iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
5. 4. 2017
22:00 na ČT2

1 2 3 4 5

59 hlasů
163849
zhlédnutí

Doktoři

Nesnesitelná lehkost bytí...

Co řeší a čím žijí ti, na nichž často závisí naše zdraví, někdy i život?

44 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Doktoři - Nesnesitelná lehkost bytí...

  • 00:00:03 Samozřejmě když sem člověk přijde,
    pane režisére,
  • 00:00:05 tak přemýšlí o tom,
    jak jednou skončí.
  • 00:00:07 Jestli skončí tady v tomhle,
    v té skříni někde,
  • 00:00:10 nebo skončí v zemi,
    nebo jestli ho rozpráší.
  • 00:00:13 To musí vždycky...
    Když jsme něco zoperovali,
  • 00:00:14 tak jsme to pak za ty dva,
    tři dny snědli.
  • 00:00:16 Kromě těch poznámek za sprostomluvu
  • 00:00:20 jsem ještě měl poznámky
    za mnohomluvu, jo.
  • 00:00:23 Tři štáby sledují tři přední české
    lékaře - neurochirurgie,
  • 00:00:27 kardiologie, plastická chirurgie.
  • 00:00:31 Špičková medicína, rutina i stres,
  • 00:00:34 práce i odpočinek,
  • 00:00:37 problémy a názory.
  • 00:00:39 Co si myslí doktoři?
  • 00:00:54 Dnes budou Na Homolce propouštět
    z jednotky intenzivní péče
  • 00:00:57 herce Vladimíra Brabce,
  • 00:00:58 který trpí srdečními problémy
    desítky let.
  • 00:01:02 V poslední době prodělal
    řadu zákroků.
  • 00:01:04 -Dáma má přednost.
    -Ne, počkejte!
  • 00:01:07 -Pozor, hlášení!
    -Další hlášení!
  • 00:01:09 Vzhledem k extrémním teplotám
    prosíme zaměstnance,
  • 00:01:11 aby v klimatizovaných místnostech
    s chlazením
  • 00:01:13 -nenechávali otevřená okna.
    -Aby chodili v plavkách!
  • 00:01:16 Hrozí výpadky chladících agregátů
    a chlazení není účinné.
  • 00:01:19 Děkujeme za pozornost.
    Konec hlášení.
  • 00:01:22 Paní doktorko, připadá vám tady
    vedro?
  • 00:01:23 Ne, mně ne. Já jsem z Afriky.
  • 00:01:30 Tak když to vydrží paní doktorka,
    tak to musíme vydržet taky.
  • 00:01:32 Tak super.
  • 00:01:34 Tak dobrý, už jste to probrali?
  • 00:01:36 -Trojka? Nula?
    -Ne, tam nikdo zatím není.
  • 00:01:39 -A kdo má čtyřku?
    -Na čtyřce je pan Brabec.
  • 00:01:41 -81 let, pacient, který...
    -Je mu 81 let, jo?
  • 00:01:44 -81 let, no.
    -Jsi si jistej?
  • 00:01:46 34. ročník.
  • 00:01:49 Dobrý, tak jo. Tak jsi si jistej!
  • 00:01:52 Pacient ischemik po infarktech.
  • 00:01:54 -Kdy měl první infarkt?
    -První v 75. roce.
  • 00:01:56 -V 75.už?
    -Hm.
  • 00:01:58 Tak myslíte, že to uděláme
    ještě támhle a zpět?
  • 00:02:01 Jak se cítíte?
  • 00:02:04 -K oknu a zpět?
    -Já si myslím, že to uděláme.
  • 00:02:08 On hrál toho Cyrana, ne? Hrál toho
    Cyrana, ještě než hrál toho majora.
  • 00:02:12 To neznáš, viď, Cyrano z Bergeracu?
    Národní divadlo.
  • 00:02:16 No, vidíš. Každej zná majora Zemana
    a prd ví, že hrál výbornýho Cyrana.
  • 00:02:20 Tak super. Jeď dál!
  • 00:02:24 -Připadá ti lepší?
    -Připadá mi lepší, no.
  • 00:02:26 Nepochybně. Když se obnovil
    ten rytmus,
  • 00:02:27 tak se to výrazně vylepšilo.
  • 00:02:29 Hm, jasně. Ok.
  • 00:02:31 No a jaký máme jako s ním plány?
  • 00:02:34 Pán krásně rehabilituje,
    začíná chodit.
  • 00:02:36 -Co ta noha?
    -To je výrazně zlepšený.
  • 00:02:39 -Takže půjde na nějakej standard?
    -Mohl by.
  • 00:02:41 Je to předjednaný, mohl by jít
    na normální.
  • 00:02:48 Ale, dobrý den! Já vás zdravím!
  • 00:02:52 Dobrý den. Berete si ho,
  • 00:02:54 -potom ve finále?
    -No samozřejmě!
  • 00:02:57 Když se chce, tak to jde,
    a on chce už.
  • 00:03:00 -Jo, jo.
    -On je úplně nabitej!
  • 00:03:01 Tak super. Hele, mějte se
    a pozdravujte všechny! Jo?
  • 00:03:04 Tak dobrý, dobrý, super.
  • 00:03:06 On teďko je v roli
    nebo není v roli?
  • 00:03:09 Já nejsem v roli.
  • 00:03:11 To o mně někdy říkali, že jsem
    v roli, ale já nikdy v roli nebyl.
  • 00:03:15 Já si myslím, že pan Brabec
  • 00:03:16 je vlastně svědek změny
    tý dynamiky,
  • 00:03:19 co se vlastně událo v tý medicíně
    tady v Čechách, že jo.
  • 00:03:22 Od roku 1975 do dneška,
    tak to je nesmírnej krok.
  • 00:03:30 Musím se o tom 75. zmínit,
  • 00:03:33 že mě přivezli z toho,
    Tylova divadla,
  • 00:03:38 a rovnou Na František.
  • 00:03:40 Tam mně udělali támhle ten tlak
    a takhle to skákalo.
  • 00:03:48 A ta říkala: "Ježíš, jak je to?
    Co to je?"
  • 00:03:51 A tam jsem se naposled roz...
    Ne, opravdu!
  • 00:03:53 Já jsem myslel, že to má rozbitý,
  • 00:03:56 tak zavolali zdravotníka,
  • 00:03:59 odvezli mě na tu čekačku tam,
    tadyhle mně dali zvonek,
  • 00:04:05 zavázali leukoplastí nebo to,
  • 00:04:07 a říkala: "Když vám bude špatně,
    tak zazvoňte."
  • 00:04:10 Tohlencto, to neexistovalo!
  • 00:04:12 To se léčilo klidem, že jo,
    to se léčilo...
  • 00:04:14 6 tejdnů jsi ležel, když jsi to
    ukecal, na 4 tejdny, že jo.
  • 00:04:17 Ty jsi ležel jako blbec a prostě
    nic se nedělo, že jo.
  • 00:04:21 Tím se to vyleželo. Takže infarkt
    se vyležel jakoby, jo?
  • 00:04:24 No a jaký to je teďka, v roce 2015,
  • 00:04:26 bejt pacient profesora Neužila
    tady Na Homolce?
  • 00:04:30 Já nevím.
  • 00:04:32 -Můžu odpovědět já?
    -Ne!
  • 00:04:34 My jsme se náhodně setkali,
  • 00:04:35 protože máme ještě společnou
    kamarádku Němcovou,
  • 00:04:38 a když ještě Vávrovi bylo 100 let,
  • 00:04:41 tak ona udělala šílenou merendu
    u Mánesa.
  • 00:04:45 A protože on se jako možná naší
    péčí trošku dožil těch 100 let,
  • 00:04:48 a teď najednou ona říká:
  • 00:04:50 "A teďko promluví ten a ten
    a pak promluví primář Neužil."
  • 00:04:54 A ona mi to vůbec neřekla, že tam
    jako mám před těma lidma mluvit.
  • 00:04:57 Já jsem vůbec nevěděl, co tam budu
    povídat, že jo.
  • 00:05:00 A on jediný, co jako řek:
    "No, potěš Pánbůh,
  • 00:05:03 to tady budem ještě hodinu navíc!"
  • 00:05:08 Ale chtěl jsem říct takovou jako...
  • 00:05:13 Těžko říct pochvalu,
    já si to nemůžu dovolit, ne,
  • 00:05:17 je to chvála tomuto oddělení,
    nebo naší kardiologii.
  • 00:05:21 To je o vás, o doktorech,
    a toho zdravotního personálu.
  • 00:05:29 A myslím, že vám to ohromně klape.
  • 00:05:31 Jo? Je to vyznamenání pro nás.
    Děkujem.
  • 00:05:35 Za odměnu tě dáme na normální
    oddělení už.
  • 00:05:39 -To je hezký!
    -To je dobrý, že jo?
  • 00:05:40 No, to je dobrý.
  • 00:05:43 Tak musíme ještě převaz udělat.
  • 00:05:48 Tady pozor, nezakopneme!
  • 00:05:51 Petr Neužil teď bude ošetřovat
  • 00:05:53 pacienta se stejnou poruchou,
    jakou prodělal i Vladimír Brabec.
  • 00:05:58 -Máš tady Kamču s Michalem, jo,
    prosím tě. -Jo, Kamču s Michalem.
  • 00:06:00 Marku, můžeme jet? Můžeme dělat to,
    můžeme makat?
  • 00:06:03 -Marku, můžeme?
    -Za chviličku.
  • 00:06:07 A jak dlouho to děláte,
    pane profesore?
  • 00:06:10 No tak asi 2 hodiny.
  • 00:06:11 Ne, myslím jako v životě. (smích)
  • 00:06:18 No, já to dělám tak dlouho,
    jak ta metoda se vyvíjí,
  • 00:06:22 protože na začátku mé kariéry
    ta metoda prakticky neexistovala.
  • 00:06:28 A co se s těma lidma
    dělalo předtím?
  • 00:06:29 Nic. Koukalo se na ně.
  • 00:06:31 Dávaly se jim léky, Digoxin,
    Didoxin se říkalo,
  • 00:06:35 důchodci říkali Didoxin a tak.
  • 00:06:38 -Marku, co máme?
    -Jsme připravený.
  • 00:06:40 My budeme schovaný v tý ovladovně
  • 00:06:42 a budeme s váma komunikovat
    skrze sestřičky, jo?
  • 00:06:48 Tak. Teďko máme možnost teda
    si něco povídat,
  • 00:06:52 protože já tady budu makat a...
  • 00:06:56 Vy jste měl bejt geolog, ne,
    po rodičích?
  • 00:06:58 Jo, já jsem nesnášel geologii,
    že jo.
  • 00:07:02 Já jsem celkem obecně vzato
    zastáncem takovýho toho...
  • 00:07:09 Tý výchovy tím negativním
    příkladem, jo?
  • 00:07:12 Moji rodiče nikdy nemluvili sprostě
    a já jsem chodil s poznámkama,
  • 00:07:16 už se pamatuju z mateřský školky,
    že jsem používal sprostá slova.
  • 00:07:21 Geologie,
  • 00:07:25 protože ji dělali oba dva,
  • 00:07:26 tak se mi stala negativním
    příkladem toho,
  • 00:07:27 co nechci dělat, že jo.
  • 00:07:29 Doteďka prakticky nesnáším šutry.
  • 00:07:33 Takže jsem jenom tak útrpně s nima
    jezdil na nějaký ty tzv. terény
  • 00:07:37 a oni si tam furt těma kladívkama
    bouchali do těch šutrů,
  • 00:07:40 tak já jsem tam nosil ty batohy.
  • 00:07:42 A vždycky si tam omlátili nějaký ty
    šutýrky, pak si je vzali, že jo,
  • 00:07:47 vzorky, to byly vzorky,
    tak si brali ty vzorky,
  • 00:07:49 a pak se to zaneslo do mapy.
  • 00:07:51 Každý léto se to dělalo,
    to bylo strašný.
  • 00:07:55 -Jak to jde?
    -Jde to.
  • 00:07:58 Vůbec nevím, jak jsem se dostal
    k medicíně prakticky, jo?
  • 00:08:01 To byla taková souhra náhod,
  • 00:08:03 protože já jsem samozřejmě tíhnul
    k žurnalistice,
  • 00:08:06 a protože jsem vždycky kromě těch
    poznámek za sprostomluvu
  • 00:08:10 nosil ještě poznámky za mnohomluvu,
  • 00:08:13 nejenom sprostomluvu,
    ale taky mnohomluvu.
  • 00:08:15 Já jsem byl takovej pořád výřečnej,
  • 00:08:17 tak jsem vždycky tam omračoval
    prostě šílenýma fantasmagoriema,
  • 00:08:21 v 5 letech tak asi zřejmě to bylo.
  • 00:08:24 Tak oni říkali: "Ježíšmarja,
    to je nějakej magor!"
  • 00:08:26 Už jako od těch 5 let, že jo.
  • 00:08:30 No a otec říkal:
    "Prostě když půjdeš na vejšku,
  • 00:08:32 tak půjdeš buď na geologii,
    anebo půjdeš na práva.
  • 00:08:36 A já jsem říkal: "No nepudu!"
    A on říkal: "No pudeš!"
  • 00:08:38 A já jsem říkal: "No nepudu!"
  • 00:08:39 A já jsem říkal, že půjdu
    na medicínu,
  • 00:08:42 protože mi to připadá jako asi,
    že to je v tý době nejtěžší.
  • 00:08:45 A šel jsem do nuláku
    na patologicko-anatomickej ústav.
  • 00:08:48 To bylo osmdesátej nějakej první
    rok nebo kolik to bylo.
  • 00:08:53 A tak bohužel v tý době umřelo
    spousta známejch lidí, zajímavejch,
  • 00:08:57 takže jsem viděl Hrzána a Wericha
    a paní Šejbalovou
  • 00:09:03 a tyhle všechny herce, který...
    Roháče, že jo.
  • 00:09:07 Bohužel jich umřelo v tom roce
    nějak hodně,
  • 00:09:09 tak to vidíte z tý druhý strany
    trošku.
  • 00:09:11 A ta škola života tam je poznat,
    jo? To prostě vám nikdo neodpáře.
  • 00:09:21 -Heparin jsme teda nepoužili?
    -Jo.
  • 00:09:27 Čau! Čau, Hani!
  • 00:09:28 Hele, čau, Ivoši! Kde seš?
  • 00:09:31 Jo, jsem tady, no.
  • 00:09:32 Na lékařské fakultě na pražském
    Albertově
  • 00:09:34 se právě testuje nový postup
    léčby srdce.
  • 00:09:39 Proč se to učíte na prasatech?
  • 00:09:41 Tady se neučíme na prasatech.
  • 00:09:43 My si to musíme ověřit
    na prasatech,
  • 00:09:44 že to prostě funguje, že jo.
  • 00:09:46 Každý zvíře má to srdce
    trošku jiný.
  • 00:09:50 Lidský srdce je jiný, prasečí srdce
    je jiný, psí srdce je jiný,
  • 00:09:55 ovčí srdce je jiný,
  • 00:09:56 ale přeci jenom to trošičku
    napomáhá tomu pochopení,
  • 00:10:00 ta struktura je podobná, že jo.
  • 00:10:03 Dnes se zkouší hybridní operace,
  • 00:10:05 při které pracují kardiochirurgové
    a kardiologové spolu.
  • 00:10:09 Už brzy se tak bude řešit u lidí
    jedna z nejčastějších poruch srdce.
  • 00:10:14 My tím, jak pracujeme,
    byť to není optimální, že jo,
  • 00:10:17 velikost toho srdce, tvar toho srdce
    u toho živočicha, jakýhokoliv,
  • 00:10:20 tak stejně my se s tím naučíme
    pracovat.
  • 00:10:23 Dělat krok za krokem věci,
    který potom děláme u toho člověka.
  • 00:10:27 Takže každej ten první ten pacient
    je v určitém riziku, že je první,
  • 00:10:31 ale když jsme připraveni,
  • 00:10:33 tak i ten první pacient
    většinou dopadá dobře.
  • 00:10:36 Každou takovou experimentální
    operaci musí schválit
  • 00:10:38 odborná komise, která dohlíží
    na to, aby zvíře netrpělo.
  • 00:10:43 Prase je celou dobu v narkóze
    a už se z ní neprobudí.
  • 00:10:51 Teď se díváme tady.
    Pojď se podívat sem!
  • 00:10:54 Tady vidíš krásnej pohled do levý
    komory a tady jsou ty kotvy.
  • 00:10:59 To je ta levá komora,
    tady dole, jo?
  • 00:11:01 To je super! Krásný!
    Tak to je všechno.
  • 00:11:05 -To vypadá dobře, ne?
    -Jo.
  • 00:11:14 Vladimíra Brabce dnes pouštějí
    z nemocnice domů.
  • 00:11:18 -Miško, můžem?
    -Už je pán nachystaný.
  • 00:11:23 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:11:25 Já vám zavřu, ať nám to tady
    nebouchá průvanem.
  • 00:11:30 -Ale vy se nebalíte tady!
    -Prosím?
  • 00:11:31 Že byste se měl balit.
    Jdete domů, ne?
  • 00:11:34 No, já jsem poslušnej pacient.
  • 00:11:36 Jak jsem byl třeba dole
    na tý JIPce, poměrně dlouho,
  • 00:11:40 a člověk je potom...
    Učí se vůbec vstát, že jo,
  • 00:11:43 a pomáhaj: "Nohy! Dejte si nahoru
    nohy!" Ono to nejde!
  • 00:11:47 Takhle jak to jde pomalinku,
  • 00:11:50 a teďka jste sám a máte všechny
    možný podivný myšlenky, tak říkali:
  • 00:11:56 "Vydržte to, pane Brabec!
  • 00:11:58 To chce klid! Žádný spěchy,
    ono to bude zase dobrý.
  • 00:12:03 Kdybyste viděl, jak jste vypadal,
    když vás sem dovezli!"
  • 00:12:08 Takže jo. Můžu bejt šťastnej člověk
    zase,
  • 00:12:10 takže můžu zase ještě se ženou být
    nějakou chvíli a s rodinou,
  • 00:12:17 koukat, jak mně vyrůstaj vnoučata,
    pravnoučata.
  • 00:12:21 Co chci víc? Já si myslím,
  • 00:12:23 že optimismus je to nejdůležitější,
    co člověk může mít,
  • 00:12:26 a dobrý lidi kolem sebe.
  • 00:12:28 No, a ten z vás čiší,
    to je moc dobře.
  • 00:12:30 To je fakt úžasný.
  • 00:12:33 Tak jo, tak my za chvilinku
    jsme tady, jo?
  • 00:12:38 Kdokoliv se mě zeptá,
  • 00:12:39 jakej já jsem měl vstup
    do tý medicíny,
  • 00:12:40 tak já nemůžu prostě říct,
  • 00:12:42 že první moment by byl, že jsem
    chtěl pomáhat lidem prostě, jo?
  • 00:12:46 Můj první moment bylo,
  • 00:12:48 že si něco chci dokázat
    vůči mýmu otcovi, vůči mé rodině,
  • 00:12:53 nebo mým rodičům,
    a že se chci prosadit někde.
  • 00:12:57 A bylo mi trošku jako jedno, kde.
  • 00:13:00 No a pak mně vlastně došlo,
  • 00:13:02 že jsem úplnej ignorant,
    že jsem egouš jakoby, že jo,
  • 00:13:06 protože to není možný se prosazovat
    furt sám sebe,
  • 00:13:09 a vlastně jsem objevil takový ten
    sociální prvek,
  • 00:13:12 který asi mám po tý mámě,
    spíš, než po otcovi,
  • 00:13:15 a to mě hrozně baví, jo?
  • 00:13:17 Protože ten pocit, že někomu
    pomáháte, že jako mu to pomůže,
  • 00:13:23 že já jako se tím bavím
    a ještě to někomu pomůže,
  • 00:13:27 je úžasná nesnesitelná lehkost bytí
    jako, jo?
  • 00:13:32 Takže to je úplně paráda.
  • 00:13:38 Čekám, kdy padnu, člověče.
    Jsme tady dělali do 8 hodin.
  • 00:13:43 Tak poslední hlt, jo?
  • 00:13:47 Čau! Čau! Papa! Dáme si vědět, jo?
  • 00:13:49 A vy už žádnýho pacoše
    nepotřebujete?
  • 00:13:52 -Uvidíme.
    -Uvidíme. Uvidíme. Uvidíme. Papa!
  • 00:14:08 Bohumil Zálešák dnes míří do Brna.
  • 00:14:10 Na Masarykově univerzitě
    právě probíhá kurz,
  • 00:14:13 při kterém se chirurgové navzájem
    učí nové postupy na mrtvých tělech.
  • 00:14:22 Toto je pitevna,
  • 00:14:23 která nevypadá jako pitevna,
    tak, jak si lidi představují.
  • 00:14:25 Je to moderně vybavené zařízení,
  • 00:14:28 které předčí řadu špičkových
    světových pracovišť.
  • 00:14:32 Tak řekněte, na co koukáme teďka?
  • 00:14:34 To je záznam z kongresu.
  • 00:14:35 To je paní doktorka z Polska,
    která říká, že to je dobrý.
  • 00:14:38 Tak to bysme tam mohli dát,
    něco takovýho, ne?
  • 00:14:40 -No určitě.
    -Já už to nechám na vás,
  • 00:14:42 jak to ukázat, aby ty těla tam
    nebyly tak vidět.
  • 00:14:51 A teď si představte, že v Americe,
    jo, tady to není možné.
  • 00:14:53 V Americe vám to dovezou do hotelu,
  • 00:14:55 takhle natáhnou koberec na všechno,
    nepromokavý,
  • 00:15:00 rozprostřou to na stoly, hotelový,
  • 00:15:02 odpitvá se to, odveze se to
    a zase se to uklidí.
  • 00:15:05 A proč do hotelu?
  • 00:15:06 Aby ty lidi nemuseli
    nikam jezdit.
  • 00:15:08 Tam to z hygienických důvodů
    je možný,
  • 00:15:09 v Americe je možný skoro všechno.
  • 00:15:12 Tady v takových prostorách
    každý lékař začíná.
  • 00:15:15 To jsou medicínská studia.
  • 00:15:16 Prostě ta anatomie i dneska
    je základ,
  • 00:15:18 bez kterého se nedá obejít.
    Takže to je alfa-omega.
  • 00:15:23 Tady vás vyzkouší, jestli to
    všechno zvládnete,
  • 00:15:25 jestli nebudete omdlívat,
  • 00:15:26 jestli nebudete padat do bezvědomí
    na té pitevně,
  • 00:15:30 a potom při operacích.
    A když to všechno dáte,
  • 00:15:31 tak pak už je to potom lehký.
  • 00:15:39 Dá se najít 10 procent,
    kteří mají opravdovej zájem,
  • 00:15:42 pídí se po vědomostech.
  • 00:15:44 Dalších 30, 40 procent se tak nějak
    veze a ten zbytek se hledá.
  • 00:15:52 -Máme to správně?
    -Myslím, že to nemáte správně.
  • 00:15:55 Tohle patří dopředu
    a toto je ke stehnu.
  • 00:16:01 -Jo, tak děkujeme.
    -Prosím.
  • 00:16:03 Ale ještě to ověřte!
  • 00:16:06 No, a vidíte? Měli jsme pravdu!
  • 00:16:09 Člověk si to pamatuje
    i po těch letech.
  • 00:16:11 Toto sice není zrovna oblast,
    kterou děláme,
  • 00:16:13 ale nemystyfikovali jsme kolegyně.
  • 00:16:21 Prostě jsou obory, kde ti lidi
    se takto učí až do důchodu.
  • 00:16:25 Když je ten člověk progresivní,
  • 00:16:27 má zájem, učí se v padesáti,
    v šedesáti.
  • 00:16:30 Potom jsou kolegové prostě,
    který to ve třiceti zabalí
  • 00:16:32 nebo ve čtyřiadvaceti,
    jak dostanou diplom,
  • 00:16:34 a už to moc neprožívají.
  • 00:16:43 Dobrý, co? Nejvyšší Čech,
    který kdy žil.
  • 00:16:46 Ten je i na vás velkej!
  • 00:16:49 Drásal.
  • 00:16:52 Přemýšlel jste o vlastním pohřbu?
    Budete žehem, nebo...
  • 00:16:57 To já ještě nevím.
  • 00:16:59 Tak samozřejmě, když sem člověk
    přijde, pane režisére,
  • 00:17:01 tak přemýšlí o tom,
    jak jednou skončí, že?
  • 00:17:03 Jestli skončí tady tohle,
    v té skříni někde,
  • 00:17:06 anebo skončí v zemi
    anebo jestli ho rozpráší.
  • 00:17:08 No tak to je věc, kterou se člověk
    po padesátce musí zabývat.
  • 00:17:12 Tak já jsem se tím zabýval,
  • 00:17:13 ale ještě jsem nedošel k nějakému
    jednoznačnému závěru.
  • 00:17:17 Takže takto.
  • 00:17:19 Tady se dá říct,
    že to jsou ostatky lidí,
  • 00:17:21 kteří se věnovali vědě a výuce,
  • 00:17:24 a vlastně i po smrti slouží
    nám živým.
  • 00:17:48 Každý stůl má jednoho mentora,
    který se stará.
  • 00:17:56 (anglicky představuje hlavního
    organizátora kurzu)
  • 00:18:45 A stejná otázka na vás.
  • 00:18:49 (hovoří anglicky)
  • 00:18:53 Můj osobní přístup ke smrti?
  • 00:18:55 To je věc, která žádného z nás
    nemine.
  • 00:18:57 Je to jediná jistota na tomto světě
    a člověk se tím musí zabývat.
  • 00:19:01 Když přichází sem na pitevnu,
  • 00:19:02 tak je samozřejmě této problematice
    dřív blíž a dotýká se ho to tím,
  • 00:19:08 že je bezprostředně konfrontován
    s tou smrtí,
  • 00:19:10 kdy vlastně potom se obrátí v nic.
  • 00:19:14 Ale když se na to podíváme
    z druhé stránky,
  • 00:19:15 tak my jsme vděčni těm lidem,
  • 00:19:17 že nám umožnili se učit na jejich
    mrtvých tělech.
  • 00:19:21 Takže člověk by měl uvažovat o tom,
    jestli to tělo nevěnuje.
  • 00:19:24 Ale nevím, jestli v sobě najdu
    tolik odvahy,
  • 00:19:27 takže je to obrovskej hold těm,
  • 00:19:28 co tu odvahu našli,
    a udělali to tak.
  • 00:19:34 Chtěl jsem se zeptat, jak se tady
    vlastně učíte na ostatcích.
  • 00:19:39 To je škaredé slovo!
  • 00:19:42 Ostatcích! Ostatky to budou potom.
  • 00:19:46 No dobře, no, tak prostě
    na mrtvejch tělech.
  • 00:19:49 Na tělech zesnulých.
  • 00:19:52 Jak vnímáte, co ten člověk měl
    za život třeba?
  • 00:19:55 Napadne vás někdy taková otázka?
  • 00:19:57 To asi napadá člověka na začátku
    kariéry,
  • 00:20:00 ale potom nějakým způsobem
    to překoná
  • 00:20:02 a bere to velice odosobněně.
  • 00:20:05 Já myslím, že by to vždycky mělo
    zůstat tak,
  • 00:20:07 aby ty základní etický takový
    přístupy nebyly porušený,
  • 00:20:10 že bysme k těm tělům měli
    přistupovat s úctou,
  • 00:20:13 a s velkou úctou,
    s pokorou a s vděkem.
  • 00:20:19 Takže když to člověk dělá nějakou
    dobu, tak o tom nemyslí,
  • 00:20:22 protože to k ničemu není,
    ale když začíná svoji kariéru,
  • 00:20:25 tak jako se s tím potýká, musí to
    nějakým způsobem zpracovávat.
  • 00:20:42 Tady mám takovou blbost,
    takovej vynález.
  • 00:20:44 Je to taková moderní "camera
    obscura".
  • 00:20:48 Fotíme přes dírku, která nám dělá
    takhle holej závěr.
  • 00:20:56 Takže bez softwaru.
  • 00:20:58 Protože nemáme peníze na ty drahý
    filtry, je to komplikovaný,
  • 00:21:00 tak experimentujeme s různejma
    věcma,
  • 00:21:02 což je strašně populární dneska.
  • 00:21:04 Spousta výtvarníků experimentuje,
  • 00:21:06 tak tady jsme to tak
    vyexperimentovali.
  • 00:21:12 Podívejte se!
    To je krásná fotka, že?
  • 00:21:13 No! Já jsem si vzpomenul,
  • 00:21:15 že Rembrandt má takovou docela
    známou malbu pitvy.
  • 00:21:22 Pitva doktora...jak se to jmenuje?
  • 00:21:24 Zeptáme se Googlu!
  • 00:21:26 To je známý obraz od Rembrandta,
  • 00:21:27 Anatomie doktora Tulpa,
  • 00:21:30 a tak si zřejmě dneska řada lidí
    představuje,
  • 00:21:32 jak to na tý pitevně vypadá.
  • 00:21:34 A podívejte se, jak ten Rembrandt
    byl docela přesný v té anatomii!
  • 00:21:38 A to určitě nestudoval.
    Tady vidíme zrovna anatomii ruky,
  • 00:21:42 vidíme, že má docela dobře
    zachycený ty šlachy, jak tam jsou,
  • 00:21:45 takže oni to ti umělci tenkrát
    studovali
  • 00:21:49 skoro víc, jak ti doktoři.
  • 00:22:03 Vladimír Beneš se narodil a vyrostl
  • 00:22:05 v bytě s vyhlídkou na své budoucí
    působiště - Vojenskou nemocnici.
  • 00:22:10 Tohle je z mýho pokoje dětskýho.
  • 00:22:12 To jsem dostal, já nevím,
    kdy to mohlo bejt,
  • 00:22:15 dvaašedesát, třiašedesát,
    mohlo mi bejt tak deset něco,
  • 00:22:19 fotoaparát značky Ljubitěl.
  • 00:22:22 A tohle byla první fotka,
    kterou jsem udělal,
  • 00:22:24 to je hlavní vchod do Vojenský
    nemocnice.
  • 00:22:28 Takže to bylo takový vlastně místo,
  • 00:22:32 s kterým je celej můj život spjat,
    vcelku velmi úzce.
  • 00:22:37 -A jaký jste měl dětství?
    -Dětství jsem měl pěkný.
  • 00:22:41 Dětství jsem měl pěkný, protože
    víceméně takový to první dospívání
  • 00:22:45 se odehrávalo v 60. letech,
  • 00:22:48 kdy tady bylo vcelku uvolněno
    a hezky.
  • 00:22:52 A všecko to v tom 68. logicky
    skončilo
  • 00:22:54 a pak už jsem teda jenom zlobil
    hodně,
  • 00:22:56 ty tři roky dvanáctiletky
    do jednasedmdesátého,
  • 00:22:59 než se mi povedlo odmaturovat.
  • 00:23:02 Tohle jsme myslím první ročník
    na dvanáctiletce.
  • 00:23:06 A ještě jste měl takovou nějakou
    historku z toho Berlína, ne?
  • 00:23:09 "Klystýr" jsem si tam
    napsala.
  • 00:23:10 To nebyl Berlín. Klystýr byl
    v Greifswaldu. To bylo vynikající.
  • 00:23:13 Tam jsem byl ještě na dvanáctiletce
  • 00:23:16 a dělal jsem tam zřízence
    ve špitále,
  • 00:23:20 a to bylo hrozný místo,
    ten Greifswald tehdy.
  • 00:23:22 A oni si mysleli, že už jsem medik
    a že už něco znám,
  • 00:23:26 a to já jsem zas nevěděl,
    že oni si myslej,
  • 00:23:28 a tak mě poslali, ať dělám klystýr
    nějakýmu pacientovi jejich.
  • 00:23:32 Tak jsem šel do koupelny,
    kde mi řekli, že mají na to věci,
  • 00:23:35 a tam jsem viděl takovou tu baňku
    na ten klystýr s tím šlauchem,
  • 00:23:38 to jsem poznal, a teď jsem nevěděl,
  • 00:23:40 jestli se dá voda nebo jestli se
    do toho má ještě něco přidat,
  • 00:23:43 a oni měli vedle tý baňky
    flašku se saponátem.
  • 00:23:48 Tak se mi to nějak tak spojilo
  • 00:23:49 a myslel jsem si, že se do toho
    ještě přidá ten saponát,
  • 00:23:52 ale nevěděl jsem zas,
    v jakým poměru.
  • 00:23:54 On se tam nemá dávat vůbec, že jo!
  • 00:23:56 Tak jsem mu udělal půl napůl, tomu
    pacientovi, a pěkně jsem mu dopřál.
  • 00:24:01 A ten opravdu než něco strčil
    do pusy, tak to už z něj šlo.
  • 00:24:05 To dělalo bubliny, že jo,
  • 00:24:07 to byl ten nejčistší pacient,
    kterej kdy moh bejt.
  • 00:24:10 To byla krásná příhoda
    v tom Greifswaldu.
  • 00:24:23 Tunelů máme ještě několik.
  • 00:24:27 I když tenhle je nejdelší.
  • 00:24:29 Profesor Beneš dnes vyráží z Prahy
    provést speciální operační zákrok.
  • 00:24:34 Jedem do Brandejsa nad Labem
  • 00:24:37 na veterinární kliniku
    pana doktora Vlacha.
  • 00:24:41 A jedeme operovat čivavu, ohromného
    to psa, který má hydrocefalus,
  • 00:24:47 nahromadění mozkomíšního moku
    v mozkových komorách.
  • 00:24:51 A co mi pan doktor říkal,
  • 00:24:53 tak se to projevuje tím,
    že pes chodí stále dokolečka.
  • 00:24:57 Jestli mu pomůžem tou operací,
    nebo ne, to nevím, že jo,
  • 00:24:59 ale přinejmenším to bude zajímavý
  • 00:25:01 a přinejmenším je to nějaká zábava,
    že jo,
  • 00:25:04 a vytržení z takové té normální
    rutiny humánní medicíny.
  • 00:25:11 To není to samé operování,
    jako u člověka, že jo.
  • 00:25:14 Taky my, když vyndáme takovýhle
    meningom,
  • 00:25:16 tak ten člověk ještě potom dva tři
    dny na intenzivce spí
  • 00:25:19 a běháme kolem něj a děláme všecko
    možné,
  • 00:25:21 kdežto ten pes se musí probudit
    a odejít po operaci.
  • 00:25:25 To si vůbec nikdo nedokáže jako
    představit, jo,
  • 00:25:27 že vy, vlastně taková kapacita
    co se týká neurochirurgie,
  • 00:25:31 a jedete si s klidem operovat
    čivavu.
  • 00:25:35 No jo, no, ale tak každej máme
    nějaký koníčky a nějaký zábavy
  • 00:25:39 a něco, co děláme ne pro nějaký
    účely jako takový, ale pro zábavu.
  • 00:25:46 Já mám tohleto odmalička,
    nebo ne odmalička.
  • 00:25:48 Když jsem nastoupil do Ústí,
  • 00:25:50 tak můj tamní šéf měl kamarády
    v zoologický,
  • 00:25:53 a my jsme tam chodili operovat
    všechna zvířata,
  • 00:25:55 protože tam byl veterinář,
  • 00:25:56 kterej rád uspával, ale nerad
    operoval. A mně to nějak zůstalo,
  • 00:26:01 takže kdykoliv mě někdo osloví,
    abych něco se zvířetem vymyslel,
  • 00:26:06 tak rád.
  • 00:26:08 My jsme v tom Ústí,
  • 00:26:10 vždycky, když jsme se starým
    něco zoperovali,
  • 00:26:12 a to jsou 80. léta,
  • 00:26:13 tak jsme to pak za ty dva tři dny
    snědli.
  • 00:26:17 A měli jsme políčíno na medvěda.
  • 00:26:20 Toho jsme operovali asi šestkrát
    nebo sedmkrát.
  • 00:26:23 A to už jsme ho vždycky porcovali:
    "Ty tlapu, já kejtu" a takovýhle,
  • 00:26:26 a ten medvěd přežil úplně všecko.
  • 00:26:29 Ten prostě tam dělal slávu
    léta letoucí
  • 00:26:32 a naše operování snášel
    velmi dobře.
  • 00:26:35 Takže medvěda jsme nikdy nesnědli.
  • 00:26:38 Takže toho byste ještě chtěl sníst?
  • 00:26:41 To bych chtěl, někdy se dostat
    ještě k medvědovi.
  • 00:26:44 -Jako tlapku, jo?
    -Jako tlapku.
  • 00:26:45 Protože to je ve všech těch, že jo,
    co já vím, Vinnetou,
  • 00:26:48 nebo kde to bylo,
    jak baštili medvědí tlapu.
  • 00:26:51 Ono to bude zřejmě velmi nechutné,
    ale člověk má zkusit všecko.
  • 00:26:55 A máte třeba z toho něco,
    kromě potěšení,
  • 00:26:57 jako třeba peníze
    nebo něco takovýho?
  • 00:26:59 Ne, to ne. To je zábava opravdu.
  • 00:27:04 Nikdo vám nic nezaplatí?
  • 00:27:05 No tak tohleto si vyřizuje
    pan doktor s těmi klienty.
  • 00:27:10 Já nevím, jak to tam chodí.
    Asi platěj, že jo,
  • 00:27:12 protože veterinární medicína
    je placená celá.
  • 00:27:15 A vám nikdo nic nedá?
  • 00:27:17 O tom se tu nebudem bavit.
    Samozřejmě, že mi něco dá.
  • 00:27:21 Ale to je absolutně
    jako irelevantní.
  • 00:27:31 Tak teď jsem nedával pozor,
    kde jsme.
  • 00:27:33 Jedeme vůbec dobrou výpadovkou?
    To snad jo, ne?
  • 00:27:36 -Kontrolujete to někdo? Já ne.
    -Já taky ne právě.
  • 00:27:39 Já jedu tak po paměti, protože tudy
    jezdíme do Liberce za dětma.
  • 00:27:43 Ale asi jo, tohle je Liberecká.
  • 00:27:51 Ježíš, jak to maj udělaný?
    Jak si mám vzít lísteček?
  • 00:28:07 Tak pojďte!
  • 00:28:11 Já to mám s doprovodem dneska.
  • 00:28:14 Dobrý den. Vás neznám ještě, Beneš.
    Těší mě.
  • 00:28:16 Jitka Beranová.
  • 00:28:17 Dobrý den.
  • 00:28:20 Už je oholenej...
  • 00:28:22 Tak, ta věc vypadá takhle, hele!
  • 00:28:25 Tohle mu musíme strčit do komory,
  • 00:28:27 na tohleto to napojit
    a tohle mu pak strčíme do břicha.
  • 00:28:32 A teď jde o to, kde to zkrátit,
    protože ono to bude...
  • 00:28:34 To naměříme asi na tom cétéčku.
  • 00:28:37 Můžem si to zkontrolovat?
  • 00:28:38 Protože ono i když ty komory jsou
    veliký, tak je nemusíme trefit.
  • 00:28:41 Tady jsou tak velký,
    že je asi trefíme.
  • 00:28:43 Nepodceňovat!
  • 00:28:44 U lidí když si dáte na zvukovod
    a na vnitřní koutek
  • 00:28:47 a píchnete přímo mezi to,
  • 00:28:49 tak většinou trefíte komoru
    spolehlivě.
  • 00:28:53 Když bysme to dali někde...
    Tady jsou uši, takhle je konec uší,
  • 00:28:56 tak já jsem si myslel,
    že tady je to nejlepší.
  • 00:28:58 No, tady to píchnout!
  • 00:28:59 Zprava de facto píchnout
    horizontálně za tím uchem, jo?
  • 00:29:02 -Ucho začíná tady.
    -Jasně.
  • 00:29:04 A tady končí.
  • 00:29:06 Takže těsně nad teda spíš
    to píchnout.
  • 00:29:11 -Tak to nebudem zdržovat, ne?
    -Dobře.
  • 00:29:15 Podobnost toho mozku lidskýho
    a zvířecího
  • 00:29:18 je až jakoby zarážející,
  • 00:29:21 takže v podstatě jestli operuje
    člověka, nebo psa,
  • 00:29:25 tak je to určitě daleko blíž,
  • 00:29:27 než když veterinář, kterej vidí ten
    mozek jednou za velmi dlouhou dobu,
  • 00:29:32 tak ta zkušenost je prostě
    nepřenositelná
  • 00:29:34 a těch zkušeností má pan profesor
    daleko víc.
  • 00:29:38 Tak se vám to musí alespoň finančně
    vyplatit, ne, taková operace?
  • 00:29:40 Určitě tahle operace se finančně
    nevyplatí,
  • 00:29:43 ale je to zase na druhou stranu
    tak zajímavý a tak raritní,
  • 00:29:48 je to určitá novinka,
    takže z tohodle hlediska jo.
  • 00:29:52 Z finančního hlediska se tahle
    operace určitě nevyplatí.
  • 00:29:57 Pane profesore,
  • 00:29:58 máte takový jako pocit větší
    nebo menší zodpovědnosti,
  • 00:30:00 když je to zvíře nebo člověk?
  • 00:30:02 No, musím přiznat, že menší.
  • 00:30:04 -Což je úleva, ne?
    -Což je úleva, no. Přesně tak.
  • 00:30:09 To je přeci jenom trošku jiný.
    Oni taky ty psi nemaj moc příbuzný.
  • 00:30:14 -Ten řez uděláme uprostřed?
    -Já bych ho udělal para.
  • 00:30:17 -Jo?
    -Hm.
  • 00:30:19 Navíc ve veterinární medicíně
    zcela automatická je eutanázie,
  • 00:30:23 v humánní vůbec.
  • 00:30:27 -Ucho, tadyhle někde má oko.
  • 00:30:30 On má takovou doširoka, ale...
  • 00:30:32 Počkej! Počkej! Počkej!
    To není střední čára!
  • 00:30:35 Ta musí být až tady někde!
  • 00:30:37 Zeptali jsme se, jestli panu
    profesorovi někdy umřel pacient.
  • 00:30:41 Neumřel. Dvě mrtvoly na stole
    jsem zažil,
  • 00:30:44 obě novorozenci, obě dávno už.
  • 00:30:47 A z těch množství operací,
    pane profesore,
  • 00:30:49 vám umřeli opravdu
    jenom dva novorozenci?
  • 00:30:52 Za celou kariéru. Jedno byla nějaká
    cévní malformace,
  • 00:30:54 jedno nádor přes celou hlavu.
  • 00:30:57 Tak, já vám našmatám oko.
  • 00:31:01 Takhle musí bejt oko,
    takhle je ucho.
  • 00:31:04 Miřte mi na ten levej ukazovák,
    odhadem.
  • 00:31:08 A mok se nekoná, že?
  • 00:31:11 Už teče, hele!
  • 00:31:13 Už jsme dobře.
  • 00:31:15 Jo, bezva.
  • 00:31:17 Jako když vám ty děti zůstanou
    na tom stole, jo,
  • 00:31:19 tak jaký to je potom prostě
    jakoby pocit?
  • 00:31:22 Vy z toho děláte bulvár, madam.
  • 00:31:23 Ne, jakoby jestli ty emoce
    toho člověka,
  • 00:31:25 když se s něčím takovým setká,
  • 00:31:27 jestli se od toho musí odpojit
    emočně, jako lékař.
  • 00:31:31 No, tak v tý chvíli vcelku nějaký
    emoce moc nemáte, že jo,
  • 00:31:33 dost logicky, protože máte jinou
    starost. To přijde až pak doma.
  • 00:31:41 Nemůžete se rozklepat při operaci
    a rozbrečet se,
  • 00:31:43 když koukáte do mikroskopu
    a něco operujete.
  • 00:31:47 To asi není reálný.
  • 00:31:49 Zpětně to člověk vnímá.
    Zpětně vždycky člověk přemýšlí,
  • 00:31:51 co se dalo udělat jinak,
    jestli byla nějaká jiná cesta,
  • 00:31:54 jestli byla nějaká jiná možnost.
    To jako člověk si to přehrává
  • 00:31:58 a člověk nad tím spekuluje po všech
    stránkách,
  • 00:32:00 když něco neprobíhá tak,
    jak by probíhat mělo,
  • 00:32:02 to je vcelku logické,
  • 00:32:04 ale vyhnout se těmhle věcem nejde.
    To prostě k té medicíně patří.
  • 00:32:09 To už je jedno, jestli je to
    veterinární medicína, nebo humánní,
  • 00:32:11 tam jako to je nakládání s živými
    organismy,
  • 00:32:14 které nereagují tak jako uniformně
    a zcela předvídatelně.
  • 00:32:18 Takže emoce tam nejsou vysloveně.
  • 00:32:23 Je to samozřejmě emotivní,
  • 00:32:24 je to frustrující, když něco
    nevyjde tak, jak by vyjít mělo,
  • 00:32:27 ale v tom přímým kontaktu
    s pacientem emoce být nesmí.
  • 00:32:32 -Ale vypadá, že je dobrej, ne?
    -No, zas čivava už by měla štěkat!
  • 00:32:37 Říkám, ona byla výjimečná čivava,
    moc neštěkal.
  • 00:32:40 -To je on nebo ona? On.
    -On.
  • 00:32:42 Právě už to tady musím vyměnit,
    takže...
  • 00:32:44 Slyšel jsem o tom, že existují
    studie,
  • 00:32:46 kde skutečně na funkční magnetické
    rezonanci prokázali,
  • 00:32:48 že lékaři mají ty centra emocí
    nějakým způsobem zakrnělá
  • 00:32:54 a snažej se pro ně teda dělat
  • 00:32:56 i nějaké tréninkové kurzy,
    aby to zlepšili.
  • 00:33:00 Takže co by normálně bylo asi braný
    jako přitěžující okolnost,
  • 00:33:04 kdyby někdo něco spáchal,
    že je emocionálně chudý,
  • 00:33:08 tak v tomhle případě prostě
    ty lékaři na tom tak jsou
  • 00:33:11 už kvůli té profesi, že jsou tomu
    stresu vystaveni dnes a denně.
  • 00:33:15 To je takovej psychoprofil
    toho kterého jedince,
  • 00:33:17 co si vybere potom za povolání
    v životě, že jo,
  • 00:33:19 a v tom případě potom
    to už je jedno,
  • 00:33:23 jestli je to veterinář nebo doktor,
  • 00:33:24 ale je tam určitá složka tý snahy
    a touhy pomáhat,
  • 00:33:28 tý snahy a touhy přinést
    něco dobrého,
  • 00:33:31 určitá složka toho altruismu.
  • 00:33:35 Takže že by byli jako lékaři
    nějak citově ploší nebo něco,
  • 00:33:38 to určitě ne.
  • 00:33:40 Kdo ví, jak jsou na tom politici!
  • 00:33:42 Jo politici? No tak tam je to
    opravdu jednoduchý.
  • 00:33:43 Tam funkční magnetickou rezonanci
    neuděláte,
  • 00:33:45 protože se nic nerozsvítí.
  • 00:33:54 No, to je oddych příjemnej!
  • 00:33:56 Todle, že jo?
  • 00:33:58 Na zpáteční cestě jsme se vrátili
    k tématu smrti.
  • 00:34:01 Co si myslíte o eutanázii?
    Jestli má být povolená.
  • 00:34:04 Pro mě to není problém,
    v žádným případě,
  • 00:34:06 já jsem nešel studovat medicínu
    proto,
  • 00:34:08 abych někomu zkracoval život přeci,
    Krista Pána!
  • 00:34:11 My tady diskutujeme celospolečensky
    o eutanázii,
  • 00:34:14 ale nikdy jsme nemluvili,
    kdo ji bude dělat.
  • 00:34:18 Já neznám doktora,
    který by to udělal.
  • 00:34:20 To si nedovedu u nás představit.
  • 00:34:22 Takže kdo to bude dělat?
  • 00:34:23 Obecní nějakej posluha nebo nějakej
    vládou jmenovanej popravčí?
  • 00:34:30 Jako pro mě tohleto problém není,
    ani náhodou.
  • 00:34:32 -Takže jste pro nebo proti?
    -Proti samozřejmě!
  • 00:34:35 Samozřejmě, že proti!
  • 00:34:37 To jako...
  • 00:34:39 To pro mě není problém, tohle,
    vůbec,
  • 00:34:43 ale ať si společnost a právníci
    a podobně diskutujou,
  • 00:34:46 ale ať pak taky najdou
    nějaké ty prováděcí předpisy,
  • 00:34:49 ale já s tím nechci mít
    nic společnýho.
  • 00:34:52 To je pro mě velmi jednoduchý.
  • 00:35:01 Bohumil Zálešák začínal v olomoucké
    nemocnici před 14 lety.
  • 00:35:06 A tohleto je stará chirurgie
    a my jsme začínali, tam je lékárna,
  • 00:35:10 a my jsme začínali,
    plastika tam v té budově.
  • 00:35:14 Tady za tou vilou. Takže tak.
  • 00:35:20 Na oddělení plastické chirurgie
    dnes přicházejí medici na praxi.
  • 00:35:27 Ptejte se, pane redaktore.
  • 00:35:28 Dneska tu máme kolegy,
    i skoro doktora,
  • 00:35:31 který teda nebude dělat chirurgii.
    Co budete dělat?
  • 00:35:34 Internu.
  • 00:35:35 Internu, kardiologii,
    to dneska všechny táhne.
  • 00:35:39 Pane doktore, pojďte z druhé
    strany. Pojďte nám pomáhat.
  • 00:35:42 Jak se to panu kolegovi tady líbí?
  • 00:35:44 No, tady se mi líbí hodně.
  • 00:35:47 Tady na takové operaci jsem úplně
    poprvé, takže je to určitě zážitek.
  • 00:35:50 Takže možná to změní.
  • 00:35:53 A z čeho jsou ty implantáty
    vyrobeny?
  • 00:35:55 No ten implantát je v podstatě
    z takovýho gelu,
  • 00:35:58 jako je ten expandér.
  • 00:35:59 A naplněnej silikonovým gelem.
  • 00:36:02 A jaký máte rekord u jedné operace?
  • 00:36:05 -Jako čeho?
    -Prosím?
  • 00:36:07 -Jako čas? -No, no.
    -Ne, čas nehraje roli!
  • 00:36:10 -Důležitá je kvalita.
    -No samozřejmě.
  • 00:36:12 Jak já jsem se dostal k medicíně?
  • 00:36:14 Na mě měla zásadní vliv kniha
    Arthura Haileyho: Konečná diagnóza.
  • 00:36:19 To nám tenkrát dal přečíst
    ředitel na gymplu
  • 00:36:23 a mě to úplně fascinovalo.
    Prostě taková ta složitost,
  • 00:36:27 ta snaha pomoct těm lidem,
    to složitý rozhodování.
  • 00:36:31 Je to v podstatě z chirurgicko-
    patologickýho prostředí,
  • 00:36:34 kdy se řeší,
  • 00:36:36 jestli té sedmnáctileté holce
    tu nohu amputují nebo neamputují.
  • 00:36:40 Je to otázka života a smrti.
  • 00:36:44 A panu doktorovi nůžky.
  • 00:36:47 Já vám to ukážu, nebojte!
  • 00:36:52 Odstřihneme uzel.
  • 00:36:55 Je třeba uvažovat o tom,
    že je to z roku myslím 55,
  • 00:36:58 kdy ta medicína byla někde
    úplně jinde.
  • 00:37:01 Ale prostě ta osobní zodpovědnost,
    učinit to rozhodnutí,
  • 00:37:04 prostě že do pacienta říznete
  • 00:37:07 a berete za to na sebe
    tu odpovědnost,
  • 00:37:10 protože když do něj jednou vložíte
    ruku,
  • 00:37:12 tak už je to všechno úplně jinak,
    tak to tam pořád zůstává.
  • 00:37:15 Já směřuju spíš k interně,
  • 00:37:19 takže to je možná poslední setkání
    s chirurgií.
  • 00:37:24 My jsme se ho snažili zaujat,
    ale vypadá to, že má v hlavě jasno.
  • 00:37:29 Ale možná mu život zamotá kartama.
  • 00:37:31 I když uvidíme, ono taky záleží,
  • 00:37:33 kde bude místo a jaký budou
    pracovní podmínky.
  • 00:37:37 V principu byste neměl něco,
    co se vám jako vyloženě nelíbí.
  • 00:37:41 -Tak jo, mějte se!
    -Taky se mějte!
  • 00:37:43 -Ať vám to dobře dopadne!
    -Děkuju.
  • 00:37:53 Mohl bych vás akorát poprosit
    o autogram, že jsem tu teda byl?
  • 00:38:01 Doktor to má strašně těžký
    a málokdo si to uvědomuje,
  • 00:38:04 protože platí citát,
  • 00:38:06 že "k tragickým údělům lékaře patří
    to, že musí konat, i když neví."
  • 00:38:14 Protože nekonání, čehož jsme často
    svědky v životě,
  • 00:38:17 že někdo něco neudělá,
    protože má strach, jo,
  • 00:38:20 tak může mít katastrofální
    následky.
  • 00:38:22 Protože když nic neděláte,
    tak je to špatně,
  • 00:38:24 když něco děláte,
  • 00:38:25 tak pořád existuje šance,
    že to možná vyjde, jo?
  • 00:38:28 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:38:30 Pane primáři, mohla bych tady být
    na praxi z šesťáku?
  • 00:38:35 -Co budete dělat?
    -Internu.
  • 00:38:36 Taky internu? To je populární.
    Půjdete s náma na sál?
  • 00:38:39 -Můžu.
    -Tak přijďte nahoru na 3. sál, jo?
  • 00:38:42 -Dobře. Děkuju! -Prosím.
    -Na shledanou.
  • 00:38:44 Drž mně tady toto!
  • 00:38:48 My jsme vyřízli zbytek
    toho znaménka,
  • 00:38:50 který byl v oblasti slzného
    kanálku.
  • 00:38:54 A abysme to nedeformovali tím,
    že bysme to sešili,
  • 00:38:57 tak si odsud vypůjčíme takovej
    malinkatej lalůček kůže
  • 00:39:01 a transponujeme to sem
    a tady to zašijeme.
  • 00:39:04 Je to o tom, jak těm lidem záleží
    na tom,
  • 00:39:07 aby kromě té dobré funkce měli také
    dobrý výsledek estetický.
  • 00:39:14 Já si myslím teda,
    nejsem samozřejmě chirurg,
  • 00:39:16 ale že v plastice jsou určité jako,
    řekla bych,
  • 00:39:18 zažité a standardní postupy,
  • 00:39:20 které je potřeba někdy modifikovat
    v zájmu pacienta,
  • 00:39:24 a to pan primář umí velmi dobře
    a často to dělá.
  • 00:39:27 Někdy se za tím skrývá taková
    zarputilost,
  • 00:39:29 jak ty lidi nutíte, aby dělali
    věci, které oni neradi dělají,
  • 00:39:32 aby se udělalo něco navíc.
  • 00:39:34 -Ale když se to podaří, tak je to
    skvělý, že jo! -Samozřejmě.
  • 00:39:38 Ale dá to teda dřinu!
  • 00:39:40 Člověk se někdy nemůže divit,
  • 00:39:42 když prostě operujete 12 hodin
    a ti lidi tady jsou,
  • 00:39:44 tak řada z nich toho má plný zuby,
  • 00:39:46 protože ten chirurg je v akci
    pořád, že,
  • 00:39:49 ale třeba instrumentářka
    u mikrochirurgie není pořád v akci.
  • 00:39:53 Takže se to může zdát řadě lidem,
  • 00:39:55 že ten výkon je nudnej
    a zdlouhavej,
  • 00:39:57 a prostě nesdílí to nadšení
    toho chirurga, no.
  • 00:40:02 Je potřeba je trochu excitovat.
  • 00:40:06 Já na plastiku chodím velice ráda.
  • 00:40:08 S panem primářem i se všema
    plastikama ostatníma tady
  • 00:40:10 spolupracuju ráda.
    Jsou takoví velice vstřícní,
  • 00:40:12 dá se s nima domluvit
    i stran pacientů,
  • 00:40:15 a hlavně mám pocit, že jim záleží
    na těch pacientech pořád,
  • 00:40:18 ještě i po těch letech
    velmi výrazně.
  • 00:40:23 A nemám pocit, že by byli vyhořelí,
    jako třeba jiní chirurgové.
  • 00:40:27 Čím si to vykládáte?
  • 00:40:29 No, tak to je problém
    u chirurgických oborů
  • 00:40:33 a lékařů jako takových.
  • 00:40:35 Samozřejmě po letech praxe,
    letech stresu, služeb, únavy
  • 00:40:38 dochází určitě k nějakému takovému
    posunu v těch ideálech a snahách,
  • 00:40:43 které jsou třeba po škole
  • 00:40:45 nebo po té rané fázi té lékařské
    kariéry,
  • 00:40:47 a člověk musí mít jednak osobnostní
    vlastnosti
  • 00:40:50 a jednak se musí na tom stále
    pracovat,
  • 00:40:53 aby prostě nevyhořel a aby byl
    takový empatický.
  • 00:40:55 Já tomu říkám empaticky
    dosažitelnej pro pacienta.
  • 00:41:01 Přitom samozřejmě nemůžete prožívat
    všecky ty strašný věci,
  • 00:41:03 který tady občas vidíte,
    poněvadž to se nedá.
  • 00:41:05 Musíte mít takovou určitou
    profesionální bariéru,
  • 00:41:08 ale nesmíte nikdy opomenout
    tady tenhle etickej rozměr,
  • 00:41:12 protože pak to všechno ztrácí
    ten zásadní smysl,
  • 00:41:14 o který my tady usilujeme.
  • 00:41:18 Matyášku! Vstáváme!
  • 00:41:22 Maminka už čeká!
  • 00:41:24 Už to je dobrý.
  • 00:41:47 Maminko, pojďte s náma!
  • 00:41:49 Mějte se. Děkuju mockrát!
  • 00:42:02 Zažil jste sám, že by vám někdo
    umřel u tý operace?
  • 00:42:05 Samozřejmě když člověk dělal
    všeobecnou chirurgii,
  • 00:42:08 tak mně umřel pacient,
  • 00:42:10 kterého jsme amputovali s vitální
    indikací.
  • 00:42:12 To jsou takové ty věci,
    co dělají mladí lékaři,
  • 00:42:14 protože nikdo to moc nemá rád,
    takový výkon devastující.
  • 00:42:20 Ten pacient měl srdeční zástavu
    na stole.
  • 00:42:22 Ale není to nic příjemnýho.
  • 00:42:24 Není to nic příjemnýho,
    ale patří to do života.
  • 00:42:29 Takže člověk si na to občas
    vzpomene a ví, jaký to bylo,
  • 00:42:34 a teď se dívá: "No, ještě mně to
    vadí, tak asi nejsem vyhořelej."
  • 00:42:45 V nemocnici je taky kaple,
    hlavně pro pacienty,
  • 00:42:47 kteří se vyrovnávají se strachem
    nebo špatnou prognózou.
  • 00:42:51 Tam jsme panu primáři
    dali poslední otázku.
  • 00:42:55 No to je teda otázka!
  • 00:42:57 Oznámení špatné diagnózy sobě?
  • 00:43:00 Vždycky je dobrý, když vám to řekne
    někdo,
  • 00:43:02 komu věříte nebo kdo je vám blízký,
    ideálně koho znáte.
  • 00:43:07 Já si myslím, že špatná diagnóza
  • 00:43:09 by měla být oznámena nějakým
    takovým způsobem,
  • 00:43:14 který vás informuje o závažnosti
    toho stavu,
  • 00:43:18 ale současně vám ponechává naději,
    protože dokud dýchám, doufám.
  • 00:43:24 Ti lidé musí mít naději, jo?
  • 00:43:27 Není možný prostě jim říct:
    "Finito a basta!"
  • 00:43:30 Takže do poslední chvíle
    musíte mít naději.
  • 00:43:36 A ona ta naděje je, že jo,
    to je v hlavě.
  • 00:43:41 No netvařte se na mě jako to...
  • 00:43:45 Vždycky se může něco stát.
  • 00:43:49 Takže tak. Nakonec i ten zázrak!
  • 00:43:58 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2016

Související