iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
21. 2. 2020
21:20 na ČT art

1 2 3 4 5

0 hlasů
4567
zhlédnutí

Příběhy českého jazzu

Pamětníci

vzpomínky českých hudebních legend

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Příběhy českého jazzu

  • 00:00:01 PŘÍBĚHY ČESKÉHO JAZZU
  • 00:00:50 -Lepší už to nebude.
  • 00:00:53 Bohužel.
  • 00:00:55 -Dva pajdové, prostě.
  • 00:01:01 -A to vám ukážu obrázky,
    to bude lepší.
  • 00:01:03 Z minula, z dávna.
  • 00:01:06 -Pro paní Jirmanovou a hůlku.
    A ty tam máš ještě tašku nějakou.
  • 00:01:13 -Ano.
    -Tu chceš taky?
  • 00:01:15 -Jistě.
  • 00:01:18 -Tak to musíš z druhý strany.
    Já se tam tady nedostanu.
  • 00:01:21 Nebo špatně bych se tam dostával.
  • 00:01:27 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:01:30 To je nadělení.
    A to je jaká?
  • 00:01:35 Jste která televize?
  • 00:01:37 -Česká televize.
    -Česká! Česká...
  • 00:01:40 -Tam jsme byli...
    -Jsi zavřenej?
  • 00:01:44 -Měl jsem tu čest být
    první zábavný program.
  • 00:01:51 To byl červen.
    23. června 1953.
  • 00:01:56 Hráli jsme s Bartákem.
  • 00:01:59 -Ty jsi nebyl na pohřbu Bartáka?
    -Bohužel ne.
  • 00:02:04 -Já jsem tě tam právě neviděl.
    My jsme tam byli s Yvettou.
  • 00:02:07 -To si pamatujte.
    Barták. Zdeněk Barták.
  • 00:02:10 To byla taková amatérská kapela
    víceméně z konzervatoristů.
  • 00:02:15 Hráli jsme...
  • 00:02:17 My jsme vlastně byli
    takovej druhej Vlach.
  • 00:02:19 -Tahle akce trvá asi 21 let.
  • 00:02:22 Ono to začalo takovou jako...
  • 00:02:27 Že jsme se tu pár muzikantů
    začali scházet
  • 00:02:30 bez úmyslu udělat z toho
    takovouhle nějakou věc.
  • 00:02:34 To já jsem určitě v úmyslu neměl.
  • 00:02:37 Já byl jenom rád,
    že tady ty kluky vidím,
  • 00:02:39 protože přišel
    ten saxofonista od Vlacha.
  • 00:02:43 Jarda Kopáček od Vlacha.
    Ten byl z jiný kapely nějaký.
  • 00:02:47 Ten byl tam odsud.
  • 00:02:50 Jak to bylo tady
    takový různorodý.
  • 00:02:52 My se strašně máme rádi
    a jsme šťastni,
  • 00:02:55 když můžeme pospolu bejt,
  • 00:02:57 i když třeba spolu tolik slov
    nemusíme promluvit,
  • 00:03:01 ale jsme rádi,
    když se vidíme a když přijdou.
  • 00:03:05 Ten Pepík Zíma když přijde
    a tady šajdá, člověk ho vidí.
  • 00:03:09 To je jedno, ale jsme šťastni,
    že se potkáme,
  • 00:03:13 že se vidíme,
    jsme spokojeni.
  • 00:03:15 A mně třeba dneska
    to velice pomohlo
  • 00:03:20 s těma mejma chorobama
    a s tímhletím, opravdu.
  • 00:03:24 Já jsem pookřál.
  • 00:03:27 A prostě ta choroba odejde.
    Ta choroba odešla a je mi dobře.
  • 00:03:30 -Kde máš paní?
    Mám pro ni nějakej malej dáreček.
  • 00:03:34 -Máš jo?
    -Jo.
  • 00:03:36 (ZPĚV)
  • 00:03:38 -Jak ti takhle věřit mám?
    Kdykoliv ti zavolám,
  • 00:03:41 pokaždé jiný cizí hlas řekne,
    že zrovna nemáš čas.
  • 00:03:47 Ou, ou, dej, dej důvěru,
    dej, bože, důvěru mi přej.
  • 00:03:52 Kolika z nás už máš
    popsaný kalendář?
  • 00:03:57 Proč pro mě stále jsou
    oči tvé záhadou?
  • 00:04:01 Ou, ou, dej, dej důvěru,
    dej, bože, důvěru mi přej.
  • 00:04:08 Dostávám už strach,
    když šlapu na váš práh,
  • 00:04:13 že srdce tvé je kamenné.
  • 00:04:18 Ou, ou, dej, dej důvěru,
    dej, bože, důvěru mi přej.
  • 00:04:26 -No jo, on jde už Honza Konopásek
    se taky dívat.
  • 00:04:31 -Ručičku líbám, paní doktorko.
  • 00:04:34 -Jé, on nemá vousy.
    Já vás chválím.
  • 00:04:37 Děkuju, děkuju mockrát.
  • 00:04:40 Já jsem ráda, že jste letos přišel,
    vy jste tady nebyl.
  • 00:04:44 -Já jsem právě...
    -Vy jste byl nemocnej.
  • 00:04:46 -Mně dneska říkal,
    Jarda Kopáč mi volal.
  • 00:04:50 Ne Jirka Valeš říkal:
    Vždyť jsi tam minulej rok nebyl.
  • 00:04:53 Já jsem říkal: Já jsem tam byl.
    -Nebyl. Nebyl.
  • 00:04:55 -Vidíte!
  • 00:04:57 -Nebyl.
    Vy jste vzkazoval, že stůněte.
  • 00:04:59 -Já jsem stůňal.
    -Stůňal.
  • 00:05:02 -Máme dvouapůlletou vnučku Esterku.
    Já přejímám její...
  • 00:05:07 -Ale vy jste dobrej.
    Vypadáte dobře, jste starej mladík.
  • 00:05:12 -To málokdo ví.
    -Tady jedna, tady druhá.
  • 00:05:16 -To jsem já a tohleto je,
    člověče, Rudla Rašek.
  • 00:05:22 -Rašek. A Žižka u bicích.
    -Žižka u bicích.
  • 00:05:31 Úžasný.
  • 00:05:34 Ten Jarda má takovejch fotek doma,
    člověče.
  • 00:05:39 Takovejch pokladů.
  • 00:05:42 -Jo, děkujeme.
    Tak to vám otevřeme.
  • 00:05:45 Krásné, děkujeme.
    -Rádo se stalo.
  • 00:05:49 -Když přijde paní Simonová,
  • 00:05:52 ta mi nosí vždycky bonbony,
    abych byla tlustá.
  • 00:05:54 Já musím jít tam.
  • 00:05:56 -Já jsem obdivoval u Vlacha,
  • 00:05:59 že vydržel udržet takovou kapelu
    v tý době temna,
  • 00:06:05 kdy se říkalo,
    že jazz je muzika duševní bídy.
  • 00:06:13 -Ale hlavně málokdo dneska to ví,
    že ten Vlach v tý době,
  • 00:06:17 to bylo to jediný nejlepší,
    co se dalo vůbec poslouchat.
  • 00:06:20 -Skladby české jsou spíše výjimkou.
  • 00:06:23 A teď obsazení skupiny.
  • 00:06:27 Ivo Preis, trubka.
  • 00:06:30 Zdeněk Pulec, trombon.
  • 00:06:33 Miroslav Krýsl, altsaxofon.
  • 00:06:51 -Člověče, závodní klub oznamuje,
    ale není tady...
  • 00:06:58 Ale to datum tady není.
  • 00:07:01 -Byl to rok 1952.
  • 00:07:05 -Tenkrát to tak bylo.
    -Tenkrát to tak bylo.
  • 00:07:08 -Já se ještě koukám,
    jestli to není tady někde...
  • 00:07:10 -Mě udivuje, že tam není třeba
    účinkují soudruzi dvojtečka...
  • 00:07:16 -Ale...
  • 00:07:18 -To tam není, naštěstí teda.
    Ale závodní klub to byl.
  • 00:07:21 -Stačí, co tam hrajeme za věci,
    jak se to všechno jmenuje.
  • 00:07:23 -Ale já mám ten program.
    Kubánští kozáci.
  • 00:07:25 -Co je tady ještě? Kde bych se
    chytil? Smugljanka, podívej se.
  • 00:07:32 Jarní vítr. To byla orchestrálka.
    -Ano. To byl valčík.
  • 00:07:36 -Cerez gody, rieky...
  • 00:07:42 -Já jsem hrál v roce 1960
    v Alhambře.
  • 00:07:45 Dva roky jsem byl angažovanej
    jako sólo kytarista.
  • 00:07:49 Měl jsem tam tříminutovej výstup
    ke konci programu.
  • 00:07:51 A zpíval tam náš známej
    českej zpěvák Richard Adam.
  • 00:07:56 To bylo jméno tenkrát.
    Obrovský.
  • 00:08:01 A ten Richard Adam zmizel
    a nikdo o něm nevěděl.
  • 00:08:04 A Čeřovská, jejíž manžel
    byl velice známý pražský advokát,
  • 00:08:09 ten nemohl zjistit,
    co s tím Richardem se vůbec stalo.
  • 00:08:14 Za čtrnáct dní,
    trvalo to čtrnáct dní,
  • 00:08:17 jsme se dozvěděli,
  • 00:08:19 že je zavřen někde na Ruzyni
    v nějakým vězení,
  • 00:08:23 nějakým zlopověstným.
  • 00:08:25 A nevědělo se,
    co ten Richard udělal.
  • 00:08:28 Byl zavřenej, já přesně nevím,
    abych si nevymejšlel, pár měsíců.
  • 00:08:34 Za pár měsíců on se vrátil
  • 00:08:38 a tím skončila
    samozřejmě jeho kariéra.
  • 00:08:42 To byla jedna věc.
  • 00:08:44 A druhá věc.
    Nikdo nebyl odsouzenej.
  • 00:08:49 Nikdo mu neřekl,
    co provedl, co udělal.
  • 00:08:52 Toto říkám na ilustraci toho,
    že za nic,
  • 00:08:55 za cokoliv mohl člověk v tý době
    přijít i o život velice jednoduše.
  • 00:09:00 -Kdo hrál u Vlacha?
  • 00:09:03 -Asi tak dvakrát, třikrát
    jsem tam vytruboval za někoho.
  • 00:09:07 -A kdo zpíval s Vlachem potom,
    ať se zeptá rejža.
  • 00:09:11 Další otázka: Kdo zpíval s Vlachem?
    -Ty jsi s ním taky zpíval.
  • 00:09:16 -Kdo zpíval s Vlachem?
    -Tak prosím.
  • 00:09:19 Mám na to doklady.
  • 00:09:22 -Pepík taky.
  • 00:09:24 -Pepík taky hrál, no jasně.
    -Já zpíval s Vlachem.
  • 00:09:26 Hit, absolutní hit.
  • 00:09:53 Ten Vlach,
  • 00:09:55 to byla opravdu podle mýho soudu
    muzikantskýho,
  • 00:09:58 a myslím,
    že špatný muzikant nejsem,
  • 00:10:01 ty zkušenosti mám
    opravdu jako velikánský
  • 00:10:04 už za celej můj život,
    to byla kapela evropská, světová.
  • 00:10:09 Kdo s ním přišel do styku,
    všichni ho milovali, všichni.
  • 00:10:14 Já jsem pak dostal angažmá
    do západního Německa
  • 00:10:18 učit na vysoké škole a z tý doby,
    jak víte nebo nevíte,
  • 00:10:22 jsme potřebovali, aby nás
    nějaký osobnosti doporučovaly.
  • 00:10:27 Zaručily se, že tam neuteču,
    což já nikdy...
  • 00:10:31 Já jsem byl vždycky pravej opak.
  • 00:10:34 Všichni mi říkali,
    protože jsem tam už byl:
  • 00:10:37 Prosím tě, jsi blbej.
    Proč tam nezůstaneš?
  • 00:10:39 Oči vykulený.
    Já jsem byl vlastenec.
  • 00:10:42 Já byl tak vychovanej
    a ve mně to bylo a je to dodneška.
  • 00:10:44 Ten Vlach beze všeho říkal:
    Samozřejmě, pane Jirmale.
  • 00:10:50 Papír někde, že jo.
  • 00:10:52 On mi napsal takový dobrozdání,
    že se za mě zaručuje Vlach.
  • 00:10:55 Ale to bylo okamžitě.
    Ten vteřinu jako...
  • 00:10:59 Jsou lidi, kteří si to rozmýšlejí.
    Říkají: My nevíme. Vlach ne.
  • 00:11:04 Řekl: Samozřejmě.
    Takovej byl pan Vlach.
  • 00:11:07 (ZPĚV)
  • 00:11:09 -Jsi rosa,
    která svlaží a znovu vzkřísí květ.
  • 00:11:13 Jsi dotykem mých paží,
    jsi ozvěnou mých vět.
  • 00:11:18 -Ahoj! Dobrý den!
    Teda já vám řeknu... Ahoj!
  • 00:11:22 -Yvettko, ahoj!
    -Ahoj!
  • 00:11:25 Hele! Continental!
    Já si to furt pamatuju.
  • 00:11:28 To byla
    moje nejoblíbenější skladba.
  • 00:11:31 (ZPĚV)
  • 00:11:33 -Spím s tebou v spánku tichém.
  • 00:11:36 I kdybys neusnul,
  • 00:11:38 já tím se směju smíchem
    a pláču tvoji sůl.
  • 00:11:43 V očích tvých,
    v očích tvých,
  • 00:11:47 jenom v nich je můj pláč i smích.
  • 00:12:03 -Ráno telefon v osm hodin.
    Pan Vlach.
  • 00:12:07 Pane Jirmal, prosím vás,
    přijel byste do Karlína?
  • 00:12:11 On Láďa Tomek opět nechce
    hrát ty písničky,
  • 00:12:15 který natáčíme pro Gotta
  • 00:12:18 a pro všechny ty zpěváky
    tehdejší doby.
  • 00:12:21 Já měl čas.
    Samozřejmě, pane Vlach.
  • 00:12:24 Ve Vlachově orchestru
    od začátku hrál kytarista,
  • 00:12:28 kterej se jmenoval Vladimír Tomek.
  • 00:12:31 To byl můj milovanej kamarád.
    Já jsem ho zbožňoval.
  • 00:12:36 To byl takovej samorost.
    Bydlel v Nerudovce.
  • 00:12:40 Nahoře v tom záhybu měl překrásnej
    starej byt v takovým atriu.
  • 00:12:45 Když jsem měl čas,
  • 00:12:48 tak jsem byl za ním
    vždycky furt v tý Nerudovce.
  • 00:12:51 Jsme si spolu hráli.
  • 00:12:53 On šel pěšky z tý Nerudovky
    do Karlína a stavěl se v těch,
  • 00:12:57 že ho tak pomlouváme, Ládíku,
    hospodách po cestě.
  • 00:13:02 To už bylo známý.
    A než přišel do Karlína do studia,
  • 00:13:06 tak už ani nemohl hrát,
    i kdyby chtěl.
  • 00:13:09 Tak Vlach věděl svý.
    Pane Jirmal, prosím vás, přijeďte.
  • 00:13:12 Jo, okamžitě taxíka
    a už jsem jel.
  • 00:13:28 -Vlach právě mě pozval
    na živý rozhlasový vysílání,
  • 00:13:31 kde moderoval Vladimír Dvořák.
  • 00:13:34 Co slovo, to perla.
    Takže to bylo nádherný.
  • 00:13:37 A každejch čtrnáct dní
    jsem měla novou nějakou věc.
  • 00:13:40 Tam nás právě Vladimír Dvořák
    uvedl do povědomí
  • 00:13:44 posluchačů a diváků jako duet,
    protože říkal Vlachovi:
  • 00:13:48 Podívejte se, šéfe,
    ti vaši zpěváčci by mohli
  • 00:13:52 taky zazpívat nějakej duet,
    aby to bylo trošičku pestřejší,
  • 00:13:56 protože byla orchestrálka,
    povídání, nějakej sólista a tak,
  • 00:14:00 takže pro nás speciálně napsal
    O nás dvou už Goethe psal.
  • 00:14:05 (ZPĚV)
  • 00:14:07 -O nás dvou tak rok co rok
  • 00:14:11 básníkům se plní blok
  • 00:14:19 nejhezčí tou ze všech slok,
  • 00:14:26 jak je nám v objetí
    pro změnu v tomhletom století.
  • 00:14:33 Jak je nám v objetí
    pro změnu v tomhletom století.
  • 00:15:09 -Vy jste potom byli i partneři
    v osobním životě.
  • 00:15:12 -Ne, nebyli, v žádným případě.
    To si myslelo publikum.
  • 00:15:15 V žádným případě.
  • 00:15:18 To bychom zpívali spolu
    tak asi půl roku.
  • 00:15:20 Na Milana zajedno byly fronty.
  • 00:15:22 Na mě taky,
    protože jsme byli oba mladí.
  • 00:15:25 Ale ne, to by nešlo.
    My jsme byli kamarádi.
  • 00:15:29 Dovedli jsme se
    i třeba nepohodnout.
  • 00:15:33 Kvůli něčemu jsme se pohádali,
    ale to bylo vyloženě pracovně,
  • 00:15:37 protože pro ženu je to něco jinýho,
  • 00:15:40 když pořád neustále odjíždíte
    z domova, už jsem měla syna.
  • 00:15:44 Ne, já jsem byla vdaná,
    Milan ženatej,
  • 00:15:47 takže to bylo docela normální.
  • 00:15:49 A bylo to fajn.
    Byli jsme kamarádi.
  • 00:15:52 -Paní Simonová, vaše největší hity.
    Dva. Tři.
  • 00:15:55 -Já jsem zamilovaná.
  • 00:15:58 Vomáčkovský nějaký ty duety,
    ale já už si to nepamatuju.
  • 00:16:03 Dříve než na louce rozkvete
    voňavý kvítí.
  • 00:16:06 To docela vyhrálo
    v rozhlasový nějaký soutěži.
  • 00:16:10 Nějaký dítě cvičilo
    a on šel pod tím domem.
  • 00:16:13 Ti měli otevřený okna
    a dítě tarara dydada.
  • 00:16:18 A vždycky se spletlo a Vomáčka
    z toho udělal kvítí, tadada,
  • 00:16:22 takže takhle vždycky psal.
  • 00:17:07 -Krautgartner byl muzikant.
    Špičkovej, že jo? Špičkovej.
  • 00:17:15 Prostě byl dokonalý v tom,
  • 00:17:18 že on jako dovedl tu kapelu
    proti tomu Vlachovi...
  • 00:17:23 Možná že ten Vlach tam měl lidi
    na to, aby tu kapelu dávali,
  • 00:17:27 ještě jako ji dodělali dohromady
    na tu setinu tý vteřiny,
  • 00:17:33 kdežto ten Krautec to dělal sám,
    protože to uměl, že jo?
  • 00:17:36 A ten opravdu trval...
  • 00:17:39 Jarda to tady dneska
    vykládal těm klukům.
  • 00:17:42 Když měly zkoušku třeba saxofony,
  • 00:17:45 tak on nechával hrát Krautec
    třeba dva z těch pěti, že jo?
  • 00:17:51 To se běžně nedělá,
    protože jako už to mají v krvi.
  • 00:17:55 To frázování už jim jde.
  • 00:17:59 Ten Krautec tam nenechal štěrbinku.
    To muselo bejt.
  • 00:18:02 Ta kapela byla vynikající taky,
    ale ta Vlachova taky.
  • 00:18:33 -Já jsem odjakživa Krautgartnerem
    byl velice oslněn už za doby,
  • 00:18:38 kdy hrál jako altsaxofonista
    s Karlem Vlachem,
  • 00:18:41 kam jsem chodil do divadla.
  • 00:18:44 Taky jsem chtěl kvůli tomu
    se naučit hrát na altsaxofon,
  • 00:18:48 což se mi nepovedlo ze začátku,
  • 00:18:51 protože jsem si na něj
    nemohl ušetřit.
  • 00:18:53 Mě úplně fascinoval,
  • 00:18:56 s jakou lehkostí on hraje
    ty těžký pasáže,
  • 00:18:59 a přitom se nesplete.
  • 00:19:02 Ten člověk se nikdy nespletl.
  • 00:19:04 -To byla nádhera.
  • 00:19:06 To byla taková krása
    toho Vlacha poslouchat, tu kapelu,
  • 00:19:10 protože tam to všechno bylo
    na setinu sekundy, štimovalo.
  • 00:19:16 Když začaly hrát saxofony, to bylo,
    trumpety, trombony, to byla špička.
  • 00:19:22 Odvaz!
    Co může člověk žádat víc?
  • 00:19:27 Ten Vlach byl pro mě kapela.
  • 00:19:30 Proto jsem byl
    šťastnej a spokojenej,
  • 00:19:34 když pan Vlach zavolal
  • 00:19:36 a potom když jsem s nima
    mohl hrát normálně.
  • 00:19:39 Část těch muzikantů
    přešla ke Krautgartnerovi.
  • 00:19:43 Vláďa Tomek už tam nebyl.
    Nevím, kytara, myslím, tam nebyla.
  • 00:19:48 A já chodil k tomu Vlachovi hrát
  • 00:19:50 a hlavně točit ty desky
    a ty pořady,
  • 00:19:53 který byly potřeba
    do televize a tak.
  • 00:19:55 Takže já byl šťastnej u Vlacha.
  • 00:19:57 To byla špička.
  • 00:19:59 To byl jeden z nejvyšších bodů
    hudebních v mým životě
  • 00:20:02 hrát s Vlachem.
  • 00:20:04 -Vlach hrozně rád pracoval
    a neměl rád dovolenou.
  • 00:20:10 To pro něj byl ztracenej čas.
  • 00:20:13 Takže my jsme například hráli
    ráno desky na Strahově ve studiu.
  • 00:20:22 Pak bylo představení v divadle
  • 00:20:25 a po divadle byl bál v Repre
    ještě od jedenácti tři hodiny.
  • 00:20:30 Jednou jsme si začali stěžovat,
    že je toho tak nějak moc.
  • 00:20:35 On říkal: Víte, muzikanti
    v kapitalismu pracujou taky tolik.
  • 00:20:41 A já jsem mu na to řekl:
  • 00:20:44 No jo, ale oni jsou placeni
    jako v kapitalismu.
  • 00:20:48 To jsem mu chtěl říci,
  • 00:20:51 že my jsme placeni
    jako v socialismu.
  • 00:20:53 -Já je beru velice, bych řekl,
    odděleně jako entity,
  • 00:20:58 který si nikterak nekonkurovaly
    nebo nesoutěžily.
  • 00:21:06 Oba dělali to svoje a myslím,
    že oba dva to dělali velmi dobře.
  • 00:21:10 Karel Krautgartner měl autoritu
    jako hráč také,
  • 00:21:15 jako aranžér, hráč a kapelník.
  • 00:21:18 Suverén Vlach měl...
  • 00:21:21 Prostě ten měl autoritu
    takovou zvláštní.
  • 00:21:26 Prostě každý ho znal.
  • 00:21:28 Každému se líbila jeho hudba,
    musím říci.
  • 00:21:32 Každému s určitými výjimkami,
  • 00:21:35 který, myslím,
    byly opravdu výjimky.
  • 00:21:39 Vlach měl autoritu,
    jako sílu autority před kýmkoliv,
  • 00:21:45 ať to byl hudebník nebo obecenstvo
    nebo úřady.
  • 00:21:50 Prostě to byl pojem.
  • 00:22:51 -Já mám v plánu koncert
    v Sukově síni.
  • 00:22:55 Jsem nejstarší
    koncertující kytarista.
  • 00:22:59 -O nás se vždycky říká:
    Zpěváci to mají nejlepší.
  • 00:23:03 Ti jsou bez problémů.
    Všichni musí stavět party
  • 00:23:06 a připravovat nástroje
    a cvičit na to.
  • 00:23:09 Já teda musím taky cvičit
    a hlavně musím to dělat,
  • 00:23:12 protože bych jinak umřel,
    takže jsem šťastnej.
  • 00:23:16 -Já musím říci,
    že nebudu hrát už vůbec,
  • 00:23:20 a to z toho důvodu,
    že by někdo mohl říci:
  • 00:23:24 To jsme od něj slyšeli už lepší.
  • 00:23:26 -Já jsem si nezahrál.
    Já jsem hrál.
  • 00:23:30 Já už si nemohu zahrát,
    neboť mně to fyzický stav nedovolí.
  • 00:23:34 Já totiž už nejsem tlačen vnitřním
    nutkáním, že to musím dělat.
  • 00:23:39 Já už najednou
    to prostě nemusím dělat.
  • 00:23:42 -Hrál jsem v České filharmonii.
  • 00:23:45 Jestli někomu vděčím za všechno,
    jedině Krautgartnerovi.
  • 00:23:49 Lepší muzikant tady nebyl.
  • 00:23:52 Takovej člověk se rodí
    jednou za sto let.
  • 00:25:57 Skryté titulky: Věra Kotlínová
    Česká televize, 2019

Související