iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
22. 11. 2008
21:30 na ČT2

1 2 3 4 5

92 hlasů
2337
zhlédnutí

Třistatřicettři

Kulturní paměť

Zábavná literární revue

52 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Třistatřicettři

  • 00:00:07 LITERÁRNÍ REVUE 333 , listopad.
  • 00:00:10 Číslo 108.
  • 00:00:12 My bychom si možná měli někdy
    udělat z téhle knihy,
  • 00:00:16 anebo jiné knihy, rubriku.
  • 00:00:19 Protože vycházejí knihy,
    které nejdou číst u stolu.
  • 00:00:21 Ty se musí číst u pultíku.
  • 00:00:24 Jsou to krásné knížky, v kterých
    najdeme to, co potřebujeme.
  • 00:00:30 PAMĚŤ SVĚTA, PAMĚŤ HISTORIE,
    PAMĚŤ UMĚNÍ, KULTURY.
  • 00:00:40 Ale...
  • 00:00:43 ...je to břímě.
  • 00:00:46 TRŽIŠTĚ!
  • 00:00:47 Začnu trochu nevesele.
  • 00:00:49 V říjnu nás opustil ilustrátor
    Vladimír Tesař.
  • 00:00:54 Ilustrátor opravdu mnoha skvělých
    děl české literatury.
  • 00:00:58 Vy jednu máte zrovna před sebou.
  • 00:01:00 BABIČKA B. Němcové - to jsou snad
    nejlepší ilustrace této knížky.
  • 00:01:06 -Ale ilustroval třeba
    Ignáta Hermana.-Nebo FAUSTA!
  • 00:01:09 Nebo klasickou ruskou literaturu.
  • 00:01:13 Teď možná bychom měli vzpomenout
    nedožitých devadesátin
  • 00:01:17 Miroslava Horníčka.
  • 00:01:19 Měl jste třeba jako autor
    nějaké literární vzory?
  • 00:01:24 Teď už je to jistě zpozdilá otázka,
    protože teď jste vy vzorem,
  • 00:01:28 ale když jste třeba začínal...?
  • 00:01:32 Já měl trojí období.
  • 00:01:34 To první bylo takový primitivní,
    to byl dobrodružný svět,
  • 00:01:38 pak bylo období, kdy jsem měl rád
    historickou literaturu, povídky.
  • 00:01:41 Když se stal Jirásek povinnou
    četbou, tak já už ho měl
  • 00:01:45 celýho v sobě.
  • 00:01:47 Pak bylo období takovýho
    vzdoru a trucu.
  • 00:01:50 Tam jsem si přečetl celou
    červenou knihovnu, v tom období.
  • 00:01:54 A jsou tam perly.
    Nezavrhovat, tam jsou perly!
  • 00:02:00 Ještě jeden muž, který tu chybí.
  • 00:02:02 Jiří Lederer, novinář.
  • 00:02:05 Před 25 lety předčasně
    v exilu zemřel.
  • 00:02:12 Tady ho máte na fotce s jeho synem
    Alešem Ledererem, který je dneska
  • 00:02:16 nakladatelem, majitelem
    nakladatelství Prostor.
  • 00:02:21 A nakonec jedna gratulace
    Jiřímu Grušovi k sedmdesátinám.
  • 00:02:32 To je úplně principální základní
    lidské právo - bez svobody slova
  • 00:02:34 není ani literatura.
  • 00:02:36 Čili teď jsme u té filosofické
    interpretace.
  • 00:02:38 Kdyby nebylo kdysi Amnesty
    International a PENu,
  • 00:02:40 když mě tady režim zavřel,
    tak jsem dostal svůj plný trest
  • 00:02:44 a nevydali by mezitím mé knihy
    po celém světě.
  • 00:02:47 Sedmdesát, tak gratulujem!
  • 00:02:55 -Jedeme mlhou...
    -Kam to vlastně jedeme?
  • 00:02:57 Není vidět na krok, chci ještě
    říct. To nevím, kam jedeme?
  • 00:03:01 Jedeme zpátky, nebo dopředu?
  • 00:03:03 Jedeme dopředu, doufám,
    a do Vidic.
  • 00:03:07 Tam navštívíme Stanislava Diviše.
    Ale co je na tom nejzvláštnější?
  • 00:03:12 Že mu vezeme jeho novou knihu.
  • 00:03:14 -On ji ještě neviděl!
    -To bude křest.
  • 00:03:17 Ano, my si ji tam s ním pokřtíme.
  • 00:03:27 Teď jsme tady u vás, kde to jsme?
  • 00:03:29 Jsme ve Vidicích na statku,
    kde bydlíme a kde si tak postupně
  • 00:03:33 během 13 let opravujeme
    a přizpůsobujeme všechny
  • 00:03:38 ty hospodářské budovy k bydlení.
  • 00:03:41 Pane Lukeši, proč jste vlastně
    koupil tuhle lahev?
  • 00:03:44 Protože to je spojeno s křestem
    monografie Pana Diviše.
  • 00:03:48 Vy jste ještě neviděl
    svou vlastní monografii,
  • 00:03:51 kterou my už jsme viděli.
  • 00:03:53 Vemte si skleničky, už cejtím,
    jak to pulzuje.
  • 00:03:57 Ale ale ale...
  • 00:04:03 Pustíme papír na zem.
  • 00:04:05 Vy si ji polejte.
  • 00:04:06 Teda já jsem naměkko. A je to.
  • 00:04:10 Jé.
  • 00:04:18 Grafiku dělal Aleš Najbrt.
  • 00:04:20 Budete překvapenej,
    jak máte pěknou knížku.
  • 00:04:22 Pojďme to rozebrat.
  • 00:04:24 Jestli tady není málo světla?
    Možná stíníme.
  • 00:04:29 To už úžasný, co tam je
    frontispisů, že to je tak pestrý.
  • 00:04:32 Nás by možná zajímala ta témata,
    třeba Zmizelé světy? Paměť?
  • 00:04:36 Ano, celá ta činnost, která je
    spojená s Tvrdohlavými,
  • 00:04:40 tak začala kdysi na pražských
    a mimopražských dvorcích
  • 00:04:44 jako konfrontace.
  • 00:04:46 A tam se drtivá většina z nás
    zabývala nějakou mytologií.
  • 00:04:49 Ale protože to většině z nás
    nestačilo, tak pak co s tím dál?
  • 00:04:56 A jednoho dne jsem si řekl, dost,
    že ten symbol nemůžu používat
  • 00:05:00 jenom tímhle jednoduchý,
    vlastně naivním způsobem,
  • 00:05:04 a říkal jsem si, tak dobře,
    co je obecnějšího, co by oslovilo
  • 00:05:09 a zároveň to lidi nevnímají,
    protože je zahlcuje
  • 00:05:13 ta informační vlna médií atd.
    Málokdy si to uvědomují.
  • 00:05:18 A to je věda. Tak jsem si vymyslel
    to pavědecký - vědecký realismus.
  • 00:05:26 Tohle slovní spojení.
  • 00:05:29 Genetické tabulky...
  • 00:05:30 -Ty do toho patřej.
    -Metodická vize...
  • 00:05:33 Ano, ale myslel jsem si, to,
    co v tom bylo skrytý,
  • 00:05:36 že můžu vzít cokoliv, jako Špála,
    když postavil 10 květináčů
  • 00:05:40 a takhle obcházel stojany
    a všude udělal tu modrou
  • 00:05:43 a pak zase červenou
    a dělal ty zátiší.
  • 00:05:46 Tak já jsem si říkal, tak přece
    úplně rovnocenným způsobem můžu
  • 00:05:49 vzít vědeckou ilustraci,
    jako je třeba instruktáž
  • 00:05:53 dojení krávy, nebo spartakiádní
    mustry pro strahovský vystoupení,
  • 00:05:58 nebo meteorologické a geologické
    mapy republiky...
  • 00:06:01 Můžu vzít cokoliv a jestliže
    tomu dám estetickou podobu,
  • 00:06:05 povýším to na stejný předmět
    zobrazování, jako je zátiší,
  • 00:06:09 jako je krajina, jako je cokoliv.
    A to je vědecký přístup.
  • 00:06:12 Takže to je vlastně realismus?
  • 00:06:14 Ano, já si taky žádnou tu věc
    nevymýšlím.
  • 00:06:17 Vy tady máte taky hodně
    spartakiádu, že jo?
  • 00:06:20 Samozřejmě. To byla kuriózní věc.
  • 00:06:22 To jsem přišel v říjnu 1989
    na Strahov a neměl jsem
  • 00:06:27 žádný materiál. Říkal jsem si,
    to by bylo super získat
  • 00:06:31 ty nácvikový knihy.
  • 00:06:33 Tak oni mě poslali za šéfem,
    to byl takový starší
  • 00:06:35 zřejmě bývalý Sokol,
    ten mě vyslechl, nadšený tím,
  • 00:06:39 že někdo chce malovat spartakiádu,
    už dlouho to nikdo neudělal.
  • 00:06:42 A poslali mě do katakomb,
    ještě s jedním pánem,
  • 00:06:44 a ten mi naložil, co v tu chvíli
    měli. Z těch 17 skladeb
  • 00:06:47 měli 13 vytištěných.
  • 00:06:49 To mi dali do batohu
    a já jsem s tím odešel domů.
  • 00:06:52 Za měsíc jsme měli výstavu
    v ÚLUVu, byla Národní třída,
  • 00:06:56 do prosince se zrušila příprava
    spartakiády, do dubna se
  • 00:06:59 skartovaly materiály, aby se
    uvolnily sklepy pod Strahovem.
  • 00:07:03 Já jsem namaloval spartakiádu,
    která se nekonala.
  • 00:07:05 -Co je tohle za cvičení?
    -Muži. Tohle jsou muži.
  • 00:07:08 A tohle je nástup od hlavní brány
    a oni takhle běží v těch kruzích
  • 00:07:12 na ty značky a když ten útvar
    doběhne, tak každý bod je mužíček.
  • 00:07:17 A co ještě ty věci, které taky
    malujete, které opravdu je nám
  • 00:07:22 líto, že mizejí s časem?
  • 00:07:26 Zbytky - to je aktuální téma,
    kterým se zabývám.
  • 00:07:31 Narazil jsem na materiál v Ašském
    výběžku, kde byl pan ředitel
  • 00:07:37 tak hodný, že mě nechal
    nafotit si vzorníky látek.
  • 00:07:41 Je to pár zbylých knih,
    které v tom regionu uchovalo muzeum
  • 00:07:46 v Aši, a kterých musely být tisíce!
  • 00:07:50 Protože tam byly stovky
    manufaktur a fabrik.
  • 00:07:53 Dneska neexistuje samozřejmě
    jediný dům, jediná výroba,
  • 00:07:57 z těch tisíců vzorníků zbyly
    pouze ty knihy,
  • 00:07:59 které jsou v ašském muzeu.
  • 00:08:02 Dneska už ani pamětníci nejsou,
    protože ty vzorníky jsou
  • 00:08:04 z let 1900 - 1901.
  • 00:08:07 A vás to přivedlo k čemu?
  • 00:08:09 A mě to přivedlo k tomu,
    abych vlastně kromě toho,
  • 00:08:12 co jsem dělal třeba
    na těch spartakiádách,
  • 00:08:15 že vlastně ta estetika toho,
    jak lidi vnímali, co je krásné,
  • 00:08:19 že já můžu s tímhle pracovat.
  • 00:08:22 Máte tady vzadu něco,
    co byste nám mohl ukázat?
  • 00:08:26 Přímo v tomhle domě?
  • 00:08:27 Mám. A dokonce vám ukážu přímo
    ten, který podepisuji.
  • 00:08:30 Ukažte.
  • 00:08:45 Má v tom pořádek.
  • 00:08:47 Ví, kde co je. To já bych nevěděl.
    To je fantazie.
  • 00:08:54 Jako má srovnané tužky na stole,
    tak má určitě srovnaná
  • 00:08:57 plátna ve skladišti.
  • 00:08:59 Já je mám takhle balený,
    kvůli tomu, aby se na to dalo
  • 00:09:04 koukat a zároveň...
  • 00:09:09 Tak tohle je zrovna z těch zbytků,
    kdy si půjčím část kompozice
  • 00:09:14 z toho vzorníku.
  • 00:09:15 Vlastně my máme minimální šanci
    ten skrytý význam, tu paměť
  • 00:09:20 nějakým způsobem transportovat
    k tomu divákovi.
  • 00:09:24 Protože buď jste příliš
    ilustrativní, pak už se propadáte
  • 00:09:27 do jiného žánru, anebo naopak
    toho člověka dokonce
  • 00:09:32 tak podceňujeme,
    že už to děláme takovým způsobem,
  • 00:09:35 že vlastně o něj vůbec nejde.
  • 00:09:38 Takže tahle barevnost je natolik
    výrazná, že kdyby nic jiného,
  • 00:09:43 tak strhne pozornost.
  • 00:09:46 Člověk se podívá a řekne si,
    probůh, co to je?
  • 00:09:49 A já jsem přesvědčený,
    že takové pozastavení,
  • 00:09:51 kdy ho to tak zaujme,
    že se tím musí zaobírat,
  • 00:09:55 aspoň na tu chvíli...
  • 00:09:57 Ta věc vstoupí do vědomí.
  • 00:09:59 Ano, v tu chvíli si ji uvědomí.
  • 00:10:01 A já si myslím, že nic víc
    si nemůže člověk přát.
  • 00:10:04 Pro to vnímání.
  • 00:10:17 Říkáš, že ŽIVOT STŘÍDÁ SMRT
    je tvůj nejvydávanější román.
  • 00:10:21 Scénáristicky je to rozhodně
    nejúspěšnější.
  • 00:10:24 Tohle už je 4. nebo 5. vydání -
    vyšlo 185 000 knih.
  • 00:10:33 Tomu se nechce ani věřit.
  • 00:10:35 Ono to trošku souvisí - KRÁMEK
    S KRÁSKAMI, ŽIVOT STŘÍDÁ SMRT
  • 00:10:40 a tahle tvoje poslední kniha
    CTITELÉ KATASTROF
  • 00:10:43 A HITLEROVA TUŽKA - tak nejsou
    to stejné postavy,
  • 00:10:47 ale má to nějakou návaznost?
  • 00:10:49 Určitě.
  • 00:10:52 Přinejmenším ty krajní reálie -
    Podkrkonoší, Krkonoše,
  • 00:10:56 východní Čechy, i ta města -
    Trutnov se v mojí poslední knize
  • 00:11:01 jmenuje Ronov, takže i některé
    postavy mi tam přecházejí
  • 00:11:05 samozřejmě...
  • 00:11:07 I ta hlavní postava, která se tady
    trošku rozprostřela možná
  • 00:11:11 do těch tří postav
    těch CTITELŮ KATASTROF?
  • 00:11:16 Můžu vám skočit do řeči?
    Můžu vám nalít čaj?
  • 00:11:19 Určitě. Je anglický?
  • 00:11:21 Je černý. Jaký černý, přesně nevím.
  • 00:11:25 Ale nezapomeňte,
    o čem jste mluvili.
  • 00:11:31 O té autobiografičnosti
    té ústřední trojice.
  • 00:11:35 -A to je tahle knížka?
    -CTITELŮ KATASTROF.
  • 00:11:38 Ještě než to řeknete,
    to mi řekněte,
  • 00:11:41 jak se na obálku dostal
    tenhle obraz s andělem?
  • 00:11:44 To znám z jednoho finského kostela,
    autorem je Sinberg.
  • 00:11:47 Ano. Ano.
  • 00:11:49 -Však ten kostel tam vystupuje.
    -To je úžasné.
  • 00:11:52 Já jsem díky mojí ženě,
    která byla velvyslankyní ve Finsku,
  • 00:11:57 to bylo nádherné být manželem
    velvyslankyně, takže jsem byl
  • 00:12:01 přes 4 roky ve Finsku a ten Sinberg
    mě neuvěřitelně oslovil.
  • 00:12:06 A v tom kostele v Tampere
    jsem opravdu, jak to tam píšu,
  • 00:12:11 prožil takové oslnění
    z toho obrazu. Ten je nádherný.
  • 00:12:15 -Já taky.
    -Byl jste tam?-Ano.
  • 00:12:18 Ta knížka je zvláštní tím,
    že právě mísí fikci
  • 00:12:22 s docela autentickými historickými
    fakty a vymyšlené postavy
  • 00:12:28 s reálnými...
  • 00:12:30 O to jsem se snažil i úmyslně,
    aby i to, co jsem vymyslel,
  • 00:12:35 vypadalo co nejvěrohodněji.
  • 00:12:38 Proto se tam mihnou, já nevím...
  • 00:12:41 Pan profesor Kosík, kterého jsem
    měl velice rád,
  • 00:12:45 tam vystupuje trošku víc,
    ale je tam M. Kundera, V. Havel,
  • 00:12:50 Werich a další.
  • 00:12:53 Já jsem se snažil o to,
    a myslím, že se mi to
  • 00:12:56 snad podařilo, protože lidi,
    kteří to zatím četli,
  • 00:13:01 jak to v životě a literatuře bývá,
    věrohodněji působí věci,
  • 00:13:06 které jsem vyfabuloval
    než skutečné události.
  • 00:13:10 Já to můžu prozradit, tam je pasáž
    o vdově po R. Heydrichovi,
  • 00:13:16 která se opravdu vdala za finského
    malíře a herce M. Manninena,
  • 00:13:24 žila ve Finsku. Já jsem se
    náhodou dostal k příbuzným
  • 00:13:30 a ti o ní mluvili neuvěřitelně,
    jaká to byla obětavá,
  • 00:13:35 statečná žena.
  • 00:13:37 A já jsem to tam částečně dal,
    a to mi říkali, to sis teda blbě
  • 00:13:42 vymyslel s tou Heydrichovou,
    to vypadá tak nepravděpodobně.
  • 00:13:45 Přitom je to čistá pravda!
  • 00:13:47 Když člověk píše, tak obyčejně
    tím cosi řeší - buď uskutečňuje
  • 00:13:51 nějaký svůj sen nebo dluh
    nebo dokonce handicap...
  • 00:13:54 Jak to bylo s tímhle románem?
    Jak je to vůbec s vaším psaním?
  • 00:13:59 Já myslím, že člověk by měl psát -
    to je možná taková staromilecká
  • 00:14:05 představa - jen když má pocit,
    že ho něco přesahuje.
  • 00:14:09 Já bych samozřejmě taky uměl psát,
    vyrábět bych uměl knihy.
  • 00:14:14 Taky bych uměl vyrábět knihy,
    takový, že bych každý 2 roky
  • 00:14:19 nějakou vydal, ale to jsou knihy,
    který jen popisují ten povrch.
  • 00:14:24 Padlo jméno Milana Kundery,
    to byl vlastně tvůj kmotr
  • 00:14:28 tvých začátků k téhle knížce
    HOLKY A HŘBITOV.
  • 00:14:32 Je tady jeho text, který uvádí
    tu knihu do světa.
  • 00:14:36 A ty jsi teď za ním byl?
  • 00:14:38 To vlastně vzniklo z toho,
    že já jsem s ním v pravidelném
  • 00:14:42 telefonickém kontaktu.
  • 00:14:43 Už jsem tam s touhle návštěvou
    byl poněkolikáté.
  • 00:14:47 A já jsem mu vyprávěl o tom ději,
    že tam taky vystupuje a takhle.
  • 00:14:53 A řekli jsme si, že by bylo fajn,
    kdyby k tomu křtu mé knihy udělal
  • 00:14:59 takový úvod, až si tu knihu
    samozřejmě přečte.
  • 00:15:03 A domluvili jsme se napevno,
    že tam v říjnu přijedeme,
  • 00:15:06 až tu knihu budu mít,
    že mu ji pošlu.
  • 00:15:09 A kniha došla do Paříže 9. října.
  • 00:15:12 A v neděli večer už to věděli,
    vybuchla ta bomba
  • 00:15:17 a od té doby nečetl nic.
  • 00:15:19 Takže my jsme tam přijeli,
    samozřejmě jsme se bavili
  • 00:15:21 o jiných věcech než o mé knize,
    ale já jsem to vnímal
  • 00:15:26 jako takový kunderovský paradox.
  • 00:15:30 Protože v té knize taky vystupuje
    historik, jedna z těch tří postav.
  • 00:15:35 Ten s velkým despektem komentuje
    tu pseudohorlivost těch mladých
  • 00:15:43 rádoby taky historiků, kteří se
    chovají jako ty některé postavy
  • 00:15:48 z 50. let. A netušil jsem,
    že ten život promění vlastně
  • 00:15:53 zase taky ve skutečnost.
  • 00:15:55 Což byla děsivá představa.
  • 00:15:58 A opravdu povedlo...
  • 00:16:01 Oni mířili na obra, většinou se
    ten obr trefí do kotníku,
  • 00:16:06 ale bohužel u M. Kundery
    zasáhli srdce.
  • 00:16:09 Myslím, že opravdu to se podařilo.
  • 00:16:13 Ty tady v rozhovoru, který jsi
    udělil myslím Právu, taky cituješ,
  • 00:16:19 co tomu tam říkali vaši
    spolubydlící v hotelu,
  • 00:16:23 nějací Portugalci?
  • 00:16:24 To bylo velmi výstižné:
  • 00:16:26 Vy Češi, co vy jste za národ?
  • 00:16:28 Máte největšího českého současného
    umělce, a chováte se k němu
  • 00:16:33 jako ke kriminálníkovi!
  • 00:16:35 Kdyby se něco takového stalo
    v Portugalsku, a jako že tam
  • 00:16:39 těch možností byla spousta,
    tak druhý den letí ministr kultury
  • 00:16:44 do Paříže s tím pseudokumentem
    v aktovce a mluví s tím umělcem,
  • 00:16:50 s tím M. Kunderou, aby se na to
    podíval, aby to nějak vysvětlil.
  • 00:16:53 Aby věděl. To je forma chování
    na úrovni.
  • 00:16:57 A Francouzi to říkali taky,
    a to je taky autentická věta,
  • 00:17:03 říkal jeden francouzský diplomat:
    Češi, máte, co jste chtěli,
  • 00:17:10 teď už bude Milan Kundera jen náš,
    francouzský autor.
  • 00:17:15 A máte ho rád jako autora?
  • 00:17:17 Feldek byl můj přítel.
  • 00:17:19 Dovolím si tvrdit,
    že se považuji za jeho přítele.
  • 00:17:23 Tak vám to promine, když se tady
    o něj trošku opíráte.
  • 00:17:26 To je taková hra.
  • 00:17:27 A teď zase vy vyndáte ruku...
  • 00:17:32 Tak my jsme na konci té výstavy,
    už v současnosti.
  • 00:17:36 Ale to neznamená, že Feldek
    je konečná zastávka
  • 00:17:40 slovenské literatury,
    to je takový symbol.
  • 00:17:42 -Ale na této výstavě jsme
    v současnosti? -Ano.
  • 00:17:44 A jak ta výstava začíná, kdybychom
    šli od konce zpátky k začátku?
  • 00:17:49 Vlastně se nachází
    ve 2 patrech Klementina.
  • 00:17:52 V 1. patře dole je vývoj
    od 12. století knižní tvorby,
  • 00:17:57 jak se vyvíjela kniha a jaké
    literární památky se zachovaly
  • 00:18:01 na Slovensku, jak se vyvíjel
    tisk a knižnice,
  • 00:18:06 jaké se budovaly knižní
    fondy na Slovensku.
  • 00:18:11 A v hořejším poschodí
    je už takový vývoj literatury
  • 00:18:15 přes konkrétní díla spisovatelů.
  • 00:18:20 Začíná to ještě některými
    z 9. století a končí to skutečně
  • 00:18:23 v aktuální současnosti.
  • 00:18:25 To jsou originály?
  • 00:18:26 To jsou všechno originály,
    to jsou věci, které byly dlouhá
  • 00:18:29 léta uloženy v depozitáři.
  • 00:18:32 Co je tu třeba velmi cenného?
  • 00:18:34 Já nevím, řekněme, že je tam
    originál Jeseniových spisů,
  • 00:18:37 je tam M. Bell,
    jsou tam opisy ještě nějakých
  • 00:18:41 textů z hlaholice, jsou tu různé
    bible, jsou tu originální výtisky
  • 00:18:45 M. Hamuliaka a originální rukopisy
    spisovatelů přes Jana Kollára
  • 00:18:49 po Hviezdoslava...
  • 00:18:53 Ale teď nám řekněte, když my se
    v tomhle díle zajímáme,
  • 00:18:57 jak funguje historická paměť,
    je ta vaše výstava taky nějakou
  • 00:19:01 připomínkou té paměti?
  • 00:19:04 Nebo dokonce nějakým mementem,
    že možná my Češi o té slovenské
  • 00:19:09 literatuře a kultuře
    tu paměť možná ztrácíme?
  • 00:19:12 Já bych neřekl, že jde přímo o to,
    jak demonstrovat nějakou paměť
  • 00:19:18 ve všeobecném významu.
  • 00:19:20 Je to spíše výstava o tom, že
    literatura je sama o sobě pamětí.
  • 00:19:25 Jestli je něco pamětí,
    tak je to literatura.
  • 00:19:29 My chceme touhle výstavou
    dokumentovat, že literatura
  • 00:19:32 na Slovensku se kontinuálně
    od 12. století vyvíjí.
  • 00:19:35 Teď se zeptám trošku provokativně.
  • 00:19:38 Jsme tady teď v tuhle chvíli sami,
    kdyby byla takováhle výstava
  • 00:19:42 o české literatuře na Slovensku,
    byli bychom tam sami?
  • 00:19:46 Nechci spekulovat, asi ano.
  • 00:19:49 Je to dáno těmi příležitostmi, je
    toho tolik, že si můžete vybírat.
  • 00:19:56 Praha má tolik kulturních
    příležitostí, že spíše je to
  • 00:20:00 takovým připomenutím, že člověk
    musí zachovávat i oficiální paměť.
  • 00:20:05 Nejen tu, kterou si člověk vybere,
    ale že se musí zachovávat -
  • 00:20:11 a to říkám skutečně vědomě
    jako státní úředník -
  • 00:20:14 že oficiální paměť by měla
    existovat.
  • 00:20:17 A tohle je nějakým způsobem
    dokumentace toho, co by stát
  • 00:20:20 měl dělat pro zachování paměti.
  • 00:20:22 Pane řediteli, jak se vám
    u nás v Čechách líbí?
  • 00:20:25 Mně se líbí tady moc.
  • 00:20:28 Tak to jsme rádi.
    Tak děkujeme.
  • 00:20:34 Co je tohle za věc?
    Co bys nám o ní řekl?
  • 00:20:37 Když jsem dělal SONETY,
    což je věc, kterou jsem vydal
  • 00:20:42 teď v dubnu, tak jsem musel
    načíst i sekundární literaturu
  • 00:20:47 a dostal jsem se i k téhle novelce.
  • 00:20:50 A jak se vůbec stalo, že vy,
    překladatel, jste vydal
  • 00:20:54 ty knížky sám? A pak vlastně
    i jiných autorů?
  • 00:20:57 Začalo to tím, že jsem chodil
    po různých nakladatelstvích,
  • 00:21:04 aby něco vydali, ale ta přemíra
    produkce byla taková,
  • 00:21:07 že jsem musel dlouho čekat
    a v podstatě se doprošovat.
  • 00:21:11 A když jsem zjistil, že kamarád,
    tiskař, by to zvládl na počítači
  • 00:21:16 zlámat, tak když si zažádám různé
    tiskárny o to, aby mi to vytiskly,
  • 00:21:24 a ony se předhánějí, protože
    opravdu těch tiskařů je hodně.
  • 00:21:29 Ten s tou angličtinou
    je delší než čeština?
  • 00:21:33 Jak to myslíte?
  • 00:21:34 No, když na to koukám,
    tak je tady víc slov.
  • 00:21:38 Když to přeložíte do češtiny,
    tak těch slov je míň.
  • 00:21:41 Máte pravdu, protože angličtina
    má - to spočítal Jiří Levý -
  • 00:21:45 v průměru 1,4 slabiky v 1 slově,
    kdežto čeština 1,7 - 2,4.
  • 00:21:59 Proto je angličtina jakoby
    úspornější.
  • 00:22:03 Takže když je 10 - 12 slabik,
    tak se do té angličtiny vejde
  • 00:22:09 víc významů než do té češtiny.
  • 00:22:12 To musí ten překladatel vybírat,
    co tam uchová.
  • 00:22:16 Ale ta grafická podoba je daná tím,
    že oni mají spřežky.
  • 00:22:22 Oni nemají fonetický pravopis
    jako my.
  • 00:22:25 Když řeknete night, tak máte
    jednu slabiku a je to 5 slov.
  • 00:22:33 Ano, jako kdyby to bylo slovo.
  • 00:22:36 Jak se dohromady slučuje
    ta práce tichá, překladatelská
  • 00:22:38 s tím, že musíš zároveň
    ty knihy dostat k lidem?
  • 00:22:42 Tak já to zatím spíš vyrábím
    než prodávám.
  • 00:22:45 S tímhle mám problém,
    že ještě nejsem schopný to...
  • 00:22:49 Ale zase si člověk nemůže
    pořád stěžovat.
  • 00:22:52 Ale ty do toho vkládáš
    svoje peníze?
  • 00:22:53 No jo...
  • 00:22:55 Jsou tituly, jako třeba ROMEO,
    to jsem vydal už ve 3. vydání.
  • 00:23:00 Protože to je školní četba,
    tak jsem jich vydal 5-6000.
  • 00:23:04 -Vážně?
    -Jo, 5000.
  • 00:23:07 To už je jako dneska čtená beletrie.
  • 00:23:10 Kolik těch svazků nyní je
    a kde jsi v tom projektu překladů
  • 00:23:14 Shakespearových her?
  • 00:23:17 Ten kánon je 36 her, nebo 37 - 38,
    jestli se ještě počítají
  • 00:23:21 ti "Dva vznešení příbuzní?
    a "Perikles?, takže dejme tomu
  • 00:23:23 38 her, a já jich mám
    18 přeložených.
  • 00:23:28 Takže mi jich ještě zbývá 20.
  • 00:23:30 -Jsi v polovině.
    -Ale půjde to ještě dál?
  • 00:23:32 To se uvidí.
  • 00:23:34 -Myslíš, že i tohle někdy zastará
    v té češtině? -Určitě.
  • 00:23:38 Když se hrál Shakespeare
    v 40. - 50. letech,
  • 00:23:41 tak to bylo ve velkých kamenných
    divadlech a takové to bylo
  • 00:23:44 rétoricky deklamativní divadlo.
  • 00:23:46 V 60. letech se hrál jinak,
    tam to byl jako politický autor,
  • 00:23:50 tak tam se to taky překládalo
    jinak.
  • 00:23:52 Takže v podstatě se to
    i těmito věcmi vyvíjí.
  • 00:23:55 A ty jsi šel ještě dál,
    že Shakespeara nejen překládáš
  • 00:23:58 a vydáváš, ale taky sis ho
    už několikrát zrežíroval.
  • 00:24:02 Kde to bylo?
  • 00:24:04 Poprvé to bylo v Ostravě.
  • 00:24:07 Tehdy jsem dostal nabídku
    od tehdejšího principála divadla
  • 00:24:10 Petra Bezruče,
    abych režíroval HAMLETA.
  • 00:24:14 Tak to byla velice krásná
    příležitost.
  • 00:24:18 Bylo to představení, kdy byl poprvé
    snad nejmladší Hamlet u nás.
  • 00:24:25 Hrál ho dnes už dosti známý herec
    a zpěvák Richard Krajčo.
  • 00:24:30 A pak jsem dělal ještě
    MNOHO POVYKU PRO NIC
  • 00:24:34 A VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ.
  • 00:24:38 Tady to vázne.
  • 00:24:41 Jaké sny zjevují se po smrti?
  • 00:24:44 Když vyvlékli jsme se
    z tělesných pout?
  • 00:24:47 Tahle okolnost nám prodlužuje
    dlouhé přežívání,
  • 00:24:52 protože kdo by snášel krutost
    světa, svévoli tyranů
  • 00:24:55 a posměch blbců, zhrzenou lásku,
    nedobytné právo?
  • 00:24:58 Kdo by to snášel, kdyby stačilo
    jen jednou bodnout
  • 00:25:01 a mít rázem pokoj?
  • 00:25:05 Kdo by dál nesl těžký náklad
    žití, nemít strach
  • 00:25:10 z čehosi po smrti?
  • 00:25:13 Z neznámých krajů, odkud nikdy
    nikdo se dosud nevrátil.
  • 00:25:17 Strach, který nám svazuje ruce
    a nutí nás žít, jak nechcem,
  • 00:25:20 místo vznést se do neznáma.
  • 00:25:23 ENCYKLOPEDICKÉ HESLO.
  • 00:25:26 No tak...
  • 00:25:29 Vy jste zapomněl?
  • 00:25:31 Jo, paměť!
  • 00:25:34 PAMĚŤ: 1. Způsobilost uchovávat
    vjemy a zkušenosti
  • 00:25:38 a vybavovat si je.
  • 00:25:41 2. Zásoba uchovávaných
    a vybavovaných vjemů.
  • 00:25:45 3. Zařízení k uchovávání
    dat a informací.
  • 00:25:50 To je harddisk třeba.
  • 00:25:52 -A začtvrté?
    -Memoáry.
  • 00:25:55 -A nebo vzpomínky, pokud ještě
    člověku nějaký zbyly. -Tak.
  • 00:26:08 Knihovna tuhle budovu získala
    na základě velkorysého daru
  • 00:26:13 První pražské městské pojišťovny.
  • 00:26:16 V roce 1923 bylo rozhodnuto,
    že blížící se 10. výročí vzniku
  • 00:26:23 republiky by mělo být oslaveno
    nějakým velmi důstojným způsobem.
  • 00:26:29 Tehdy padlo rozhodnutí, že by měla
    být Pražanům dána budova,
  • 00:26:34 která by byla postavena přímo
    pro účely knihovny.
  • 00:26:38 My tady v téhle knize máme
    takové zajímavé schéma.
  • 00:26:41 To schéma je opravdu velmi
    zajímavé, protože je jednoduché.
  • 00:26:48 To schéma vlastně vytvořil
    tehdejší ředitel knihovny
  • 00:26:50 pan dr. Thon.
  • 00:26:52 A je to vlastně výsledek jeho úvah,
    jak by měla moderní knihovna
  • 00:26:56 vypadat - a je skutečně dodnes
    to schéma živé, aktuální.
  • 00:27:01 A během celého toho 80letého
    vývoje, kterým knihovna procházela,
  • 00:27:06 tak my jsme všechny zásahy
    v budově, všechny úpravy,
  • 00:27:10 nutné, vyvolané měnícími se
    čtenářskými požadavky,
  • 00:27:14 technickými nároky,
    tak vždycky respekt k tomuhle
  • 00:27:18 základnímu schématu.
  • 00:27:20 Počkejte, on přece nemohl vědět,
    že vy po 80 letech už budete
  • 00:27:23 pracovat s internetem,
    že budete mít 43 poboček,
  • 00:27:27 se kterými budete spojeni...
  • 00:27:30 Jak to, že ta knihovna dodnes
    vyhovuje tomuhle provozu?
  • 00:27:34 Ta jeho základní myšlenka,
    kterou to schéma vyjadřuje,
  • 00:27:37 je, že knihovna má fungovat
    jako jeden prostor bez nějakých
  • 00:27:42 organizačních bariér,
    bez komunikačních bariér.
  • 00:27:45 Bez jakýchkoli ostrých hranic
    mezi prostory a fondy,
  • 00:27:49 které slouží jednotlivým
    věkovým kategoriím.
  • 00:27:52 Všechny služby čtenářům mají být
    soustředěny i v jednom podlaží.
  • 00:27:56 Co to je?
  • 00:27:58 To je přesně věc, když to řeknu
    trošku zjednodušeně, neznamená to,
  • 00:28:04 že bychom si jenom hráli,
    ale zmínila jsem dostupnost.
  • 00:28:09 A to, že Městská knihovna poskytuje
    své služby i prostřednictvím
  • 00:28:14 bibliobusu, de facto pojízdné
    knihovny, knihovny na kolech,
  • 00:28:18 knihovny, která přijede za svými
    čtenáři do těch lokalit,
  • 00:28:22 kde stálou knihovnu nemáme
    zřízenou.
  • 00:28:24 A co je také důležité,
    a přesně to je provázáno s tím,
  • 00:28:27 o čem jsme mluvili, i v těchto
    bibliobusech už jsou dnes přístupy
  • 00:28:31 k internetu, i tady už je využívaný
    automatizovaný knihovní systém.
  • 00:28:35 Jak já se třeba dostanu ke knížce?
  • 00:28:38 Přijdu do bibliobusu a budu chtít
    nějakou knížku, která před 10 lety
  • 00:28:42 vyšla v Českých Budějovicích
    v určitém nakladatelství?
  • 00:28:46 Pokud ji máme ve fondu knihovny,
    knihovník na příští zastávce
  • 00:28:50 na tom místě, kam vy jako čtenář
    docházíte, vám ji tam přiveze.
  • 00:28:55 Pokud je to kniha, kterou
    ve fondu nemáme a v případě
  • 00:28:58 titulu, který byl vydán tím
    regionálním nakladatelstvím
  • 00:29:03 a byl třeba vydán pro konkrétní
    uživatelskou skupinu
  • 00:29:07 nebo nebyl moc velký náklad,
    tak my vám ji můžeme
  • 00:29:11 prostřednictvím tzv. meziknihovní
    služby v té partnerské
  • 00:29:14 knihovně vyžádat.
  • 00:29:16 Jak se to bude vyvíjet dál?
  • 00:29:18 Když jste mluvila
    o těch komunitních centrech,
  • 00:29:21 jestli ty knihy vytvoří kolem sebe
    nějaké společenské prostředí?
  • 00:29:30 Jestli ta knihovna skutečně může
    mít tu ambici, aby se stala znovu
  • 00:29:35 nějakým kulturním centrem,
    kam si budou chodit lidi
  • 00:29:39 nejen číst, ale i třeba
    za vzájemným kontaktem?
  • 00:29:42 Já jsem přesvědčena, že ji nejen
    mít může, ale že ji má a že ji také
  • 00:29:45 do budoucna mít musí.
  • 00:29:47 Protože dneska je opravdu
    velmi důležité nabídnout lidem
  • 00:29:50 prostor pro setkávání,
    pro komunikaci.
  • 00:29:54 Právě proto, že tohle všechno se
    ohromně zrychluje,
  • 00:29:58 že do toho vstupují ty technické
    prostředky.
  • 00:30:01 A my to vidíme zcela konkrétně,
    protože Městská knihovna nabízí
  • 00:30:06 svým nejen čtenářům,
    ale i návštěvníkům, těm,
  • 00:30:09 kteří se opravdu velmi mylně
    domnívají, že nás nepotřebují,
  • 00:30:13 že do knihovny chodit nemusí,
    že si na tom internetu vše najdou,
  • 00:30:17 nabízíme velmi široké spektrum
    přednášek, setkání s autory,
  • 00:30:22 přednáškových cyklů.
  • 00:30:25 Takže i tyhle věci do té knihovny
    patří a stávají se nedílnou
  • 00:30:28 součástí práce těch knihoven.
  • 00:30:32 Tak co tomu říkáte?
    Máme tady už i na knihy plakáty.
  • 00:30:36 Ano, a co na nás křičí?
    "Mluviti pravdu,? křičí ten plakát.
  • 00:30:40 Co je za tím plakátem?
  • 00:30:42 To nám řekne sám autor.
  • 00:30:44 Tak jak to je s tím MLUVITI PRAVDU?
  • 00:30:51 Já jsem potkal člověka, který mi
    vyprávěl neuvěřitelný bláznivý
  • 00:30:55 příběh a já jsem mu pořád říkal,
    aby mluvil pravdu,
  • 00:30:57 že jinak to pro mě nemá smysl.
  • 00:31:00 Sice nejsem člověk, který píše
    faktografické knihy,
  • 00:31:03 ale romanopisec, který si do toho
    občas i fabuluje.
  • 00:31:07 Já potřebuji znát celé pozadí,
    abych tomu příběhu uvěřil,
  • 00:31:11 abych ho cítil.
  • 00:31:13 A on si pak ze mě dělal legraci,
    tak ty mluv taky pravdu.
  • 00:31:17 Taky se mnou jednej na rovinu,
    nechoď okolo a říkejme si pravdu.
  • 00:31:22 Ta kniha má dvě roviny.
  • 00:31:24 Jednu, kde vyprávím chronologicky
    o tom, jak se narodil ve Vídni
  • 00:31:28 v tramvaji, potom žil v moravském
    katolickém sirotčinci,
  • 00:31:32 potom sloužil v jednotkách SS
    za války, pak sloužil
  • 00:31:37 u maršála Malinovského,
    byl odsouzený k smrti,
  • 00:31:44 seděl na cele se slovenským
    prezidentem dr. Tisem.
  • 00:31:48 Že byl nejmladším krajským
    tajemníkem KSČ, že byl pašerákem,
  • 00:31:53 seděl 20 let v kriminálech...
  • 00:31:56 Až to pokračuje k jeho vysokému
    stáří.
  • 00:32:00 A druhá rovina toho příběhu je,
    že si povídá autor s předobrazem
  • 00:32:04 toho hlavního hrdiny.
  • 00:32:05 Povídají ji v současnosti
    o tom příběhu.
  • 00:32:09 Všechny ty příběhy, když je
    vyprávíte a pak když si to člověk
  • 00:32:12 čte, tak znějí tak fantasticky
    a neuvěřitelně, že si člověk
  • 00:32:16 až říká, zdali jste nenarazil
    na nějakého barona Prášila?
  • 00:32:20 Já jsem chtěl vidět ta místa.
  • 00:32:22 On se zaradoval, pojedeme po mém
    životě! Pak ale byl naštvaný.
  • 00:32:28 Že jsme třeba přijeli do Valdic
    a já se ptám, kde byl tedy
  • 00:32:30 ten hřbitov, kde jste měl pocit,
    že utopili toho generála v rakvi?
  • 00:32:34 A on říká, tady,
    jak jsou ty břízky.
  • 00:32:36 A já jsem tam šel a půl hodiny
    jsem tak chodil a představoval
  • 00:32:38 jsem si, že jsem v tom čase,
    vidím tam znovu ty hroby,
  • 00:32:41 ty dřevěné kříže...
  • 00:32:42 A on na mě řval od auta:
  • 00:32:44 "Co tam děláš, Pepíku, pojď už
    zpátky, tady půl hodiny tvrdnu
  • 00:32:47 jak blbec!? A já jsem říkal:
  • 00:32:49 ?Nech mě bejt, já si to potřebuju
    dostat do hlavy, do pocitů!?
  • 00:32:52 Máte nějaké doklady pro to,
    že to, co on vám navyprávěl,
  • 00:32:56 je pravda?
  • 00:32:57 No, já jsem s ním celý ten život
    oběhal, navštívil jsem sirotčinec.
  • 00:33:01 Dobře, ale to všechno
    jde vymyslet.
  • 00:33:03 Já nejsem historik, takže jsem
    nepátral ve všech archivech.
  • 00:33:07 Stačilo mi, že jsem viděl rozsudky,
    že jsem mluvil s lidmi,
  • 00:33:12 že mně říkal: "Tady pověsili
    toho Novotnýho na kandelábr.?
  • 00:33:19 A opravdu ho tam pověsili.
    To si nemohl vymyslet.
  • 00:33:22 Nemohl si vymyslet svoji službu
    u ruské armády, nemohl si vymyslet,
  • 00:33:27 že byl nejmladším tajemníkem KSČ,
    protože o tom existují záznamy.
  • 00:33:33 Nemohl si vymyslet,
    že byl 20 let v kriminálech.
  • 00:33:35 Ale i kdyby to tak nebylo,
    a já jsem mu uvěřil,
  • 00:33:37 tak už mě to nezajímá.
  • 00:33:39 To je něco jiného, to je pravda.
  • 00:33:40 Tak už mě to nezajímá,
    protože pro mě bylo důležité,
  • 00:33:42 že jsem ho pochopil.
  • 00:33:43 Ale každý máme nějakou hranici,
    za kterou bychom neměli,
  • 00:33:46 a on je pořád skoro za tou hranicí.
  • 00:33:48 A je tam nějaké divné nevědomí,
    které neumím pochopit.
  • 00:33:52 To není zrovna příkladný hrdina.
  • 00:33:54 Já netvrdím, že je to příkladný
    hrdina.
  • 00:33:55 Já nemám rád příkladné hrdiny.
  • 00:33:57 Já nemám rád bílý hrdiny
    a černý padouchy,
  • 00:34:01 já mám rád lidi, kteří jsou z masa
    kostí a jsou pro mě
  • 00:34:03 uvěřitelní a pochopitelní.
  • 00:34:25 Vy myslíte, že se z vás poserem
    nebo co?!
  • 00:34:28 Tak pane Václave, TOBRUK.
  • 00:34:29 Ten film má takovou zvláštní
    literární inspiraci,
  • 00:34:32 proto jste tady.
  • 00:34:34 On má vlastně inspiraci...
  • 00:34:37 Svým způsobem v pozadí toho filmu
    stojí náš společný přítel J. Róna,
  • 00:34:43 výtvarník, protože Jarda se kdysi
    dostal náhodou na horské chalupě,
  • 00:34:46 kam spolu jezdíme, ke knížce
    RUDÝ ODZNAK ODVAHY od S. Crana.
  • 00:34:50 A to byl vítěz z r. 1954,
    ke kterému psal ještě předmluvu
  • 00:34:55 Josef Škvorecký.
    A on to náhodou přečetl,
  • 00:34:58 protože musel zůstat ten den
    na chatě, nemohl lyžovat,
  • 00:35:01 nebylo mu dobře.
  • 00:35:02 Přečetl, přinesl mi to do práce,
    já jsem si to na základě
  • 00:35:05 toho jeho doporučení přečetl.
  • 00:35:07 A ve chvíli, kdy jsem si to
    přečetl, tak jsem se rozhodl,
  • 00:35:10 že to bude jakoby TOBRUK.
  • 00:35:12 Já vždycky říkám, víte, média
    mi podsouvají, že TOBRUK byl
  • 00:35:15 vždycky můj jakýsi sen.
    Nikdy to žádným snem nebylo.
  • 00:35:18 Já jsem nikdy netoužil
    po tom točit film TOBRUK,
  • 00:35:20 ani dokonce válečný film.
  • 00:35:22 Taky jsem mohl přečíst úplně jinou
    knížku a TOBRUK by nevznikl,
  • 00:35:25 vznikl by úplně jiný film.
  • 00:35:27 Ale ve chvíli, kdy já jsem
    tu knihu dočetl, nad ránem,
  • 00:35:30 tak ta emoce byla tak strašně
    silná, že já jsem se rozhodl,
  • 00:35:34 že tohle musí být můj nový film.
  • 00:35:36 Ale z jiné strany, jak se to
    vůbec podařilo uskutečnit?
  • 00:35:39 To je strašně náročný film,
    to se dneska u nás ani nedělá.
  • 00:35:42 Nedělá, no.
  • 00:35:45 Tak jak se to mohlo stát,
    jak jste to dokázal?
  • 00:35:48 No ne, tak ve chvíli, kdy já jsem
    se uvnitř rozhodl pevně,
  • 00:35:53 že to natočím, tak v tu chvíli
    vlastně neexistuje překážka.
  • 00:35:58 Já nevím, jak to mám vlastně říct?
  • 00:36:01 Kdyby to mělo trvat sebedéle,
    tak já se prostě rozhodnu a jdu.
  • 00:36:05 A píšu a sháním peníze a vybírám si
    herce a...
  • 00:36:13 Ne, já si nemyslím, že to je
    v mém případě až tak o tolik větší
  • 00:36:17 rozdíl vůči komukoli z mých kolegů.
  • 00:36:20 Vlastně každý v sobě má
    takovou tu zanícenost
  • 00:36:23 a prostě to chce natočit.
  • 00:36:25 A udělá pro to všechno.
  • 00:36:26 A jak zase říká jiný člen skupiny
    Tvrdohlavých Zdeněk Lhotský,
  • 00:36:29 což mám rád, to je taková jakoby
    úvahová věta aximatického
  • 00:36:33 charakteru - to je strašně
    hezké, musím říct, já to miluju.
  • 00:36:37 On říká, podívej, když se v životě
    někomu něco nepodaří,
  • 00:36:40 tak jsou pouze 2 důvody.
  • 00:36:42 Buď to opravdu nechtěl,
    a nebo na to opravdu neměl.
  • 00:36:47 Co tedy bylo zdrojem?
  • 00:36:50 Zdrojem? Takhle - základní
    inspirací byla ta kniha.
  • 00:36:54 To je jakoby ten pilíř
    nebo kostra.
  • 00:36:57 A to maso, šlachy a nakonec
    i ten krevní oběh nějak jsem
  • 00:37:00 dotvářel na základě své vlastní
    empatie a fantazie, řekněme,
  • 00:37:07 potom na základě rozhovoru
    s těmi veterány - což bylo
  • 00:37:10 pro mě strašně důležité,
    protože mnoho věcí jsem nevěděl.
  • 00:37:13 Ani v těch knížkách se člověk
    spoustu věcí nedočte,
  • 00:37:16 protože tam není tolik
    těch niterných pocitů.
  • 00:37:19 Ale já jsem potřeboval hlavně
    vědět spoustu věcí osobních,
  • 00:37:22 se kterými se oni ani nesvěřují.
  • 00:37:25 Nebo se svěřují svým deníkům
    a ty deníky já jsem četl taky,
  • 00:37:29 protože mi je třeba buď přinesli
    oni nebo hlavně jejich příbuzní.
  • 00:37:32 To byly deníky z té doby,
    co si psali přímo na místě.
  • 00:37:35 A s kým jsi hlavně mluvil?
  • 00:37:37 Já jsem nejvíc mluvil
    s panem plukovníkem Hniličkou,
  • 00:37:41 který žije v Liberci.
  • 00:37:42 Minulý rok dostal na státní svátek
    Řád bílého lva, což je vlastně
  • 00:37:46 nejvyšší státní vyznamenání vůbec.
  • 00:37:48 A potom s panem generálem Hertzem,
    což tenkrát byli kluci
  • 00:37:52 okolo 20 let. Potom pan Perl,
    pak Křístek.
  • 00:37:56 Dneska je jim v průměru 90 let.
  • 00:38:00 Pan Křístek, tady ho máme.
  • 00:38:02 Taky mu vyšla knížka:
    ŠEST LET BEZ DOMOVA.
  • 00:38:05 A jak funguje paměť těchto pánů?
  • 00:38:09 Musím říct, že paměť pánů
    funguje bezvadně. Opravdu.
  • 00:38:14 Někteří z nich jsou duševně
    strašně činní, fyzicky samozřejmě
  • 00:38:18 90 let a víc, to už se podepíše.
  • 00:38:21 Ale psychicky jsou strašně čilí,
    a musím říct,
  • 00:38:24 že jsou strašně vtipní.
    A ještě jedna věc je spojuje:
  • 00:38:28 ti lidé jsou strašně skromní.
  • 00:38:31 A potom je taky spojuje to,
    že o tom ne až tak rádi mluví.
  • 00:38:34 A film pomohl těm knížkám,
    že vyšly, nebo je to náhoda?
  • 00:38:38 Já si myslím, že to pomohlo,
    byť, řekněme billiardovým výrazem,
  • 00:38:43 na buzera. Já jsem samozřejmě ani
    jednu z těch knížek neinicioval,
  • 00:38:50 ale myslím, že ta nakladatelství
    už to od těch autorů měla
  • 00:38:53 připraveno už dávno předtím.
  • 00:38:56 Ale asi pravděpodobně
    ta nakladatelství ve chvíli,
  • 00:38:58 kdy se začalo mluvit o filmu TOBRUK
    v médiích, tak tomu dala zelenou.
  • 00:39:02 Řekli si, ano, když tento film
    bude v kinech, tak to pomůže
  • 00:39:05 i prodeji na tom knižním trhu.
  • 00:39:08 Ten film jste viděli, ten film
    není jakousi prvoplánovou
  • 00:39:11 vlasteneckou agitkou,
    ale přesto jsem měl strach.
  • 00:39:15 Nebo malinko obavy, řekněme,
    že ti veteráni to až tak nepřijmou.
  • 00:39:20 Ale naštěstí ten opak je pravdou.
  • 00:39:23 Tam byly akorát dvě scény,
    se kterými měli trošku problém.
  • 00:39:26 Když je tam ta scéna popravy
    toho italského zajatce,
  • 00:39:29 tak to vlastně říkali, že by to
    neudělali v těch zákopech,
  • 00:39:31 ale před nimi.
  • 00:39:34 Takže ale potvrdili, že se to dělo
    a že ten film nic nekamufluje.
  • 00:39:39 To ne. Oni řekli, ten film
    je pravda na 95 procent,
  • 00:39:43 což je nakonec asi hodně
    dobré ocenění.
  • 00:39:47 Totálně se blíží pravdě a tomu,
    jak to u toho Tobruku
  • 00:39:51 nějakým způsobem bylo.
  • 00:40:00 A co ty, Honzo,
    ty co komu odkážeš?
  • 00:40:02 Nic.
  • 00:40:04 Já tady neumřu.
  • 00:40:18 Všude zde kolem rozhlas.
  • 00:40:20 Ale to není důležité.
  • 00:40:22 Důležité je KRUTÉ STOLETÍ,
    to nás sem přivedlo, že?
  • 00:40:26 Promiňte, já jsem teď úplně
    neslyšel, co jste říkal,
  • 00:40:28 KRUTÉ STOLETÍ?
  • 00:40:30 KRUTÉ STOLETÍ!
  • 00:40:31 Ano, už slyším,
    já jsem poslouchal rádio.
  • 00:40:33 Ale KRUTÉ STOLETÍ, a pak jsou tady
    příběhy 20. století,
  • 00:40:36 jak to spolu souvisí?
  • 00:40:41 Ta kniha se zrodila na základě
    rozhlasového pořadu
  • 00:40:46 PŘÍBĚHY 20. STOLETÍ, které dělá
    Český rozhlas, Rádio Česko.
  • 00:40:49 Je to takový dokumentární cyklus,
    který už běží asi 2 roky
  • 00:40:52 a zaznamenává především -
    proto KRUTÉ STOLETÍ, osudy lidí,
  • 00:40:56 které jsou pohnuté.
  • 00:40:58 Lidí, kteří prožili něco,
    co je pro to 20. století příznačné.
  • 00:41:02 Vy tam ovšem nemáte jen příběhy
    těch obětí, ale taky příběhy
  • 00:41:06 těch jejich mučitelů.
  • 00:41:08 Jaksi součástí toho 20. věku
    a té historie samozřejmě nejsou
  • 00:41:11 jenom oběti nebo odbojáři
    nebo lidé, kteří bojovali,
  • 00:41:14 ale jsou to také ti, kdo stáli
    na straně těch totalit.
  • 00:41:18 Takže jsme se začali zajímat
    o různé důstojníky
  • 00:41:21 Státní bezpečnosti, o prokurátory,
    soudce...
  • 00:41:25 Kolega M. Kroupa, který to se mnou
    dělá, to jsem ještě nezmínil,
  • 00:41:28 to je důležitá informace,
    protože já nejsem jediný autor,
  • 00:41:30 tak natočil např. rozhovor
    s Karlem Vašem.
  • 00:41:33 Prokurátorem, který poslal na smrt
    generála Heliodora Píku.
  • 00:41:37 Karel Vaš dnes žije v domově
    důchodců, v podstatě se
  • 00:41:40 na něj zapomnělo,
    takže ten příběh jsme natočili
  • 00:41:43 a zpracovali do té knihy.
  • 00:41:44 Jakou roli v tom hraje třeba
    osobní paměť těch lidí?
  • 00:41:48 Každý má jinou paměť, jinou
    schopnost si věci zapamatovat,
  • 00:41:52 dokonce funguje zapomínání záměrné.
  • 00:41:58 Tam jde o to, že ta paměť
    je strašně zrádná věc, to je těžké.
  • 00:42:02 Samozřejmě když člověk vzpomíná
    a popisuje věci, které prožil,
  • 00:42:08 kterými prošel - když jsou to třeba
    čeští Židé, kteří prošli
  • 00:42:13 nacistickými koncentráky,
    tak ti lidé v drtivé většině
  • 00:42:16 jsou schopni popsat,
    co viděli a co prožili.
  • 00:42:19 U toho komunismu je to trošku jiné
    v tom, že vy po těch lidech chcete,
  • 00:42:22 aby vám popisovali nejen příběh,
    ale chcete,
  • 00:42:25 aby vám vysvětlovali pohnutky.
  • 00:42:27 Kdybych měl říct, co ta kniha
    obsahuje, tak to nejsou jenom
  • 00:42:29 zločiny komunismu, je tam osud
    Anny Hindrákové a Anny Frankové,
  • 00:42:34 což byly dvě dívky z Prahy,
    které prošly Osvětimí.
  • 00:42:38 Je tam už zmíněný Tomáš Sedláček,
    je tam bývalý generální prokurátor
  • 00:42:42 Karel Vaš, je tam jedna kapitola
    věnovaná kolektivizaci.
  • 00:42:47 To je zase úplně z jiné oblasti,
    kde jsou vzpomínky českých sedláků
  • 00:42:51 z 50. let na to, co prožívali.
  • 00:42:54 Je to prostě kniha o paměti
    a o lidských příbězích,
  • 00:42:56 která zachycuje celé to období
    let 1938 ne až do roku 1989,
  • 00:43:04 ale řekněme do 80. let.
  • 00:43:07 Zaskočilo vás něco?
  • 00:43:10 Já na tohle neumím moc odpovědět,
    spíše tam byly příběhy a vzpomínky,
  • 00:43:15 které pro mě osobně byly velmi
    významné, které mě zaujaly.
  • 00:43:20 Buď tím, jací ti lidé byli,
    to se těžko předává, zaujalo mě,
  • 00:43:23 že ženy vyprávějí mnohem
    zajímavěji než chlapi.
  • 00:43:28 Muži mají tendenci dělat ze sebe
    kovboje, popisovat to všechno
  • 00:43:32 v duchu boje, střetu a tak.
  • 00:43:36 Ty ženské jsou mnohem uměřenější
    a daleko lépe analyzují to,
  • 00:43:41 čím prošli a daleko lépe
    to popisují.
  • 00:43:43 Mají daleko větší úctu k faktům.
  • 00:43:47 A potom příběhy, které pro mě
    byly významné tím, že jsem se
  • 00:43:50 setkal s lidmi, o kterých jsem
    vůbec nevěděl, že ještě žijí,
  • 00:43:54 že jsou na světě a že s nimi budu
    někdy mluvit, nejen o nich číst.
  • 00:43:59 Tady můžu dát jako příklad
    židovskou odborářku Š. Lorandovou,
  • 00:44:03 což je paní, která byla poslaná
    ze Slovenska jako mladá sionistka
  • 00:44:08 do Maďarska.
  • 00:44:09 Tam se stala členkou podzemního
    židovského hnutí,
  • 00:44:12 pomohla spoustě uprchlíků,
    sama se potom dostala do Osvětimi.
  • 00:44:16 Pak se vrátila do Čech
    a usadila se v Praze.
  • 00:44:21 A její příběh je naprosto
    neuvěřitelně dobrodružná věc.
  • 00:44:24 Ona v tom Maďarsku dokázala žít
    asi 2 roky pod falešným jménem,
  • 00:44:29 s cizími papíry, dnes žije
    v Praze na Vinohradech
  • 00:44:33 ve starém činžáku
    a nikdo o ní neví.
  • 00:44:36 Myslím, že jsme byli vůbec první,
    kdo o ní něco natáčel.
  • 00:44:39 A s těmi bolestivými věcmi
    je to tak, že je spousta lidí,
  • 00:44:43 kteří se k tomu nechtějí vracet.
  • 00:44:46 A já je k tomu v řadě případů
    ani nenutím, protože...
  • 00:44:49 Já nevím, co se týká třeba
    Osvětimi, tak narazíte
  • 00:44:52 na pamětníky, kteří tu svoji
    vzpomínku na Osvětim ukončí tím,
  • 00:44:56 že tam přišli, popíšou,
    jak to vypadalo na té rampě
  • 00:44:59 a pak je konec.
    Pak už zase až po válce.
  • 00:45:02 Je to pro ně zážitek tak strašlivý
    a tak frustrující,
  • 00:45:05 že se o něm nechtějí ani bavit,
    nechtějí ho pojmenovávat apod.
  • 00:45:10 Ještě nám řekněte,
    proč jste to začal dělat?
  • 00:45:13 Těžko odpovědět jinak,
    než že mě to zajímalo.
  • 00:45:17 Já jsem se k tomu dostal
    přes ty osudy židovské.
  • 00:45:21 To je motivace moje, protože mě
    to vždycky zajímalo velice.
  • 00:45:24 Už v 90. letech jsem začal natáčet
    některé rozhovory, ovšem dělali
  • 00:45:29 jsme to pro časopis, ne pro rádio.
  • 00:45:33 A pak se objevila ta možnost
    se společností Post Bellum
  • 00:45:38 a s Českým rozhlasem.
    Byl to opravdu zájem o dějiny.
  • 00:45:43 ČTEME A DOPORUČUJEME!
  • 00:45:44 Pamětí literatury jsou podle mého
    soudu slovníky, a tak bych chtěl
  • 00:45:50 tady upozornit na poslední
    2 svazky:
  • 00:45:56 Je to vskutku monumentální dílo,
    které začalo vycházet
  • 00:45:59 už před 23 lety.
  • 00:46:03 Je to asi 7 svazků, 3500 hesel
    a je v tom vlastně obsažena
  • 00:46:09 celá česká literatura debutující
    do roku 1945.
  • 00:46:16 A ještě doplněk k tomu.
  • 00:46:18 Pokud by někdo chtěl rozsáhlejší
    vyprávění o etapě 60. let,
  • 00:46:23 tak je tady nový svazek
    DĚJIN ČESKÉ LITERATURY po r. 1945,
  • 00:46:29 tentokrát věnovaný právě
    60. letům. A nejen v literatuře,
  • 00:46:33 ale taky k přesahům, dramatu,
    k televizní tvorbě, filmu atd.
  • 00:46:41 Takže je to velmi úctyhodné dílo.
  • 00:46:43 A k našemu tématu se např. hodí
    také Exupéryho KAMENY CHRÁMU,
  • 00:46:48 což je výběr z CITADELY
    v překladu V. Dvořákové.
  • 00:46:54 A knihu ilustroval zcela současně
    Jaroslav Róna.
  • 00:46:59 A potom možná něčím se téhle knížce
    podobá i kniha B. Nusky.
  • 00:47:04 Divím se, nebyla nikde oceněná,
    protože mně připadá výjimečná -
  • 00:47:08 PODZIMY A JARA.
  • 00:47:11 A jenom tak, ne náhodou, protože
    jsem si ji nejdříve přečetl,
  • 00:47:15 nalistuji a přečtu jen 1 řádek:
  • 00:47:19 "Žiješ jen touto chvílí,
    aniž jsi schopen běžně vnímat,
  • 00:47:24 že vše, co vidíš a uchopuješ nyní,
    to nenávratně zmizí.?
  • 00:47:32 RUSKO PLNÉ KŘÍŽŮ A. Jakovleva,
    to je knížka, která se čte
  • 00:47:38 opravdu se svíráním v duši.
  • 00:47:41 Jakovlev byl vysoký komunistický
    funkcionář, navzdory tomu
  • 00:47:46 se dostal v 90. letech
    ke zpracování bývalých
  • 00:47:51 komunistických archivů
    v Sovětském svazu.
  • 00:47:54 Vytěžil z toho řadu svazků.
  • 00:47:57 Toto je 1. svazek, který u nás
    vychází v překladu.
  • 00:48:00 Je to svědectví naprosté bestiality
    režimu, jehož on sám byl součástí.
  • 00:48:06 Takže doporučuji, pokud to někdo
    bude číst, kombinovat s něčím
  • 00:48:10 poněkud odlehčenějším.
  • 00:48:13 Já jsem to kombinoval se sbírkou
    Jany Štroblové LAMENT,
  • 00:48:16 ale po pravdě, narazil jsem tam
    na stejnou vůli,
  • 00:48:19 jak svědčí tyhle verše:
  • 00:48:22 "Nic víc na tom není,
    jen, že se to dere dírou do hlavy,
  • 00:48:26 průvan nezapomnění.?
  • 00:48:30 Ale nemusí jít vždycky jen
    o zapomenuté věci,
  • 00:48:33 které by se neměly zapomínat,
    jako byly tyhle drastické,
  • 00:48:37 ale to můžou být taky kouty,
    ZAPADLÉ KOUTY, které mám rád.
  • 00:48:40 Tohle je např. knížka
    z Jizerských hor,
  • 00:48:43 z nakladatelství R. K. - R. Karpaš.
  • 00:48:46 Je o místech Nová Louka,
    Kristiánov - to je historie
  • 00:48:52 a současnost sklářských osad,
    které dneska už vůbec nejsou.
  • 00:48:57 Takže huťmistr Riedel by se ptal,
    co o mně vlastně dneska víte?
  • 00:49:03 A teď J. Hanke, FOTOGRAFIE.
  • 00:49:06 Je tu výběr asi z 20 cyklů,
    které J. Hanke nafotografoval
  • 00:49:12 v několika uplynulých desetiletích.
    Je to skoro až marnotratný výběr.
  • 00:49:18 Některé ty cykly ovšem už vyšly
    samostatně, a je zajímavé,
  • 00:49:21 že ať jsou to fotografie z Hankeho
    rodného Kladna nebo třeba z Francie
  • 00:49:27 nebo z USA, tak jsou si
    velmi podobné.
  • 00:49:31 Je to svědectví právě toho,
    co čas dělá s naším okolím,
  • 00:49:36 co čas dělá s námi.
  • 00:49:38 A např. nejen na anonymních lidech,
    ale také na některých našich
  • 00:49:42 známých současnících.
  • 00:49:45 A nakonec už jen 2 knížky
    z jednoho nakladatelství
  • 00:49:48 Andreje Šťastného.
  • 00:49:50 Jednou je to R. Křesťan -
    JSEM Z TOHO JELEN,
  • 00:49:54 77 fejetonů o údivu.
  • 00:49:56 Což docela souvisí s pamětí -
    umět se divit a nezapomínat.
  • 00:50:01 A potom máme Vánoce na krku:
    STANDA A DŮM HRŮZY!
  • 00:50:05 Napsal A. Goldflam.
  • 00:50:08 A nejsem dítě, trošku jsem
    v tom četl a možná,
  • 00:50:11 že jsem se i bál.
  • 00:50:14 A nakonec HÁDANKA
    a DOBRÁ ZPRÁVA!
  • 00:50:16 Jsou to jako obvykle 2 přesmyčky
    skrývající jména
  • 00:50:19 2 českých spisovatelů.
  • 00:50:22 A jejich autorem je náš divák
    Alois Adam z Vrchlabí.
  • 00:50:25 A první je:
  • 00:50:31 A druhá:
  • 00:50:37 Správné odpovědi zasílejte
    do konce měsíce na adresu:
  • 00:50:51 A 3 vylosovaní luštitelé dostanou
    knihu z nakladatelství Romeo.
  • 00:50:55 A nakonec DOBRÁ ZPRÁVA!
  • 00:50:59 A dobrá zpráva je, že příští díl
    naší revue, už číslo 109,
  • 00:51:02 se bude vysílat v sobotu
    20. prosince a podíváme se v něm
  • 00:51:07 na současnou i minulou
    židovskou literaturu.
  • 00:51:36 Tak co, už můžem jít domů?
  • 00:51:38 -Pojďte.
    -Tak jdem, pojďte.
  • 00:51:47 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
    Česká televize 2008