iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
13. 3. 2019
19:20 na ČT art

1 2 3 4 5

11 hlasů
34447
zhlédnutí

Svěrák a Uhlíř – padesát let spolu

Dokumentární ohlédnutí za půlstoletím spolupráce populární autorské dvojice.

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Svěrák a Uhlíř – padesát let spolu

  • 00:00:00 -To je blbost.
    -A je to ten pravej klíč?
  • 00:00:07 -Měl by to bejt on. -Podívej,
    oni jsou totiž skoro stejný.
  • 00:00:11 To je na tom to těžký.
  • 00:00:14 Tak si tady rozsvítíme.
  • 00:00:16 Tenhle ten je dobrej.
  • 00:00:20 Tak to není. Teďko tenhle ten.
    To se z toho zblázním.
  • 00:00:27 Co mám dělat?
  • 00:00:29 -To je on.
    -No já vím.
  • 00:00:32 -No jistě.
    -Teda to jsou mi věci člověče.
  • 00:00:37 Pojď!
  • 00:00:41 Jéžiš! Tady já dlouho nebyl teda.
  • 00:00:45 No, ono se tady
    tak moc nezměnilo, viď?
  • 00:00:48 -Tak kam já si tak?
    -Já nevím. Sedni.
  • 00:00:51 Kam bych já si sedl?
    Máš tady nějaký?
  • 00:00:53 Počkej. Já ti dám takhle židličku
    a já si dám tuhle tu.
  • 00:00:57 -No.
    -Piánovou.
  • 00:01:00 -To je ono. Je naladěný?
    -No není. Poslouchej.
  • 00:01:04 Jako vždycky.
  • 00:01:06 HRAJE KRÁTKÝ MOTIV NA KLAVÍR
    Jako vždy.
  • 00:01:10 -To je abštajg.
    -No jo.
  • 00:01:13 Beethoven tady pořád je.
  • 00:01:17 Já jsem se díval do slovníku,
    co to je abštajg.
  • 00:01:21 A absteig quartier
  • 00:01:26 je německy zájezdní příbytek.
    -Přesně.
  • 00:01:32 Není nutno, není nutno,
    aby bylo přímo veselo,
  • 00:01:40 hlavně nesmí býti smutno,
    natož aby se brečelo.
  • 00:01:48 Chceš-li, trap se, že ti v kapse
    zlaté mince nechřestí,
  • 00:01:57 nemít žádné kamarády,
    tomu já říkám neštěstí.
  • 00:02:04 -A tady všechno skládáš? Tady?
    -Ano.
  • 00:02:07 Není nutno, není nutno,
    aby bylo přímo veselo,
  • 00:02:13 hlavně nesmí býti smutno,
    natož aby se brečelo.
  • 00:02:20 Není nutno, není nutno,
    aby bylo přímo veselo,
  • 00:02:26 hlavně nesmí býti smutno,
    natož aby se brečelo.
  • 00:02:35 -Papapapapapa, a byl to ten...
    -Jo.
  • 00:02:38 Papapapapapa. Papapap.
  • 00:02:40 Prosím tě, Pavle,
    já nevím, jestli mi nechali
  • 00:02:43 na tý katedře můj text.
  • 00:02:46 -Když řeknu, že to je úplná
    ratejna... -No.
  • 00:02:50 Tak ty máš říct:
    Já myslel, že nepřijdou.
  • 00:02:59 Děkujeme.
  • 00:03:01 Pak vám dám ubrousek, jo?
  • 00:03:04 -Na co? -Na konci ubrousek,
    abyste se mohl odlíčit.
  • 00:03:07 -To já nechci. -Ne?
    -No ať přijdu domů hezkej.
  • 00:03:10 No to jo.
  • 00:03:12 Na Žižkaperku
    potkal jsem Věrku,
  • 00:03:15 spolužačku z Lupáčovy ulice,
  • 00:03:21 po které jsem kdysi šílel
  • 00:03:24 a to tak, že velice.
  • 00:03:28 Spolužák Malý měl větší svaly,
  • 00:03:31 svatbu měli
    na žižkovské radnici,
  • 00:03:37 byl jsem z toho
    tenkrát přešlej,
  • 00:03:41 skoro bych řek truchlící.
  • 00:03:43 My měli okna za rohem,
    tak pojďte za roh.
  • 00:03:46 Tak tady, děti,
    se nám pan Uhlíř narodil.
  • 00:03:50 Pamětní desku ani bystu tady nemá,
    ale to neznamená,
  • 00:03:54 že to nemůžeme zařídit.
    My poskytneme Jarouškovi zážitek
  • 00:03:59 odhalení pamětní desky
    a bysty zaživa.
  • 00:04:03 Prosím, paní maskérku,
    aby nám mistra pozlatila.
  • 00:04:06 -I s brejlema? To nic neuvidím.
    -Bez brejlí, bez brejlí.
  • 00:04:09 -No tak to taky nic neuvidím.
    -Neboj se. Všechno je promyšleno.
  • 00:04:13 K odhalení pamětní desky
    vašeho slavného rodáka
  • 00:04:18 Jaroslava Uhlíře zazní jeho vlastní
    odhalovací píseň Rodná hrouda.
  • 00:04:27 Rodná hrouda, rodné město,
    rodné číslo, rodný dům,
  • 00:04:32 na něm hezká česká deska,
    národ tleská géniům.
  • 00:04:41 Spolužák Malý,
    co měl ty svaly,
  • 00:04:44 moh ji dneska
    krásně potkat místo mě.
  • 00:04:50 A mohli si popovídat
    taky takhle soukromě.
  • 00:04:56 Řek by jí:
  • 00:04:58 -Jak se máš? - Však to znáš.
    Co s tím dneska naděláš?
  • 00:05:02 -A co muž? -No to víš.
    Že se někdy nestavíš?
  • 00:05:07 -Pěkně si tě šatí.
    -Šatí, ale plešatí.
  • 00:05:10 To já též.
  • 00:05:14 -To ty též?
    -Tomu, holka, neujdeš.
  • 00:05:17 -Zavolej, číslo máš.
    -Pořád pěkně vypadáš.
  • 00:05:21 Zavolám, číslo mám.
  • 00:05:24 Život je samý klus,
    už mi jede autobus.
  • 00:05:30 Jó, život je samej klus.
  • 00:05:33 Už nám ujel autobus.
  • 00:05:41 Rodná hrouda, rodné město,
    rodné číslo, rodný dům,
  • 00:05:45 na něm hezká česká deska,
    národ tleská géniům.
  • 00:05:51 Rodná hrouda, rodné město,
    rodné číslo, rodný dům,
  • 00:05:56 na něm hezká česká deska,
    národ tleská géniům.
  • 00:06:01 Rodná hrouda, rodné město,
    rodné číslo, rodný dům,
  • 00:06:06 na něm hezká česká deska,
    národ tleská géniům.
  • 00:06:12 Jarda by měl zajít do vrátnice
    a požádat vrátného,
  • 00:06:18 aby ho pustil do mého rodiště.
  • 00:06:21 Protože moje rodiště
    byl oplocený ostrov
  • 00:06:26 zaměstnanců transformační
    stanice Praha - jih.
  • 00:06:32 Tam se mohlo jenom vrátnicí
    a nebo třemi brankami,
  • 00:06:37 od kterých měli klíče
    jenom ti nájemníci.
  • 00:06:41 Dobrý den, prosím vás pěkně,
    je tady Elektrárenská ulice 92?
  • 00:06:46 Ano, ale tady už je to uzavřený.
    Nicméně je to tady, jak je ten roh,
  • 00:06:51 tak se dáte doprava, rovně pořád,
    cestou k metru támhle budou
  • 00:06:54 vrata, taková vrátka menší.
    -Děkuju vám.
  • 00:06:58 Rodná hrouda, rodné město,
    rodné číslo, rodný dům,
  • 00:07:03 na něm hezká česká deska,
    národ tleská géniům.
  • 00:07:09 Rodná hrouda, rodné město,
    rodné číslo, rodný dům,
  • 00:07:14 na něm hezká česká deska,
    národ tleská géniům.
  • 00:07:19 No a protože jsem vyrůstal
    v takovýmhle chráněným území,
  • 00:07:25 kde každej zaměstnanec
    měl svou zahrádku,
  • 00:07:31 malou 10 x 10 metrů, ale měj ji.
  • 00:07:36 A byl tam taky protipožární bazén,
    který se používal,
  • 00:07:41 když nehořelo, tak se používal
    ke koupání a k bruslení.
  • 00:07:46 Bylo tam volejbalové hřiště.
    Prostě byl to pro děti ráj.
  • 00:07:56 Když radosti není dosti,
    raduju se z maličkostí.
  • 00:08:01 Představím si třeba kdyby
    lidi žili jako ryby.
  • 00:08:08 To je dobře náhodou,
    že nežijem pod vodou.
  • 00:08:13 Na vzduchu, na vzduchu,
    můžem zpívat ejchuchu.
  • 00:08:18 Zpívati si pod vodou,
    nejde ani náhodou.
  • 00:08:23 Z hlubiny, z hlubiny,
    vyšly by jen bubliny.
  • 00:08:28 My jsme chodili do té obecné školy,
    která byla hned vedle tý vrátnice,
  • 00:08:34 a teď už tam ty pavilony
    nejsou a nebudou,
  • 00:08:39 ale když jsme pak
    vychodili tu obecnou,
  • 00:08:42 tak jsme museli až do Vršovic,
    tam, kde je Koh-I-Noorka,
  • 00:08:49 a to je dost daleko.
    To je několik kilometrů.
  • 00:08:52 A to jsme chodili na Bohdalec
    a pak z kopce dolů přes ten most,
  • 00:08:56 kterýmu jsme říkali Most hrdinů,
  • 00:09:00 protože naše hrdinství
    spočívalo v tom,
  • 00:09:03 že jsme čůrali na vlaky.
  • 00:09:05 Tak ten most si taky prohlídni.
    Ten je osudovej.
  • 00:09:19 Jednoho letního večera
    na návsi pod starou lípou
  • 00:09:25 hostinský Antonín Kučera
    vyvalil soudeček s pípou.
  • 00:09:31 Nebylo to posvícení,
    nebyla to neděle,
  • 00:09:37 v naší obci mezi kopci
    plnily se korbele.
  • 00:09:44 Byl to ten slavný den, kdy k nám byl
    zaveden elektrický proud.
  • 00:09:50 Byl to ten slavný den, kdy k nám byl
    zaveden elektrický proud.
  • 00:09:56 Střídavý, střídavý,
    silný elektrický proud,
  • 00:10:02 střídavý, střídavý,
    zkrátka elektrický proud.
  • 00:10:07 Já jsem Jardu poznal,
  • 00:10:10 když jsem byl zaměstnán
    v Československém rozhlase.
  • 00:10:14 -Že jo?
    -No.
  • 00:10:16 -A tam tě pozval Miloň Čepelka.
    -Ano. -Můj redakční kolega,
  • 00:10:20 který dělal
    tehdy docela slavnej pořad,
  • 00:10:24 který se jmenoval Polní pošta.
  • 00:10:26 A ten založen na tom,
    že vojáci dostávali
  • 00:10:31 od svých milých a manželek
    na vojnu dárky ve formě písničky.
  • 00:10:36 No a Miloň to komentoval.
    Hezky to dělal.
  • 00:10:39 No a jednou vojín Uhlíř
  • 00:10:44 vyhrál armádní
    soutěž umělecké tvořivosti.
  • 00:10:48 ASUT se to jmenovalo.
  • 00:10:50 A Jarda Uhlíř,
    kterej byl v té době na vojně,
  • 00:10:53 nám poslal píseň Utři si slzu.
    To byla jeho první nahraná.
  • 00:10:59 -Bylo to: Utři si slzu...
    -Ano! Nebuď uplakaná.
  • 00:11:03 Ano.
  • 00:11:07 Ano.
  • 00:11:09 No a Miloň ho pozval do vysílání,
    aby s ním natočil rozhovor.
  • 00:11:15 Přišel vojáček takový a říkal,
    že by rád byl skladatelem.
  • 00:11:22 No a protože mně ty noty,
    co mně ukazoval
  • 00:11:26 nebo hrál na klavír,
    my jsme měli v redakci klavír,
  • 00:11:30 tam on si sedl
    a začal prostě preludovat a hrát,
  • 00:11:34 tak jsem zjistil,
    že to je člověk nadaný, melodický,
  • 00:11:39 že to budou písničky,
    které se asi budou lidem líbit.
  • 00:11:44 Tak jsme se dali dohromady.
    Začali jsme spolu psát.
  • 00:11:48 Miloň dělal texty
    a Jarda dělal hudbu.
  • 00:11:51 A já jsem Miloňovi záviděl,
  • 00:11:54 protože ty písničky
    byly tak melodický, pěkný.
  • 00:11:58 Zdeněk to pozoroval z dáli
    a pak pravil,
  • 00:12:02 že by také se přifařil.
  • 00:12:04 Tak jsem se jednou odvážil
  • 00:12:07 a v tom svým manšestrovým saku
    jsem přišel dolů ke klavíru,
  • 00:12:12 tam bylo dole křídlo,
    a říkal jsem: Pane Uhlíř,
  • 00:12:18 nezkusil byste
    zhudebnit taky můj text?
  • 00:12:22 A on říkal:
    Tak já se na to podívám
  • 00:12:25 a až budu mít opušťák, tak přijdu
  • 00:12:28 a buď to bude písnička,
    nebo vám to vrátím.
  • 00:12:31 No a když přišel na opušťák,
    tak mi zahrál, co složil.
  • 00:12:37 A byla to písnička
    Strašidýlko Emílek. -Ano.
  • 00:12:41 A to jsme netušili, že tím začíná
    naše éra půlstoleté spolupráce,
  • 00:12:48 že já vlastně, i když jsem dobrák,
  • 00:12:52 se dopustím takovýho zločinu,
    že Uhlíře Miloni Čepelkovi ukradnu.
  • 00:12:58 A pak zjistili, že jim nejvíc jdou
    písničky pro děti,
  • 00:13:03 což pro mě zase
    nebyla ta pravá parketa.
  • 00:13:07 A tak jsem řekl: Pánové, dvojka
    jste vy, pokračujte si v tom.
  • 00:13:12 Čili já jsem vlastně toho Jardu
    Uhlíře tomu Zdeňkovi přistrčil.
  • 00:13:16 A dobře jsem udělal,
    protože to, co z nich padá,
  • 00:13:20 je prostě první kvalita.
  • 00:13:23 My tady dneska budeme slavit den,
    kdy se dali dohromady dvě hlavy,
  • 00:13:28 aby se z nich narodilo
    skoro 400 písniček.
  • 00:13:32 Cože? 400, jo?
    Ty jo, tak to chci vidět.
  • 00:13:36 To teda musej bejt
    obrovský ty hlavy.
  • 00:13:39 No, já myslím,
    že jsou to úplně normální hlavy.
  • 00:13:43 Barčo,
    jestli se tam vešlo 400 písniček,
  • 00:13:46 tak to musej bejt obr hlavy.
  • 00:13:49 Nejdřív je muzika,
    nebo je nejdřív text?
  • 00:13:51 Jak se to dělá?
  • 00:13:53 Velká většina písniček
    vznikla tak, že já jsem začal.
  • 00:13:57 Kluci maj narozeniny,
  • 00:14:02 my máme přání jediný,
  • 00:14:07 štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
    hlavně to zdraví.
  • 00:14:15 Dobré je, že jsi na světě,
  • 00:14:22 koukni, jak rádi máme tě...
  • 00:14:25 Může to být asi 80 procent,
  • 00:14:28 že já dodám text
    a Jarda udělá hudbu.
  • 00:14:31 Neříkám zhudební,
    protože zhudebnit text
  • 00:14:35 není takovej kumšt
    jako udělat písničku.
  • 00:14:39 A Jarda je právě
    v tomhle kouzelník,
  • 00:14:43 že ji málokdy udělá tak,
    že nejsem udiven,
  • 00:14:50 jak se to dá jinak udělat,
    než jsem si představoval.
  • 00:14:56 Můj strejda Ruda Miler,
    je povoláním dealer,
  • 00:15:01 odborně rádoby
    nabízí nádobí.
  • 00:15:05 Já hledám strýčka Rudu,
    a on je pořád v čudu,
  • 00:15:09 prej aby nebyl chud,
    tak žije v městě Čud.
  • 00:15:14 Jaké je to asi v Čudu?
  • 00:15:19 Jestlipak tam někdy budu?
  • 00:15:23 Je to Evropa či Asie,
  • 00:15:27 jaké to tam asi je?
  • 00:15:31 Pane Padevět, prosím vás, nejdříve
    nám řekněte, jak se jmenujete?
  • 00:15:35 -Padevět Bohumil. -Ano.
    A vaše slípka má také nějaké jméno?
  • 00:15:40 To je Klárka. Je to wyandotka.
  • 00:15:43 Dobře, je to nosnice dobrá?
  • 00:15:46 Ta nejlepší v životě mém nosnice.
  • 00:15:51 A ovšem říkal jste mi předtím
    ještě, že ona nějak přestala nést?
  • 00:15:55 To bylo poslední měsíc, možná tři,
    nesnesla vůbec vajíčko.
  • 00:16:00 -To vám bylo divné, že?
    -No, pochopitelně.
  • 00:16:04 Tak jsem ji sledoval.
    Koukám, ona šup támhle do kůlny.
  • 00:16:09 -Tam do té kůlny?
    -Tam do tý kůlny.
  • 00:16:15 A koukám vejce jsou tady.
  • 00:16:20 Ano. A tak nás, přátelé, slepice
    zavedla do Cimrmanovy laboratoře,
  • 00:16:25 o které jsme zatím neměli tušení.
    Poznáváme tu některé
  • 00:16:29 z jeho vynálezů.
    Támhle vidím oboustranné hrábě.
  • 00:16:33 Za panem Padevětem
    je stroj na výrobu samorostů.
  • 00:16:38 A co bylo dál, pane Padevět?
  • 00:16:42 A ty vajíčka jsou tady.
  • 00:16:44 No jo.
    On taky účinkoval u Cimrmanů Jarda?
  • 00:16:48 No, účinkoval párkrát,
    ale neosvědčil se nám,
  • 00:16:55 protože divadlo
    vyžaduje jinou kázeň.
  • 00:17:00 Já to řeknu jinak.
    Bylo to tak, že já jsem nevěděl,
  • 00:17:03 že když jsme třeba jezdili,
    tak jsme si to řekli,
  • 00:17:07 že pojedeme, že jo,
    ale v divadle to je tak,
  • 00:17:10 že je ferman. To znamená,
    když je napsáno prostě UHL,
  • 00:17:14 tak že Uhlíř, Čepelka a tak dál...
    -Hraje ve čtvrtek, no.
  • 00:17:17 Takže já jsem, když jsem
    do toho divadla často nechodil,
  • 00:17:23 tak že jsem zjistil, že...
  • 00:17:26 Prostě zmeškal představení.
  • 00:17:31 První představení jsem zmeškal.
    Láďa Smoljak řekl: Vyhodit.
  • 00:17:37 -A ty jsi byl tak dobrej...
    -Já jsem řekl.
  • 00:17:39 -Řekni, co jsi řekl.
    -Ano. Já jsem řekl: Podívej,
  • 00:17:41 Je to první prohřešek.
    Dejme mu ještě šanci.
  • 00:17:45 Je v podmínce. Když se to stane
    ještě jednou, tak ho vyrazíme.
  • 00:17:48 -Ty jsi totiž říkal, že se vám to
    stalo. -No, mně se to taky stalo.
  • 00:17:52 Každýmu už se to stalo.
    Takže říkal, že prostě to.
  • 00:17:55 -Jenže pak se stalo to, že byla
    dvě představení. -Za sebou.
  • 00:17:58 A já jsem nepřišel,
    a tím pádem jsem skončil.
  • 00:18:01 A jednalo se o Záskok.
    Tak se to jmenovalo.
  • 00:18:04 Ano. V roli Bárty
    ve hře Záskok kolikrát zahrál,
  • 00:18:09 než jsme ho vyrazili.
  • 00:18:12 Tak končí naše komedie.
    Zlo prohrává a dobro žije.
  • 00:18:19 Jarda hrál buď moc, nebo málo.
    Nikdy to nebylo...
  • 00:18:24 Já jsem mu říkal,
    Jardo, nepřehrávej, uber!
  • 00:18:27 A on ubral tak,
    že byl mrtvej, naprosto nic.
  • 00:18:30 Nulovej projev. Takže není škoda,
    že ta herecká kariéra skončila.
  • 00:18:35 Já jsem někdy hrál strašně rychle
    a jinde zase úplně nic jako.
  • 00:18:40 Ale tím nekončilo naše přátelství.
    Jarda to pochopil,
  • 00:18:44 že tudy cesta nevede,
  • 00:18:46 a zůstali jsme
    u spolupráce písničkové.
  • 00:18:50 Známe kouzelná říkadla,
  • 00:18:54 další právě nás napadla.
  • 00:18:59 Známe kouzelná říkadla...
  • 00:19:04 A teď vy. Schválně,
    jestli vás taky nějaké napadne.
  • 00:19:09 Ta písnička,
    která vznikne opačným způsobem,
  • 00:19:14 to znamená, že Jarda
    mi dodá takzvanou broukačku,
  • 00:19:18 která nemá slova,
    ta bývá zaručenější, že jo?
  • 00:19:22 Máme hodně písniček,
    který takhle vznikly.
  • 00:19:26 Těch 20 procent, který takhle
    vznikly, jsou třeba Holubí dům.
  • 00:19:31 Hledám dům holubí,
  • 00:19:38 kdopak z vás cestu ví,
  • 00:19:43 míval stáj roubenou,
  • 00:19:48 bílý štít.
  • 00:19:53 Kde je dům holubí
  • 00:19:59 a ta dívka kde spí,
  • 00:20:05 vždyť to ví,
  • 00:20:07 že jsem chtěl pro ni žít.
  • 00:20:14 Ta melodie, kterou jsem si hrál,
    mě tak chytla,
  • 00:20:21 že jsem si říkal:
    Tady si musíš dát záležet.
  • 00:20:24 Ale samozřejmě jsem nevěděl,
    že z toho bude náš největší hit.
  • 00:20:29 Ale tam jsem si dával pozor na to,
    abych skutečně osadil
  • 00:20:34 ty dlouhé tóny dlouhými slovy.
    A je to tam důsledně.
  • 00:20:41 Zpívám ptákům a zvlášť holubům,
  • 00:20:43 stával v údolí mém starý dům.
  • 00:20:52 Naše porady bejvaly většinou tady,
    když jsme byli mladí.
  • 00:20:57 On mi to na tenhle
    věčně rozladěný klavír hrál,
  • 00:21:01 až jsme to dopilovali do podoby,
    s kterou jsme byli oba spokojeni.
  • 00:21:07 Ale později, jak nám času ubývalo,
  • 00:21:11 tak k těm schůzkám tady nedocházelo
  • 00:21:16 a dělali jsme písničky po telefonu.
    -Ano.
  • 00:21:20 To znamená, že Jarda mi ji zahrál
    a já jsem vyjádřil svý názory.
  • 00:21:27 No a po týdnu
    mi zahrál novou verzi.
  • 00:21:32 A taky to jde, no.
  • 00:21:36 Tak si zpívá polobotka neduživá,
  • 00:21:42 už je sivá,
    už si světa neužívá.
  • 00:21:47 S vyplazeným jazykem
    na smetišti velikém,
  • 00:21:53 stará bota, leklá bota,
    bota tklivá.
  • 00:21:59 Rozpadá se
    vlivem deště šněrovadlo,
  • 00:22:05 její srdce
    ale ještě neuvadlo.
  • 00:22:11 I když semiš plešatí,
    chtělo by se plesati,
  • 00:22:17 myslí na bál,
    na procházku, na divadlo.
  • 00:22:23 Vzpomínáš, neříkej, že ne,
  • 00:22:28 jak jsme byly v Praze koupené.
  • 00:22:34 Jak jsme pozdě k ránu
    chodívaly z flámů,
  • 00:22:40 jak jsme byly
    v Poděbradech na dovolené.
  • 00:22:46 Já jsem původně myslel,
    že těch písniček bude 10
  • 00:22:51 do tý Hodiny zpěvu,
    ale vždycky jich bylo 8.
  • 00:22:54 Ale my jsme si potom říkali,
  • 00:22:57 že zajímavý je,
    že z těch 8 písniček
  • 00:23:01 mají šanci jenom 2 písničky.
    Ale my nevíme, který to jsou.
  • 00:23:07 Kam se hrabe řetízák či autodrom
    nebo růže sestřelená brokem,
  • 00:23:14 v malém stanu je atrakce jako hrom,
    tu já jsem si dopřál každým rokem.
  • 00:23:22 Koutek ztracených dětí
    na pouti U Matěje,
  • 00:23:28 tam já chci poseděti,
    tam je mi jako,
  • 00:23:35 tam je mi jako,
    tam jako ve vatě je.
  • 00:23:42 To byla další věc,
    že jsme si tipovali,
  • 00:23:45 které 2 z těch 8 budou dobrý.
    I jsme se hádali.
  • 00:23:51 A já si pamatuju, jak šlo
    o písničku Když se zamiluje kůň.
  • 00:23:57 A Zdeněk říkal: To je takový,
    víš jako, takový prostě podivný...
  • 00:24:02 -Že se mu to nelíbilo.
    -Ale ne, takhle až.
  • 00:24:06 Počkej. Opravdu.
    A byli jsme někde na zájezdu
  • 00:24:09 a byli jsme prostě...
  • 00:24:11 Bylo léto,
    tak jsme byli v restauraci,
  • 00:24:15 ty sis šel odskočit
    a přišel malej chlapeček,
  • 00:24:18 přišel ke mně a říká:
    Mně se líbí Když se zamiluje kůň.
  • 00:24:22 Já říkám: Chlapečku, počkej tady.
    Přijde ten pán, tak mu to řekni.
  • 00:24:26 Tak Zdeněk přišel a já říkám:
    Tak řekni mu to.
  • 00:24:29 On řekl:
    Mně se líbí Když se zamiluje kůň.
  • 00:24:32 A ty jsi říkal: To jsi mu řekl ty.
  • 00:24:34 A já říkám: On opravdu mi to řekl.
    Tak takhle to začalo opravdu.
  • 00:24:38 -No a ona je nejoblíbenější.
    -No právě.
  • 00:24:41 Na tom Youtube má asi 9 milionů
    zhlédnutí. To je strašný.
  • 00:24:46 Když se zamiluje kůň
    tam někde v pastvinách,
  • 00:24:52 láskou hlubokou jak tůň
    tam někde v pastvinách.
  • 00:24:59 Když se zamiluje kůň
    koňskou láskou,
  • 00:25:05 zpívejte písničku,
    pro jeho klisničku, nechte ho jít.
  • 00:25:10 To se opakuje!
  • 00:25:12 Když se řekne vlnitý plech,
    tak se mi vybaví moje dětství.
  • 00:25:15 Je to jedna
    z takových mých prvních vzpomínek,
  • 00:25:18 jak jsem kolíkem
    mlátil po vlnitým plechu.
  • 00:25:21 V tý době jsem ani nevěděl,
    proč to dělám.
  • 00:25:24 Jenom jste mi řekl, abych to dělal,
    tak jsem dělal
  • 00:25:27 a hrozně mě to bavilo.
  • 00:25:29 Vlnitý, vlnitý, vlnitý plech a já,
  • 00:25:33 nevíme, že teta usnula, že hajá,
  • 00:25:37 kolíkem pohladím plechovou ohradu
  • 00:25:41 pro dobrou náladu.
  • 00:25:44 Já jsem písničky Vlnitý plech
    viděl naposledy,
  • 00:25:47 to je tak 5 nebo 6 let, když
    si ze mě kamarádi dělali srandu.
  • 00:25:51 Někde jsme byli v hospodě,
    kam teda chodím velmi málo,
  • 00:25:54 ale samozřejmě jak jsme se sešli,
    tak mi to dali sežrat,
  • 00:25:58 že mi ukázali pětiletýho Kubu,
    jak vlní plech.
  • 00:26:03 Jó, jó, na vlnitý plech,
  • 00:26:06 já mám odmalička pech.
  • 00:26:10 On ten vlnitej plech
    tak trošku přirostl ke mně,
  • 00:26:13 protože ač už se u nás
    dávno z vlnitýho plechu nestaví,
  • 00:26:16 tak Afrika a Asie
    je z něj úplně celá.
  • 00:26:19 Takže vlastně vlnitý plech
    mě provází celým životem.
  • 00:26:23 Ze všech střech a garáží
  • 00:26:27 ten plech na mě doráží.
  • 00:26:31 My jsme vůbec měli jiné cíle,
    když jsme začínali.
  • 00:26:35 My jsme se chtěli stát
    úspěšnými autory pop music.
  • 00:26:40 Až do písně Severní vítr
    jsme takhle žili a toužili.
  • 00:26:46 Marně. A když se náhodou stalo,
  • 00:26:51 že Láďa Smoljak řekl,
    ať to do filmu zpívá Uhlíř,
  • 00:26:55 když to Pavel Bobek nechce,
    tak jsme zjistili,
  • 00:26:59 vždyť my si to můžeme dělat sami.
  • 00:27:02 A zejména u těch dětských písniček
    v kombinaci s dětským sborem,
  • 00:27:07 který to vždycky
    tak jako posněží hezky,
  • 00:27:10 tak jsme si nakonec
    vystačili sami plus děti.
  • 00:27:15 Není nutno, není nutno,
    aby bylo přímo veselo,
  • 00:27:21 hlavně nesmí býti smutno,
    natož aby se brečelo.
  • 00:27:27 -Ty jsi mi hrál v divadle taky, ne?
    -Ano, správně.
  • 00:27:30 -Ježišmarjá! Kolik ti je?
    Teďko 38.
  • 00:27:35 A víš,
    v jaký písničce jsi účinkoval?
  • 00:27:37 -Ano.
    -Pan doktor Janoušek. -Správně.
  • 00:27:41 Pan doktor Janoušek,
    brejličky ze zlata,
  • 00:27:45 tvářička buclatá,
    ucho jak led.
  • 00:27:49 Pan doktor Janoušek,
    postavou maličký,
  • 00:27:54 udýchán celičký,
    přispěchá hned.
  • 00:27:58 Pan doktor Janoušek,
    brejličky ze zlata,
  • 00:28:02 tvářička buclatá,
    ucho jak led.
  • 00:28:06 -Je tady někdo, kdo...
    -Barbora píše z tábora.
  • 00:28:10 -Která to je?
    -To jsem já.
  • 00:28:13 Proč jsem se nenarodila
    o pár let dřív?
  • 00:28:18 Dneska bych krásně chodila
    se Štefanem, co říká si Stýv.
  • 00:28:25 Proč jste mě prostě neměli
    o pár let dříve?
  • 00:28:32 Řekla bych:
    Nebuď nesmělý, líbej mě Stýve.
  • 00:28:38 Dokonce mě ta písnička
    provází celým životem,
  • 00:28:41 protože realizuju tábory,
    takže ji poslouchám celkem často.
  • 00:28:45 Když jsme se koupali,
    všichni na mě koukali.
  • 00:28:49 Je to tím, že možná
    v jednodílných plávkách už jsem,
  • 00:28:54 už jsem prostě nemožná.
  • 00:28:58 Proč jsem se nenarodila,
    nenarodila dřív?
  • 00:29:07 Za těch 10 let si myslím,
    že to je spousta vzpomínek,
  • 00:29:10 spousta hezkejch vzpomínek.
  • 00:29:12 Například držení zrcadla při
    písničce Déšť bubnuje na lepenku.
  • 00:29:17 Dám ti k lůžku hrnek čaje.
  • 00:29:20 Snění, když prší,
  • 00:29:24 krásné představy se vrší.
  • 00:29:29 Štěstí pluje vzduchem,
  • 00:29:32 jsme sami na ostrově suchém.
  • 00:29:38 Mám sólo v písni Skálo, skálo.
  • 00:29:41 Skálo, skálo, skálo,
  • 00:29:47 proč je lásky málo?
  • 00:29:51 Moře, moře, moře,
  • 00:29:57 proč je tolik hoře?
  • 00:30:01 -Ta holčička, co jde tam loukou?
    -Přesně tak.
  • 00:30:04 Ta, co má ty žlutý šatičky,
    kytku ve vlasech a tak.
  • 00:30:12 Umím prase zepředu,
    nic jiného nesvedu,
  • 00:30:17 moje ruka nic jiného nenakreslí.
  • 00:30:22 Já jsem točil písničku
    Umím prase zepředu.
  • 00:30:26 Ale došlo k omylu.
  • 00:30:28 Vyšla z toho žirafa,
    a tak jsem skleslý.
  • 00:30:33 Kde jsem byl Valenta z Jinonic,
    co neumí vůbec nic.
  • 00:30:38 Valenta je z Jinonic
    a neumí vůbec nic,
  • 00:30:42 propiskou si dělá
    pouze čáry přímé.
  • 00:30:47 Což bylo celkem výstižné,
    protože jsem grafický antitalent,
  • 00:30:51 takže ani ty rovné čáry,
    které jsem měl tam nakreslit,
  • 00:30:53 tak nebyly rovné.
  • 00:30:55 Když se ale spojíme,
    my, co málo umíme,
  • 00:31:00 nakreslíme stádo zvěře,
    velmi hravě.
  • 00:31:05 Tygry, koně, různý skot,
    Valenta nám dodá plot,
  • 00:31:10 můžeme s tím vyniknouti
    na výstavě,
  • 00:31:16 můžeme s tím vyniknouti
    na výstavě.
  • 00:31:22 Dostali jsme se k něčemu,
    co jsme nikdy neviděli.
  • 00:31:25 Kamery, zvukový studia.
    Bylo to super.
  • 00:31:29 Vždycky nejlepší to bylo,
    když jsme byli někde venku.
  • 00:31:32 Jednak to všechno bylo místo školy,
    takže to bylo fajn,
  • 00:31:35 a jednak vždycky,
    když jsme byli někde venku,
  • 00:31:37 tak byla jako větší legrace, no.
    Takže já nevím,
  • 00:31:40 všechno možný. Barbora z tábora
    bylo výborný natáčení.
  • 00:31:44 Nebo když jsme dělali
    takovou tu písničku,
  • 00:31:47 já nevím, jak se to jmenovalo.
    Mléčný bar, 35 chlebíčků a tak.
  • 00:31:51 Tak tam jsme tako pobíhali.
  • 00:31:53 Měli jsme 35 chlebíčků,
  • 00:31:58 je nám jako v nebíčku.
  • 00:32:01 35 kremrolí,
  • 00:32:05 co se v puse rozdrolí.
  • 00:32:09 Pak se nese do báru
  • 00:32:13 35 pohárů.
  • 00:32:16 Když to všichni spapají,
  • 00:32:20 pak ještě 35 kakaí, kakaí, kakaí
    ježišmarja, kakaí.
  • 00:32:27 Já jsem měla ve studiu rovnátka
  • 00:32:29 takový, jak to komentoval
    pan Svěrák, pro letce noční.
  • 00:32:32 To jsou takzvaná noční rovnátka
    pro noční stíhací piloty.
  • 00:32:37 -Rovnátka jsou hit.
    -Ano. -Já bych je nasadil.
  • 00:32:40 Já mám rovnátka,
    rovnátka od Hnátka,
  • 00:32:46 já mám rovnátka vyndavací.
  • 00:32:52 Tím se v podstatě
    daj zuby do latě,
  • 00:32:59 tím se v podstatě
    krása vrací.
  • 00:33:03 Já jsem na pedagogický fakultě,
    učitelství pro první stupeň,
  • 00:33:07 takže tam se taky to hodně
    propojuje. Je hrozně zvláštní,
  • 00:33:10 že třeba děti, které učím,
    tak už mě vůbec nepoznávají.
  • 00:33:15 Ach, kamaráde z Jevíčka,
  • 00:33:18 to je normální slzička,
  • 00:33:22 která se dívce vytvoří,
  • 00:33:25 když se jí nikdo nedvoří.
  • 00:33:30 Jak jsem s ní takhle hovořil,
    mírně jsem se jí zadvořil,
  • 00:33:37 jaká je dneska velice hezká
    na kole Eska.
  • 00:33:43 Ona ta písnička
    je tak krátkej útvar,
  • 00:33:47 že aby zaujala, tak musí
    podle mě být trochu kýčovitá.
  • 00:33:54 Jo? Ona se nesmí stydět za to,
    že se do tý společnosti vystrojí
  • 00:34:01 a bere si na sebe
    co nejatraktivnější podobu,
  • 00:34:06 aby za ty 2 a půl minuty zaujala.
  • 00:34:09 Být dojat je stejně lidské
    jako se smát,
  • 00:34:13 takže v těch našich písničkách
  • 00:34:16 se nebráníme
    ani legraci, ani dojetí.
  • 00:34:19 -Je to tak?
    -Ano.
  • 00:34:21 Na zádi, na zádi kapitán se parádí.
  • 00:34:28 Hřebenem si smáčí vlasy.
  • 00:34:32 Pro koho se češe asi?
  • 00:34:36 Na zádi, na zádi kapitán se parádí.
  • 00:34:45 Ha, ha, ha, ha, há,
  • 00:34:49 ha, ha, ha, ha, ha, ha, ha.
  • 00:34:52 Ha, ha, ha, ha, ha, ha, ha,
  • 00:34:56 ha, ha, ha, ha, ha, ha, ha.
  • 00:35:01 Ha, ha, há, ha, ha, há,
  • 00:35:05 ha, ha, ha, há, ha, ha, há.
  • 00:35:09 Po Labi, po Labi
    plují velké koráby.
  • 00:35:16 Vezměte mě do Hamburku,
    jedla bych jen suchou kůrku.
  • 00:35:25 Po Labi, po Labi
    plují velké koráby.
  • 00:35:33 Po Labi, po Labi
    plují velké koráby.
  • 00:35:40 Nejdřív jsem to vnímala jako dítě.
  • 00:35:42 A teď, když sama mám děti
    a znova ty písničky posloucháme,
  • 00:35:46 tak v tom hledám úplně jiný smysl.
    A zjišťuju, jak jsou geniální.
  • 00:35:51 Dceři zpívám už od bříška
    a miluje písničky.
  • 00:35:56 Nejradši z Uhlířovek
    má asi Krávy, krávy.
  • 00:36:00 Protože má rok a půl, takže to je
    pro ni teďka oblíbená písnička.
  • 00:36:05 Jo, tak já teďka mám
    osmiměsíčního syna
  • 00:36:09 a na noc jedu
    jenom Mravenčí ukolébavku.
  • 00:36:13 Spinká a sní mravenec lesní
  • 00:36:19 v hromádce u kapradí.
  • 00:36:25 Nespinká sám,
    s maminkou je tam,
  • 00:36:30 tykadlama ho hladí.
  • 00:36:34 Já třeba teď jezdím
    jako zdravotník na tábory
  • 00:36:37 a tam se to hodně hodí, že třeba
    malejm dětem, když se stejská,
  • 00:36:41 tak jim tam častokrát zpívám
    třeba večer. než usnou.
  • 00:36:45 Já mám teďka dvě malý dětí
    a jediný, co funguje v autě,
  • 00:36:48 aby nedělaly bordel, je,
    že pouštíme CD.
  • 00:36:51 Takže my to jedeme dokola.
  • 00:36:54 Jak je ta písnička, Anežko?
  • 00:36:56 Krávy, krávy,
    jak si vlastně povídáte,
  • 00:37:00 krávy, krávy,
    jakou máte řeč?
  • 00:37:05 Krávy, krávy,
    jak si vlastně povídáte?
  • 00:37:08 Krávy, krávy,
    jakou máte řeč?
  • 00:37:12 Bů, bů, bů, bů, bů, bů,
    bů, bů, bů.
  • 00:37:16 Bů, bů, bů, bů, bů, bů,
    bů, bů, bů. Je to tak?
  • 00:37:22 Bů, bů, bů, bů, bů, bů,
    bů, bů, bů.
  • 00:37:24 Bů, bů, bů! Bů, bů, bů!
    Bů, bů, bů! bů.
  • 00:37:35 -Na shledanou.
    -Na shledanou. -Na shledanou.
  • 00:37:41 My jsme si říkali:
    Bylo by krásný,
  • 00:37:43 kdyby se ty naše věci dělaly
    na školách na besídkách.
  • 00:37:48 Kdyby si je děti samy zpívaly
    a někdy třeba i hrály na nástroje.
  • 00:37:56 No a to se splnilo.
  • 00:38:01 Nic neslyším.
  • 00:38:04 -Dobrý den.
    -Dobrý den, dobrý den.
  • 00:38:08 Tak tady zkoušíte?
    A co se učíte? Kterou pohádku?
  • 00:38:12 -O Budulínkovi.
    -A je to těžká věc?
  • 00:38:16 -Ne.
    -Ne?
  • 00:38:18 -No tak nám to ukážete?
    -Jo.
  • 00:38:22 To bylo štěstí, že nás to napadlo.
    My jsme si říkali:
  • 00:38:25 Abychom udělali muzikál,
    na to nemám.
  • 00:38:28 Já jako libretista
    bych to asi nesvedl.
  • 00:38:33 -A Jarda říká,
    že taky se na to necítí. -No.
  • 00:38:36 Ale udělat něco,
    co by bylo rozsahem skromnější,
  • 00:38:45 ale mělo by to
    nějakou dějovou kostru,
  • 00:38:48 tak to jsou ty naše operky.
    Začali jsme Budulínkem.
  • 00:38:52 Sotva Budulínek
    vymotal se z plínek.
  • 00:38:57 Sotva Budulínek
    vymotal se z plínek.
  • 00:39:02 Šel na vychování
    do chaloupky v stráni.
  • 00:39:08 Šel na vychování
    do chaloupky v stráni.
  • 00:39:11 Já jsem se do toho nechtěl pouštět,
    protože tyhle ty pohádky
  • 00:39:15 geniálně zveršoval
    František Hrubín.
  • 00:39:18 Bál jsem se, že to je drzý
    ode mě to dělat po něm.
  • 00:39:23 S babičkou a s dědou
    zdravý život vedou.
  • 00:39:28 Lesní plody jedí,
    večer spolu sedí.
  • 00:39:33 Lesní plody jedí,
    večer spolu sedí.
  • 00:39:39 U stolu velkého
    z dřeva borového.
  • 00:39:43 Když jsme toho Budulínka udělali
    a porovnal jsem to,
  • 00:39:45 tak jsem si řekl:
    Ono je to vlastně něco jiného
  • 00:39:47 básnička a hudební text.
    Takže se za to nestydím.
  • 00:39:52 Budulínku, dej mi hrášku,
    povozím tě na ocásku.
  • 00:39:59 Povozím tě po bytě,
    otevři mi, prosím tě.
  • 00:40:06 Ani nápad, ani nápad!
    Já to musím všechno spapat.
  • 00:40:13 Dveře nechám zavřené,
    nepustím tě, ne, ne, ne.
  • 00:40:20 Ne, ne, ne.
  • 00:40:23 Prostě to byl,
    myslím, šťastný nápad,
  • 00:40:26 že jsme ty Hodiny zpěvu obohatili
    o takovýhle rozsáhlejší kousky.
  • 00:40:32 No to bylo nádherný.
  • 00:40:36 Teda.
  • 00:40:39 -Ještě že jsme to napsali, viď?
    -Že jo?
  • 00:40:42 Že jsem takhle zbarvená,
    říkají mi Červená.
  • 00:40:50 Karkulka červená,
    že jsem takhle zbarvená,
  • 00:40:54 že je takhle zbarvená.
  • 00:40:57 Pacienti psychiatrické kliniky
    v Jihlavě nám poslali snímek,
  • 00:41:02 kde vidíme,
    jak jim pomohla Červená Karkulka.
  • 00:41:07 Dobrý den ptáčkové,
    dobrý den, lese.
  • 00:41:11 Ráno je takové překrásné,
    že se
  • 00:41:16 zpívat chce hlasitě
    lidem i kosům,
  • 00:41:21 pavouci na sítě
    navlékli rosu.
  • 00:41:25 Pro ně to má
    hlavně sociální význam.
  • 00:41:28 Za prvé že se dostanou z toho
    oddělení, z toho stereotypu,
  • 00:41:31 ve kterém jsou těch x let,
    které tady jsou. To je první věc.
  • 00:41:34 No a pak to největší,
    co si teda zažili všichni z nich,
  • 00:41:39 co tady byli tak dlouho,
    tak je ten pocit, že jsou někdo.
  • 00:41:41 Oni jsou pořád tady,
    co jsou pacienti,
  • 00:41:44 nic tady neznamenají pro nikoho.
  • 00:41:46 A najednou vylezou na jeviště
    a oni jsou herci.
  • 00:41:49 Já tam hraju... Držím ty stromy.
    Ne. Toho ptáka, ne?
  • 00:41:55 Já hraju myslivce.
  • 00:41:57 -Vlka.
    -To je velká role.
  • 00:42:02 -No a baví vás to?
    -Jo, ježiš.
  • 00:42:05 Kdepak bydlí přibližně?
    Severně, či jižně?
  • 00:42:13 Stařenka šedivá,
    kdepak asi přebývá?
  • 00:42:21 Říkám tam:
    Já vím, co s tím, vím, co s tím...
  • 00:42:27 Vím, co s tím, vím, co s tím.
    Já ji z vlka vyprostím.
  • 00:42:31 Pak jdu s tou puškou,
    takže mířím chvilku na vlka, že jo.
  • 00:42:36 Vím, co s tím, vím, co s tím,
    já ji z vlka vyprostím.
  • 00:42:43 Ožila, ožila,
  • 00:42:47 na svět se nám vrátila...
  • 00:42:50 Lidi jim tleskaj,
    lidi se jim smějou
  • 00:42:53 a oni jsou někdo.
    A to jim teda strašně přeju,
  • 00:42:56 protože to teda je...
    To si myslím, že je nejvíc.
  • 00:42:59 To já považuju pro ně za nejvíc,
    co může bejt.
  • 00:43:02 Hlavně když je plnej sál,
    to mě těší teda.
  • 00:43:08 Pak se kolem nich motají,
    pak jim donesou občerstvení,
  • 00:43:11 když někde jsme.
    A tleskají jim a říkají jim,
  • 00:43:13 jak jsou dobrý. A oni prostě
    se tetelej a jsou šťastní.
  • 00:43:17 Uměl byste
    mi něco zazpívat z tý role?
  • 00:43:21 Koukám, že slečna...
  • 00:43:24 Koukám, že slečna
    velmi statečná je, je, je,
  • 00:43:31 jde takhle sama tam do neznáma,
    jé, jé, jé.
  • 00:43:37 Koukám, že slečna
    velmi statečná je, je, je,
  • 00:43:47 když takhle sama
    jde do neznáma, jé, jé, jé.
  • 00:43:59 Ty budeš asi ten toulavý pes,
  • 00:44:04 salámu ti nalámu,
    pěkně to sněz.
  • 00:44:09 Pěkně to sněz,
    pěkně to sněz,
  • 00:44:14 pěkně to sněz.
  • 00:44:19 -Tak na shledanou.
    -Na shledanou.
  • 00:44:22 Děkuju mockrát, salám já moc rád,
    jé, jé, jé.
  • 00:44:26 Máme tady vzácnou návštěvu.
  • 00:44:32 Raz, dva, tři a šup!
  • 00:44:34 -Proč máš tak velkou pusu, babi?
    -V rytmu!
  • 00:44:37 Tu mám proto, abych,
  • 00:44:40 to abych tě lépe pozřela.
  • 00:44:45 -Pozor! Raz a...
    -Dívka hrůzou bledá ani nedýše,
  • 00:44:53 s babičkou se shledá
    u vlka v břiše.
  • 00:44:59 Kde teď budete hrát?
  • 00:45:01 Teď budeme hrát na Nové scéně
    u Národního divadla.
  • 00:45:08 Ožila, ožila.
    Na svět se nám vrátila.
  • 00:45:15 -I se svou babičkou.
    -Vystrašenou celičkou.
  • 00:45:22 -Ožila, ožila.
    -Ožila, ožila.
  • 00:45:25 -Na svět se nám vrátila.
    -Na svět se nám vrátila.
  • 00:45:29 -I se svou babičkou.
    -I se svou babičkou.
  • 00:45:32 Vystrašenou celičkou.
  • 00:45:34 Já se ještě zeptám klavíristky.
    To je pro mě novinka.
  • 00:45:38 Není vám ta hudba cizí?
  • 00:45:40 Vůbec není, vůbec není,
    protože jsou krásné harmonie
  • 00:45:43 a děti to baví
    a děláme to s radostí.
  • 00:45:46 -A vás taky?
    -Mě taky samozřejmě.
  • 00:45:49 -Tak to jsme mezinárodní, Jardo.
    -No to jo. Alina je z Jakutska.
  • 00:45:53 Já jsem s těma písničkama
    i pracoval.
  • 00:45:56 Já jsem dělal film Tři bratři,
    kde jsou tři minioperky spojený
  • 00:46:00 a já jsem dva roky
    žil s těma písničkama
  • 00:46:03 a to se nedá z tý hlavy vytlouct.
  • 00:46:05 To pak začnete nenávidět.
    Celej štáb to nenávidí,
  • 00:46:08 protože si jde udělat kafe
    a zpívá si i při tom kafi:
  • 00:46:12 Kafe to bych si dal.
    Jako vlk, že jo?
  • 00:46:16 No. Takže jsou vlezlý
    a to je bezvadný samozřejmě.
  • 00:46:19 Pro dětský písničky
    to je velká deviza.
  • 00:46:23 Statistika nuda je,
    má však cenné údaje,
  • 00:46:27 neklesejme na mysli,
    ona nám to vyčíslí.
  • 00:46:32 Statistika nuda je,
    má však cenné údaje,
  • 00:46:37 neklesejme na mysli,
    ona nám to vyčíslí.
  • 00:46:43 Statistika nuda je,
    má však cenné údaje,
  • 00:46:47 neklesejme na mysli,
    ona nám to vyčíslí.
  • 00:46:53 Na tom velkým koncertě mě vzalo,
    já tu halu znám
  • 00:46:56 z vystoupení
    třeba skupiny Pink Floyd.
  • 00:46:59 A najednou tam hrály
    tyhle ty písničky,
  • 00:47:02 který jsou tak strašně český
    a který znamenají vlastně
  • 00:47:05 celej můj dospělej život
    je poslouchám.
  • 00:47:08 A dojetí z toho, že tolik lidí,
    tam byly tisíce lidí,
  • 00:47:14 já nevím, 8 tisíc lidí,
    nebo kolik se tam vešlo,
  • 00:47:17 že je znaj a že je zpívají.
  • 00:47:28 Tenhle ten pocit sounáležitosti
    a nějaký tradice, nějakýho kořene,
  • 00:47:33 kterej jde do hloubky
    jak Rychlý šípy a Božena Němcová,
  • 00:47:36 do hloubky toho národa,
    tak to je dojemný,
  • 00:47:39 protože z toho cítíš
    nějaký smysl a sílu,
  • 00:47:45 kterou můžeš čerpat,
    třeba až ti bude hůř.
  • 00:47:48 Tvá tráva zelená.
  • 00:47:51 Tvá tráva zelená.
  • 00:47:55 Dál vábí nás.
  • 00:47:58 Dál vábí nás.
  • 00:48:02 Máš závoj z oblaků.
  • 00:48:04 Máš závoj z oblaků.
  • 00:48:08 Bílých jak sníh.
  • 00:48:10 Bílých jak sníh.
  • 00:48:14 Hvězdo má, bárko zázraků.
  • 00:48:16 Hvězdo má...
  • 00:48:17 Jak vidíte budoucnost
    vaši skladatelskou a textařskou?
  • 00:48:23 To je zajímavý.
  • 00:48:25 To je otázka,
    kterou my jsme zatím neřešili.
  • 00:48:28 My jsme si akorát uvědomili,
  • 00:48:31 že ta naše půlstoletá kariéra
  • 00:48:35 měla krásný vyvrcholení
    koncertem v O2 aréně.
  • 00:48:40 A byla by to taková pěkná tečka
    za tím naším případem,
  • 00:48:44 jak říkáme v Cimrmanovi,
    ale člověku se nechce skončit.
  • 00:48:49 A tak já jsem si řekl,
    že si teďka uděláme
  • 00:48:54 takovou tvůrčí pauzu,
  • 00:48:57 že nebudeme dělat
    další Hodinu zpěvu. -Ano.
  • 00:49:00 A když se nám po tý pauze
    urodí 8 písniček,
  • 00:49:05 tak požádáme Českou televizi,
    aby nás tam zase pustila.
  • 00:49:09 Taková je naše budoucnost.
  • 00:49:36 -Jak se jmenoval ten pes?
    -Max.
  • 00:49:39 Jarda se strašně bál psů
    a tady měla paní vlčáka.
  • 00:49:45 A on, aby se ho nebál,
    tak mu podstrojoval.
  • 00:49:48 Vždycky my támhle koupil buřty
    a ten pes si ho oblíbil.
  • 00:49:52 A jednou taky takhle přijde
    a objímá se s ním
  • 00:49:56 a najednou paní volá:
    Pozor, pane Uhlíř, to není Max!
  • 00:50:00 To je jeho bratr.
  • 00:50:02 A on ho pustil, zmizel
    a zamknul se za dveřma.
  • 00:50:07 Kdyby se stalo v té večerní době,
  • 00:50:10 kdy chladne každý kámen,
  • 00:50:14 že by ten soumrak přised si k tobě
  • 00:50:18 a vzal tě kolem ramen.
  • 00:50:23 A řekl by: Tak co? Jak bylo dneska?
  • 00:50:27 Co smůla a co štěstí?
  • 00:50:31 Kdopak ti spílal a kdo ti tleskal?
    A hrozil někdo pěstí?
  • 00:50:41 Řekni mu: Šlo to, šlo to.
  • 00:50:48 Láska se dařila a práce ne.
  • 00:50:53 Jindy to mívám obráceně.
  • 00:50:57 Šlo to.
  • 00:51:00 Řekni: Šlo to, šlo to.
  • 00:51:06 Tělo mi sloužilo, zaplaťpánbu,
  • 00:51:10 v duši jsem necítil žádnou hanbu,
    šlo to.
  • 00:51:17 Řekni mu: Šlo to.
  • 00:51:24 Na, na, na, ná, na, na, na...
  • 00:51:32 Šlo to.
  • 00:51:34 Řekni mu: Šlo to. Šlo to.
  • 00:51:41 Tělo mi sloužilo, zaplaťpánbu,
  • 00:51:45 v duši jsem necítil žádnou hanbu.
  • 00:51:49 Šlo to. Řekni mu: Šlo to.
  • 00:51:57 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2019

Související