iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
22. 5. 2018
20:55 na ČT2

1 2 3 4 5

38 hlasů
51085
zhlédnutí

Kolem Mileny Jesenské

Hraný dokument o životě a díle významné české novinářky a bojovnice proti nacismu.

51 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Kolem Mileny Jesenské

  • 00:00:37 Rozhodla jsem se psát o Mileně.
    Napsat o ní knihu.
  • 00:00:43 O Mileně tak, jak jsem ji znala.
    O Mileně, která byla tak statečná,
  • 00:00:48 pravdivá a psala
    a říkala věci na rovinu,
  • 00:00:52 a které nás tížily.
  • 00:01:00 ale také o Mileně,
    která byla nesnesitelná, divoká.
  • 00:01:05 Ten příval energie,
    který byl někdy tak únavný.
  • 00:01:12 To všechno byla Milena.
  • 00:01:15 Doufám, že teď
    po vynuceném mlčení let padesátých
  • 00:01:20 se konečně svět bude moct dozvědět,
    kdo byla Milena Jesenská.
  • 00:01:34 S Milenou jsme se znaly odmalička.
  • 00:01:38 Byly jsme
    takové dobré pražské rodiny.
  • 00:01:51 Jesenských bydleli v centru Prahy.
  • 00:01:54 Na Příkopech.
  • 00:02:00 V domě, kde měl pan Jesenský
    svou lékařskou ordinaci.
  • 00:02:19 Naši tatínkové byli přátelé,
  • 00:02:22 oba velcí vlastenci,
    a tak jsme se navštěvovali.
  • 00:02:33 Jak jsme si s Milenou
    hrávaly v salónu!
  • 00:02:36 Panna ležela v koutě
    a Milena vymýšlela legrační hry.
  • 00:02:42 Dvě sladké dcerušky v hradbách
    pseudorenesančního nábytku,
  • 00:02:47 kde hřměli patriarchální otcové
  • 00:02:51 a cupitavé matky
    ve směšně vyšprdlených korzetech.
  • 00:03:02 To byla úplně jiná doba.
  • 00:03:05 Začátek dvacáteho století.
  • 00:03:08 Staré Rakousko.
    O du mein Ostereich.
  • 00:03:43 Tak tady sem,
    do nezávislého týdeníku Přítomnost
  • 00:03:47 napsala Milena
    svoji vzpomínku na dětství.
  • 00:03:55 Teda už jako zralá žena.
  • 00:03:58 Ten její článek se jmenuje
    O umění zůstat stát.
  • 00:04:02 HLAS MILENY JESENSKÉ:
  • 00:04:04 Napětí
    mezi Čechy a rakouskými Němci
  • 00:04:08 jevilo se tehdy všelijak.
    A pak přišla jednou jedna neděle,
  • 00:04:13 na kterou asi nikdy nezapomenu,
    co budu živa.
  • 00:04:20 Od Prašné brány
    pochodovali rakouští studenti
  • 00:04:23 ve svých barevných čepicích,
    ale nikoliv po chodníku,
  • 00:04:28 ale prostředkem ulice.
  • 00:04:31 Najednou vyšel
    z Václavského náměstí zástup Čechů.
  • 00:04:35 A v první řadě
    těch českých lidí šel můj táta.
  • 00:04:43 A pak to šlo ráz na ráz.
    Z Havířské ulice
  • 00:04:47 vyběhl najednou zástup policie
    a postavil se mezi oba tábory.
  • 00:04:53 Nevím už vůbec, co se pak stalo.
  • 00:04:56 Vím, že třeskly nějaké rány,
  • 00:04:58 že Příkopy byly naráz prázdné,
  • 00:05:02 ale že tam zůstal jeden člověk
    před puškami stát.
  • 00:05:08 Můj táta.
  • 00:05:15 Vedle něho leželo
    na zemi něco hrozně podivného.
  • 00:05:19 Nevím, zdali jste viděli,
    jak vypadá postřelený člověk,
  • 00:05:23 když se zhroutí.
  • 00:05:25 Pak se shýbl a začal obvazovat
    tu lidskou trosku.
  • 00:05:31 Později, když jsem viděla
    několikrát zástup českých dělníků,
  • 00:05:36 do kterých střílela česká policie,
  • 00:05:39 když jsem si uvědomila,
    jak je těžké neutíkat,
  • 00:05:43 když utíká celý zástup,
    později jsem teprve pochopila,
  • 00:05:48 jak vzácné je umění zůstat stát.
  • 00:05:56 Maminka Mileně umřela hrozně brzo.
  • 00:06:00 Byla taková křehoučká, nemocná.
  • 00:06:05 Takže se stal
    důležitou figurou tatínek.
  • 00:06:12 Ono se říkalo, že se nenáviděli,
    ale nebyla to pravda.
  • 00:06:18 Oni se tak zvláštně
    sveřepě milovali.
  • 00:06:24 Oba byli tvrdohlaví, dominantní.
  • 00:06:28 Taková hassliebe.
    Jako my dva, viď?
  • 00:06:31 Hassliebe.
  • 00:06:42 Milena ale nebyla
    žádná uťáplá dceruška.
  • 00:06:45 Bylo to pěkný číslo.
    Tak třeba kradla.
  • 00:06:49 Hlavně květiny, které
    posílala svým divadelním idolům.
  • 00:06:54 A taky měla -
    a to celý život - kleptomanii.
  • 00:06:58 Ona prostě i třeba nejlepším
    kamarádům sem tam něco šlohla.
  • 00:07:04 Ale lakomá nikdy nebyla.
  • 00:07:06 Naopak byla rozdávačná,
    a to na účet pana otce,
  • 00:07:10 který teda láteřil, ale
    nakonec vždycky všechno zaplatil.
  • 00:07:48 Milena gymnazistka!
  • 00:07:51 Gymnázium Minerva, to bylo
    první dívčí gymnázium v Praze.
  • 00:07:55 Líheň emancipace.
  • 00:07:59 Kluci tenkrát pokřikovali:
    Dívko z Minervy, nervi mi mý nervy!
  • 00:08:07 Emancipaci nezastavili.
  • 00:08:11 Mileně se tady dostalo
    klasického solidního vzdělání,
  • 00:08:15 ale říkalo se jí kraválistka.
  • 00:08:17 Byla krásná, sebevědomá,
    a tak vyváděla.
  • 00:08:23 Strhávala na sebe pozornost.
  • 00:08:28 Milovala tanečnici Isidoru Duncan
    a podle ní nosila průhledné řízy.
  • 00:08:36 Provokovala konzervativní měštáky.
  • 00:08:39 Uměla to s elegancí a přirozeností.
  • 00:08:46 Já jsem ji
    tehdy pozorovala spíš zpovzdálí.
  • 00:08:54 Milena mě ignorovala.
  • 00:08:57 Nebyla jsem pro ni
    dost intelektuální,
  • 00:09:01 protože mě
    už tenkrát zajímalo řemeslo.
  • 00:09:07 My jsme byly vůbec první
    generace žen, co sportovala.
  • 00:09:13 Naše matky jen seděly doma
    a dýchaly špatný vzduch.
  • 00:09:22 Milena jezdí s tátou na vejlety.
  • 00:09:28 Lyžuje.
  • 00:09:30 Chodí plavat.
  • 00:09:33 A pleje tenis
    s fešáckýma trenérama.
  • 00:09:37 Jo a táta ji přihlašuje do Sokola.
  • 00:09:42 To Milenu bavilo.
  • 00:09:49 No a pak tady byli Arconauti.
  • 00:09:55 Ti Milenu přitahovali nejvíc
    a ona je.
  • 00:10:11 Milena se totiž vykašlala
    na studium medicíny,
  • 00:10:15 na kterém trval tatínek.
  • 00:10:18 A Café Arco se pro ni stalo
    takovou univerzitou.
  • 00:10:24 Tenhle prostor ji fascinoval.
  • 00:10:27 Chodili sem psát,
    diskutovat a samozřejmě popíjet
  • 00:10:31 německy píšící židovští literáti.
    Takzvaný Pražský kruh.
  • 00:10:37 Tady se Milena seznámila
    s Franzem Werfelem,
  • 00:10:42 Maxem Brodem,
  • 00:10:46 Johannesem Urzidilem,
  • 00:10:48 Franzem Kafkou
  • 00:10:52 a Ernstem Pollakem.
  • 00:11:21 Z MAGNETOFONU
    Ona měla ohromnou přitažlivost.
  • 00:11:24 Byla velmi intelektuální,
    ale byla přitom velmi elementární.
  • 00:11:33 A měla takovou
    "přírodnou láskavost" v sobě.
  • 00:11:37 My jsme ji vlastně
    všichni měli velmi rádi.
  • 00:11:42 Já bych téměř řekl, každej z nás
    ji nějakým způsobem miloval.
  • 00:11:47 A na ní bylo to krásné,
    že ona velkým instinktem,
  • 00:11:52 který ona skutečně měla,
    okamžitě vynalezla
  • 00:11:58 toho nejdůležitějšího člověka
    z našeho kruhu,
  • 00:12:02 který skutečně byl velkým
  • 00:12:05 a který ji
    nejvíce potřeboval - Kafku.
  • 00:12:14 Kafkovi se možná líbila,
  • 00:12:17 ale nakonec ji klofnul
    ten ošklíbr Pollak.
  • 00:12:22 Ernst Pollak - literát bez díla.
  • 00:12:25 Literat ohne werk.
  • 00:12:29 Byl to velkej intelektuál
    a rádce všech spisovatelů.
  • 00:12:35 Milena se do něj úplně pobláznila,
  • 00:12:38 ale těžko říct, co na něm viděla.
  • 00:12:42 Mně se teda vůbec nelíbil.
  • 00:12:45 A starej byl.
  • 00:12:48 Bylo mu 30.
  • 00:12:57 Pan Jesenský byl vysloveně
    proti tomuhle vztahu.
  • 00:13:01 Nelíbilo se mu,
    že Ernst je Žid, a ne Čech.
  • 00:13:04 A celkově mu moc neležel.
  • 00:13:07 Představoval si
    pro Milenu jinýho ženicha.
  • 00:13:11 Nechal ji zavřít
    do blázince ve Veleslavíně,
  • 00:13:14 kde jí hned dali diagnózu -
    absence morálního orgánu.
  • 00:13:20 Po několika měsících se ji ale
    Ernstovi podařilo osvobodit.
  • 00:13:24 No a táta nad nima mávnul rukou.
  • 00:13:27 Ať je svatba,
    ale ať mu nejsou na očích.
  • 00:13:31 Novomanželé odjeli do Vídně.
  • 00:13:35 A to vše se odehrávalo
    v kulisách první světové války.
  • 00:15:12 V poválečné Vídni
    zažívala Milena těžké období.
  • 00:15:23 Byla hodně sama.
  • 00:15:25 Ernst ji podváděl
    a jeho život se stejně jako v Praze
  • 00:15:30 odehrával po kavárnách.
  • 00:15:33 Z téhle krize se ale zrodil
    její novinářský talent.
  • 00:15:39 Stala se vídeňskou dopisovatelkou
    pro české noviny Tribuna.
  • 00:15:44 Kromě článků o módě,
    které se po ní vyžadovaly,
  • 00:15:47 se Milena snažila psát
    vždy o tom důležitém -
  • 00:15:53 o životě kolem ní.
  • 00:15:58 HLAS MILENY JESENSKÉ
    Je-li něco ve Vídni, čeho se bojím,
  • 00:16:02 je to ten zatuchlý zápach
    kysaného zelí,
  • 00:16:06 který čpí z každé ulice
    už po třetí zimu
  • 00:16:09 jako jedovatý výpar lidské bídy.
  • 00:16:13 Ty kusy špinavého zelí,
    které plovou v zavařené vodě
  • 00:16:17 a které se předkládají
    ve všech veřejných kuchyních.
  • 00:16:21 Jak vypadají vídeňské ulice?
  • 00:16:24 Po zdech a kandelábrech
    vlají otrhané barevné hadry,
  • 00:16:28 zbytky vídeňských voleb,
    které tak přežalostně dopadly.
  • 00:16:34 Prachu a špíny
    je zde dost a dost.
  • 00:16:37 Vše je otlučené,
    opotřebované válkou.
  • 00:16:42 Jen ve městě je ostrůvek
    jakési elegance a nádhery,
  • 00:16:47 ale ta vyčuhuje na všechny strany
    pustým, teskným předměstím.
  • 00:16:58 V té době si začali s Kafkou
    psát ty slavné Briefe am Milena.
  • 00:17:06 Začalo to
    jako pracovní korespondence
  • 00:17:09 ohledně Kafkových textů, které
    se Milena rozhodla překládat.
  • 00:17:14 Byla vůbec první překladatelkou
    Kafkova díla.
  • 00:17:21 Ale docela brzo
    se ráz korespondence proměnil,
  • 00:17:26 protože ti dva
    se do sebe zamilovali.
  • 00:18:18 Strávili spolu jen pár dní.
    Kafka přijel za Milenou do Vídně.
  • 00:18:25 Vláčela jsem ho
    po kopcích za Vídní.
  • 00:18:29 Když zavřu oči,
    vidím dosud, jak se namáhá.
  • 00:18:34 Celý den běhal nahoru a dolů,
    chodil na slunci,
  • 00:18:39 ani jednou nezakašlal.
    Strašně mnoho jedl a spal.
  • 00:18:44 Byl prostě zdráv a jeho nemoc
    nám v těch dnech připadala
  • 00:18:50 asi jako malé nachlazení.
  • 00:18:54 Znala jsem jeho úzkost dřív,
    než jsem poznala jeho.
  • 00:18:58 Za 4 dny, co byl se mnou,
    tu úzkost ztratil.
  • 00:19:05 Smáli jsme se jí.
  • 00:19:08 Ale dokud bude mít tu úzkost,
    nikdy se neuzdraví.
  • 00:19:18 Sem tam si ještě napsali.
  • 00:19:20 On její články četl pořád rád.
  • 00:19:26 Ale to muselo skončit.
    To nemohlo fungovat.
  • 00:19:30 Ona byla divoká a vášnivá
  • 00:19:34 a on s tím svým
    věčným strachem ze života.
  • 00:19:40 Ani nevím,
    kde skončily její dopisy.
  • 00:19:45 Dopisy Franzovi.
  • 00:19:48 Asi je spálila.
  • 00:19:51 Tak se to dřív dělalo.
  • 00:20:02 Proč jsou skoro všechna
    moderní manželství nešťastná?
  • 00:20:08 Dva lidé, dvě malé, osamocené,
    tolika beznadějnostem,
  • 00:20:14 truchlivostem a bezvýhlednostem
    vydané lidské vši,
  • 00:20:19 oba podle přirozeného zákona
    nešťastni,
  • 00:20:22 mají být najednou,
    zavřeni do jednoho jména,
  • 00:20:27 do jednoho jmění, osudu,
  • 00:20:31 mají být jen proto,
    že jsou dva, šťastni?
  • 00:20:45 V polovině 20.let
    se Milena vrací do Prahy.
  • 00:20:48 Rozvedená s Pollakem
    a plná energie psát.
  • 00:20:54 Z Prahy se mezitím stala
    moderní metropole.
  • 00:20:57 Československo je mladé, my taky
  • 00:21:00 a chceme se podílet
    na tomto novém světě,
  • 00:21:04 spoluvytvářet ho.
  • 00:21:20 A konečně se naše životy
    zase střetnou.
  • 00:21:23 Jsem ted už
    profesionální textilní návrhářka
  • 00:21:26 a jsem součástí Milenina týmu.
  • 00:21:30 Píšu pro ni články
    o textilnictví a bytovém designu.
  • 00:21:34 Milena vede
    ženskou hlídku Národních listů.
  • 00:21:37 A vede ji s energií sobě vlastní.
  • 00:21:40 Rozdává úkoly, sama pořád píše,
    je motorem nás všech.
  • 00:21:46 Její nadšení je nakažlivé.
  • 00:21:50 Drahá Slávo!
    Musíš mi zase pomoci.
  • 00:21:54 Víš, chci zavést rubriku
    Žena v umění, v práci a ve sportu
  • 00:22:00 a chci pod tento titul
    získat krátké črty žen
  • 00:22:04 ze všech vrstev vůbec -
    služky, dělnice, ošetřovatelky,
  • 00:22:08 úřednice, lékařky, herečky,
    aby se nějak projevily.
  • 00:22:14 Projev se, prosím tě,
    co jedna z prvních.
  • 00:22:17 Napiš mi článek o tom za prvé,
    jak ses dala na textilnictví,
  • 00:22:23 za druhé, co na tom máš nejraději,
  • 00:22:26 a za třetí, jaké cíle sleduješ.
  • 00:22:29 Může to být kratičké.
    Prosím Tě moc pěkně, Slávo,
  • 00:22:34 já to hrozně potřebuju!
  • 00:22:37 Všechny ženské novinářky, a nebylo
    jich tenkrát opravdu mnoho,
  • 00:22:42 směly psát akorát
  • 00:22:45 takzvané ženské hlídky
    jednotlivých novin.
  • 00:22:50 To byly přílohy
    určené primárně pro ženy
  • 00:22:54 a neměly být moc složité
    na rozdíl od hlavních listů,
  • 00:22:57 kam psali výhradně
    a pouze naši mužští kolegové.
  • 00:23:10 Je veliký omyl, myslíme-li si,
    že je móda něco dobrého.
  • 00:23:16 Naopak. Móda je něco vysloveně
    otrockého a mechanického.
  • 00:23:24 Každá nová móda je omylem.
  • 00:23:26 To dokazuje
    každá ještě novější móda.
  • 00:23:31 Dáma není nikdy nevkusně oblečena.
  • 00:23:35 Nechci tím říct,
    že má plnou skříň obleků.
  • 00:23:40 Snad má jen dvoje šaty,
    ale ty jsou tak dobré,
  • 00:23:45 decentní a tak nevtíravé,
    že se hodí všude.
  • 00:23:55 Milena byla intelektuálka
  • 00:23:57 a pouhé nějaké prostičké tlachání
    o módě jí nemohlo stačit.
  • 00:24:05 HLAS MILENY JESENSKÉ:
    Chtěla jsem porazit tu pověru,
  • 00:24:08 že musí být ženská hlídka
    blbá žvástanina v novinách.
  • 00:24:14 Chci tam přivést ženské,
    které něco dovedou,
  • 00:24:18 a chci tam mít slušné články,
    ankety a i od mužů články.
  • 00:24:24 Nemusí tam být
    jen recepty a ruční práce.
  • 00:24:28 Není třeba, aby dobré věci
    byly v listě a méněcenné v hlídce.
  • 00:24:47 A pak začala dělat
    časopis Pestrý týden.
  • 00:24:57 To bylo úplné zjevení.
  • 00:24:59 Konečně moderní obrázkový časopis!
  • 00:25:03 Jak se tady
    pracovalo s fotografií!
  • 00:25:07 Byly tu novinky z celého světa.
    Psalo se tu nejen o módě,
  • 00:25:11 ale o kultuře,
    sportu, vědě, zvířatech.
  • 00:25:16 Prostě o všem zajímavém.
  • 00:25:54 Všechny jsme
    pořád strašně pracovaly.
  • 00:25:59 Milena nás tou svojí energií
    táhla dál a dál.
  • 00:26:06 Ale na zábavu
    jsme si taky čas našly.
  • 00:26:10 Žily jsme jazzem.
  • 00:26:15 HUDBA
  • 00:26:33 Milena a Krejcar! Sbalila ho.
  • 00:26:36 Básníka stavby.
  • 00:26:39 Jaromír Krejcar byl architekt
    a člen umělecké skupiny Devětsil.
  • 00:26:44 Ti dva byli pro všechny kolem
  • 00:26:47 ztělesněním
    emancipovaného moderního páru.
  • 00:26:51 Vzali se dost rychle.
  • 00:27:10 Krejcar postavil dům
    na Francouzské ulici.
  • 00:27:15 A úplně nahoře si zařídili byt
    s parádní terasou.
  • 00:27:25 Samozřejmě že všechno muselo být
    v tom nejčistším funkcionalismu.
  • 00:27:33 Tenkrát jsme se všichni řídili tím,
    že ornament je zločin.
  • 00:27:55 HUDBA
  • 00:28:03 Milena a Krejcar byli bohémové.
  • 00:28:07 Těch večírků, co jsme zažili
    na jejich terase!
  • 00:28:12 Mileniny visuté terasy.
  • 00:28:15 Chodila sem celá levicová Praha -
  • 00:28:19 avantgardisti, surrealisti,
    dadaisti, futuristi, komunisti.
  • 00:28:26 Peníze jenom lítaly. Ani Milena,
    ani Krejcar neuměli šetřit.
  • 00:28:31 HUDBA
  • 00:28:38 Nebylo výjimkou,
    že si vzpomněli uprostřed večírku,
  • 00:28:42 že by bylo krásné
    být zrovna ted v Tatrách,
  • 00:28:45 a odjeli tam taxíkem.
  • 00:28:48 No a pak se objížděli
    přátelé a známí,
  • 00:28:52 aby jim půjčili peníze.
  • 00:29:10 Drahá Slávo, já chci jen říci,
    proč nevím,
  • 00:29:15 mám-li či nemám-li Vás
    tedy o tu pomoc prosit
  • 00:29:20 a je li ode mne sprosté přijímat
    stále od vás a nevracet ničeho.
  • 00:29:25 Potřebovala
    bych si vypůjčit peníze.
  • 00:29:28 Asi 6-7 tisíc.
    Ale vracet je mohu až příští jaro.
  • 00:29:33 Máme dluhy a já na to nestačím.
    Kancelář a činže a Bauhaus
  • 00:29:38 a Jaromír je tady začátečník,
    a peníze se tedy nehrnou.
  • 00:29:46 Ta její nezodpovědnost!
  • 00:29:48 Vždycky si sama
    všechno zkomplikovala.
  • 00:29:51 Těhotná odjela lyžovat
    a poranila si koleno.
  • 00:29:54 Pak i kvůli tomu
    byl porod nesmírně těžký
  • 00:29:57 a nevědělo se,
    jestli to Milena vůbec přežije.
  • 00:30:06 Přežila a narodila se
    zdravá holčička Honza.
  • 00:30:14 Mileně se ale pochroumaná noha
    už nikdy nespravila.
  • 00:30:17 Do konce života kulhala, ztloustla
    a tak nějak zmatronovatěla.
  • 00:30:23 A navíc si od porodu
    nesla závislost na morfiu.
  • 00:30:28 Těžká zkouška pro manželství,
    které začalo tak idylicky.
  • 00:30:32 Dva lidé svázaní
    do jednoho jména, jmění a osudu
  • 00:30:37 mají být štastni.
  • 00:30:43 Ale je tady malá Honza.
  • 00:30:52 Milena rediguje časopis
    pro moderní život Žijeme.
  • 00:31:15 Společně s Krejcarem
    plane pro komunismus.
  • 00:31:25 Krejcar a Milena byli spíš takoví,
    jak se říká, salónní komunisti.
  • 00:31:32 Krejcar se rozhodl
    žít v Sovětském svazu,
  • 00:31:35 tvořit
    novou architekturu budoucnosti.
  • 00:31:38 Odjel tam sám a bez rodiny.
  • 00:31:48 Hodně se tam spálil.
    Vrátil se plný deziluzí,
  • 00:31:51 ale s novou ženou Rivou
    a na dálku rozvedený s Milenou.
  • 00:32:07 Milá Slávko! Ležím pořád stejně
    a noha bolí pořád stejně.
  • 00:32:13 Pokroky jsou hlemýždí.
  • 00:32:17 Moje veškerá trpělivost
    čerpá jen z těch morfiových fiolek.
  • 00:32:21 Připadám si někde na dně něčeho,
    co ani nemohu přehlédnout.
  • 00:32:26 Nešťastná není správné slovo,
    ale zničená si připadám a jsem.
  • 00:32:34 Ale Ty už mě nemáš ráda, Slávo,
    a mně je to vždy strašně líto,
  • 00:32:40 když se mnou mluvíš
    jako s malým dítětem
  • 00:32:43 a nechceš se mnou mluvit,
    jako mluvíš s jinými.
  • 00:32:47 Nikdy mi o sobě nic neříkáš
  • 00:32:49 a zůstáváš mi cizejší,
    než jsi jiným.
  • 00:32:58 Ty už mě nemáš ráda.
  • 00:33:04 Já jsem ji milovala.
  • 00:33:09 Jenže ona nechtěla.
  • 00:33:19 Jestli byla někdy Milena oficiální
    členkou komunistické strany,
  • 00:33:23 jsem se nikdy nedopátrala.
    Každopádně na rozdíl ode mě
  • 00:33:28 někdy kolem roku 1935
    se se stranou nadobro rozešla.
  • 00:33:40 Komunistická strana
    nechala však lidu velké dědictví.
  • 00:33:44 Domnívám se, že neblahé,
  • 00:33:47 neboť je zkřiveno
    propagandistickými rozměry,
  • 00:33:50 slepou vírou v Sovětský svaz.
  • 00:33:53 Sovětský svaz stal se legendou,
    podobající se legendě o Blaníku.
  • 00:34:00 Až bude českému lidu nejhůře,
  • 00:34:03 přijde Rudá armáda
    a český lid spasí.
  • 00:34:07 Dělníku československý, možno
    ti říci, příteli, pouze jediné:
  • 00:34:12 Přestaň věřit!
  • 00:34:15 Odnikud nepřijde Spasitel.
  • 00:34:17 Není Blaníků.
    Jsi sám a sám sobě pomůžeš.
  • 00:34:30 To, o čem tady Milena píše,
    jsem pochopila až mnohem později,
  • 00:34:36 protože já jsem tenkrát
    v Sovětský svaz bezmezně věřila.
  • 00:34:41 V té době jsme se
    už s Milenou moc nevídaly.
  • 00:34:44 Každá jsme stály na jiné straně.
  • 00:34:48 Ale jednou pozdě večer
    mě k sobě zavolala.
  • 00:35:04 To osobní kouzlo,
    ten pohled do očí.
  • 00:35:08 Všechno si zachovala.
  • 00:35:24 Měla krizi.
  • 00:35:26 Stěžovala si na bolesti
    a chtěla vědět,
  • 00:35:30 jestli já jsem
    taky měla po operaci,
  • 00:35:33 jestli jsem měla tak beznadějný
    pocit méněcennosti jako ona.
  • 00:35:40 Ale já jsem o tomhle
    nikdy moc nepřemýšlela.
  • 00:35:54 Snažila jsem se Mileně vysvětlit,
  • 00:35:56 že jsem nikdy
    tak jako ona nesportovala
  • 00:36:00 a nebyla jsem nikdy
    tak svižná po těle.
  • 00:36:03 Snažila jsem se ji utěšit.
  • 00:36:07 Dívala se na mě,
    pak se srdečně zasmála a řekla,
  • 00:36:12 že jsem tak prostý člověk.
  • 00:36:57 V roce 1937 navrhne
    Ferdinand Peroutka Mileně,
  • 00:37:01 aby psala politické články
    do jeho týdeníku Přítomnost.
  • 00:37:05 Milena přijímá.
    Je to velká příležitost.
  • 00:37:09 Konečně se může věnovat
    čistě politickým tématům.
  • 00:37:13 Československo je ohroženo.
    Národ je v krizi.
  • 00:37:18 To Milenu aktivizuje.
  • 00:37:20 Přestane s morfiem,
    zapomene na vlastní krizi.
  • 00:37:30 Vydává se do Sudet
  • 00:37:33 a navzdory své chromé noze
    dělá reportáže v terénu.
  • 00:37:42 Úloha reportéra
    se někdy podobá úloze hyeny.
  • 00:37:47 Obchází s notýskem
    a zapisuje si lidské útrapy,
  • 00:37:52 aby je sdělil novinám.
  • 00:37:55 Kdyby to dělal
    bez jiskřičky naděje,
  • 00:37:59 že jeho vytištěná slova pomohou,
    nestál by ani za podání ruky.
  • 00:38:15 Všichni uprchlíci byli přesvědčeni,
    že už utíkají ve válce.
  • 00:38:21 Někde jim henleinovci
    stříleli rovnou do oken.
  • 00:38:29 Viděla jsem dětský kočárek
    s ustřeleným kolečkem,
  • 00:38:33 viděla jsem ženu,
    která tu porodí brzy dětátko.
  • 00:38:37 Povídají vám samé prosté věci,
    protože život je obyčejný
  • 00:38:42 a hrůza je obyčejná,
    nevznešená a strašně lidská.
  • 00:38:47 Měla jsem knedlíky v hrnci,
    ale už jsem je nestačila vyndat.
  • 00:38:52 Srdce se vám na chvíli zastaví,
  • 00:38:54 protože v obyčejných věcech
    je míra lidských osudů.
  • 00:39:24 Milena bydlí v té době
    v Kouřimské ulici číslo 6.
  • 00:39:28 Její byt se stal útočištěm
    všech lidí, kteří to potřebují.
  • 00:39:33 Pomáhá různým emigrantům.
    Nejenom židovským,
  • 00:39:36 ale také
    německým demokratům a Čechům,
  • 00:39:39 kteří plánují emigrovat.
  • 00:39:42 Milena pořád
    ještě v téhle době říká věci,
  • 00:39:46 které jiní říkat nesmějí.
    Ona se nebojí.
  • 00:39:51 Je čas, aby couvla,
    ale to ona neudělá. Stojí pevně.
  • 00:39:57 Mutter Milena
    se stará se o svoje svěřence.
  • 00:40:01 O emigranty, o čtenáře.
  • 00:40:05 Neustupuje.
  • 00:40:11 V půl deváté a 5 minut
    dne 15.března 1939
  • 00:40:16 přijelo říšskoněmecké vojsko
    na Národní třídu.
  • 00:40:21 Po chodnících
    proudily zástupy lidí jako jindy.
  • 00:40:26 Nikdo se nedíval,
    nikdo se neohlížel.
  • 00:40:30 Německé obyvatelstvo Prahy
    říšské vojáky vítalo.
  • 00:40:34 I oni se k nám chovali slušně.
    Je vůbec podivné,
  • 00:40:38 jak se změní věc,
    rozpadne-li se nějaká formace
  • 00:40:41 na jedince
    a stojí-li člověk před člověkem.
  • 00:40:50 Na Václavském náměstí potkala česká
    dívka skupinu německých vojáků.
  • 00:40:56 Vyhrkly jí po tvářích slzy.
    Přistoupil k ní německý voják
  • 00:41:01 a povídá: Aber Fraulein,
    wir konnen doch nichts dafur.
  • 00:41:06 Ale slečno, my za to nemůžeme.
  • 00:41:10 A tak tu stáli proti sobě dva lidé
    a nikdo z nich za to nemohl.
  • 00:41:21 Mileně psaní nestačí.
    Chce pomáhat víc.
  • 00:41:25 Přímo se zapojuje do odboje.
    Pomáhá organizovat
  • 00:41:28 ilegální přechody do zahraničí,
    nejčastěji do Anglie.
  • 00:41:32 Spoluvytváří nejrozšířenější
    odbojový časopis V boj.
  • 00:41:37 Časopis pak pod svůj vliv získává
  • 00:41:40 největší odbojová skupina
    Obrana národa.
  • 00:41:47 Tenkrát jsem ji viděla naposledy.
    V kavárně Bellevue.
  • 00:41:53 Její pohled.
    Nesmělé pozdravení kývnutím hlavy.
  • 00:41:58 Spěchám dál.
  • 00:42:03 12.listopadu 1939
    ji zatklo gestapo.
  • 00:42:08 Odvezli ji do Petchkova paláce,
    sídla pražského gestapa.
  • 00:42:12 Tady ji podrobují
    vyčerpávajícím výslechům.
  • 00:42:16 Milena odolává, nikoho neudá.
  • 00:42:22 Tyhle výslechy
    jsou strašné nerváky.
  • 00:42:26 Ty jejich otázky
    jsou tak nesmyslné,
  • 00:42:29 tak idiotské,
    vždy na pokraji zdravého rozumu
  • 00:42:33 a spíše již na druhé straně.
  • 00:42:36 Celou noc pak přemítám,
    jakou otázkou mě můžou přepadnout,
  • 00:42:40 a také pochybami,
    kdo je vlastně šílenec,
  • 00:42:45 zda ti fašisti tam,
    či snad já že jsem pozbyla rozumu?
  • 00:43:10 Různě s ní šíbrovali.
    Věznili ji v Drážďanech
  • 00:43:14 a pak zase v pankrácké věznici.
    Odtud pochází moták tatínkovi.
  • 00:43:21 Šílený stesk po Honze.
  • 00:43:25 Půl života za hodinu s Honzou!
  • 00:43:41 Jsem docela tupá,
    brečet vůbec nedovedu.
  • 00:43:47 Už jsem nějak vyčerpala
    všechnu míru bolesti.
  • 00:43:52 Ale jak jen zapomenu očí
    všech těch rozvážených lidí,
  • 00:43:57 kteří se na nás mohli jen podívat,
    promluvit jsme nemohli.
  • 00:44:01 Peroutka mi říkal tu noc,
    než byl zatčen:
  • 00:44:05 Bože,
    jak já se zbavím té nenávisti?
  • 00:44:10 A já jsem přece poznala
    skvělé a laskavé Němce.
  • 00:44:15 Můj vyšetřující soudce
    byl nádherný člověk
  • 00:44:18 a ta dozorkyně,
  • 00:44:21 tu budu celý život milovat
    jako svou sestru.
  • 00:44:27 Nenávist Milenu nikdy nepohltila.
  • 00:44:31 Vždycky uměla dobře rozlišovat,
    že není Němec jako Němec.
  • 00:44:37 V roce 1940
    byla Milena poslaná bez soudu
  • 00:44:42 do koncentračního
    tábora Ravensbruck.
  • 00:45:13 Špatné podmínky
    prý snášela velmi statečně
  • 00:45:16 a naopak všem dodávala odvahu.
  • 00:45:31 Tohle je to, co po Mileně zbylo.
  • 00:45:34 Dárky od jejích spoluvězenkyň.
  • 00:45:39 Jinak po ní nezůstalo vůbec nic.
  • 00:45:43 Zdravotně na tom Milena
    byla moc špatně.
  • 00:45:47 Vězeňskej doktor se rozhodl,
    že ji odoperuje ledvinu,
  • 00:45:53 ale byl to gynekolog
    a dopadlo to katastrofálně.
  • 00:46:13 Milena umřela 17.května 1944.
  • 00:46:19 Její popel skončil na dně
    Furstenberského jezera
  • 00:46:23 tak jako popel více
    než 25 tisíců ravensbruckých žen.
  • 00:46:31 Všechno na světě lze zničit,
    rozbít a utýrat.
  • 00:46:39 Myšlenky ne.
  • 00:46:41 Myšlenka Velké iluze,
    že bude jednou svět,
  • 00:46:45 v němž lidé nebudou státi
    jako nepřátelé proti sobě,
  • 00:46:50 neboť skutečnost
    stejného pojmu cti,
  • 00:46:54 povinnosti a statečnosti
    bude větší než skutečnost hranic,
  • 00:46:59 nemůže nikdy zahynouti.
  • 00:47:04 Stále znovu ji ponesou lidé světem.
  • 00:49:32 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2018

Související