iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
28. 2. 2017
20:00 na ČT2

1 2 3 4 5

27 hlasů
168282
zhlédnutí

32 utajovaných stran - Zpráva z pekla

Alfréd Wetzler a Rudolf Vrba zázračně unikli z Osvětimi, aby podali svědectví o nacistických zvěrstvech. Ale svět jim odmítl uvěřit.

62 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

32 utajovaných stran - Zpráva z pekla

  • 00:00:15 Do prdele!
  • 00:00:30 Do prdele!
  • 00:00:39 Tak snad se chytneš.
  • 00:00:43 Stejně vůbec nechápu,
    jak tohle mohli dát.
  • 00:00:47 V noci, bez baterky,
    aby si jich nikdo nevšiml.
  • 00:00:51 Tak pojď.
  • 00:02:07 7. dubna 1944 překonali ostnaté dráty
  • 00:02:11 vyhlazovacího tábora Birkenau
    v Osvětimi 2 vězni.
  • 00:02:15 Rudolf Vrba a Alfréd Wetzler.
  • 00:02:19 Oba Židé ze Slovenska.
  • 00:02:22 Jejich dramatický útěk se zdařil.
  • 00:02:26 Kromě osobní svobody
    přinesli tehdejšímu světu
  • 00:02:29 i jedinečné svědectví.
  • 00:02:32 První informace o existenci
    plynových komor a holocaustu.
  • 00:02:50 Po stopách jejich příběhu
    se vydali 2 mladí lidé.
  • 00:02:54 Martin a Gabriela.
  • 00:03:05 Ta Porebka je divná.
  • 00:03:07 To říkali chlapi,
    které tam chytli.
  • 00:03:10 Porebka smrdí vojáky.
  • 00:03:12 A my si zpočátku mysleli,
    že jsme je obešli.
  • 00:03:15 Ale pak nám nad hlavou
    práskl výstřel.
  • 00:03:18 A jediné místo,
    kde na nás nemohli,
  • 00:03:21 bylo až za kopcem.
  • 00:03:24 Takže jsme se drali do svahu
    jako živý terč dobrých 200 m.
  • 00:03:39 Podle jednoho z vězňů,
    kteří se z Osvětimi vrátili,
  • 00:03:43 jste potřebovali k přežití
    tisíc štěstí denně.
  • 00:04:33 A v čem to bylo tedy jiné, tzn.,
    že tady pracovali kolaboranti?
  • 00:04:37 Nebo jak to bylo?
  • 00:04:55 Vrba pracoval v komandu Kanada
    a Wetzler měl jiné,
  • 00:04:58 život zachraňující místo.
  • 00:05:00 Protože uměl dobře německy,
    pracoval jako písař.
  • 00:05:04 A to mj. znamenalo, že ze zpráv,
    které sepisoval,
  • 00:05:07 byl schopen získat informace
    potřebné k útěku.
  • 00:05:13 Teprve několik měsíců před útěkem,
    byl i Wetzler přeřazen
  • 00:05:17 do komanda Kanada.
  • 00:05:24 Hora, kde na nás stříleli,
    se jmenovala Hrobacza Lata.
  • 00:05:28 Nevím, co tam hlídali.
  • 00:05:30 Jen vím, že tam musela být
    pořádná německá posádka,
  • 00:05:33 protože cestou jsme je potkali
    ještě několikrát.
  • 00:05:37 Naštěstí to už byly
    motorizované hlídky
  • 00:05:40 a bylo je tudíž slyšet hodně dopředu.
  • 00:05:42 Ale stejně.
  • 00:05:43 Každá silnice pro nás byla
    jako ruská ruleta.
  • 00:05:47 Takže měli štěstí,
    že se sem dostali.
  • 00:06:06 Jak dlouho tady mohli vězni přežít?
  • 00:06:25 A Vrba s Wetzlerem?
  • 00:06:56 A přitom to byl život
    v propůjčeném čase.
  • 00:06:58 Vězni byli dopředu odsouzeni k smrti
    a věděli to.
  • 00:07:02 Vždy po nějaké době příslušníci SS
    celé komando poslali do plynu,
  • 00:07:07 aby odstranili svědky zvěrstev,
    o nichž muži věděli a byli,
  • 00:07:11 byť nechtěně nápomocni.
  • 00:07:14 Ale tenhle aspekt tam nikdo neřešil.
  • 00:07:16 Každý chtěl přežít
    a každý den byl dobrý.
  • 00:07:20 Kdo žil, měl pořád naději.
  • 00:07:37 Několik let trvající
    dennodenní strach o život,
  • 00:07:41 zesílený v březnu roku 1944
    hromadnou vraždou vězňů
  • 00:07:45 z tzv. rodinného tábora v Birkenau,
    tábora s privilegii,
  • 00:07:50 který byl podle některých historiků
    postaven jako Potěmkinova vesnice
  • 00:07:55 pro případ návštěvy
    Mezinárodního Červeného kříže,
  • 00:07:58 byly určitě jedním z důvodů,
  • 00:08:00 proč se oba muži
    rozhodli pokusit se utéct.
  • 00:08:03 Ale sami by to nezvládli.
  • 00:08:36 Zajímavé je, že v původní dvojici,
  • 00:08:38 která se měla pokusit o útěk,
    Vrba nebyl.
  • 00:08:41 A na pomyslném seznamu figuroval
    až na místě náhradníka.
  • 00:08:46 Důvod, proč s Wetzlerem
    nakonec utíkal právě Vrba,
  • 00:08:49 byl podle pana doktora jednoduchý.
  • 00:08:52 Oba byli Slováci.
  • 00:08:53 A Slovensko bylo v té době
    nejbližší stát,
  • 00:08:56 který nebyl ještě okupován Němci.
  • 00:08:58 Platily v něm mírnější podmínky
    kontrol než v Polsku nebo v Čechách.
  • 00:09:02 A bylo možné se tam snáz ztratit,
    protože kdo mluvil slovensky,
  • 00:09:07 nebyl nápadný
    a budil větší důvěru.
  • 00:09:09 Navíc na Slovensku
    zbyli ještě nějací cizí diplomaté
  • 00:09:13 z neutrálních zemí a Vatikánu,
  • 00:09:16 důležití pro kontakt
    s vnějším světem.
  • 00:10:15 Od té doby, co po nás stříleli,
    jsem si udělal něco s kolenem.
  • 00:10:20 Asi jsem spadl na kámen,
    jak jsme se snažili
  • 00:10:23 být co nejdřív za hřebenem.
  • 00:10:25 Nateklo a nemohl jsem udělat
    ani krok bez toho,
  • 00:10:28 aby mnou neprojela ostrá bolest
    až ke kotníku.
  • 00:10:31 Posílal jsem Freda pryč,
    aby se zachránil aspoň on.
  • 00:10:35 Ale kdyby mne poslechl,
    tak by to nebyl Fred.
  • 00:11:00 Mezi vězeňskou pomoc patřily i rady,
    jak se chovat na útěku.
  • 00:11:05 Lekce k přežití zněly asi takto:
  • 00:11:07 "Nikomu nevěř, Němců se neboj,
    dají se zabít.
  • 00:11:11 Nikdy se nepohybuj za dne,
    to je pro tebe doba odpočinku.
  • 00:11:15 Nikdy u sebe neměj peníze,
  • 00:11:17 když budeš trpět hlady,
    budou tě peníze svádět k tomu,
  • 00:11:21 abys šel mezi lidi
    a chtěl si něco koupit.
  • 00:11:24 Cestuj nalehko,
  • 00:11:25 potřebuješ jen nůž pro lov nebo
    sebeobranu a hodinky,
  • 00:11:29 aby sis cestu načasoval
    a světlo tě nezastihlo
  • 00:11:32 někde na pláni.
  • 00:11:34 A hlavně, nikdy nezapomínej,
    že když jsi z lágru venku,
  • 00:11:38 boj teprve začíná."
  • 00:11:43 A oni věděli, co by se stalo,
    kdyby je chytili?
  • 00:12:18 Ale nejdřív uprchlé vězně mučili,
    aby prozradili útěkové cesty.
  • 00:12:23 A poprava bylo divadlo.
  • 00:12:26 Vězni nastoupení na apelplatzu,
    coby obecenstvo, vězeňský orchestr.
  • 00:12:32 Byla to perverzní parodie
    na jakousi slavnost na přivítanou.
  • 00:12:37 Na konci uprchlíky oběsili,
    i když byli v bezvědomí.
  • 00:12:41 Celé to mělo jediný účel.
  • 00:12:43 Byl to vzkaz vězňům.
  • 00:12:45 Ať vás ani nenapadne
    pomýšlet na útěk,
  • 00:12:48 protože tím to máte
    dopředu spočítané.
  • 00:12:55 V ten den, kdy se mi to stalo
    s tím kolenem,
  • 00:12:58 jsme taky jedli poslední chleba.
  • 00:13:00 Drobky, které zbyly v hadru.
  • 00:13:02 A protože jsem víc padal,
    než chodil a Fred se mnou,
  • 00:13:06 jak se mě snažil podpírat,
    je docela možné,
  • 00:13:09 že nám krajíce někde vypadly.
  • 00:13:11 Ale o tom jsme v ten okamžik
    vůbec nepřemýšleli.
  • 00:13:33 A tady utekli?
  • 00:14:22 Vrba a Wetzler,
    s pomocí dalších kolegů
  • 00:14:25 vykopali tajně díru
    pro 2 stojící muže
  • 00:14:27 a přikryli ji fošnami.
  • 00:14:29 7. dubna 1944, v 18 hodin večer,
    ke konci směny si do ní vlezli.
  • 00:14:35 Spáry mezi fošnami vymazali machorkou
    namočenou v benzínu.
  • 00:14:39 To kvůli psům.
  • 00:14:41 A nastala ruská ruleta.
  • 00:14:43 Když totiž strážní jednotky zjistily,
    že chybí 2 muži,
  • 00:14:47 okamžitě neprodyšně uzavřeli
    celou stavbu.
  • 00:14:50 A podle táborových pravidel 3 dny
  • 00:14:52 pročesávaly její prostor
    hlídky jednotek SS se psy.
  • 00:14:56 Pravděpodobnost, že 2 uprchlíky
    nenajdou, byla minimální.
  • 00:15:00 Ale nenašli.
  • 00:15:02 I přesto, že dvakrát ti,
    co je hledali,
  • 00:15:05 stáli na jejich hromadě fošen.
  • 00:15:10 Toto je to místo,
    kde měl Vrba s Wetzlerem
  • 00:15:13 vykopaný bunkr?
  • 00:15:33 Teprve po 3 dnech,
    které strávili oba muži ve stoje
  • 00:15:37 a v mrazu v úzké díře pod fošnami,
    byl poplach odvolán.
  • 00:15:43 V noci na 11. dubna 1944
    se vydali na svou cestu.
  • 00:15:51 Jako památku na útěk
    si vzali dřevěné kolíky,
  • 00:15:54 kterými podepřeli proudem
    napájené ostnaté dráty,
  • 00:15:58 aby se dostali živí na svobodu.
  • 00:16:06 Cesta Vrby a Wetzlera trvala 11 dnů.
  • 00:16:09 A když si uvědomím,
    že byli ostře hledanými vězni,
  • 00:16:13 tak je vlastně náhoda,
    že doputovali až na Slovensko.
  • 00:16:17 Kousek za lágrem narazili
    na uvězněné ženy,
  • 00:16:19 které eskorta přepravovala
    na místo pracovního nasazení.
  • 00:16:24 U obce Kozy se usadili k odpočinku
    hned vedle výpravy Hitlerjugend.
  • 00:16:29 Naštěstí začalo pršet
    a mládež odešla.
  • 00:16:38 V samotné obci Kozy,
    kam dorazili potmě,
  • 00:16:41 se ráno probudili
    uprostřed městského parku.
  • 00:16:44 Objevilo je dítě
    německého důstojníka.
  • 00:16:47 Ten si naštěstí myslel,
    že jsou homosexuálové
  • 00:16:50 a odehnal potomka pryč.
  • 00:16:59 Mám dost.
  • 00:17:00 A to jsem teprve na začátku.
  • 00:17:03 A na rozdíl od nich
    jsem jel půlku cesty autobusem.
  • 00:17:08 Fred se mi snažil obvázat koleno
    kusem hadru.
  • 00:17:11 A potom jsem zjistil,
    že nemůžu vyzout botu.
  • 00:17:14 Přitom pádu jsem si
    asi vyvrtnul kotník, který natekl.
  • 00:17:18 Když se to konečně povedlo,
    měl jsem kromě kotníku
  • 00:17:22 rozedrané do masa i chodidlo.
  • 00:17:24 Další cesta byla už jen o mé vůli
    a o pomoci Freda.
  • 00:17:28 Naprosto nezištně zvyšoval riziko
    svého dopadení tím,
  • 00:17:32 že mne podpíral a šel se mnou.
  • 00:17:38 Po 3 dnech se dostali
    k elektrárně Porabka.
  • 00:17:41 A tady jim šlo skutečně o život.
  • 00:17:44 Málem je zde zastřelila
    proti partyzánská hlídka.
  • 00:17:49 Když jsme přežili Porabku,
    už jsme byli tak utahaní,
  • 00:17:52 že jsme ztratili obezřetnost.
  • 00:17:54 A narazili jsme na venkovanku.
  • 00:17:56 Dala nám chleba.
  • 00:17:57 A přivedla svého švagra.
  • 00:17:59 Báli jsme se, že zavolá gestapo,
    ale místo toho přinesli jídlo.
  • 00:18:04 A hlavně nám poradili,
    jak bezpečně obejít německé vojáky
  • 00:18:08 na hranici se Slovenskem.
  • 00:18:10 Obrovská náhoda,
    že jsme narazili na statečné lidi.
  • 00:18:14 Tady někde patrně
    překročili hranici.
  • 00:18:17 Vůbec nechápu, jak to zvládli.
  • 00:18:20 Byli naprosto vyhladovělí a promrzlí.
  • 00:18:23 Téměř nespali.
  • 00:18:26 Vrba se zranil a polovinu cesty
    jej téměř nesl Wetzler.
  • 00:18:30 K pohmožděnému kolenu
    přibyly hluboké puchýře.
  • 00:18:34 Boty se nedaly vyzout.
  • 00:18:36 Jen rozřezat.
  • 00:18:39 A v obci Skalité,
    první vesnici na Slovensku,
  • 00:18:43 už nemohli.
  • 00:18:44 A tak porušili všechna pravidla
    a vydali se napospas obyvatelům.
  • 00:18:49 Jistý Ondřej Čaněcký
    je ubytoval a nakrmil.
  • 00:18:52 A jeho dům tehdy stával tady.
  • 00:18:57 Po 2 dnech je, jako pacholky,
  • 00:18:59 kteří mu pomáhali
    s odvozem prasat na trh,
  • 00:19:02 propašoval až do ordinace
    doktora Pollaka v Čadci.
  • 00:19:05 Naštěstí to byl rozumný
    a statečný muž.
  • 00:19:08 Přijal je jako pacienty
    a odvezl na židovskou obec v Žilině.
  • 00:19:14 Tisíc štěstí denně je třeba k tomu,
    abyste přežili Osvětim.
  • 00:19:19 A stejně tak, když z ní utíkáte.
  • 00:19:49 A to pro ně musel být
    přece úžasný pocit,
  • 00:19:52 že se po 11 dnech na útěku
    dostali konečně do bezpečí, ne?
  • 00:19:57 Musíme říct, co to je bezpečí.
  • 00:19:59 Bezpečí je něco,
    kde vás nikdo neohrožuje.
  • 00:20:02 A tohle byl fašistický stát,
    kde z lidí,
  • 00:20:05 kteří byli tady v židovské obci,
    už celá řada byla pryč.
  • 00:20:11 Jejich rodiny,
    jejich příbuzní nevěděli, kde jsou.
  • 00:20:16 Byli tady provokatéři, práskači,
    kteří mohli ohrožovat
  • 00:20:20 právě špičku židovské obce.
  • 00:20:24 Takže oni jim nevěřili.
  • 00:20:26 V tomhle domě velmi dlouho trvalo,
    než vůbec našli
  • 00:20:30 nějaké stupínky důvěry,
    kde se mohli jako propracovat k tomu,
  • 00:20:35 že to nejsou provokatéři a práskači.
  • 00:20:39 A že to, co říkají, je pravda.
  • 00:20:41 Což byl pro ně velký šok.
  • 00:20:44 Tady to bylo.
  • 00:20:47 A kam teď jdeme?
  • 00:20:49 Jdeme do sklepa,
    ve kterém je vyslýchali,
  • 00:20:52 ve kterém jim umožnili,
    aby podávali informace o tom,
  • 00:20:56 co zažili.
  • 00:20:57 A bylo to velmi těžké to udělat tak,
    aby informace byla důvěryhodná.
  • 00:21:02 Protože mluvili o věcech,
    které nikdo do té doby neznal
  • 00:21:08 a neuměl si je představit.
  • 00:21:10 Mluvili o plynových komorách,
    o krematoriích a o takových věcech.
  • 00:21:15 Tak se to muselo
    nějakým způsobem nakreslit.
  • 00:21:18 -Počkejte, to kreslili plánky
    plynových komor?
  • 00:21:21 -Ano, ty jsou do dneška známé.
  • 00:21:24 -A jak dlouho je tady drželi?
    -3 dny.
  • 00:21:31 Takže jim šlo zase o život.
  • 00:21:33 A zachránit je mohly
    jen bezchybné odpovědi
  • 00:21:36 na křížový výslech
    vedený staršími obce.
  • 00:21:40 HLAS
  • 00:21:41 "Ano, lidé z naší obce
    odjeli na východ
  • 00:21:44 do pracovních táborů.
  • 00:21:46 A vy tvrdíte,
    že už jsou patrně po smrti.
  • 00:21:48 Ale někteří posílají
    korespondenční lístky.
  • 00:21:50 Jejich příbuzní
    jim posílají balíčky s jídlem."
  • 00:21:53 Nebo.
  • 00:21:54 HLAS
  • 00:21:55 "Říkáte, že se v táboře
    vraždí ve velkém,
  • 00:21:58 a téměř ihned po příjezdu.
  • 00:22:00 Ale vy jste tam přežili 2 roky."
    A i samotný útěk byl podezřelý.
  • 00:22:03 HLAS
  • 00:22:04 "Tvrdíte, že útěk je nemožný.
    Ale vy jste tady."
  • 00:22:08 Tady v těchto 2 místnostech
    je vyslýchali.
  • 00:22:11 A proč ve 2 místnostech?
  • 00:22:13 Museli být oddělení,
  • 00:22:15 protože to je takový
    starý policejní trik.
  • 00:22:17 Když se někdo domluví,
    aby společně podvedl,
  • 00:22:21 tak je třeba oddělit
    domluvené 2 osoby
  • 00:22:24 a tak dlouho s nimi hovořit
    a vyslýchat je,
  • 00:22:27 až se někde prořeknou.
  • 00:22:29 HLAS
  • 00:22:30 "Kolik, podle vašich výpočtů,
    zlikvidovali Židů z Řecka?"
  • 00:22:35 Asi 45 tisíc.
  • 00:22:37 HLAS
  • 00:22:38 "Kdy jste říkal, že v táboře řádila
    velká epidemie tyfu?"
  • 00:22:43 V roce 1942.
    Mezi červencem a zářím.
  • 00:22:46 HLAS
  • 00:22:48 "Kdy bylo uvedeno do provozu
    první krematorium?"
  • 00:22:52 V březnu 1943.
  • 00:22:59 Nejistota ve starších obcích
    narůstala.
  • 00:23:02 Vrba s Wetzlerem totiž odpovídali,
    nezávisle na sobě, to samé.
  • 00:23:07 Na víc než 90 % se shodli.
  • 00:23:10 A to téměř na jakoukoliv otázku,
    kterou jim položili
  • 00:23:14 ve vztahu k Osvětimi.
  • 00:23:16 A po 3 dnech
    tady posbírali informace,
  • 00:23:19 které byly kompletní, bez rozporu,
    ale přesto jim nevěřili.
  • 00:23:25 Ale vždyť odpovídali stejně.
  • 00:23:29 To je pravda, ale to, co povídali,
    to byla věc,
  • 00:23:33 která byla neuvěřitelná.
  • 00:23:37 Tak proč je neudali?
  • 00:23:39 Protože chtěli tyto věci ověřit.
  • 00:23:42 To bylo velmi opatrné a myslím si,
    že to bylo správné,
  • 00:23:46 protože když někdo vykládá
    takové hrůznosti,
  • 00:23:49 tak udat ho by znamenalo ztrátu
    vlastního přístupu k informacím.
  • 00:23:56 Židovští starší nakonec vymysleli
    něco jako detektor lži.
  • 00:24:01 Něco, co by se Vrba s Wetzlerem
    mohli jen těžko naučit,
  • 00:24:05 pokud by byli provokatéry.
  • 00:24:07 HLAS
  • 00:24:08 "Pánové, tohle jsou přesné záznamy
    o tom,
  • 00:24:11 kdo, kdy a odkud šel do transportu.
  • 00:24:14 Třeba vy?"
  • 00:24:16 14. června 1942 z tábora v Novákách.
  • 00:24:21 HLAS
  • 00:24:22 "A mohl byste mi jmenovat někoho,
    kdo byl s vámi v transportu?"
  • 00:24:27 Vrbický, Eisler Erwin,
    Langer Ferdinand.
  • 00:24:30 Rabinowitz Izák, paní Polanská.
  • 00:24:32 Sokol Janko, dřevorubec,
    pan Ringwald,
  • 00:24:35 obchodník, slečna Zacharová,
    Moskovič Izák,
  • 00:24:37 Tomašov a Tomašovová, novomanželé.
  • 00:24:39 Mám pokračovat?
  • 00:24:41 Všechna jména seděla.
  • 00:24:42 HLAS
  • 00:24:43 "To ale znamená,
    že mluví pravdu."
  • 00:24:46 A že ti lidé...
  • 00:24:49 Jsou po smrti.
  • 00:24:52 To musel být pro všechny velký šok.
  • 00:24:55 Tak byl to šok,
    který uzdravil reflexi,
  • 00:24:59 který způsobil,
    že všichni zúčastnění teď pochopili,
  • 00:25:03 že je třeba dát zprávu světu,
    že je třeba s tím něco udělat.
  • 00:25:08 Takže je posadili
    ještě jednou ke stolu
  • 00:25:11 a nechali je sepsat
    velmi slavnou zprávu Vrby a Wetzlera,
  • 00:25:16 která se v několika kopiích
    rozběhla do celého světa.
  • 00:25:20 -A všechno to byla náhoda.
    -A taky štěstí.
  • 00:25:25 Zpráva byla psána ve slovenštině.
  • 00:25:27 První část psal Wetzler,
    třetí Vrba a druhou společně.
  • 00:25:32 Jeden ze starších
    ji okamžitě překládal do němčiny.
  • 00:25:36 Zpráva obsahovala popis tábora,
    plynových komor,
  • 00:25:40 způsob hromadného zabíjení,
    počty zavražděných vězňů.
  • 00:25:44 Součástí byly i nákresy tábora.
  • 00:25:47 Originál se nezachoval,
    ale údajně měla 32 stran.
  • 00:25:55 Ze Žiliny jsme jeli do Bratislavy
    na Ústav Pamäti národa,
  • 00:26:00 za panem doktorem Morbacherem.
  • 00:26:02 Chyběla nám totiž důležitá informace.
  • 00:26:04 A to, jak se 32 stran
    dostalo z okupované Evropy
  • 00:26:07 k západním spojencům.
  • 00:26:10 Tak mávej ty.
  • 00:26:18 A co se stalo s tou zprávou
    Vrby a Wetzlera?
  • 00:26:21 Existovaly 3 cesty.
  • 00:26:23 První cesta vedla přes Maďarsko
    do Istanbulu.
  • 00:26:26 Nebo měla vést.
  • 00:26:27 Bohužel kurýrem byl nacistický agent,
    který už v Budapešti
  • 00:26:32 tuto zprávu předal gestapu.
  • 00:26:35 -Takže nic.
    -Takže nic.
  • 00:26:38 Další cestou bylo poslat tuto zprávu
    do Vatikánu přes nuncia Burcu.
  • 00:26:44 Následně z Vatikánu
    přišel Mario Martilotti,
  • 00:26:48 který vyslechl Vrbu, Wetzlera,
    Mordoviča a Rosina.
  • 00:26:55 Počkejte, a ti další 2, to je kdo?
  • 00:26:58 To byli věžniz Osvětimi,
    kterým se podařilo
  • 00:27:01 jen pár dní poté
    jako Vrbovi a Wetzlera utéct.
  • 00:27:06 A oni také napsali nějakou zprávu?
  • 00:27:08 Ano. Jejich zpráva byla připojena
    k Vrbové a Wetzlerové zprávě
  • 00:27:13 a obsahovala
    jednu velmi závažnou skutečnost,
  • 00:27:16 o které tehdy ještě Vrba a Wetzler
    nevěděli.
  • 00:27:20 Začalo se s zplyňováním
    maďarských Židů.
  • 00:27:23 A to takovým tempem,
    že až 12 tisíc denně.
  • 00:27:26 Tak to je síla.
  • 00:27:39 Vatikán vydal prohlášení
    až někdy v listopadu 1944.
  • 00:27:43 -Až po 6 měsících?
  • 00:27:45 To jim nebylo líto těch lidí?
  • 00:27:48 -A co třetí kanál,
    třetí cesta?
  • 00:27:51 Ano, existovala i třetí cesta.
  • 00:27:53 Tam významnou roli sehrál
    rabín Weismandel.
  • 00:27:57 Cesta vedla do Švýcarska
    k představiteli
  • 00:28:00 československé exilové vlády
    Jaromíru Kopeckému.
  • 00:28:07 Ale to bylo až 10. června 1944.
  • 00:28:11 A ten okamžitě telefonoval
    na britskou ambasádu v Bernu,
  • 00:28:15 Elisabeth Wiskemannové,
    která byla pověřena
  • 00:28:18 sledováním dění
    v okupovaném Československu.
  • 00:28:21 Materiál totiž zahrnoval
    i jména českých Židů z Terezína,
  • 00:28:24 které čekalo
    v nejbližší době zplynování.
  • 00:28:27 Zpráva potom putovala do Londýna
    s doporučením,
  • 00:28:31 aby spojenci maďarskému režimu
    pohrozili cíleným bombardováním
  • 00:28:35 všech míst v Budapešti,
    která mají něco společného
  • 00:28:39 s deportacemi Židů,
  • 00:28:40 pokud tyto deportace
    nebudou zastaveny.
  • 00:28:43 K tomu byly přidány
    přesné adresy těchto míst
  • 00:28:46 a zasláno nešifrovaně,
    aby se k maďarské vládě
  • 00:28:50 zpráva určitě dostala.
  • 00:28:51 Kromě toho část zprávy otiskly
    New York Times a odvysílala BBC.
  • 00:28:57 Volá Londýn, volá Londýn.
  • 00:28:59 Je 15. června 1944.
  • 00:29:02 Podle zprávy vypracované
    2 slovenskými Židy,
  • 00:29:05 kteří uprchli z koncentračního tábora
    Birkenau do Bratislavy,
  • 00:29:09 bude na 3 tisíce
    československých Židů,
  • 00:29:12 kteří byli 20. prosince loňského roku
    převezeni z Terezína do Birkenau,
  • 00:29:16 zplynováno kolem 20. června,
    kdy vyprší jejich půlroční karanténa.
  • 00:29:21 Československá vláda varuje,
    že všichni,
  • 00:29:24 kdo by se zúčastnili vraždění Židů,
    budou pohnáni k zodpovědnosti.
  • 00:29:31 A podařilo se deportace zastavit?
  • 00:29:33 Ano, ale ne díky diplomacii,
    ale díky náhodě.
  • 00:29:37 2. července 1944 totiž proběhl
    velký bombardovací nálet na Budapešť,
  • 00:29:43 jehož cílem byly průmyslové objekty
    a seřazovací nádraží.
  • 00:29:47 A některé bomby náhodou zasáhly
    i několik domů, jejichž adresy
  • 00:29:53 vložila zprávy Wiskemannová.
  • 00:29:58 Takže to vypadalo
    jako cílená výhrůžka?
  • 00:30:01 Ano, ale je třeba si uvědomit,
    že v té době už Němci
  • 00:30:05 nedokázali garantovat bezpečnost
    Budapešti
  • 00:30:10 před leteckými nálety spojenců.
  • 00:30:14 9. července 1944 regent
    fašistického Maďarska Miklosz Horty
  • 00:30:20 definitivně zastavil
    všechny deportace Židů.
  • 00:30:24 Zpráva Vrby a Wetzlera zachránila
    200 tisíc lidských životů.
  • 00:30:29 Takže to byl takový malý zázrak?
  • 00:30:32 O zázraku mluvit nelze,
  • 00:30:34 protože o život přišlo
    asi 500 tisíc lidí.
  • 00:30:38 A víte, co mě ještě napadlo?
  • 00:30:40 Jak to, že nikdo nevaroval
    maďarské Židy?
  • 00:30:43 Vždyť to bylo přes hranice.
  • 00:30:45 Chápu, že do světa to byla štreka,
    že to trvalo. Ale do Maďarska?
  • 00:30:49 Opět omyl.
  • 00:30:50 Zpráva a informace do Maďarska došly.
  • 00:30:54 Maďarsko bylo až do jara roku 1944
    samostatným státem.
  • 00:30:59 Neplatily zde
    tzv. Norimberské zákony.
  • 00:31:03 Tedy pravidla,
    podle kterých probíhala
  • 00:31:06 cílená likvidace
    židovského obyvatelstva.
  • 00:31:09 A tak informace, které se do země
    dostávaly o koncentračních táborech,
  • 00:31:14 nebyly zdánlivě aktuální.
  • 00:32:25 Zdánlivé bezpečí skončilo
    v dubnu roku 1944.
  • 00:32:29 Tehdy začala okupace Maďarska
    německou armádou
  • 00:32:33 z důvodu rychle se blížící
    Východní fronty.
  • 00:32:36 A s okupací vstoupily v platnost
    na území státu i Norimberské zákony.
  • 00:32:43 Přes 800 tisíc maďarských Židů
    mělo být zplynováno
  • 00:32:47 během několika měsíců.
  • 00:32:50 Ale o tom, že koncentrační tábory,
    konkrétně Osvětim a Birkenau,
  • 00:32:54 které se týkaly maďarských Židů,
    jsou tábory vyhlazovací,
  • 00:32:58 celý svět netušil nic.
  • 00:33:01 A právě v ten okamžik
    se představitelé
  • 00:33:03 maďarské židovské obce dozvěděli
  • 00:33:06 o existenci
    Vrbovy a Wetzlerovy zprávy.
  • 00:34:32 Dohoda představitelů
    maďarské židovské obce
  • 00:34:35 s Adolfem Eichmannem,
    s jedním z nejvyšších důstojníků SS,
  • 00:34:39 který měl na starosti právě likvidaci
    židovského obyvatelstva.
  • 00:34:44 Velmi nejasný okamžik historie
    holocaustu v Maďarsku.
  • 00:34:48 Mnoho se o něm nikdy nemluvilo.
  • 00:34:51 Jeho nejdůležitější okamžiky
    probíhaly na utajeném místě
  • 00:34:55 v Budapešti.
  • 00:35:02 -Netuším.
  • 00:36:03 A právě tito 2 muži zde domlouvali
    výměnný obchod,
  • 00:36:06 který je dnes znám pod názvem
    "za maso, železo".
  • 00:36:10 Tedy, za 100 propuštěných
    maďarských Židů do Palestiny
  • 00:36:14 chtěl Adolf Eichmann
    získat od západních spojenců
  • 00:36:17 jeden nákladní automobil,
  • 00:36:18 který by užil výhradně
    na hroutící se Východní frontě.
  • 00:36:21 A právě Židé Brand a Kasztner
    měli být prostředníky
  • 00:36:25 pro jednání s Angličany.
  • 00:36:41 -A on tomu uvěřil?
  • 00:37:00 Nicméně Joel Brand do Istanbulu letěl
    diplomatickým letadlem Třetí říše.
  • 00:37:06 A to, že nabídce
    Adolfa Eichmanna věřil,
  • 00:37:09 dokládá jeho protestní hladovka
    v okamžiku uvěznění Angličany.
  • 00:37:13 Dojednávání tohoto obchodu
    navíc probíhalo pod tlakem.
  • 00:37:17 Každý den odjíždělo do Osvětimi
    10 tisíc maďarských Židů.
  • 00:37:25 A když už Britové Joela Branda
    zatkli a obchod neproběhl,
  • 00:37:29 ani tehdy nic neudělali?
  • 00:38:00 A co ostatní?
  • 00:38:50 Jedním z důvodů nedůvěry
    v tak nepochopitelnou informaci,
  • 00:38:54 jako bylo masové vyvražďování
    v plynových komorách,
  • 00:38:57 byl i precizně vybudovaný statut
    koncentračních táborů,
  • 00:39:02 který dokázal zmást
    i západní spojence.
  • 00:40:07 Informační bariéra
    byla budována precizně.
  • 00:40:11 Je to vidět i na detailech.
  • 00:40:13 Třeba na korespondenci vězňů.
  • 00:40:15 Mnozí z nich byli přinuceni
    psát domů dopisy a pohlednice.
  • 00:40:19 Samozřejmě, že na nich bylo napsáno,
    že se mají dobře, že nestrádají.
  • 00:40:24 A navíc, to, odkud svá psaní
    posílali, neodpovídalo realitě.
  • 00:40:29 Velmi často místo Osvětimi
  • 00:40:31 figurovalo na adrese
    zcela jiné město.
  • 00:41:33 V konečném důsledku nedůvěru
    v tak hrůzná svědectví
  • 00:41:36 posilovala i otázka,
    kde jsou ty statisíce mrtvol?
  • 00:41:40 Kam se poděly,
    pakliže je pravda, co říkají.
  • 00:43:09 Neochota společnosti přijmout,
  • 00:43:12 vzít na vědomí
    v civilizovaném světě zvěrstva,
  • 00:43:15 která se odehrávala za ostnatým
    drátem koncentračních táborů,
  • 00:43:19 je vidět i v tom, že Vrba a Wetzler
    nebyli zdaleka první,
  • 00:43:24 kteří přinesli zprávu
    o existenci holocaustu.
  • 00:44:44 Další z Poláků, kterému se podařilo
    utéct a dostat na západ,
  • 00:44:48 byl Witol Pilecký.
  • 00:44:50 Ten se nechal do Osvětimi
    zavřít už v roce 1942.
  • 00:44:53 Jeho skupina dokonce vysílačkou
    posílala ven z tábora
  • 00:44:57 zprávy o příjezdech transportů Židů
    a vyzývala k vojenské akci.
  • 00:45:02 A ten se v roce 1493 dostal na západ.
  • 00:45:04 Sepsal zprávu o tom,
    že v Osvětimi zmizely 2 miliony lidí.
  • 00:45:08 Ale reakce západních spojenců
    byla nedůvěřivá.
  • 00:45:12 Doslova toto číslo
    brali jako přehnané.
  • 00:45:17 Vraťme se, ale k Wetzlerovi a Vrbovi.
  • 00:45:19 Jejich svědectví bylo,
  • 00:45:21 na rozdíl od těch předchozích,
    publikováno.
  • 00:45:24 A bylo bráno, byť díky mnoha náhodám,
    jako pravdivé.
  • 00:45:28 Proč na ně v tom čase
    již vítězící spojenci nereagovali?
  • 00:45:32 A v plynových komorách
    dál umírali statisíce lidí?
  • 00:45:36 V době, kdy zpráva vznikala,
    tzn., koncem dubna 1944,
  • 00:45:40 se připravovala jedna
  • 00:45:42 z přelomových událostí
    2. světové války,
  • 00:45:45 a to invaze do Normandie.
  • 00:45:48 Dá se říct, že západní spojenci
    v té době
  • 00:45:51 tomu podřizovali naprosto všechno.
  • 00:45:54 Spojenci kontrolovali
    už tehdy nebe nad Evropou,
  • 00:45:58 nicméně právě ve stejných dnech,
    tzn. v 1. polovině května 1944,
  • 00:46:04 zahájili tzv. bitvu o benzín,
    což zaměstnávalo
  • 00:46:08 jejich strategické
    bombardovací jednotky na 100 %.
  • 00:46:15 Takže spojenci lítali do Polska?
  • 00:46:18 Máte pravdu, Martine,
    v té době byla již polská území
  • 00:46:22 v doletu spojeneckých bombardérů,
  • 00:46:24 ve větší míře ovšem
    nad polským územím začali operovat
  • 00:46:28 až v době varšavského povstání.
  • 00:46:30 Ale do Osvětimi
    to měli blíž než do Varšavy,
  • 00:46:32 tak tam mohli přece udělat
    aspoň jeden nálet.
  • 00:46:36 Tak to je věc, která je do dneška
    předmětem diskuzí.
  • 00:46:39 Už v té době vznikaly plány
    bombardovat buď přímo tábor,
  • 00:46:44 nebo dokonce shodit zbraně
    vězňům tak, aby mohli povstat.
  • 00:46:48 Nicméně, musíme si zase uvědomit,
    jaké možnosti by to vězňům dalo.
  • 00:46:52 Známe příklad varšavského ghetta,
    které rok předtím povstalo
  • 00:46:57 a velmi hrdinně
    se jeho obyvatelé bránili.
  • 00:47:01 Nicméně skončilo masakrem.
  • 00:47:03 V jaké vzdálenosti od Osvětimi
    probíhalo bombardování?
  • 00:47:06 Dá se říct, že ve velmi malé.
  • 00:47:08 Osvětim je blízko
    hornoslezských průmyslových center,
  • 00:47:12 kde se nacházela výroba
    syntetického benzínu,
  • 00:47:15 takže spojenecké letectvo operovalo
    v poměrné blízkosti Osvětimi.
  • 00:47:20 Z dnešního pohledu
    je naprosto absurdní,
  • 00:47:23 že byl vybombardovaný
    tábor Bleichhammer,
  • 00:47:26 vzdálený 60 km od Osvětimi.
  • 00:47:29 Ale měl rafinerii.
  • 00:47:31 Následně rafinerie v Trzebinii,
    vzdálenou ani ne 20 km
  • 00:47:35 a potom rafinerii v Monowitz,
    ze které je to do Osvětimi
  • 00:47:39 sotva 10 km.
  • 00:47:42 A proč teda nevybombardovali
    příjezdové cesty k Osvětimi?
  • 00:47:46 Myslím třeba železniční tratě.
  • 00:47:48 Tak to je otázka,
    o které se diskutuje už řadu let.
  • 00:47:52 Čeho by tím vlastně dosáhli?
  • 00:47:54 Zpomalení transportů do té doby,
    než bude trať opravena.
  • 00:47:58 Promiňte, ale mně to přijde
    trošku jako naschvál.
  • 00:48:01 Jeden nálet.
    Co by jim to udělalo?
  • 00:48:03 Spojenecké letectvo nemělo
    ani přesné informace o tom,
  • 00:48:07 které cíle v Osvětimi
    by mělo bombardovat.
  • 00:48:11 Nákresy tábora, které dostali
    v rámci zprávy pánů Vrby a Wetzlera,
  • 00:48:15 byly velmi schematické
    a nebyly použitelné
  • 00:48:19 pro účely letectva.
  • 00:48:29 Pocit beznaděje, když nad vámi lítala
    letadla spojenců a nepomáhala vám,
  • 00:48:34 musel být strašný.
  • 00:48:35 Mnozí vězni, kteří byli v Osvětimi
    jako děti,
  • 00:48:39 na okamžiky přeletů spojenců,
  • 00:48:41 podle pana doktora vzpomínali
    jako na chvíle krátké radosti,
  • 00:48:44 protože letadla byla důkazem toho,
    že Německo prohrává válku.
  • 00:48:48 Ale tu rychle zakalil základní fakt,
    že oni závodili s časem o přežití.
  • 00:48:53 Cítili se úplně zapomenutí.
  • 00:48:57 A když už to spojenci věděli,
    proč nereagovali?
  • 00:49:18 První snímky vyhlazovacího tábora
    v Osvětimi vznikly náhodou.
  • 00:49:23 Při průzkumném letu
    nad polskou továrnou
  • 00:49:26 na výrobu syntetických maziv a gumy,
    která se od Osvětimi-Březinky
  • 00:49:30 nacházela jen 8 km,
    a sice 4. dubna 1944,
  • 00:49:33 jen 4 dny
    před útěkem Vrby a Wetzlera.
  • 00:49:38 Ve výkazu průzkumného letu
    byl potom komplex
  • 00:49:41 koncentračního tábora Osvětim
    popsán jako ubikace
  • 00:49:45 pro dělníky oné továrny.
  • 00:49:48 Během toho, co zpráva
    odhalující existenci holocaustu
  • 00:49:52 putovala Evropou a byla citována
    i v USA,
  • 00:49:55 Wetzler a Vrba dostali
    novou identitu.
  • 00:49:59 Dokonce se zúčastnili
    Slovenského národního povstání.
  • 00:50:03 Konkrétně bojů u Starej Turej,
  • 00:50:05 kde Vrba patřil
    k těm nejstatečnějším.
  • 00:50:35 Skončila 2. světová válka.
  • 00:50:38 20. listopadu 1945 začal v Norimberku
    soudní proces
  • 00:50:42 s hlavními válečnými zločinci.
  • 00:50:46 Zprávy, které přinesli
  • 00:50:48 v průběhu války uprchlí vězni
    z Osvětimi,
  • 00:50:51 a které byly západními spojenci
    hodnoceny jako nepravděpodobné,
  • 00:50:56 nedůvěryhodné až přehnané,
  • 00:50:57 užili američtí žalobci
  • 00:50:59 jako jeden z důkazů
    proti nacistickým vůdcům
  • 00:51:03 pod souhrnným názvem
    Osvětimské protokoly.
  • 00:51:07 Wetzlerova a Vrbova zpráva
    tam byla taky.
  • 00:51:10 A dokonce z ní bylo při procesu
    veřejně citováno.
  • 00:53:04 Dá se říci, že hlavní proces
    s válečnými zločinci
  • 00:53:07 byl veřejností vnímán
    velmi intenzivně.
  • 00:53:10 Následovalo dalších 12 procesů.
  • 00:53:13 Ty ale už vedli jen Američané
  • 00:53:15 a veřejnost takřka
    vůbec nezajímaly.
  • 00:54:15 Navíc některé z vítězných stran
    měly šedá místa,
  • 00:54:19 co se týká reakce na existenci
    holocaustu a jeho následného řešení.
  • 00:54:23 Rudá armáda např. ještě v čase
    Norimberských procesů
  • 00:54:26 zadržovala osvobozené
    židovské vězně v Osvětimi.
  • 00:54:29 A v USA bylo ještě
    v obecném podvědomí,
  • 00:54:32 že první zveřejnění
    Vrbovy a Wetzlerovy zprávy
  • 00:54:36 vyšlo tiskem 23. listopadu 1944.
  • 00:54:39 Až 4 měsíce poté,
    co je odvysílala BBC.
  • 00:54:43 Shodou okolností to bylo v den,
    kdy šly v Osvětimi
  • 00:54:47 do plynových komor poslední oběti.
  • 00:56:32 A navíc se nedochovaly
    žádné plynové komory, ani těla obětí.
  • 00:56:36 Továrna na smrt
    byla totiž vymyšlena do detailů.
  • 00:56:39 Usmrtit, spálit, kosti rozemlít,
    promíchat s půdou.
  • 00:56:43 V řadě vyhlazovacích táborů
    nacisté stihli ještě před ústupem
  • 00:56:48 rekultivaci celých ploch,
    aby zbytky vražedné činnosti
  • 00:56:52 nebyly identifikovatelné.
  • 00:56:54 V Osvětimi už ne.
  • 00:56:55 Tam dokázali jen vyhodit
    plynové komory do vzduchu.
  • 00:56:58 Fronta přišla příliš rychle.
  • 00:57:03 Jedeme zpět do Bratislavy,
    za panem Morbacherem.
  • 00:57:07 Opět pro vysvětlení.
  • 00:57:08 Podle Alex Stiller totiž těm,
    kteří nevěří ve zvěrstva
  • 00:57:12 prováděná v Osvětimi,
  • 00:57:14 dal trumfy do rukou paradoxně
    i Rudolf Vrba,
  • 00:57:17 který po konci války
    emigroval do Kanady.
  • 00:57:21 V roce 1985 v Torontu probíhal
    soudní proces
  • 00:57:24 proti popírači holocaustu
    Ernstu Zündelův.
  • 00:57:28 Ten dokonce vydal knihu
    "Zemřelo jich šest milionů ".
  • 00:57:33 Zastupoval ho mazaný právník
    Douglas Christie.
  • 00:57:37 Tento člověk
    byl politickým aktivistou,
  • 00:57:40 zastupoval extremisty,
    a dokonce i bývalé nacisty.
  • 00:57:44 Ale to přece nemohli mít
    proti Vrbovi žádnou šanci.
  • 00:57:48 Bohužel měli,
    protože Douglas Christie
  • 00:57:51 s ním vedl několikahodinový
    slovní šerm na soudu.
  • 00:57:57 To, co mělo být rutinní výpovědí,
    se změnilo
  • 00:58:01 na několikahodinový šerm
    s Zündelovým advokátem.
  • 00:58:07 A bystrý Vrba, inteligentní člověk,
  • 00:58:10 v této výpovědi
    neskončil velmi dobře.
  • 00:58:16 Douglas chytal Vrbu
    na často bezvýznamných detailech
  • 00:58:19 z jeho knihy "Utekl jsem z Osvětimi".
  • 00:58:22 Např. to bylo přesné datum inspekce
    šéfa SS Heinricha Himmlera v táboře.
  • 00:58:26 A na základě nesrovnalostí
    ho přinutil říct,
  • 00:58:29 že kniha obsahuje
    určitou dávku literární licence.
  • 00:58:33 A tím vlastně zpochybňoval
    i jeho věrohodnost
  • 00:58:36 jako spoluautora Osvětimské zprávy
    z roku 1944.
  • 00:58:42 Je mi líto, ale ještě jste mi
    neodpověděl na mou otázku,
  • 00:58:46 jestli jste byl někdy v krematoriu
    číslo 1 v Osvětimi.
  • 00:58:50 Ano, byl jsem tam.
  • 00:58:51 Byli tam v té době
    zrovna zplynováni lidé?
  • 00:58:54 Ne, byl jsem tam, když jsem pracoval
    jako člen komanda Kanada
  • 00:58:59 v listopadu 1942.
  • 00:59:01 Ptal jsem se vás, jestli jste byl
    v krematoriu číslo 1 v Osvětimi,
  • 00:59:06 když tam byli lidé plynováni,
    a myslím, že vaše odpověď zněla ne.
  • 00:59:11 Je to správně?
  • 00:59:12 Ano, odpověď zní ne.
  • 00:59:16 Šel jsem tam,
    abych posbíral jejich šaty.
  • 00:59:19 A viděl jste na vlastní oči,
    jak byli zplynováni?
  • 00:59:23 Ne. Ale viděl jsem,
    jak byli odváděni do budov,
  • 00:59:27 do nichž příslušníci SS
    vhazovali plechovky s plynem.
  • 00:59:31 A už jsem neviděl nikoho vyjít.
  • 00:59:34 A proto jsem usoudil,
    že to nebude kuchyň, nebo pekárna,
  • 00:59:37 ale plynová komora.
  • 00:59:39 Ale jak to víte?
  • 00:59:42 Měl bych vám snad přinést
    6 milionů těl jako důkaz?
  • 00:59:46 Spokojil bych se s jedinou
    úřední lékařskou zprávou.
  • 00:59:55 A jak dopadl ten proces?
  • 00:59:57 Ernest Zündel byl osvobozený.
  • 00:59:59 To snad není možné.
  • 01:00:01 Bohužel, Vrbův útěk,
    který ukázal celému světu,
  • 01:00:04 že co se dělo v Osvětimi,
    byl velmi významný.
  • 01:00:08 Ale Vrba se svou svědeckou výpovědí
    se paradoxně stal
  • 01:00:12 jedním z hlavních argumentů
    pro tzv. osvětimského lež.
  • 01:00:18 A to je co?
  • 01:00:19 To je teorie o tom,
  • 01:00:21 že vše bylo
    jen velké židovské spiknutí,
  • 01:00:25 žádné vraždění se neodehrávalo
    a nacisté,
  • 01:00:29 kteří byli vinni za smrt Židů,
    tak jejich výpovědi o tom
  • 01:00:36 byly pouze vynucené.
  • 01:00:43 Transporty z Maďarska byly zastaveny
    v červenci 1944,
  • 01:00:47 ale vlaky z jiných částí Evropy
    jezdily do Osvětimi až do listopadu.
  • 01:00:53 Na smrt byli ještě posláni Židé
    z Kréty, Francie, Severní Itálie,
  • 01:00:58 Terezína, Slovenska
    a z ghetta v Lodži.
  • 01:01:02 I když zpráva Vrby a Wetzlera
    nebyla využita na 100 %,
  • 01:01:06 přesto pomohla zachránit
    200 tisíc lidských životů.
  • 01:01:12 A zdá se,
    že oněch tisíc štěstí denně,
  • 01:01:18 které byly třeba k přežití
    v Osvětimi, potřebujeme i dnes.
  • 01:01:23 Minimálně proto,
    abychom nezapomínali.
  • 01:01:54 Skryté titulky: Lucie Richterová
    Česká televize, 2016

Související