iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
27. 5. 2007
21:00 na ČT2

1 2 3 4 5

2 hlasy
5533
zhlédnutí

Poslední hudci

Filmový dokument o legendárním hudci Jožkovi Kubíkovi

21 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Poslední hudci

  • 00:00:03 ZNĚLKA.
  • 00:00:14 Jeho předkové byli kováři
    a muzikanti.
  • 00:00:18 On sám, je vynikající primáš,
  • 00:00:20 i když pracoval jako dělník
    v továrně.
  • 00:00:23 67letý Jožka Kubík
    z Hrubé Vrbky na Horňácku.
  • 00:00:29 Jeden z mála posledních žijících
    primášů, který si vytvořil
  • 00:00:33 v duchu tradice vlastní styl.
  • 00:00:45 Jožka Kubík ovlivnil řadu mladších
    primášů,
  • 00:00:48 kteří hovoří o jeho umění
    s velkým uznáním.
  • 00:00:53 Nejpřednějším z nich je doktor
  • 00:00:55 Slávek Volavý, ředitel
    Ústavu lidového umění ve Strážnici.
  • 00:01:00 Také jsem se jednou dostal,
    bylo to na sklonku 30. let,
  • 00:01:04 do Hrubé Vrbky. S kamarády.
  • 00:01:08 A přišel jsem tam do takové staré
    hospody, bylo to myslím o hodech,
  • 00:01:13 tam najednou jsem uslyšel muziku,
  • 00:01:17 tak jak jsem slováckou muziku
    ještě neslyšel.
  • 00:01:22 Slyšel jsem je na různých
    vystoupeních,
  • 00:01:25 ale neslyšel jsem je tak přímo
    v tom hudebně tanečním procesu,
  • 00:01:30 jak jsem do toho tenkrát vpadl.
  • 00:01:33 Byla to taková nízká hospoda
    s trámovým stropem a tam nade vším
  • 00:01:39 kraloval Jožka Kubík.
  • 00:01:42 Sedl jsem si blízko té muziky
    a poslouchal jsem.
  • 00:01:48 A teď běžela jedna sedlácká
    za druhou.
  • 00:01:51 Ten stereotypní rytmus té sedlácké,
    ten houpavý, ten vnitřní rytmus,
  • 00:01:56 to úžasné napětí, které se
    projevovalo v těch kontrech, basech
  • 00:02:01 a nakonec i v cimbále,
    tak jak hrál Jožka Kýr.
  • 00:02:04 s kterým jsem se později seznámil,
    bylo pro mě něco úžasně poutavého.
  • 00:02:11 Nabýval jsem takového dojmu, jakoby
    tím rytmem sedlácké
  • 00:02:15 se hýbal každý kousek té hospody.
  • 00:02:17 I ta židle na které jsem seděl
    i ten strom, jak kdyby se pohyboval
  • 00:02:22 v rytmu té sedlácké.
  • 00:02:26 HUDBA.
  • 00:02:31 A toto je současná kapela
    Jožky Kubíka.
  • 00:02:34 Rytmicko-harmonické nástroje
    doprovodné basa, viola a housle,
  • 00:02:39 které nazýváme obecně kontry,
    jsou v rukou Pavla Kučery,
  • 00:02:44 Jury Janáse a Jana Mikloška,
  • 00:02:47 kteří vyšli ze školy Ňorkovy
    v Hrubé Vrbce.
  • 00:02:52 HUDBA.
  • 00:02:58 Píšťala - Tomáš Kohút je zase
    představitelem velické školy
  • 00:03:02 Miškeříkovy a Kohútovy.
  • 00:03:05 Vlnivě houpavý rytmus sedlácké,
    je vždycky uváděn před zpěvem.
  • 00:03:12 Předzpěv k sedlácké je doslova
    zpěváckou soutěží.
  • 00:03:15 Čí nápěv bude přijat kapelou
    a vyhrán k tanci.
  • 00:03:22 ZPĚV a HUDBA.
  • 00:04:11 Organizační duše muziky František
    Okénka a nejmladší odchovanec
  • 00:04:16 Kubíkův Martin Hrbáč,
    hrají obligát a terc.
  • 00:04:24 U cimbálu František Janás
    je následníkem nazapomenutelného
  • 00:04:29 horňáckého cimbalisty Jožky Kýra.
  • 00:04:34 ZPĚV A HUDBA.
  • 00:05:08 Primáš Jožka Kubík zdobí ornamentem
    svých cifer
  • 00:05:12 nápěv písně přejatý od zpěváků.
  • 00:05:17 HUDBA A ZPĚV.
  • 00:06:52 Horňácko, kraj umělecky nadaných
    lidí.
  • 00:06:56 Proslulý, kromě dokladů hmotné
    lidové kultury,
  • 00:07:00 především zpěvem a hudbou.
  • 00:07:09 Folklor sem přitahoval významné
    umělce.
  • 00:07:12 Adolfa kašpara, Aloise Hábu,
    Leoše Janáčka a mnoho dalších.
  • 00:07:17 Žili tu Uprkové,
    jako doma tu bývali Mrštíci.
  • 00:07:21 Donedávna zde žil akademický malíř
    Karel Sup, autor těchto obrazů.
  • 00:07:44 Jiří Mahen tu napsal Jánošíka.
  • 00:07:47 Z horňáckých zážitků zkomponoval
    Vítězslav Novák Slováckou suitu.
  • 00:07:54 HUDBA.
  • 00:08:05 Když jsem se učil, tak mi otec
    koupil housle, takové malé,
  • 00:08:11 pro menšího chlapce.
  • 00:08:15 Ale moc to neznělo,
    nelíbilo se mi to.
  • 00:08:18 Někdy se mi to líbilo, někdy ne.
    Jak kdy.
  • 00:08:21 Někdy jsem toho nechal
    a potom jsem hrával zas.
  • 00:08:25 A potom, když jsem hrával,
    tak ve škole jsem za to dostával.
  • 00:08:31 Oni se to děti dozvěděli
    a tak mě prozradili.
  • 00:08:37 K houslím on tíhnul,
    hned jak začal chodit.
  • 00:08:43 Doma měli housle, ale jeho táta
    nebyl muzikant,
  • 00:08:47 on jenom tak na ty housle vrzal.
    To měl po velickém Jožovi Kubíkovi.
  • 00:08:52 Nevím jak se to učil nebo neučil,
    protože peněz tam nebylo,
  • 00:08:58 aby se mohly koupit housle nebo
    struny nebo smyčec atd.
  • 00:09:04 Ale Jožka přes to všecko hrál.
  • 00:09:07 Hrával i na jednu strunu
    nebo si ji nějak navázal.
  • 00:09:11 Smyčec, když neměl vlasy, tak
    si vzal takový kolík a tím hrál.
  • 00:09:18 Viděl jsem, když donesl mámě
    první peníze.
  • 00:09:23 Bylo to roku 1915.
    Tady vykupoval za 1. světové války
  • 00:09:28 nějaký chlap brambory,
    víte už byl hlad, válka,
  • 00:09:34 jmenoval se Šimčík nebo tak nějak.
    Jožin mu cosi zahrál a on mu dal
  • 00:09:40 2 koruny, ty železné koruny,
    jak byly za Rakouska.
  • 00:09:47 A on je dal mámě, první peníze
    co vyhrál.
  • 00:09:51 A máma, jak jsem viděl, ho hladila.
  • 00:09:54 Chodívali k nám Miškeříci z Velké.
    Hráli na svatbách a bálech.
  • 00:10:02 V zimě na plesech.
    Ňorkové také hrávali.
  • 00:10:08 Vždycky jsem se šel dívat pod okno.
  • 00:10:12 Odposlouchával jsem to a jak jsem
    přišel domů, tak jsem si to hrál.
  • 00:10:19 Co se mně zalíbilo to jsem hrával
  • 00:10:23 a co se mně nelíbilo,
    tak to jsem nechal.
  • 00:10:26 Až trochu hrál, to mu bylo tak
    15-16 roků,
  • 00:10:30 tak potom hrával nejraději sám,
    když ho nikdo neposlouchal.
  • 00:10:35 Když svítil měsíček, on stál,
    hleděl na něj
  • 00:10:40 a proti tomu měsíčku si hrál.
    Hrál sám a co chtěl.
  • 00:10:44 Hlavně ho zajímaly sedlácké.
    To bylo jeho "sedlácká, sedlácká"
  • 00:10:49 Do toho se vžil až to ovládá,
    jak dnes víme, dokonale.
  • 00:10:56 Mě by zajímalo, Jožin je Vrbčan,
    Ňorek je též Vrbčan,
  • 00:11:03 nakonec po té stránce muzikální,
    jedny písničky hráli
  • 00:11:07 a úplně jiný přístup k tomu
    a úplně jiný výraz, jiná barva.
  • 00:11:13 Jožin ten určitě musel přece
    s nima hrávat.
  • 00:11:17 A musel je poslouchat.
  • 00:11:19 Já si myslím, že jsem slyšel
    všechno co jsem tu slyšet mohl.
  • 00:11:24 Zajímalo by mě jestli tu i jiní
    muzikanti byli?
  • 00:11:30 Byli, ale Lipárové. Kdysi hrávali.
  • 00:11:36 On ten starý byl moc roků
    v Americe a přijel z Ameriky.
  • 00:11:41 Chodíval k nám, já jsem hrával
    na housle a on byl jako kontráš.
  • 00:11:48 Dali jsme se dohromady.
  • 00:11:52 A tak jsme si tady u nás doma
    zahráli.
  • 00:11:55 Vždycky mně říkal:
  • 00:11:59 "Josefe, poslouchej, přijď
    se k nám podívat, zahrajeme si".
  • 00:12:06 Já povídám: "Ale basistu nemáme,
    není nás dost".
  • 00:12:11 On říkal: "Může hrát váš Pavel,
    však ten umí hrát".
  • 00:12:14 -I Pavel hrával?
    -Náš Pavel.
  • 00:12:16 Aha, váš Pavel.
  • 00:12:18 Já povídám: "Může, jestli se mu
    bude chtít hrát.
  • 00:12:24 A basistu si najdeme. Jana Matulu
    z Nové Vrbky a bude to".
  • 00:12:32 Nejdříve jsme narukovali
    do Michalovců. V roce 1920.
  • 00:12:37 Tam nás potom vybírali.
    Ptali se, kteří jsme hudebníci.
  • 00:12:42 Zapsali nás a potom nás odvedli
    do Humenného.
  • 00:12:48 A tam nám ten pan doktor vykládal
    o muzice, o akordech,
  • 00:12:55 o rozložení stupnice, durové,
    mollové.
  • 00:12:59 Aby si to každý osvojil sluchem,
    ne říkat to nebo tak,
  • 00:13:07 osvojit si to sluchem,
    tak nám to povídal.
  • 00:13:11 Potom jak jsem přišel z vojny,
    my jsme tu hudbu založili.
  • 00:13:17 Asi v roce 1933.
  • 00:13:21 Po houževnatých začátcích pozvolna
  • 00:13:23 zrál originální styl
    samouka Jožky Kubíka.
  • 00:13:27 Mísil se v něm vliv ryzí horňácké
    tradice
  • 00:13:30 s vlivy cimbálové muziky cigánské.
  • 00:13:35 Matěj Miškeřík měl cimbál
    a ten ho prodal Kýrovi.
  • 00:13:40 Já jsem mu o něm pověděl, Matějovi.
    On povídá: "Já ho prodám.
  • 00:13:46 Jestli mně dá to kolo, tu
    Zbrojovku, tak já mu ho dám za to".
  • 00:13:50 Jak jsem se naučil?
    Já jsem to pochytil tam, na vojně.
  • 00:13:56 Když jsme tam hráli, tak já jsem
    s tím cimbalistou kamarádil.
  • 00:14:03 A on mi všechno vysvětlil, ukázal,
    jak se to ladí. Úplně všechno.
  • 00:14:09 Já jsem zase učil Kýra.
  • 00:14:12 Co jsem věděl, to jsem mu zase
    ukazoval já.
  • 00:14:15 Tak jsme se učili pořád,
    až doteď.
  • 00:14:22 Jožko, když tak hraješ těm mladým,
    nezahrál bys i mně, starému?
  • 00:14:28 Ale zahrál, co by ne.
  • 00:14:32 ZPĚV a HUDBA.
  • 00:16:39 No tak Jožko, děkuju ti.
    A jakou piješ?
  • 00:16:43 -A já tobě děkuju.
    -A jakou piješ?
  • 00:16:46 -Jakou piju? Hořkou.
    -No tak dostaneš hořkou.
  • 00:16:51 Mistře, vám se dobře hraje,
    když chlapci pěkně zazpívají,
  • 00:16:55 ale sám si také pěknou písničku
    zazpíváte?
  • 00:16:59 -Kterou nejradši zpíváte?
    -Synečku z Jalubí.
  • 00:17:02 Zavoláme Martínka
    a on vám ji zakontruje.
  • 00:17:05 Může.
  • 00:17:07 ZPĚV.
  • 00:17:09 Synečku z Jalubí,
    máš gatě na ruby,
  • 00:17:17 obrať jich na líce,
    prosím ťa velice.
  • 00:17:29 -Zahrajte mně, mistře.
    -Zahraju.
  • 00:17:35 HUDBA.
  • 00:18:46 Měl 25 let, když chodil
    za mnou do Strážnice.
  • 00:18:51 Jak bych vám to řekla, fešák byl,
    líbil se mně i jeho muzika.
  • 00:18:56 Krásně hrával.
  • 00:18:58 A teď mě to velice mrzí,
    že je nemocný. Vidím to na něm.
  • 00:19:03 Nerada bych byla,
    kdyby ze světa odešel.
  • 00:19:08 HUDBA.
  • 00:19:28 Proč jsem ty písničky tak miloval?
  • 00:19:33 Člověk má něco v hlavě
    a hodí to stranou,
  • 00:19:38 a zapomene na všechno.
  • 00:19:40 Písnička se může hrát všelijak.
    Zahrajete tak, nebo tak.
  • 00:19:48 Ale musí jí člověk tu krásu dát,
    ty cifry.
  • 00:19:56 To musí člověka a národ těšit
    a bavit.
  • 00:20:14 Skryté titulky: Anna Inemanová,
    Česká televize 2007
  • 00:20:17 .

Související