iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
12. 6. 2020
22:50 na ČT art

1 2 3 4 5

0 hlasů
4721
zhlédnutí

Příběhy českého jazzu

Blues ještě neumřelo

vzpomínky hudebních legend

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Příběhy českého jazzu

  • 00:00:01 PŘÍBĚHY ČESKÉHO JAZZU
  • 00:01:15 -Blues vlastně smířilo dva předtím
    rozkmotřené hudební tábory,
  • 00:01:20 protože jazzmani se koukali
    na takzvané bigbíťáky,
  • 00:01:25 rockery poměrně s despektem,
  • 00:01:27 že to je velmi jednoduchá
    tříakordová hudba, jé, je,
  • 00:01:32 zatímco oni hrajou
    velmi sofistikovanou muziku,
  • 00:01:36 harmonicky bohatou.
  • 00:01:42 Ale od momentu,
    kdy na konci šedesátých let
  • 00:01:45 se bigbíťáci zmocnili toho blues
    a blues bylo
  • 00:01:48 už jen takový úkrok k jazzu,
    tak i ta česká jazzová komunita
  • 00:01:53 najednou začala brát bigbít
    trošku vážněji.
  • 00:02:04 Doopravdy nejsilnější postavou
    v tomto byl Luboš Andršt.
  • 00:02:07 Když já jsem ho viděl
    poprvé v životě,
  • 00:02:10 což bylo, myslím,
    v roce 1968,
  • 00:02:13 tak on tam hrál se svojí kapelou
  • 00:02:16 a to najednou bylo
    hrozně autentické.
  • 00:02:55 Jazz samozřejmě vyvěrá z blues,
    to je zcela jednoznačná věc,
  • 00:02:59 protože to, co se považuje
    za úplný prazáklad jazzu,
  • 00:03:03 což je ta muzika,
    která vznikla v New Orleans,
  • 00:03:06 ale možná ještě taky
    v jiných městech,
  • 00:03:09 spíš tedy na jihu Spojených států
    někdy na začátku 20. století,
  • 00:03:13 to přímo vycházelo z blues
    úplně jednoznačně.
  • 00:03:17 Hrála to pouze jedině
    černá populace v těch počátcích.
  • 00:03:20 Až později se k tomu
    přidali ti bílí.
  • 00:03:31 Já jsem měl hrozně rád
    Frantu Francla,
  • 00:03:34 jeho krásné senzitivní hraní.
  • 00:03:37 Škoda že bohužel pak kvůli zranění
    ruky toho musel nechat.
  • 00:03:43 V té skladbě,
    kterou napsal Martin,
  • 00:03:45 ty jsi ji napsal,
    ta se jmenovala Létavice,
  • 00:03:47 tak jsme si to, myslím,
    oba dva užili,
  • 00:03:49 protože i on mi to
    nedávno připomínal.
  • 00:04:10 Zvláštní atmosféra existovala
    už někdy po roce 1975,
  • 00:04:15 možná dřív,
    na Hanspaulce.
  • 00:04:18 A tam se scházela v hospodě,
    které se říkalo Houtyš,
  • 00:04:22 protože to byla zkratka
    hostinec U Tyšerů,
  • 00:04:26 společnost,
    která muzicírovala.
  • 00:04:30 Dokonce tam nastěhovali pianino,
    a protože ten hostinský
  • 00:04:34 byl taková docela
    tolerantní bytost,
  • 00:04:39 tak tam nechal
    ty muzikanty vyhrávat.
  • 00:04:41 Odtamtud se zrodila celá generace,
  • 00:04:43 taková dneska
    už legendární hanspaulská,
  • 00:04:46 to znamená Ivan Hlas, ale i kapely
    Yo Yo Band, Žlutý pes,
  • 00:04:51 Bluesberry, Krausberry
    nebo někteří jenom jednotlivci.
  • 00:05:09 -Klapot tvých kroků
    v dálce doznívá.
  • 00:05:11 Zas nebyla situace příznivá.
  • 00:05:14 Soumrakem letí
    hejno šedejch hus.
  • 00:05:17 Skřípavě křičí velkoměstský blues.
  • 00:05:22 A kytara! Hej!
  • 00:05:56 -Kdy jsem potkal blues,
    to si pamatuju naprosto přesně.
  • 00:06:01 My jsme se tenkrát
    s Petarem Introvičem,
  • 00:06:04 který měl později
    kapelu Bluesberry,
  • 00:06:08 toulali tak nějak po hospodách,
    mně bylo asi šestnáct.
  • 00:06:11 Tenkrát to tak chodilo.
  • 00:06:13 Hráli jsme na kytary,
    nějaké bendžo a podobně.
  • 00:06:18 A vlastně všechny možné písničky
    dohromady, ale blues tam nebylo.
  • 00:06:23 Jednou takhle jsme seděli
    na zahrádce
  • 00:06:27 hospody Na Staré faře
    nahoře na Hanspaulce
  • 00:06:31 a hráli jsme Bednu od whisky
    a vedle přisedla
  • 00:06:36 taková parta kluků a holek,
    které jsme neznali.
  • 00:06:39 Vytáhli kytary, malé harmoničky
    a začali hrát blues.
  • 00:06:47 Čili vlastně těch dvanáct taktů já
    do té doby jsem zaslechl párkrát
  • 00:06:51 v nějakém bigbítu nebo podobně,
    ale úplně takhle pohromadě ne.
  • 00:06:57 -Když venku zabrzdí
  • 00:07:01 námezdná kára,
  • 00:07:06 ze židle zase tě zvedaj.
  • 00:07:13 A jdem to táhnout
  • 00:07:17 až do rána na Hanspaul City.
  • 00:07:29 A jdem to táhnout
  • 00:07:33 až do rána na Hanspaul City.
  • 00:07:46 Nikdo se neptá,
  • 00:07:49 kde vlastně makáš.
  • 00:07:55 Že to tak musí být.
  • 00:08:03 Ať děláš v kolbence
  • 00:08:06 nebo se flákáš,
  • 00:08:09 hlavně když umíš pít.
  • 00:08:18 Budem to táhnout
  • 00:08:22 až do rána na Hanspaul City.
  • 00:08:32 Budem to táhnout
  • 00:08:38 až do rána na Hanspaul City.
  • 00:08:43 Vzpomínám si na jednu úsměvnou,
  • 00:08:46 že jsme si s tou kapelou bluesovou
    Žízeň říkali,
  • 00:08:48 že jsme fakt dobří
    a že se zprofesionalizujeme.
  • 00:08:53 Tak jsme šli ke zkouškám
    na Pražské kulturní středisko.
  • 00:08:57 To bylo v Ateliéru,
    nyní Ypsilonce.
  • 00:09:02 Tak jsme tam nastoupili,
    že je to naprosto jasné.
  • 00:09:06 Použili jsme právě text
    z jazzové inspirace.
  • 00:09:10 Blues libeňského plynojemu
    se to jmenovalo.
  • 00:09:13 Napsal to pan Škvorecký.
    Byl rok 1972.
  • 00:09:17 Takže jsme začali:
  • 00:09:20 Když venku prší, je mi nanic.
    Nejradši bych pořád spal.
  • 00:09:24 Byli jsme přerušeni,
    ať přijdeme příště,
  • 00:09:27 až se to naučíme,
    takže nás vymetli docela dobře.
  • 00:09:32 Přes židli ráno vidí sukni.
  • 00:09:36 Slunce jak oranžovej míč.
  • 00:09:41 Občas si s ním
    taky trochu ťukni.
  • 00:09:45 Třeba k tomu jazzu,
    já jsem k tomu nikdy nedospěl.
  • 00:09:48 Já z toho blues jsem potom šel
    do písničkových forem.
  • 00:09:51 Spíš jako Dylan
    jsem to chtěl dělat.
  • 00:09:55 Ale jednou jsem se dostal
    přímo do jazzového dění.
  • 00:10:00 To jsme zkoušeli na Invalidovně
    s kapelou u Miloše Čuříka.
  • 00:10:06 Tam bylo takové hnízdo kulturní
    a zkoušely tam jazzové kapely.
  • 00:10:12 Tenkrát myslím,
    že tam byl Emil Viklický.
  • 00:10:17 Přišel ještě s nějakou partou
    a nepřišel jim kytarista.
  • 00:10:22 My jsme zkoušeli
    s kluky před nimi.
  • 00:10:25 A oni:
    Hele, vem tu kytaru a hraj.
  • 00:10:28 Tenkrát to byl
    nějaký skoro free jazz.
  • 00:10:30 Tak jsem vzal tu kytaru
    a začal jsem to tam sekat.
  • 00:10:35 Hlavně aby to bylo rytmicky.
    Byl jsem dokonce pochválen.
  • 00:10:40 Takže to byla
    moje taková jazzová zkušenost.
  • 00:10:42 Vím, že je to složité hraní.
  • 00:11:05 -Já jsem
    vlastně jazzový odchovanec.
  • 00:11:08 Já jsem na jazzu vyrostl,
    především jako posluchač,
  • 00:11:10 protože jsem trávil večery
    ve Viole, v Redutě
  • 00:11:15 tenkrát jako student ekonomie
    a amatérský muzikant,
  • 00:11:19 tak my jsme na tom vyrůstali.
  • 00:11:23 Ti lidé, jako byl Honza Hammer
    a Vitoušové, ale i Laco Déczi
  • 00:11:28 a všichni tito lidé,
    to byly naše velké idoly.
  • 00:11:33 My jsme na to chodili a potom
    samozřejmě zaplaťpánbůh díky tomu,
  • 00:11:37 že jsme poslouchali tuto muziku,
    tak jsme sklouzli k tomu,
  • 00:11:42 co jsme pak sami hráli,
    k tomu rhythm and blues,
  • 00:11:45 které má samozřejmě
    k tomu jazzu strašně blízko.
  • 00:11:53 The gypsy woman told my mother,
  • 00:11:56 before I was born.
  • 00:12:00 I got a boy-child's comin'.
  • 00:12:02 He's gonna be a son-of-a-gun.
  • 00:12:06 He's gonna make pretty women's.
  • 00:12:10 Jump and shout.
  • 00:12:13 Then the world gonna know.
  • 00:12:16 What this all about.
  • 00:12:19 Don't you know I'm.
  • 00:12:28 Everybody knows I'm.
  • 00:12:35 I'm the hoochie-coochie man.
  • 00:12:39 Everybody knows I'm.
  • 00:12:46 Když jsem v roce 1967 zahájil
    svoji kariéru profesionální
  • 00:12:51 tady na prvním československém
    beatovém festivalu,
  • 00:12:54 kde jsem najednou
    jako neznámý amatér
  • 00:12:57 byl pasován za nejlepšího zpěváka,
    tak jsme po těch koncertech,
  • 00:13:01 které byly v Lucerně,
    ještě byly takové večery
  • 00:13:05 jako kvazi jam session na Žofíně
    v tom velkém sále.
  • 00:13:09 Tam jako domácí kapela
    tehdy hráli The Hipp's.
  • 00:13:13 Možná že už se tehdy jmenovali
    Apollobeat,
  • 00:13:15 které vedl Honza Spálený.
  • 00:13:18 Oni už tenkrát byli etablovaní
    jako pop kapela.
  • 00:13:21 Petr Spálený už tehdy měl
    za sebou svoje hity
  • 00:13:24 Plakalo bejby a tyto věci.
  • 00:13:27 Ale tam já jsem najednou viděl,
    že Honza Spálený,
  • 00:13:29 dechař, který tam hrál,
    a kapelník najednou vystřihl,
  • 00:13:32 jak zazpíval
    What would I do without you,
  • 00:13:35 Ray Charlese, mého miláčka,
    na kterého já jsem se upínal,
  • 00:13:39 že to je jediný styl,
    který jsem ochoten tolerovat.
  • 00:13:44 A najednou tento popař
    Honza Spálený tohle zazpíval.
  • 00:13:49 Tak jsem za ním šel
    a říkal jsem mu:
  • 00:13:51 Hele,
    jak to je v té kapela u vás?
  • 00:13:54 Proč tam zpívá
    ten tvůj brácha Petr?
  • 00:13:57 Vždyť ty zpíváš
    daleko líp než on.
  • 00:13:59 A on se tak na mě podíval
    takovým, řekl bych,
  • 00:14:03 útrpně vědoucím pohledem
    staršího kolegy a říkal:
  • 00:14:07 No jo,
    ale to víme jenom my dva.
  • 00:14:11 -Jo, zase přišly složenky
    a moje holka chtěla nový šaty,
  • 00:14:15 a tak mi zbylo z vejplaty
    jen šestnáct dvacet na aceton.
  • 00:14:21 Tak jsem naložil
    tašku s lahví acetonu
  • 00:14:23 na nosič svý jawy
  • 00:14:25 a vyrazil jsem se Žitnou ulicí
    k dálnici.
  • 00:14:33 Jo, tak to je Aceton blues.
  • 00:14:37 Jenom tak,
    jak já ho mám v palici.
  • 00:14:48 -Zrovna cejtím,
    jak aceton vytéká z rozbitý lahve.
  • 00:14:52 Dolů na horký vejfuk.
  • 00:15:03 A tak vyhazuju střepy
    a večeře do koše
  • 00:15:06 a vytírám si tašku
    svou plátěnou čepicí.
  • 00:15:16 Jo, to je Aceton blues.
  • 00:15:21 To je malér v Žitný ulici.
  • 00:15:30 -Rozjel jsem se,
    píchnul o střep.
  • 00:15:33 A udělal jsem si vejron
  • 00:15:36 v některým ze svejch
    četnej zápěstí.
  • 00:15:45 Pak jsem si vypůjčil na pivo
    a na vlak
  • 00:15:48 a přijel jsem domů ve čtvrtek
  • 00:15:51 nebo možná až ve čtvrtek
    nebo ve středu nebo já nevím.
  • 00:15:56 -O mně je známo,
    že já v podstatě
  • 00:15:59 v poslední době,
    co bych tak poslouchal,
  • 00:16:02 tak víceméně
    spíš jazzovou muziku.
  • 00:16:05 Můj takový iniciační prožitek
    jako zážitek a deska
  • 00:16:10 byl film Výtah na popraviště,
    kde Miles Davis
  • 00:16:15 zaimprovizoval
    takový jakoby filmový podkres.
  • 00:16:19 A to bylo tak senzační,
    takže moje maminka
  • 00:16:23 pracovala na americké ambasádě,
    tak já občas jsem mohl
  • 00:16:26 projevit přání,
    tak mi dokonce tu desku sehnala.
  • 00:16:30 Musím říci,
    kolik mně bylo,
  • 00:16:32 šestnáct, sedmnáct
    nebo tak nějak,
  • 00:16:35 že mě ten jazzový projev,
  • 00:16:39 Miles Davis,
    parta muzikantů excelentní,
  • 00:16:42 tak nadchl
    a měl jsem takové u toho prožitky,
  • 00:16:47 jako kdybych se díval
    na nějaký pofidérní film,
  • 00:16:50 i když tohle byla muzika
    přímo z detektivky francouzské,
  • 00:16:54 tak jsem se stal
    takovým fanouškem jazzu
  • 00:16:57 a chodil jsem velice rád
    do Reduty,
  • 00:17:00 kde Laco Déczi a další,
    pak byly i jazzové festivaly,
  • 00:17:06 zahraniční interpreti,
    jazz mě vlastně baví dodnes.
  • 00:17:11 Mám pravda rád
    takový ten mainstream.
  • 00:17:17 Teď si dáme takovou,
    řekl bych, pijáckou.
  • 00:17:20 Už ani slovo dál.
  • 00:17:36 Milý pane doktore,
    už ani slovo dál.
  • 00:17:43 Stejně jsem vám
    vždycky ve všem lhal.
  • 00:17:49 To, co denně vypiju,
    byste sám nepřeplaval.
  • 00:17:54 Teď půjdu klidně domů,
    jako byste nic neříkal.
  • 00:18:03 Moje milovaná,
    už ani slovo dál.
  • 00:18:09 Stejně jsem ti
    vždycky ve všem lhal.
  • 00:18:16 To, že tě strašně miluju,
    to jsem si jenom přál.
  • 00:18:20 Teď půjdu zase do baru,
    jako bych nic neříkal.
  • 00:18:29 Ve víru slov se motám
    jako skřet.
  • 00:18:34 Hlavně dlouhý spaní...
  • 00:18:39 -V podstatě že bych byl
    inspirovaný jazzem,
  • 00:18:42 to asi úplně ne,
  • 00:18:44 i když vlastně když jsem
    já začal hrát blues,
  • 00:18:47 jakoby ty dvanáctky,
    našel jsem si různé texty,
  • 00:18:50 třeba Sladké je žít,
    Lagston Huges,
  • 00:18:53 původní text
    přeložený panem Valjou,
  • 00:18:56 tak mě to začalo bavit.
  • 00:18:59 V podstatě já bych to nazval,
    že každý to blues
  • 00:19:02 malinko má
    takové to zvláštní tempo.
  • 00:19:05 Nejsou to rovné osminy,
    ale je to takové...
  • 00:19:08 Ono to vlastně swinguje trochu,
  • 00:19:11 takže ten dotek toho jazzu
    v tom blues
  • 00:19:15 podobně jako v pravověrném blues
    je cítit,
  • 00:19:19 takže jsem se o to snažil.
  • 00:19:21 Jestli se mi to podařilo,
    to nevím.
  • 00:19:23 Moje milovaná,
    už ani slovo dál.
  • 00:19:30 Stejně jsem ti
    vždycky ve všem lhal.
  • 00:19:36 To, že tě strašně miluju,
    to jsem si jenom přál.
  • 00:19:43 Teď půjdu rychle do baru,
    jako bych nic neříkal.
  • 00:19:51 Jako bych nic neříkal.
  • 00:19:54 O nás muzikantech se traduje,
    že máme blízko k alkoholu,
  • 00:19:58 což je teda pravda.
  • 00:20:01 Nepopírám,
    i když teď už to tak není,
  • 00:20:05 jak to bývávalo,
    ale pamatuji si.
  • 00:20:07 Jednou jsme hráli
    v Malostranské besedě.
  • 00:20:10 To bylo jenom s Honzou Hrubým
    jako duo.
  • 00:20:14 Já jsem si dal svoje dva
    nebo tři panáky před koncertem
  • 00:20:18 a dvě piva a tak,
    jenže Honza,
  • 00:20:22 protože bydlel mimo Prahu,
    tak přijel už do Prahy v poledne.
  • 00:20:26 A celé to odpoledne až do večera
    strávil v hospodě.
  • 00:20:30 Přišel teda velice unavený,
    v podstatě úplně zlitý.
  • 00:20:35 Do toho přišel jeden takový,
    abych nejmenoval, náš kamarád.
  • 00:20:41 Přinesl ještě trávu,
  • 00:20:44 takže Honza ještě si dal
    do té hromady alkoholu trávu.
  • 00:20:48 Já jsem si říkal:
    Tak tohle nedopadne dobře.
  • 00:20:52 Tak jsem vylezl na pódium
    a začal jsem hrát.
  • 00:20:56 Honza se tam taky nějak dostal
    na pódium.
  • 00:20:59 A teď hrál,
    ale hrál senzačně.
  • 00:21:03 Teď se klátil na té židli
    a vypadalo to, že spadne.
  • 00:21:07 Pak se naklonil a pořád hrál.
  • 00:21:10 Lidi tleskali jak pominutí,
    takže musím potvrdit,
  • 00:21:15 že trocha toho alkoholu,
    i když je ho přes míru,
  • 00:21:18 nám občas pomůže
    k dobrým výkonům.
  • 00:21:21 Asi budu žít dále.
  • 00:21:24 Nezbývá než abych žil.
  • 00:21:28 Tak asi budu žít dále.
  • 00:21:31 Nezbývá než abych žil.
  • 00:21:36 Pro lásku bych třeba zemřel,
    ale pro život jsem se narodil.
  • 00:21:43 Můžete mě vidět vzlykat,
    slyšet mě, jak spustím křik.
  • 00:21:50 Můžete mě vidět vzlykat,
    slyšet mě, jak spustím křik.
  • 00:21:58 Má milá, třeba se vztekni,
    nebude ze mě nebožtík.
  • 00:22:17 Je fakt, že v podstatě historek
    ne z pohledu hlediště,
  • 00:22:22 ale z pohledu muzikantů
    tolik nemám.
  • 00:22:26 Já bych možná zmínil
    jenom takové věci,
  • 00:22:29 které byly výjimečné,
    a to sice,
  • 00:22:32 když nastala ta chvíle
    takzvané sametové revoluce
  • 00:22:37 a my jsme s Olinem Nejezchlebem
    byli vyzváni,
  • 00:22:41 abychom zahráli na demonstraci,
    takže jsme jeli na Letenskou pláň.
  • 00:22:46 Musím se přiznat, že jsem
    nervóznější v životě nebyl,
  • 00:22:50 protože najednou pod námi
    byl skoro milion lidí.
  • 00:22:53 Bylo asi minus sedm.
  • 00:22:57 Olin se nemohl
    ani pořádně naladit.
  • 00:23:00 To cello, to pracovalo.
  • 00:23:02 Já jsem tam odskuhral
    tu Variaci.
  • 00:23:04 Ale tahle historka
    se mi pak hodila,
  • 00:23:06 když jsme byli pozváni,
    že bychom si mohli zahrát
  • 00:23:08 jako předskokani
    před Rolling Stones v roce 1990,
  • 00:23:12 tak ten manažer říkal,
    jestli nebudeme nervózní,
  • 00:23:16 že tam bude 120 000 lidí.
  • 00:23:18 Já jsem se tak jako usmál
    a řekl jsem mu:
  • 00:23:21 My jsme teď nedávno hráli
    a byl jich před námi milion.
  • 00:23:39 Noc už končí
    a nad Špejcharem svítá.
  • 00:23:47 A mně začíná bejt
    zase do zpěvu.
  • 00:23:55 A to je ta pravá chvíle
    pro moje ranní blues.
  • 00:24:03 Vypil jsem víc,
    než mý nohy snesou.
  • 00:24:13 Ale hlavu,
    hlavu pořád jasnou mám.
  • 00:24:21 Ruce se trochu třesou
    jak tolik jinejch rán.
  • 00:24:30 Jo,
    až se budu ranní mlhou vracet
  • 00:24:38 a na cestu si načnu
    další lahvový,
  • 00:24:47 uvidím bílý myši
    a možná i klobouk ve křoví.
  • 00:24:55 Já vám věřím,
    že jsem dávno měl bejt jinej.
  • 00:25:04 A za ty prachy
    měl jsem si koupit vůz.
  • 00:25:13 Já radši zpívám
    svoje ranní Špejchar blues.
  • 00:25:57 Skryté titulky: Věra Kotlínová
    Česká televize, 2020

Související