Poslední hudci
- 00:00:03 ZNĚLKA.
-
00:00:14
Jeho předkové byli kováři
a muzikanti. - 00:00:18 On sám, je vynikající primáš,
-
00:00:20
i když pracoval jako dělník
v továrně. -
00:00:23
67letý Jožka Kubík
z Hrubé Vrbky na Horňácku. -
00:00:29
Jeden z mála posledních žijících
primášů, který si vytvořil - 00:00:33 v duchu tradice vlastní styl.
-
00:00:45
Jožka Kubík ovlivnil řadu mladších
primášů, -
00:00:48
kteří hovoří o jeho umění
s velkým uznáním. - 00:00:53 Nejpřednějším z nich je doktor
-
00:00:55
Slávek Volavý, ředitel
Ústavu lidového umění ve Strážnici. -
00:01:00
Také jsem se jednou dostal,
bylo to na sklonku 30. let, - 00:01:04 do Hrubé Vrbky. S kamarády.
-
00:01:08
A přišel jsem tam do takové staré
hospody, bylo to myslím o hodech, - 00:01:13 tam najednou jsem uslyšel muziku,
-
00:01:17
tak jak jsem slováckou muziku
ještě neslyšel. -
00:01:22
Slyšel jsem je na různých
vystoupeních, -
00:01:25
ale neslyšel jsem je tak přímo
v tom hudebně tanečním procesu, - 00:01:30 jak jsem do toho tenkrát vpadl.
-
00:01:33
Byla to taková nízká hospoda
s trámovým stropem a tam nade vším - 00:01:39 kraloval Jožka Kubík.
-
00:01:42
Sedl jsem si blízko té muziky
a poslouchal jsem. -
00:01:48
A teď běžela jedna sedlácká
za druhou. -
00:01:51
Ten stereotypní rytmus té sedlácké,
ten houpavý, ten vnitřní rytmus, -
00:01:56
to úžasné napětí, které se
projevovalo v těch kontrech, basech -
00:02:01
a nakonec i v cimbále,
tak jak hrál Jožka Kýr. -
00:02:04
s kterým jsem se později seznámil,
bylo pro mě něco úžasně poutavého. -
00:02:11
Nabýval jsem takového dojmu, jakoby
tím rytmem sedlácké - 00:02:15 se hýbal každý kousek té hospody.
-
00:02:17
I ta židle na které jsem seděl
i ten strom, jak kdyby se pohyboval - 00:02:22 v rytmu té sedlácké.
- 00:02:26 HUDBA.
-
00:02:31
A toto je současná kapela
Jožky Kubíka. -
00:02:34
Rytmicko-harmonické nástroje
doprovodné basa, viola a housle, -
00:02:39
které nazýváme obecně kontry,
jsou v rukou Pavla Kučery, - 00:02:44 Jury Janáse a Jana Mikloška,
-
00:02:47
kteří vyšli ze školy Ňorkovy
v Hrubé Vrbce. - 00:02:52 HUDBA.
-
00:02:58
Píšťala - Tomáš Kohút je zase
představitelem velické školy - 00:03:02 Miškeříkovy a Kohútovy.
-
00:03:05
Vlnivě houpavý rytmus sedlácké,
je vždycky uváděn před zpěvem. -
00:03:12
Předzpěv k sedlácké je doslova
zpěváckou soutěží. -
00:03:15
Čí nápěv bude přijat kapelou
a vyhrán k tanci. - 00:03:22 ZPĚV a HUDBA.
-
00:04:11
Organizační duše muziky František
Okénka a nejmladší odchovanec -
00:04:16
Kubíkův Martin Hrbáč,
hrají obligát a terc. -
00:04:24
U cimbálu František Janás
je následníkem nazapomenutelného - 00:04:29 horňáckého cimbalisty Jožky Kýra.
- 00:04:34 ZPĚV A HUDBA.
-
00:05:08
Primáš Jožka Kubík zdobí ornamentem
svých cifer - 00:05:12 nápěv písně přejatý od zpěváků.
- 00:05:17 HUDBA A ZPĚV.
-
00:06:52
Horňácko, kraj umělecky nadaných
lidí. -
00:06:56
Proslulý, kromě dokladů hmotné
lidové kultury, - 00:07:00 především zpěvem a hudbou.
-
00:07:09
Folklor sem přitahoval významné
umělce. -
00:07:12
Adolfa kašpara, Aloise Hábu,
Leoše Janáčka a mnoho dalších. -
00:07:17
Žili tu Uprkové,
jako doma tu bývali Mrštíci. -
00:07:21
Donedávna zde žil akademický malíř
Karel Sup, autor těchto obrazů. - 00:07:44 Jiří Mahen tu napsal Jánošíka.
-
00:07:47
Z horňáckých zážitků zkomponoval
Vítězslav Novák Slováckou suitu. - 00:07:54 HUDBA.
-
00:08:05
Když jsem se učil, tak mi otec
koupil housle, takové malé, - 00:08:11 pro menšího chlapce.
-
00:08:15
Ale moc to neznělo,
nelíbilo se mi to. -
00:08:18
Někdy se mi to líbilo, někdy ne.
Jak kdy. -
00:08:21
Někdy jsem toho nechal
a potom jsem hrával zas. -
00:08:25
A potom, když jsem hrával,
tak ve škole jsem za to dostával. -
00:08:31
Oni se to děti dozvěděli
a tak mě prozradili. -
00:08:37
K houslím on tíhnul,
hned jak začal chodit. -
00:08:43
Doma měli housle, ale jeho táta
nebyl muzikant, -
00:08:47
on jenom tak na ty housle vrzal.
To měl po velickém Jožovi Kubíkovi. -
00:08:52
Nevím jak se to učil nebo neučil,
protože peněz tam nebylo, -
00:08:58
aby se mohly koupit housle nebo
struny nebo smyčec atd. - 00:09:04 Ale Jožka přes to všecko hrál.
-
00:09:07
Hrával i na jednu strunu
nebo si ji nějak navázal. -
00:09:11
Smyčec, když neměl vlasy, tak
si vzal takový kolík a tím hrál. -
00:09:18
Viděl jsem, když donesl mámě
první peníze. -
00:09:23
Bylo to roku 1915.
Tady vykupoval za 1. světové války -
00:09:28
nějaký chlap brambory,
víte už byl hlad, válka, -
00:09:34
jmenoval se Šimčík nebo tak nějak.
Jožin mu cosi zahrál a on mu dal -
00:09:40
2 koruny, ty železné koruny,
jak byly za Rakouska. -
00:09:47
A on je dal mámě, první peníze
co vyhrál. - 00:09:51 A máma, jak jsem viděl, ho hladila.
-
00:09:54
Chodívali k nám Miškeříci z Velké.
Hráli na svatbách a bálech. -
00:10:02
V zimě na plesech.
Ňorkové také hrávali. - 00:10:08 Vždycky jsem se šel dívat pod okno.
-
00:10:12
Odposlouchával jsem to a jak jsem
přišel domů, tak jsem si to hrál. - 00:10:19 Co se mně zalíbilo to jsem hrával
-
00:10:23
a co se mně nelíbilo,
tak to jsem nechal. -
00:10:26
Až trochu hrál, to mu bylo tak
15-16 roků, -
00:10:30
tak potom hrával nejraději sám,
když ho nikdo neposlouchal. -
00:10:35
Když svítil měsíček, on stál,
hleděl na něj -
00:10:40
a proti tomu měsíčku si hrál.
Hrál sám a co chtěl. -
00:10:44
Hlavně ho zajímaly sedlácké.
To bylo jeho "sedlácká, sedlácká" -
00:10:49
Do toho se vžil až to ovládá,
jak dnes víme, dokonale. -
00:10:56
Mě by zajímalo, Jožin je Vrbčan,
Ňorek je též Vrbčan, -
00:11:03
nakonec po té stránce muzikální,
jedny písničky hráli -
00:11:07
a úplně jiný přístup k tomu
a úplně jiný výraz, jiná barva. -
00:11:13
Jožin ten určitě musel přece
s nima hrávat. - 00:11:17 A musel je poslouchat.
-
00:11:19
Já si myslím, že jsem slyšel
všechno co jsem tu slyšet mohl. -
00:11:24
Zajímalo by mě jestli tu i jiní
muzikanti byli? - 00:11:30 Byli, ale Lipárové. Kdysi hrávali.
-
00:11:36
On ten starý byl moc roků
v Americe a přijel z Ameriky. -
00:11:41
Chodíval k nám, já jsem hrával
na housle a on byl jako kontráš. - 00:11:48 Dali jsme se dohromady.
-
00:11:52
A tak jsme si tady u nás doma
zahráli. - 00:11:55 Vždycky mně říkal:
-
00:11:59
"Josefe, poslouchej, přijď
se k nám podívat, zahrajeme si". -
00:12:06
Já povídám: "Ale basistu nemáme,
není nás dost". -
00:12:11
On říkal: "Může hrát váš Pavel,
však ten umí hrát". -
00:12:14
-I Pavel hrával?
-Náš Pavel. - 00:12:16 Aha, váš Pavel.
-
00:12:18
Já povídám: "Může, jestli se mu
bude chtít hrát. -
00:12:24
A basistu si najdeme. Jana Matulu
z Nové Vrbky a bude to". -
00:12:32
Nejdříve jsme narukovali
do Michalovců. V roce 1920. -
00:12:37
Tam nás potom vybírali.
Ptali se, kteří jsme hudebníci. -
00:12:42
Zapsali nás a potom nás odvedli
do Humenného. -
00:12:48
A tam nám ten pan doktor vykládal
o muzice, o akordech, -
00:12:55
o rozložení stupnice, durové,
mollové. -
00:12:59
Aby si to každý osvojil sluchem,
ne říkat to nebo tak, -
00:13:07
osvojit si to sluchem,
tak nám to povídal. -
00:13:11
Potom jak jsem přišel z vojny,
my jsme tu hudbu založili. - 00:13:17 Asi v roce 1933.
- 00:13:21 Po houževnatých začátcích pozvolna
-
00:13:23
zrál originální styl
samouka Jožky Kubíka. -
00:13:27
Mísil se v něm vliv ryzí horňácké
tradice - 00:13:30 s vlivy cimbálové muziky cigánské.
-
00:13:35
Matěj Miškeřík měl cimbál
a ten ho prodal Kýrovi. -
00:13:40
Já jsem mu o něm pověděl, Matějovi.
On povídá: "Já ho prodám. -
00:13:46
Jestli mně dá to kolo, tu
Zbrojovku, tak já mu ho dám za to". -
00:13:50
Jak jsem se naučil?
Já jsem to pochytil tam, na vojně. -
00:13:56
Když jsme tam hráli, tak já jsem
s tím cimbalistou kamarádil. -
00:14:03
A on mi všechno vysvětlil, ukázal,
jak se to ladí. Úplně všechno. - 00:14:09 Já jsem zase učil Kýra.
-
00:14:12
Co jsem věděl, to jsem mu zase
ukazoval já. -
00:14:15
Tak jsme se učili pořád,
až doteď. -
00:14:22
Jožko, když tak hraješ těm mladým,
nezahrál bys i mně, starému? - 00:14:28 Ale zahrál, co by ne.
- 00:14:32 ZPĚV a HUDBA.
-
00:16:39
No tak Jožko, děkuju ti.
A jakou piješ? -
00:16:43
-A já tobě děkuju.
-A jakou piješ? -
00:16:46
-Jakou piju? Hořkou.
-No tak dostaneš hořkou. -
00:16:51
Mistře, vám se dobře hraje,
když chlapci pěkně zazpívají, -
00:16:55
ale sám si také pěknou písničku
zazpíváte? -
00:16:59
-Kterou nejradši zpíváte?
-Synečku z Jalubí. -
00:17:02
Zavoláme Martínka
a on vám ji zakontruje. - 00:17:05 Může.
- 00:17:07 ZPĚV.
-
00:17:09
Synečku z Jalubí,
máš gatě na ruby, -
00:17:17
obrať jich na líce,
prosím ťa velice. -
00:17:29
-Zahrajte mně, mistře.
-Zahraju. - 00:17:35 HUDBA.
-
00:18:46
Měl 25 let, když chodil
za mnou do Strážnice. -
00:18:51
Jak bych vám to řekla, fešák byl,
líbil se mně i jeho muzika. - 00:18:56 Krásně hrával.
-
00:18:58
A teď mě to velice mrzí,
že je nemocný. Vidím to na něm. -
00:19:03
Nerada bych byla,
kdyby ze světa odešel. - 00:19:08 HUDBA.
- 00:19:28 Proč jsem ty písničky tak miloval?
-
00:19:33
Člověk má něco v hlavě
a hodí to stranou, - 00:19:38 a zapomene na všechno.
-
00:19:40
Písnička se může hrát všelijak.
Zahrajete tak, nebo tak. -
00:19:48
Ale musí jí člověk tu krásu dát,
ty cifry. -
00:19:56
To musí člověka a národ těšit
a bavit. -
00:20:14
Skryté titulky: Anna Inemanová,
Česká televize 2007 - 00:20:17 .