iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
9. 12. 2008
09:55 na ČT1

1 2 3 4 5

1 hlas
7632
zhlédnutí

Jízda králů

Příběh malého Ondry Tomala – budoucího krále – a jeho dědečka na pozadí přípravy tradiční slavnosti ve Vlčnově, která v letošním roce slaví 10 let od zapsání na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

49 min | další Filmy »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Jízda králů

  • 00:00:04 -Víte vy vůbec chlapci,
    co je to, mít dneska krále?
  • 00:00:09 -Barák opravit, vymalovat.
    Prostě dodělat, co jsi nedodělal.
  • 00:00:13 -Ne, spousta starostí a práce.
  • 00:00:17 -O prácu se nestarejte.
    Vy budete jen gazdovat.
  • 00:00:22 Máme v ročníku čtyři zedníky,
    dva pokrývače.
  • 00:00:26 Jednoho klempíře a malíře pokojů.
  • 00:00:29 A když bude třeba
    i kuchař se najde.
  • 00:00:32 Jasně.
    -No vidíš, kluci z ročníku pomůžou.
  • 00:00:35 -Pane Tomala, podívejte, Ondra
    má na krále stoprocentní figuru.
  • 00:00:41 Je malý a na koně jako dělaný.
  • 00:00:44 Stačí mu 14 dní
    a může jet jako král.
  • 00:00:51 Tichá slova, pradávný vzkaz
    tichou poštou každému z nás.
  • 00:01:01 Od úst k ústům nese je čas
    tichou poštou každému z nás.
  • 00:01:24 Šeptaná slova
    mění svůj význam
  • 00:01:30 a tak se ptáme,
    kdo z nás se přizná,
  • 00:01:35 že tápeme v tom, co znamená vzkaz
    tichou poštou každému z nás.
  • 00:01:52 -Slyšel jsem, když vy jste jezdil,
    cosi,že jste spadl z koně, nebo co.
  • 00:01:58 -Co? Tak on o mě takhle. Slyšíš to?
  • 00:02:00 -No!
    -Přehnal to, to je jasné.
  • 00:02:02 -Tak Tomala by to prý nezastal.
    Zavolej Ondru.
  • 00:02:13 -Ondro!
    Dělá si úkoly.
  • 00:02:17 -Ondro!
  • 00:02:27 Chceš být králem?
  • 00:03:18 -Budu králem!
    -Počkej!
  • 00:03:29 -Měl jsem je vyhodit.
    -To říkáš teď.
  • 00:03:34 Ale až bys za pár týdnů
    uviděl toho jeho kluka na koni,
  • 00:03:38 tak bys z toho snad onemocněl.
  • 00:03:40 -A děda, ten by to ani nepřežil
  • 00:03:42 -Dědu mně nevzpomínej,
    ten ať si hledí svého.
  • 00:03:45 -Jo, abych nezapomněla.
    Potkala mně Hořínková.
  • 00:03:48 A moc mi děkovala,
    jak jsi ji opravil ten bojler.
  • 00:03:52 Pěla na tebe chválu.
    Ne, už nepij.
  • 00:03:58 Já vím, budou s tím starosti.
    Ale uvidíš, to se zvládne.
  • 00:04:04 A dáme to tady do pořádku.
  • 00:04:10 -To sa dalo čekat,že budeš králem.
    Tomalovi vždycky bývali.
  • 00:04:18 -Běžte.
  • 00:04:25 -Když jsem já jezdil. . .
  • 00:04:28 Lúčané nám chtěli krála ukrást.
    Byla z toho veliká bitka.
  • 00:04:32 -A kdo vyhrál strýcu?
    -No přece Vlčnovjané.
  • 00:04:36 Že dědo?
  • 00:04:38 -Ba, synku. Měli strachu,
    jako vařeného hrachu.
  • 00:04:41 Hnali jsme sa až k samotnému Hluku
    a já jsem jim byl najvjec v patách.
  • 00:04:46 Tak jsem je kosil. . .
  • 00:04:50 Aj, krupka, krupica,
    to jsem křápl do hrnca.
  • 00:04:54 Ještě naděláme škody.
  • 00:04:56 -Když si na nás dovolí,
    dáme jim do nosu.
  • 00:04:59 -A ty umíš na koňovi, Ondro?
  • 00:05:01 -To zvládnem, ne?
    Máme přece dědu. Že dědo?
  • 00:05:06 -No já nevím, nevím, synku.
    Už jsem dlouho nejezdil.
  • 00:05:10 A taky už na to nemám kosti.
  • 00:05:12 -No dědo, však jezdit budu já.
    Ty mě budeš učit.
  • 00:05:18 Jezdil jsi přece na mustangovi.
    -Na mustangovi?
  • 00:05:23 -To zíráš co?
    Dokonce žil u indiánů. V Americe.
  • 00:05:27 -V Americe?
  • 00:05:30 -Dědo, posvětíme ho?
  • 00:05:37 -A je spolehlivý?
  • 00:05:38 -Umíš držet jazyk za zuby, Jožine?
  • 00:05:43 -Nech přísahá.
    -Musíš přísahat.
  • 00:05:47 Ale po indiánsku. Na holý pupek.
    Vyhrň si tričko.
  • 00:05:54 A včil opakuj.
  • 00:05:57 Na mou duši, pes má uši,
    kráva má rohy, kůň podkovy,
  • 00:06:01 co se dozvím, neprozradím.
  • 00:06:04 -Na mou duši, pes má uši,
    kráva má rohy, kůň podkovy,
  • 00:06:08 co se dozvím, neprozradím.
  • 00:06:18 -A včil můžeš podat tabák, Ondro.
  • 00:06:22 -Dýmka míru !
    -Od Siuxů, tam děda žil.
  • 00:06:27 Chtěli ho tam taky oženit.
    -Chtěli, ale nedal jsem se.
  • 00:06:32 Ta indiánská princezna vážila,
    myslím, půl druhého metráku.
  • 00:06:38 Tož co s takovou?
  • 00:07:18 -Zítra začínám jezdit.
    -Co? A nebojíš se?
  • 00:07:22 -To nic není.
    -Děda mě bude učit.
  • 00:07:25 -Ten tvůj děda je nějakej patron.
  • 00:07:28 -Náhodou, abys věděl,
    náš děda projel celý svět.
  • 00:07:31 To bys viděl, co všechno umí.
    -A nekecá?
  • 00:07:34 -Děda nikdy!
  • 00:07:36 -Když myslíte,
    královské veličenstvo.
  • 00:07:40 -Vaše veličenstvo,
    mohli bychom vám nést tašku?
  • 00:07:53 -Já už musím jít.
  • 00:08:00 -Je po zvonění, Tomalo.
    Přesnost je výsadou králů.
  • 00:08:05 Alespoň to by sis měl pamatovat.
  • 00:08:16 -No pojďte.
  • 00:08:17 Držte si ho nakrátko.
    Až potom ve výběhu ho pusťte.
  • 00:08:21 -Mě nemusíš, Martine, poučovat.
  • 00:08:24 Já jezdil na koních,
    když ještě ty jsi nebyl na světě.
  • 00:08:36 A byli to nějací koně!
    -Já vím, mustangové, dědo.
  • 00:08:41 -Tož vidíš.
  • 00:09:15 -Já bych se taky nebál, strýcu.
  • 00:09:48 -Budeš král,
    jakého dědina ještě neviděla.
  • 00:10:00 Tak kluci, pro dnešek stačilo.
  • 00:10:03 -Strýcu, ukažte nám,
    jak se jezdí po indiánsku.
  • 00:10:07 Už je moc hodin, Jožine.
  • 00:10:09 Já ještě musím učit káčata plovat
    a kuřata zobat, víš. Pojďte.
  • 00:10:18 O koně se postarám.
    -Tak ahoj, Dědo.
  • 00:10:23 -Pospěš si, ještě musíme. . .
  • 00:10:30 -Když byl náš děda mladý,
    dělal pomocníka na lokomotivě.
  • 00:10:36 Jednou jeli až někam do Turecka.
    Tak vystoupil a šel do světa.
  • 00:10:41 -Takového dědu bych chtěl mít.
    Všude bych s ním chodil.
  • 00:10:45 -Ty jsi trdlo, Jožine.
    Děda už je starý.
  • 00:10:48 Už nikam nejezdí.
    Má revma.
  • 00:10:52 Kde máš péra?
    -Asi jsem je tam ztratil.
  • 00:10:55 Ondro, počkej na mě.
    -Však pohni, doženeš mě.
  • 00:11:44 INDIÁNSKÝ POKŘIK
  • 00:11:55 -Strýcu, vy fakt umíte
    padat jako Vinetů.
  • 00:12:01 -A můžu povědět,
    že nejlepší to bylo v Turecku.
  • 00:12:08 Tam má každý chlap
    alespoň dvě roby.
  • 00:12:12 Jednu starů do kuchyně
    a jednu mladů do postele.
  • 00:12:18 A když se mu některá omrzí,
    prodá ji na trhu jako salát.
  • 00:12:24 -A je to pravda, pane Tomala?
  • 00:12:26 -Svatá pravda. Tobě bych
    přece nemohl cigánit, Mařenko.
  • 00:12:31 Sám jsem to zažil.
  • 00:12:34 A můžu ti povědět,
    že tebe je tady škoda.
  • 00:12:38 Tam by byl o tebe veliký zájem.
  • 00:12:41 Ti Turci jsou za blondýnkami
    jak pominutí.
  • 00:12:45 -Už zase začínáte, tatínku.
    -Jen ho nech děvčico.
  • 00:12:48 Někdy lepší poslouchat
    co se mohlo stát, než co se stalo.
  • 00:12:52 Vidíš Jano, jak jsou všichni
    žízniví po vědomostech!
  • 00:12:57 Aby ne! Třeba takový harém.
  • 00:13:00 Harém, to je veliká zajímavost.
  • 00:13:03 -Harém?
  • 00:13:06 -Harém, to je taková
    veliká chalupa, ale bez oken.
  • 00:13:16 Aby neměly ty ženské kde utéct.
  • 00:13:19 Nebo se za nimi
    nedostali cizí chlapi.
  • 00:13:22 Protože tam za nimi
    může jenom ten jejich pán.
  • 00:13:26 Roby tam chodí polehku.
  • 00:13:29 Dole trochu a navrchu nic.
    A předvádějí se, zadky vrtí. . .
  • 00:13:40 A dělají mu všelijaké laskominy.
    Kdysi jsem tam také nahlédl.
  • 00:13:45 No, roby pěkné, urostlé.
    Ale pořád samé tydly mydly.
  • 00:13:51 Při píšťalce a bubínku.
    Dlouho jsem se na to nemohl dívat.
  • 00:13:55 Popadl jsem jednu Turkyni
    zanotoval sedlcké. . .
  • 00:13:59 A ti jinoši, co hráli na píšťalky
    se chytli noty a za chvíli
  • 00:14:02 to tam bylo jako u nás
    za mlada u muziky.
  • 00:14:05 Hej, co dělá Káča
    co dělá Káča
  • 00:14:08 v trávě zelenej
    v trávě zelenej.
  • 00:14:27 A co teprve, když jsem vytáhl
    flašku slivovice. Hned byla pryč.
  • 00:14:31 Abych prý příště donesl víc.
    Já povídám, tož to víte.
  • 00:14:36 Já potáhnu kvůli vám puténku
    slivovice zrovna až sem.
  • 00:14:42 Aby ji vypili nějací mohamedáni.
  • 00:14:44 -Mohamedáni nepijí alkohol, dědo.
  • 00:14:47 -To víš synku,
    jeden poví tak, jeden onak.
  • 00:14:50 Když nemají, nepijí.
    Když mají, dají si rádi do nosu.
  • 00:14:57 -Dědo, kluci ve škole říkali,
    že kecáš.
  • 00:15:04 -No, s tou slivovicí
    to pravda není. To jsem kecal.
  • 00:15:10 -Dám ti něco k jídlu.
    -Nemám hlad.
  • 00:15:13 -Něco jíst musíš.
    Vezmi si alespoň ten zákusek.
  • 00:15:17 -Šikovný chlapec. To bude král!
  • 00:15:19 -Ondro, to už máš
    taky určitě galánku, co?
  • 00:15:23 -Nač by mi byla?
  • 00:15:25 -Dobře mluvíš, synku.
    Na roby máš času dost.
  • 00:15:30 -A pak, kdybys měl galánku,
    nemohl bys být králem.
  • 00:15:34 -A proč?
  • 00:15:35 -Protože Vlčnovský král
    musí být poctivý.
  • 00:15:38 -Ale já nekradu!
  • 00:16:15 -S tím se opravdu
    nedalo nic dělat, pane Tomalo.
  • 00:16:19 Na druhého šimla družstvo nemá.
  • 00:16:21 Král bude opravdu
    muset jet na hnědce.
  • 00:16:24 Tady chlapci z ročníku to na svojí
    schůzi probrali a souhlasí s tím.
  • 00:16:28 Samozřejmě, teď jde hlavně o vás.
  • 00:16:30 Jestli s tím budete
    souhlasit vy a malý Ondra.
  • 00:16:36 -Já nejsem žádný staromilec.
  • 00:16:39 Král sice vždycky jezdíval
    na bílém koni, ale když je to tak,
  • 00:16:44 tak se s tím nedá nic dělat.
    Kůň jako kůň.
  • 00:16:47 -My jsme věděli, že jste
    rozumný člověk, pane Tomalo.
  • 00:16:51 A co tomu říkáš ty, Ondro?
  • 00:16:56 -Svoláte si schůzi
    a dědkovi nic nepovíte.
  • 00:17:01 Abych vám moc nekybicoval. Co?
  • 00:17:04 -Vy jste nám tady chyběl, otče.
  • 00:17:06 -Baže chyběl.
    Ještě uděláte nějakou koninu.
  • 00:17:08 -No, my už jsme se vlastně dohodli,
    dědo. Král pojede na hnědce.
  • 00:17:12 Že Ondro?
  • 00:17:13 -Cože?
  • 00:17:21 Přece by jste ho nenechali
    jet na hnědém koni?
  • 00:17:26 Kdo to jakživ viděl?
    Vždyť by byl na ostudu!
  • 00:17:31 A co by řekli lidé, co se sem
    dojedou na "jízdu králů? podívat?
  • 00:17:36 -No, právě. dvacet tisíc lidí
    od Šumavy k Tatrám, otče.
  • 00:17:41 A nikdo z nich neví,
    na jakém koni má král jet.
  • 00:17:44 A hlavně jim je to putna.
  • 00:17:46 Tak co my bychom si
    s tím dělali hlavu?
  • 00:17:48 -Už jsme u toho.
    Právě proto, že nic neví.
  • 00:17:51 Právě proto je nesmíme podvést.
  • 00:17:55 Jane, ty jsi jel na šimlovi.
    Já též. A tvůj dědek,
  • 00:17:59 pradědek a prapradědek.
    Až kamsi po toho Matyáša taky.
  • 00:18:05 Všichni králi, co jich zpátky
    bylo vždycky jeli na bílém koni!
  • 00:18:12 A vy myslíte,
    že my máme právo to změnit?
  • 00:18:16 -No bóže.
    -Něco vám povím.
  • 00:18:20 Jako děcka jsme si hrávali
    na tichou poštu.
  • 00:18:26 Sedli jsme si do řádku a ten první
    něco pošeptal do ucha tomu druhému,
  • 00:18:32 ten třetímu a tak to šlo
    až k tomu poslednímu.
  • 00:18:35 A ten musel tu větu povědět nahlas.
  • 00:18:38 My jsme se vždycky velice
  • 00:18:41 nasmáli tomu, jaká z toho
    nakonec vyšla zpotvořenina.
  • 00:18:46 A s jízdou králů
    je to něco podobného.
  • 00:18:49 I my jsme uprostřed takového řádku.
    A máme cosi předat.
  • 00:19:00 A když to dnes zpotvoříme,
    tak Ondrovi vnuci a pravnuci
  • 00:19:06 řeknou nahlas místo jízda králů,
    jízda krávů. A to by jste chtěli?
  • 00:19:13 -Ale strýcu. Žijeme v moderní době.
    Staré musí ustoupit novému.
  • 00:19:19 -Ty Juro, všechno nové
    nemusí být dobré.
  • 00:19:25 A všechno staré
    nemusí být špatné.
  • 00:19:28 A to nejlepší z toho starého
    se musí dobře opatrovat!
  • 00:19:33 Víš proč?
    Abychom vždycky dovedli poznat :
  • 00:19:37 aha, to jsou plevy
    a toto zrno. Tož tak.
  • 00:19:44 -Hlavně že vy jste vždycky
    dovedl oddělit zrno od plev! Že?
  • 00:19:49 Zvlášť při té turecké anabázi.
  • 00:19:52 -A o tom, na jakém koni Ondra
    pojede, do toho vám nic není!
  • 00:19:56 -A do toho mně je!
    A moc!
  • 00:19:59 Protože je to můj vnuk!
    A má moje jméno!
  • 00:20:02 To je Tomala! To si pamatuj!
  • 00:20:06 A ty jsi také Tomala,
    ale ty jsi jak beran.
  • 00:20:13 -Kam jdeš?
    -Za dědou.
  • 00:20:16 -Nikam! Do svého pokoje!
  • 00:20:49 -Kde je?
    -U sebe. Sám jsi ho tam poslal.
  • 00:20:54 -K večeři snad může, ne?
  • 00:20:58 -To nebude!
    -Mladý pán trucuje.
  • 00:21:03 Já si vezmu řemen
    a půjdu mu pomoct.
  • 00:21:06 -Nech toho. Už jsi pekla
    nadělal dost. Raději jez!
  • 00:21:16 Jako bys nevěděl,
    jak má Ondra dědu rád.
  • 00:21:21 A ty takhle spustíš.
    A ještě před cizíma.
  • 00:21:26 Ta pořád zapomínáš,
    že Ondra nic neví.
  • 00:21:29 -No právě.
    Tahá kluka za nos a to není dobré.
  • 00:21:32 Však až přijde čas, on se to dozví.
  • 00:21:35 Co potom, až se s to dozví?
    Ty myslíš, že se s tím srovná?
  • 00:21:41 Já do smrti nezapomenu jak mně
    bylo, když jsem se to dozvěděl.
  • 00:21:45 -Tak by jste si měli
    s otcem vážně promluvit.
  • 00:21:48 Ale vážně!
    Ne jako dneska.
  • 00:21:50 -Copak s ním se dá?
    -A s tebou se dá?
  • 00:21:52 -Ještě ty mě péruj!
    -Radši jez.
  • 00:21:56 -Nemám chuť!
    -A váma je teda práca!
  • 00:22:02 Starý trucuje, mladý taky
    a ty včil zrovna tak!
  • 00:22:10 To jsme tedy pěkná královská
    rodina, jen co je pravda!
  • 00:22:24 -Tak je to fůra peněz. Za to už
    uvidíte pěkný kousek světa.
  • 00:22:27 Šetřil jste si nato, ne?
    -Šetřil, nešetřil.
  • 00:22:31 Pro starého dědka
    už rajzování není.
  • 00:22:34 Však jsem si užil
    dost vandrování za mlada.
  • 00:22:37 -Nechcete si to přepočítat?
    -Ne. Sbohem
  • 00:22:41 -A pěkně si je užijte!
  • 00:22:51 -Matrika.
    -Ahoj Evo.
  • 00:22:53 Nevíš jestli se nebude starý Tomala
    z Dolního konce znovu ženit?
  • 00:22:58 No ne. Teď si tady byl pro peníze.
  • 00:23:01 -Cože?
  • 00:23:03 -To ti nemůžu říct.
    To je služební tajemství.
  • 00:23:08 -Kolik?
    No přidej. Přidej!
  • 00:23:13 -Ahoj dědo.
    -Ahoj.
  • 00:23:20 -Zítra nebudu Ondro doma.
    Vrátím se až v pátek.
  • 00:23:27 Potřebuju, abys mně sem skočil
    poklidit. Slepice a králíky.
  • 00:23:33 Trávu naseču.
    Bude připravena ve chlívku.
  • 00:23:36 -No jasně. A kde budeš?
  • 00:23:39 Kdo se moc ptá, ten se moc doví.
  • 00:23:44 No, potřebuju navštívit
    jednoho kamaráda, víš.
  • 00:23:47 Moc roků jsme se neviděli.
  • 00:23:50 -Ty, dědo, kdo to je ten Matyáš?
  • 00:23:54 -Matyáš?
  • 00:23:56 -No ty jsi u nás říkal,
    že se tak jezdí od Matyáša.
  • 00:24:01 -Á, ty myslíš tu pověst.
    Já jsem myslel, že ji znáš.
  • 00:24:06 Tož vykládá se o nás,
    že když vedl válku
  • 00:24:11 český král Jiřík z Poděbrad
    se svým zetěm, králem Matyášem,
  • 00:24:16 potkali se ve veliké bitvě
    tady, okolo Hradiště.
  • 00:24:21 A Jiřík uherského na hlavu porazil.
  • 00:24:24 A ten uherský král
    chtěl alespoň holý život spasit,
  • 00:24:28 tož utíkal domů, do Uher.
    Ty začínaly kousek od nás.
  • 00:24:32 Na slovenské straně.
    A aby ho nikdo nepoznal,
  • 00:24:36 přestrojil se do babských sukní.
    A na tváři měl pentle.
  • 00:24:42 Česky neuměl, tož musel mlčet.
    Ale byl to král. Jel na bílém koni.
  • 00:24:52 Družiníci co s ním jeli ho chránili
    a brali po dědinách obživu.
  • 00:24:58 Jenom tak se až šťastně dostali
    až na Trenčianský hrad.
  • 00:25:02 No a na památku té události se už
    po staletí jezdí "jízda králů?.
  • 00:25:10 -A to je pravda, dědo?
    -Co já vím, synku.
  • 00:25:14 Ale je to krása.
  • 00:25:17 A krása je víc, než pravda.
    To si pamatuj!
  • 00:26:14 -Tak pánové. Sraz je v kovářském
    žlebu. Tak ať je parádní.
  • 00:26:17 Kdo to zvládne pod tři minuty,
    bude král.
  • 00:26:20 -Já dnes nemůžu.
  • 00:26:22 -No jo, na koni je to lehčí.
    Když tě dva hlídají a třetí drží.
  • 00:26:26 Že Tomalo!
  • 00:26:28 -Kdybych nemusel k dědovi,
    tak bych ti ukázal, ty frajere.
  • 00:26:32 -Vytahuješ se stejně,
    jak ten tvůj děda.
  • 00:26:34 -Děda se nevytahuje!
  • 00:26:36 -Možná že se nevytahuje.
    Ale vymýšlí si.
  • 00:26:38 Protože vůbec nikde nebyl.
  • 00:26:40 -To není pravda.
    Jak to můžeš vědět?
  • 00:26:43 -Tak se ho zeptej.
    Zeptej se ho!
  • 00:27:53 -Rozmysli si to, Jane.
    To není maličkost.
  • 00:27:58 Víš co dnes dáš za koně?
    -Peníze mám, neboj se.
  • 00:28:03 Tak mně řekni. Víš, nebo nevíš.
    -Na holičkách tě nenechám.
  • 00:28:08 I když se mně ten obchod
    ani trochu nelíbí.
  • 00:28:18 O jednom šimlovi bych věděl.
  • 00:28:22 Ale dnes už to nestihneme.
  • 00:28:27 Vyspíš se u mě. Místa mám dost.
  • 00:28:32 Ale Jane, rozmysli si to!
  • 00:28:34 -Co bych rozmýšlel. Ráno jedem!
  • 00:30:03 -Viníci neštěstí
    u Chocně odsouzeni.
  • 00:30:05 Včera vynesl krajský soud
    rozsudky nad viníky
  • 00:30:08 vlakového neštěstí u Chocně.
    Soud uznal aby obžalované vinnými
  • 00:30:13 z nedbalosti a porušení
    služebních předpisů.
  • 00:30:18 A odsoudil strojvůdce
    Stanislava K. k osmi
  • 00:30:23 a jeho pomocníka Jana T.
    k pěti letům káznice.
  • 00:30:43 -Víš Ondro, někdy se v životě
    stanou věci, které by člověk
  • 00:30:48 chtěl zapomenout. Vymazat je.
    Jakože nebyly.
  • 00:30:57 -Kvůli tomu mě podváděl?
    Ale ty jsi o tom věděl.
  • 00:31:03 A máma taky.
    Všichni jste o tom věděli.
  • 00:31:08 A báli jste se mi to říct.
    Protože jste zbabělci.
  • 00:31:12 A on je největší!
  • 00:32:13 -Tož co mlčíš?
  • 00:32:16 Jak se ti líbí?
  • 00:32:20 -Já jsem se tě o nic neprosil.
  • 00:32:41 -Hlavní vinu na tom měl strojvůdce.
    Děda se svezl s ním.
  • 00:32:46 Byl jenom pomocník.
  • 00:32:49 -Neměl mně lhát!
  • 00:32:51 -Bál se, že tě ztratí,
    jako ztratil tvého tátu.
  • 00:32:55 Ten mu to nedokázal nikdy odpustit.
  • 00:32:58 Neměl bys být na něho takový.
  • 00:33:02 Moc toho v životě vytrpěl.
  • 00:33:33 -Buď zdráv.
  • 00:33:34 -Už ví?
    -Ví.
  • 00:33:37 -Myslím, že bych měl za ním zajít.
  • 00:33:42 -Chcete to ještě víc zavařit?
  • 00:33:45 Všechno je to z těch
    vašich hloupých řečí.
  • 00:33:48 -To jsem nechtěl.
  • 00:33:49 -A přesto vykládáte dětem
    ty ptákoviny dál.
  • 00:33:53 Podívejte, já vám něco řeknu.
  • 00:33:57 Jestli s tím nepřestanete,
    tak už k nám nemusíte chodit vůbec.
  • 00:34:58 -Ondra už k vám nechodí, strýcu?
  • 00:35:00 -Asi má moc učení, Jožine.
  • 00:35:04 -Měli bychom zvětšit kmen,
    když už jsme jenom dva.
  • 00:35:08 -Jenomže, kde vezmeme bojovníky,
    Jožine?
  • 00:35:20 Tak se mi zdá,
    žes porušil přísahu, Jožine?
  • 00:35:23 -Ještě ne,
    ale jsou všichni spolehliví.
  • 00:35:26 I přísahat jsem je naučil.
  • 00:35:30 -Tož, to je jiná.
  • 00:35:41 Posaďte se chlapci.
    Hned dojdu.
  • 00:35:55 -Ondro pojď. Budeme večeřet.
  • 00:36:00 Podej talíře.
  • 00:36:02 -Jé, čína. To je bájo.
  • 00:36:09 Ondro, jenom tři. Děda
    už k nám na večeře chodit nebude.
  • 00:36:14 Táta si to nepřál.
    A tobě je to, myslím, jedno.
  • 00:36:29 -Haló. Jste doma?
  • 00:36:37 Nezlob se prosím tě, že ruším.
  • 00:36:39 Ale myslím si,
    že by jste to měli vědět.
  • 00:36:41 -Pojď, pojď.
  • 00:36:43 -Tolik peněz.
    Dobrý večer.
  • 00:36:48 Co když si našel nějakou frajli
    a strká to všechno do ní.
  • 00:36:51 Já si myslím, že jsou to
    tak trochu i vaše peníze, ne?
  • 00:36:55 Co když se mu nastěhuje do chalupy?
  • 00:36:57 -O čem to mluvíš? Jaké peníze?
    Jaká chalupa?
  • 00:37:00 -Váš děda, tady Janův otec.
  • 00:37:04 Byl u mě v pondělí
    a vybral si všechny úspory.
  • 00:37:07 Vám to můžu říct.
    Dělá to dvacet pět tisíc.
  • 00:37:12 Myslela jsem si, že chce cestovat.
    Ale on ne, že má rajzování dost.
  • 00:37:18 Určitě v tom bude nějaká ženská!
  • 00:37:20 Stará Víšková říkala. . .
  • 00:37:23 -Ne!
  • 00:37:25 -Já jsem vám chtěla pomoct.
  • 00:37:39 -Myslel jsem,
    že si ho jenom vypůjčil.
  • 00:38:54 -A mučí nepřítele?
  • 00:38:58 -Tož, když jim někdo ubližuje,
    tak se brání. Tak jako každý.
  • 00:39:04 Ale jinak jsou to dobří lidé.
  • 00:39:06 Nelžou. A pomůžou si navzájem.
  • 00:39:10 O všechno se rozdělí.
    Všechno mají dohromady.
  • 00:39:14 A ovládat jak se umí.
    To by jste hleděli!
  • 00:39:19 Ani když mají velikou bolest,
    nikdy ji nedají najevo!
  • 00:39:25 A když si jejich přítel,
    nikdy tě nezradí.
  • 00:39:30 Nikdy!
  • 00:40:06 Naši zvědi zjistili
    v prérii stádo bizonů.
  • 00:40:13 Tož jsme se všichni chlapi
    vypravili na lov.
  • 00:40:17 Už jsme byli skoro na dostřel,
    když se ti bizoni něčeho lekli
  • 00:40:21 a to stádo se začalo
    valit zrovna na nás.
  • 00:40:28 Každý bizon jak náklaďák.
  • 00:40:30 A včil si představte,
    že jich bylo několik tisíc.
  • 00:40:35 Černalo se to jak bouřkové mračno.
  • 00:40:37 Těma kopytama bili,
    jako když hrom bije.
  • 00:40:41 Jestli nic nepodniknu,
    tak nás ušlapou, povídám si.
  • 00:40:47 Pokřižuju se, namířím
    na toho prvního býka a prásk.
  • 00:40:54 Rovnou mezi rohy.
  • 00:40:57 Klesl na přední a pak se svalil.
  • 00:41:04 Jak ta rána vyšla,
    ti bizoni se lekli a uhnuli.
  • 00:41:10 A tak nás ta lavina minula.
  • 00:41:13 A všichni mně hned děkovali,
    že jsem je zachránil.
  • 00:41:23 -No, jen vykládejte.
    Já si také rád poslechnu.
  • 00:41:30 -Však to už je skoro všechno.
  • 00:41:32 Večer u táboráku
    jsem dostal k večeři ocas.
  • 00:41:37 To je u nich ta největší pochoutka.
  • 00:41:40 A že jsem zabil toho
    nejsilnějšího bizona,
  • 00:41:44 dostal jsem jméno silný bizon.
    Od té chvíle mě nikdo jinak neřekl.
  • 00:41:56 Silný bizone, pozveme
    bledou tvář k táborovému ohni?
  • 00:42:27 Chodíme, chodíme hore po dědině,
    nejednej maměnce dcéru obudíme,
  • 00:42:35 nejednej maměnce dcéru obudíme.
  • 00:42:41 Obudí, obudí kohútek jaráby,
    kohútek jarabý, až poletí z řady
  • 00:42:47 Kohút z řady letí, vesele si zpívá,
  • 00:42:50 vstávaj milá hore,
    už sa rozednívá.
  • 00:42:59 Vstávaj, milá, spíš-li,
    namlúvať ťa přišli,
  • 00:43:04 Horňané, Dolňané,
    chlapci Vlčnovjané
  • 00:44:11 -Drž se pořádně.
    Jak spadneš, tak nás zavřou oba.
  • 00:44:15 -A strýcu,
    byl jste taky někdy zavřený?
  • 00:44:34 -To víš, že byl.
    V Oregonu. V Kanadě.
  • 00:44:36 Když s tlupou divokého Bila
    přepadli vlak.
  • 00:44:39 Že, dědo?
  • 00:44:44 -Tak je to Jožine.
    Jak říkal Ondra.
  • 00:44:49 -To je bájo!!!
  • 00:44:53 -Vezmi si a neplandej hlouposti.
  • 00:44:57 -Dědo, ještě růži.
    -Aha, na tu by jsme zapomněli.
  • 00:45:37 -A strýcu, proč musí mít
    Ondra tu růži?
  • 00:45:41 -No,to je důkaz mlčenlivosti Jožko.
    Včil už musí mlčet.
  • 00:45:49 A chlapci, co půjdou na vojnu,
    ho budou chránit, aby dobře dojel.
  • 00:45:57 Kdo ví, kolik století naši
    regrúti ten starý zvyk konají.
  • 00:46:03 A pojedou i za rok, napřesrok.
    Tak je to i s lidským životem.
  • 00:46:45 -A strýcu,
    toho šimla jste Ondrovi koupil vy?
  • 00:46:49 -Lidi nadělají řečí, chlapče.
  • 00:46:52 -A kolik takový šiml stojí?
  • 00:46:55 -Moc. Ani se neptej.
  • 00:46:59 -Člověk se narodí,
    putuje a odchází navždy.
  • 00:47:07 Při té své pouti se může zmýlit.
    Může i zabloudit.
  • 00:47:15 Ale lásky musí dojít.
    Jinak šel zbytečně.
  • 00:47:46 Tichá slova, pradávný vzkaz
    tichou poštou každému z nás.
  • 00:48:08 Od úst k ústům nese je čas
    tichou poštou každému z nás.
  • 00:48:19 Šeptaná slova
    mění svůj význam
  • 00:48:25 a tak se ptáme,
    kdo z nás se přizná,
  • 00:48:30 že tápeme v tom, co znamená vzkaz
    tichou poštou každému z nás.
  • 00:48:53 Šeptaná slova
    mění svůj význam
  • 00:48:59 a tak se ptáme,
    kdo z nás se přizná,
  • 00:49:04 že tápeme v tom, co znamená vzkaz
    tichou poštou každému z nás.
  • 00:49:17 Skryté titulky
    Martina Vrbská
  • 00:49:18 .

Související