iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
2. 2. 2007
20:15 na ČT1

1 2 3 4 5

21 hlasů
44991
zhlédnutí

13. komnata

Jazzový a swingový zpěvák Laďa Kerndl onemocněl rakovinou krku a lékaři mu dávali jen malou šanci na přežití. Souboj s nemocí nakonec vyhrál a začal znovu zpívat.

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

13. komnata Ladi Kerndla

  • 00:00:06 HUDBA
  • 00:00:25 Řekněte mi, proč jste si
    vaše rodinné sídlo
  • 00:00:27 postavil zrovna tady,
    na tomhle místě?
  • 00:00:30 Já jsem bydlel tady
    v té chaloupce hned vedle.
  • 00:00:32 A z toho okna jsem se vždycky
    díval na tu rozpadlou věc.
  • 00:00:37 A říkal jsem si,
    že to je hrozná škoda,
  • 00:00:40 když tady někdy někdo žil
    a dostal jsem chuť to zachránit.
  • 00:00:43 A hlavní moje motivace byla ta,
  • 00:00:45 že už mě všichni
    odsoudili k zániku.
  • 00:00:48 Že si řekli: "Tento člověk
    je tady už přes čas.
  • 00:00:51 Je to invalidní důchodce,
    který prodělal rakovinu.
  • 00:00:56 A jestli bude žít,
    tak už toho moc nedokáže."
  • 00:00:58 A já jsem to nechtěl dokázat
    těm lidem, kteří to říkali.
  • 00:01:00 Já jsem to chtěl dokázat sobě,
    že to zvládnu.
  • 00:01:04 ZVONĚNÍ
  • 00:01:05 Tenhle zvon měl můj táta,
  • 00:01:07 a na Štědrý den s tím zvonem
    vždycky v garáži zvonil.
  • 00:01:11 A já jsem si řekl,
    že až někdy budu mít možnost,
  • 00:01:14 tak možná si postavím
    zvoničku svoji vlastní.
  • 00:01:17 A budu vzpomínat na svého tátu.
  • 00:01:19 A letos na Štědrý večer jsem
    ten zvon prakticky dodělal,
  • 00:01:24 protože nevím, jestli příští rok
    na to bude ještě čas
  • 00:01:27 nebo jestli tady vůbec budu.
  • 00:01:30 No, tak tady je to muzeum.
  • 00:01:32 -Tady to je tatínek?
    -Tatínek, no.
  • 00:01:33 To je kapela
    v nejslavnější době.
  • 00:01:36 To je vaše kapela,
    se kterou jste hráli na lodi?
  • 00:01:38 Ano.
  • 00:01:39 Vy jste v roce 94
    přišel o veškeré úspory,
  • 00:01:42 které jste našetřil
    za tu dobu na mořích.
  • 00:01:44 A pak znovu jste do toho šel,
    že jste si půjčil další peníze.
  • 00:01:48 To je obrovský risk.
  • 00:01:51 I když jsem byl na dně,
    tak jsem si řekl,
  • 00:01:53 že se přece musím znovu
    dostat na nohy.
  • 00:01:55 Já nemůžu plakat někde v koutku.
  • 00:01:58 No, Laďa vlastně tím,
    že opravil tenhle dům,
  • 00:02:00 tak si splňuje svoje sny.
  • 00:02:02 Samozřejmě, že se mu plno lidí
    smálo a řekli, že je blázen,
  • 00:02:05 že něco takového opravuje.
  • 00:02:07 Ale on si jde za svým cílem
  • 00:02:09 a on to, co si umane,
    tak si prostě splní.
  • 00:02:13 A já ho za to miluji,
  • 00:02:15 že dokáže věci,
    které by nikdo nedokázal.
  • 00:02:19 Víte, já když si představím,
  • 00:02:20 že je noc a tady v těch
    okénkách se svítí,
  • 00:02:22 tak mi po připomíná
    takovou zaoceánskou loď.
  • 00:02:25 HUDBA
  • 00:02:30 Jak to tehdy začalo,
    jak jste se dostal na loď?
  • 00:02:34 Já jsem dostal nabídku
    do orchestru Leona Slezáka.
  • 00:02:36 Vyjeli jsme do Norska,
  • 00:02:38 kde jsme hráli v takové
    krásné restauraci "Druningen",
  • 00:02:42 kam přišel jistý
    americký agent,
  • 00:02:43 který hledal orchestry
    na americké výletní lodě.
  • 00:02:46 A říkal, že se mu kapela líbí,
  • 00:02:49 jestli bychom to nevzali
    na měsíční zkoušku.
  • 00:02:53 Tak jsme to vzali
    a zůstali jsme tam 24 let.
  • 00:02:57 Utíkal jste i před něčím?
  • 00:02:59 V zásadě jsem i utíkal,
  • 00:03:01 protože jsem byl
    rozvedený čerstvě.
  • 00:03:04 A všechno, co jsem viděl
    kolem sebe, jsem vidět nechtěl.
  • 00:03:08 Byla tam spousta lidí
    z celého světa,
  • 00:03:10 kteří měli podobný osud jako já.
  • 00:03:13 Že třeba ze zhrzené lásky
    odešli na moře.
  • 00:03:19 Ono to moře má
    takové svoje kouzlo,
  • 00:03:20 že vlastně v zásadě patří všem.
  • 00:03:25 A tenkrát jsme měli kamery
    "super osmičky",
  • 00:03:29 které byly bez zvuku
    v té době.
  • 00:03:31 A byla to taková móda, že jsme
    to všichni v kapele měli.
  • 00:03:35 Jak se vlastně v té době
    žilo na lodi?
  • 00:03:37 No, tak na lodi se žilo dobře.
    Ale bylo tam hodně práce.
  • 00:03:42 Začalo se ve dvě hodiny
    odpoledne,
  • 00:03:45 hrálo se až do šesti.
  • 00:03:48 A pak zase znovu od osmi,
    přestávka, až do půlnoci.
  • 00:03:53 A po půlnoci to pokračovalo
    v lodním baru,
  • 00:03:58 kde Laďa hrál na bicí
    nástroje a zpíval.
  • 00:04:02 No, a tam to bylo tak dlouho,
    dokud neodešel poslední host.
  • 00:04:06 Alkohol tam byl samozřejmě
    velmi dobře k dostání a levně.
  • 00:04:10 Tak pokud tam byl volný čas,
  • 00:04:13 tak kluci byli všichni
    svobodní, volní, mladí,
  • 00:04:16 takže se užívalo.
  • 00:04:19 To víte, když se hodně pije
    a když se málo spí,
  • 00:04:22 tak to potom nechá vliv
    na vašem zdraví.
  • 00:04:26 A to byl asi i případ
    Ladi Kerndla, souhlasíte?
  • 00:04:29 To byl určitě případ Ladi.
  • 00:04:32 Jak jste ten smutek, stesk
    po rodině, po domově řešili?
  • 00:04:36 Tak my jsme to hlavně
    řešili tím,
  • 00:04:38 že jsme se vždycky
    setkávali u někoho v kajutě
  • 00:04:41 a u toho jsme popíjeli.
  • 00:04:44 Dá se říct, že celá posádka
    kouřila hašiš nebo marihuanu.
  • 00:04:50 No, a my jsme po těch drogách
    také sáhli,
  • 00:04:53 protože tam to bylo absolutně
    jednoduché se k nim dostat.
  • 00:04:58 A také jste někdy měl pocit,
    že byste měl trošku ubrat,
  • 00:05:00 že už vás ten život
    na té lodi zmáhá?
  • 00:05:03 Neměl jsem ten pocit nikdy.
  • 00:05:06 Já jsem si vždycky říkal,
    že jsem silný
  • 00:05:08 a že všechno, co dělám,
    je v pořádku.
  • 00:05:11 A nikdy jsem si neuvědomoval,
  • 00:05:13 že každý ten probdělý den
    nebo ta probdělá noc...
  • 00:05:17 Protože, jak jsme vždycky
    říkali: "Prošli jsme nocí."
  • 00:05:19 Protože jsme pili alkohol,
  • 00:05:21 hodně jsme kouřili
    a u toho jsme dřeli,
  • 00:05:23 tak v mládí si to člověk
    neuvědomí.
  • 00:05:26 Najednou jsem zestárnul
    a zjistil jsem,
  • 00:05:27 že ta daň přišla.
    Sama.
  • 00:05:31 No, a tohle je
    námořnická uniforma.
  • 00:05:35 V tom jsme občas
    chodili do přístavu.
  • 00:05:38 No, ale to vypadá úžasně.
  • 00:05:39 To muselo hodně zabírat
    na holky, nebo ne?
  • 00:05:41 Tak na holky zabírá všechno,
  • 00:05:43 hlavně když je chlap
    mladý, že jo.
  • 00:05:46 Ale já myslím, že vy byste
    také byla dobrý plavčík.
  • 00:05:50 Vážně?
  • 00:05:51 Kdybychom takhle spolu
    vyrazili do přístavu,
  • 00:05:54 myslím, že by to nebylo špatné.
  • 00:05:56 TROUBENÍ LODĚ
  • 00:06:00 No, Zuzanko
    nesu velkou vzácnost.
  • 00:06:03 To je klarinet,
    na který hrál můj táta.
  • 00:06:06 A nehrál jenom na klarinet,
  • 00:06:08 hrál celý život
    na různé nástroje.
  • 00:06:11 -Jak dlouho na to nikdo nehrál?
    -12 let.
  • 00:06:14 12 let, tak zkusíme.
  • 00:06:16 HUDBA
  • 00:06:25 Výborně!
    Rovnou Elvise.
  • 00:06:27 ZPĚV
  • 00:06:29 "Love me tender,
    love me please.
  • 00:06:30 Never let me go.
  • 00:06:33 Oh, my darling
    I love you.
  • 00:06:36 You know,
    I love you so."
  • 00:06:40 No, moje máma,
  • 00:06:42 ta znala spoustu krásných
    trampských písniček,
  • 00:06:44 protože byla také tramp.
  • 00:06:46 Od ní jsem se naučil ty
    nejkrásnější trampské melodie.
  • 00:06:50 HUDBA
  • 00:06:52 A my jsme s klukama jezdili
    trampovat každý týden,
  • 00:06:56 v zimě, v létě.
  • 00:06:58 Na to hrozně rád vzpomínám,
  • 00:07:01 protože to byly nejkrásnější
    roky mého života.
  • 00:07:05 Já jsem si s mojí mámou občas
    takhle večer sedal ke kytaře
  • 00:07:10 a zpívali jsme spolu ty nádherné
    staré písničky, které mě učila.
  • 00:07:14 Až do jejího pozdního věku.
  • 00:07:17 HUDBA A ZPĚV
  • 00:07:19 "Nikdy nic nepřijde...
  • 00:07:22 Do chaty mezi nás."
  • 00:07:28 -To je taková smutná.
    -Ale pěkná.
  • 00:07:31 No jo. To jo.
  • 00:07:32 Smutná, ale pěkná.
  • 00:07:40 Teď zrovna sekám dřevo na zimu,
    abych měl do krbu.
  • 00:07:44 A vždycky když vezmu
    sekyrku do rukou,
  • 00:07:46 tak si vzpomenu
    na krásný mladý život,
  • 00:07:48 když jsme jezdívali
    na čundr do lesa.
  • 00:07:50 A to musel každý mít sekyru,
    laso, nůž, ešus.
  • 00:07:54 A když byly potlachy,
    jsme se sešli několik osad,
  • 00:07:58 tak jsme dělali soutěže v házení
    sekyrou, v házení nožem,
  • 00:08:03 točení lasem, zvedání beček.
  • 00:08:04 Já jsem to nezapomněl,
    přesto že ten život utekl.
  • 00:08:14 Už se vidím zase
    na potlachu někdy!
  • 00:08:19 No, a teď další z našich hostů,
    to bude zpěvák.
  • 00:08:22 Začal svoji kariéru s kytarou
    jako tramp.
  • 00:08:25 Dostal angažmá do malých skupin,
    s nimi cestoval po lodích
  • 00:08:28 a objel snad několikrát
    celý svět.
  • 00:08:31 No, a tím zpěvákem
    je Vladimír Kerndl.
  • 00:08:34 POTLESK
  • 00:08:41 Vítáme ho u nás ve studiu,
  • 00:08:43 je to vlastně jeho televizní
    premiéra s naší kapelou.
  • 00:08:45 No, na to si pamatuji,
    to bylo super.
  • 00:08:48 To bylo poprvé, kdy se vrátil
    z moře a vystupoval v televizi.
  • 00:08:52 Tehdy jsme tam stáli v zákulisí,
    Terezka byla v kočárku
  • 00:08:56 a já jsem jí říkala:
  • 00:08:57 "Musíš být potichoučku,
    tatínek bude zpívat v televizi."
  • 00:09:01 HUDBA A ZPĚV
  • 00:09:02 "Dům a v něm my.
  • 00:09:04 Já, ona, on.
  • 00:09:09 Tam vaří se oběd
    i chórus na saxofon.
  • 00:09:15 K bláznivejm snům
    zlákal mě dům,
  • 00:09:22 Takže už vím,
    že postavím
  • 00:09:28 svůj hudby
    plnej dům.
  • 00:09:33 Fantastickej dům.
  • 00:09:36 Sám! Začnu už dnes."
  • 00:09:41 Osud vám všechno tak asi
    najednou načasoval na rok 1994,
  • 00:09:47 kdy se toho stalo
    neuvěřitelně moc.
  • 00:09:49 Pojďme si všechny
    ty události vyjmenovat.
  • 00:09:54 Já jsem v roce 94
    byl totálně na dně.
  • 00:10:00 To, co jsem prožil špatného,
  • 00:10:04 jsem takhle na hromadě
    nikdy v životě neměl.
  • 00:10:09 Na lodi, těsně když
    jsme odjížděli z angažmá,
  • 00:10:13 z Copenhagenu, z Dánska domů,
    se mi ztratila kytara,
  • 00:10:18 která pro mě byla
    velkou hodnotou.
  • 00:10:21 Koupil jsem si ji,
  • 00:10:23 když jsem poprvé přijel
    do Ameriky v 70. letech.
  • 00:10:28 A za dva dny na to přišel fax,
    že můj táta umírá na rakovinu.
  • 00:10:34 Nemohl jsem se dočkat toho dne,
  • 00:10:36 kdy se vrátím domů
    a konečně ho uvidím.
  • 00:10:41 A že budu doufat, že ho stihnu
    a uvidím ho ještě živého.
  • 00:10:45 To se mi podařilo,
  • 00:10:47 táta zemřel dva dny na to,
    co jsem přijel domů.
  • 00:10:51 V tomto proklatém roce 94,
    kdy jsem byl na dně,
  • 00:10:55 přišlo to nejhorší,
    co se mi mohlo stát,
  • 00:10:57 že jsem onemocněl
    rakovinou krku.
  • 00:11:00 A vyvrcholilo to tím,
  • 00:11:02 že peníze, které jsem
    našetřil za ta dlouhá léta,
  • 00:11:07 tak jsem o všechny přišel.
  • 00:11:10 Protože jsem naskočil
    na tak zvanou investici,
  • 00:11:12 která má být zvýhodněná
    vysokým procentem úroku.
  • 00:11:15 A důvěřoval jsem lidem,
    kteří mi řekli:
  • 00:11:19 "Nevíš, jak to s tebou bude.
  • 00:11:21 Jsi nemocný, tak kdybys umřel,
    tak ať se tvá rodina má dobře."
  • 00:11:27 Tak jsem to tam dal, a ty peníze
    už jsem nikdy neviděl.
  • 00:11:31 Byla to vysoká částka,
  • 00:11:33 za kterou se v té době
    dal koupit třeba dům.
  • 00:11:37 HUDBA A ANGLICKÝ ZPĚV
  • 00:11:39 "Do not you know
    you little fool
  • 00:11:41 you never can win.
  • 00:11:43 Use your mentality.
    Wake up, wake up to..."
  • 00:11:51 HUDBA A ZPĚV
  • 00:12:04 Kdy jste vlastně přišel na to,
    že se s vámi něco děje,
  • 00:12:06 že něco není v pořádku,
  • 00:12:08 že musíte vyhledat
    nějakého specialistu?
  • 00:12:12 Já jsem přišel
    na první problémy,
  • 00:12:14 co se týká rakoviny krku,
    až v 94. roce.
  • 00:12:19 Kdy mi začala vytékat
    z krku krev,
  • 00:12:23 kdy jsem začal
    vykašlávat krvané hleny.
  • 00:12:29 A po návratu domů
    jsem vyhledal lékaře,
  • 00:12:33 u nás v České republice.
  • 00:12:36 Tam se zjistilo, že to
    je ta nemoc nejtěžší,
  • 00:12:39 a že musím s tím okamžitě,
    hned něco dělat.
  • 00:12:45 Toto onemocnění bylo
    už v pokročilém stadiu,
  • 00:12:51 už se jednalo o metastatické
    postižení těch krčních uzlin.
  • 00:12:53 I ten vlastní nádor
    byl poměrně veliký.
  • 00:12:56 Takže musím říct,
  • 00:12:57 že jsme tehdy nedávali panu
    Kerndlovi příliš mnoho nadějí.
  • 00:13:01 Měl jsem tři operace laserem,
    vnitřkem, ústy, a resekci krku.
  • 00:13:08 Tady je protokol o léčbě
    zářením pana Vladimíra Kerndla.
  • 00:13:12 A zde jsou tedy předpisy
    toho ozařovacího plánu.
  • 00:13:17 Toto je série osmadvaceti
    ozáření od pondělí do pátku,
  • 00:13:21 každý týden.
  • 00:13:23 Takže to vychází na takřka
    šest týdnů ozáření,
  • 00:13:27 které se provádělo společně
    s chemoterapií.
  • 00:13:30 Ta léčba byla tím pádem
    velice, velice agresivní.
  • 00:13:35 Ten stav byl velice vážný,
  • 00:13:37 a to, že se z toho
    pan Kerndl dostal,
  • 00:13:39 je trošku takový malý zázrak.
  • 00:13:41 I když z našeho úhlu pohledu
    je to zřejmě hlavně dáno tím,
  • 00:13:45 že ta léčba byla velice,
    velice radikální.
  • 00:13:47 A také tím, že pan Kerndl
    byl velký bojovník,
  • 00:13:54 takže se popral i s nežádoucími
    účinky té terapie.
  • 00:13:57 Co si myslíte,
  • 00:13:58 že Laďa během té své léčby
    snášel úplně nejhůř?
  • 00:14:02 Podle mě snášel
    nejhůře ozařování.
  • 00:14:06 Když jsem ho vezla do nemocnice
    na pětadvacáté ozáření
  • 00:14:11 a neskutečně se těšil,
    že to bude mít za sebou.
  • 00:14:14 Tak vyšel z těch dveří
    a říkal mi:
  • 00:14:17 "Miladko,
    oni mi ještě tři přidali."
  • 00:14:19 To ho úplně zlomilo.
  • 00:14:21 Šli jsme po té chodbě,
    on skoro nemohl...
  • 00:14:23 Já jsem ho podpírala,
    byl úplně vyřízený
  • 00:14:26 a on říkal, že to je strašné,
    že se to nedá vydržet.
  • 00:14:30 Samozřejmě, když máte
    po boku člověka,
  • 00:14:32 který bojuje o to,
    abyste zůstal na tomto světě,
  • 00:14:37 tak je to daleko jednodušší
  • 00:14:40 než když člověk
    zůstane úplně sám.
  • 00:14:44 Já si myslím,
    že mu pomohly jeho děti.
  • 00:14:46 Protože já jsem mu tehdy říkala,
    že jsem dospělý člověk
  • 00:14:48 a dokážu se o sebe postarat.
  • 00:14:51 Ale že má syna Roberta
    a dceru Terezku, která je malá.
  • 00:14:56 A že ho ještě budou potřebovat,
  • 00:14:58 a ať zabojuje ještě
    kvůli těm dětem.
  • 00:15:01 A já si pamatuji, že jsem
    za ním přišla do nemocnice
  • 00:15:05 a on seděl na posteli
  • 00:15:08 a namáčel si rohlík
    do toho "malcaa" a říkal:
  • 00:15:13 "Miladko, já už jím."
  • 00:15:16 Takže nabil se nějakou
    energií novou.
  • 00:15:22 Dcera mě motivovala
    k tomu navíc.
  • 00:15:24 Že jsem si řekl:
    "Já přece nesmím umřít,
  • 00:15:26 když mám takhle malou holku,
    která měla v té době 8 let."
  • 00:15:30 Stála u postele a dívala se
    na mě těma velkýma očima.
  • 00:15:37 HUDBA A ANGLICKÝ ZPĚV
  • 00:16:06 Takoví lidé, kteří jsou schopni
    nějakým způsobem bojovat
  • 00:16:08 a sami věří,
    že to dobře dopadne,
  • 00:16:10 tak ti mají mnohem větší šanci
    na celkový úspěch.
  • 00:16:14 Když jsem se dozvěděl,
  • 00:16:16 že Laďa už nebude zpívat
    a nemůže zpívat,
  • 00:16:20 tak to byl pro mě velký šok.
  • 00:16:22 Protože v Brně nikdy tak dobrý
    zpěvák nebyl jako je Laďa.
  • 00:16:27 A pak jsem s ním mluvil
    na jednom koncertě
  • 00:16:32 a věděl jsem,
    že to je s ním velice špatné.
  • 00:16:36 Pil jenom vodu.
  • 00:16:39 Vy jste se z toho dna opravdu
    vyškrábal po centimetrech
  • 00:16:42 znovu na vrchol.
  • 00:16:44 Jak se vám to povedlo?
  • 00:16:46 Já mám sílu...
  • 00:16:48 Touhu žít.
    To je jediná moje síla.
  • 00:16:52 Když člověk skončí na dně,
    tak někdo to prostě nezkousne
  • 00:16:56 a třeba si vezme i život.
  • 00:16:58 Ale i kdybych byl vařbuchta,
    který nebude nic dělat,
  • 00:17:00 a propadl bych těm emocím,
  • 00:17:02 že jsem dopadl na dno
    a nemám už sílu se zvednout,
  • 00:17:05 tak tu sílu musí
    v sobě každý najít.
  • 00:17:08 Protože ji má.
  • 00:17:10 To je na hraně,
    to je na hraně.
  • 00:17:12 Ano nebo ne.
    Takhle "vyšpicované".
  • 00:17:17 On vůbec nikdo nepočítal,
    že by mohl začít zpívat.
  • 00:17:20 On už byl docela smířený
    s tím, že zpívat nebude.
  • 00:17:25 To ho šíleně ubíjelo.
  • 00:17:27 Protože seděl vždycky doma,
    díval se a říkal:
  • 00:17:29 "Já už jsem teď zbytečný úplně.
    Já už se nemůžu rozdávat."
  • 00:17:34 Kdy se mu znovu začala
    vracet chuť zazpívat si?
  • 00:17:38 No, to je zajímavé.
  • 00:17:40 My jsme byli na kontrole
    tehdy u pana primáře,
  • 00:17:42 profesora Roma Kostřici.
    A on mu říkal:
  • 00:17:45 "Tak co Laďo,
    kdy si půjdeš zazpívat?"
  • 00:17:48 A my jsme na něho
    úplně nechápavě hleděli,
  • 00:17:50 protože my jsme
    už nepočítali s tím...
  • 00:17:52 Nebo Laďa nepočítal s tím,
    že by mohl zpívat.
  • 00:17:54 A on mu říkal: "Tak to běž
    zkusit. Zkus to."
  • 00:17:58 A tenkrát přišel právě
    pan kapelník Brom a říkal:
  • 00:18:02 "Laďo, teď už mi nikam neutečeš.
    Budeš zpívat se mnou."
  • 00:18:07 No, a velká vzácnost pro mě je
    tohle sako, které jsem získal.
  • 00:18:14 Je to sako pana Gustava Broma,
    kapelníka.
  • 00:18:16 Tenkrát mi dal titul:
    český Frank Sinatra.
  • 00:18:21 Říkal: "No, to je americký
    zpěvák s českým pasem."
  • 00:18:25 To byla pro mě velká čest.
  • 00:18:28 Natočil jsem s ním
    jednu desku, cédéčko.
  • 00:18:30 A tenkrát mě vytáhla po těch
    operacích znovu na pódium,
  • 00:18:34 když jsem byl špatný.
  • 00:18:37 A za to jsem mu
    velmi vděčen.
  • 00:18:38 Ale bohužel,
    koncertů bylo asi jenom sedm.
  • 00:18:41 Protože on potom zemřel.
  • 00:18:45 HUDBA
  • 00:18:47 POTLESK A PÍSKÁNÍ
  • 00:18:52 Tenhle muž, kterého tady vidíte,
    bývával před lety,
  • 00:18:56 když jsem ho já poznala,
  • 00:18:59 takovým boubelatým
    udělaným chlapcem.
  • 00:19:01 Měl takovou tu korpulentní
    postavu a moc hezky zpíval.
  • 00:19:06 A potom se vytratil,
    jezdíval na moři
  • 00:19:08 a dlouho o něm nebylo slyšet.
  • 00:19:10 A byl to Laďa Kerndl,
    který...
  • 00:19:12 Ano, řeknu to tady,
    mám od něho svolení,
  • 00:19:15 přežil svou smrt.
  • 00:19:17 POTLESK
  • 00:19:25 HUDBA A ANGLICKÝ ZPĚV
  • 00:19:27 "It s all the same story.
    Love...
  • 00:19:29 Love and worry.
  • 00:19:32 Kiss of the moonlight."
  • 00:19:40 HUDBA A ZPĚV
  • 00:19:59 Máma moje zemřela
    přirozenou smrtí,
  • 00:20:02 ale tatínek bohužel
    na rakovinu.
  • 00:20:05 A otec od mé ženy
    umřel tak na rakovinu.
  • 00:20:08 Já jem rakovinu měl,
  • 00:20:10 moje žena dostala
    rakovinu levého prsu,
  • 00:20:12 což jako je nepříjemné tím,
    že to je u srdce.
  • 00:20:15 Také jí část toho prsu
    odoperovali,
  • 00:20:17 odoperovali jí uzliny.
  • 00:20:19 Teď chodí na chemoterapii.
  • 00:20:23 -Pomáhá vám Laďa?
    -No, jasně, pomáhá.
  • 00:20:26 Hlavně mi pomáhá pohlazením,
    příjemným slovem,
  • 00:20:33 několika telefonáty
    za den, za noc.
  • 00:20:37 Ale co se týká toho,
  • 00:20:39 že by se mnou seděl
    celý den doma,
  • 00:20:41 tak to jako ne.
  • 00:20:43 To on má svoji práci
    a já se s tím vyrovnám nějak.
  • 00:20:48 O dceru mám strach,
    to je logické.
  • 00:20:51 I o syna.
  • 00:20:52 A to byla hodně doba,
  • 00:20:54 kdy jsem spíš byla závislá
    na té mámě,
  • 00:20:57 že jsem se s ní
    o tom bavila.
  • 00:21:00 V tom smyslu,
  • 00:21:01 jak to vlastně s tátou
    dopadne nebo jak to bude.
  • 00:21:03 A hodně jsem dala
    na ten její názor,
  • 00:21:05 na to, co ona mi říkala.
    Že táta bude v pořádku.
  • 00:21:08 Teď se na to už
    samozřejmě dívám jinak,
  • 00:21:09 po těch letech.
  • 00:21:11 Navíc už si živě
    pamatuji na to,
  • 00:21:13 když byla máma nemocná,
    což není zase tak dlouho.
  • 00:21:18 A tenkrát to bylo pro mě
    také strašně těžké.
  • 00:21:21 A jsem si vědoma toho,
    že jsme v takovém kruhu,
  • 00:21:26 kdy moje máma i táta byli
    nemocní touhle nejhorší nemocí,
  • 00:21:30 která vůbec může být.
  • 00:21:33 A je docela možné, že i mě
    někdy něco takového postihne.
  • 00:21:36 Ale samozřejmě, člověk
    s tím musí tak nějak počítat,
  • 00:21:40 a musí dělat různá opatření,
    aby se to třeba nestalo.
  • 00:21:46 To je návštěva vzácná!
  • 00:21:48 -Nazdar kamaráde.
    -Nazdar Janku.
  • 00:21:53 Jak říkal Foret...
  • 00:21:56 -Aj Žolík tě přišel pozdravit.
    -No jo, Žolík.
  • 00:22:02 Hele, já jsem dostal
    takový nápad.
  • 00:22:04 Ty totiž budeš mít
    za chvilku osmdesát,
  • 00:22:07 tak jem si říkal,
  • 00:22:09 že bych uspořádal k tvým
    osmdesátinám koncert
  • 00:22:12 s tvojí lodní kapelou.
  • 00:22:13 -Tady u tebe?
    -Bereš?
  • 00:22:15 Beru, no super!
  • 00:22:16 Výborné.
  • 00:22:25 HUDBA A ANGLICKÝ ZPĚV
  • 00:22:51 POTLESK
  • 00:22:53 "Dámy a pánové..."
  • 00:23:12 A kde bere Vladimír Kerndl
    svou životní sílu?
  • 00:23:15 Jeho žena říká,
  • 00:23:16 že Laďa má v sobě motor,
    který nabírá stále nové obrátky.
  • 00:23:20 Zatím co v mládí
    lidé vydělávají peníze,
  • 00:23:22 staví domy,
    budují svá hnízda,
  • 00:23:24 Vladimír Kerndl
    si to všechno obrátil.
  • 00:23:27 Do čtyřiceti let
    si užíval života,
  • 00:23:29 i když tvrdě pracoval.
  • 00:23:31 Pak se oženil
    a znovu založil rodinu.
  • 00:23:33 Budováním svého statku,
    kterému říká Jazzový dům,
  • 00:23:36 si v jednašedesáti letech
    plní své další sny.
  • 00:23:41 HUDBA
  • 00:23:45 Jak ti říkám,
  • 00:23:47 my muzikanti a zpěváci
    máme takový kočovný život,
  • 00:23:50 který není jednoduchý,
    protože jsme věčně na cestách.
  • 00:23:54 A nikdy nevíš, z které strany
    přiletí ta smrtka,
  • 00:23:57 která ti chce vzít život.
  • 00:24:00 Mně se stala taková věc,
  • 00:24:02 když jsem jel do Šumperka
    na jazzový festival, 21. dubna.
  • 00:24:05 Zezadu mě smetl nečekaně kamion,
    který mě vůbec neviděl.
  • 00:24:08 Do policejního zápisu napsal,
    že četl v mapě, že se omlouvá.
  • 00:24:12 Byl to Polák.
  • 00:24:14 Pětapadesát tun,
    totálně mi zlikvidoval auto.
  • 00:24:17 Osm dní jsem ležel
    v nemocnici.
  • 00:24:19 Díky tomu, že anděl opět
    byl ve službě, tak jsem tady.
  • 00:24:24 HUDBA A ANGLICKÝ ZPĚV
  • 00:24:46 Nezůstává v člověku
    tak trošku smutek,
  • 00:24:48 té pomíjivosti času, toho,
    že se to už nedá nikdy vrátit?
  • 00:24:53 Já se dívám do budoucna.
  • 00:24:56 Mě zajímá, co bude zítra.
  • 00:24:58 Tohle je vzpomínka
    prošlého života,
  • 00:25:00 který je pryč nenávratně.
  • 00:25:02 To máme všichni stejné.
  • 00:25:04 Každý to má spočítané,
    nachystané
  • 00:25:09 a zaškatulkované,
    jak dlouho tady bude.
  • 00:25:14 Bojíte se toho,
    kdy přijde ta vaše chvíle?
  • 00:25:17 Nebojím.
  • 00:25:21 Já jsem tady
    už 12 let přes čas.
  • 00:25:24 Já už jsem tady neměl být.
  • 00:25:27 To je nádherné.
  • 00:25:30 Titulky: Klára Derzsiová,
    Česká televize, 2006

Související