iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
5. 9. 2006
20:00 na ČT1

1 2 3 4 5

213 hlasů
71378
zhlédnutí

Bolkoviny

Martin Maxa — Tereza Maxová — Michal Pavlata

51 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Bolkoviny

  • 00:00:00 .
  • 00:00:06 ZNĚLKA.
  • 00:00:21 Dobrý večer, vážení přátelé.
  • 00:00:23 Vítám vás.
    Jsou to 43. Bolkoviny.
  • 00:00:27 Jsem rád, že jsme se tady sešli.
    Mám tady příjemné hosty,
  • 00:00:31 nemusíte mně věřit,
    ověříte si to sami.
  • 00:00:35 Samozřejmě bych chtěl
    poděkovat sponzorům
  • 00:00:38 Starobrnu, Hamé a Řempu Holoubek.
    Děkujeme.
  • 00:00:42 POTLESK.
  • 00:00:48 Vlevo s kytarou je kytarista,
    zároveň manažer.
  • 00:00:53 Muzikant organizátorského typu,
    producent.
  • 00:01:00 Stará se o Martina Maxu
    a jmenuje Charlie Blažek.
  • 00:01:04 POTLESK.
  • 00:01:07 Bude pomáhat Martinovi Maxovi.
    Jsem tomu rád.
  • 00:01:12 POTLESK.
  • 00:01:14 Martin Maxa se vlastně jmenuje
    Ivan Varga.
  • 00:01:20 Což je, přeloženo z maďarštiny,
    švec. On je kousek odsud.
  • 00:01:27 Jeho maminka se narodila
    v Topolanech, což je u Vyškova.
  • 00:01:31 Ano. Je to taková pidivesnička.
  • 00:01:34 Martin Maxa je zpěvák, textař,
    muzikant.
  • 00:01:38 Jeho písně se mi vždycky líbily
    a líbí se mně. Je to "hitmacher".
  • 00:01:47 Měl jsem asi představit
    tu nejkrásnější z nás.
  • 00:01:51 Sestra.
    Maxa, Maxová.
  • 00:01:56 Takhle vypadají krásní lidé
    a takhle vypadají chytří lidé.
  • 00:02:03 SMÍCH.
  • 00:02:06 Oni by mohli být příbuzní.
    Máte vznos, eleganci.
  • 00:02:11 Starý Řím by z nich měl radost, že?
    Určitě.
  • 00:02:16 Vznosní, krásní lidi.
    On má víc svalů než ona.
  • 00:02:19 My bychom mohli být příbuzní.
    Ty profily. To byste mohli.
  • 00:02:23 Chandler by z ní
    taky mohl mít radost.
  • 00:02:26 On má velkou pasáž o blondýnách.
    Hned ji ocituji:
  • 00:02:29 Jsou blondýny a blondýny.
    Ten pojem svádí přímo k vtipkování.
  • 00:02:32 Je měkká anemická blondýna, která
    si přehodí závozníka přes rameno,
  • 00:02:36 aniž při tom propase jedinou řádku
    ve své literární revue.
  • 00:02:40 Potom je blondýna, která ví,
    kolik ze 16-ti viol nastoupilo
  • 00:02:44 v Hindemittově skladbě
    o setinu vteřiny později.
  • 00:02:47 To prý umí Toscanini taky,
    takže už jsou dva.
  • 00:02:50 A Tereza Maxová
    je jedna z těch blondýn,
  • 00:02:52 kvůli kterým by biskup
    prokopl kostelní okno.
  • 00:02:56 Hezký.
    To je kompliment.
  • 00:02:58 POTLESK.
  • 00:03:01 To je Michal Pavlata.
  • 00:03:03 Na mých osobních seznamech
    hraje velkou roli,
  • 00:03:07 protože to je nejlepší
    neznámý herec, kterého znám.
  • 00:03:10 SMÍCH.
  • 00:03:11 Mnozí znají jeho hlas,
    ale málokdo zná jeho tvář.
  • 00:03:14 My spolu hrajeme představení
  • 00:03:16 Podivné odpoledne
    doktora Zvonka Burkeho.
  • 00:03:19 Hraje krásně Václava Václava.
  • 00:03:22 Terezko Maxová, víš,
    kdy jsme se viděli poprvé?
  • 00:03:27 Ve Vinohradském divadle.
  • 00:03:30 Ty si to pamatuješ?
    Pamatuju.
  • 00:03:32 Byl jsem nalíčený za klauna.
  • 00:03:35 Tys mně tam vnucoval
    stále nějakého ogary.
  • 00:03:39 Musíš se vdát, holka jedna.
    Jsi ještě mladá.
  • 00:03:43 Potom tě už nikdo nebude chtít.
  • 00:03:46 Říkal jsem ti, najdi si někoho
    zralého a myslel jsem na sebe.
  • 00:03:49 SMÍCH.
  • 00:03:50 Tys ten vzkaz nepochopila.
    Nepochopila.
  • 00:03:53 Čekala jsem,
    že mně někoho představíš.
  • 00:03:56 No právě.
  • 00:03:58 Ty jsi přišla s maminkou
    do rekvizitárny.
  • 00:04:02 Já jsem se jen tak díval.
  • 00:04:06 Když jste odešli,
    tak říkám: to je nádherná ženská.
  • 00:04:12 My jsme měli lístek zdarma
    od paní rekvizitářky.
  • 00:04:15 Paní rekvizitářka říká:
    ty ji neznáš?
  • 00:04:17 Vůbec ji neznám
    a byl jsem jí oslněn.
  • 00:04:21 To je jedna
    z nejlepších modelek na světě.
  • 00:04:24 Už v té době?
    Bylas ne?
  • 00:04:28 Asi jo,
    když to říkala paní rekvizitářka.
  • 00:04:32 Já ju neznám,
    já ty jejich časopisy nečtu.
  • 00:04:38 Ano. To byl rok 1989.
  • 00:04:43 S Evou Herzigovou
    jsme vyrazily jako první.
  • 00:04:48 Byla to pro mě zajímavá zkušenost.
    Měly jsme zajímavé kontrakty.
  • 00:04:55 70% jsme odváděly Pragokoncertu,
    20% agentuře.
  • 00:04:59 Potom jsme to zdanily
    a byly jsme v podstatě na nule.
  • 00:05:04 Byly jsme ale spokojené,
    že jsme vyjely vlakem do Paříže.
  • 00:05:08 Kde jste bydlely?
    Kam, nás umístili.
  • 00:05:13 To bylo ještě před revolucí. Byly
    jsme opravdu taková první várka.
  • 00:05:20 Oni ani nevěděli,
    co můžou od děvčat z východu čekat.
  • 00:05:26 Moc nám nerozuměli,
    my jim taky ne.
  • 00:05:30 Neměly jsme žádné
    finanční prostředky.
  • 00:05:33 Odbyli nás vždycky nějakou korunou,
    která nám na moc nestačila.
  • 00:05:38 Naučila jsem se třeba, jak
    přeskakovat turnikety v metru.
  • 00:05:42 Jak se najíst zdarma v restauraci.
  • 00:05:46 Jak se to dá udělat?
    Chléb a voda je ve Francii zdarma.
  • 00:05:50 Seděla jsi v restauraci,
    jedla jsi chléb a vodu.
  • 00:05:54 Nebyla jsi nápadná?
    Dělala jsem, že na někoho čekám.
  • 00:05:59 Kluk dneska nejde,
    ještě si dám jednu vodu.
  • 00:06:06 Pak jsem odešla, jako že mě nechal.
    Říkali si, chudák holka.
  • 00:06:16 Ty začátky byly těžké.
  • 00:06:23 Byly jsme první várka,
    která to neměla jednoduchý.
  • 00:06:27 Dneska ty miss a všechny
    nové modelky už umí jazyk.
  • 00:06:33 Rodiče je třeba
    aspoň trochu založí,
  • 00:06:36 nebo už mají nějaké kapesné.
  • 00:06:39 V čem spočívá ta práce?
  • 00:06:42 Fotily jste,
    byly jste manekýny, modelky?
  • 00:06:46 Ze začátku jsme nedělaly nic moc.
    Chodily jsme po různých adresách.
  • 00:06:51 A prodávaly Rudé právo.
  • 00:06:54 To ne, ale mým předsevzetím
    bylo naučit se jazyk.
  • 00:06:57 Říkala jsem si,
    když jim budu rozumět.
  • 00:07:00 Já se svojí inteligencí.
  • 00:07:03 Člověk v 18-ti letech si myslí,
    že je inteligentní.
  • 00:07:07 Bylo mně 18,
    přijali mě na vysokou školu.
  • 00:07:10 Říkala jsem si, přece není možné,
    že by mě tady nikdo nechtěl.
  • 00:07:13 Můj dědeček vždycky říkal,
  • 00:07:15 čím víc znáš,
    tím jsi víckrát člověkem.
  • 00:07:18 Říkala jsem si,
    že já jsem několikrát člověk.
  • 00:07:20 V podstatě jsem to v té Paříži
    neuměla prodat.
  • 00:07:23 Na vzhled jsem se
    taky moc nechytala.
  • 00:07:26 Buď jsem měla velký nos nebo
    mně říkají, že když se směju,
  • 00:07:29 tak mně jde pusa do nosu
    a vypadám jako kůň.
  • 00:07:32 Ale spravili tě dobře.
    Plastická chirurgie funguje.
  • 00:07:36 Takže to nebylo jednoduché.
    Později, až jsem se zamilovala,
  • 00:07:42 tak ten můj partner říkal,
    ty jsi ta nejkrásnější na světě.
  • 00:07:47 Já mu začala věřit
    a v podstatě jsem se prodala sama.
  • 00:07:52 Říkala jsem:
  • 00:07:54 já jsem ta nejkrásnější,
    musíte mě vzít.
  • 00:07:57 Začala jsem pracovat,
    ale trvalo to dlouho.
  • 00:08:01 Řídila se tím, že často
    opakovaná lež se stává pravdou.
  • 00:08:04 SMÍCH.
  • 00:08:06 Modelka, to zní tak ladně.
  • 00:08:09 Všichni si představovali,
    že vyděláváme hned velké peníze.
  • 00:08:12 Ono to tak nebylo
    a stálo nás to spoustu odříkání.
  • 00:08:15 Byly jsme tam bez rodiny,
    bez peněz.
  • 00:08:18 Měla jsem z Maďarska halenku
    s vycpávkami, lakované botičky,
  • 00:08:22 minisukni v domnění,
    že mně to sluší.
  • 00:08:26 Bohužel, oni na nás koukali
    jako že jsme spadly ze stromu.
  • 00:08:32 Ptali se mě, odkud jsem?
    Jaké máme moře?
  • 00:08:36 Říkám, my moře nemáme.
  • 00:08:39 V té době,
    tak jako jsme my nevěděli
  • 00:08:41 nic o těch západních zemích,
  • 00:08:44 tak oni nevěděli
    nic o Československu.
  • 00:08:48 To k sebevědomí moc nepřidalo.
  • 00:08:52 A to byli lidé, kteří se o vás měli
    starat a sehnat vám práci.
  • 00:08:57 Byly to chvíle,
    kdy si člověk zažil opravdové dno.
  • 00:09:01 A to jsem opravdu proplakala.
  • 00:09:05 Je fakt, že o nás moc nevěděli.
    Jednou se mě ptal jeden Belgičan,
  • 00:09:09 jestli u nás máme barevnou
    televizi? A to byl asi rok 1982.
  • 00:09:14 Řekl jsem:
    měli jsme, ale už nemáme.
  • 00:09:18 V Československu byly
    barevné televize,
  • 00:09:21 ale už nejsou,
    protože vláda zjistila,
  • 00:09:24 že když se člověk dlouho
    dívá na barevnou televizi,
  • 00:09:27 začne vidět svět černobíle.
    Tak je to zrušeno.
  • 00:09:31 On se na mě podíval a řekl:
    ti vás ale blbnou.
  • 00:09:34 SMÍCH.
  • 00:09:36 Belgičan věřil všemu.
  • 00:09:39 Ty jsi studovala sportovní školu.
    Ano.
  • 00:09:44 Takhle vypadá sportovkyně.
    Já jsem mívala svaly.
  • 00:09:49 Byla jsem tam trochu do počtu.
  • 00:09:55 Ve sportu
    jsem byla opravdu nejhorší.
  • 00:09:58 Držela jsem jim tam průměr,
    takže si mě tam nechávali.
  • 00:10:02 V prospěchu.
    A neměla jsem dvojky z chování.
  • 00:10:08 Nechtěla jsem být pořád poslední
    a ve sportu jsem byla.
  • 00:10:17 Běh, Maxová poslední.
  • 00:10:20 Skok do dálky,
    Maxová zase poslední.
  • 00:10:23 Tak jsem se aspoň dobře učila.
    Moje máma mně říkala:
  • 00:10:27 neboj se, oni tě nevyhodí,
    když tady učím.
  • 00:10:31 Potom jsem si našla disciplinu,
    oštěp.
  • 00:10:34 Oni s tebou házeli?
    SMÍCH.
  • 00:10:39 Oni tě nevyhodí.
    A najednou letí z okna Maxová.
  • 00:10:44 Já jsem neměla svaly,
    ale měla jsem techniku.
  • 00:10:48 Člověk nepotřebuje
    na všechno svaly.
  • 00:10:52 Mu to nevysvětluj, on dobře ví,
    že nemusí mít svaly.
  • 00:10:57 Nepotřebuje mít vůbec žádné svaly.
  • 00:11:02 Myslím si,
    že jste taky nějaký sport dělal.
  • 00:11:06 Původně v ruce vzpírání.
  • 00:11:10 Já jsem dělal do 13-ti let
    kulturistiku.
  • 00:11:13 Potom jsem se na to vykašlal
    a postava mně zůstala.
  • 00:11:17 SMÍCH.
  • 00:11:28 Tím oštěpem jsi hodila daleko?
    Docela daleko.
  • 00:11:33 Ti lepší se potom dostali
    na Okresní a Krajské přebory.
  • 00:11:40 Já jsem se dostala do Okresního,
    a to byl pro mě velký úspěch.
  • 00:11:46 Být poslední
    v Okresním přeboru byl úspěch.
  • 00:11:50 Doma jsem dostala spoustu pochval.
    Rodiče to zapili.
  • 00:11:58 SMÍCH.
  • 00:12:01 Můj tatínek chtěl být doma ten,
    který předává všechny zkušenosti.
  • 00:12:05 Byli jsme poprvé v zahraničí,
    v Jugoslávii.
  • 00:12:09 Přijížděli jsme tou starou
    škodovkou a táta říká:
  • 00:12:13 Děti koukejte, bude moře!
  • 00:12:17 Až uvidíte tu velkou nekonečnou
    modrou plochu, to je moře.
  • 00:12:21 My jsme koukali z okýnka,
    kdy už ho teda uvidíme.
  • 00:12:26 Mně bylo asi 17.
  • 00:12:29 Tak jsem se těšila,
    že už to moře konečně uvidím.
  • 00:12:33 Teď jsme uviděli
    velkou vodní plochu.
  • 00:12:35 Volám: Tati, mami, moře!
    Tatínek: Děti, zastavím!
  • 00:12:38 Tak jsme se cákali.
  • 00:12:41 Můj brácha je mladší,
    ochutnával a volá: to není slaný.
  • 00:12:47 Tatínek říkal, to není možné,
    běž se koupat. To je moře.
  • 00:12:53 Já jsem si říkala,
    že brácha je blbej.
  • 00:12:56 Pojď se koupat, kdoví, jak dlouho
    to potom zase nebudeme mít.
  • 00:13:00 Tátovi to nedalo.
    Rozbalil mapu a volal:
  • 00:13:04 Děti do auta,
    to jsou Plitvická jezera!
  • 00:13:07 SMÍCH.
  • 00:13:09 Že ona mluví takovým
    moravským přízvukem.
  • 00:13:12 Přitom Moravanka nejsu.
  • 00:13:16 To ses naučila v Paříži?
    To až v Monaku.
  • 00:13:21 Myslím si, že když žije člověk
    dlouho v zahraničí,
  • 00:13:25 tak mluví už jen spisovně.
    Ta moravština je taková spisovná.
  • 00:13:31 Spisovná.
  • 00:13:34 Mluvíš někde mezi Karlem Högrem
    a neznámou hokyní.
  • 00:13:39 Ale chytám se na to.
    Mně se to líbí.
  • 00:13:44 Přízvuk je moc důležitý.
  • 00:13:46 Ze začátku jsem pracovala jenom
    proto, že jsem měla dobrý přízvuk.
  • 00:13:50 Řekni: uteklo ti prase, zase.
  • 00:13:53 SMÍCH.
  • 00:14:03 Přízvuk je důležitý.
    Francouzi si na to hodně potrpí.
  • 00:14:09 Já jsem měla to silné r.
    Merci beaucoup.
  • 00:14:19 Právě přemýšlím,
    proč jsem vlastně pracovala.
  • 00:14:25 Možná kvůli tomu přízvuku.
  • 00:14:30 V Čechách jsem možná
    oblíbená kvůli tomu přízvuku.
  • 00:14:35 Ve Francii je na to chytla práci
    a vydělala jsem si.
  • 00:14:39 V Anglii ještě nevím, a v Dánsku
    jsem na to chytla manžela.
  • 00:14:43 Na ten přízvuk?
    Na ten přízvuk.
  • 00:14:46 Michal není jen herec.
  • 00:14:49 Píše taky nádherné fejetony
    a do šatny vždycky vnese vznos.
  • 00:14:58 Že?
    Někdy.
  • 00:15:07 Když píšeš,
    tak musíš tu češtinu ovládat.
  • 00:15:12 Musíš být detailista.
    Kdo je tvůj oblíbený spisovatel?
  • 00:15:16 Chceš se zeptat, kde kradu?
  • 00:15:20 V literatuře se taky krade?
    My, literáti?
  • 00:15:25 Hrabal, Páral, Hrubín....
  • 00:15:30 Já mám na to speciální metodu.
  • 00:15:32 Vyvolávám situace,
    z kterých pak vznikají situace
  • 00:15:36 a vymýšlím historky.
    Ty vyprávím kolegům v dabingu.
  • 00:15:41 Tomu, co se smějí,
    tam nechám a zbytek vyhodím.
  • 00:15:46 Krádež je důležitá.
  • 00:15:48 A kdyby člověk měl hledat
    nějaké vzory, tak jeden mám.
  • 00:15:51 Ale to je nenapodobitelné.
  • 00:15:54 Egon Ervín Kisch.
    Ne.
  • 00:15:57 Jsem zamilovaný do češtiny,
    kterou uměl Vladislav Vančura.
  • 00:16:03 Ramlice v kořáni habrů.
    Nebo něco podobného.
  • 00:16:08 Mně Eugen Sokolovský řekl:
  • 00:16:12 Ty blbče, nauč se
    Vančurovo Rozmarný léto nazpaměť
  • 00:16:16 a budeš moct mluvit
    i s tou nejvyšší společností.
  • 00:16:23 A je to svatá pravda.
    Já jsem se ho nazpaměť naučil
  • 00:16:27 a když jsem jednou potřeboval
    pustit od něho ze zkoušky,
  • 00:16:30 tak říkám: pane šéfe, já bych
    potřeboval dnes v 1 hodinu odejít.
  • 00:16:33 Odpověděl: v žádném případě.
    Do 2 hodin je zkouška, budeš tady.
  • 00:16:37 Když udeřila jedna hodina,
    tak jsem řekl:
  • 00:16:41 No, hodiny prchají
    a není v mé moci, abych je zadržel.
  • 00:16:46 Blíží se 1 hodina a moje nástroje
    leží doposud svázány na voze.
  • 00:16:51 Tedy, vážení, na shledanou.
  • 00:16:54 Dobře ses to naučil.
    Správně. Můžeš jít.
  • 00:16:58 POTLESK.
  • 00:17:03 Znáš ještě nějaké Vančuru?
    Nebo to byl jediný citát?
  • 00:17:08 Ve Vančurovi najdeš všechno,
    co potřebuješ pro tu chvíli.
  • 00:17:13 Tam se například píše
    o jiném levicovém intelektuálovi,
  • 00:17:17 protože Vančura
    byl levicový intelektuál.
  • 00:17:19 On tam píše přímo o levicovém
    intelektuálovi Václavu Havlovi,
  • 00:17:23 aniž by tušil,
    že to takhle někdy bude.
  • 00:17:26 Je tam spousta pasáží,
    které začínají větou:
  • 00:17:30 S Vaňkem se raď.
  • 00:17:33 Václav Havel napsal několik
    vaňkovských anekdot,
  • 00:17:37 takových jednoaktovek.
  • 00:17:40 Václav Havel taky vystupoval
    pod pseudonymem Ferdinand Vaněk ..
  • 00:17:45 Úvod bych vynechal.
    Řekni ten citát.
  • 00:17:53 Protože, než ty vysvětlíš,
  • 00:17:57 že Ferdinand Vaněk a Havel,
    levicový intelektuál.
  • 00:18:01 Já jsem chtěl slyšet Vančuru
    a ty mně říkáš o Havlovi.
  • 00:18:08 Aby to mohli střihnout,
    tak udělám pauzu.
  • 00:18:11 Ve Vančurovi....
  • 00:18:13 Ne, já udělám pauzu.
    Ty uděláš pauzu.
  • 00:18:16 Teď.
    SMÍCH.
  • 00:18:23 Ve Vančurovi najdeš citáty
    naprosto na všechno.
  • 00:18:28 Já jsem byl svého času okouzlený
    z pana prezidenta Václava Havla,
  • 00:18:31 působil na mě jako takový kouzelník
    a Vančura tam má...
  • 00:18:35 SMÍCH.
  • 00:18:37 Vančura tam má velkou úvahu....
  • 00:18:39 Takhle pracuje cenzura.
  • 00:18:42 Vančura tam má velkou
    úvahu o kouzelnících.
  • 00:18:45 Říká tam zhruba toto:
  • 00:18:47 Kdo jste kouzelníky viděl, jak
    jedí z hluboké misky primátorovy,
  • 00:18:51 jsou neustále na útěku pustou vsí,
    dokud jejich nevinná ztřeštěnost
  • 00:18:56 neskončí pěknou krádeží, vědeckou
    prací, odbojem anebo vládou.
  • 00:19:04 POTLESK.
  • 00:19:08 Je tam i citát
    o Boleslavu Polívkovi,
  • 00:19:11 Valašském králi,
    kde je chvála divadla.
  • 00:19:16 Kouzelník,
    jenž zmoudřel si obuje rukavice,
  • 00:19:21 nasadí si tuhý vydutý klobouk
    na hlavu konečně učesanou
  • 00:19:25 a stává se klidně vším,
    čím se mu zachtělo být.
  • 00:19:29 Jak je to krásné,
    jak je krásné býti kadeřavým.
  • 00:19:35 POTLESK.
  • 00:19:40 PÍSEŇ.
  • 00:19:48 Jsou chvíle,
    kdy můj hlas jen zvíří prach,
  • 00:19:54 jako vítr na poušti.
  • 00:19:59 Jen svíčku jsem zhas
    a cítím strach,
  • 00:20:04 že mě nejspíš opouští
  • 00:20:10 Můj stín, jako přízeň dámy,
    co měla tu dnes být
  • 00:20:18 Tím spíš, ta chvíle připadá mi,
    černá jako hřích
  • 00:20:30 Jsou chvíle,
    kdy se ptám proč cítím hlad,
  • 00:20:36 když můj stůl přetéká
  • 00:20:41 Proč hlínu v očích mám
    a z písku hrad,
  • 00:20:46 kterej vidíš zdaleka
  • 00:20:52 Můj dům, kde z boží vůle král
    už pár let rezavím
  • 00:21:02 a trůn a z pavučiny šál,
    jsem rytíř bezhlavý
  • 00:21:12 Jsem král, král, král
  • 00:21:17 jen v zastavárně mám
    svůj bílej hermelín,
  • 00:21:23 přesto mám, mám, mám
    v dešti o čem snít
  • 00:21:32 Z boží vůle král, král, král
  • 00:21:38 a věřte mi
    i vám bůh stejně nadělí,
  • 00:21:44 prostě mám, mám, mám
    jen o pár čísel míň,
  • 00:21:53 jsem rytíř bezhlavý.
  • 00:22:00 Někdy zkrátka bývá noc
    tak žíznivá
  • 00:22:05 jako písek na poušti
    a jen svízel,
  • 00:22:12 zlej host asi ví
    proč má ukazovák na spoušti.
  • 00:22:20 Zlá noc ti náhle ruce sváže,
    černá jako hřích
  • 00:22:31 Pět bran ti otevřou mý stráže,
    stačí jenom říct.
  • 00:22:41 Jsem král, král, král
  • 00:22:46 jen v zastavárně
    mám svůj bílej hermelín,
  • 00:22:52 přesto mám, mám, mám
    v dešti o čem snít
  • 00:23:01 Z boží vůle král, král, král
  • 00:23:07 a věřte mi
    i vám bůh stejně nadělí,
  • 00:23:13 prostě mám, mám, mám
    jen o pár čísel míň,
  • 00:23:22 jsem rytíř bezhlavý.
  • 00:23:34 POTLESK.
  • 00:23:43 Točím teď film o Čachtické paní,
    hraju tam mnicha.
  • 00:23:48 S Jirkou Mádlem,
    to je takový mladý herec.
  • 00:23:53 On je ještě středoškolák,
    teď bude maturovat.
  • 00:23:58 Takže herec...?
  • 00:24:00 O mně se už dá říct,
    že jsem herec.
  • 00:24:03 Sedíme takhle s tím Jirkou Mádlem
    a oni říkají:
  • 00:24:06 herci, pojďte na plac.
  • 00:24:08 On vstává a já říkám,
    kam se cpeš?
  • 00:24:11 Ale je to velmi výborný,
    inteligentní kluk.
  • 00:24:15 Celé se to hraje anglicky
    a tak tam máme poradce.
  • 00:24:19 Poradkyně Nicol je Angličanka
    a nesnáší americký přízvuk,
  • 00:24:28 kanadský ani australský.
    Musí to být britská angličtina.
  • 00:24:35 A hlavně nemá ráda
    valašský přízvuk.
  • 00:24:46 SMÍCH.
  • 00:24:50 Nevím, co proti nám má.
  • 00:24:54 /NAZNAČUJE ANGLICKÝ PŘÍZVUK/
    Trápí mě s tím přízvukem.
  • 00:25:07 Ještě mně dají vousy,
    paruku a tonzuru,
  • 00:25:11 protože hraji mnicha.
    Vedle toho Mádla.
  • 00:25:15 Trápí mě, možná víc,
    než kohokoliv jiného.
  • 00:25:21 Když máme přestávku,
    tak se tam o tom bavíme.
  • 00:25:26 Něco sníme, vypijeme čajíček.
    A v čajíčku vnořená vodka.
  • 00:25:32 SMÍCH.
  • 00:25:36 Já říkám, ona mě teda trápí.
    A zvukaři říkají:
  • 00:25:43 Nicol,
    víš že Bolek je moravský král?
  • 00:25:48 Při obědě si přisedla.
    A to už bylo jasný...
  • 00:25:55 My jako sólisti máme právo
    na normální příbor
  • 00:26:02 a jinak všichni jedí
    plastikovým příborem.
  • 00:26:06 Já král jsem měl talíř, příbor
    a ona s tím plastikovým.
  • 00:26:13 A ona: Bolku, ty jsi král?
    A já: nerad o tom mluvím při jídle.
  • 00:26:22 SMÍCH.
  • 00:26:23 To bylo už jasný.
  • 00:26:26 To ji úplně odrovnalo.
    Další den pak byla zase lekce.
  • 00:26:31 Vždycky před natáčením máme
    půlhodinku, abychom se rozcvičili.
  • 00:26:34 Já jsem začal mluvit a Nicol říká:
    vynikající!
  • 00:26:41 A od té doby, co jsem král,
    jsem nejlepší.
  • 00:26:45 Máme tady Martina Maxu.
    Ty jsi vlastně Ivan Varga.
  • 00:26:49 Ano. Švec.
  • 00:26:51 Varga je švec?
    Ano. Maďarsky švec.
  • 00:26:55 Můj tatínek byl napůl Maďar.
  • 00:26:59 Jak to, že jsi Martin Maxa,
    místo abys byl Ivan Varga.
  • 00:27:05 Protože já jsem taky herec...
  • 00:27:08 To říkáš správně,
    taky herec....
  • 00:27:13 Když jsem byl kluk, tak
    jsem byl u nás na devítiletce
  • 00:27:18 členem
    ochotnického divadelního souboru
  • 00:27:21 a hrál jsem tam různé roličky,
    které jsme předváděli spolužákům.
  • 00:27:25 Jedna z těch her se jmenovala
    Martin Maxa aneb ztracený smích.
  • 00:27:30 Já jsem hrál Martina Maxu
    a od té doby mně to zůstalo.
  • 00:27:33 Jsem rád, protože před tím jsem
    hrál ve hře Šašulda a sluníčko,
  • 00:27:38 toho šašuldu.
    SMÍCH.
  • 00:27:40 Představte si,
    a nyní zazpívá Šašulda a sluníčko.
  • 00:27:44 SMÍCH.
  • 00:27:46 Takže ti zůstal Martin Maxa.
    To je hezký jméno.
  • 00:27:49 Když mně potom psali při nějaké
    příležitosti smlouvu,
  • 00:27:54 tak se mě ptali, proč mě kamarádi
    říkají Martine nebo Maxiči.
  • 00:28:01 řekl jsem jim tuto historku.
  • 00:28:06 Jim se to líbilo
    a to jméno mně dali do smlouvy.
  • 00:28:11 A zůstal jsem už Maxou.
  • 00:28:15 Ty jsi taky sportovec?
  • 00:28:19 Jsem bývalý sportovec,
    ale něco ve mně ještě zůstalo.
  • 00:28:25 Ty máš fakultu tělesné výchovy?
    Mám.
  • 00:28:32 V jakém oboru?
    Vystudoval jsem obor plavání.
  • 00:28:36 To se vrhneš do bazénu,
    vynoříš se a jsi doktor.
  • 00:28:44 POTLESK.
  • 00:28:48 Je tomu tak.
    Studoval jsem obor
  • 00:28:51 metodicko-organizační
    se specializací pro plavání.
  • 00:28:54 Teoreticky jsem absolvoval
    tu školu s tím,
  • 00:28:57 že jsem byl
    trenér 1. třídy v plavání.
  • 00:29:00 Nikdy jsem ale nikoho netrénoval
    a vlastně jsem ani moc nevyužil
  • 00:29:05 onoho vzdělání,
    kterého se mně na té škole dostalo,
  • 00:29:09 protože za katedrou
    jsem strávil jenom asi 6 let.
  • 00:29:14 A jakmile se společenské klima
    změnilo,
  • 00:29:17 tak jsem se dal na volnou nohu,
  • 00:29:20 když člověka nezavřeli za příživu,
    když nikde nepracoval.
  • 00:29:24 Sběhnul jsem z kantořiny
    a začal jsem hrát, malovat a tak.
  • 00:29:29 A vítězil jsi často?
    Právě bohužel vůbec ne.
  • 00:29:34 Jako já.
  • 00:29:36 To bylo to nejsmutnější.
    Kdybych byl poslední, tak budiž.
  • 00:29:39 Ale já jsem byl vždycky 4.
  • 00:29:42 Byl jsem muž 4. míst
    celá svá adolescetní léta.
  • 00:29:46 Tomu se říká bramborová medaile.
    Pamatuji si ten pocit,
  • 00:29:49 jak jsem smutně koukal na ty
    stupně vítězů a byl to jen krůček.
  • 00:29:54 často se to v tom plavání
    měřilo jenom na dohmaty.
  • 00:29:57 Ty jsi po nich jen tak pokukoval.
    Pořád lepší, než být poslední.
  • 00:30:04 Představ si, že přijdeš na závody
    a oni řeknou: čtvrtého už máme.
  • 00:30:09 SMÍCH.
  • 00:30:12 O tobě se říká, že ses naučil
    hrát na kytaru ve čtyřiceti.
  • 00:30:17 Je to smutný.
  • 00:30:20 Začal jsi D dur.
    Slyším to s nelibostí.
  • 00:30:23 Ve 42 letech jsi měl už A7.
  • 00:30:26 A přitom ta moje anabáze, která
    předcházela mému znovuzrození
  • 00:30:30 krátce před čtyřicítkou,
    není vůbec krátkodobá.
  • 00:30:34 Trvala asi 25 let, protože
  • 00:30:37 já jsem začal výrazněji hrát
    na kytaru někdy kolem 15. roku.
  • 00:30:42 Rozuměl jsem žrát.
    Tys chodil na JAMU.
  • 00:30:49 Rozumíš, že.
    Ty mi nevěříš?
  • 00:30:57 Z tohohle pohledu je to zajímavý,
  • 00:31:00 protože
    když jsem se na ni učil hrát,
  • 00:31:03 to mně bylo asi 14 let,
    tak jsem žil v područí sportu.
  • 00:31:07 Spoustu času jsem trávil
    na soustředěních
  • 00:31:10 a tam jsem se snažil obluzovat
    svým hraním děvčata a kdekoho.
  • 00:31:16 Vzpomínám si,
    jak tam byli večerní táboráky,
  • 00:31:19 a já jsem hned začal hrát,
    abych vytvořil atmosféru
  • 00:31:24 a mí kamarádi hned začali
    vybírat peníze do ešusu,
  • 00:31:29 abych přestal.
  • 00:31:32 Bylo to období adolescence,
    tak jsem samozřejmě mutoval.
  • 00:31:36 Moje sebevědomí dostávalo
    jednu ránu za druhou.
  • 00:31:42 Tyto začátky jsem překonal
    a hrál jsem 20 let dál.
  • 00:31:47 Pak se začalo říkat, že jsem se
    ve 40 naučil hrát na kytaru.
  • 00:31:51 Málokdo ví,
    že Martin Maxa je skvělý malíř.
  • 00:31:57 Na internetu jsem si prohlížel
    jeho obrazy.
  • 00:32:03 K malování ses dostal jak?
  • 00:32:06 Malování je taková vášeň.
  • 00:32:09 Je to taková hřivna, kterou Pán Bůh
    rozhazuje zcela nahodile.
  • 00:32:12 Nějaký kousek z ní dopadl na mě.
  • 00:32:15 Věnoval jsem se tomu
    už od nejútlejšího věku.
  • 00:32:18 Poté, co jsem se dobral
    ke svému celoživotnímu vzoru,
  • 00:32:22 což byl Zdeněk Burian.
  • 00:32:25 Byl to malíř prehistorických příšer
    a zejména ilustrátor Mayovek,
  • 00:32:29 na kterých
    jsem celé dětství ujížděl.
  • 00:32:32 Zatoužil jsem umět
    malovat jako on,
  • 00:32:36 což se mně samozřejmě
    nikdy nepovedlo.
  • 00:32:40 Nicméně byl pro mě
    dostatečným vzorem k tomu,
  • 00:32:44 abych ho vykrádal, kopíroval.
  • 00:32:46 Mně nepřipadlo,
    že bys někoho kopíroval.
  • 00:32:50 Ty obrazy vypadají dost originálně.
  • 00:32:52 Ona se krade taky trochu technika.
    Když si prohlídneš obrazy v reále,
  • 00:32:57 tak vidíš, jak ten člověk pracuje
    se štětcem a spoustu věcí pochytáš.
  • 00:33:02 Já jsem tak pochytal taky spoustu
    věcí, ale samozřejmě ne všechno.
  • 00:33:06 To bohužel nelze.
  • 00:33:07 Ty svoje obrazy bys mohl
    podepisovat Maxa Švabinský.
  • 00:33:15 To je dobrý.
  • 00:33:18 SMÍCH.
  • 00:33:21 Jsou to ale krásné obrazy.
    Prodáváš je? Kupují je?
  • 00:33:28 Už nemám žádné.
    Všechny jsem prodal.
  • 00:33:31 Pouze jediný obraz je v Čechách,
    ten patří mé dceři.
  • 00:33:37 Musel jsem s tím
    jednoho dne praštit,
  • 00:33:41 protože pro mě nebyly
    nikdy podstatné ty peníze,
  • 00:33:45 které jsem za ty obrazy utržil.
  • 00:33:49 Vždycky jsem se vnitřně
    považoval jakoby za umělce.
  • 00:33:53 V té době jsem se realizoval
    především v zahraničí
  • 00:33:57 a dostával jsem za to na tu dobu
    poměrně značné obnosy.
  • 00:34:02 A uvědomil jsem si,
    že mně z toho období,
  • 00:34:05 kdy jsem tam byl tak úspěšný
    nic nezůstalo.
  • 00:34:08 že jsem to všechno propil.
  • 00:34:10 Celou dobu se dívá na mě.
  • 00:34:13 Tváří se,
    jako že do teďka střízliví.
  • 00:34:16 Stala se mně
    jednou taková historka.
  • 00:34:19 Jednou po ránu,
    když jsem se probíral z kocoviny,
  • 00:34:23 mně volala dívka, která mně
    dělala v Německu manažerku,
  • 00:34:27 že se obchody hýbou
    proklatě dobře
  • 00:34:31 a že má dopředu
    prodaných 5-6 obrazů.
  • 00:34:35 A já jsem neměl potuchy,
    co na nich bude,
  • 00:34:39 protože jsem neměl
    vůbec žádný nápad.
  • 00:34:42 Ona prodala nenamalované obrazy.
  • 00:34:44 Měla již dopředu zájemce
    a já jsem si uvědomil,
  • 00:34:48 že jsem na tom svým,
    možná pro sebe vylhaným umění,
  • 00:34:52 začal prostituovat.
  • 00:34:54 V tu chvíli jsem si řekl,
    že toho nechám.
  • 00:34:57 Že už pro tento obchod
    žádný nenamaluju.
  • 00:35:00 V budoucnu jsem si
    za to hodně nadával,
  • 00:35:03 protože jsem měl období,
    kdy mně ty prachy hodně chyběly.
  • 00:35:07 Začal jsem se živit něčím jiným
  • 00:35:10 a do tohoto byznysu
    jsem už nikdy nevkročil.
  • 00:35:13 Jeden kamarád mně říkal:
    Bolku, ty máš ty obrazy rád.
  • 00:35:16 To je po dědovi,
    já ti to klidně dám,
  • 00:35:19 Mně je to jedno.
    Normálně zadarmo.
  • 00:35:22 Je to obraz, asi takhle velkej.
    Normálně ti to dám.
  • 00:35:26 Je to ručně malovaný.
  • 00:35:29 SMÍCH.
  • 00:35:32 Paní Kolínková,
    maminka od Tonka Kolínka,
  • 00:35:37 jednoho našeho kamaráda
    z Vizovic.
  • 00:35:41 Jednou jsem tam přijel.
    Zahrady voněly, bylo jaro.
  • 00:35:44 Paní Kolínková
    v teplácích a v blůzičce,
  • 00:35:50 na blůzičce měla teplákovou bundu,
    protože zase tak teplo není.
  • 00:35:58 Paní Kolínková, kde je Tonek?
  • 00:36:03 Nevím, však on přijde.
    Posaď se chvílu. Něco ti naleju.
  • 00:36:07 Nebudu.
  • 00:36:09 Hergot, Bolo, tož je to pravda,
    že si ten milionář?
  • 00:36:16 Záleží na tom, v jaké měně,
    paní Kolínková.
  • 00:36:22 A ona zakřičela:
    on už to počítá na měny!
  • 00:36:28 SMÍCH.
  • 00:36:31 Ty nejsi starý, ale přece jenom
    jsi s tím divadlem začal dřív,
  • 00:36:36 než většina herců.
    Než většina žijících herců.
  • 00:36:43 Michal si pamatuje
    třeba pana Sokolovského, Pistoria.
  • 00:36:50 Hlavně Oldřicha Nového.
    Jak hlavně?
  • 00:36:53 Protože u něj jsem začínal.
    Uvědom si, jak je to strašně dávno.
  • 00:36:57 On se narodil v roce 1900.
  • 00:36:59 To se do křestních listů
    psávaly letopočty takto:
  • 00:37:02 1, 9 pod čáru, 0 a 0.
  • 00:37:06 On si z té nuly udělal 9 pod čáru,
    čímž rázem o 9 let omládl.
  • 00:37:10 A nějaký brněnský encyklopéd dělal
    heslo Oldřich Nový a zjistil,
  • 00:37:15 že v matrice je 1900
    a on uvádí 1909.
  • 00:37:19 Jel do Prahy a říká mu:
    Mistře, to se nedělá.
  • 00:37:22 To mystifikujete veřejnost.
  • 00:37:24 To, co jste našel v matrice,
    je správně.
  • 00:37:28 Ale to je rodný list
    mého zvěčnělého bratra,
  • 00:37:32 který se narodil skutečně
    v roce 1900
  • 00:37:35 zemřel v dětství na záškrt
  • 00:37:38 a rodiče o 9 let později,
    kdy jsem se narodil já,
  • 00:37:41 mně dali z piety stejné jméno
    jako mému zesnulému bratrovi.
  • 00:37:45 Ten profesor se na chvíli zamyslel
    a pak mu řekl:
  • 00:37:49 Ano mistře, na této dojemné rodinné
    historce je pikantní hlavně to,
  • 00:37:53 že oba Oldřichové
    se narodili 6. června.
  • 00:37:57 A Nový na to řekl:
    Dostal jste mě.
  • 00:38:01 SMÍCH.
  • 00:38:07 Byl mým velkým rádcem, když jsem
    měl určité trampoty s holkama.
  • 00:38:12 Jednou mě opustila dáma mého srdce,
    já jsem smutně seděl.
  • 00:38:17 Oldřich Nový povídá:
    Co vám je, příteli?
  • 00:38:20 Mám srdeční problém. Opustila mě
    dívka a nevím, co s tím.
  • 00:38:24 Vezměte si ji,
    to potěší každou ženu.
  • 00:38:27 SMÍCH.
  • 00:38:29 To už asi nepůjde,
    ona chodí s jiným klukem.
  • 00:38:32 Už je konec.
  • 00:38:33 V tom případě, chlapče,
    přesedni na jinou motorku a uháněj.
  • 00:38:38 SMÍCH.
  • 00:38:39 Byl jsem u něj v operetě v Nuslích.
  • 00:38:42 Hráli jsme tam Julie,
    ty máš nápady.
  • 00:38:44 On hrál Michala Gosselyna.
  • 00:38:46 Měl to skvěle vymyšleno,
  • 00:38:48 protože neměl 1. výstup
    a chodil až do 2. obrazu
  • 00:38:51 Probíhalo to tak,
    že vstoupil centrálními dveřmi.
  • 00:38:55 Uvaděčky začaly tleskat.
    Lidi se přidali.
  • 00:38:59 On vstoupil na forbínu a řekl:
    Děkuji vám za to milé přijetí,
  • 00:39:03 ale prosím vás, teď jdu hrát,
    přijdu ještě jednou.
  • 00:39:07 A vrátil se zpátky.
    Tak to bylo 350 repríz.
  • 00:39:11 Jednou jsem za ním šel a říkám:
  • 00:39:14 Mistře, kdybyste zakládal
    nějakou hudební komedii,
  • 00:39:17 byl bych moc rád,
    kdybyste mě angažoval.
  • 00:39:20 Já končím Divadelní fakultu.
    On odpověděl:
  • 00:39:23 Jste na správné adrese, protože já
    jsem nestor české hudební komedie,
  • 00:39:26 ale zakládat nebudu už nic.
    Zakládat už budu jedině požár.
  • 00:39:30 Bouřlivý rok 1948 přerval
    veškeré moje a tedy i vaše naděje.
  • 00:39:34 Byl to výtečný pán.
  • 00:39:39 SMÍCH.
  • 00:39:46 Svatopluk Beneš byl taky člověk,
    který když vstoupil do místnosti,
  • 00:39:49 tak i když jsme byli
    spíš texasková generace,
  • 00:39:52 tak jsme vstávali.
    Jirka Kodet tohle měl v sobě taky.
  • 00:39:56 Říkali jsme o něm, že je to
    poslední baron českého jeviště.
  • 00:40:01 Jednou jsme spolu
    v televizi hráli 2 bratry.
  • 00:40:03 Maskér pan Hrdlička
    to nešťastně formuloval.
  • 00:40:07 Řekl: Když Pavlatu přilíčíme,
    tak mu bude Kodet podobný.
  • 00:40:13 To byl špatná formulace.
    Kodet se příšerně urazil.
  • 00:40:16 Ten člověk nemá ve tváři
    žádné aristokratické rysy.
  • 00:40:20 Co to máš na sobě?
    Ty máš smoking!
  • 00:40:23 Ty vypadáš ve smokingu jako půdař.
  • 00:40:27 SMÍCH.
  • 00:40:29 /MLUVÍ JAKO KODET/.
  • 00:40:31 Tak jsem se rozhodl,
    že napíšu dopis.
  • 00:40:33 Té své šílené matce
    a těm příšernejm sestrám.
  • 00:40:38 Evelyna, Julina a maminka Jiřinka.
    Tak jsem si utáhl župan,
  • 00:40:42 přiložil jsem do krbu
    a začal jsem psát.
  • 00:40:45 Najednou, ty vole,
    jsem si s hrůzou uvědomil,
  • 00:40:49 že nevím jak se píše velké B.
  • 00:40:52 SMÍCH.
  • 00:40:57 PÍSEŇ.
  • 00:41:10 Ještě pořád jsem tím,
    kdo sází na pomalý koně
  • 00:41:17 Ty co nečeká tíha vavřínů na šíji
  • 00:41:24 Tam v cíli se jediná z trofejí
    netřpytí pro ně,
  • 00:41:31 jenom vítězům
    se tu šampaňským připíjí
  • 00:41:38 Tady sázím na ty koně jen já.
  • 00:41:48 Nevěř tomu, že máváš-li křídly,
    patří ti nebe
  • 00:41:55 To ti osud jen dopřál,
    ať se na chvíli proletíš.
  • 00:42:03 A kdo lítá na věky, řekni sám,
    kdo si na tebe,
  • 00:42:06 až tě opustí dech,
    kdo si na tebe přihodí
  • 00:42:17 Zlatý oči, leda blázen jako já.
  • 00:42:27 Já sázím na špatný koně,
    na pomalý koně bez dechu
  • 00:42:34 I když nesklízím nic
    než jen výsměch,
  • 00:42:37 tak mi to vůbec nevadí.
  • 00:42:41 A když svítím po nocích v domě,
    jsem sám jako ospalej kočí
  • 00:42:48 a cítím, že to i pro mě jednou
    skončí, to až si na mě nevsadíš.
  • 00:43:09 Těm co věří, že vládnou-li křídly
    patří jim hvězdy
  • 00:43:15 Asi nebude mít smysl vyprávět
    o koních
  • 00:43:23 Koho zajímá kůň,
    který ztrácí dech uprostřed cesty?
  • 00:43:30 Možná leda tak déšť
    nad ním pár kapek uroní
  • 00:43:37 Za něj déšť jen ztratí slzu a já.
  • 00:43:47 Já sázím na špatný koně,
    na pomalý koně bez dechu
  • 00:43:55 I když nesklízím nic než
    jen výsměch, tak mi to vůbec nevadí
  • 00:44:02 A když svítím po nocích v domě,
    jsem sám jako ospalej kočí a cítím,
  • 00:44:09 že to i pro mě jednou skončí,
    to až si na mě nevsadíš.
  • 00:44:33 POTLESK.
  • 00:44:40 Tvůj syn se jmenuje Tobias.
  • 00:44:44 Otec Dán, matka Češka
    s moravským přízvukem.
  • 00:44:50 Jak on nejvíc mluví?
    Česky nebo dánsky?
  • 00:44:56 On asi do svých 3 let
    vůbec nemluvil.
  • 00:45:00 Říkala jsem si, otec Dán,
    matka Češka, dítě autista.
  • 00:45:05 Jak toho měl ze začátku hodně,
  • 00:45:08 cestování, spousta jazyků,žili jsme
    taky ve francouzsky mluvící zemi,
  • 00:45:14 tak se rozhodl, že v podstatě
    nepromluví do té doby,
  • 00:45:17 až se bude moci nějakým
    tím jazykem vyjádřit.
  • 00:45:21 Když potom promluvil, tak
    si to většinou řekl ve 3 jazycích.
  • 00:45:25 Pes, dog, Hund.
    Abychom jako všichni rozuměli.
  • 00:45:31 Je to opravdu zázračné, jak se děti
    ten jazyk naučí velmi rychle.
  • 00:45:38 Na druhé straně je to směšné.
  • 00:45:42 Češtinu pochytal
    od dětí na sídlišti u babičky.
  • 00:45:47 On je ještě dost malý a tak ti
    větší kluci si ho vezmou do parády.
  • 00:45:54 Většinou mu seberou kolo
    a on tam tak stojí a nic neřekne.
  • 00:46:01 Já mu z balkonu radím, aby si to
    nenechal líbit a vzal jim ho.
  • 00:46:08 On volá na babičku:
    Babi, co je to "vopruz"?
  • 00:46:14 Kluci mu taky možná řeknou,
    aby se jim nepletl do hry.
  • 00:46:21 Tak si to nechává přeložit.
  • 00:46:24 Náš kluk teda hezky mluví,
  • 00:46:28 ale nepoužívá nočník
    a čurá do "Pemprsek".
  • 00:46:32 Je ale natolik chytrej,
    že se umí přebalit sám.
  • 00:46:41 SMÍCH.
  • 00:46:51 To se mu bude hodit.
  • 00:46:53 Protože, co se v mládí naučíš,
    ve stáří ...
  • 00:46:57 SMÍCH.
  • 00:47:03 Hráli jsme si,
    dělali jsme bábovičky.
  • 00:47:07 Mně už se nechtělo, tak říkám:
    pojď se projít.
  • 00:47:12 Podíváme se na kůzlátka,
    na koníčky....
  • 00:47:15 On na to:
    Tati, ty to umíš, ty chceš.
  • 00:47:20 Tak jsem zase začal tvořit.
    On se na mě obdivně díval.
  • 00:47:27 To já mám rád,
    když mě někdo obdivuje.
  • 00:47:35 A teď říká: huhao...
    Co říkáš, chlapče?
  • 00:47:41 Znova: huhao ...
    Co to říkáš? Já ti nerozumím.
  • 00:47:45 Šla kolem nějaká paní,
    tak 35 let, byla v mém věku.
  • 00:47:49 On opět: huhao ....
    Já ti nerozumím.
  • 00:47:55 A ta paní říká:
    Říká vám, že letí letadlo.
  • 00:48:00 SMÍCH.
  • 00:48:08 Vidíš chlapče, ano.
    Letadlo letí.
  • 00:48:11 Teď u nás pracuje
    jako překladatelka.
  • 00:48:15 SMÍCH.
  • 00:48:18 Mně taky doma dítě překládá.
    Já nerozumím dánsky.
  • 00:48:23 Tak když se baví s tatínkem,
    já nerozumím.
  • 00:48:27 Tak on mně to překládá,
    abych věděla, o co jde.
  • 00:48:32 Snaží se být
    jako velice inteligentní.
  • 00:48:36 Maminka, jak je učitelka,
    tak ho stále opravuje.
  • 00:48:41 On pořád říká: já jsem byla, ....
  • 00:48:44 Vypadá jak holka,
    tak mu tak pořád říkají.
  • 00:48:48 Jeho to mrzí.
  • 00:48:50 Babička mu vysvětluje,
    že je kluk, že musí říct:
  • 00:48:53 já jsem byl, já jsem se učil.
  • 00:48:57 On říká: já jsem byl hrát.
    Já si jen dělala srandu.
  • 00:49:01 SMÍCH.
  • 00:49:04 Nechci se chlubit,
    ale já jsem byl moc roztomilý kluk.
  • 00:49:09 Kamarádka mé maminky
    vždycky říkala:
  • 00:49:13 Ten kluk má tak krásný modrý oči.
  • 00:49:18 Takhle obdivně se na mě dívala,
    jako Maxová teď.
  • 00:49:23 Točili jsme tu reklamu na paštiku.
    Vybírali z 200 kluků,
  • 00:49:30 aby vybrali trochu podobného,
    jak jsem vypadal za mlada.
  • 00:49:35 Teď tam vzali toho zobana.
  • 00:49:40 Já se na něj dívám a říkám:
  • 00:49:44 Takhle jsem nevypadal. Já jsem
    byl roztomilý nádherný dítě.
  • 00:49:50 Ušlechtilý, až jsem si myslel,
    že naši nejsou naši.
  • 00:49:55 SMÍCH.
  • 00:49:57 Ještě se tak na mě dívá,
    jako že mě vůbec nemá rád.
  • 00:50:03 Já jsem zvyklý,
    Že mě děti mají rádi.
  • 00:50:09 Hřebejk říká: No jo, člověče,
  • 00:50:12 on si totiž představuje,
    jak bude vypadat, až bude velkej.
  • 00:50:21 POTLESK.
  • 00:50:26 Vážení přátelé,
  • 00:50:29 touto poučnou historkou
    tyto Bolkoviny končím.
  • 00:50:32 Kdybyste si je chtěli poslechnout,
  • 00:50:34 tak můžete na Českém rozhlase 2,
    stanice Praha.
  • 00:50:38 Dokonce o nás čas od času píšou
  • 00:50:40 v Týdeníku Televize
    nebo Deníku Právo.
  • 00:50:43 Máme taky webové stránky
    www.bolek.cz.
  • 00:50:47 Vážení přátelé, dobrou noc.
  • 00:50:52 Skryté titulky:
    Alena Pelikánová
  • 00:50:54 .

Související