iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
11. 4. 2012
15:55 na ČT2

1 2 3 4 5

1 hlas
18490
zhlédnutí

Potomci

O pokračovatelích a rodinných nástupcích legendárního loutkáře Matěje Kopeckého, od jehož úmrtí v těchto dnech uplynulo 170 let

31 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Potomci

  • 00:00:01 Mně dalo vždycky hodně práce
    hledat tyhle souvislosti, víte?
  • 00:00:05 Protože tradice
    je hrozně hezká věc,
  • 00:00:08 a jak se k tomu člověk hlásí,
    to je druhá věc.
  • 00:00:12 To je, myslím, i otázka toho,
  • 00:00:15 co z tradic,
    ke kterým se všeobecně hlásíme,
  • 00:00:18 ať už v divadelním umění
    a v kultuře,
  • 00:00:21 může přejít nebo přežít
    do dnešního dne.
  • 00:00:26 To je třeba i to,
    co z lidového loutkářství,
  • 00:00:29 ke kterému já vlastně patřím
    svým původem a rodem,
  • 00:00:33 se může uplatnit
    v té nové současné naší kultuře.
  • 00:00:39 Já to vezmu sám.
  • 00:00:51 Táhni, jo?
  • 00:00:55 Vezmi to na druhým konci.
  • 00:00:57 -Máš?
    -Jo.
  • 00:00:59 Tak jdeme.
  • 00:01:04 Pavle, kdo tohle vázal?
    To je nějak špatně svázaný.
  • 00:01:12 Kufry!
  • 00:01:23 S tou bednou počkáme?
  • 00:01:27 -Moment... Máš?
    -Jo, mám.
  • 00:01:38 Je tady ještě jedna bedna.
  • 00:01:41 -A rozvodná deska, ne?
    -Tak ji vem.
  • 00:01:44 -A magneťák.
    -Ten vezmu potom.
  • 00:01:48 Tak už je to všechno.
  • 00:02:06 Poslechněte si vyprávění
    o doktoru Johanesu Faustovi,
  • 00:02:11 kterýžto mudrc
    duši i tělo ďáblům zaprodal
  • 00:02:14 a zle na to doplatil.
  • 00:02:31 ZVONÍ ZVONEK
  • 00:02:41 MLUVÍ LATINSKY
  • 00:02:54 I když já při svém velkém študování
    nanejvýš povýšen jsem,
  • 00:02:58 jest pravda,
  • 00:03:01 že můj otec byl jenom
    chudobný občan z města Milána,
  • 00:03:05 takže já
    skrze své velké študování
  • 00:03:07 nemám míti od mého otce
    žádného pomáhání.
  • 00:03:12 Jest také pravda,
    že v tyto dnešní časy
  • 00:03:15 žádný se svým stavem
    spokojen zůstati nechce.
  • 00:03:19 Zeptám-li já se rolníka,
    jestli je se svým stavem spokojen,
  • 00:03:23 řekne, že ne,
    že by chtěl být raději zemanem.
  • 00:03:26 Zeptám-li já se zemana,
    zdali je se svým stavem spokojen,
  • 00:03:31 řekne, že by chtěl být
    raději baronem.
  • 00:03:34 Baron by chtěl být knížetem,
  • 00:03:36 kníže by chtěl být králem
    a král císařem.
  • 00:03:41 Tak jako žádný ve svém stavu
    spokojen zůstati nechce,
  • 00:03:46 tak i ty, Fauste,
  • 00:03:48 se svým stavem
    spokojen býti nemůžeš,
  • 00:03:52 pokavad většího štěstí
    a důstojenství
  • 00:03:55 na tomto světě nenabudeš.
  • 00:03:58 Fauste, Fauste,
    navrať se do školy teologie,
  • 00:04:03 šťastný člověk budeš
    na světě.
  • 00:04:08 Já si vlastně pořádně nepamatuju,
  • 00:04:11 kdy jsem se učil hrát
    loutkové divadlo.
  • 00:04:14 Naši mě brávali s sebou
    do sálu
  • 00:04:16 a my jsme měli u divadla
    takovej velikánskej gramofon.
  • 00:04:21 To byla taková veliká skříň,
  • 00:04:23 která měla dole
    přihrádku na desky,
  • 00:04:26 ale ta přihrádka
    byla natolik veliká,
  • 00:04:29 že jsem se tam vešel.
  • 00:04:32 Naši mi tam dávali
    takový malinký kanapátko,
  • 00:04:35 který bylo pro loutky,
  • 00:04:37 a to kanapátko mi úplně stačilo,
    abych si tam mohl lehnout.
  • 00:04:41 A když jsem se probudil,
  • 00:04:44 tak jsem vlastně slyšel to,
    co naši hráli
  • 00:04:47 a poslechem
    už od těch útlých mladých let
  • 00:04:51 jsem se vlastně učil
    všechny ty role a ty hry,
  • 00:04:54 které měli naši na repertoáru.
  • 00:04:57 Nikdy toho litovat nebudeš.
  • 00:05:01 U nás se vlastně tohle povolání
    dědí z generace na generaci,
  • 00:05:06 takže já jsem pra pra prapravnuk
    Matěje Kopeckého,
  • 00:05:12 toho legendárního Matěje Kopeckého.
  • 00:05:15 To loutkové divadlo
    hrál můj tatínek,
  • 00:05:19 jeho tatínek,
    to znamená můj dědeček,
  • 00:05:22 pradědeček i prapradědeček
    a jeho strýčkové a tetičky,
  • 00:05:26 zkrátka celý ten
    bohatě rozvětvený rod.
  • 00:05:45 Vyprávění o Matěji Kopeckém,
  • 00:05:48 synu svobodného loutkáře,
    stínoherce a člověka neklidného,
  • 00:05:52 začíná v Miroticích.
  • 00:05:56 Tady se usadil
    se svou ženou Rozálií
  • 00:05:59 a provozoval
    jarmareční plátenictví.
  • 00:06:02 Zlověstný požár
    zachvátil Mirotice roku 1811.
  • 00:06:06 Skoro celé lehly popelem.
  • 00:06:08 Matýskovi Kopeckému
    zůstala jen žebrácká hůl
  • 00:06:12 a vzpomínka na protoulané dětství.
  • 00:06:16 Tenkrát prý si vyřezal
    prvního kašpárka.
  • 00:06:36 A já se tebe tážu,
    odkud jdeš a kam jdeš.
  • 00:06:41 Mluvím na tebe turecky.
  • 00:06:44 A já vám to zase řeknu
    počesku.
  • 00:06:48 Odkud jdu,
    to je za mnou,
  • 00:06:51 a kam jdu,
    to je přede mnou.
  • 00:07:00 HUDBA Z KOLOVRÁTKU
  • 00:07:49 Repertoár Matěje Kopeckého
    byl bohatý a vybraný.
  • 00:07:54 Bylo v něm vlastně vše,
    co hýbalo divadelním světem.
  • 00:07:58 Prostřednictvím Kopeckého loutek
    se i poslední vesnice
  • 00:08:02 staly do jisté míry
    účastny toho,
  • 00:08:05 co tehdy přinášel
    český divadelní život.
  • 00:08:24 Potřetí vás tedy proklínat počínám,
    vy duchové pekelní.
  • 00:08:28 VOLÁ LATINSKY
    Mefisto!
  • 00:08:36 Co žádáš, Fauste,
    ode mě?
  • 00:08:40 Oznam mně,
    ty fúrie pekelná,
  • 00:08:43 jaké jest jméno tvé
    a jaké vlastnosti při sobě máš?
  • 00:08:49 Fauste, své jméno
    v krátkosti oznámím tobě.
  • 00:08:53 Jmenuji se Mefisto
  • 00:08:56 a jsem tak rychlý,
    jako je pomyšlení člověka.
  • 00:09:01 Čerstvějšího ďábla
    v celém pekle nenalezneš.
  • 00:09:05 Mefisto, pravíš?
  • 00:09:08 Jméno tvé i čerstvost tvá
    se shoduje s mou knihou.
  • 00:09:14 Řekni, Mefisto,
    jak dlouho bys chtěl sloužit
  • 00:09:17 na tomto světě
    za moji duši?
  • 00:09:20 Za tvoji duši
    chci sloužit deset let.
  • 00:09:24 Deset let?
    To je málo proti mému mladému věku.
  • 00:09:29 Chceš-li se ale ke mně
    do služby projednat,
  • 00:09:32 tedy na dobu šestatřiceti let.
  • 00:09:35 Po vyjití šestatřiceti let
  • 00:09:37 chci své tělo i duši
    horoucímu peklu odevzdat.
  • 00:09:42 Fauste, to já sám
    o své újmě nemohu učinit.
  • 00:09:47 Předně a nejprvně bych se
    našeho pekla Plutóna musel optat,
  • 00:09:52 zda by mně chtěl na to
    povolení dát.
  • 00:09:55 Fauste, podepiš kontrakt,
    tu máš pergamen, pero, a piš.
  • 00:10:01 Dobrá, budu tedy psát.
  • 00:10:05 Máš napsáno:
    Ego Johanes doktor...
  • 00:10:12 Fauste, Fauste,
    varuj se ďábla zlého,
  • 00:10:16 budeš oklamán od něho.
  • 00:10:19 Mefisto, co to má znamenat?
  • 00:10:21 Když jsem dostal za úkol
  • 00:10:23 uvést Doktora Fausta
    v našem divadle,
  • 00:10:26 tak jsem se zamýšlel
    nad tím,
  • 00:10:28 jaké byly moje dojmy
    jako kluka
  • 00:10:30 když jsem to viděl u nás doma,
    když jsme to hrávali.
  • 00:10:34 Říkal jsem si:
    Sakra, co z toho může přežít,
  • 00:10:38 co z toho může zaujmout
    i toho dnešního diváka?
  • 00:10:42 A ukazuje se,
    že právě dnešní moderní člověk
  • 00:10:47 hledá návraty k něčemu hezkému,
  • 00:10:50 obyčejnému, prostému, poetickému.
  • 00:10:54 a takhle asi figuruje
  • 00:10:57 i ten doktor Faust
    v tom našem repertoáru.
  • 00:11:01 ...aby ses cizozemským kavalírům
    vyrovnati mohl.
  • 00:11:05 Pod čtyřmi císařskými vládami
    musel Matěj Kopecký
  • 00:11:09 podávat žádosti
    za svého životního běhu.
  • 00:11:15 Neboť chci svým uměním
    být lidem užitečným
  • 00:11:19 a jejich těžký život
    jim veselostí ulehčovat.
  • 00:11:26 Všechny mechanické kumšty
    s marionetami
  • 00:11:29 jsou co nejpřísněji zakázány,
  • 00:11:32 ježto mají nepříznivý oučinek
    na hlavu a srdce posluchačů.
  • 00:11:42 Tak, a teď tady z tý zahrádky
    budu vyvolávat ty ptáky.
  • 00:11:46 Pidluke!
  • 00:11:49 Proč nás povoláváš,
    proč nám v pekle pokoj nedáš?
  • 00:11:53 Proč nás sem na zemskou skořápku
    citýruješ, Kašpare?
  • 00:11:58 Hele, ty umouněnče,
    já nikoho necitýruju.
  • 00:12:02 Já chytám ptáky.
  • 00:12:04 -Pojď z toho kola ven.
    -Hele, pojď ty sem.
  • 00:12:08 -Já tam nesmím.
    -A já zas nesmím ven.
  • 00:12:12 Kdybych tě mohl
    z toho kolečka ven dostat,
  • 00:12:16 na sto kusů
    bych tě musel roztrhat!
  • 00:12:18 A to jsi neměl říkat.
    Abys věděl, teď se odtud nehnu.
  • 00:12:22 Pidluke!
  • 00:12:27 Já si to poplet.
  • 00:12:29 Místo abych řek padluke,
    tak jsem řek pidluke.
  • 00:12:33 A kdybych já řek padluke
    a neřek jsem pidluke...
  • 00:12:37 Podívejme se,
    jak umějí poslouchat!
  • 00:12:40 No počkejte, vy umouněnci,
    já vám proženu kožichy!
  • 00:12:47 Padluke!
    Pidluke!
  • 00:12:51 Proč bychom si měli zapírat,
  • 00:12:54 že lidi se taky touží zasmát
    a pobavit,
  • 00:12:57 to je docela přirozený.
  • 00:12:59 A ty hry lidových loutkářů
    to v bohaté míře nabízejí,
  • 00:13:03 protože ten lidový loutkář
  • 00:13:06 samozřejmě musel být praktik
    a psycholog
  • 00:13:09 a ucházet se o diváka i tím,
  • 00:13:12 že mu nabízel nějaké zasmání,
    pobavení, humor, pohodu.
  • 00:13:20 Repertoár Matěje Kopeckého
    se opíral o snahy,
  • 00:13:23 rady a zkušenosti
    českých buditelů a divadelníků,
  • 00:13:27 s nimiž se přátelil.
  • 00:13:29 Svým dřevěným kolegům
    a principálovi
  • 00:13:32 věnovali nejen pozornost,
    ale i povzbuzující slovo.
  • 00:14:00 Já bych vám moh o kamaráčoftech
    našeho principála něco vyprávět!
  • 00:14:18 Přední osobnosti
    českého kulturního života
  • 00:14:22 nacházely v Matěji Kopeckém
    věrného tlumočníka
  • 00:14:25 jejich obrozeneckého snažení.
  • 00:14:28 Bedřich Smetana,
    české hudby to slavný principál,
  • 00:14:31 k Faustovi napsal ouverturu
  • 00:14:34 a představení
    si páni z Umělecké besedy
  • 00:14:37 o noci silvestrovské
    sami zahráli.
  • 00:14:46 Roku 1862
    v domě u města Jeruzaléma.
  • 00:14:56 Za tou sochou jsem ďábla
    očitě spatřil a uviděl.
  • 00:15:00 Rychle pryč, moje věrné,
    neb se obávám,
  • 00:15:04 aby skrze doktora Fausta
    ještě hroznější kouzla nenastala.
  • 00:15:09 A vy, vy byste nezasloužil
    nic jináč,
  • 00:15:12 než abyste za své černé umění
    na hranici dříví upálen byl.
  • 00:15:18 Kliďte se z mých krajin!
    Fuj!
  • 00:15:25 To se tedy Faustovi
    napoprvé veliká čest stala.
  • 00:15:30 -Mefisto!
    -Co žádáš, Fauste, ode mě?
  • 00:15:35 To ses musel,
    ty pekelná obludo,
  • 00:15:38 hned napoprvé portugalskému králi
    v tak hrozné podobě ukázat?
  • 00:15:43 Cože jsi to pravil,
    portugalský králi?
  • 00:15:46 Že bych za své umění zasloužil,
    abych na hranici dříví upálen byl?
  • 00:15:51 Ale já se ti pomstím,
    a tobě, Mefisto, též!
  • 00:15:55 Ty mně teď toho malého Davida
    a obra Goliáše pryč odtud vezmeš.
  • 00:16:03 Namísto toho
    mi tu postavíš veliké moře.
  • 00:16:06 Po tom moři ty mně všechny
    mořské obludy vzbouřit musíš.
  • 00:16:11 A bouři, blesky a krupobití
    ty mně způsobit musíš.
  • 00:16:15 Já se pak na to moře pustím.
  • 00:16:18 Já na něm budu kuželky hrát
    a ty mně je budeš stavět.
  • 00:16:24 Všechny čerty z pekla
    musím povolat,
  • 00:16:27 mám-li Faustovi
    tu práci vykonat.
  • 00:16:31 Kde jste, všichni ďáblové?
    Spěchejte mi na pomoc!
  • 00:16:51 NAPODOBUJÍ BOUŘKU
  • 00:17:41 Počkej!
    Spadnu, utopím se!
  • 00:17:48 Z dvaceti dětí Matěje Kopeckého
    přežilo otce pouze osm synů.
  • 00:17:54 Nejznámější byl syn Václav,
    podle jehož vyprávění
  • 00:17:58 vytvořil Mikoláš Aleš
    podobiznu otce Matěje.
  • 00:18:02 Z jeho dětí byla pak úspěšná
    a proslulá Arnoštka.
  • 00:18:06 I další synové Matěje Kopeckého
    měli děti.
  • 00:18:10 Potomek Jan měl syny Antonína,
    Matěje, Jindřicha a Vojtěcha.
  • 00:18:18 Poslyšte vyprávění Jindřichovo.
  • 00:18:30 Dne 28. června 1914
  • 00:18:33 se konala na Petra a Pavla
    v Albrechticích nad Vltavou pouť.
  • 00:18:42 Naše stereoskopické panorama
    mělo účastníkům poskytnout možnost
  • 00:18:47 zcestovat všech pět dílů světa.
  • 00:18:59 Asi v jednu hodinu odpoledne
    vyskytla se zpráva,
  • 00:19:03 že v Sarajevě
    byl zastřelen následník trůnu.
  • 00:19:07 Starosta s četníkem
    zakázali zábavu.
  • 00:19:11 Ředitel cirku
    říkal strýci Karlovi Kopeckému:
  • 00:19:14 Ty, Karle, co tomu říkáš?
    Ty přece čteš noviny.
  • 00:19:19 Mohlo by z toho něco pojít,
  • 00:19:22 myslím, že tenhle atentát
    bude mít následky,
  • 00:19:25 dí na to strýc.
  • 00:19:30 S bratrem Matějem
    šli vojáci rádi.
  • 00:19:33 Říkali: Jak jde Matěj na felbvachu
    tak jsme sichr.
  • 00:19:38 Jak jde jiný,
    je mišuňk.
  • 00:19:41 Až chorobně věřili
    na jeho z pekla štěstí.
  • 00:19:44 Život ve válce,
    to je tanec smrti.
  • 00:19:48 Po mně sáhla, ale nedosáhla.
    Dostali jsme se do zajetí.
  • 00:19:53 Po různých štrapácích jsme přijeli
    do zajateckého tábora v Padue.
  • 00:19:59 Viděli jste někdy hrát loutkáře
    bez loutek?
  • 00:20:02 Tak ten večer se hrálo
    na baráku číslo třicet.
  • 00:20:11 A my tři bratři Kopečtí
    jsme se dali do toho.
  • 00:20:17 Zazvonilo se na zvonek
  • 00:20:19 a do tmy můj bratr Antonín
    začal:
  • 00:20:23 Bratři,
    dnes se hraje vlastenecká hra
  • 00:20:27 Lešetínský kovář
    aneb smrt na rodné půdě,
  • 00:20:31 napsaná podle básně
    Svatopluka Čecha.
  • 00:20:34 Hra má čtyři jednání.
  • 00:20:37 Hlavními osobami jsou:
  • 00:20:39 Kovář, jeho dcera Liduška
    a kovářský tovaryš Václav.
  • 00:20:44 Jednání první představuje
    selskou náves s kovárnou.
  • 00:20:48 Jako první vystupuje správce.
  • 00:20:56 A tak jsme odehráli v Padue
    padesát až šedesát představení.
  • 00:21:00 Když jsme hráli
    před generálem Grazianim,
  • 00:21:03 tleskal a zvolal:
    Bravissimo!
  • 00:21:07 Ale to už jsme měli loutky.
  • 00:21:10 Všichni nám pomáhali.
  • 00:21:12 Krejčí spíchl šaty
    z vytrhaných podšívek,
  • 00:21:15 zámečníci udělali brnění
  • 00:21:18 a kluci si dokonce vymýšleli
    i dialogy.
  • 00:21:25 Když se můj táta a jeho dva bratři
    vrátili z vojny,
  • 00:21:29 z první světové války,
  • 00:21:31 tak v roce 1923 v Ostroměři
  • 00:21:34 tam před nějakou hospodou
    stála ta naše maringotka,
  • 00:21:38 a samozřejmě, když na maminku
    přišla ta těžká hodinka,
  • 00:21:42 a tenkrát nebyly porodnice
    a nemocnice,
  • 00:21:45 tak zavolali nějakou tu paní,
    která to měla na starosti.
  • 00:21:49 A před tou hospodou v maringotce,
    4. listopadu 1923,
  • 00:21:53 jsem se narodil.
  • 00:22:21 Řekni nám,
    jak si Kopecký bral Kopeckou.
  • 00:22:27 Já tě můžu ujistit,
    že to vzniklo úplnou náhodou.
  • 00:22:31 To jsem se
    s mojí nynější paní poznal
  • 00:22:34 a rozhodli jsme se,
    že se vezmeme.
  • 00:22:37 Když jsme se rozhodli,
  • 00:22:39 šel jsem na ten národní výbor
    učinit ty ohlášky,
  • 00:22:44 nebo jak se tomu říká.
  • 00:22:46 Co se směješ?
  • 00:22:48 Předložil jsem všechny papíry
    a oni se zeptali:
  • 00:22:52 Vy se jmenujete Matěj Kopecký?
  • 00:22:54 A váš otec
    byl taky Matěj Kopecký?
  • 00:22:57 Já povídám, že byl.
  • 00:23:00 A vaše matka byla za svobodna
    taky Kopecká?
  • 00:23:03 Jo, byla, to je náhoda,
    povídám.
  • 00:23:05 No co se směješ?
  • 00:23:08 A vaše snoubenka je...
    A já povídám, že Kopecká.
  • 00:23:11 To se teprve bude jmenovat Kopecká,
    ale jak se jmenuje teď?
  • 00:23:16 A já povídám:
    Teď se taky jmenuje Kopecká.
  • 00:23:19 A nechá si svoje jméno.
  • 00:23:22 A jestli mně ještě řeknete,
  • 00:23:24 že její otec se taky jmenoval
    Matěj Kopecký...
  • 00:23:27 A já povídám: To je hotový,
    tady to máte na papíře.
  • 00:23:30 Prokristapána,
    povídá ten úředník,
  • 00:23:33 takovou svatbu
    jsem tady ještě neměl.
  • 00:23:35 Jestli mi řeknete,
    že svědek je taky Matěj Kopecký...
  • 00:23:39 Je to Matěj, povídám,
    ale Kilián.
  • 00:23:42 Mefisto,
    buď tak od té dobroty
  • 00:23:45 a dovol,
    abych to psaní dokončit mohl.
  • 00:23:50 Ne, tvá poslední hodinka
    odbila.
  • 00:23:55 Fauste,
    chystej se do pekel!
  • 00:24:04 Běda!
    Běda mně, běda!
  • 00:24:12 Dělám rád loutkové divadlo,
    protože jsem v tom vyrůstal.
  • 00:24:16 Je to díky rodičům,
    kteří to dělají a dělali.
  • 00:24:21 A taky díky tomu,
  • 00:24:26 že mě naučili mít to rád.
  • 00:24:30 A i kvůli tomu,
    že mám rád dřevo jako materiál,
  • 00:24:34 a to znamená loutky.
  • 00:24:37 Hlavně ty marionety,
  • 00:24:39 které s tou tradicí
    mají souvislost.
  • 00:24:42 A myslím si,
    že loutka marioneta
  • 00:24:46 má třeba oproti činohře
    určitou výhodu v tom,
  • 00:24:51 že je daleko citlivější
    než třeba ten činoherec,
  • 00:24:58 který musí mít mimiku obličeje
    a gestikulaci.
  • 00:25:05 U té loutky ti lidé musí být
    daleko citlivější,
  • 00:25:09 právě proto, že pracují
    prostřednictvím materiálu,
  • 00:25:13 to znamená v tomhle případě
    prostřednictvím té loutky.
  • 00:25:17 A proto mě to taky zajímá
    a líbí se mi to.
  • 00:25:29 ZPÍVÁ
  • 00:25:31 Ještě v srdci
    vystavím zahradu,
  • 00:25:37 ještě z očí
    připravím k ní vodu,
  • 00:25:43 tou budeš zalejvat,
  • 00:25:47 tou budeš zalejvat,
  • 00:25:51 kvítek krásný, má Anežko,
    štěpovat.
  • 00:26:01 To tu budu, Artuši, sama?
  • 00:26:07 Kráčím smutně od toho keříčku,
  • 00:26:14 jedu, jedu
    na vraným koníčku,
  • 00:26:20 už musím na vojnu,
  • 00:26:25 už musím na vojnu,
  • 00:26:28 už tu s tebou, má Anežko,
    nebudu.
  • 00:26:40 Láska,
    to jest nejkrásnější růže,
  • 00:26:47 než ujde čas věku mladého.
  • 00:26:53 Neláska,
    to jest přeukrutné zvíře,
  • 00:27:00 nešanuje v světě žádného.
  • 00:27:07 Neláska,
    to jest přeukrutné zvíře,
  • 00:27:14 nešanuje v světě žádného.
  • 00:27:22 A víš co?
    Povíme si nějakou pohádku.
  • 00:27:25 -Ano?
    -Ano.
  • 00:27:27 A jakou?
  • 00:27:29 -Pohádku.
    -A jakou, víš to?
  • 00:27:33 -O Červené karkulce, ano?
    -Ano.
  • 00:27:38 Tak byla jednou
    jedna holčička...
  • 00:27:42 ...a to byla jedna princezna.
  • 00:27:46 Ne, ne,
    jak se jmenovala ta holčička?
  • 00:27:49 Měla červený čepeček.
    Jak se jmenovala?
  • 00:27:52 Červená...
  • 00:27:56 Červená...
  • 00:27:59 No jak?
    Červená karkulka.
  • 00:28:02 -Ne.
    -Karkulka.
  • 00:28:04 A Karkulka šla do lesa...
  • 00:28:07 ...a potkala vlka.
  • 00:28:09 A vlk se zeptal:
    Kampak?
  • 00:28:13 Co to dělá?
  • 00:28:19 Hop, hop, hop!
  • 00:28:39 Mefisto, probůh!
  • 00:29:06 Hop, hop, hop!
  • 00:29:11 Hop, hop, hop!
  • 00:29:21 Já si myslím,
    že u loutkového divadla
  • 00:29:24 ten návrat
    k tomu tradičnímu repertoáru,
  • 00:29:27 který může obstát
    před dnešním divákem,
  • 00:29:31 je návratem šťastným.
  • 00:29:33 Tradice má právo žít
    i v současnosti,
  • 00:29:36 ale nějak se o to musí
    poctivě ucházet.
  • 00:30:30 Skryté titulky:
    Miloslava Čumpelíková

Související