iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
14. 1. 2012
08:00 na ČT2

1 2 3 4 5

15 hlasů
6135
zhlédnutí

Náš venkov

Naplněný osud

Sklář Václav Vlasák měl od dětství velký sen, který se mu uskutečnil až po čtyřiceti letech.

14 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Náš venkov - Naplněný osud

  • 00:00:25 Já jsem se narodil v Prachaticích
  • 00:00:27 a vyrostl jsem postupně
    v Čičenicích, v Protivíně.
  • 00:00:33 Žena je od Blaníku,
    z malé vesničky Bořkovice,
  • 00:00:37 to je u Louňovic pod Blaníkem.
  • 00:00:39 Když jsem byl na vojně v Trenčíně,
    tak jsme se seznámili v Novém Boru.
  • 00:00:44 Já jsem o mužovi
    strašně moc slýchávala,
  • 00:00:47 v Novém Boru,
    on tam byl takový guru.
  • 00:00:51 Všichni říkali Vlasák támhleto
    a Vlasák támhleto,
  • 00:00:54 ale on byl na té vojně, takže jsem
    ho nikdy neviděla a říkala jsem si:
  • 00:00:58 Tak toho Vlasáka, toho bych
    tedy chtěla poznat, jakej je.
  • 00:01:03 Pak jsem koukla na fotku a říkám:
    A tohle je kdo? To je Venca Vlasák.
  • 00:01:08 Já říkám: Pane Bože,
    ten teda vůbec není hezkej,
  • 00:01:10 na to, co o něm tady říkají.
  • 00:01:13 Potom jednou přijel
    a vůbec jsme se tam spolu nebavili
  • 00:01:17 a já jsem ho tam nějak upoutala.
  • 00:01:19 Mě u žádný ženský nikdy před tím,
    ani nikdy potom nenapadlo,
  • 00:01:23 že bych si ji vzal.
  • 00:01:24 Pak jednoho dne,
    v tom Novém Boru, jsme seděli.
  • 00:01:27 My jsme tam měli chaloupku
    a sedělo se před tou chaloupkou
  • 00:01:31 a přímo před ní
    byly schody do potoka
  • 00:01:34 a v tom potoce se chladila
    basa s pivem,
  • 00:01:37 tak jsem viděl,
    jak jeden kluk šel pro pivo
  • 00:01:39 a rozbil ho na těch schodech.
  • 00:01:42 Odešel odsud pryč,
    protože už byl ožralej,
  • 00:01:45 a nejednou, aby to nikdo neviděl,
  • 00:01:47 se Věrča zvedla
    a šla uklidit ty střepy.
  • 00:01:50 A v tu chvíli jsem řekl: To je ono.
  • 00:01:53 Od té doby jsme si psali,
    asi rok a půl a telefonovali
  • 00:01:57 a opravdu jsme se domluvili
    po telefonu, že se vezmeme.
  • 00:02:01 Všechno jsme si řekli
    po telefonu a v dopisech.
  • 00:02:05 Takže jsme spolu nikdy nechodili,
  • 00:02:07 nikdy jsme si nedali pusu,
    než jsme si dohodli svatbu.
  • 00:02:11 Prostě jsme si dohodli svatbu,
    a pak jsme se jednoho dne vzali.
  • 00:02:15 Akorát jsem se vracel z vojny,
  • 00:02:16 takže jsme měli strach,
    že se nepoznáme.
  • 00:02:18 Protože jsme se do té doby
    viděli jen dvakrát.
  • 00:02:21 Asi jsme se měli potkat,
    protože vždycky jsem si říkala,
  • 00:02:25 že bych nikdy nechtěla
    mít tlustého muže,
  • 00:02:28 nikdy jsem nechtěla mít Václava.
  • 00:02:30 Tak jsem měla tlustého muže,
    měla jsem Václava,
  • 00:02:32 takže mi to osud nadělil.
  • 00:02:37 Bydleli jsme v Praze
    a na začátku jsme byli nadšeni.
  • 00:02:40 Já tam přišel z městečka,
    Věrča už tam tedy byla.
  • 00:02:43 Praha pro mě byla jako ráj.
  • 00:02:45 Bylo nám nějakých 25,
    takže všechno to bylo takové pěkné.
  • 00:02:48 Jenže pak byly děti
    a jak už začaly být malé děti,
  • 00:02:52 tak nás Praha už nebavila,
    už to nebylo ono.
  • 00:02:57 Pro nás bylo důležité
    jestli je tady hospoda,
  • 00:03:00 to hlavně z toho důvodu,
  • 00:03:01 protože jsme věděli, že sehnat
    řemeslníka vždycky v hospodě.
  • 00:03:05 A že tam je i společenský život.
  • 00:03:07 Nemyslím si, že člověk
    musí nutně vysedávat v hospodě,
  • 00:03:10 ale v hospodě se odehrávají
    ty nejdůležitější věci.
  • 00:03:13 Jestli tady rostou houby, protože
    my jsme oba ulítlí na houby.
  • 00:03:18 A třetí věc, což pro nás bylo
    z toho profesního hlediska,
  • 00:03:22 jestli je tady plyn.
  • 00:03:23 A pak už jsme všechno
    směřovali k tomu,
  • 00:03:26 abychom se sem
    z té Prahy přestěhovali.
  • 00:03:28 Tak jsme si to opravovali
    a před 8 lety jsme zamávali Praze.
  • 00:03:37 Já jsem se ke sklu dostal
    jako dítě, když mi bylo 6 let.
  • 00:03:41 Jako dneska vidím:
    černobílá televize,
  • 00:03:44 Kriváň a tam sklář, který fouká.
  • 00:03:48 A já byl úplně zmámený
    a říkal jsem: Já budu sklářem.
  • 00:03:52 Na střední školu jsem se nedostal,
  • 00:03:54 protože rodiče mám
    přísně nábožensky věřící,
  • 00:03:57 takže to nepřipadalo v úvahu.
  • 00:03:59 Byl začátek června
    a já jsem ještě nikde nebyl
  • 00:04:02 a opravdu přijeli ze sklárny.
  • 00:04:04 Tak jsem se tam jel podívat
    a tam 14 kluků a 80 holek. A sklo.
  • 00:04:09 Já si neumím představit
    lepší start do života.
  • 00:04:12 Za měsíc mi přišlo,
    že jsem byl bez zkoušek přijat
  • 00:04:15 na obor Hutní tvarování skla.
  • 00:04:17 Vím, že jsem se doma divil
    a říkal, jak je to možný?
  • 00:04:20 Tenkrát mi moje mamka řekla:
    Hele to je osud, tak to má být.
  • 00:04:24 Na základě toho jsem,
    dá se říci, věřící.
  • 00:04:27 Ne ve smyslu nějaké církve,
  • 00:04:29 ale ve smyslu toho, že nade mnou
    je nějaká entita, nebo nějaká moc,
  • 00:04:35 která má možnost a řídí moje kroky.
  • 00:04:39 Protože, je to podivné,
  • 00:04:41 ale mě se v životě všechno,
    co jsem si přál, splnilo.
  • 00:04:47 Já jsem farmaceutická chemička,
  • 00:04:49 takže jsem se všechno kolem skla
    musela naučit až tady, za chodu.
  • 00:04:54 Tohle staré sklo mám ráda,
    je mi příjemné do ruky.
  • 00:04:58 Samozřejmě si ale
    z muže dělám srandu,
  • 00:05:01 říkám taky, že je to takový matlal.
    Někdy se mu taky něco nepovede.
  • 00:05:06 Ale jinak tohle sklo
    je moje srdeční záležitost.
  • 00:05:13 Tady máme takové nejzajímavější
    věci, za toho historického pohledu.
  • 00:05:18 Tady je třeba pohár ze 13. století,
    který se našel v Paříži,
  • 00:05:22 to je pohár z 15. století, taková
    myslivecké a šlechtická trofej.
  • 00:05:28 A tady to jsou poháry
    z 5. až 8. století,
  • 00:05:32 které se co nejvíce nazdobily,
    aby byly co nejtěžší
  • 00:05:36 a měnily se na váhu se zlatem.
  • 00:05:39 Takže toto je 5. až 8. století a
    toto je v British museum v Londýně.
  • 00:05:48 Václav s manželkou
    jsou velice družní lidi.
  • 00:05:51 Nebývá to až zas tak pravidlem,
  • 00:05:53 že profesní zručnost se snoubí s
    takovou přátelskou a milou povahou.
  • 00:05:58 Tady jsou prostě naši.
  • 00:06:03 Sjíždí se sem lidé
    ze širokého okolí.
  • 00:06:06 Byli tady i ze Spojených států,
    co byli kdysi rodáci.
  • 00:06:13 Město Blatná má družební styky
    s různými městy,
  • 00:06:16 Holanďané sem hodně jezdí,
  • 00:06:18 takže Vlasákovi šíří
    i dobré jméno Bělčic
  • 00:06:23 nejen tady v republice, ale možná
    i v zámoří a v širokém zahraničí.
  • 00:06:33 Když mi bylo 13
    a poprvé jsme sem přijeli,
  • 00:06:35 tak jsem doma potom
    proplakala několik nocí.
  • 00:06:38 Při představě, že tady budu
    muset trávit jakýkoliv víkend,
  • 00:06:41 nebo prázdniny. Já jsem po maturitě
    zůstala studovat na vysoké škole
  • 00:06:46 a pak jsem si tam,
    už během studia, našla práci
  • 00:06:48 a začala jsem ještě učit
    na vysoké škole.
  • 00:06:51 Takže jsem tam zůstala.
  • 00:06:52 A nechtěla jsem se sem
    dříve vracet, v žádném případě.
  • 00:06:56 Mám ráda divadla, výstavy, mám ráda
    historii, takže mě baví Praha,
  • 00:07:00 právě to historické centrum.
  • 00:07:02 Mám pocit, že by mně to
    na vesnici chybělo,
  • 00:07:04 i když je pravda, že se tam
    v Praze nedostanu tak často,
  • 00:07:08 jak bych chtěla.
  • 00:07:09 Možná by stačilo, když bych
    tam občas dojížděla se podívat.
  • 00:07:13 Myslím, že bych tady práci našla,
  • 00:07:15 ale zdá se mi to tady takový
    moc malý, ten svět na vesnici,
  • 00:07:19 přímo tady v Bělčicích.
    Někde o kus dále by to asi šlo.
  • 00:07:25 V 18 letech jsme se odstěhovali,
    nevěděl jsem přesně, do čeho jdu.
  • 00:07:32 Jezdili jsme sem na chalupu,
    tak jsem si říkal,
  • 00:07:35 jestli to bude stejně dobrý jako
    o prázdninách nebo o víkendech.
  • 00:07:39 Měl jsem trošku obavy,
    ale myslím, že nakonec to předčilo
  • 00:07:42 a je to ještě lepší, než před tím.
  • 00:07:45 Jsem tady naprosto spokojený,
    už bych se určitě nevrátil.
  • 00:07:48 Nadšení pro sklářství?
  • 00:07:50 K tomu jsem se dostal ještě hůře,
  • 00:07:51 o tom jsem před tím
    nevěděl skoro vůbec nic.
  • 00:07:54 Ale samozřejmě je to v rodině
    a máme to odmalička,
  • 00:07:57 člověk do toho trošku vidí,
  • 00:07:59 takže tomu musí i fandit,
    když je to takhle v rodině.
  • 00:08:05 Když někdy pomáhám, tak to je
    asi to jediný, co můžu dělat.
  • 00:08:09 Nemám ty základy,
    takže to nemůžu ani dělat.
  • 00:08:12 Mohu nadále pomáhat,
    ale sám na sebe nemůžu nic dělat
  • 00:08:17 a ani ten obor mi není vlastní,
  • 00:08:20 takže myslím, že čekám
    na nějakou svoji šanci,
  • 00:08:23 kde bych se mohl sám ukázat
  • 00:08:26 a využít nějaký svůj potenciál,
    který snad mám.
  • 00:08:30 Nechávám tomu samozřejmě prostor,
    to bych byl hlupák, kdybych řekl:
  • 00:08:34 Tady chci být. Nevím, koho potkám
    a co s ním můžu zažít,
  • 00:08:38 takže jsem otevřený vůči všem
    možnostem, které nastanou.
  • 00:08:41 Uvidíme, jak to dopadne.
  • 00:08:42 Před 3 roky jsem
    zkolaboval se slinivkou.
  • 00:08:45 Navštívil jsem záhrobí,
    byl jsem vlastně 3 neděle mrtvej.
  • 00:08:49 Začalo mě trochu bolet na boku,
  • 00:08:51 tak mě žena dovezla
    k doktorovi na pohotovost.
  • 00:08:54 Tam, pro jistotu,
    mě poslali do Strakonic,
  • 00:08:57 a pak už jsem se
    probral po 6 nedělích.
  • 00:09:00 Nedá se to popsat,
    ten záhrobní život,
  • 00:09:03 protože to jsou obrazy,
    jako když člověk vidí Zemi,
  • 00:09:07 jak bude vypadat za 900 let.
  • 00:09:09 Samozřejmě nemám tušení,
    kde jsem skutečně byl,
  • 00:09:11 nebo jestli to byly jenom prášky,
    ale je to skoro jako 1 život navíc.
  • 00:09:16 Třeba to probírání zpátky,
    dostat se do reality,
  • 00:09:20 trvalo minimálně týden,
    než jsem věděl, kde jsem.
  • 00:09:25 Myslím si zpětně, že to pro ženu
    muselo být takové malé peklo.
  • 00:09:29 Ležel jsem a doktoři
    nedávali žádnou naději.
  • 00:09:32 Tady hořela pec
    a muž skončil v nemocnici,
  • 00:09:35 kde byl v umělém spánku na ARU.
  • 00:09:38 Já jsem zrovna měla i velké
    zakázky, ty jsem musela splnit,
  • 00:09:43 takže jsem to nechal udělat
    v jiných sklárnách.
  • 00:09:46 To byl taky docela průšvih,
    protože každý sklář má svou ruku,
  • 00:09:50 dělá to sklo jinak.
  • 00:09:51 Takže někteří zákazníci
    to potom odmítli převzít,
  • 00:09:54 že si počkají, až se muž uzdraví
    a budeme dělat naše věci.
  • 00:09:59 Tak nějak jsem si ale řekla,
    že to musí jít.
  • 00:10:02 Děti mi hodně pomohly. Jezdili
    jsme každý den do nemocnice,
  • 00:10:06 mezi tím jsme objížděli zákazníky.
  • 00:10:09 Po 3 měsících jsem si ho
    přivezla z nemocnice,
  • 00:10:13 v podstatě se učil chodit.
  • 00:10:21 Nějak jsme to dali všechno do kupy
  • 00:10:23 a po půl roce jsme
    zase začali pracovat.
  • 00:10:26 Nervy to byly. Hlavně
    když byl v té nemocnici.
  • 00:10:29 Potom, když řekli,
    že nesmí vůbec pít alkohol,
  • 00:10:32 tak já jsem byla ráda.
  • 00:10:34 Říkala jsem si,
    že ty nervy stály za to.
  • 00:10:40 Mě se všichni ptají,
    jestli v tom bude syn pokračovat
  • 00:10:45 a já všem říkám ? nebude!
  • 00:10:53 A jsem rád, že nebude.
  • 00:10:57 On by potom neměl svobodnou volbu
    si vybrat, co ho baví nebo nebaví,
  • 00:11:02 protože by na sobě cítil povinnost
    pokračovat v tom rodinném.
  • 00:11:09 Já si myslím, že to je zbytečné.
  • 00:11:11 Nehledě na to, že my jsme
    oba celkem dominantní,
  • 00:11:15 takže si myslím, že bychom
    se tady jednou nepohodli,
  • 00:11:18 protože já bych měl končit,
    on by měl začínat.
  • 00:11:22 Kdy k té změně dochází,
    to je docela složitý.
  • 00:11:25 Po pravdě řečeno,
    my jsme tady 8 let
  • 00:11:28 a já si furt užívám,
    že nemusím nikoho mít nad sebou.
  • 00:11:33 Mohu se svobodně rozhodnout,
    jestli budu ráno dělat,
  • 00:11:36 co budu dělat,
    takže jsem v podstatě rád.
  • 00:11:40 Syn je v Blatné,
  • 00:11:42 sem jezdí sem tam pomáhat,
    když je třeba něco složitějšího,
  • 00:11:46 baví ho to.
  • 00:11:47 Kdyby se to jednou chtěl naučit,
    pokračovat v tom,
  • 00:11:50 tak samozřejmě bych mu pomohl,
  • 00:11:52 ale myslím, si,
    že jeho cesta je úplně jiná.
  • 00:11:55 Mě to ale tedy nevadí.
  • 00:11:57 Takže možná jednou nějaký vnuk,
  • 00:11:59 nebo se sem přistěhuje sklář,
    prostě uvidíme.
  • 00:12:04 Jak jsem mluvil o tom,
  • 00:12:05 že si myslím, že mám
    v životě vždycky štěstí,
  • 00:12:08 tak tady byla jakoby připravená
    stodola, je přes 200 let stará,
  • 00:12:13 jenom stačilo prodloužit plyn.
  • 00:12:16 A ty energie, které tady za ty roky
    jsou, jakoby se tady zúročily.
  • 00:12:21 Kamarádi mi říkají:
    Prosím tě, to se ti to machruje,
  • 00:12:26 když můžeš dělat v 200 let starý
    stodole. Kdo si to může dovolit?
  • 00:12:30 Musím říci, že to místo
    mám hrozně rád,
  • 00:12:33 hrozně dobře se tady dělá
  • 00:12:34 a myslím, si,
    že ta magie tohoto místa
  • 00:12:37 působí i na návštěvníky,
    kteří sem přijdou.
  • 00:12:40 Prostě to tady logicky
    všechno klaplo do sebe.
  • 00:12:44 Třeba okna na východ,
    kde slunce svítí krátce.
  • 00:12:47 Kdyby byla na druhou stranu, tak
    nám sem jde celé odpoledne světlo
  • 00:12:51 a my bychom nemohli dělat.
  • 00:12:52 I ta střecha vysoká,
    že tady není udělaný žádný strop.
  • 00:12:56 Nevěřím tomu, že to jsou náhody.
  • 00:12:58 Je to prostě
    už vychystaný ze shora.
  • 00:13:02 Akorát mě mrzí,
    že dneska ti mladí lidé,
  • 00:13:06 nikdo jim nikdy neřekl, že
    člověk může být spokojený v práci
  • 00:13:10 nebo s prací, že může být
    spokojen tím, že tvoří.
  • 00:13:13 Když se člověk podívá na media,
  • 00:13:15 tak jediný spokojený
    člověk je v novém autě,
  • 00:13:18 nebo bankovní poradce,
    nebo nějakou značku na sobě.
  • 00:13:22 Pak začne ta jejich honba,
  • 00:13:25 kdy se začnou předvádět, kdo má
    co lepší a je to takový prázdný.
  • 00:13:29 Já si myslím, že ze všeho
    nejdůležitější je,
  • 00:13:32 hledět si své práce,
    dělat si to svoje
  • 00:13:34 a nenechat se znechutit
    a zahltit takovými těmi srágorami,
  • 00:13:39 které jsou v televizi, v novinách.
  • 00:13:41 To jsou věci,
    které jsou mimo člověka,
  • 00:13:44 nemusí si jich všímat.
  • 00:13:45 Prostě, když budu dělat to svoje,
  • 00:13:47 tak si myslím, že budu i žít
    život tak, jak si to představuji,
  • 00:13:52 den za dnem.
  • 00:13:53 A nebudu se rozčilovat,
    jestli někdo něco někde ukradl.
  • 00:13:56 Prostě, když si budu hledět svého,
  • 00:13:58 tak si myslím, že dosáhnu
    takové té své spokojenosti.
  • 00:14:01 A že život budu žít naplno.
    Jinak to ani nejde.
  • 00:14:04 Já si osobně myslím, že svět
    je taková velká samoobsluha,
  • 00:14:08 že když si člověk něco hodně přeje,
    tak se mu to splní.
  • 00:14:11 Samozřejmě podle toho,
    jak velké je to přání,
  • 00:14:13 tak dlouhá je doba toho trvání.
  • 00:14:15 My jsme na sklárnu čekali 15 let,
    ale prostě stojí to za to.
  • 00:14:19 Já si myslím, že lidé nejsou
    schopni udržet tak dlouho přání.
  • 00:14:23 V jednu chvíli si přejí auto
    a nejčastěji si tedy přejí peníze.
  • 00:14:28 Když dostanou peníze, tak zjistí,
    že to je, jako zahánět žízeň vínem.
  • 00:14:32 To se prostě nedá.
  • 00:14:41 Skryté titulky: Hana Riedlová,
    Česká televize 2012

Související