iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
5. 11. 2017
19:00 na ČT1

1 2 3 4 5

35 hlasů
17468
zhlédnutí

GEN - Galerie elity národa

Marie Svatošová

Spisovatelka a publicistka, zakladatelka hospiců v ČR

15 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

GEN - Galerie elity národa - Marie Svatošová

  • 00:00:03 GEN
    MARIE SVATOŠOVÁ
  • 00:00:35 -Přišel mi dopis od generálního
    ředitele České televize.
  • 00:00:42 Píše mi tady mimo jiné,
    že by byl potěšen,
  • 00:00:45 kdybych souhlasila s natočením
    pořadu GEN.
  • 00:00:48 Moc hezky tady napsal,
    že tento pořad plní
  • 00:00:55 nejen významnou společenskou
    funkci v momentě
  • 00:00:59 prvního uvedení,
    ale jeho hodnota v čase narůstá.
  • 00:01:03 To se mi moc líbilo.
    Jinými slovy řekl,
  • 00:01:06 že až se dozví,
    že jsem umřela,
  • 00:01:08 tak to vytáhnou z archivu
    a zreprízují to.
  • 00:01:12 Pánové, uvědomujete si
    tu zodpovědnost,
  • 00:01:15 musíte to natočit dobře
    a sestříhat dobře,
  • 00:01:18 abych já se nemusela červenat
    ještě tady v hrobě.
  • 00:01:45 -Prezident Václav Havel
    uděluje Marii Svatošové
  • 00:01:48 medaili za zásluhy
    o Českou republiku.
  • 00:01:51 Lékařka Marie Svatošová
    se zasluhuje o výstavbu a provoz
  • 00:01:54 hospiců.
  • 00:01:58 -Tohle je můj rodný dům.
    Hlavňovská škola.
  • 00:02:01 Tatínek byl řídícím učitelem
    na jednotřídce.
  • 00:02:05 Tehdy to byla škola,
    dnes zavřená už od roku 1962
  • 00:02:09 pro nedostatek dětí.
    Tehdy byl zřejmě dostatek dětí.
  • 00:02:13 Moji rodiče si s tím hlavu
    nelámali, nečekali
  • 00:02:18 na optimální podmínky,
    kdyby na ně čekali,
  • 00:02:21 asi bych se dodnes nenarodila.
    Tehdy byla válka, heydrichiáda.
  • 00:02:29 Maminka říkala,
    že tady za tím oknem
  • 00:02:31 jsem se narodila.
    Narodila jsem se o pět týdnů
  • 00:02:34 dřív, nedonošená.
    Vážila jsem 1,8 kg.
  • 00:02:40 V této vesnici tehdy nebyl
    elektrický proud,
  • 00:02:43 natož nějaký inkubátor.
    Poradili si.
  • 00:02:46 Dopékali mě v troubě,
    jak říkávala maminka.
  • 00:02:50 Hlídali mě, abych jim neumřela
    nepokřtěná.
  • 00:02:57 16. den zachumlali mě do peřin
  • 00:02:59 a vezli v kočárku
    do Police nad Metují ke křtu.
  • 00:03:07 Tady mě 6. prosince 1942
    pokřtili.
  • 00:03:12 Tím mě naroubovali,
    doslova a do písmene, na Krista.
  • 00:03:17 Od té doby jsem jeho.
    Nezrušitelně, neodvolatelně.
  • 00:03:23 Jsem jeho milované dítě.
  • 00:03:43 Na konci 8. třídy jsem si podala
    přihlášku
  • 00:03:46 na zdravotnickou školu
    v Náchodě.
  • 00:03:49 Tak jsem čekala pozvání
    na přijímačky.
  • 00:03:51 Všem přicházelo, mně ne.
    Tak jsem se po něm sháněla,
  • 00:03:55 tehdejší soudruh ředitel
    mě potkal na chodbě
  • 00:03:58 a jen tak za chůze mi řekl,
    ty to ani nečekej,
  • 00:04:02 tobě jsem to tam ani neodeslal,
    protože ty na zdrávku
  • 00:04:05 tělesně ani duševně nestačíš.
    Musím říct,
  • 00:04:08 že mi hodně pomohl.
    Před každou těžkou státnicí
  • 00:04:11 jsem si říkala, že to neudělám,
    tak jsem říkala,
  • 00:04:14 že to udělat musím,
    že mu pošlu promoční oznámení.
  • 00:04:17 Také jsem ho poslala.
    To jsem si smlsla.
  • 00:04:20 Pak když jsem se dozvěděla,
    že zemřel v opuštěnosti
  • 00:04:24 v domově důchodců s opravdu
    nejhorší pověstí,
  • 00:04:29 tak jsem si uvědomila,
    že nikdo jiný než já to
  • 00:04:32 asi neudělá a dala jsem za něj
    sloužit v Břevnově mši svatou
  • 00:04:36 u jednoho benediktýna,
    který byl také jeho žákem
  • 00:04:38 na této škole.
  • 00:04:44 Rodičům vděčím nejen
    za život,
  • 00:04:47 ale za osobní příklad prostého,
    poctivého křesťanského života.
  • 00:05:00 Leží tady prarodiče, rodiče,
    strýc, teta, ale také má sestra.
  • 00:05:05 Nešlo to popořadě podle věku.
  • 00:05:08 Sestra se sem dostala
    o mnoho dřív.
  • 00:05:11 V 31 letech se zabila v autě.
  • 00:05:17 Teprve ta její smrt mě
    přivedla k tomu,
  • 00:05:20 jít víc na hlubinu ve víře.
    Můj život by se bez této
  • 00:05:25 události odvíjel úplně jiným
    směrem.
  • 00:05:28 To jsem si jistá.
  • 00:05:32 Myslím, že bych se nevěnovala
    ani těm hospicům,
  • 00:05:35 opravdu by to šlo jiným směrem.
  • 00:05:45 To je busta pátera
    Ladislava Kubíčka.
  • 00:05:48 Lékař a kněz v jedné osobě.
    Tady na té třebenické faře
  • 00:05:52 působil, sem jsme za ním
    jezdili.
  • 00:05:54 Bylo nás mnoho.
  • 00:06:03 11. září 2004 ho tady dva
    mladí chlapci docela brutálním
  • 00:06:08 způsobem zavraždili.
  • 00:06:19 Tady na tom místě dodýchal,
    když ho vynesli už ohořelého
  • 00:06:22 z fary.
  • 00:06:27 Zrovna ve chvíli,
    kdy jsem prožívala takovou velkou
  • 00:06:30 životní krizi,
    sestra se zabila v autě,
  • 00:06:32 manželství se nějak hroutilo,
    myslela jsem,
  • 00:06:35 že se nedá udržet,
    vytoužené děti nepřicházely,
  • 00:06:39 nevěděla jsem kudy kam.
    Uprostřed prosebné modlitby
  • 00:06:44 o pomoc mi najednou
    zazvonil telefon
  • 00:06:47 a byla jsem pozvaná sem
    do Třebenic a následovalo
  • 00:06:50 dalších 30 let doprovázení
    otcem Ladislavem.
  • 00:06:56 On nás učil žít naplno
    každý přítomný okamžik.
  • 00:07:01 Ovšem se zrakem upřeným
    za horizont, za hranici smrti,
  • 00:07:07 k cíli.
  • 00:07:28 Přes 20 roků jsem pracovala
    v Praze jako praktická lékařka.
  • 00:07:33 Právě při pohotovostních
    službách jsem se setkávala
  • 00:07:35 s pacienty vážně nemocnými.
    Chtěli si povídat.
  • 00:07:39 Nemohla jsem tam zůstat,
    musela jsem jet
  • 00:07:42 na další návštěvu.
    Tak jsem to řešila tím,
  • 00:07:44 že jsem tomu pacientovi
    dala svůj telefon,
  • 00:07:47 to jsem vůbec netušila,
    že tenkrát v božím plánu
  • 00:07:50 tohle je přípravka,
    kdy já jsem se učila doprovázení
  • 00:07:54 těžce nemocných a umírajících.
  • 00:07:59 Na jednom malém vzorku
    je potřeba ukázat,
  • 00:08:02 že když se chce,
    tak všechno jde.
  • 00:08:04 Už tehdy jsme měli takový
    vzdálený cíl.
  • 00:08:07 Prosadit myšlenku hospice
    i mimo zdi hospice.
  • 00:08:11 Všude, kde lidé umírají.
    V domácnostech, nemocnicích,
  • 00:08:14 eldéenkách, domově důchodců.
    Pomalu se ta myšlenka naplňuje.
  • 00:08:24 Jeden z prvních návštěvníků
    nám napsal do takové
  • 00:08:27 pamětní knihy:
    Tahle porodnice pro věčnost
  • 00:08:31 je snad ještě důležitější
    než porodnice pro malé děti.
  • 00:08:40 Ahoj holky.
  • 00:08:41 -Paní doktorko.
  • 00:08:44 -Jsem vám dlouho neviděla.
  • 00:08:46 -Dobrý den.
  • 00:08:51 -To je takový mýtus,
    že v hospici se už neléčí.
  • 00:08:55 Podívejte se,
    kolik je tu léků.
  • 00:08:57 V hospici se opravdu léčí
    do poslední minuty života.
  • 00:09:00 Síla uzdravit,
    ale nenechat je trápit.
  • 00:09:07 My se setkáváme se strachem
    u těch našich pacientů.
  • 00:09:10 Lidé se bojí ztráty důstojnosti.
    Říkají si,
  • 00:09:13 co když neudrží moč a stolici,
    jak se na ně budou dívat.
  • 00:09:17 Je potřeba jim dát jasně najevo,
    že důstojnost člověka
  • 00:09:20 přece nespočívá ve funkci
    jeho svěračů.
  • 00:09:26 Taky se ti lidé bojí,
    že v tom nakonec zůstanou sami.
  • 00:09:30 To je velmi častý stesk
    našich pacientů,
  • 00:09:33 že se s nimi nekomunikuje.
    Nejhorší je takové spiknutí ticha,
  • 00:09:37 když mu všichni lžou.
  • 00:09:39 My se známe.
    Už jsme se seznámili,
  • 00:09:41 už jsme se viděli.
  • 00:09:43 To nás trochu trápí,
    že nám nemocnice pacienty
  • 00:09:46 zadržují.
    Nemohou rozhodně pro ně
  • 00:09:49 udělat víc,
    než pro ně může udělat hospic.
  • 00:09:52 Hospic jim v té situaci může
    dát něco velmi významného navíc.
  • 00:10:01 Tím, že zemře pacient,
    ještě nekončí hospicová péče.
  • 00:10:04 Zůstává tady rodina,
    někdy tu jsou nezaopatřené děti,
  • 00:10:08 bezradní vdovci, bezradné vdovy.
    Takže v hospici se doprovází
  • 00:10:12 nejen pacient, ale i jeho rodina.
  • 00:10:18 Tady byla loučka.
    Byla to jedna z pěti lokalit
  • 00:10:21 v Červeném Kostelci,
    ze kterých nám dal místní starosta
  • 00:10:24 vybrat.
    Vypadalo to,
  • 00:10:26 že nebude žádný problém.
    Potřebovali jsme souhlas sousedů.
  • 00:10:31 Jeden soused oběhl ty ostatní
    a řekl jim,
  • 00:10:34 ať nám nic nepodepisují,
    že tady bude AIDS
  • 00:10:36 a všichni zemřou.
    Nepodepsali.
  • 00:10:39 Už to vypadalo,
    že projekt půjde do šuplíku.
  • 00:10:42 Vyhozené peníze za projektové
    práce.
  • 00:10:45 Naštěstí mám dost tvrdou
    palici,
  • 00:10:47 takže nerada věci vzdávám.
    Ještě žila maminka v Hronově.
  • 00:10:51 Tak jsme se rozjeli sem
    a pomodlili jsme se růženec.
  • 00:10:54 Pak jsem vyndala takovou
    medailku.
  • 00:10:57 Zavrtala jsem medailku do země
    a říkala jsem Panně Marii,
  • 00:11:02 že jde v hospicu o duše,
    mě dalšího nic nenapadá,
  • 00:11:05 jestli ho tu chceš,
    tak to nějak zařiď.
  • 00:11:08 Jak to rostlo z těch dutých
    cihel,
  • 00:11:10 tak já tyto medailky
    jsem zavrtala takto do cihel,
  • 00:11:17 teď je to pod omítkami
    a fakt to tady funguje.
  • 00:11:24 V milionové Praze jsem
    nenašla lidi,
  • 00:11:26 kteří by se mnou do toho šli.
    Bez lidí se hospic nedá dělat.
  • 00:11:34 Uteklo to jako voda.
    50 let po promoci tady v Carolinu.
  • 00:11:40 První dva roky na interně
    v Semilech,
  • 00:11:44 potom v Praze jako praktická
    lékařka.
  • 00:11:48 Pak hospice.
    Ty už jsem předala mladším.
  • 00:11:51 Teď se mohu věnovat ještě
    něčemu, co vidím,
  • 00:11:54 že je tady potřeba.
  • 00:11:56 Viděla jsem,
    že lidé přicházejí do hospice
  • 00:11:59 na poslední chvíli,
    naprosto nepřipravení na smrt.
  • 00:12:06 -Já bych pozval za mikrofon
    lékařku, zakladatelku
  • 00:12:09 hospicového hnutí v Česku
    Marii Svatošovou,
  • 00:12:13 která stála u vzniku prvního
    hospice Svaté Anežky České
  • 00:12:18 v Červeném Kostelci.
  • 00:12:19 -Děkuji za pozvání.
    Děkuji za přivítání.
  • 00:12:22 Milé kolegyně, milí kolegové,
    jaké jsou nejčastější
  • 00:12:25 záludnosti takzvané milosrdné
    lži.
  • 00:12:29 Určitě tou záludností je
    pokračování v zatěžující,
  • 00:12:33 ale prokazatelně neúčinné,
    marné léčbě.
  • 00:12:39 Zatěžování pacienta nesmyslným
    a často i invazivním vyšetřením
  • 00:12:44 krátce před smrtí.
    Dočítáme se to v překladových
  • 00:12:48 zprávách.
    Žasneme, co si od toho mohli
  • 00:12:50 slibovat dva dny před přeložením
    pacienta do hospice.
  • 00:12:55 Náročné invazivní vyšetření
    je nesmysl.
  • 00:12:59 Pojišťovna to zaplatí
    a vůbec jim to nevadí.
  • 00:13:02 Oni si to nekontrolují.
    Nezapomeňte, že každá lež,
  • 00:13:06 má krátké nohy.
    I ta takzvaně milosrdná,
  • 00:13:10 která je opravdu ve skutečnosti
    ve svých důsledcích
  • 00:13:13 krutě nemilosrdná, podlá,
    protože bere tomu člověku
  • 00:13:18 vzácný čas na konci života,
    který on potřebuje,
  • 00:13:22 aby život nějak uzavřel,
    aby se připravil.
  • 00:13:28 Ještě se s vámi podělím
    o jednu velkou radost
  • 00:13:31 z dnešního dne.
    Jsem z toho ještě tak roztřesená,
  • 00:13:35 protože pro mě je to opravdu
    úžasný zážitek.
  • 00:13:37 Dneska díky České televizi
    jsem se dostala do knihovny
  • 00:13:40 Libry prohibity.
    Ten časopis, který mě inspiroval
  • 00:13:45 k budování hospiců
    v naší republice,
  • 00:13:48 jsem držela v ruce.
    Tehdy Sally Sandersová,
  • 00:13:53 zakladatelka hospice
    Svatého Kryštofa v Londýně,
  • 00:13:56 psala:
    Máme povinnost bojovat o život,
  • 00:14:00 ale ne o prodloužené umírání.
    Víme, že pro každého z nás
  • 00:14:05 nadejde jednoho dne čas,
    kdy nejzdravější věcí bude
  • 00:14:09 prostě umřít.
    Pokud si bude tomu tedy
  • 00:14:14 lékař stavět na odpor,
    tak podle mého názoru
  • 00:14:17 nesplní svou povinnost.
  • 00:14:20 Skryté titulky: Eliška Blažková
    Česká televize, 2017

Související