iVysílání

Poslední hudci

• 00:00:03 ZNĚLKA.
• 00:00:14 Jeho předkové byli kováři
  a muzikanti.
• 00:00:18 On sám, je vynikající primáš,
• 00:00:20 i když pracoval jako dělník
  v továrně.
• 00:00:23 67letý Jožka Kubík
  z Hrubé Vrbky na Horňácku.
• 00:00:29 Jeden z mála posledních žijících
  primášů, který si vytvořil
• 00:00:33 v duchu tradice vlastní styl.
• 00:00:45 Jožka Kubík ovlivnil řadu mladších
  primášů,
• 00:00:48 kteří hovoří o jeho umění
  s velkým uznáním.
• 00:00:53 Nejpřednějším z nich je doktor
• 00:00:55 Slávek Volavý, ředitel
  Ústavu lidového umění ve Strážnici.
• 00:01:00 Také jsem se jednou dostal,
  bylo to na sklonku 30. let,
• 00:01:04 do Hrubé Vrbky. S kamarády.
• 00:01:08 A přišel jsem tam do takové staré
  hospody, bylo to myslím o hodech,
• 00:01:13 tam najednou jsem uslyšel muziku,
• 00:01:17 tak jak jsem slováckou muziku
  ještě neslyšel.
• 00:01:22 Slyšel jsem je na různých
  vystoupeních,
• 00:01:25 ale neslyšel jsem je tak přímo
  v tom hudebně tanečním procesu,
• 00:01:30 jak jsem do toho tenkrát vpadl.
• 00:01:33 Byla to taková nízká hospoda
  s trámovým stropem a tam nade vším
• 00:01:39 kraloval Jožka Kubík.
• 00:01:42 Sedl jsem si blízko té muziky
  a poslouchal jsem.
• 00:01:48 A teď běžela jedna sedlácká
  za druhou.
• 00:01:51 Ten stereotypní rytmus té sedlácké,
  ten houpavý, ten vnitřní rytmus,
• 00:01:56 to úžasné napětí, které se
  projevovalo v těch kontrech, basech
• 00:02:01 a nakonec i v cimbále,
  tak jak hrál Jožka Kýr.
• 00:02:04 s kterým jsem se později seznámil,
  bylo pro mě něco úžasně poutavého.
• 00:02:11 Nabýval jsem takového dojmu, jakoby
  tím rytmem sedlácké
• 00:02:15 se hýbal každý kousek té hospody.
• 00:02:17 I ta židle na které jsem seděl
  i ten strom, jak kdyby se pohyboval
• 00:02:22 v rytmu té sedlácké.
• 00:02:26 HUDBA.
• 00:02:31 A toto je současná kapela
  Jožky Kubíka.
• 00:02:34 Rytmicko-harmonické nástroje
  doprovodné basa, viola a housle,
• 00:02:39 které nazýváme obecně kontry,
  jsou v rukou Pavla Kučery,
• 00:02:44 Jury Janáse a Jana Mikloška,
• 00:02:47 kteří vyšli ze školy Ňorkovy
  v Hrubé Vrbce.
• 00:02:52 HUDBA.
• 00:02:58 Píšťala - Tomáš Kohút je zase
  představitelem velické školy
• 00:03:02 Miškeříkovy a Kohútovy.
• 00:03:05 Vlnivě houpavý rytmus sedlácké,
  je vždycky uváděn před zpěvem.
• 00:03:12 Předzpěv k sedlácké je doslova
  zpěváckou soutěží.
• 00:03:15 Čí nápěv bude přijat kapelou
  a vyhrán k tanci.
• 00:03:22 ZPĚV a HUDBA.
• 00:04:11 Organizační duše muziky František
  Okénka a nejmladší odchovanec
• 00:04:16 Kubíkův Martin Hrbáč,
  hrají obligát a terc.
• 00:04:24 U cimbálu František Janás
  je následníkem nazapomenutelného
• 00:04:29 horňáckého cimbalisty Jožky Kýra.
• 00:04:34 ZPĚV A HUDBA.
• 00:05:08 Primáš Jožka Kubík zdobí ornamentem
  svých cifer
• 00:05:12 nápěv písně přejatý od zpěváků.
• 00:05:17 HUDBA A ZPĚV.
• 00:06:52 Horňácko, kraj umělecky nadaných
  lidí.
• 00:06:56 Proslulý, kromě dokladů hmotné
  lidové kultury,
• 00:07:00 především zpěvem a hudbou.
• 00:07:09 Folklor sem přitahoval významné
  umělce.
• 00:07:12 Adolfa kašpara, Aloise Hábu,
  Leoše Janáčka a mnoho dalších.
• 00:07:17 Žili tu Uprkové,
  jako doma tu bývali Mrštíci.
• 00:07:21 Donedávna zde žil akademický malíř
  Karel Sup, autor těchto obrazů.
• 00:07:44 Jiří Mahen tu napsal Jánošíka.
• 00:07:47 Z horňáckých zážitků zkomponoval
  Vítězslav Novák Slováckou suitu.
• 00:07:54 HUDBA.
• 00:08:05 Když jsem se učil, tak mi otec
  koupil housle, takové malé,
• 00:08:11 pro menšího chlapce.
• 00:08:15 Ale moc to neznělo,
  nelíbilo se mi to.
• 00:08:18 Někdy se mi to líbilo, někdy ne.
  Jak kdy.
• 00:08:21 Někdy jsem toho nechal
  a potom jsem hrával zas.
• 00:08:25 A potom, když jsem hrával,
  tak ve škole jsem za to dostával.
• 00:08:31 Oni se to děti dozvěděli
  a tak mě prozradili.
• 00:08:37 K houslím on tíhnul,
  hned jak začal chodit.
• 00:08:43 Doma měli housle, ale jeho táta
  nebyl muzikant,
• 00:08:47 on jenom tak na ty housle vrzal.
  To měl po velickém Jožovi Kubíkovi.
• 00:08:52 Nevím jak se to učil nebo neučil,
  protože peněz tam nebylo,
• 00:08:58 aby se mohly koupit housle nebo
  struny nebo smyčec atd.
• 00:09:04 Ale Jožka přes to všecko hrál.
• 00:09:07 Hrával i na jednu strunu
  nebo si ji nějak navázal.
• 00:09:11 Smyčec, když neměl vlasy, tak
  si vzal takový kolík a tím hrál.
• 00:09:18 Viděl jsem, když donesl mámě
  první peníze.
• 00:09:23 Bylo to roku 1915.
  Tady vykupoval za 1. světové války
• 00:09:28 nějaký chlap brambory,
  víte už byl hlad, válka,
• 00:09:34 jmenoval se Šimčík nebo tak nějak.
  Jožin mu cosi zahrál a on mu dal
• 00:09:40 2 koruny, ty železné koruny,
  jak byly za Rakouska.
• 00:09:47 A on je dal mámě, první peníze
  co vyhrál.
• 00:09:51 A máma, jak jsem viděl, ho hladila.
• 00:09:54 Chodívali k nám Miškeříci z Velké.
  Hráli na svatbách a bálech.
• 00:10:02 V zimě na plesech.
  Ňorkové také hrávali.
• 00:10:08 Vždycky jsem se šel dívat pod okno.
• 00:10:12 Odposlouchával jsem to a jak jsem
  přišel domů, tak jsem si to hrál.
• 00:10:19 Co se mně zalíbilo to jsem hrával
• 00:10:23 a co se mně nelíbilo,
  tak to jsem nechal.
• 00:10:26 Až trochu hrál, to mu bylo tak
  15-16 roků,
• 00:10:30 tak potom hrával nejraději sám,
  když ho nikdo neposlouchal.
• 00:10:35 Když svítil měsíček, on stál,
  hleděl na něj
• 00:10:40 a proti tomu měsíčku si hrál.
  Hrál sám a co chtěl.
• 00:10:44 Hlavně ho zajímaly sedlácké.
  To bylo jeho "sedlácká, sedlácká"
• 00:10:49 Do toho se vžil až to ovládá,
  jak dnes víme, dokonale.
• 00:10:56 Mě by zajímalo, Jožin je Vrbčan,
  Ňorek je též Vrbčan,
• 00:11:03 nakonec po té stránce muzikální,
  jedny písničky hráli
• 00:11:07 a úplně jiný přístup k tomu
  a úplně jiný výraz, jiná barva.
• 00:11:13 Jožin ten určitě musel přece
  s nima hrávat.
• 00:11:17 A musel je poslouchat.
• 00:11:19 Já si myslím, že jsem slyšel
  všechno co jsem tu slyšet mohl.
• 00:11:24 Zajímalo by mě jestli tu i jiní
  muzikanti byli?
• 00:11:30 Byli, ale Lipárové. Kdysi hrávali.
• 00:11:36 On ten starý byl moc roků
  v Americe a přijel z Ameriky.
• 00:11:41 Chodíval k nám, já jsem hrával
  na housle a on byl jako kontráš.
• 00:11:48 Dali jsme se dohromady.
• 00:11:52 A tak jsme si tady u nás doma
  zahráli.
• 00:11:55 Vždycky mně říkal:
• 00:11:59 "Josefe, poslouchej, přijď
  se k nám podívat, zahrajeme si".
• 00:12:06 Já povídám: "Ale basistu nemáme,
  není nás dost".
• 00:12:11 On říkal: "Může hrát váš Pavel,
  však ten umí hrát".
• 00:12:14 -I Pavel hrával?
  -Náš Pavel.
• 00:12:16 Aha, váš Pavel.
• 00:12:18 Já povídám: "Může, jestli se mu
  bude chtít hrát.
• 00:12:24 A basistu si najdeme. Jana Matulu
  z Nové Vrbky a bude to".
• 00:12:32 Nejdříve jsme narukovali
  do Michalovců. V roce 1920.
• 00:12:37 Tam nás potom vybírali.
  Ptali se, kteří jsme hudebníci.
• 00:12:42 Zapsali nás a potom nás odvedli
  do Humenného.
• 00:12:48 A tam nám ten pan doktor vykládal
  o muzice, o akordech,
• 00:12:55 o rozložení stupnice, durové,
  mollové.
• 00:12:59 Aby si to každý osvojil sluchem,
  ne říkat to nebo tak,
• 00:13:07 osvojit si to sluchem,
  tak nám to povídal.
• 00:13:11 Potom jak jsem přišel z vojny,
  my jsme tu hudbu založili.
• 00:13:17 Asi v roce 1933.
• 00:13:21 Po houževnatých začátcích pozvolna
• 00:13:23 zrál originální styl
  samouka Jožky Kubíka.
• 00:13:27 Mísil se v něm vliv ryzí horňácké
  tradice
• 00:13:30 s vlivy cimbálové muziky cigánské.
• 00:13:35 Matěj Miškeřík měl cimbál
  a ten ho prodal Kýrovi.
• 00:13:40 Já jsem mu o něm pověděl, Matějovi.
  On povídá: "Já ho prodám.
• 00:13:46 Jestli mně dá to kolo, tu
  Zbrojovku, tak já mu ho dám za to".
• 00:13:50 Jak jsem se naučil?
  Já jsem to pochytil tam, na vojně.
• 00:13:56 Když jsme tam hráli, tak já jsem
  s tím cimbalistou kamarádil.
• 00:14:03 A on mi všechno vysvětlil, ukázal,
  jak se to ladí. Úplně všechno.
• 00:14:09 Já jsem zase učil Kýra.
• 00:14:12 Co jsem věděl, to jsem mu zase
  ukazoval já.
• 00:14:15 Tak jsme se učili pořád,
  až doteď.
• 00:14:22 Jožko, když tak hraješ těm mladým,
  nezahrál bys i mně, starému?
• 00:14:28 Ale zahrál, co by ne.
• 00:14:32 ZPĚV a HUDBA.
• 00:16:39 No tak Jožko, děkuju ti.
  A jakou piješ?
• 00:16:43 -A já tobě děkuju.
  -A jakou piješ?
• 00:16:46 -Jakou piju? Hořkou.
  -No tak dostaneš hořkou.
• 00:16:51 Mistře, vám se dobře hraje,
  když chlapci pěkně zazpívají,
• 00:16:55 ale sám si také pěknou písničku
  zazpíváte?
• 00:16:59 -Kterou nejradši zpíváte?
  -Synečku z Jalubí.
• 00:17:02 Zavoláme Martínka
  a on vám ji zakontruje.
• 00:17:05 Může.
• 00:17:07 ZPĚV.
• 00:17:09 Synečku z Jalubí,
  máš gatě na ruby,
• 00:17:17 obrať jich na líce,
  prosím ťa velice.
• 00:17:29 -Zahrajte mně, mistře.
  -Zahraju.
• 00:17:35 HUDBA.
• 00:18:46 Měl 25 let, když chodil
  za mnou do Strážnice.
• 00:18:51 Jak bych vám to řekla, fešák byl,
  líbil se mně i jeho muzika.
• 00:18:56 Krásně hrával.
• 00:18:58 A teď mě to velice mrzí,
  že je nemocný. Vidím to na něm.
• 00:19:03 Nerada bych byla,
  kdyby ze světa odešel.
• 00:19:08 HUDBA.
• 00:19:28 Proč jsem ty písničky tak miloval?
• 00:19:33 Člověk má něco v hlavě
  a hodí to stranou,
• 00:19:38 a zapomene na všechno.
• 00:19:40 Písnička se může hrát všelijak.
  Zahrajete tak, nebo tak.
• 00:19:48 Ale musí jí člověk tu krásu dát,
  ty cifry.
• 00:19:56 To musí člověka a národ těšit
  a bavit.
• 00:20:14 Skryté titulky: Anna Inemanová,
  Česká televize 2007
• 00:20:17 .