16. ledna 2016

Kurt Lanzer se narodil v Ostravě, kde dodnes jedna ze čtvrtí nese jméno jeho rodiny. Přestože jeho rodiče nepatřili k praktikujícím židům, po vypuknutí války s Polskem, 1. září 1939, je spolu s ostatními vyhnali Němci do Lvova. Tím ale jejich strastiplná cesta teprve začala. Po roce je internovali až na daleké Sibiři, kde každý den bojovali o holé přežití v nepředstavitelných podmínkách. Jeho starší dva bratři i otec se proto bez jediného zaváhání přihlásili do vznikající Svobodovy armády. Dodnes se jen málo ví, že jádro této armády tvořili především židé. Ale už cestou do Buzuluku – v třeskuté zimě v otevřených vagonech vlaku, který Sověti poskytli – promrzl otec natolik, že krátce po příjezdu na následky zemřel. A o několik měsíců později padli u Sokolova i oba bratři. Ke Svobodovi po čase dorazili i Kurt se svou matkou, která jej v poslední chvíli vytáhla z výsadku na vzbouřené Slovensko. Přesto Kurt u parašutistů zůstal a po několika letech se stal jedním z těch, kterým David Ben Gurion osobně připnul označení paradesantní jednotky izraelské armády. Kurt totiž po II. světové válce opustil Evropu, ve které zahynula celá jeho rodina. Tu novou si založil v milované Haifě.

Novou vlast našla i Dita Ryćerova. Našla ji v srdci Lužických Srbů nedaleko Budyšína. V nepatrné slovanské enklávě v severním Německu.

Ivan Ivanov jezdil z Bulharska do Prahy za svými rodiči, kteří zde pracovali na bulharském velvyslanectví. A aby porozuměl řeči nového domova svých rodičů, rozhodl se učit česky. Zamiloval se tak nejen do své učitelky, ale i do její vlasti.