, co je to vojna!
  • 00:09:39 Servus.
  • 00:09:48 -Gemeiner Nedobyl, Herr Hauptmann.
    -Kuš, dobytku!
  • 00:09:52 Netopil, co je to za jméno,
    Netopil?
  • 00:09:54 Odkud berete ta svinská jména,
    bando?
  • 00:09:57 Ale já s váma zatočím.
  • 00:09:59 A co ty,
    co se s tím tak páráš, co?
  • 00:10:03 -To mi děláš schválně, viď?
    -Ne.
  • 00:10:05 -Chceš, aby moje kumpanie
    byla ve všem poslední, viď? -Ne.
  • 00:10:09 -Hovado. Ty vožralý prase!
    Ty hovado! Ty grázle! Ty mizero!
  • 00:10:17 Já tě zabiju!
  • 00:10:20 KŘIK
  • 00:10:27 Hovada!
  • 00:10:56 -"Naštěstí ještě přišel k sobě.
  • 00:10:59 Stačil povědět,
    kdo mu to udělal dřív,
  • 00:11:01 než zemřel.
  • 00:11:03 Jinak by bylo se mnou zle
    nebo jistě by všechno
  • 00:11:06 na mě svedli.
  • 00:11:09 Pan Hauptmann sice nebyl
    za ten zločin potrestán,
  • 00:11:12 pouze byl poslán
    na zdravotní Urlaub,
  • 00:11:14 ale aspoň už nebude
    naším komandantem.
  • 00:11:17 Nýbrž pan oberleutnant Háfner,
    který je hodný.
  • 00:11:20 Je od nás od Rokycan,
    ze Svojkovic.
  • 00:11:24 Prosím, se na mě nehněvejte,
    drahá maminko a tatínku,
  • 00:11:29 že jsem nepsal.
  • 00:11:31 Teď snad budu mít víc času.
  • 00:11:34 Pozdravuju vás
    a jsem co nejpěknějc
  • 00:11:38 váš věrný syn Martin."
  • 00:11:47 -On má báječné výroky, Fischel.
  • 00:11:50 Jako třeba tohle.
  • 00:11:52 Nejzajímavější na šikmé věži
    v Pise je, že je šikmá.
  • 00:11:58 -Není to světové?
    -Ale politice nerozumí Fischel.
  • 00:12:03 Pořád něco čte,
    ale politice nerozumí.
  • 00:12:06 -To máš pravdu, nerozumí, ne.
    Na to je moc velký fešák.
  • 00:12:12 Poslouchej, všiml sis,
    že mezi civilisty žádný fešák
  • 00:12:17 nerozumí politice?
  • 00:12:22 -Servus, Háfner.
    -Servus, servus.
  • 00:12:24 -Máš tu telegram.
  • 00:12:30 -Děkuji.
  • 00:12:41 -Copak, copak?
    Snad tě nepovýšili?
  • 00:12:51 Jo to je od císařského královského
    generálního adjutanta.
  • 00:12:57 Oberleutnant Háfner
    se má zítra dopoledne
  • 00:13:01 o 10. hodině dostavit
    k osobnímu slyšení
  • 00:13:04 u Jeho Veličenstva císaře a krále
    Františka Josefa I.
  • 00:13:13 -A co, co to má jako být?
  • 00:13:16 -Nevím.
  • 00:13:19 -Nevíš, nevíš.
    To vykládej někomu jinému.
  • 00:13:24 -No když nevím, tak nevím.
  • 00:13:41 -Že by měl někde strejčka?
    -Ále.
  • 00:13:44 -Jsou lidi, že se nezdají
    a přitom mají strejčka, jo.
  • 00:13:48 -I Češi kolikrát.
    -Češi mají leda tetičky.
  • 00:13:54 -Myslíš, že by mohl donášet?
    -Háfner? Prosím tě.
  • 00:14:01 -Taková slovanská měkkota.
    -Třeba si chce stěžovat.
  • 00:14:05 -Tak naivní přeci není.
  • 00:14:07 ZAKLEPÁNÍ NA DVEŘE
  • 00:14:12 -Gemeiner Nedobyl zum Befehl,
    Herr Major.
  • 00:14:15 -Pro nic za nic se nechodí
    k císařské audienci.
  • 00:14:19 -Hlavně pro nic za nic
    se tam chodí.
  • 00:14:24 -Já vím, ale každé nic
    musí předcházet nějaké jiné nic.
  • 00:14:29 Tak já to myslím.
  • 00:14:32 -To je tedy světové,
    to je světové.
  • 00:14:34 Ty mluvíš jako Fischel.
  • 00:14:37 To mi připomíná,
    co říkal Fischel o císaři pánu.
  • 00:14:41 -Moji národové...
    -Ehm, ehm.
  • 00:14:46 Co chceš?!
  • 00:14:48 -Gemeiner Nedobyl zum Befehl,
    Herr Major.
  • 00:14:51 -Aha, Nedobyl. Gauner a lotr.
  • 00:15:00 Co posílá do světa
    vylhané zprávy o nešťastném úmrtí
  • 00:15:03 feldwebela Jochema.
  • 00:15:07 Máš to tady?
  • 00:15:14 -Psal jsi to.
  • 00:15:18 -Ano, prosím, psal.
  • 00:15:21 -Slyšel jsi plukovní rozkaz,
    v němž bylo řečeno výslovně,
  • 00:15:24 že feldwebel Jochem zemřel
    v důsledku nešťastné náhody.
  • 00:15:32 -Tak slyšel, nebo neslyšel?!
    -Ano, prosím, slyšel.
  • 00:15:37 -Co je psáno v plukovním rozkazu,
    je pro každého vojáka svaté.
  • 00:15:41 -Pokud není gauner a lotr.
  • 00:15:43 -Takže to, cos napsal, je předně
    porušení plukovního rozkazu
  • 00:15:48 a zadruhé hrubá urážka
    naší armády.
  • 00:15:52 -Nebav se s ním.
  • 00:15:54 Zkrátka, Gemeiner Nedobyl,
    se příští sobotu
  • 00:15:57 10x proběhne uličkou.
  • 00:16:00 Pohyb je zdravý.
  • 00:16:03 -Abtreten!
  • 00:16:09 -Tak co říkal Fischel o císaři?
  • 00:16:13 -On povídá: "Moji národové..."
  • 00:16:52 -Jaké je dnes počasí?
  • 00:16:54 -Trochu chladno, Vaše Veličenstvo,
    ale nebe je čisté,
  • 00:16:57 zdá se, že bude slunečno.
  • 00:17:01 -To je dobře.
  • 00:17:06 A co je nového,
    co se povídá o Lombardii?
  • 00:17:11 -Ale, z trafik se nějak vytratila
    viržinka, Vaše Veličenstvo.
  • 00:17:17 -Jenže já se neptal na viržinka,
    ptal jsem se,
  • 00:17:20 co se povídá o tom,
    že jsme ztratili Lombardii.
  • 00:17:24 -Právě o tom si dovoluji hovořit,
    ta viržinka se totiž
  • 00:17:27 vyráběla v Lombardii,
    a tak se teď nějak vytratila
  • 00:17:31 z prodeje.
  • 00:17:33 -A tak, ovšem.
  • 00:17:36 A co se povídá o ministru Bachovi?
  • 00:17:38 -Z toho je náramná radost,
    Vaše Veličenstvo.
  • 00:17:41 -Z čeho? Z toho, že padl?
  • 00:17:43 -Ano, právě z toho
    je veliká radost,
  • 00:17:45 že Vaše Veličenstvo ráčilo konečně
    toho lotra vykopnout.
  • 00:17:50 -Tak radost?
    -Ano.
  • 00:17:53 -To je dobře.
  • 00:17:55 -Jeho Jasnost arcivévoda
    Karel Ludvík
  • 00:17:58 se dnes v noci vrátil
    úplně opilý,
  • 00:18:03 takže ho musela stráž
    odnést do bytu.
  • 00:18:06 -Ale. -A dceruška pana arcivévody
    Albrechta dostala osypky.
  • 00:18:13 -Nějakou anekdotu neznáš?
    Něco ze života.
  • 00:18:16 -O tom Dáklovi, Vaše Veličenstvo?
    -To známe.
  • 00:18:18 -Ano?
    -Ta je dobrá, ale znám.
  • 00:18:21 -A o tom četníkovi a o sedlákovi?
    -To neznám.
  • 00:18:26 -Vaše Veličenstvo,
    k popukání, k popukání.
  • 00:18:30 Sedlák zapřahuje koně
    před svým statkem,
  • 00:18:33 když jde kolem četník a kouká...
  • 00:18:36 HUDBA
  • 00:18:50 VYPRAVĚČ: Akta, akta,
    vyřizovat akta, podpisovat akta,
  • 00:18:56 pročítat akta bylo jedinou vášní
    tohoto nevášnivého člověka,
  • 00:19:02 hlubinou jeho bezpečnosti,
    nejdůležitější výplní jeho života.
  • 00:19:08 Akta pečlivě spořádaná na stole
    skýtala iluzi,
  • 00:19:11 že i říše je pečlivě spořádána.
  • 00:19:15 Lidé lžou a přetvařují se,
    ale akta, domníval se,
  • 00:19:20 lhát nedovednou.
  • 00:19:23 V aktech je pravda.
  • 00:19:28 ODBÍJENÍ HODIN
  • 00:19:35 -Vaše Veličenstvo dovolí, abych...
  • 00:19:37 -Ano, uvádějte návštěvy
    podle rozvrhu.
  • 00:19:52 -Nadporučík Háfner
    od 25. pěšího regimentu.
  • 00:20:13 -Prostudoval jsem vaše hlášení
    a mohu říci,
  • 00:20:16 že vaše všímavost mě těší.
  • 00:20:18 Ale těšilo by mě ještě více,
    kdybyste byl dbalejší předpisů
  • 00:20:21 instanční cesty.
  • 00:20:23 Nevím, proč jste musel zprávu
    o hnijícím obilí ve Starlau
  • 00:20:27 podávat přímo
    mé vojenské kanceláři.
  • 00:20:30 -Jsem si plně vědom,
    Vaše Veličenstvo,
  • 00:20:32 nepravidelnosti svého postupu.
  • 00:20:34 Rozhodl jsem se pro něj proto,
    že se mi instanční cesta
  • 00:20:37 zdála zdlouhavá.
  • 00:20:38 Doufal jsem, že rychlý zákrok
    by mohl zabránit
  • 00:20:41 ztrátě velkých
    materiálních hodnot.
  • 00:20:43 Ovšem za čtyři neděle,
    které od té doby uplynuly,
  • 00:20:46 potraviny už nadobro
    podlehly zkáze.
  • 00:20:49 -Vy jste Čech?
    -Ano, Vaše Veličenstvo.
  • 00:20:52 -To mě těší.
    Češi jsou dobří vojáci.
  • 00:20:58 -A jaká je nálada mužstva?
    -Velmi dobrá, Vaše Veličenstvo.
  • 00:21:03 -A strava mužstva je uspokojivá?
    -Uspokojivá, Vaše Veličenstvo.
  • 00:21:08 -To rád slyším, to rád slyším.
    Stížnosti nemáte žádné?
  • 00:21:12 -Žádné, Vaše Veličenstvo.
    Až na to, že...
  • 00:21:16 Zdravotní poměry
    vídeňských posádek
  • 00:21:19 jsou neudržitelné, strašlivé.
  • 00:21:23 Vojáci si už vůbec neodpočinou,
    Vaše Veličenstvo,
  • 00:21:26 protože velitelé pluků je budí
    neustálými nočními poplachy.
  • 00:21:30 -Výcvik pohotovostí
    je velmi důležitá složka
  • 00:21:32 vojenské výchovy.
  • 00:21:34 -Ale tady nejde o výcvik
    pohotovosti, Vaše Veličenstvo,
  • 00:21:38 nýbrž o sázkovou zábavu
    jednotlivých velitelů.
  • 00:21:41 Vojáci se nesmějí ke spánku
    ani odstrojit,
  • 00:21:43 aby nepokazili dostihové výsledky.
  • 00:21:45 Nikdo netuší, kolik hrůzy
    se skrývá ve vyčištěných mundůrech
  • 00:21:49 a v naleštěných botách
    našich vojáků.
  • 00:21:52 -To jsou zajímavé postřehy.
  • 00:21:56 -Kdo je velitelem vaší kumpanie?
    -Byl jím pan hejtman Schwenke.
  • 00:22:01 Ale pro vraždu účetního feldwebela
    byl poslán na zdravotní dovolenou.
  • 00:22:05 -Kumpanii prozatím velím já.
    -Vraždu?
  • 00:22:10 -Co to mluvíte, nadporučíku?
    -Bohužel pravdu, Vaše Veličenstvo.
  • 00:22:13 Pan hejtman Schwenke
    v podnapilém stavu
  • 00:22:15 umlátil feldwebela pohrabáčem
    a nebyl za to zatčen,
  • 00:22:18 nebyl postaven před soud,
    ale poslán na dovolenou.
  • 00:22:21 Za to jeden prostý voják
    od naší kumpanie,
  • 00:22:24 který se o té věci
    zmínil v dopise,
  • 00:22:26 byl odsouzen k trestu smrti
    umrskáním.
  • 00:22:28 -Pane nadporučíku, vy jste pil.
  • 00:22:31 Trest smrti umrskáním
    v naší armádě neexistuje.
  • 00:22:34 -Dovoluji si odporovat
    Vašemu Veličenstvu.
  • 00:22:37 Trest deseti uliček,
    k němuž byl můj voják odsouzen,
  • 00:22:40 končívá pravidelně smrtí.
  • 00:22:44 -Trest byl už vykonán?
  • 00:22:46 -Bude vykonán v sobotu ráno
    na kasárenském dvoře,
  • 00:22:49 Vaše Veličenstvo.
  • 00:22:51 -Nebude vykonán.
    Jak se jmenuje ten váš voják?
  • 00:22:57 -Martin Nedobyl.
  • 00:23:00 -Gemeiner Martin Nedobyl.
  • 00:23:16 -Pořád nežereš, Nedobyle?
    Co z toho máš, když nežereš?
  • 00:23:22 Kydni mu to k tomu.
  • 00:23:27 No tak, chceš mi tady chcípnout,
    viď?!
  • 00:23:31 -Ich melde...-Pohov!
    -Gemeiner Nedobyl...
  • 00:23:34 -Copak je, Nedobyle?
    Snad nejsi marod?
  • 00:23:37 -Odmítá potravu, pane nadporučíku.
  • 00:23:39 -Necítím se dobře,
    pane nadporučíku.
  • 00:23:42 -Tak se koukej rychle sebrat,
    aby ses dostal v pořádku domů.
  • 00:23:47 -Domů?
  • 00:23:49 -Všichni váleční dobrovolníci
    jsou propuštěni do civilu.
  • 00:23:52 -Ale já mám přece zítra...
    -Císař pán ti dal milost.
  • 00:23:58 -To vy, pane nadporučíku?
    -Co? Pozdravuj v Rokycanech.
  • 00:24:03 -Děkuju.
  • 00:24:05 -Stadlau, Stadlau,
    ano, Vaše Veličenstvo,
  • 00:24:09 tam je velké skladiště obilí.
  • 00:24:11 -Ano. A v tom skladišti
    shnilo 600 centů obilí.
  • 00:24:16 Je smutné, že o tom nevíte, hrabě.
  • 00:24:18 Šéf vojenské kanceláře
    má vědět o všem!
  • 00:24:21 Můžete jít. Ještě něco.
  • 00:24:23 U 25. pěšího pluku slouží
    jistý nadporučík Háfner, Čech.
  • 00:24:29 Ten člověk se mi nechce líbit,
    má nevojenské chování
  • 00:24:33 a má řeči, které svědčí o...
  • 00:24:37 Zkrátka protivné řeči vede.
  • 00:24:42 Myslím, že by neškodilo,
    kdyby byl poslán do penze.
  • 00:24:58 -Lojzíku, taky bys mohl Martinovi
    něco připsat.
  • 00:25:03 -Teď dělám třísky.
    -To už stačí.
  • 00:25:09 Aspoň že ho taky pozdravuješ.
    No, pojď, Lojzíku.
  • 00:25:15 -Ale...
  • 00:25:18 Já tomu psaní moc nedám,
    však víte.
  • 00:25:27 -Ta podpěnka je skoro prodřená,
    proč jsi ji nevyměnil?
  • 00:25:33 -Nic jste neřekl.
    -Všechno abych ti říkal, ty...
  • 00:25:51 Jo, tak už je to skoro jistý.
  • 00:25:56 Z Prahy do Plzně se bude stavět
    železná dráha.
  • 00:26:01 -Ale kdeže, to už nás dávno
    hlava bolet nebude.
  • 00:26:07 A to jako má jet přes nás,
    přes Rokycany?
  • 00:26:10 -No, jak jinak?
  • 00:26:12 -Však to ještě potrvá,
    než se rozhoupají.
  • 00:26:15 Neboj se, táto.
  • 00:26:17 -Snad si nemyslíš,
    že se bojím o živnost?
  • 00:26:20 Železná dráha,
    ta za nikoho v Praze
  • 00:26:23 žádnou pochůzku nevyřídí.
  • 00:26:25 A Růžičkové v Praze
    máslo také na trh nedodá.
  • 00:26:29 Na to vždycky musí být ten forman.
  • 00:26:32 -Kůň je kůň.
    Kůň dojede všude.
  • 00:26:36 Co taková parní mašina,
    copak na to může bejt spoleh?
  • 00:26:41 Pára. Hele, sotva že to
    nadzvedne pokličku.
  • 00:26:45 -Jseš hlupák.
  • 00:26:47 Takové mašiny už jezdí
    z Prahy do Drážďan a do Vídně.
  • 00:26:53 A víš ty, co utáhnou?
    Nic nevíš, hlupák jsi.
  • 00:26:57 Já se toho možná nedočkám,
    ale tebe?
  • 00:27:00 Tebe to jednou možná
    připraví o chleba.
  • 00:27:03 -Sám jste přece říkal,
    že kůň je kůň.
  • 00:27:05 -Ale trouba je trouba, panebože.
    Panebože!
  • 00:27:09 Co jsem kdy komu udělal,
    že se mi narodilo takovéhle...
  • 00:27:13 -Ale táto, poslouchej přece.
  • 00:27:24 -Maminko.
  • 00:27:27 Tatínku.
  • 00:27:29 -Ježíši Kriste, Martínku,
    bože, co je s tebou?
  • 00:27:32 Ty jsi celý rozpálený.
  • 00:27:34 -Jak to, že jsi tady?
    Snad jsi nezběhl?
  • 00:27:38 -Ne. Ne, oni mě pustili.
    Všechny dobrovolníky pustili.
  • 00:28:02 -Jen mu přidejte,
    aby si pamatoval,
  • 00:28:05 co je to uniforma.
  • 00:28:07 -Ne, ne, ne! Ne! Ne!
  • 00:28:10 -Letáky? Tak se přece za národ
    nebojuje, chlapče.
  • 00:28:21 -Hovada! Prasata!
  • 00:28:25 Já vám ukážu, co je to vojna!
  • 00:28:28 -Knoflík. Knoflík!
  • 00:29:25 Maminko.
  • 00:29:29 Vy jste mě pohřbili?
  • 00:29:31 -Tebe ne, chlapče, ale Lojzíka.
  • 00:29:36 A ty nefantazíruj a spi.
    Kdo spí, ten jí.
  • 00:29:44 -Ale jak to,
    že jste pohřbili Lojzíka?
  • 00:29:48 -On umřel?
    -Umřel. Vzal to zkrátka.
  • 00:29:55 Kdo by to byl řekl.
  • 00:29:57 Takový silný, takový zdravý,
    nic mu nebylo.
  • 00:30:03 Ale chytil ten tyfus od tebe
    a všechno se mu to vrazilo
  • 00:30:07 do střev a do týdne jel, bože můj.
  • 00:30:12 Už máme jenom tebe, Martínku.
  • 00:30:26 -Tak, Honzíku.
  • 00:30:30 -Tatínku, kolik jste uspořil?
    Myslím za ta léta.
  • 00:30:35 Počítám takových
    500 zlatých ročně,
  • 00:30:39 viďte, že jste uložil?
  • 00:30:41 -Víc nebo míň?
    -Ty ale máš starosti.
  • 00:30:43 Ještě včera měl smrt na jazyku
    a dnes už počítá.
  • 00:30:46 -Bez počítání se nedá hospodařit,
    tatínku.
  • 00:30:52 Budu přece s vámi hospodařit,
    viďte?
  • 00:30:55 -Budu s vámi formanit.
    -Vždyť jsi neměl koně rád.
  • 00:30:59 -No jo, poněvadž to byla
    Lojzíkova živnost.
  • 00:31:02 Ale teď se na ně těším.
    Teď si toho budu umět vážit.
  • 00:31:08 Hlavně že už nemusím nosit flintu.
  • 00:31:12 A tatínku, a jak to,
    že už nemáme grošáky?
  • 00:31:14 -Ty jsem musel dávno prodat.
    Teď máme Honzu a Pepíka, hnědáky.
  • 00:31:19 Ale dovedou zabrat.
  • 00:31:24 -Tak Pepík a Honza.
  • 00:31:29 Vlastně už jsou taky moje,
    viďte, tatínku?
  • 00:31:32 -No, čí by byli?
    Samosebou tvoje.
  • 00:31:59 No tak vidíš, koleje,
    položili je a teď už půl roku leží
  • 00:32:04 a reznou.
  • 00:32:06 -Však věčně reznout nebudou.
    -Prý nemají mašiny a vozy.
  • 00:32:10 -Tatínku, tomu přece sám nevěříte.
  • 00:32:12 Čeká se jenom, až bude hotová
    celá dráha až do Plzně.
  • 00:32:15 Pak se to spustí bez milosti.
  • 00:32:17 -To já vím taky,
    to mi nemusíš připomínat.
  • 00:32:19 -Ale co mám dělat?
    -Máte přece něco nahospodařeno.
  • 00:32:22 -Něco snad mám,
    ale žádné velké jmění,
  • 00:32:24 abys myslel.
  • 00:32:26 Něco mám, ale bojím se o to.
  • 00:32:28 Povídá se,
    že má být státní bankrot.
  • 00:32:30 Ministři se podřezávají,
    generálové se střílejí do hlavy,
  • 00:32:34 daně se zvyšují
    a ještě ta železná dráha.
  • 00:32:59 ZPĚV: A v tom zámku byla panna,
    ta ovčáčka milovala.
  • 00:33:09 Psala jest mu v tajnosti
    listy plné milosti.
  • 00:33:18 -Tak, prosím, tady.
    -Mně ještě jednu.
  • 00:33:20 -Prosím. A jim?
    -Ne, ne, mně už ne.
  • 00:33:25 Tatínku, ráno musíme brzo vstávat.
  • 00:33:27 -To mi nemusíš připomínat,
    nejsem v Praze prvně.
  • 00:33:30 Za těch deset let
    jsem nezaspal ani jednou.
  • 00:33:33 -Nejde o zaspání, tatínku.
  • 00:33:34 Ale možná že nám bude jednou dobrý
    každý krejcar.
  • 00:33:37 -A co jednou, kdy jednou?
    -Však víte.
  • 00:33:39 Nebudeme do Prahy jezdit věčně,
    viděl jste, už položili koleje.
  • 00:33:43 -No, tak to vidíš,
    aspoň si to chci užít.
  • 00:33:45 A ty mi počítáš štamprlata.
    Tak poraď, co mám dělat?
  • 00:33:49 No, to neporadíš,
    ale krejcary mně počítáš.
  • 00:33:53 -Poradím, tatínku, poradím.
    Ale musím vědět, kolik máte.
  • 00:33:58 -Mordyjé, co je ti do toho,
    kolik mám?
  • 00:34:00 Já vydělával, já pracoval.
  • 00:34:03 Zato co tys neudělal
    nic chytřejšího,
  • 00:34:06 nežli že ses nechal vyhodit
    ze školy a naverbovat na vojnu.
  • 00:34:09 -O mě přece nejde, tatínku,
    já už se nějak protluču.
  • 00:34:12 Ale bolí mě srdce,
    když si pomyslím,
  • 00:34:14 že by těch 30 let vaší dřiny
    mělo přijít nazmar.
  • 00:34:17 30 let, můj ty Tondo,
    tatínku, víte, co to je?
  • 00:34:19 No, spočítejte si to,
    vždyť to je 1500 jízd do Prahy,
  • 00:34:23 1500 jízd z Prahy,
    vždyť to je dohromady 3000 jízd
  • 00:34:27 po 16 hodinách, tatínku,
    víte, co to je?
  • 00:34:29 Vždyť to je 50 000 hodin
    strávených na silnici,
  • 00:34:32 v dešti, v mrazu.
  • 00:34:34 -No, vidíš to.
    A ty mně počítáš štamprlata.
  • 00:34:37 -Ne, tak to není, tatínku.
    -Prosím. Tady je.
  • 00:34:41 -Nechte to tady.
  • 00:34:49 O štamprlata přece vůbec nejde,
    tatínku.
  • 00:34:51 Jde o to, co bude dál,
    abyste nakonec
  • 00:34:53 nepřišel o to, co máte.
  • 00:34:55 -Ale já vím, že jsi hodný chlapec,
    ale i když jsi na krejcar...
  • 00:35:08 Tak, dejme tomu,
    že bych měl na hotovosti,
  • 00:35:12 já neříkám kolik, to já neříkám,
    ale dejme tomu,
  • 00:35:15 že bych měl na hotovosti
    30 000 zlatejch.
  • 00:35:18 Tak co mi poradíš?
  • 00:35:21 -Dělá chybu, tatínku,
    kdo chce svoje peníze
  • 00:35:24 jenom zachránit, místo aby se
    snažil je zdvojnásobit, rozumíte?
  • 00:35:27 -No jo, ale jak?
    -Podívejte, Praha má dosud hradby.
  • 00:35:31 A za hradbami jsou pozemky
    za babku.
  • 00:35:34 Čtvereční sáh u Botičského potoka
    stojí například 8 zlatek.
  • 00:35:38 -Ty to víš nějak přesně.
  • 00:35:39 -Tatínku,
    ale hradby nebudou stát věčně.
  • 00:35:42 A pak vyletí ceny těchhle pozemků
    najednou nahoru, 2x, 3x tolik.
  • 00:35:46 Tatínku, za vašich 30 000
    byste dneska dostal
  • 00:35:49 bezmála 4000 sáhů, víte, co to je?
  • 00:35:52 Vždyť to je pozemek
    skoro pro celý blok domů.
  • 00:35:55 Tatínku, kupujte.
  • 00:35:57 Kupujte ale hned zítra,
    protože možná zítra už bude pozdě.
  • 00:35:59 -Jo, to víš, už se hrnu.
    Jako strýc Jáchym.
  • 00:36:02 Taky zbohatnul na pozemcích.
    A co bylo potom?
  • 00:36:05 Přišel potom státní bankrot
    a byl z něho žebrák.
  • 00:36:08 -Ano, protože prodával.
  • 00:36:11 Měl si pozemky nechat,
    držet a nepustit.
  • 00:36:14 Pozemkům bankrot neublíží.
  • 00:36:16 -Tatínku, a vašich 30 000 přece...
    -Jak to víš, že mám 30 000?
  • 00:36:20 Já jsem chtěl jen vědět,
    co vyfantazíruješ.
  • 00:36:23 Ale to jsou pořád řečičky
    o bourání hradeb a...
  • 00:36:26 -No, ve Vídni už hradby zbourali,
    tatínku.
  • 00:36:28 -No jo, ale Praha není Vídeň.
    A já nechci být jako strýc Jáchym.
  • 00:36:33 -Dej bůh, tatínku,
    aby to s vámi tak neskončilo.
  • 00:36:41 -Jde se spát.
  • 00:36:46 VYPRAVĚČ
    Ale nepříjemné věci zaspat nelze.
  • 00:36:51 A tak jednoho zářijového dne
    roku 1862 stanula celá rodina
  • 00:36:57 Nedobylových v pestrém davu
    na rokycanském nádraží,
  • 00:37:01 aby na vlastní oči spatřila
    první vlak jedoucí
  • 00:37:05 z Plzně do Prahy, aby uvítala
    tuhle vyšňořenou lokomotivu,
  • 00:37:12 tu nešťastnou žhavou
    supící mašinu,
  • 00:37:16 která byla stvořena pro to,
    aby je připravila o chleba.
  • 00:37:36 -Tak, aby nám ta železná mašina
    dobře sloužila, tatínku.
  • 00:37:41 -Ještě se budeš pošklebovat.
  • 00:37:44 -Ale ne.
  • 00:37:46 Podívejte, tatínku,
    ve Vídni jezdí železnic,
  • 00:37:50 že jich už tam ani víc být nemůže.
  • 00:37:52 A po ulicích přesto jezdí
    formanské vozy na chlup stejné,
  • 00:37:55 jako je ten náš.
  • 00:37:57 A víte proč?
  • 00:37:58 Parochod přece doveze zboží
    od stanice do stanice,
  • 00:38:01 ani o kousek dál.
  • 00:38:03 A pak se ho zase musí ujmout
    člověk, tatínku.
  • 00:38:06 S potahem a s koňmi.
  • 00:38:07 Jenomže už se mu neříká forman,
    ale špeditér.
  • 00:38:10 -Martínek má pravdu, táto,
    na pojmenování přece nezáleží.
  • 00:38:14 -Špeditér, špeditér.
  • 00:38:16 A co budu špeditérovat,
    nechceš mně říct?
  • 00:38:19 A to mě má uživit?
  • 00:38:20 Odvézt na stanici jednou za tejden
    jednu nebo dvě bedýnky?
  • 00:38:24 -To víte, tatínku,
    arciť v Rokycanech
  • 00:38:25 by se špeditér neuživil.
  • 00:38:27 To bychom se museli
    přestěhovat do Prahy.
  • 00:38:30 -Á, zase Praha.
  • 00:38:31 Napřed chce kupovat pozemky
    a teď zase špeditérovat.
  • 00:38:34 -Jdi si tam sám.
    -S holýma rukama?
  • 00:38:37 -No, tak vidíš, ty chytrej.
    -Tatínku.
  • 00:38:42 Tak chcete-li něco vědět,
    ty pozemky u Botiče,
  • 00:38:46 které tenkrát stály
    osm zlatek za sáh,
  • 00:38:49 tak ty stojej dneska 12.
  • 00:38:51 -No to si vymýšlíš.
  • 00:38:53 -Znáte mě dost dlouho,
    abyste věděl, že nelžu.
  • 00:38:55 Kdybyste mě byl tehdy poslechl
    a ty pozemky koupil, tatínku,
  • 00:38:58 tak jste měl dneska
    vyděláno 15 000.
  • 00:39:02 -15 000? Opravdu tolik?
  • 00:39:07 Tak proč jsi ho teda neposlechl,
    táto?
  • 00:39:10 -Však ona ta železná dráha
    tatínka přinutí, aby mě poslechl.
  • 00:39:14 -Ještě nakonec řekni,
    že jseš rád, že ji postavili.
  • 00:39:20 -Jsem. Ano, jsem, tatínku.
  • 00:39:23 Budete muset začít dělat
    něco onačejšího.
  • 00:39:27 No prostě něco takového,
    co vynáší, tatínku.
  • 00:39:30 -Maminko, slyšíš to? Slyšelas ho?
  • 00:39:34 -Tatínku, jestli nekoupíte
    ty pozemky, ale rychle,
  • 00:39:37 a jestli rychle nezačneme
    v Praze dělat špeditéry,
  • 00:39:40 tak bude možná zítra pozdě.
  • 00:39:42 A přijdeme o všechno,
    docela o všechno.
  • 00:39:44 -On je rád! Slyšelas to, maminko?
    On je rád, neřád!
  • 00:39:47 -Tatínku, prosím vás.
    -Neřád neřádská!
  • 00:39:51 -On je rád.
    -Ale táto, táto...
  • 00:39:57 Ježíši Kriste.
  • 00:40:01 Jen aby si něco neudělal.
  • 00:40:06 -Železná dráha.
  • 00:40:15 Tak to vidíš, Honzíku,
    to jsme to dopracovali,
  • 00:40:19 to jsme to dopracovali.
  • 00:40:24 To jsme to dopracovali.
  • 00:40:40 -Martínku, měl bys ho odprosit.
  • 00:40:45 -Není s ním řeč, maminko.
  • 00:40:48 Vypil celou lahev,
    teď tam vypráví valachům
  • 00:40:51 o železné dráze.
  • 00:40:53 -A co když...
    Co jestli nemáš pravdu?
  • 00:40:58 -Mám, vím to, že mám, maminko.
  • 00:41:02 V Praze se dají vydělat peníze,
    ale veliké peníze.
  • 00:41:05 -Peníze nejsou všechno, chlapče.
    -Skoro všechno.
  • 00:41:09 Prokrista, já bych dovedl
    podniknout něco pořádného,
  • 00:41:13 něco opravdového,
    ale on si tam povídá s koňmi!
  • 00:41:15 -Mlč, že se nestydíš.
  • 00:41:53 -Tu máš, vezmi si to všechno,
    víc nemám.
  • 00:41:58 Dělej si s tím, co chceš,
    kup si ty parcely.
  • 00:42:02 No, ber, dokud dávám.
  • 00:42:09 -Tatínku...
  • 00:42:13 Tatínku!
  • 00:42:26 -A tak železnice
    otevřela Martinu Nedobylovi
  • 00:42:30 cestu do Prahy,
    do města zaslíbeného,
  • 00:42:34 do města,
    kde se daly vydělat peníze,
  • 00:42:37 do města,
    které mělo budoucnost.
  • 00:42:40 Jo, tehdejší přítomnost
    byla arcižalostná.
  • 00:42:46 Trvalému pocitu křivdy
    nepřivykne nikdo.
  • 00:42:50 Ani národ, ani člověk jednotlivý.
    Nepřivykne a nesmíří se.
  • 00:42:56 Pouze oslábne ve svém hněvu,
    zmlkne a zesmutní,
  • 00:43:01 přihrbí se a zmarní.
  • 00:43:08 Malé a zkyslé,
    přihrbené a smutné,
  • 00:43:13 zamlklé a zmarněné
    bylo město Praha
  • 00:43:16 v době mládí našich praotců.
  • 00:43:19 Město české,
    ale ovládané německým erárem,
  • 00:43:23 prolezlé špicly,
    kteří neměli koho špiclovat,
  • 00:43:27 protože nikdo už si netroufal
    mluvit, jak cítil,
  • 00:43:30 školy německé, ouřady německé,
    německé noviny, divadla a knihy,
  • 00:43:34 město malých lidí
    a ospalých promenád.
  • 00:43:40 I malých nadějí,
    chceme-li to tak povědět.
  • 00:43:44 Ne větších, než byla Martinova.
  • 00:43:47 Martin však nebyl sám,
    kdo mířil do Prahy.
  • 00:43:51 Budiž nám tedy odpuštěno,
    jestliže ho teď v našem vyprávění
  • 00:43:54 na chvíli opustíme,
    abychom sledovali
  • 00:43:56 jiného mladého muže.
  • 00:43:59 Jedno měli společného,
    svoji podnikavost.
  • 00:44:03 Onen mladý muž přijel do Prahy
    až z Vídně.
  • 00:44:07 Měl namířeno do Perlové ulice.
  • 00:44:10 Musel tedy projít tudy,
    po Národní třídě.
  • 00:44:13 Asi by se podivil,
    kdyby ji mohl spatřit opět dnes,
  • 00:44:17 po sto letech za řinčení tramvají
    a lomozu aut.
  • 00:44:23 Národní třída se tehdy
    jmenovala Ferdinandova
  • 00:44:26 a už tehdy byla česká.
  • 00:44:28 Na rozdíl od nedalekých
    ryze německých Příkopů.
  • 00:44:32 Náš mladík tedy prošel
    Ferdinandovou třídou,
  • 00:44:35 zabočil do Perlové ulice
    a zde vešel do tohoto domu.
  • 00:44:41 Dnes už, pravda, po sto letech
    tvář domu vypadá jinak,
  • 00:44:46 ale zdi, schodiště, zábradlí jsou,
    jak bývaly.
  • 00:45:10 -Kdo je tam?
  • 00:45:13 -Jsem zplnomocněný zástupce
    vídeňské firmy Max Jessel
  • 00:45:17 a přicházím ve věci pronájmu
    obchodních místností.
  • 00:45:21 Je, prosím,
    jemnostpaní Tolarová doma?
  • 00:45:26 -Maminka není doma
    a služka taky ne.
  • 00:45:30 A já nesmím nikomu otevírat.
  • 00:45:32 -A ráčí
    vážená jemnostslečna vědět,
  • 00:45:35 kdy se jemnostpaní matinka vrátí?
  • 00:45:39 -To nevím.
  • 00:45:49 Ale možná brzo.
  • 00:45:54 Ale možná taky za dlouho.
  • 00:45:57 Maminku by strašně mrzelo,
    že se k ní pan zástupce obtěžoval
  • 00:46:00 až z Vídně zbytečně.
  • 00:46:02 -Mohu počkat,
    jestli jemnostslečna dovolí.
  • 00:46:06 Mám dost času.
  • 00:46:08 Nikdy jsem neměl v Praze
    tolik času,
  • 00:46:10 protože obchodní záležitosti
    mi neposkytovaly oddych.
  • 00:46:13 Ale tentokrát jsem přijel do Prahy
    nejen za cíli obchodními,
  • 00:46:19 také národními.
  • 00:46:21 -Peníze dneska nemají rajcung, co?
    Člověk vyjde s deseti zlatkama...
  • 00:46:31 Kachýnka, že je skrz ni
    skoro vidět a ona se za ni
  • 00:46:36 nestydí říct 50 krejcarů.
  • 00:46:38 Ta už mě neuvidí, potvora jedna.
  • 00:46:45 -Mám tu čest
    s jemnostpaní Tolarovou?
  • 00:46:47 -Ano, to jsem já.
    A oni jdou jistě krz ten krám, že?
  • 00:46:51 -Jan Born, prokurista firmy
    Max Jessel z Vídně.
  • 00:46:54 -Těší mě. Tak jdou dál, račte.
    Já jsem tady doma, račte, račte.
  • 00:47:01 Co tady stojí a civí, Nanynko?
    Snad to odnese do kuchyně, ne?
  • 00:47:06 A klobouk si tady taky
    můžou nechat, pane prokuristo.
  • 00:47:13 Račte, prosím.
  • 00:47:20 Ale Lízinko,
    nechala už toho píchání,
  • 00:47:23 zase ji budou bolet záda.
  • 00:47:25 Dělala tady panu Bornovi
    společnost.
  • 00:47:28 Já musím na chvilku do kuchyně.
  • 00:47:37 -Prosím.
  • 00:47:40 -Děkuji.
  • 00:48:01 -Měl jste příjemnou cestu,
    pane Borne?
  • 00:48:04 -Děkuji, velmi příjemnou.
    Ještě příjemnější zakončení.
  • 00:48:14 Jemnostslečna hraje
    na forte piano?
  • 00:48:17 -Hraju, v penzionátě
    nás mořili s klavírem, až hrůza.
  • 00:48:22 Ale já nevím,
    co lidi na té muzice mají.
  • 00:48:29 -Na jaře...
    -Já jsem...
  • 00:48:31 Pardon, co bylo na jaře?
  • 00:48:32 -Promiňte, ne,
    vy jste chtěl něco říct.
  • 00:48:34 -Ne, až po vás.
  • 00:48:36 -Na jaře byla tady v Praze
    veliká povodeň.
  • 00:48:38 -Měli jste ve Vídni také povodeň?
    -Ano, ve Vídni byla také povodeň.
  • 00:48:47 -Opravdu, už byl nejvyšší čas,
    aby se někdo šikovný
  • 00:48:50 toho krámu ujal.
  • 00:48:52 Takový krám a na takovém místě.
  • 00:48:55 Chce-li pan prokurista vědět,
    tak Perlová ulice
  • 00:48:58 je nejlepší ulice v celé Praze.
  • 00:49:00 Tak to máte ulice
    V Alejích na ráně,
  • 00:49:02 Ovocná na ráně,
    Koňský trh na ráně,
  • 00:49:04 Příkopy na ráně.
  • 00:49:06 -Ale Příkopy, to račte nazývat...
  • 00:49:08 -No, úředně Kolowratova třída,
    ale my říkáme Příkopy.
  • 00:49:10 A laciný je ten krám,
    100 zlatých čtvrtletně,
  • 00:49:13 to mají 400 zlatých ročně.
  • 00:49:14 Kdepak by pan Born
    za ty peníze našel něco lepšího
  • 00:49:17 pro tu svoji filiálku, co?
  • 00:49:19 -No, svoji,
    to ještě nějaký čas potrvá,
  • 00:49:21 než se budu moci udělat pro sebe.
  • 00:49:23 -Pouze zastupuji firmu Max Jessel
    z Vídně.-Ano.
  • 00:49:26 -Ale kdyby jemnostpaní dovolila,
    rád bych se
  • 00:49:28 na ten krám v přízemí podíval.
  • 00:49:30 -Ale proč ne?
    Můžeme třeba hned.
  • 00:49:32 Pan prokurista
    jistě nebude zklamán, prosím.
  • 00:49:36 -Dovoluji si doufat,
    že milostivou slečnu ještě uvidím.
  • 00:49:41 Poroučím se.
  • 00:49:44 -Tak, prosím, račte.
    -Prosím.-Děkuji.
  • 00:50:06 Ten vypadá dobře,
    krám se mu líbil.
  • 00:50:12 Tak jsem ho pozvala
    v neděli na oběd.
  • 00:50:15 -Račte se posadit,
    pane prokuristo.
  • 00:50:21 Čím posloužím?
  • 00:50:23 -Přicházím kvůli jakési
    malé informaci, pane směnárníku.
  • 00:50:27 Přiznávám se, že odpověď
    bych potřeboval znát co nejdřív.
  • 00:50:31 -To, prosím, záleží na tom,
    jestli vedu dotyčnou firmu
  • 00:50:34 ve svých záznamech nebo jestli
    budu teprve muset dopsat
  • 00:50:36 o reference.
  • 00:50:38 -O kterou firmu běží?
    -Nejde o firmu.
  • 00:50:40 Jde o paní Valentýnu Tolarovou
    z Perlové ulice.
  • 00:50:44 -Tolarová.
  • 00:50:50 Tolarová.
  • 00:50:53 Ano, to bude vdova po obchodním
    radovi, jestli se nemýlím.
  • 00:50:58 Malé strpení.
  • 00:51:10 Prosím, pan obchodní rada
    Ludvík Tolar, obchodník s chmelem,
  • 00:51:15 který v roce 54 pro nemoc
    zlikvidoval svůj závod.
  • 00:51:19 Zemřel v roce 59
    a odkázal polovinu jmění
  • 00:51:23 své manželce Valentýně
    a druhou polovinu dceři
  • 00:51:26 z prvního manželství Elišce.
  • 00:51:28 -Takže paní Valentýna
    je nevlastní matka slečny Lízy.
  • 00:51:32 -Ano, to prosím vysvítá.
  • 00:51:34 Majetek byl rozdělen rovným dílem
    a obnáší činžovní dům
  • 00:51:37 v Perlové ulici,
    který má krám v přízemí,
  • 00:51:40 a šest nájemních bytů.
  • 00:51:42 Nese okrouhle 300 zlatých
    čistého kvartálně.
  • 00:51:46 Čisté jmění na hotovosti
    rozdělené také rovným dílem
  • 00:51:49 mezi paní Tolarovou
    a její nevlastní dceru
  • 00:51:53 obnášeno v době
    zůstavitelova úmrtí
  • 00:51:55 asi 50 000 zlatých
    uložených ve spořitelně.
  • 00:51:59 Matka s dcerou žijí skromně,
    takže lze předpokládat,
  • 00:52:02 že jmění zůstalo zachováno.
  • 00:52:04 -A pokud jde o politické názory
    dam Tolarových?
  • 00:52:08 O tom nevíte nic?
  • 00:52:10 -Jak to, prosím,
    jaké politické názory?
  • 00:52:12 -Já myslím, jsou-li vlastenky,
    Slovanky, autonomistky,
  • 00:52:16 hovoří-li ve společnosti
    bez ostychu českou řečí.
  • 00:52:19 -Tak tím, prosím,
    posloužit nemohu.
  • 00:52:21 Na takové věci já nedbám,
    takové věci já nevedu.
  • 00:52:25 A dostanu 20 zlatých, prosím.
  • 00:52:29 -"Dnes ti svěřím,
    můj drahý deníčku,
  • 00:52:32 veliké tajemství,
    o němž mé srdce
  • 00:52:36 včera ještě nevědělo.
  • 00:52:39 Neboť do mého života vstoupil ten,
    který se tolik podobá
  • 00:52:43 mým nejsmělejším snům,
    že jsem z toho všecka zmatena.
  • 00:52:49 Co si o mně pomyslíš,
    krásný cizinče?
  • 00:52:53 Hovořil jsi se mnou dvorně
    a vybraně, lečí zítra zajisté
  • 00:52:59 již ani nevzpomeneš
    nepatrného skromného děvčete
  • 00:53:04 z Perlové ulice."
  • 00:53:09 -Můj nebožtík manžel,
    obchodní rada Tolar,
  • 00:53:12 měl s nimi obchodní spojení,
    pokud vím, pane Banhans.
  • 00:53:16 Tak jdu za vámi
    v takové jisté záležitosti
  • 00:53:21 ohledně takové informace.
  • 00:53:23 -K službám.
    -Děkuji vám, děkuji.
  • 00:53:29 -O kterou firmu běží, prosím?
  • 00:53:31 -Ono totiž neběží
    o žádnou firmu, pane Banhans.
  • 00:53:34 Jde o nějakého pana Borna,
    Jana Borna.
  • 00:53:37 Je sice Čech, dělá prej prokuristu
    u firmy Max Jessel,
  • 00:53:41 aspoň to říká.
  • 00:53:43 -Pana Borna si dovoluji znát,
    často tu mívá obchodní jednání.
  • 00:53:47 -Ano, ano.
  • 00:53:49 -Je skutečně řádným prokuristou
    firmy Jessel na Wohlzeile.
  • 00:53:53 Dokonce se tím prokuristou stal,
    už když mu bylo 25 let.
  • 00:53:56 -Ano, takže je schopný.
  • 00:53:58 -Jeho sestra Marie se provdala
    za svobodného pána. -Výborně.
  • 00:54:01 -A zajímá-li se
    milostpaní Tolarová o to,
  • 00:54:04 jaký má pan Born plat...
  • 00:54:06 -No to taky, to jistě.
  • 00:54:08 -To, prosím, zjistím tak do týdne,
    musím dopsat o reference.
  • 00:54:11 -Ano, mockrát mu děkuju,
    pane Banhans.
  • 00:54:13 A ještě bych prosila,
    mohli by mně při té příležitosti
  • 00:54:17 zjistit jeho poměry
    co do mravopočestnosti?
  • 00:54:22 -Co do čeho?
    -Co do mravopočestnosti.
  • 00:54:25 Vědí, jestli třeba neflámuje
    nebo neběhá za ženskými,
  • 00:54:29 není socialista a tak.
  • 00:54:31 -Tím, prosím, posloužit nemohu.
  • 00:54:33 Příjmy, to beze všeho,
    od toho jsem tady,
  • 00:54:35 ty vám zjistím na kventlík,
    ale vlastenectví, politiku,
  • 00:54:40 mravopočestnost, to já nevedu,
    kam bych přišel?
  • 00:54:44 Dostanu, prosím, 20 zlatých.
  • 00:54:46 -Nanynko, dala už tu polívku
    přihřát, už bude poledne.
  • 00:54:50 -Ano, milostpaní.
  • 00:54:52 -Nekapala to na koberec,
    dala to na klavír.
  • 00:54:55 -A tu kachýnku podlila?
    -Ano, milostpaní.
  • 00:54:57 -Šla, šla, šla.
  • 00:55:01 -"Ty můj příteli,
    můj drahý deníčku,
  • 00:55:04 tobě jedinému se mohu svěřit
    se svým trápením.
  • 00:55:08 Ve chvílích, kdy jsem se ocitla
    na vrcholu štěstí,
  • 00:55:11 otevřely se mi oči
    a já shledala, že ta,
  • 00:55:16 jíž jsem vždy za vlastní matku
    chtěla považovati,
  • 00:55:19 se stala mou rivalkou,
    mou sokyní.
  • 00:55:23 To byl maminčin nápad,
    abychom dělaly dva hyacinty.
  • 00:55:26 Maminka hyacint fialový,
    já hyacint růžový.
  • 00:55:30 Teď vidím,
    že to bylo vymyšleno proti mně,
  • 00:55:33 neb růžová barva mi nesluší,
    kdežto mamince jde fialová barva
  • 00:55:37 k pleti výtečně.
  • 00:55:40 Očekávám jeho příchod,
    ale mé naděje už pohasly
  • 00:55:44 jak světýlko
    v nelítostní vichřici."
  • 00:55:56 -Počkala, počkala,
    já si otevřu sama.
  • 00:56:01 Tak, jen jdou dál, vítám jich,
    pane prokuristo.
  • 00:56:04 -Nejuctivější služebník,
    jemnostpaní.-Pěkně vítám.
  • 00:56:07 -Rukulíbám, milostivá slečno.
  • 00:56:10 Dámy jsou jako dvě
    nejsvěžejší květinky.
  • 00:56:12 Oko se těší z takového souladu
    krásných barev.
  • 00:56:15 -Vy jeden lichotníku.
    Nanynko, vzala to.
  • 00:56:19 Tak, jdou hezky ke stolu,
    aby se taky žaludek
  • 00:56:22 mohl trochu potěšit.
  • 00:56:24 -Tak, račte.
    -Prosím, prosím.
  • 00:56:28 -Prosím,
    já musím ještě do kuchyně.
  • 00:56:33 Nanynko, nosila na stůl,
    teď, honem.
  • 00:56:44 -Lízinko.
    -Děkuji.
  • 00:56:48 -Polívka je drůbková, snad bude
    panu prokuristovi chutnat.
  • 00:56:52 -O tom nepochybuji,
    milostivá paní.
  • 00:56:56 -Prosím.
  • 00:57:30 Vídeň, no, to je přeci jen
    něco docela jiného.
  • 00:57:35 My byli ve Vídni, no.
  • 00:57:37 Vídeňské obchody se pražským
    nedají vůbec ani přirovnat,
  • 00:57:41 že, Lízinko?
  • 00:57:42 No tak, řekla přece něco,
    seděla tady jako socha.
  • 00:57:46 -Ano, matinko.
  • 00:57:48 -Jejich obchod přinese do Prahy
    trochu vídeňského šarmu, že?
  • 00:57:54 No, filiálka vídeňské firmy
    v našem domě,
  • 00:57:58 na to můžeme být hrdé, že Lízinko?
  • 00:58:02 -Jistě, máti.
  • 00:58:03 -V jednom se bohužel
    pražské obchody
  • 00:58:06 podobají vídeňským až přespříliš,
    svým němčením.
  • 00:58:09 Firemní štíty německé,
    uvnitř také český hlahol neslyšet,
  • 00:58:12 jako by Praha byla německé město.
  • 00:58:14 Takové poměry ovšem znamenitě
    nahrávají centralistům.
  • 00:58:17 Ti by rádi z Vídně komando vedli
    a nás všechny poněmčili.
  • 00:58:20 Prosím dámy za prominutí,
    asi se dávám příliš unášet.
  • 00:58:24 Ale libozvučná česká řeč,
    kterou slyším v této domácnosti,
  • 00:58:28 mi dodává naděje,
    že dámy jsou vlastenky
  • 00:58:31 nebo přinejmenším autonomistky.
  • 00:58:34 -Autonomistky? Co je to?
    -Ale šla.
  • 00:58:37 -Na mou duši nevím,
    tak mi to vysvětlete.
  • 00:58:39 -Tak to je přece...
    -Autonomisté... Pardon.
  • 00:58:42 Autonomisté usilují
    o autonomii, že?
  • 00:58:45 Češi, Moravané, Poláci,
    svobodomyslní národové v Rakousku,
  • 00:58:50 kteří usilují o svoji svéprávnost.
  • 00:58:53 Chceme obnovit práva české koruny,
    mluvit svou mateřskou řečí.
  • 00:58:55 A to nejen doma,
    ale také v úřadech,
  • 00:58:58 také v divadlech.
  • 00:58:59 -V divadlech?
    Ale jak to chtějí udělat?
  • 00:59:01 My jsme byly minulý týden
    s matinkou na Zauberflöte,
  • 00:59:04 ale tam je to všechno poněmecky.
  • 00:59:06 -Ano, kde vzít české divadlo.
  • 00:59:08 Jemnostslečna to vystihla
    velice přesně.
  • 00:59:10 Ovšem zanedlouho
    už bude všechno lepší.
  • 00:59:13 Spolek pro zbudování
    českého národního divadla,
  • 00:59:16 jehož si dovoluji být členem,
    se usnesl, že už napřesrok v 63.
  • 00:59:20 bude postaveno alespoň
    malé divadlo, prozatímní.
  • 00:59:23 A v něm se bude denně hrát
    jen a jen počesku.
  • 00:59:26 -Vida, až z Vídně nám pan Born
    musel přinést
  • 00:59:29 takovou hezkou novinu, že?
  • 00:59:32 -Až to divadlo vystaví,
    tak já s matinkou
  • 00:59:34 budeme chodit jenom tam
    a do německého už ani nevkročíme.
  • 00:59:40 -Kéž by každá Češka tak smýšlela,
    slečno Eliško.
  • 00:59:44 -Bože, jsem já to ale hlava.
  • 00:59:46 Pro ten příjemný hovor
    bych málem zapomněla
  • 00:59:49 na ty boží milosti,
    promiňte, prosím.
  • 00:59:59 -Kdybyste mohla vytušit,
    slečno Eliško,
  • 01:00:02 kolik radosti vznítila v mém srdci
    vaše slova.
  • 01:00:07 Nikdy jsem nepochyboval
    o vašem horoucím vlastenectví.
  • 01:00:11 -Ale já...
  • 01:00:13 -Tak, prosím, tady jsou.
  • 01:00:18 -"Se vším jsem se ti svěřovala,
    deníčku můj drahý,
  • 01:00:22 leč dnes, promiň, nemohu.
  • 01:00:24 Považ jen, deníčku,
    mám ti to povědět?
  • 01:00:29 Včera mě Jan políbil na ústa.
  • 01:00:32 Ano, dobře jsi rozuměl,
    direkt mi na ústa.
  • 01:00:36 Vrátili jsme se všichni tři
    ze Žofína, když jsme se dívali
  • 01:00:39 na produkci
    vzduchoplavce Regentiho.
  • 01:00:42 A když jsme vypili kávu,
    maminka má předobrá
  • 01:00:45 nás opět nechala
    v salonku o samotě,
  • 01:00:48 zrovna když jsem na klavír
    přehrávala.
  • 01:00:51 A tu jsem zvedla oči,
    jako by mi to
  • 01:00:54 nějaká tajemná mocnost poručila.
  • 01:00:58 A setkala jsem se
    s Janovým pohledem.
  • 01:01:01 Nebudeš mi to věřit,
    drahý deníčku,
  • 01:01:04 ale v tu chvíli ani slovo,
    ani slovíčko v nejmenším
  • 01:01:08 mezi námi nepadlo.
  • 01:01:10 Jen jsem cítila,
    že se Jan ke mně blíží
  • 01:01:14 a jak mi do očí stoupá vláha.
  • 01:01:22 Už to víš, můj deníčku,
    může mi láska má být omluvou,
  • 01:01:26 že jsem se nebránila,
    hlavu neodvrátila?
  • 01:01:30 Dnes má Jan opět přijít,
    čekám každou chvíli
  • 01:01:32 jeho zazvonění.
  • 01:01:34 Maminka tvrdí s určitostí,
    že jen proto
  • 01:01:37 si dnešní návštěvu domluvil,
    aby se vyjádřil
  • 01:01:40 a o moji ruku požádal.
  • 01:01:42 Ne, toho bych nepřežila,
    samým štěstím
  • 01:01:45 by mi snad srdce z hrudi vyskočilo
    a vylétlo k azurovému nebi."
  • 01:01:50 -Já zvolám Lízu.
  • 01:01:54 Lízo!
  • 01:01:59 No tak, Lízinko, kdepak jsi?
  • 01:02:07 No tak, šla, šla.
  • 01:02:13 Lízinko, pan Born mě právě požádal
    o tvoji ruku.
  • 01:02:21 Já jsem mu řekla,
    že nemám námitek,
  • 01:02:24 ale že to záleží na tobě.
  • 01:02:26 No, co odpovíš?
  • 01:02:33 -Ano.
  • 01:02:48 -Tak aby vám Pánbůh požehnal.
  • 01:03:00 Tak, Nanynko, přinesla láhev vína.
  • 01:03:15 A ty nebreč, nemáš proč.
  • 01:03:21 Kdo by si to byl pomyslil?
  • 01:03:24 Lízinko, Honzíčku.
  • 01:03:34 Tak, na vaše štěstí.
  • 01:04:10 A já teď budu sama.
    No, co se dá dělat.
  • 01:04:19 A teď, když jsou vlastně náš,
    tak jim musím říct,
  • 01:04:24 že by si to s tou naší Perlovou
    ulicí měli pořádně rozmyslet.
  • 01:04:29 Perlová ulice přece není
    vůbec žádná ulice.
  • 01:04:32 Lepší lidi korzujou přece
    na hlavních třídách, no.
  • 01:04:36 A ten krámek je malinkatý,
    ne nadarmo se tam v posledním roce
  • 01:04:40 dva nájemníci na břicho položili.
  • 01:04:42 No, pro hodinářský krámek,
    ten by se snad hodil docela dobře,
  • 01:04:45 to ano, ale pro obchod
    se zbožím galanterním,
  • 01:04:48 jaký chtějí oni zařídit, to ne.
  • 01:04:50 -Přiznám se, jemnostpaní,
    že už mě taky napadly obavy
  • 01:04:53 tohoto druhu.
  • 01:04:55 -No, vidí, a kdyby jich nenapadly,
    tak bych si jich přestala vážit.
  • 01:04:58 Pane prokuristo,
    to dá přece rozum,
  • 01:05:00 že Perlová ulice je z ruky.
  • 01:05:02 -Ono je, s dovolením,
    celé město z ruky.
  • 01:05:04 A přitom by Praha mohla být
    zlatý důl, bohatší než Vídeň,
  • 01:05:07 protože Vídeň žije nad své poměry,
    kdežto Praha pod své poměry.
  • 01:05:11 Ale bylo by potřeba,
    aby Prahu někdo rozhýbal,
  • 01:05:13 aby procitla z toho svého
    staletého spánku.
  • 01:05:16 -No právě, nějaký ten krámek
    v Perlové ulici
  • 01:05:18 Prahu ze sna neprobudí, to ne.
  • 01:05:21 No, copak si o tom myslí Lízinka?
  • 01:05:24 -Copak musíme zrovna dnes
    o tomhle mluvit?
  • 01:05:27 -Věděl bych, pardon,
    věděl bych o lepším místě,
  • 01:05:30 milostivá paní.
  • 01:05:31 Ba dokonce o jediném
    pořádném místě v celé Praze
  • 01:05:34 pro opravdový galanterní obchod.
  • 01:05:36 Je to ten rohový dům na Příkopech
    vedle Prašné brány.
  • 01:05:40 -Sahá až do Celetné ulice.
    -Aha, já už vím, ano.
  • 01:05:43 -Jenomže majitel chce za něj
    500 zlatých kvartálně.
  • 01:05:45 -Kolik?
    -500 zlatých!
  • 01:05:47 -To mu přece nikdo nedá.
  • 01:05:49 -Já bych mu je dal bez váhání,
    protože tam by se dal otevřít
  • 01:05:52 opravdu velkoměstský obchod,
    velké výkladní skříně.
  • 01:05:56 Jenomže pan Jessel, můj šéf,
    ten je na to příliš opatrný.
  • 01:06:00 -No, já si na nich
    vzala reference, pane Borne.
  • 01:06:07 -Prosím vás, mami.
    -Co je na tom zlého, co?
  • 01:06:10 A dozvěděla jsem se o nich,
    že nejsou žádný
  • 01:06:13 tlachal a fantasta,
    který by jmění mé dcery
  • 01:06:16 promarnil v jalových spekulacích.
  • 01:06:18 -O spekulacích budeme dnes mluvit?
  • 01:06:20 -A taky si o nich myslím,
    pane Borne,
  • 01:06:22 že by byli tuze špatný obchodník,
    kdyby chtěli až do své smrti
  • 01:06:26 zůstat prokuristou.
  • 01:06:28 Chtějí se přeci jednou
    udělat pro sebe, ne?
  • 01:06:30 -Zajisté, milostivá paní.
  • 01:06:32 Ale já se nemohu
    vzdát svého postavení,
  • 01:06:34 dokud jsem nezakotvil jinde,
    dokud nemám možnost
  • 01:06:37 postavit se na vlastní nohy.
  • 01:06:38 -Ano, ano, správně, správně.
  • 01:06:40 Ale Lízinka má nějaké peníze,
    jak o tom jistě víte.
  • 01:06:46 -Jak by to mohl vědět?
    -Tak mu to teda povídám.
  • 01:06:49 Lízinka má ve spořitelně 25 000.
  • 01:06:53 A s tím se přece už dá
    leccos podniknout, ne?
  • 01:06:58 Vždyť já jim to vidím na očích,
    že by to chtěli sami zkusit
  • 01:07:02 v tom krámě u Prašné brány, že?
  • 01:07:05 -Ano, chtěl.
  • 01:07:07 Když už se jemnostpaní
    ráčila zmínit, strašně bych chtěl.
  • 01:07:11 Tam by se dalo podniknout
    něco velkolepého.
  • 01:07:15 Já vím, to jistě říká každý,
    když začíná.
  • 01:07:20 Ale já bych tam chtěl otevřít
    velký slovanský český obchod.
  • 01:07:25 Luxusní, elegantní,
    podle světových měřítek,
  • 01:07:28 ale český, s českou firmou,
    kde by se mluvilo česky.
  • 01:07:32 -Já nevím, jestli jim vlastenectví
    v obchodě pomůže.
  • 01:07:36 -Musí pomoci,
    český živel má v Praze převahu
  • 01:07:39 a já se k němu veřejně přihlásím.
  • 01:07:42 Každý Čech v Praze bude potěšen,
    že ten největší
  • 01:07:45 a nejelegantnější obchod je český,
    že se zplna vyrovná
  • 01:07:49 vídeňskému luxusu.
  • 01:07:51 Já přece znám kunšafty,
    jemnostpaní.
  • 01:07:54 A já vím, že jdou vždycky
    za senzací, za novinkou.
  • 01:07:59 -No, tak to je buď strašně chytré,
    co mi tady říkají,
  • 01:08:04 nebo je to fanfarónství,
    že mu není rovno.
  • 01:08:08 Ale v každém případě
    je to odvážlivost.
  • 01:08:12 -Možná odvážlivost, jemnostpaní,
    ale já musím Prahu ohromit,
  • 01:08:17 já musím lidmi zatřást,
    já jim musím polichotit.
  • 01:08:23 A pak se pohrnou.
  • 01:08:25 Pohrnou se, jemnostpaní,
    čestné slovo, pohrnou se všichni.
  • 01:08:29 Můj český obchod,
    to musí být móda.
  • 01:08:32 To musí být výstřel z děla.
  • 01:08:35 VYPRAVĚČ
    Koncem října roku 1862, toho roku,
  • 01:08:40 v němž začaly jezdit parochody
    na nové trati
  • 01:08:43 z Prahy na Plzeň,
    nedlouho po sňatku
  • 01:08:46 s Eliškou Tolarovou
    otevřel Jan Born
  • 01:08:49 svůj galanterní obchod
    na Příkopech.
  • 01:08:52 Toho dne korzující Pražané
    prodloužili dráhu
  • 01:08:55 své promenády až sem,
    k Prašné bráně.
  • 01:08:59 Tady, kde dnes stojí moderní rohák
    ministerstva dopravy,
  • 01:09:03 se tehdy leskl novotou
    firemní portál
  • 01:09:06 o třech velkých,
    bronzem a stříbrem
  • 01:09:09 zářících výlohách,
    obložených firemními štíty
  • 01:09:12 v šesti jazycích.
  • 01:09:15 Českém, německém,
    francouzském, anglickém,
  • 01:09:20 ale také ruském a polském.
  • 01:09:25 Pražští provinciálové se cítili
    příjemně obléváni
  • 01:09:29 dechem světovosti.
  • 01:09:31 A i když nechyběly hlasy
    věštící brzký policejní zásah
  • 01:09:35 proti této slovanské provokaci,
    nechybělo ani spokojeného uznání,
  • 01:09:40 že něco takového
    by za starého Bachova režimu
  • 01:09:43 nebylo možné
    a že je to veliký krok vpřed.
  • 01:09:47 Stalo se věcí vlastenecké prestiže
    odnést si něco na památku
  • 01:09:51 z prvního velkého
    slovanského obchodu v Praze.
  • 01:09:56 I byly od tohoto dne
    stovky pražských domácností
  • 01:10:00 obohaceny galanterními tretami
    pocházejícími ze skladů
  • 01:10:05 vídeňského grosisty,
    firmy Moritz Lagus und Söhne,
  • 01:10:10 jež dodala Bornovi
    většinu jeho zboží.
  • 01:10:16 A tak Bornova myšlenka
    ryze českého obchodu
  • 01:10:21 zvítězila na celé čáře.
  • 01:10:31 -Všechny tyto lampy
    jsou velmi elegantní.
  • 01:10:33 Dovoluji si doporučit třeba tuhle.
  • 01:10:35 -Ale já bych chtěla takovou
    s tím zlatým zdobením,
  • 01:10:38 co si prve brala ta dáma.
  • 01:10:39 -Se zlatým zdobením, zajisté,
    prosím, jak je ctěná libost.
  • 01:10:42 Zlaté zdobení.
  • 01:10:44 Hned přinesu,
    maličký okamžik strpení, prosím.
  • 01:10:57 -To je rámus, Honzíčku,
    ale krásný rámus,
  • 01:11:01 jen co je pravda.
  • 01:11:03 -Až přijde Líza,
    ta bude koukat, co?
  • 01:11:06 -Pane šéfe, už nemáme žádné lampy
    s tím zlatým zdobením.
  • 01:11:09 -A proč to říká mně?
  • 01:11:10 Mazal do magazínu,
    jsou jich tam ještě dva tucty.
  • 01:11:13 -Prosím, pane šéfe.
  • 01:11:14 -Já budu muset zaskočit za pult,
    maminko, prominete na okamžik.
  • 01:11:21 Rucelíbám,
    ta lampa se zlatým zdobením
  • 01:11:23 tu bude za okamžik, jemnostpaní,
    už pro ni šli do skladu.
  • 01:11:27 -Děkuji vám.
    -Pardon, promiňte.
  • 01:11:32 -Čím mohu posloužit, prosím?
    -Já bych chtěla něco zvláštního.
  • 01:11:38 -Už to mám, ovšem, už vím,
    co jemnostpaní potřebuje.
  • 01:11:41 Račte, prosím.
  • 01:11:42 Služebník, na shledanou,
    děkuji za návštěvu.
  • 01:11:51 Velmi elegantní
    skříňka na rukavice.
  • 01:11:55 Nebo snad stříbrná tepaná dózička?
  • 01:11:57 -To ano.
    -Na okamžik, pane šéf.
  • 01:11:59 -Promiňte, prosím.
  • 01:12:01 -Pane šéf, prosím vás,
    máme tam ještě nějaké ty
  • 01:12:03 bronzové psí hlavy?
  • 01:12:05 -Už ne, tak nabídněte ty koňské.
    Tak sypal, sypal, sypal.
  • 01:12:09 Rucelíbám, služebník.
    Viděla už jemnostpaní naše vějíře?
  • 01:12:13 -Tohle je krásné.
  • 01:12:17 -Ten Born
    ist ein scharmanter Herr,
  • 01:12:19 weltman každým coulem.
  • 01:12:21 -Škoda toho talentu jinde.
    -Ja, ja.
  • 01:12:28 -Líza ještě nepřišla?
    -Ne.
  • 01:12:31 A moc ji nečekejte,
    má zase migrénu.
  • 01:12:35 -Měl bych jí aspoň napsat cedulku,
    že všechno jde dobře.
  • 01:12:38 -Bože, to je tržba, Jeníčku.
    No, tomu říkám úspěch.
  • 01:12:44 Nemohla jsem celou noc
    usnout strachy,
  • 01:12:46 jak to dneska dopadne,
    ale jste pašák, mám z vás radost.
  • 01:12:52 -A Líza?
  • 01:12:56 Jsem pro ni asi málo werther,
    viďte.
  • 01:13:03 -Ale to se poddá.
  • 01:13:09 -Prapodivná móda dospěla k nám
    z toho hříšného Bábelu nad Seinou.
  • 01:13:14 -Takové pojmenování Paříže
    slyším poprvé, pane továrníku.
  • 01:13:18 -A jaká je to vlastně móda,
    bratránku?
  • 01:13:21 -Porte Jupe Pompadour
    se to jmenuje, viď?
  • 01:13:25 -Já jsem to viděla u švadleny.
  • 01:13:27 Dá se s tím na ráz
    celá sukně povyhrnout,
  • 01:13:29 aby se neurousala, když je marast.
  • 01:13:31 -Na to snad stačí ruce, ne?
    Ale prosím, berte si.
  • 01:13:35 -Děkuji pěkně.
  • 01:13:38 Náš milý Born
    by se o to měl zajímat.
  • 01:13:40 To by bylo něco pro Pražáky,
    jsou velkosvětsky elegantní.
  • 01:13:43 -No, to je dort! Ochutnals?
    -Výborný.
  • 01:13:46 -No, znamenitý.
    To Lízinka dělala?
  • 01:13:50 -Ne, to maminka.
  • 01:13:53 -To mi musí dát recept,
    Valentýnko, výtečný.
  • 01:14:00 -A kdepak je Lízinka?
    -Asi se strojí.
  • 01:14:08 Omluvte mě na okamžik.
  • 01:14:13 -Lízinka se strojí.
  • 01:14:18 -To ani nepřivítáš hosty?
    -Mám migrénu.
  • 01:14:21 -Už zase?-Ale vždyť já
    chtěla dělat společnost.
  • 01:14:26 Vidíš, mám přichystané
    nové šaty,
  • 01:14:30 ale ta hlava mě tak strašně bolí,
    jako by mi někdo v ní
  • 01:14:34 vrtal nebozezem.
  • 01:14:36 -Vždycky, když máme přijímací den,
    rozbolí tě hlava.
  • 01:14:39 -A když mám čas,
    tak zase nejsi doma.
  • 01:14:42 Vsadím se, že jdeš večer
    zase na nějakou schůzi.
  • 01:14:45 -Dnes máme
    zakládací schůzi spolku,
  • 01:14:48 jehož význam bude historický.
  • 01:14:52 Zakládáme spolek pro pěstování
    všeslovanské vzájemnosti.
  • 01:14:57 -Pořád něco zakládáš,
    už toho mám dost.
  • 01:15:00 -Ale Lízi, co to mluvíš,
    prosím tě?
  • 01:15:03 Proč se nesnažíš pochopit
    mé ideály?
  • 01:15:07 Jít do postele a vzdorovat
    jako malá holka.
  • 01:15:11 -Ale já nevzdoruju,
    ale ta hlava mě tak strašně bolí,
  • 01:15:15 kdybys věděl.
  • 01:15:17 -Dobře, když bolí,
    tak musíš ležet.
  • 01:15:21 -Ani nemáš čas se mnou promluvit
    pro ten svůj salon.
  • 01:15:25 -Můj salon.
  • 01:15:29 Budiž.
  • 01:15:32 Škoda, že se sama tak vzdaluješ
    té zásluhy vypěstovat v Praze
  • 01:15:36 nějaký společenský život.
  • 01:15:38 ZVONEK U DVEŘÍ
  • 01:15:39 Promiň, musím se věnovat hostům.
  • 01:15:53 -Dobrý večer.
  • 01:15:55 -Maminko, dovolte,
    abych vám představil
  • 01:15:57 pana doktora Legáta,
    ředitele právního oddělení
  • 01:15:59 České pojišťovny.
  • 01:16:01 -Rukulíbám.
  • 01:16:02 -Velice mě těší, pane doktore,
    velice mne těší.
  • 01:16:05 -S panem továrníkem Smolíkem
    se jistě už znáte.
  • 01:16:07 -Ano, měl jsem už to potěšení.
    -Dobrý den.
  • 01:16:10 To je moje choť,
    seznamte se, prosím.
  • 01:16:12 -Rukulíbám. -Dobrý den.
    -Co je s Lízou?
  • 01:16:14 Pan doktor mi dovolí,
    abych nabídla kousek
  • 01:16:17 domácího dortu.
  • 01:16:19 -Děkuji mockrát, milostpaní.
  • 01:16:21 -Prosím, račte se posadit,
    vezměte místo.
  • 01:16:23 -Prosím pánové.
    -Taky kousíček dortíčku?
  • 01:16:25 -Ne, hlavně mi řekla,
    jak to dělá, Valentýna.
  • 01:16:28 -Proč ne? To můžu hned.
  • 01:16:29 -Slyšeli už, pane doktore,
    o nejnovějším nápadu pana Borna?
  • 01:16:32 Chce postavit
    velký obchodní palác.
  • 01:16:34 -Ne ovšem hned, ale je třeba
    myslet na budoucnost, že?
  • 01:16:37 -Ale kde by ho chtěl mít, považte.
  • 01:16:39 Tam, co je Café Wien,
    na rohu Příkopů a Koňského trhu.
  • 01:16:42 Obchodní palác na Koňském trhu.
  • 01:16:45 -Neodvažuji se to posuzovat,
    s prominutím, nejsem obchodník,
  • 01:16:48 ale vím, že v obchodě často
    i ty nejfantastičtější nápady
  • 01:16:51 mívají nečekaný úspěch...
  • 01:16:53 -A oříšky umlít úplně najemno.
  • 01:16:55 A hlavně jí kladu na srdce,
    aby si to udělala sama
  • 01:16:58 a nesvěřovala to
    nějakému cumplochovi.
  • 01:17:00 Já například si to
    nedovolím svěřit ani Lízince.
  • 01:17:03 A jak jsem se snažila
    ji všechno přiučit.
  • 01:17:06 -Ale Valentýnko, když ona Lízu
    odjakživa moc rozmazlovala.
  • 01:17:09 Teď to má.
  • 01:17:11 -Ale jak jsem ji měla vychovávat?
    Tak, jak vychovávali mě?
  • 01:17:15 Já, milá zlatá, jsem vyrostla
    s holou panímandou,
  • 01:17:18 mě vychovávali řemenem
    a než jsem šla do služby,
  • 01:17:20 tak jsem ani kloudně nevěděla,
    co to jsou boty.
  • 01:17:23 -Ale Valentýnko,
    proč to připomíná?
  • 01:17:26 My jsme jí to přece
    dávno odpustili.
  • 01:17:29 -No, já se za to nestydím.
  • 01:17:36 -Jenomže když bude dělat
    hausfrau...
  • 01:17:39 Chci říct hospodyni
    své nevlastní dceři,
  • 01:17:42 tak k čemu to bude dobré?
  • 01:17:44 Líza se do smrti nic nenaučí
    a pak to jí řekne každý,
  • 01:17:48 mladí mají být sami.
  • 01:17:50 -Mají pro sebe celý byt.
  • 01:17:52 Já jsem si nechala jen tu
    dřívější Lízinu světničku.
  • 01:17:55 Mají salon, mají pracovnu,
    mají ložnici, tak co ještě chtějí?
  • 01:18:00 -Ložnice, ta jim bude platná.
  • 01:18:04 Ale to je Lízina vina.
  • 01:18:07 Born, to je mužský, jak se patří.
    Jenomže ona je pořád unavená.
  • 01:18:13 Einmal kann sie nicht,
    podruhý se jí zase chce spát.
  • 01:18:18 No, řekla, Valentýnko,
    byla někdy ona
  • 01:18:22 na tyhle věci ospalá?
  • 01:18:26 -To už je dávno.
    -No, kdyby nepovídala.
  • 01:18:28 ZVONEK U DVEŘÍ
  • 01:18:30 To já při jejím vypadání
    bych si zařídila život jinak.
  • 01:18:33 -Musím dát uvařit kafíčko,
    to bude doktor Sarlich.
  • 01:18:37 -Pojďte dále.
  • 01:18:39 -Dobrý večer přeju ve spolek.
    -Dobrý večer.
  • 01:18:43 -A dovolte mi, milí přátelé,
    abych do vašeho středu
  • 01:18:46 uvedl mladého vlastence,
    jehož jsem poznal před lety,
  • 01:18:49 když jsem byl ještě ředitelem
    klementinského konviktu.
  • 01:18:52 Martin Nedobyl, hrdina,
    který v dobách
  • 01:18:56 pro český národ nejpohnutějších,
    na konci temné éry Bachovy,
  • 01:19:00 přispíval k rozvrácení
    nenáviděného režimu tím,
  • 01:19:03 že šířil zakázané letáky.
  • 01:19:06 -Nejen za svou osobu,
    ale jistě za nás za všechny
  • 01:19:09 vás nadšeně vítám,
    mladý vlastenče.
  • 01:19:13 -Děkuji, opravdu děkuji.
    -Prosím. Dovolíte, matinko?
  • 01:19:26 -Paní Smolíková.
  • 01:19:29 -Nedobyl.
  • 01:19:31 -Dobrý den, moc mě těší.
    To je můj manžel.
  • 01:19:34 -Smolík. Vítám vás, vlastenče.
  • 01:19:39 -Doktor Legát, těší mě.
  • 01:19:42 -Nanynko? Nanynko!
    Nechala všeho a šla sem.
  • 01:19:47 -Ano, milostpaní.
  • 01:19:51 -Přitáhla mi vzadu
    trochu tu šněrovačku.
  • 01:19:53 Ale hodně, no, no, no, nebála se,
    přitáhla víc ten tkaloun,
  • 01:19:57 nejsem metráková.
  • 01:19:59 -Tak prosím,
    reference došly v pořádku.
  • 01:20:02 Pan Martin Nedobyl,
    po smrti staršího bratra
  • 01:20:05 jediný syn Leopolda Nedobyla,
    povozníka v Rokycanech.
  • 01:20:10 -Výborně. A je, prosím, pravda,
    že koupil ty pozemky?
  • 01:20:14 -Jeho otec Leopold Nedobyl
    koupil loni parcely
  • 01:20:17 pod žižkovským vrchem,
    a to usedlost Komotovku,
  • 01:20:20 za 29 650 zlatých.
  • 01:20:24 -A prosím pěkně, pane Banhans,
    čí to vlastně byl nápad,
  • 01:20:28 koupit ty pozemky?
  • 01:20:30 -Jestli otcův nebo synův?
    -To, prosím, těžko zjišťovat.
  • 01:20:34 A proč vlastně,
    jestli se smím zeptat?
  • 01:20:36 -No, protože je to
    tuze dobrý nápad, vědí?
  • 01:20:39 Až se zbourají hradby,
    pozemky poletí nahoru a...
  • 01:20:43 Aby mi rozuměli,
    mně záleží na tom,
  • 01:20:46 zda pan Martin Nedobyl
    je dobrý podnikatel, vědí?
  • 01:20:50 Protože já bych ráda...
  • 01:20:52 Uvažuji o takovém
    obchodním spojení.
  • 01:20:59 HRA NA KLAVÍR
  • 01:21:25 -Když se tak koukám na Lízinku...
    -Prosím?
  • 01:21:28 -No, Lízinka. Že už by přeci něco?
    -Aha, pššt. To je ještě tajemství.
  • 01:22:16 -Výborně!
  • 01:22:23 -Copak, copak, Nedobylku?
    On nic nejí, dočista nic.
  • 01:22:27 -Copak mu u nás nechutná?
    -Ale chutná, jemnostpaní, chutná.
  • 01:22:34 -Šup.
  • 01:22:36 A kafíčko.
    Musím dát uvařit, promiňte.
  • 01:22:46 -Jo?
  • 01:22:53 -Nanynko, kafíčko ještě jedno.
    Ale dobrý.
  • 01:22:57 -Ano, milostpaní.
  • 01:22:59 PROZPĚVUJÍ SI
  • 01:23:09 -Stále hřeje.
  • 01:23:13 -Vzala si taky.
    -Děkuji, milostpaní.
  • 01:23:18 -Ano, děti jsou naděje
    naší budoucnosti, pánové,
  • 01:23:21 naděje národa.
  • 01:23:22 Nikdy by nemělo být
    dost prostředků,
  • 01:23:24 které národ věnuje na výchovu
    a na vzdělání svých dětí.
  • 01:23:27 -Apropo, když mluvíme o dětech,
    víte, že v pražských fabrikách
  • 01:23:32 pracují děti
    už od pěti hodin zrána?
  • 01:23:35 A víte, jak staré děti?
    Sedmileté, prosím, sedmileté.
  • 01:23:38 A najdou se i pětileté.
  • 01:23:40 -Tož pěkně děkuji za poučení,
    pane doktore.
  • 01:23:44 Ano, je to pravda,
    ve fabrikách pracují malé děti.
  • 01:23:47 Já je ve své sirkárně
    zaměstnávám taky,
  • 01:23:50 protože bez laciných
    pracovních sil se nemůžu obejít.
  • 01:23:54 Ale snažím se jim dávat
    lehkou a příjemnou práci.
  • 01:23:57 -Tak příjemnou, že byste k ní
    postavil i svého synka?
  • 01:24:00 -Já nejsem žádný lidojed.
  • 01:24:02 Ale chtěl bych slyšet,
    jak by mi dělnice začaly vyvádět
  • 01:24:06 a lamentovat, kdybych najednou
    přestal zaměstnávat jejich děti.
  • 01:24:09 A platit jim víc, to taky nemůžu.
  • 01:24:27 -Hovořil jste o tom,
    že se hodláte etablovat v Praze.
  • 01:24:30 -Ano, to bych tuze chtěl.
  • 01:24:32 -Proč bych třeba já
    měl do smrti používat služeb
  • 01:24:35 karlínského špeditéra Jeruzaléma,
    Němce jako poleno a k tomu Žida?
  • 01:24:39 Proč by neměl být v Praze
    český špeditér?
  • 01:24:43 -Ano, však já jednou
    tatínka přemluvím.
  • 01:24:45 Zrušíme formanství
    a přestěhuju se do Prahy.
  • 01:24:48 A tady založím
    moderní špeditérskou firmu.
  • 01:24:52 -Českou, výborně.
    Viďte, že českou?
  • 01:24:59 Lízo.
  • 01:25:03 Co se děje?
  • 01:25:11 -Ano, ano, prosím.
    Prosím, milostivá paní.
  • 01:25:15 -Děkuji.
    -Prosím.
  • 01:25:22 -Já už bych taky měl jít,
    už je pozdě.
  • 01:25:24 -Ale ne, ne, ani nápad,
    já ho nepustím, Nedobylku,
  • 01:25:27 nepustím, dokud nesní
    ještě alespoň jeden tenhle kousek.
  • 01:25:33 A kafíčko, ano?
  • 01:25:38 -To asi budu jíst hodně pomalu.
  • 01:25:43 -Poslouchal, Nedobylku,
    jak to vlastně tenkrát bylo
  • 01:25:49 s těmi letáky, co?
  • 01:25:52 -S jakými letáky?
  • 01:25:54 -S těmi zrádnými vlasteneckými,
    které prý tenkrát rozšiřoval
  • 01:25:58 na gymnáziu?
  • 01:26:00 -Ale to ne, to já vůbec,
    to jeden darebák
  • 01:26:03 si je schoval ke mně do slamníku
    a oni je u mě našli.
  • 01:26:07 -Ach tak.
  • 01:26:10 To jsem ráda,
    že není žádný fantasta a podivín.
  • 01:26:15 -Možná že bych o tom měl říct
    páteru Sarlichovi.
  • 01:26:18 -Ale ne, proč?
    Vždyť přece za to trpěl.
  • 01:26:21 Možná že mu to bude jednou dobré.
  • 01:26:25 Vlastenectví teď jde
    tuze do módy, že?
  • 01:26:30 Ale já jsem ráda, že...
  • 01:26:33 Že to bylo takhle
    a že není žádný blázen.
  • 01:26:39 Mně by to na něm vadilo,
    Nedobylku.
  • 01:26:44 A to je opravdu to jediné, co...
  • 01:26:47 Co by mně na něm vadilo.
  • 01:26:58 VARHANNÍ HUDBA
  • 01:27:28 -A zde, v chrámu sv. Havla
    na Starém Městě pražském,
  • 01:27:32 provdala se v lednu roku 1864
    paní Valentýna Tolarová
  • 01:27:40 za Martina Nedobyla.
  • 01:27:43 A tím také naše
    dnešní vyprávění končí.
  • 01:27:47 O dalších osudech našich hrdinů
    vám budeme vyprávět až příště,
  • 01:27:51 až znovu otevřeme další díl
    naší skromné kroniky.
  • 01:28:01 Skryté titulky: Tomáš Seidl
    Česká televize, 2017

Související