iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
4. 10. 2017
20:20 na ČT art

1 2 3 4 5

67 hlasů
64619
zhlédnutí

Psaní do nebe

Divadlo Járy Cimrmana odehrálo svou první premiéru právě před 50 lety – 4. října 1967. Půlstoleté jubileum oslavili jeho členové mimořádným programem, do nějž zařadili dnes již kultovní scény z her autorské trojice Cimrman – Smoljak – Svěrák.

78 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Psaní do nebe

  • 00:00:33 -Dobrý večer, milé divačky
    a milí diváci.
  • 00:00:37 K padesátinám divadla Járy Cimrmana
    vyslechněte, prosím, psaní do nebe.
  • 00:00:43 Milý Láďo, podle Cimrmanovy hry
    České nebe to vypadá,
  • 00:00:48 že Komenský obstarává praotci
    Čechovi všechny knížky,
  • 00:00:52 které dole vyjdou.
  • 00:00:54 Jestli v české nebeské komisi
    tato praxe trvá,
  • 00:00:58 mohl by ses přes toho pohana
    dostat i k novince
  • 00:01:01 Půl století s Cimrmanem.
  • 00:01:03 To mě vedlo k myšlence,
    napsat ti do ní zprávu,
  • 00:01:07 jak se tvému divadlu
    vede bez tebe.
  • 00:01:10 Už je to 6 let, co jsme se
    v kladenské nemocnici
  • 00:01:13 naposledy viděli.
    Z postele jsi mě tenkrát ujistil,
  • 00:01:17 že doba, po kterou za tebe hraju
    všechna představení brzy skončí
  • 00:01:22 a že mě za 10 dní vystřídáš.
    Nevypadal jsi dobře,
  • 00:01:26 ale chtělo se mi tomu věřit,
    protože jsem byl často svědkem toho,
  • 00:01:31 že jsi bavil diváky,
    i když ti bylo zle.
  • 00:01:34 Po týdnu mě brzy ráno,
    ještě za tmy,
  • 00:01:38 ve zlínském hotelu
    probudil telefon zprávou,
  • 00:01:41 že už mě nikdy nevystřídáš.
  • 00:01:44 Divadlo Járy Cimrmana,
    pro které jsme spolu 40 let psali,
  • 00:01:49 se tak ocitlo bez svého režiséra,
    autora a kmenového herce.
  • 00:01:54 Stáli jsme před otázkou, jestli
    to není jeho přirozený konec?
  • 00:01:59 A usoudili jsme,
    že se pokusíme ho oddálit.
  • 00:02:03 Důvodem tohoto rozhodnutí
    nebyla obživa,
  • 00:02:06 a jestli byla,
    tak ne tím hlavním.
  • 00:02:10 Nedokázali jsme se smířit
    s představou,
  • 00:02:13 že se jako smutní pozůstalí
    rozejdeme
  • 00:02:15 a přestaneme dělat to, co milujeme
    a co má tolik věrných diváků.
  • 00:02:21 Protivilo se nám pomyšlení,
    že těch 15 komedií,
  • 00:02:24 které jsme spolu přivedli na svět
  • 00:02:27 a které nikdo nezahraje tak dobře,
    jako my, přestane žít.
  • 00:02:32 To bych tě nesměl znát, Láďo,
    abych nevěděl,
  • 00:02:36 že kdybych odešel dřív já,
    uvažoval bys úplně stejně.
  • 00:02:41 Také bys nedokázal rozpustit
    tu sehranou
  • 00:02:44 a jinde nevídanou posádku
    divadelní lodi.
  • 00:02:48 Naše dávná zásada hledat
    nové herce mezi kulisáky,
  • 00:02:52 a nechat je působit
    v obou profesích,
  • 00:02:55 vytvořila v divadle atmosféru,
    kterou jinde těžko najdeš.
  • 00:03:00 Ti kluci, jak víš, jsou jeden večer
    dělnická třída a druhý večer umělci.
  • 00:03:07 A přitom to umělectví
    jim vůbec nestoupne do hlavy.
  • 00:03:14 Třeba takový Marek Šimon,
    kterého...
  • 00:03:26 Marek Šimon přijde do práce
    a já se ho zeptám:
  • 00:03:29 "Marku, můžu ti dneska
    říkat kolego?"
  • 00:03:32 -Dneska ne,
    dneska jsem lopata.
  • 00:03:35 -Druhého dne zase přijde do práce
    a já se ho zeptám:
  • 00:03:40 "Můžu ti dneska říkat kolego?"
    -Dneska jo, dnes jsem princ Jasoň.
  • 00:03:47 -Když se kulisák stane hercem,
    je nejdřív kožený a vyplašený
  • 00:03:52 a postupně tu trému ztrácí
    a osměluje se.
  • 00:03:56 A potom jako u vytržení...
    -A taky princ Zdrcoň.
  • 00:04:03 -Ano, to také,
    ale už sem hlavně nechoď.
  • 00:04:10 Měli jsme pravdu v tom,
  • 00:04:12 že ochotníci se chovaj
    ochotnicky proto,
  • 00:04:16 že jim je dopřáno takových
    čtyř, pěti představení.
  • 00:04:21 Má-li neškolený člověk
    trochu hereckého talentu,
  • 00:04:26 tak po takových padesáti
    reprízách se uvolní
  • 00:04:30 a my se nestačíme divit,
  • 00:04:33 jak je po té 50. repríze
    přirozený a dobrý.
  • 00:04:37 Místo strachu nastoupí dobrý pocit
    pobytu na jevišti.
  • 00:04:42 Třeba takový Robert Bárta,
    na něm je to hezky vidět.
  • 00:04:48 Přivítáme ho potleskem taky.
  • 00:04:56 Původně řadový nosič
    bočních kulis, že? -Ano.
  • 00:05:00 -Pak byla nouze o herce
  • 00:05:03 a my jsme ho obsadili do role
    plachého studenta,
  • 00:05:06 která čeká každého začátečníka,
  • 00:05:08 protože v té roli ta nervozita
    a splašenost, vyplašenost
  • 00:05:14 není na závadu,
    ale ku prospěchu.
  • 00:05:18 Tak copak jste si, Roberte,
    připravil?
  • 00:05:21 -Já jsem si připravil referát
    na téma grafická stránka
  • 00:05:24 Cimrmanova notového záznamu.
  • 00:05:27 -Ano, ale pěkně nahlas,
    aby všichni slyšeli.
  • 00:05:30 -Já jsem si připravil referát
    na téma grafická stránka
  • 00:05:34 Cimrmanova notového záznamu.
    -Ano.
  • 00:05:42 Roberte, stále opakujete
    tu chybičku, jak jsme o ni mluvili,
  • 00:05:46 že se na mě ohlížíte.
    Teď máte slovo vy.
  • 00:05:49 Já jako bych tu nebyl.
    Já jsem tu čistě jako dozor.
  • 00:05:59 -Osnova: za a) notová osnova,
    za b) nožičky, za c) závěr.
  • 00:06:06 -Pěkné.
  • 00:06:09 -Za a) notová osnova.
  • 00:06:12 Zjistil jsem,
    že Cimrman nepsal noty
  • 00:06:15 jako ostatní skladatelé
    na notový papír.
  • 00:06:18 Cimrman psal noty na čistý
    pauzovací papír bez linek.
  • 00:06:22 Linky měl na tvrdé podložce,
    na které pauzák pauze...
  • 00:06:27 -Pauzák.
    -Pauzák pouze přikládal.
  • 00:06:39 -Jistě víte, proč to tak dělal
    s tím pauzákem?
  • 00:06:46 -Notový papír byl drahý.
  • 00:06:48 -To byl, co také tenkrát
    nebylo drahé?
  • 00:06:51 K tomu mohl být i jiný důvod.
    Zkuste na to přijít.
  • 00:06:55 Není to těžké,
    když se zamyslíte.
  • 00:07:02 Ale, prosím vás!
  • 00:07:04 Zamyslete se sám.
  • 00:07:09 -Cimrman měl málo peněz.
  • 00:07:12 -To nám říkáte jinými slovy
    stále totéž.
  • 00:07:15 Nemáte to tam někde dál?
    Třeba to tu je a ani o tom nevíte.
  • 00:07:19 -Dál už mám jen nožičky a závěr.
    -Hm, tak já to vysvětlím sám.
  • 00:07:23 To bylo totiž kvůli transpozici.
  • 00:07:26 Cimrman totiž pouhým posunutím
    pauzáku po podložce nahoru,
  • 00:07:30 nebo dolů...
    To tam není, to jen ukazuju.
  • 00:07:33 Transponoval celou skladbu výš,
    nebo níž.
  • 00:07:37 Tím si ušetřil
    spousty namáhavé práce.
  • 00:07:40 Kdo jste někdy transponoval,
    dáte mi...
  • 00:07:43 Vy už jste někdy transponoval?
    -Ne, ještě ne.
  • 00:07:46 -Až si zatransponujete,
    tak na to přijdete.
  • 00:07:49 Ovšem je třeba říci, že nám
    badatelům tím často práci ztížil,
  • 00:07:53 protože my často nevíme, jak vysoko
    kam pauzák na podložku přiložil
  • 00:07:58 a celá řada skladeb je pro nás
    nečitelnou směsicí not.
  • 00:08:02 Zvláště taková maličkost
    nám komplikuje výzkum,
  • 00:08:05 že Cimrman psal všechny
    nožičky od not,
  • 00:08:08 rozumí se půlových, čtvrťových
    atd. směrem dolů.
  • 00:08:11 Kdežto my...
    Ale to už bych vám bral,
  • 00:08:14 jak to je dnes s nožičkami
    současný úzus.
  • 00:08:17 -Od noty h nahoru píšeme nožičky
    směrem dolů. ?Ano.
  • 00:08:21 -Od noty h dolů píšeme nožičky
    směrem nahoru.
  • 00:08:25 Dolů, ne, na...
    Tak nahoru.
  • 00:08:29 -Ono je to jedno.
    Je to složitější.
  • 00:08:33 Já jsem o tom ani nechtěl mluvit.
    Pokračujte dál.
  • 00:08:37 Já jsem vás přerušil.
    Co je tam dál?
  • 00:08:40 -Za b) nožičky.
    -No, vidíte, že tam jsou.
  • 00:08:43 -Vždyť vy už jste to říkal.
    -Co jsem říkal?
  • 00:08:46 -Že Cimrman psal
    všechny nožičky směrem dolů.
  • 00:08:50 -No dobře, a nějak šířeji
    jste o tom nepojednal?
  • 00:08:53 -Šířeji?
    -Tam asi to nebude.
  • 00:08:56 -Šířeji ne.
  • 00:08:58 -Tak to přeskočte a přejděte
    k dalšímu bodu. Co to je?
  • 00:09:02 -Za c) závěr.
    -To je dobře, no.
  • 00:09:06 -Cimrmanův způsob zápisu not
    byl ve své době neobvyklý
  • 00:09:10 a odlišoval se od způsobu,
    jakým zapisovali noty
  • 00:09:14 tehdejší význační skladatelé.
    Jako například Bach.
  • 00:09:17 -Celé, Roberte!
    -Offenbach. -Ano.
  • 00:09:26 -Maria Weber, Malér, Glinka...
    -Malér ne.
  • 00:09:32 První je dlouhé.
    -Máler.
  • 00:09:36 Glinka, Musorgskij, Rimskij
    a Korsakov.
  • 00:09:40 -Tak děkujeme.
    To byla ta role studenta.
  • 00:09:44 Jak jste se po letech, Roberte,
    v té roli cítil?
  • 00:09:48 -Bídně. -Bídně?
  • 00:09:50 Když to srovnáte s těmi začátky,
    když jste hrál prvně,
  • 00:09:54 který pocit převažuje?
    -Strach.
  • 00:09:58 -No ne, ale řekli jsme si,
  • 00:10:00 že po takové 50. repríze
    strach mizí
  • 00:10:04 a nastoupí radost
    z pobytu na jevišti.
  • 00:10:08 -Radost z pobytu ne.
    Akorát strach.
  • 00:10:11 -Jak je to možné?
    -Mám 49.
  • 00:10:14 -Cože?
    -Že mám dneska teprve 49. reprízu.
  • 00:10:21 -Tím se to vysvětluje.
  • 00:10:23 Tak příště už to bude pobyt
    na jevišti s radostí, viďte?
  • 00:10:27 Robert Bárta!
  • 00:10:38 Nebo tu máme Michala Weigela.
    To je největší český trémista.
  • 00:10:42 Je to specialista...
  • 00:10:51 ...specialista na malé role.
  • 00:10:54 Michale, která z malých rolí
    je vám nejmilejší?
  • 00:10:58 -Je to papoušek ve hře Němý Bobeš.
    -Mohl byste nám ji přednést?
  • 00:11:03 -Cos to udělal, Pepíku?
    -A dál?
  • 00:11:08 -To je celý.
    Ale je to tam třikrát. -Třikrát?
  • 00:11:13 To by mě zajímalo, Michale,
  • 00:11:15 jaký je tvůj názor na tu větu:
    není malých rolí.
  • 00:11:20 -Nesmysl, malejch rolí
    je vždycky dost.
  • 00:11:23 -Ano, a co ta druhá věta.
    Jsou jen malí herci.
  • 00:11:26 -Taky nesmysl.
  • 00:11:28 Někteří herci jsou menší,
    například Čepelka.
  • 00:11:31 Někteří větší jako Rumlena.
    -Ano.
  • 00:11:34 Není to krásné,
    když člověk má takhle jasno?
  • 00:11:41 Abych se vrátil k tématu.
  • 00:11:43 Když jsi odešel,
    stali jsme se mužstvem v oslabení.
  • 00:11:47 Jako by to nestačilo, sotva jsme se
    vzpamatovali z tvé absence,
  • 00:11:52 nejvyšší sudí nám vyloučil ze hry
    až do konce zápasu další 2 hráče,
  • 00:11:57 Pavla Vondrušku a Honzu Kašpara.
  • 00:12:01 Nevíme s jakou legendou
    Pavel Vondruška k vám nahoru přišel.
  • 00:12:06 Víš, jaký to byl velký fabulátor.
  • 00:12:09 Ale pravda je,
    že nás opouštěl postupně.
  • 00:12:13 Vyhasínala mu chudákovi paměť,
  • 00:12:15 takže se vzdával
    jedné role po druhé
  • 00:12:18 až přestal hrát docela.
  • 00:12:21 Ale dál působil
    ve Stavovském divadle
  • 00:12:24 už ne jako dirigent činohry,
    ale jako průvodce cizinců.
  • 00:12:28 Vrcholem Vondruškových
    prohlídek divadla,
  • 00:12:31 v němž Mozart uvedl Dona Juana,
    byl okamžik,
  • 00:12:35 kdy ošuntělý průvodce
    usedl ke klavíru
  • 00:12:38 a vystřihl ve svižném tempu
    Turecký pochod.
  • 00:12:42 Představ si, Láďo, že Pavel
    před jednou takovou prohlídkou
  • 00:12:46 hledal ztracené klíče
    a zřítil se do orchestřiště.
  • 00:12:51 Tam pod jevištěm,
    kde léta mával taktovkou,
  • 00:12:54 ho našli a převezli do nemocnice.
    Ještě jsem ho stačil navštívit,
  • 00:12:59 ale mluvil se mnou jenom anglicky,
    jako bych byl zahraniční návštěvník.
  • 00:13:06 Honza Kašpar,
    ten neposedný zrzek,
  • 00:13:09 který musel půlku života
    prosedět na vozíku,
  • 00:13:12 svedl se smrtkou rytířský souboj.
    Začalo to tím, že ztrácel dech.
  • 00:13:18 Svaly, které si vypěstoval
    na rukou, mu nic nebyly platné,
  • 00:13:23 protože pohyb na vozíku
    už neudýchal.
  • 00:13:26 A kapacita plic každým den klesala.
    Uvažovali jsme o transplantaci,
  • 00:13:32 ale v jeho případě, kvůli jiným
    zdravotním problémům nebyla možná,
  • 00:13:37 ale pořád chtěl na jeviště.
    Představ si, Láďo,
  • 00:13:41 že děda Vševěda, svou poslední roli
    zahrál s hadičkou u nosu,
  • 00:13:46 a s kyslíkovou bombou na zádech.
  • 00:13:49 A diváci se smáli po každé větě,
    kterou ze sebe dostal.
  • 00:13:54 Pozdravuj ho nahoře.
  • 00:13:57 Po těchto ztrátách jsme
    s Miloněm Čepelkou
  • 00:14:00 pozvali do zbraně všechny
    pracovní síly z podpalubí.
  • 00:14:04 To bys jistě schválil.
  • 00:14:07 Nejsem si však jistý, jestli
    by ti byl po chuti jiný nápad,
  • 00:14:12 který jsem si vzal na triko
  • 00:14:14 a který porušuje naše nepsané
    pravidlo nehereckého obsazení.
  • 00:14:19 V pohádce Dlouhý, Široký
    a Krátkozraký
  • 00:14:22 jsem za tebe vybral
    jako svého alternanta
  • 00:14:25 profesionála Mirka Táborského.
  • 00:14:28 Seznámili jsme se,
    když jsme natáčeli film Kolja,
  • 00:14:32 kde hrál nepříjemného estébáka,
    který pořád zvonil klíči,
  • 00:14:36 ale když se netočilo, byl normální
    a celkem sympatický.
  • 00:14:54 Poslouchej, Mirku,
    na co jsem vsadil.
  • 00:14:56 Vsadil jsem na to, že ty pochopíš,
  • 00:14:59 že tvým úkolem nebude vyniknout
    nad námi neškolenci,
  • 00:15:02 ale jízdou na půl plynu
    s naší kolonou splynout.
  • 00:15:07 Až na to, Táborák, jak mu říkáme,
    má silnější hlasivky než my,
  • 00:15:12 a ostatní vedle něho vypadáme
    jako chcípáci, se to podařilo,
  • 00:15:17 ale i to jsme ošetřili.
  • 00:15:19 Kdykoliv v pohádce začne Táborský
    mluvit příliš nahlas,
  • 00:15:23 tak děd Vševěd, dnes to bude
    Jaroslav Weigel,
  • 00:15:27 se takhle potahá
    za levý lalůček ušní
  • 00:15:31 a Mirek hned ubere.
  • 00:15:35 Horší to bylo s úvodní přednáškou,
    pamatuješ?
  • 00:15:39 To bylo přímo peklo.
  • 00:15:41 Při zkouškách jsem si
    znovu uvědomil,
  • 00:15:44 jak silné máte vy herci puzení
    hrát roli.
  • 00:15:48 Když se dostane před řečnický
    pultík, chce hrát roli řečníka.
  • 00:15:52 Je to tak?
    -To dá rozum.
  • 00:15:55 -Úkol nic nehrát, ale jen přečíst
    text, je pro ně zapeklitý.
  • 00:16:00 Protože jsou zvyklí, brát to,
    co autor zapíše, jen jako osnovu,
  • 00:16:06 na které vyšperkují gesty, mimikou,
    tu svou postavu.
  • 00:16:11 Jako by nevěřili tomu,
    že když je text vtipný,
  • 00:16:15 stačí ho normálně přečíst.
  • 00:16:23 Už dlouho...
  • 00:16:30 Už dlouho jsem nebyl na tajné
    kontrole, inspekci v hledišti,
  • 00:16:34 ale minule jsem tady byl
    a připadal jsi mi snesitelný.
  • 00:16:38 -Děkuju, já myslím,
    že už jsem trochu snesitelný.
  • 00:16:43 Ale, pochop, Zdeňku, mě 4 roky
    učili na DAMU výrazný přednes.
  • 00:16:49 Pak mě v tom 30 let utvrzujou,
  • 00:16:52 takže pro mě je ten váš bezvýrazný
    přednes těžká disciplína.
  • 00:16:58 -My nemáme bezvýrazný přednes,
    my máme osobitý civilní přednes.
  • 00:17:07 -No, to nás asi taky neučili.
  • 00:17:10 Já kdybych věděl, že budu jednou
    hrát u Cimrmanů,
  • 00:17:14 tak jsem se nemusel dostávat
    4 roky na DAMU, že jo?
  • 00:17:17 To byla asi chyba.
  • 00:17:19 -To byla chyba.
    Lituješ toho?
  • 00:17:21 -Lituju, ale hlavně slibuju,
    že už to víckrát neudělám.
  • 00:17:26 -Tak si nasaď klobouk a brejle,
    a ukaž, jak jsi mezi nás zapad.
  • 00:17:38 -Ano, podívejte se,
    já jsem s obrem hovořil.
  • 00:17:43 On to byl.
  • 00:17:45 Tady seděl jak sedíš ty, ty, ty,
    a ty.
  • 00:17:53 Tady všude seděl.
    Já jsem mu to samozřejmě vytknul.
  • 00:17:57 Já jsem mu to řekl přímo tak,
    jak to tady říkám vám.
  • 00:18:02 Podívej se, Koloději,
    já nejsem proti tobě nijak zaujatý.
  • 00:18:07 Ty víš dobře, že ne.
    Já chápu, že to nemáš lehké.
  • 00:18:12 A on to skutečně nemá lehké.
  • 00:18:15 Já nevím, jestli jste někdy
    takového obra viděli?
  • 00:18:20 -Tak já, s těma očima?
  • 00:18:22 -On to nemá lehké,
    on to má velice těžké.
  • 00:18:26 Tak já jsem mu řekl,
    podívej se, Koloději,
  • 00:18:30 já to všechno vím,
    ale prosím tě, nedupej, nedupej!
  • 00:18:37 Jsi snad králík, Koloději?
    Takhle jsem se ho přímo zeptal.
  • 00:18:42 Jsi snad králík?
    A on odpověděl, že ne.
  • 00:18:49 Čili vidíte, on to ví,
    že není králík a přesto dupe.
  • 00:18:56 -Seděl jsem onehdy na stráni
    a zaslechl jsem to dupání.
  • 00:19:01 Volal jsem na něj: "Obře, dědovi
    Vševědovi to nedělá dobře."
  • 00:19:06 Ale on dupat nepřestal a dupal,
    dupal, dupal, dupal stále dál.
  • 00:19:13 Pořád, neřád.
  • 00:19:15 -Jiná věc by byla,
    kdyby on nevěděl, že není králík.
  • 00:19:20 Prosím, nevíš to, dupej si.
    Ale on, on to ví.
  • 00:19:26 -Děde Vševěde, princ Jasoň
    se hlásí.
  • 00:19:31 Chce se...
  • 00:19:37 ZTLUMIL NA HLASE
    Děde Vševěde, princ Jasoň se hlásí.
  • 00:19:41 Chce se na něco zeptat, asi.
  • 00:19:44 -Před tvou moudrostí, děde,
    všechno bledne.
  • 00:19:49 Chtěl jsem se jen zeptat,
  • 00:19:51 jestli je lepší jít na obra ve dne,
    nebo v noci?
  • 00:19:55 -Obráceně.
    -V noci, nebo ve dne, no!
  • 00:19:57 -Musíte si to všechno promyslet.
  • 00:20:00 Před tvou moudrostí se všechno
    v prach řítí.
  • 00:20:03 Princ chce jen vědět,
    zda se neocitne... SMÍCH
  • 00:20:07 ...v síti zlého obra,
    to je myslím otázka dobrá.
  • 00:20:11 A zda tedy lépe není,
    místo ve dne jít až po setmění?
  • 00:20:17 -A nejhorší ze všeho
    jsou trpaslíci.
  • 00:20:30 -Řečeno bolševickým jazykem:
    přes všechna opatření
  • 00:20:34 k umožnění pokračování v hraní
    v oslabení
  • 00:20:42 jsme museli snížit počet
    představení v měsíci
  • 00:20:45 z původních 28 na 20.
  • 00:20:47 Zajímá tě, Láďo,
    jestli máme vyprodáno?
  • 00:20:51 Máme. Musím to zaklepat
    a to doma i na zájezdech.
  • 00:20:54 A stává se nám v poslední době,
  • 00:20:57 že na konci propuknou
    ovace ve stoje.
  • 00:21:01 Přemýšleli jsme o tom,
    proč se to děje
  • 00:21:04 a zvítězil názor,
    že diváci oceňují,
  • 00:21:08 že v tak vysokém věku
    jsme dohráli představení do konce.
  • 00:21:15 Když nemůžu po divadle spát,
    protože jsem, jak říkáme,
  • 00:21:20 rozpumprdlíkovaný, vracím se někdy
    do časů, kdy jsme začínali.
  • 00:21:26 Po našem vůbec prvním představení
    v roce 1967,
  • 00:21:30 jsme se s manželkou vraceli
    z Malostranské besedy
  • 00:21:34 na spořilovské sídliště,
    tam jsem odemykal dveře
  • 00:21:38 a říkal jsem jí: "No, příště bude
    ten Akt lepší,
  • 00:21:42 protože už nebudeme tak nervózní."
  • 00:21:45 A ona řekla: "No neblázni!
    Vy to chcete hrát ještě jednou?"
  • 00:21:56 -Toto plátno bylo, chlapci,
    bílé a netknuté.
  • 00:22:00 Čekalo na můj štětec.
  • 00:22:02 O mých tazích napsal kritik vážně,
    bylo mi tenkrát čtyřiadvacet let.
  • 00:22:07 -A mně devatenáct a půl. Ach!
  • 00:22:12 -Říká vám to, říká vám to něco,
    chlapci? Cítíte to se mnou?
  • 00:22:16 -Já to cítím.
  • 00:22:18 -Nebývalý teplý květen.
    Téměř dusno.
  • 00:22:22 A pod oknem žalují černí kosové.
  • 00:22:25 Dokázal jsem nakreslit
    jen kontury hlavy. Nic víc.
  • 00:22:29 Markéto!
    -Žílo!
  • 00:22:34 Vypadal jako asketa.
    -To bylo jen pouhé zdání.
  • 00:22:41 -Já byla mladá Markéta.
    -A děvče jako květ.
  • 00:22:48 K čemu mi štětec a paleta.
    -Když myslel jen na milování.
  • 00:22:55 -A byla jsi krásná Markéta.
    A děvče jako květ.
  • 00:23:03 -Jako květ.
    VŠICHNI -A děvče jako květ.
  • 00:23:09 OPAKUJÍ A děvče jako květ.
  • 00:23:22 -Och, och, och!
  • 00:23:37 -Moje žena nebyla sama, kdo nevěřil,
    že se hra nedočká více repríz.
  • 00:23:42 Že se bude hrát 50 let,
    netušil nikdo.
  • 00:23:45 V novinách tenkrát přece psali,
  • 00:23:48 že toto divadlo jednoho nápadu
    zazáří a brzy zhasne.
  • 00:23:53 A taky málem zhaslo.
  • 00:23:55 Na samém začátku ne kvůli
    nepřízni úřadů,
  • 00:23:58 ale na to, že u jeho kolébky
    stáli lidé různých povah.
  • 00:24:03 Jak víš, divadlo Járy Cimrmana
    jsme nevymysleli my dva,
  • 00:24:08 ale Jiří Šebánek.
  • 00:24:10 Člověk, s nímž jsem si
    výborně rozuměl
  • 00:24:13 při psaní rozhlasové mystifikace
    Nealkoholická vinárna U Pavouka.
  • 00:24:18 Ctitel a tvůrce černého humoru.
  • 00:24:21 Režisérka tohoto pořadu
    Helena Filipová
  • 00:24:24 byla i první režisérkou
    novorozeného divadla.
  • 00:24:29 To ona pro nás vybrala
    Malostranskou besedu jako působiště
  • 00:24:33 a ona usilovala o to,
  • 00:24:35 abychom se stali součástí
    Státního divadelního studia
  • 00:24:39 a jako profesionální sudička
  • 00:24:42 nám prorokovala
    profesionální budoucnost.
  • 00:24:45 "Neblbněte a soustřeďte se,
    budete se tím živit," říkala.
  • 00:24:50 A my to brali jako vtip.
    Dále to byl Miloň Čepelka,
  • 00:24:54 básník a rozhlasový spíkr, u něhož
    jsme nevím proč nepředpokládali
  • 00:24:59 valný herecký talent.
    Asi jsme byli slepí.
  • 00:25:03 Přisoudili jsme mu jen účast
    v semináři.
  • 00:25:07 Pak už jsme tady byli ty a já.
  • 00:25:10 Mimozita vznikla mezi Šebánkem
    a Filipovou na jedné straně
  • 00:25:14 a tebou na straně druhé.
    Přesněji řečeno oba tě nesnášeli.
  • 00:25:19 V Aktu hrál Jirka Šebánek otce Žílu
    a ty jeho syna.
  • 00:25:24 Málokterou repliku říkal Jirka tak
    rád jako: "Láďo, ty mě štveš,
  • 00:25:30 pamatuj si to, ty mě štveš
    ze všech nejvíc."
  • 00:25:34 Neměli tě rádi tak silně,
    až to vyhrotili do volby,
  • 00:25:38 kterou mi na schůzi
    v divadle Reduta předložili.
  • 00:25:42 Buď opustí divadlo Smoljak,
    nebo oni dva.
  • 00:25:45 Nechtěl jsem ani jedno, ani druhé
  • 00:25:48 a stejného názoru byl
    i Miloň Čepelka,
  • 00:25:50 protože kompromis nebyl možný,
    odpověděl jsem,
  • 00:25:55 že nevidím důvod,
    proč bys měl z divadla odejít.
  • 00:25:58 Mezi námi, Láďo,
    ne že bys nebyl někdy nesnesitelný.
  • 00:26:03 Ale na vyhazov to nebylo.
  • 00:26:07 Tak jsme se po uvedení
    prvních tří komedií
  • 00:26:10 rozešli se zakladatelem divadla
    i s jeho režisérkou.
  • 00:26:15 Bylo to hrozně smutné.
  • 00:26:17 Starost o budoucnost divadla
    zůstala na nás dva.
  • 00:26:21 Jirka Šebánek už je taky v nebi.
  • 00:26:24 Kde jinde by byl,
    protože to byl poctivý mužský,
  • 00:26:28 tak si to tam spolu
    v klidu vyříkejte.
  • 00:26:30 Nedávno jsem někde četl, že prý
    v nebi všichni mluví hebrejsky.
  • 00:26:36 Jak prej tam člověk přijde,
    hned tu řeč umí.
  • 00:26:39 To bych rád viděl, jak vy dva,
    co jste se česky nedomluvili,
  • 00:26:47 si poklábosíte jako dva starý Židi.
  • 00:26:53 Teď se, Láďo, podívej,
    jak dělá Honza Hraběta
  • 00:26:56 tvou slavnou
    filozofickou přednášku.
  • 00:27:05 -Vážení přátelé, musím se
    alespoň krátce zmínit
  • 00:27:09 o filozofu F.C.Bohlena.
  • 00:27:12 Jeho jméno vám patrně dnes
    nic neříká.
  • 00:27:15 Není také divu, protože on působil
    ve filozofii jen jako diletant.
  • 00:27:20 Původně to byl obchodník.
    Měl velkou drogerii v Essenu.
  • 00:27:25 Proslul jen tím,
  • 00:27:27 že byl na zákazníky v drogerii
    hrubý až sprostý.
  • 00:27:31 Nuže a tento vulgární materialista
    se pletl také do filozofie.
  • 00:27:37 Cimrman použil jeho teorii
    poznání k tomu,
  • 00:27:41 aby na srovnání s ní demonstroval
    své vlastní gnozeologické principy.
  • 00:27:48 Podle vulgárního
    materialisty Bohlena
  • 00:27:52 je základním pojmem našeho poznání
    pravda. Ano?
  • 00:27:58 I když Bohlen připouští,
    že je tato pravda nepřesná.
  • 00:28:06 Podle Cimrmana je základním pojmem
    našeho poznáním omyl. Ano? Omyl.
  • 00:28:15 Zpočátku samozřejmě přesný.
  • 00:28:23 Teď jak se naše poznání prohlubuje,
  • 00:28:26 dostáváme se do druhé fáze
    poznávacího procesu,
  • 00:28:29 ve kterém podle Bohlena
    zpřesňujeme pravdu.
  • 00:28:36 Cimrman zase říká, že v této fázi
    poznání pouze vyvracíme omyl.
  • 00:28:45 Konečným cílem našeho poznání
    je podle Bohlena stav,
  • 00:28:49 když už je pravda naprosto přesná
    a my víme vše.
  • 00:28:57 Podle Cimrmana je na konci našeho
    poznání omyl zcela vyvrácen
  • 00:29:03 a my nevíme nic.
    Ale ovšem pozor, pozor!
  • 00:29:09 Já bych byl nerad, abyste potom,
    co jsem vám řekl,
  • 00:29:13 abyste považovali Cimrmana
  • 00:29:16 za nějakého agnostika
    nebo nejelistu, to ne!
  • 00:29:20 On chápe proces poznání
    jako proces v podstatě pozitivní.
  • 00:29:25 Protože se při něm vymaňujeme
    z počátečního omylu,
  • 00:29:29 abychom na konci našeho poznání,
    jak on doslova říkal,
  • 00:29:33 abychom stanuli před tváří
    našeho všehomíra
  • 00:29:37 s tváři jasnou a prázdnou.
  • 00:29:40 Ono totiž to, že na konci
    našeho poznání nevíme nic,
  • 00:29:44 je jenom logickým vyústěním
    jeho filozofie extermismu.
  • 00:29:49 Protože, jak jsme si prve řekli,
  • 00:29:52 v procesu poznání
    se blížíme k místu,
  • 00:29:55 kde věc není.
  • 00:29:57 Čili dostaneme se do tohoto místa,
    nedostaneme se k jádru věci,
  • 00:30:01 nýbrž šlápneme do prázdna.
  • 00:30:04 Takže na konci našeho poznání
    nevíme sice nic,
  • 00:30:08 ale zato to víme správně.
  • 00:30:13 Vyskytuje se zde opět onen známý
    cimrmanovský rozpor,
  • 00:30:17 takzvaný Cimrmanem
    Cimrmanscher Widerspurch.
  • 00:30:22 Jde totiž o to,
  • 00:30:24 že jeho teorii poznání lze
    aplikovat na celé jsoucno,
  • 00:30:28 ale s jednou jedinou výjimkou
  • 00:30:31 a tou je jeho teorie
    poznání samotná.
  • 00:30:34 Protože je aplikována sama na sebe,
    sebe samu vyvrací.
  • 00:30:39 Buďto je omylem,
    nebo ji nevíme, že?
  • 00:30:42 Podle toho, v které fázi procesu
    právě jsme.
  • 00:30:46 Takže bychom se mohli těžko
    podle ní řídit.
  • 00:30:50 Ale Cimrman si věděl rady
    i s tímto problémem.
  • 00:30:53 Těsně před tím, než vyslovil
    svoji finální větu,
  • 00:30:57 učinil jednu filozofickou operaci.
    Je to jeho slavný krok stranou.
  • 00:31:03 Tím stanul na půdě
    vulgárního materializmu.
  • 00:31:07 Odkud mohl svoji teorii uznat
    jako objektivně pravdivou
  • 00:31:13 a pak se zase vrátit zpět.
  • 00:31:17 Ovšem s tím se nespokojil
    a spojil obě teorie ještě úžeji,
  • 00:31:22 takzvaným dvoutečkovým operátorem,
  • 00:31:26 který oběma rozdílným teoriím
    dává jedno společné vyústění.
  • 00:31:32 To můžeme přečíst tou prastarou
    slavnou filozofickou větou:
  • 00:31:37 víme vše, totiž, že nevíme nic.
    Děkuji za pozornost.
  • 00:31:53 -Bylo výhodné mít Cimrmana,
    protože zasáhl do všech oborů,
  • 00:31:58 mohli jsme jít s ním,
    kam se nám zachtělo.
  • 00:32:01 Někdy se dostavil nápad tak hloupý,
  • 00:32:04 za který bychom se jako autoři
    museli stydět.
  • 00:32:07 Ale chudák Cimrman ho unesl.
    Stačilo divákům říct,
  • 00:32:11 že je to jeho první studentský
    dramatický pokus.
  • 00:32:14 Mám na mysli veselý výstup
    pro školní akademie
  • 00:32:18 nazvaný Flaška a krabice.
  • 00:32:20 Myslím, že se shodneme na tom,
    že je to jedna z nejhorších věcí,
  • 00:32:25 kterou jsme spolu napsali.
  • 00:32:33 -Buďte zdráv, příteli.
    Jak se jmenujete?
  • 00:32:37 -Smil Flaška z Pardubic.
    A vy?
  • 00:32:39 -Beneš Krabice z Weitmile.
  • 00:32:42 -Podle vašeho jména soudím,
    že jste také spisovatel.
  • 00:32:46 -Ano, to jsem.
  • 00:32:47 -Pojďme si tykat,
    když jsme oba z jedné branže.
  • 00:32:51 Já jsem Flaška.
    -Těší mě, já jsem Krabice.
  • 00:32:54 -Posaď se, Krabice.
    Udělej si pohodlí.
  • 00:32:57 Sundej si víko.
    -Jo, víko.
  • 00:32:59 -A já, já se odšpuntuju.
  • 00:33:02 DĚLÁ ZVUKY ŠPUNTU
  • 00:33:06 SMÍCH
  • 00:33:16 -Tak ty jsi Flaško z Pardubic?
    A co doma?
  • 00:33:20 -Ale měli jsme teď
    radostnou událost.
  • 00:33:23 Žena porodila čtvrtou Flaštičku.
    -To je hezký.
  • 00:33:27 -A kolik ty máš Krabiček?
    -Žádnou, jako kněz mám celibát.
  • 00:33:31 -Možná, že to tak máš lepší.
    Děti kolikrát zlobí.
  • 00:33:34 -Celibát nezlobí.
    Ale taky to s ním není jednoduché.
  • 00:33:38 -To chápu, spíš v posteli sám
    bez Krabice.
  • 00:33:42 To já bez Flašky v posteli neusnu.
  • 00:33:51 -Moje noční přemítání se často
    stočí na těch 15 komedií,
  • 00:33:56 které máme na repertoáru.
  • 00:33:58 Vzpomínám si, jak dlouho nám
    vždycky trvalo, než jsme našli téma.
  • 00:34:02 Co bylo dnů, kdy psací stroj
    netrpělivě čekal,
  • 00:34:06 kdy už na válec navineme
    průklepáky a kopíráky
  • 00:34:10 a my pořád žvanili a žvanili.
    A to kvůli tobě, Láďo, nezlob se,
  • 00:34:15 protože tebe debatování bavilo,
    kdežto já bych už raději psal.
  • 00:34:21 Byli jsme jako architekt a zedník.
  • 00:34:24 Pan architekt pořád nebyl
    spokojen s projektem
  • 00:34:28 a zedník by už rád rozdělal maltu.
    K těm našim rozdílným povahám.
  • 00:34:34 Nemůžu ti tady nepřipomenout,
  • 00:34:36 cos mi jednou na naší
    společné chalupě řekl.
  • 00:34:40 Cituji: "Zdeňku, nezlob se,
  • 00:34:42 ale kdybych měl srovnat
    naše dva mozky,
  • 00:34:45 tak můj mi připadá jako computer,
    který rychle zpracovává informace
  • 00:34:51 a tvůj jako stodola,
    kde stojí žebřiňák.
  • 00:34:55 A když je tam potřeba dát
    jinej vůz,
  • 00:34:58 musí se s tím žebřiňákem vycouvat."
  • 00:35:02 No, Pánbůh to tvoje chvástání
    slyšel a příští den zařídil,
  • 00:35:08 žes nemohl nastartovat svůj
    italský automobil Fiat 600.
  • 00:35:13 Nezbylo ti, než požádat mě,
  • 00:35:16 abych tě svým českým vozem
    Škoda Spartak na laně roztáhl.
  • 00:35:21 Vyjeli jsme a asi po 100 metrech
    si dal Talián říct a naskočil.
  • 00:35:26 Když se ozvalo tvé zatroubení,
    zastavil jsem, abych lano odvázal,
  • 00:35:31 ale jaké bylo moje překvapení,
    když jsem slyšel,
  • 00:35:35 jak voláš: "Díky, Zdeňku!"
  • 00:35:37 A s očima na zpětném zrcátku
    se marně snažíš zacouvat k chalupě,
  • 00:35:42 abys naložil rodinu.
  • 00:35:44 Podél lana napnutého k prasknutí
    jsem k tobě tenkrát došel
  • 00:35:49 a vychutnal si tě.
  • 00:35:51 "Láďo, nezlob se, ale moje stodola
    mi říká, že computer se asi zasek."
  • 00:36:04 Byla to Hospoda Na mýtince,
  • 00:36:07 kterou jsme naše
    společné psaní zahájili.
  • 00:36:10 A shodli jsme se společně na tom,
  • 00:36:13 že to byla první správně napsaná
    cimrmanovská hra.
  • 00:36:16 Měla téma z doby vzducholodí
    a balónů, byla to opereta,
  • 00:36:20 žánr, který v té době kvetl
    a měla i naivní libreto,
  • 00:36:25 jaké mohl Cimrman s přimhouřením
    jednoho oka napsat.
  • 00:36:29 Zatímco první 3 hry
    našeho divadla Akt,
  • 00:36:32 Vyšetřování ztráty třídní knihy
    a Domácí zabíjačka
  • 00:36:36 byly hledáním stylu,
    tady jsme na to konečně kápli.
  • 00:36:40 Hospoda zůstává naší
    nejhranější komedií.
  • 00:36:44 Má asi 1200 repríz.
  • 00:36:48 Když ji hrajeme, občas mi vytane,
    jak jsme ji psali.
  • 00:36:51 Když jsme měli šťastný den, jak
    ti smích přeskakoval do fistulky
  • 00:36:56 a měl jsi v očích veselé slzy.
    Měl jsem rád ty okamžiky,
  • 00:37:00 kdy jsem zapochyboval,
  • 00:37:02 jestli to bude takhle fungovat
    i na diváky.
  • 00:37:05 A tys odpovídal: "Tady se poserou."
  • 00:37:16 -Saprmente, to je smůla.
  • 00:37:18 Ještě že jsem vyvázl
    se zdravou koží.
  • 00:37:22 Promiňte, prosím,
    jsem ještě v Čechách,
  • 00:37:25 anebo již v Polsku?
    Proszę pana, mluví pan popolsku?
  • 00:37:30 Nebo že bych?
  • 00:37:32 Sprechen Sie Deutsch,
    meine liebe freund.
  • 00:37:35 Nebo, že bych?
  • 00:37:38 MLUVÍ ČÍNSKY
  • 00:37:42 Promiňte, nepředstavil jsem se.
    Jsem hrabě Ferdinand von Zeppelin.
  • 00:37:47 Chápu vaše stanovisko.
  • 00:37:50 Sám nejsem přítelem oněch
    povrchních hospodských známostí.
  • 00:37:55 Dovolíte, abych si odkrvil nohy?
    Ovšem pochopte mou situaci.
  • 00:38:04 Z ničeho nic mi ušel plyn.
    Co teď? Sám si rady nevím.
  • 00:38:09 Nelamte si s tím hlavu.
    Máte jistě svých starostí dost.
  • 00:38:15 Hej, hola, hospodo!
  • 00:38:19 -No, no, to je spěchu.
    Mám jen dvě ruce a nejste tady sám.
  • 00:38:27 -Pardon.
    -Pán je zdejší?
  • 00:38:30 -Ale kdež, my vzduchoplavci
    nejsme vlastně nikde zdejší.
  • 00:38:35 Jsem hrabě Ferdinand von Zeppelin.
    -A co vás sem přivádí, Milosti?
  • 00:38:40 -Nehoda, ušel mně plyn.
    -A to je zlé.
  • 00:38:43 To si tu hezkých pár neděl
    posedíte.
  • 00:38:46 No, chybět vám tu nic nebude.
    Piva dost, platit máte jistě čím.
  • 00:38:51 -Ne, ne, to nepřipadá v úvahu.
    Musím okamžitě pokračovat v cestě.
  • 00:38:55 -Milosti, zle by vám tady nebylo,
  • 00:38:57 protože v sobotu já vždycky
    vydrhnu stůl,
  • 00:39:00 zbavím Ludvíka pavučin
    a poveselíme se.
  • 00:39:09 Ano, takhle nějak.
  • 00:39:13 -Nejsem proti zábavě.
  • 00:39:15 Ovšem v místě, kde nebylo žen,
    pobyl jsem nejvýš den.
  • 00:39:24 ZPÍVÁ
  • 00:39:32 -Vás, ženy jsem líbal rád,
  • 00:39:40 nevím proč lhát,
  • 00:39:45 kdo by se vás chtěl vzdát.
  • 00:39:51 Já jen vím, dál že smím,
  • 00:40:00 líbat vás a proto vás mám rád.
  • 00:40:22 -Myslím, že to byl Jan Werich,
    kdo řekl,
  • 00:40:25 že humor je vždycky pokrokový.
    Tím se dostávám k přemýšlení o tom,
  • 00:40:29 jestli náš seriál
    O zapomenutém Čechovi
  • 00:40:32 z přelomu 19. a 20. století
    měl politický rozměr.
  • 00:40:36 Samozřejmě, že měl.
    Žili jsme v nesvobodě,
  • 00:40:40 poroučeli nám a cenzurovali nás
    hlupáci.
  • 00:40:44 V publiku seděl pravidelně
    aspoň jeden fízl,
  • 00:40:48 a sledoval, jestli se držíme
    schváleného textu.
  • 00:40:52 Museli jsme opouštět
    jedno působiště za druhým.
  • 00:40:55 To by bylo, aby naše pocity
    a názory neprosákly do toho,
  • 00:41:00 co jsme psali.
  • 00:41:02 Když jsme hledali repliky
    pro děda Vševěda,
  • 00:41:05 byly to dementní plky papalášů,
    které jsme důvěrně znali.
  • 00:41:10 Tvoje Třídní kniha je o devótnosti,
    které se tehdy skvěle dařilo.
  • 00:41:14 Naše téma rakousko-uherského útisku
    nám umožňovalo vděčnou alegorii.
  • 00:41:20 Tvoje filozofické přednášky
    tolik připomínaly
  • 00:41:24 výuky marxismu-leninismu.
  • 00:41:26 Když jsme to potom zkusili
    adresovat napřímo
  • 00:41:30 a napsali Lijavec, kde tajný
    policista Pihrt hledá autora
  • 00:41:34 protistátních anekdot,
    estébáci se poznali
  • 00:41:38 a velmi rychle konali.
    V archivu STB byla na hru Lijavec
  • 00:41:42 založena složka
    pod krycím názvem SPRCHA.
  • 00:41:46 Složka SPRCHA končí těmito
    opatřeními:
  • 00:41:50 "Bude zamezeno dalším reprízám hry
    Lijavec, ve vydavatelství SUPRAPHON
  • 00:41:55 bude zamezeno vydání desky
    s touto hrou,
  • 00:41:59 bude zabráněno propagaci
    Divadla Járy Cimrmana
  • 00:42:03 Československou televizí
    a rozhlasem.
  • 00:42:06 Další činnost Z. Svěráka
    a L. Smoljaka
  • 00:42:09 budou sledovat tajní
    spolupracovníci Arzen a Kluzáček."
  • 00:42:14 Vypadá to, Láďo, že mě sledoval
    Arzen a tebe Kluzáček.
  • 00:42:29 -Tak jméno.
    -To jako moje jméno?
  • 00:42:33 -Nezdržujte to.
    -Formánek. -Celý! -Alois.
  • 00:42:40 -Bydliště? -Manětín.
    -Povolání? -Porodní dědek.
  • 00:42:47 -Neexistuje. Píšu porodní bába,
    v závorce muž.
  • 00:42:56 -Ale pane poručíku,
    proč najednou takhle?
  • 00:42:59 Já myslel jako takhle,
    čistě pro pobavení, ne?
  • 00:43:03 -Co bylo to druhý
    po ty Invalidovně?
  • 00:43:06 -Jo, aha, to už jste na tom
    jako já.
  • 00:43:09 Člověk něco pěknýho slyší,
    přijde domů hned se to musí zapsat.
  • 00:43:13 Ono se to zapomene tohleto, že jo?
    -Jak se jmenovala ta paní?
  • 00:43:18 -Thunová. -Bydliště?
    -To já nevím, na tom nezáleží.
  • 00:43:23 -Odmítá sdělit,
    kde Thunová bydlí.
  • 00:43:30 Jméno otce? -Václav.
    -Žije?
  • 00:43:34 -Jo, tatínek je zablať pánbůh
    naživu.
  • 00:43:38 -Zná anekdotu? -Jo, on si každej
    vtip rád poslechne,
  • 00:43:44 ale chudák už žádnej neudrží.
    -Matka?
  • 00:43:47 -Maminka, ta už je 12 let
    na pravdě Boží, jo, jo.
  • 00:43:53 -Zemřela, aniž anekdotu slyšela?
    -Slyšela ji?
  • 00:43:57 Odnesla si ji chudinka
    s sebou do hrobu.
  • 00:44:01 -Načež ji odnesla do hrobu.
    Já to věděl, já to tušil.
  • 00:44:09 Je to někde tady.
    Tady se to někde líhne,
  • 00:44:13 ale já ho najdu mizeru
    jednoho mizernýho, ne že ne!
  • 00:44:25 Tak, co je to s náma,
    co je to s váma, chlapi?
  • 00:44:29 Nějak nám tu zamrzla zábava.
    Viď, Václave?
  • 00:44:34 Vlastně ne, to byl tatík,
    ty budeš Lojza. -Alois.
  • 00:44:38 Ale ta byla dobrá, ta byla dobrá,
    jak náš Fanouš jel do ty Prahy?
  • 00:44:44 A co ty, ty žádnou neznáš?
    -Ani ne.
  • 00:44:50 Já anekdoty neposlouchám,
    nevypravuji
  • 00:44:53 a ani se jim valně nesměji.
  • 00:44:56 -Já ti dám nevypravuji,
    se jim valně nesměji.
  • 00:45:00 Ta tě pěkně vzala
    ta Lojzova Chuchle.
  • 00:45:03 Ale ze mě nemusíš mít strach.
    Ani jsem si tě nenapsal.
  • 00:45:07 No, přestává pršet, musím jít,
    to víte, povinnost.
  • 00:45:12 Povinnost volá.
    Chichichi, povinnost volá.
  • 00:45:21 Paní správcová, sbohem.
    Pan inspektor, sbohem.
  • 00:45:26 Pan Formánek, na shledanou!
  • 00:45:39 -Ale je tu jedna záhada.
  • 00:45:41 Proč ty komedie vzniklé
    za takzvaného totáče,
  • 00:45:45 hrajeme bez jediné změny
    a se stejným ohlasem dodnes,
  • 00:45:49 kdy v hledišti sedí generace
    našich vnuků a vnuček
  • 00:45:53 a ještě mladší diváci,
    kteří se narodili do jiného času?
  • 00:45:57 Odpovídám si, že všechny ty shora
    uvedené tóny tam sice byly,
  • 00:46:02 ale zněly v podkresu.
  • 00:46:04 Základní melodií, která naše psaní
    nesla, byl humor, nikoliv satira.
  • 00:46:10 Humor je ta základní míza,
    která udržuje ty kusy při životě.
  • 00:46:14 Vzpomínáš si, Láďo, když jsem
    navrhl nějakou kravinu,
  • 00:46:18 za kterou jsem se skoro styděl
    a ptal jsem se, jestli to není blbý,
  • 00:46:23 tys zakroutil hlavou
    a konstatoval jsi: "Je to blbý,
  • 00:46:26 ale je to sranda."
  • 00:46:28 Tím to bylo schváleno
    jako nezpochybnitelná hodnota.
  • 00:46:38 -Smile, vydej soubojové meče.
  • 00:46:41 -Tak tady je meč
    pro pana přednostu.
  • 00:46:44 A tady je meč provinilcův.
  • 00:46:49 -Smile, víš jistě,
    že to nemá být obráceně?
  • 00:46:53 -Takhle to tu stojí.
  • 00:46:55 -Smile, ty zneužíváš toho,
    že špatně vidím
  • 00:46:58 a ty tvoje blechy nemůžu přečíst.
    -Ale nezneužívám!
  • 00:47:02 Takhle to tady je, podívej.
    -Tak dobře. Braň se!
  • 00:47:09 SMÍCH
  • 00:47:17 -Neutíkej pořád!
  • 00:47:28 -Přestávka!
  • 00:47:31 -Přestávka, to je smůla,
    a já chtěl zrovna zaútočit.
  • 00:47:36 -Když chvilku počkáte.
    Konec přestávky.
  • 00:47:42 -Braň se!
  • 00:47:54 -Já si musím přehmátnout.
  • 00:47:56 -Přestávka!
  • 00:48:00 -Zase přestávka. -Jo.
    -Já mám takovej pech.
  • 00:48:03 Přitom jsem byl zrovna...
    Viděl jsi to, jo? -Jo, jo.
  • 00:48:08 Konec přestávky.
  • 00:48:10 -Braň se!
    -Kterej mečiar tohle vymyslel?
  • 00:48:26 -Přestávka.
    -Smile, ty mi to děláš naschvál.
  • 00:48:32 -Nedělám, když přestávka,
    tak přestávka.
  • 00:48:35 -Už potřetí mohlo bejt po něm.
    -Jo.
  • 00:48:37 -Víte, že jsem docela rád,
    že mám tenhleten kratší.
  • 00:48:41 Člověk je takovej mrštnější.
    Líp se to ovládá.
  • 00:48:45 -Výměna mečů.
    -Jo, pojď!
  • 00:48:49 -Jak to, to nemyslíš vážně.
    -Je to tady v pravidlech.
  • 00:48:53 Po třetím kole výměna mečů.
  • 00:48:55 -Smile, já si opatřím
    cvikr na čtení.
  • 00:48:58 Slupka říkal, že už ho vynalezli.
    A pak si mě nepřej! -Jo.
  • 00:49:02 -Tak dobře, ale 4. kolo uděláme
    způsobem nedáš dostaneš.
  • 00:49:06 -Macka máš ty.
    -Macka mám já.
  • 00:49:08 -A co to je nedáš, dostaneš?
    -Ty si stoupni sem
  • 00:49:12 a já si stoupnu sem.
    Ty máš právo na jeden výpad.
  • 00:49:15 Když mě zasáhneš, je po boji.
  • 00:49:18 Když ne, budu mít to právo
    zase já. Do boje! -Braň se!
  • 00:49:23 -Jau!
    -Tak a je to.
  • 00:49:25 -Co je? Mne tu někdo zamk.
    -Konec souboje.
  • 00:49:28 -Jak to konec?
    Já jsem se ještě nerozbojoval.
  • 00:49:32 -Ale monent, moment!
    Pravidla nic takovýho neříkaj.
  • 00:49:35 Pozor!
    -Je takové pravidlo.
  • 00:49:37 Zaběhne-li kdokoliv při souboji
    do cely a někdo ho tam zamkne,
  • 00:49:42 znamená to, že souboj vzdává
    a dobrovolně nastupuje výkon trestu.
  • 00:49:46 -Moment, moment, žádný takový
    paragraf tady není.
  • 00:49:50 -Ne? Tak tam odedneška bude.
    Kdo je pro? Já!
  • 00:49:53 Je někdo proti? -Tady cela!
    -Nikdo!
  • 00:49:56 Zdržel se někdo hlasování?
    Není tomu tak. Děkuji vám.
  • 00:50:08 -Jestli si vzpomínáš, Láďo,
    jiné vysvětlení toho,
  • 00:50:12 proč ty staré texty fungují
    i v nových historických kulisách
  • 00:50:17 nám podala hned po sametové
    revoluci jedna americká novinářka.
  • 00:50:22 Svěřili jsme se jí s obavou,
    že v té euforii,
  • 00:50:26 kdy se místo hraní stávkovalo
    a místo smíchu se hrála hymna,
  • 00:50:31 že nám v tom opojení
    ze svobody nedošlo,
  • 00:50:34 že možná ztratíme diváky.
    To bylo v tom období,
  • 00:50:39 kdy lidé lačni zpráv
    seděli u televizorů
  • 00:50:42 a my jsme prvně zažili
    nevyprodaná představení.
  • 00:50:46 Řekli jsme to té
    Američance obrazně.
  • 00:50:49 Naše divadlo bylo
    jako světýlko ve tmě.
  • 00:50:52 Teď se najednou rozsvítilo.
  • 00:50:55 Pamatuji si, jak se ta zkušená
    dáma z nového světa usmála
  • 00:51:00 a řekla: "Co když se nerozsvítilo,
    což kdy je to jenom jiný druh tmy?"
  • 00:51:06 Nechápavě jsme se po sobě podívali,
    jak nás to zaskočilo.
  • 00:51:11 Pochopili jsme to až po čase,
  • 00:51:14 kdy nám demokracie ukázala
    i svou odvrácenou tvář.
  • 00:51:19 Diváci se k nám brzy vrátili
    jako do přístavu s poznáním,
  • 00:51:24 že i na širém moři svobody
    pluje lidská hloupost, faleš
  • 00:51:29 politický podvod, hrubost
    a obnažená česká malost.
  • 00:51:34 Poradit se s Cimrmanem jim přišlo
    jako dobrý nápad.
  • 00:51:47 -Pánové, hrozí nám smrt hladem.
  • 00:51:51 Přemýšlel jsem o tom celou noc
    a nevidím jiné východisko.
  • 00:51:56 Navrhuju sníst psy.
  • 00:52:03 -Promiň, Karle, ale říkals psy?
    -Psy.
  • 00:52:08 -Promiň, Karle, ale mi přeci...
    ...my přeci žádné psy...
  • 00:52:13 ...jo, aha, už rozumím.
    -Jaký psy?
  • 00:52:17 -Je to sice smutné,
  • 00:52:19 když člověk musí vztáhnout ruku
    na svého věrného přítele,
  • 00:52:23 ale asi opravdu nebude
    jiné východisko.
  • 00:52:26 -Bylo by dobré nesníst je
    všechny najednou.
  • 00:52:30 Je jíst jen po částech, aby zbytek
    spřežení byl schopen tahu.
  • 00:52:35 -Co to tady blábolíte?
    Vy máte snad vidiny, nebo co?
  • 00:52:39 Kde vidíte jaký psy?
    -Tak s tím nesouhlasím.
  • 00:52:43 Když utratit, tak najednou.
    A hned dřív, než zhubnou.
  • 00:52:50 -Už je to tady, zešíleli.
    Pánové, vzpamatujte se!
  • 00:52:54 My přece žádný psy nemáme.
  • 00:52:58 Vy jste původně chtěli vzít psy,
    ale já jsem vám to rozmluvil.
  • 00:53:03 -No vidíš, a teď to máš.
  • 00:53:05 ?-Vzpomeňte si, řekl jsem: "Vemte
    radši silnýho chlapa, jako jsem já.
  • 00:53:10 Ten sáně utáhne a ještě zastane
    jinou práci."
  • 00:53:13 A říkal jsem, že může taky
    naštípat dřevo.
  • 00:53:16 A taky, vzpomeňte si, jak jsem
    krásně rozštípal naše lyže.
  • 00:53:20 To bylo taky bohužel poslední lyže,
    které jsme měli.
  • 00:53:24 Teď už jsem vám vlastně dobrej
    jen k tomu tahu,
  • 00:53:27 ale táhnu pořád dobře,
    pořád jsem silnej.
  • 00:53:30 -No právě, já bych to neodkládal.
  • 00:53:33 -Jo, kdybychom ty psy měli,
    tak bych rozuměl tomu,
  • 00:53:36 že by se dali sníst.
    Já už psa jed, to není špatný maso.
  • 00:53:40 Jenomže, když máte místo psů mne?
    Náčelníku, cos to navrhoval?
  • 00:53:46 -Sníst psy.
    -I když je nemáme?
  • 00:53:50 -I když je nemáme.
  • 00:53:52 -Vy všichni, jak jste tady,
    vy tomu rozumíte?
  • 00:53:55 -Já celkem jo.
    -Jo, rozumíme.
  • 00:53:58 -Já teda ne!
    -Ono je to možná lepší, Varle.
  • 00:54:01 Tady pan lékárník ti dá nějaké
    silnější prášky, ty usneš...
  • 00:54:06 -Počkej, o spaní se teď nebudeme
    bavit, já spím dobře,
  • 00:54:10 ale mě teď něco napadlo,
    je to taková hloupost.
  • 00:54:14 Ale ono to vypadá...
    Můžu to říct?
  • 00:54:17 -Vypovídej se, Frištenský.
  • 00:54:20 -Když vy říkáte,
    že jako sníte psy,
  • 00:54:23 a žádné psy tady nejsou,
    jestli tím třeba nemyslíte...
  • 00:54:28 Neurazíte se?
    Ono to totiž vypadá,
  • 00:54:31 jako kdybyste chtěli snít mě,
    že jo? -No jo.
  • 00:54:36 -A nezlobíte se,
    že jsem to řek?
  • 00:54:39 -To víš, že ne, kdo by se na tebe
    zlobil v takové chvíli?
  • 00:54:44 -Ty, náčelníku, já myslím, že by
    teď byla vhodná chvíle poděkovat,
  • 00:54:49 celkově zhodnotit a tak. -No.
    -Jo, počkej!
  • 00:54:57 Milý kamaráde, drahý bratře,
    vážení pozůstalí,
  • 00:55:05 jménem celé naší české
    polární expedice ti chci poděkovat
  • 00:55:09 za tvou odvahu, za statečnost
    a za vytrvalost
  • 00:55:13 s jakou jsi to dotáh až sem.
  • 00:55:15 Byl jsi nám, Frišto,
    dobrým kamarádem.
  • 00:55:18 Všichni, kdo jsme tě znali
    i po stránce osobní, tak pracovní.
  • 00:55:23 Já když si třeba vzpomenu,
  • 00:55:25 jak jsi tenkrát v chudobinci
    natřel tu pumpu.
  • 00:55:29 Já už nemůžu,
    vemte to někdo za mě.
  • 00:55:32 -Já bych třeba řekl...
    -Ty ne!-Co? -Ty ne!
  • 00:55:36 Vojtěchu, vem to za něj.
    -Já bych třeba řek tolik.
  • 00:55:40 Byl jsi nám nejen dobrým kamarádem,
    ale i dobrým manželem, otce,
  • 00:55:45 strýcem a tchánem.
    Nikdy na tebe nezapomeneme.
  • 00:55:51 Zůstaneš dlouho v nás.
    -To je blbý. -Já vím.
  • 00:55:55 Tedy, tedy alespoň po nějaký čas.
    -Já nevím, kamarádi.
  • 00:56:01 Já myslím, že na tyhle řeči
    je ještě dost času.
  • 00:56:05 Podívejte, ještě na tom pólu
    nejsme, nechte to, až tam budem.
  • 00:56:09 Zatím jsem byl dobrej,
    ale ještě se můžu zkazit.
  • 00:56:13 -Tak toho se neboj, Varle!
  • 00:56:15 Tady na chladném severu,
    tady se nic nezkazí.
  • 00:56:19 -Ale stejně, jaký my Češi jsme?
  • 00:56:21 Doma to se pereme, hádáme,
    zkrátka nežereme se.
  • 00:56:24 Tady bychom se samou láskou snědli.
  • 00:56:35 -Vzpomínám si, kamaráde,
  • 00:56:38 na co jsme se při práci na každé
    nové hře nejvíc těšili
  • 00:56:42 a čeho jsem se zároveň nejvíc báli?
    Nebyla to premiéra,
  • 00:56:46 ale první přečtení nového textu
    klukům z našeho divadla.
  • 00:56:51 To byla naše hodina pravdy.
  • 00:56:54 Protože budou-li se smát ti,
    kteří znají naše fígle,
  • 00:56:58 jako nikdo jiný, znamená to,
    že je to dobré a že se neopakujeme.
  • 00:57:04 Jediná komedie, která při čtení
    propadla, byl Cimrman v říši hudby.
  • 00:57:10 A dneska už víme proč?
    Ještě neměla hudbu.
  • 00:57:14 Naše naivní libreto teprve čekalo
    na Jana Klusáka,
  • 00:57:19 aby ho posvětil svou geniální
    zlodějskou kompozicí.
  • 00:57:25 ZPÍVÁ
  • 00:57:40 -Chytré hlavičky, zlaté ručičky,
  • 00:57:49 to jsou čeští,
    to jsou čeští inžen, inženýři.
  • 00:57:58 VŠICHNI
    -Chytré hlavičky, zlaté ručičky,
  • 00:58:06 to jsou čeští,
    to jsou čeští inžen, inženýři.
  • 00:58:15 -České matičky, šrouby, hřebíčky,
    slávu české práce šíří.
  • 00:58:30 VŠICHNI
  • 00:58:32 -České matičky, šrouby, hřebíčky,
    slávu české práce šíří.
  • 00:58:55 -Jdu například New Yorkem,
    lidi padají tam horkem,
  • 00:59:04 mně to nedá žádnou práci,
    zařídit jim ventilaci.
  • 00:59:14 Jdu například Reykjavikem,
    chvět se zimou je tam zvykem,
  • 00:59:24 mně to nedá žádnou práci,
    postavím kamna nasýpací.
  • 00:59:34 VŠICHNI
    -Chytré hlavičky, zlaté ručičky,
  • 00:59:42 to jsou čeští,
    to jsou čeští inžen, inženýři.
  • 00:59:52 České matičky, šrouby, hřebíčky,
    slávu české práce šíří.
  • 01:00:18 -Na otázku, která Cimrmanova hra
    je nejlepší,
  • 01:00:21 jsme dlouho odpovídali
    Dobytí severního pólu až do chvíle,
  • 01:00:26 kdy jsme přivedli na scénu Záskok.
  • 01:00:30 Doba kočovných hereckých
    společností,
  • 01:00:33 to bylo téma,
    kdy už si ho konečně všimneme.
  • 01:00:37 Tobě tenkrát nebylo nejlíp
    ani po duši a ani po těle.
  • 01:00:42 Poprvé jsem měl o tebe strach,
    ale zdá se, že čas psaní
  • 01:00:48 a společné výroby humoru,
    byl pro tebe časem úlevným.
  • 01:00:53 -Tudy, mistře, račte dál.
    -Tady! Dobrý den.
  • 01:00:57 -Dobrý den, mistře!
  • 01:01:06 -No, tady už jsem myslím hrááál.
    Kolik to má míst? -120.
  • 01:01:14 -Bude to prodaný?
    -Našlapáno, mistře!
  • 01:01:17 -Ale tééé lípy se nevzdááám.
    Mňmň...
  • 01:01:21 Máňa mí, Máňa mí.
  • 01:01:23 Ono to tak v prázdnem sále
    to tak nezní,
  • 01:01:27 ale až přijdou lidé,
    bude to úplně jinačí.
  • 01:01:30 Mimochodem, kolegové,
    všimli jste si,
  • 01:01:32 jak si kam který lidé sedají?
    Ne?
  • 01:01:35 Tak první řada uprostřed
    místní honorace, to je jasný.
  • 01:01:39 Ale tady vlevo, to je zajímavá věc,
    tady vždycky seděj blbci.
  • 01:01:46 Uvidíte večer.
  • 01:01:48 Já nevím, proč se stahujou
    vždycky do těhletěch míst?
  • 01:01:53 Co to dáváme? Říkal tady kolega,
    že nějakou novotu, že? -Ano.
  • 01:01:57 -Mistře, toto je náš principál.
    -Je to moje vlastní hra, mistře!
  • 01:02:02 -Ano? Tak to je veliká,
    veliká chyba.
  • 01:02:05 Podívejte, proč psát nové hry,
  • 01:02:07 když lidi chtěj stejně staré
    a osvědčené.
  • 01:02:10 Co byste říkali Maryše?
    Maryša, jed v kafi, to je drámo.
  • 01:02:15 -Na Maryšu je nás málo, mistře.
    -Málo? Nebo Lucerna.
  • 01:02:19 To se teď taky moc líbí.
    Ovšem kněžna nesmí bejt těžká.
  • 01:02:23 Já jsem jednou přenášel
    tu Musilovou-Vébrovou.
  • 01:02:28 Znáte Musilovou-Vébrovou?
    Ne? Ona je jak dvě.
  • 01:02:32 Musilová, Vébrová.
    Teď to neste přes ten močááál.
  • 01:02:37 -Mistře, vy jste ale souhlasil,
    že zaskočíte v té naší novince.
  • 01:02:42 -Nebo my teď dáváme
    jednoho Ostrovského.
  • 01:02:45 To vám je taky věc.
    Už ta jména.
  • 01:02:48 Pan Kratěvna Praskovna.
  • 01:02:51 Nebo Lazar Jelizarič Podkanljuzin,
    To má člověk co dělat,
  • 01:02:55 aby si zapamatoval,
    jenom jak se jmenuje. Chachacha!
  • 01:03:02 -Chachach!
  • 01:03:06 -Jozífku, seznámil jsi mistra
    zhruba s dějem. ?Ano.
  • 01:03:11 Celou cestu jsem to vyprávěl.
    -Nebo počkejte.
  • 01:03:14 Sisoj Psojč Ryspoloženskij
    pomlčka potápěč.
  • 01:03:19 To celý je jeden hubenej chlap.
    -Sisoj Psojč Ryspoloženskij.
  • 01:03:24 -Drž hubu!
  • 01:03:27 -Mistře!
  • 01:03:30 -Heleďte, to neodstraníte,
    to je díra.
  • 01:03:34 -Tak mistře...
  • 01:03:43 Abyste se seznámil s figurama.
    Tak předně Vavroch.
  • 01:03:48 -To jsem se chtěl zeptat,
    kdopak dělá toho Vavrocha?
  • 01:03:51 -VY mistře, celou cestu
    jsem vám to říkal. -Já Vavroch.
  • 01:03:56 -Já myslím, že to je váš obor,
    charakter, ne?
  • 01:03:59 -Všechno je můj obor.
  • 01:04:01 -Tohle je vaše dítě,
    ovšem nevlastní.
  • 01:04:04 -Kdo napovídá?
    -Napovídá já.
  • 01:04:06 A tohle je doktor Vypich,
    rodinný přítel.
  • 01:04:09 A támhle Jozífek ten hraje Bártu.
    To je podruh na vašem statku.
  • 01:04:14 Tedy ten váš statek
    vlastně ještě není váš.
  • 01:04:17 -A kde budete?
    -Budu napovídat z této strany.
  • 01:04:20 A tohle pozor, to je důstojník,
    který soupeří s Bártou o Vlastu.
  • 01:04:24 -A uslyším vás?
    Zkuste mi něco hodit,
  • 01:04:27 protože suflér to je pro mě
    v takových situacích grunt.
  • 01:04:33 -V Českých Budějovicích
    by chtěl žít každý.
  • 01:04:37 -Co že?
  • 01:04:39 -V Českých Budějovicích
    by chtěl žít každý.
  • 01:04:44 -To jsem blázen teda.
    Zkuste to z druhé strany.
  • 01:04:49 Já jinak chytám velice dobře.
  • 01:04:52 -V Českých Budějovicích
    by chtěl žít každý.
  • 01:04:56 -Že v Českých Budějovicích
    by chtěl žít každý?
  • 01:04:59 -Ano.
    -Co to je za blbost?
  • 01:05:02 Byl jste někdy v Budějovicích?
    -Byl.
  • 01:05:05 Ale to je replika, mistře,
    kterou jsem namátkou vybral.
  • 01:05:09 -To já jsem slyšel už dobře
    támhle odsud, víte?
  • 01:05:13 Ale nechtělo se mi věřit,
    že byste vybral takovej nesmysl.
  • 01:05:17 Panstvo, na Budějovice já mám
    ty nejhorší vzpomínky.
  • 01:05:20 Bude po tom večeře, doufám.
    -Ano, bude.
  • 01:05:23 Po představení bude slavnostní
    večeře. Starosta města to pořádá.
  • 01:05:28 -Pak mi připomeň, kolego,
    abych vyprávěl o těch Budějovicích.
  • 01:05:32 Ale radši až po jídle.
  • 01:05:34 Heleďte, já to slyším prakticky
    z obou stran stejně.
  • 01:05:37 Házejte mi to z této strany, ano?
  • 01:05:40 A tady, kolego, si zvykej na to,
    že tady nebudeš, ano?
  • 01:05:43 Sem mi, prosím vás, nikdo nelezte,
    tohle bude můj flek,
  • 01:05:47 tady já budu skoro furt.
    Mimochodem kdy přijdou?
  • 01:05:51 -A kdo jako, mistře? -No, dámy?
    -A které dámy myslíte?
  • 01:05:56 -No, dámskou část ansáblu.
    -Jo?
  • 01:05:59 -Tak v té mé hře
    jsou jen dvě dámské role.
  • 01:06:02 -Stačí. -Panímámu bohužel nemáme,
    ale bez ní se hra obejde.
  • 01:06:06 A vaší nevlastní dceru Vlastu,
    jak jsem říkal, hraje tady Čeněk.
  • 01:06:11 -Aha!
    -Já jsem Čeněk a hraju Vlastu.
  • 01:06:14 -Nakonec proč ne, když si oholí
    knír, něco na hlavu, proč ne?
  • 01:06:18 -Ne, ne, v žádném případě
    se neholím kvůli jedné pitomé roli.
  • 01:06:23 Notabene, když s divadlem končím.
  • 01:06:25 -Vy končíte s divadlem, mladý muži?
    A co to?
  • 01:06:28 -To máte tak, mistře,
    Čeněk s námi hraje už 5. rokem.
  • 01:06:32 Celou tu dobu si lámeme hlavu,
  • 01:06:34 proč on nemá v žádné roli
    na jevišti úspěch?
  • 01:06:37 Teprve minulý týden jsme na to
    konečně kápli.
  • 01:06:40 Čeněk nemá talent.
  • 01:06:42 -Ale prosím vás, trochu hereckýho
    talentu má přece každý.
  • 01:06:47 Pojďte chlapče, zkusíme něco.
  • 01:06:49 Talent já poznám po dvou,
    třech slovech.
  • 01:06:52 Nebojte se ničeho, pojďte.
  • 01:06:54 Zkuste si se mnou třeba:
    tak kampaaak, Kuzmo Kzmičiii?
  • 01:06:58 -Tak kampaaak, Kuzmo Kuzmičiii?
    -No nemá talent.
  • 01:07:07 Čeňku, Kuzma je přece támhle!
  • 01:07:20 A tuten večer musí
    ještě s námi hrát?
  • 01:07:23 -Bohužel.
  • 01:07:25 -Heleďte se, ten konec hry se vám
    vyloženě poved.
  • 01:07:28 Umím už ho zpaměti.
  • 01:07:31 Viděl bych to, jestli dovolíte,
    asi takhle.
  • 01:07:34 Tak končí naše komedie,
    zlo prohrává a dobro žije.
  • 01:07:38 Vám, paní vidím,
    se slza v oku blyští,
  • 01:07:42 že chodí to tak pouze na jevišti.
  • 01:07:45 V životě našem to opáčně bývá,
    tam chudák úpí, vrch má duše křivá.
  • 01:07:52 Ale říkám na každičké štaci,
    svět bude lepší, dáme-li si práci.
  • 01:07:59 Je marné vzlykat,
    modliti se Zdrávas,
  • 01:08:02 vše záleží jen na vás,
  • 01:08:05 na nás,
  • 01:08:09 a hlavně teda na vás.
  • 01:08:27 Tak jsme se, milý Láďo,
  • 01:08:29 pokusili bilancovat půlstoletí
    s Cimrmanem bez tebe.
  • 01:08:34 Informovat tě, jak nám to jde.
    Co říci závěrem,
  • 01:08:38 aby to byla taková pěkná tečka
    za tím naším případem?
  • 01:08:43 SMOLJAK: Pročpak nevstaneš, Zdeňku,
    když tě volám, co?
  • 01:08:47 No tak, vyskoč, Zdeňku!
  • 01:08:49 -Promiň, Láďo, já nevěděl,
    že mě voláš.
  • 01:08:53 SMOLJASK: A co takhle
    dát si slivovici?
  • 01:08:56 -Počkej, vy tam nahoře pijete?
    SMOLJAK: To já dělám i jiný věci.
  • 01:09:01 -Jaký:
    SMOLJAK: Výlety s překvapením,
  • 01:09:05 bojové hry, a tak.
    -Takže se tam nahoře nenudíš.
  • 01:09:09 Je tam dobrá parta.
    SMOLJAK: Ano, to je přesné.
  • 01:09:13 -Poslyš, Láďo, když jsme takhle
    ve spojení,
  • 01:09:17 ty ses pořád zajímal o politiku.
  • 01:09:19 My teď budeme mít přímou volbu
    nového prezidenta.
  • 01:09:23 My teď volíme přímo, víš?
  • 01:09:26 SMOLJAK: ZPÍVÁ
    To je směšné, chachacha,
  • 01:09:31 to je směšné, chachacha!
    Odpusťte mi, chachacha,
  • 01:09:34 že se směju, achachacha chachacha.
  • 01:09:37 -Je to směšné,
    ale má to tragické následky.
  • 01:09:51 Představ si, že náš prezident
    chce zůstat na Hradě dalších 5 let.
  • 01:09:56 SMOLJAK: Ty ho nemáš rád?
    -No tak...
  • 01:09:59 On nemá rád pražské kavárny.
    Ani jednu, představ si to.
  • 01:10:06 SMOLJAK: Tak to vám teda nezávidím.
  • 01:10:10 -Koho bys, Láďo, teda doporučoval?
    SMOLJAK: Já myslím,
  • 01:10:15 že bychom měli zvolit
    někoho z Poděbrad.
  • 01:10:21 -Jako kohokoliv z Poděbrad?
  • 01:10:24 SMOLJAK: V každém případě
    by to měla být žena.
  • 01:10:28 -Aha, čili, kterákoliv žena
    z Poděbrad?
  • 01:10:31 SMOLJAK: Nevyměníme-li vrchního
    velitele, budeme tady jenom hnít.
  • 01:10:36 Tak, Láďo, děkujeme ti za radu.
    A ne jenom za radu.
  • 01:10:40 Děkujeme ti za všechno.
  • 01:10:51 -Bratři, to je válka.
  • 01:10:53 Takový nával jste ještě
    u nebeské brány neviděli.
  • 01:10:56 A navíc ty zmatky s českými vojáky.
  • 01:10:59 Svatý Petr prý nemá jasné
    instrukce, koho do nebe pustit.
  • 01:11:02 -Koho pustit do nebe?
    No, přece všechny.
  • 01:11:05 Vždyť všichni ti chlapci si to
    peklo užili už v té hrozné válce.
  • 01:11:10 -Ano, ano, vidíte, prostá žena
  • 01:11:12 a má více rozumu
    než polní maršálek.
  • 01:11:15 Mirku, vyřiď Petrovi ať všechny
    vojáky bez rozdílu uniforem
  • 01:11:20 pouští do nebe.
    -Vyřídím.
  • 01:11:22 Do nebe všichni
    bez rozdílu uniforem! Nazdar!
  • 01:11:25 -Zdar. ?No nazdar.
    -Vážení pánové, milá babi.
  • 01:11:31 Podle mého soudu je tahle válka
    příležitostí,
  • 01:11:35 aby náš národ naplnil
    svůj dávný sen
  • 01:11:38 obnovit samostatné
    České království.
  • 01:11:41 -Ano, ano, souhlasím.
    Bratři, já jsem tu, myslím, jediný,
  • 01:11:47 kdo samostatné České království
    osobně pamatuje.
  • 01:11:51 Za jeho obnovu
    bych dal ruku do ohně.
  • 01:11:57 Tak do ohně přímo ne!
  • 01:11:59 Ale pro tu myšlenku
    já opravdu planu.
  • 01:12:04 Panebože, copak nemáme nějaké
    nehořlavé úsloví?
  • 01:12:08 -A tu myšlenku bychom my tady shora
    měli podpořit i s rizikem,
  • 01:12:13 že budeme muset samostatně čelit
    rozpínavosti německé, i Ruské říše.
  • 01:12:19 -Ubránili jsme se celému světu.
    Kdo za pravdu hoří...
  • 01:12:25 Jako bych nic neřek.
  • 01:12:29 -Ano, samostatné České království,
    správná myšlenka,
  • 01:12:33 ale kdo by měl být českým králem?
    -Já myslím,
  • 01:12:37 že bychom měli zvolit
    někoho z Poděbrad.
  • 01:12:43 -Myslíš jako kohokoliv z Poděbrad?
    -Ano, to už se jednou osvědčilo.
  • 01:12:48 -Tak to by byl jeden návrh,
    má někdo další?
  • 01:12:55 -Co ten Cimrman, to je prej hlava.
    -To je dobrej nápad.
  • 01:12:59 Slyšel jsem,
    že ten rozumí úplně všemu.
  • 01:13:03 Ale myslím, že toho bychom si
    měli šetřit na jiné úkoly.
  • 01:13:08 Ať žije někde na venkově,
    píše paměti.
  • 01:13:11 Tím prospěje národu víc,
    než když bude sedět na Hradě.
  • 01:13:19 -Já bych o jednom věděl
    a zasloužil by si to,
  • 01:13:23 protože on ten protirakouský
    odboj vede.
  • 01:13:26 -A má pro tu královskou roli
    předpoklady? Je urostlý? -Je.
  • 01:13:31 -Je vzdělaný?
    -Je to univerzitní profesor.
  • 01:13:34 -Smýšlí národně?
    -Miluje národní písně.
  • 01:13:37 Nejraději má Ach synku, synku.
    -A umí jezdit na koni?-Dokonale.
  • 01:13:43 A jak mu to sluší.
    -A z jakého je rodu?
  • 01:13:46 -Je to syn prostého kočího
    Josefa Masáryka.
  • 01:13:49 -On je Slovák?!
    -Moravský Slovák.
  • 01:13:53 Ale jeho jméno můžeme počeštit.
    Byl by to král Tomáš Garik Masařík.
  • 01:14:00 -A to on bude mít rád nejen koně,
    ale i pejsky.
  • 01:14:06 Když se jmenuje Tomáš Harik.
    -G! No!
  • 01:14:13 -Má ještě někdo nějaký
    další návrh?
  • 01:14:16 Pokud ne, dám hlasovat.
    Kdo je pro kohokoliv z Poděbrad?
  • 01:14:21 Jeden.
    Kdo je pro Cimrmana? Dva.
  • 01:14:27 Kdo je pro Masaříka? Tři.
  • 01:14:31 Čili o pouhý jeden hlas
    zvítězil nad Cimrmanem
  • 01:14:35 Tomáš Harik Masařík.
  • 01:14:39 Jene Ámosi, rozděl úlohy,
    sdělíme to bezodkladně národu.
  • 01:14:44 -A kníže, jak mu to sdělíme?
    -Normálně, zjevením.
  • 01:14:51 -Zjevením, jak se to dělá?
    Já jsem se ještě nikdy nezjevil.
  • 01:14:56 -Tak to jsem se taky
    chtěla zeptat.
  • 01:14:59 -Tak pro ty, co se ještě nikdy
    nezjevili.
  • 01:15:02 Zjevujeme se osobám spícím.
    Do snů jim vstupujeme o půlnoci,
  • 01:15:06 šetrně, nestrašíme je,
    každý si s sebou vezme ty věci,
  • 01:15:10 na které jsou lidé zvyklí.
  • 01:15:13 Kníže se zjevuje na koni
    s kopím v ruce.
  • 01:15:16 Já s kalichem a s biblí.
    -A já?
  • 01:15:19 -Ty se zjevovat nemůžeš,
    ty jsi pohan.
  • 01:15:22 A ty bratře, Karle, ty by ses měl
    zjevit s perem v ruce
  • 01:15:27 a s tou trnovou korunou na hlavě.
    -Je mi malá.
  • 01:15:31 -Ale na tu chvíli,
    na tu chvíli to vydržíš.
  • 01:15:34 Zjevíš se novinářům,
    aby se to rychle rozneslo.
  • 01:15:38 -A já bych se mohla zjevit ženám.
    To by se to rozneslo okamžitě.
  • 01:15:45 -A já, já bych se mohl konečně
    zjevit národu se svatozáří.
  • 01:15:51 -Mistře Jene, slušela by ti.
    Zasloužil by sis ji.
  • 01:15:54 Ale všechno má svůj čas.
    Pusť, pusť!
  • 01:15:58 Ty se zjevíš Čechům,
    jak jsou na tebe zvyklí.
  • 01:16:01 -Ale jak?
    -V plamenech.
  • 01:16:05 A ty bratře Tyrši,
    ty se spustíš z nebe na kruzích.
  • 01:16:09 -Provedu!
  • 01:16:11 -A teď bratře Tyrši, zakončeme
    slavnostně naše zasedání.
  • 01:16:15 -Naše barva?
    VŠICHNI Červená a bílá.
  • 01:16:18 -Naše heslo?
    VŠICHNI Poctivost a síla.
  • 01:16:21 -Bratři a sestro, na značky!
  • 01:16:25 ZPÍVAJÍ VŠICHNI
  • 01:16:28 -Ach, synku synku,
    doma-li jsi?
  • 01:16:37 Ach, synku synku, doma-li jsi?
    Tatíček se ptá oral-li jsi,
  • 01:16:51 tatíček se ptá oral-li jsi.
  • 01:17:02 Titulky: Méhešová Iva,
    ČT 2016

Související