iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
29. 5. 2019
21:15 na ČT art

1 2 3 4 5

19 hlasů
10990
zhlédnutí

Na plovárně

Libuše Švormová

Česká herečka

26 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Libuší Švormovou

  • 00:00:25 -Dobrý večer.
  • 00:00:27 Když jsem uvažoval o tom,
    jak bych měl charakterizovat dámu,
  • 00:00:31 která svolila,
    že bude naším hostem NA PLOVÁRNĚ,
  • 00:00:35 tak jsem si řekl,
    že ona je vlastně taková fajnová.
  • 00:00:39 Ve všech rolích,
    ve kterých jsem ji viděl,
  • 00:00:41 byla vždycky taková fajnová.
  • 00:00:44 Vždycky jí to slušelo,
    byla hezky oblečená a ty postavy,
  • 00:00:48 které hrála, měly vzdělání
    a chovaly se noblesně.
  • 00:00:53 Většinou.
  • 00:00:55 A tudíž je i velmi fajnové,
    že ji dnes můžeme přivítat
  • 00:00:58 NA PLOVÁRNĚ.
  • 00:01:00 Naším hostem je dnes
    paní LIBUŠE ŠVORMOVÁ.
  • 00:01:03 Dobrý večer.
    -Dobrý večer.
  • 00:01:05 Já jsem nesvolila,
    já jsem potěšena, že tu jsem.
  • 00:01:09 -Jste potěšena?
    -No.
  • 00:01:11 -To abych se snažil.
    To abych se snažil.
  • 00:01:14 Vy jste vlastně převahu
    vaší herecké kariéry prožila
  • 00:01:19 v Městských divadlech pražských.
  • 00:01:21 To teda byla taky
    fajnová společnost.
  • 00:01:23 Když si to člověk představí -
    Václav Voska,
  • 00:01:26 Svatopluk Beneš...
    -Irenka Kačírková.
  • 00:01:29 -Irenka Kačírková,
    Mařenka Rosůlková.
  • 00:01:31 -Pepíček Bek, mladý Rudla Deyl.
    -To musela být krásná společnost.
  • 00:01:35 -Byla, úžasná.
  • 00:01:37 A nás tak jako přijali,
    protože Ornest angažoval tak,
  • 00:01:40 aby soubor byl vyvážený.
  • 00:01:42 Takže vždycky dbal na to,
    aby tam bylo dost starých herců,
  • 00:01:45 střední věk,
    a vždycky když tam přišel
  • 00:01:47 ten mladej,
    tak ho všichni velmi vítali.
  • 00:01:50 Sváťa Beneš třeba,
    ten velmi vítal mladé kolegyně.
  • 00:01:52 -Jo? Vás si Ota Ornest
    našel v Pardubicích, že?
  • 00:01:57 -Ano, to se tak tehdy dělávalo,
    že se přijel podívat
  • 00:02:01 na představení,
    které jsem hrála,
  • 00:02:04 a potřeboval omladit trošku soubor,
    tak se tam přijel podívat.
  • 00:02:09 Nastasju Filipovnu
    jsem hrála v "Idiotovi".
  • 00:02:11 A na hostovací představení potom,
    co jsem hrála
  • 00:02:15 "Dobrého člověka ze Sečuánu",
    tak mě potom angažoval.
  • 00:02:19 -Ale ta vaše cesta k divadlu
    nebyla tak úplně přímočará.
  • 00:02:23 Pokud vím,
    tak vy jste vystudovala UMPRUM.
  • 00:02:25 -No, já jsem takzvaně
    hezky kreslila,
  • 00:02:28 tak jsem šla na UMPRUM
    do Brna na 4 roky.
  • 00:02:31 Tam jsem odmaturovala,
    ale zároveň jsem se tam začala
  • 00:02:35 věnovat takovým těm
    divadelním kroužkům,
  • 00:02:37 recitování básniček a tak.
  • 00:02:40 Takže jsem se nikdy už
    k výtvarnému umění nevrátila.
  • 00:02:44 -Ne?
    -Ne, ne, ne.
  • 00:02:47 Herci malují, to je pravda,
    někteří velmi krásně,
  • 00:02:50 ale já si myslím,
    že jsem neměla takové to úplně
  • 00:02:53 odlišné vidění světa,
    což by měl každý malíř mít.
  • 00:02:57 Jinak se to dá vyfotografovat
    všecko.
  • 00:03:00 Takže už jsem se potom
    k tomu nevrátila.
  • 00:03:03 A taky jsem ani neměla potřebu.
  • 00:03:06 A ani čas,
    protože jsem moc hrála.
  • 00:03:08 -No jo. S kým jste byla v šatně
    v Městských divadlech?
  • 00:03:11 -My jsme měly tzv. krásnou šatnu.
  • 00:03:14 My jsme tam nebyli žádní rivalové,
    rivalky, protože jsme měly všechny
  • 00:03:19 dostatečně příležitostí.
  • 00:03:21 Takže jsem byla s Alenkou Vránovou,
    s Květou Fialovou...
  • 00:03:26 A mohly jsme hrát
    i stejný obor vlastně trošku.
  • 00:03:30 -Trošku jo.
    -No, trošku ano.
  • 00:03:33 Ale pak tam bylo veliké osvěžení,
    Stella Májová,
  • 00:03:36 která byla spíš takový
    žertový princip v té šatně.
  • 00:03:40 Vždycky nám říkala
    takový rozkošnosti jako:
  • 00:03:43 "Dobře vypadáš,
    kde šiješ?"
  • 00:03:47 Ale pánská šatna byla taky,
    to jsme slyšely vždycky,
  • 00:03:50 co tam kluci vyvádějí.
  • 00:03:52 Tam zas byl Vašek Voska
    a Rudla Deyl.
  • 00:03:55 A ti si zase dělali docela jako...
    černý humor pěstovali.
  • 00:04:00 Ale bylo to výborný.
    Mohli si to dovolit.
  • 00:04:03 Všichni byli tak dobří herci,
    že si mohli dovolit
  • 00:04:06 ze sebe dělat srandu.
    -Městská divadla,
  • 00:04:08 to byl takový pro mě
    salónní soubor.
  • 00:04:12 Já jsem si nikdy neuměl
    představit,
  • 00:04:14 že by se tam daly hrát
    třeba takové ty věci z 50. let.
  • 00:04:17 Taky jste to museli hrát?
  • 00:04:20 -No... takovou úlitbu bohům musel
    někdy ten Ornest udělat.
  • 00:04:24 Ale ne, převážně se tam hrála
    buď úplná klasika,
  • 00:04:27 což v té době taky nebylo
    tak úplně,
  • 00:04:29 že se hráli Shakespeare a Moliére.
  • 00:04:33 Anebo on měl ještě za svého
    působení za války v Londýně
  • 00:04:37 spoustu známých tam.
  • 00:04:39 A přivezl třeba hry,
    které se tady vůbec nehrály.
  • 00:04:43 Takový repertoár trošku západní.
  • 00:04:46 A to mu tak jako procházelo.
    Do jisté doby mu to tolerovali.
  • 00:04:51 -Ale takové ty ženy z lidu,
    to vás míjelo, že?
  • 00:04:55 -Tam mě to míjelo úplně.
    -No vůbec, ne?
  • 00:04:59 -No vůbec mě to míjelo.
    Já jenom chci to,
  • 00:05:02 co jste říkal na začátku,
    že jsem hrála vždycky takové nóbl
  • 00:05:06 paní, hodné a tohle,
    tak to zase ne.
  • 00:05:09 Já jsem hrála dost semetrik.
    -To jo.
  • 00:05:11 -To jo, ale nebyly to,
    pravda, lidovky.
  • 00:05:14 -Semetriky byly.
    Ale byly vzdělané a dobře vypadaly.
  • 00:05:18 -Já jsem hrála takzvanou
    "mladou dramatickou".
  • 00:05:22 Ještě pořád ty šablony jsou,
    existují.
  • 00:05:25 Naivka, mladodramatická,
    komická stará.
  • 00:05:29 -No jo, komická stará,
    komická mladá.
  • 00:05:32 -Komická stará.
    K tomu spíš inklinuji teď.
  • 00:05:35 A strašně ráda,
    protože jsem ve své době měla
  • 00:05:38 hrozně ráda Merinku Rosůlkovou.
  • 00:05:40 A vždycky jsem si myslela,
    že budu jednou hrát
  • 00:05:43 podobný repertoár.
    Nebo ne myslela, chtěla jsem.
  • 00:05:46 Chtěla jsem hrát takový repertoár,
    jako hrála ona.
  • 00:05:49 Takový ty trošku potrhlý stařenky.
    -Ona byla roztomilá teda, opravdu.
  • 00:05:53 -Ona byla strašně roztomilá.
    -Opravdu, úžasná bytost.
  • 00:05:56 -Ale ona i v civilu.
    Ona byla...
  • 00:05:59 Já jsem ji třeba nikdy neviděla
    spěchat. Nikdy.-Ne?
  • 00:06:03 -Ne, nikdy.
    Ona vždycky volně všecko.
  • 00:06:06 Když ji volali na jeviště,
    tak ona říkala: "Moment."
  • 00:06:11 Jako kdyby ji mohl slyšet
    z toho ten inspicient.
  • 00:06:14 "Počkej, Mirečku,
    ještě nejsem oblečená."
  • 00:06:17 Byla většinou v kombiné,
    když už měla jít na jeviště.
  • 00:06:20 Úžasná. Do divadla chodila pomalu,
    velmi zvolna.
  • 00:06:24 Nebo stála před divadlem
    a ten šílel tam, že tam není ještě.
  • 00:06:28 A ona říkala:
    "Vždyť já už jsem tady.
  • 00:06:30 Já stojím před divadlem
    se známými."
  • 00:06:33 -Tak jsou takové kolegyně.
    -Jo?
  • 00:06:35 -Ano. S jednou takovou hraju
    už celá léta.-Jo?
  • 00:06:39 -A ta chodí taky ale opravdu
    na setinu vteřiny.
  • 00:06:42 Ale to jenom v případě,
    že je přesvědčená o tom,
  • 00:06:45 že v té scéně je opravdu potřebná.
  • 00:06:48 Když o tom není přesvědčená,
    nepřijde.
  • 00:06:52 -Ježiš, to mně připomnělo,
    že jednou starý pan Steimar,
  • 00:06:55 nějaký mladý kolega mu říkal,
    jestli by se nepřišel podívat
  • 00:06:58 na jeho představení.
    A on říkal: "Mladý příteli,
  • 00:07:02 do divadla já chodím už jen
    na své výstupy."
  • 00:07:05 Mně se líbilo, že neřekl
    "na svá představení".
  • 00:07:08 "Na své výstupy".
    -Výstupy.
  • 00:07:10 Byl v těch Městských v tom pánském
    souboru někdo,
  • 00:07:15 do kterého by byla půlka
    dámského souboru zamilovaná?
  • 00:07:19 -No jo,
    Vašek Voska byl velmi působivý.
  • 00:07:22 Teda nebyl žádnej nevěrník...
  • 00:07:25 -Tak jsem to nemyslel,
    ale prostě jsou chlapi,
  • 00:07:28 kteří mají ten sexeapel.
    -No, měl, měl, měl.
  • 00:07:31 A on měl ještě navíc něco,
    co se bohužel
  • 00:07:34 tak často neuplatnilo,
    on měl úžasný smysl pro humor.
  • 00:07:37 On hrál samé takové
    psychologické těžké role,
  • 00:07:40 ale když potom dostal...
  • 00:07:42 Já jsem s ním sama hrála
    v takové komedii,
  • 00:07:45 která se jmenovala "Rozmarný duch".
  • 00:07:48 A to bylo o muži,
    kterému obě ženy umřely,
  • 00:07:50 Irenka Kačírková a já,
    a obě jsme za ním pak chodily
  • 00:07:53 ho navštěvovat.
    V takových zelených róbách.
  • 00:07:56 Taky se tam zpívalo,
    Irenka hezky zpívala.
  • 00:07:59 A on měl takový dar humoru,
    zrovna v tomhle představení,
  • 00:08:03 že byl okouzlující.
  • 00:08:05 Tak hlavně ho milovaly divačky,
    že jo.
  • 00:08:08 Já si myslím, že on byl v té době
    docela nedoceněný,
  • 00:08:12 třeba filmem nebo televizí.
    On toho zas tolik nenatočil.
  • 00:08:16 -To je pravda.
    -No, ale byl to úžasný herec.
  • 00:08:20 A já jsem se s ním moc
    taky naučila.
  • 00:08:22 Já jsem s ním hrála hru
    ve dvou lidech.
  • 00:08:25 Jmenovalo se to
    "Jsem špatná, špatná ženská".
  • 00:08:28 A to bylo o takové
    jako uvězněné ženské,
  • 00:08:31 za kterou chodil advokát,
    jako že ji bude obhajovat.
  • 00:08:34 A o tom byla celá hra.
  • 00:08:36 A já jsem tam tehdy byla chvíli
    v těch Městských,
  • 00:08:40 a takovouhle příležitost
    jsem dostala,
  • 00:08:43 tak jsem se opravdu učila,
    jak on to dělá,
  • 00:08:47 jak se na tu roli soustřeďuje.
    Úžasně mně pomohl v té době.
  • 00:08:53 -Občas člověk dostane radu
    od kolegy, je třeba jednoduchá,
  • 00:08:57 je to třeba jenom jedna věta,
    ale zůstane vám v paměti
  • 00:09:01 po celý život.
  • 00:09:04 -Tohle, co já si pamatuju,
    to se netýkalo
  • 00:09:06 ani tak moc herectví.
  • 00:09:09 Já když jsem v Pardubicích
    hrála první rok,
  • 00:09:11 tak tam byl ředitelem
    starý pan Dostal.
  • 00:09:14 To byl takový bard českého divadla.
  • 00:09:16 A on tam režíroval Tolstého
    "Živou mrtvolu",
  • 00:09:20 a my jsme tam hrály
    takový sbor cikánek.
  • 00:09:23 Tak jsme se nalíčily,
    dali nám černé paruky,
  • 00:09:27 pak jsme měly šíleně času,
    asi hodinu.
  • 00:09:30 Pak jsme musely přijít
    na děkovačku.
  • 00:09:33 A já jsem se odlíčila,
    protože jsem si říkala,
  • 00:09:35 udělám si strejčka,
    tak se odlíčím.
  • 00:09:37 A on za mnou pak přišel a říkal:
    "Tohle už nikdy nedělejte.
  • 00:09:41 Vždycky na děkovačku musíte přijít
    tak, jak jste tu roli hrála."
  • 00:09:44 Už bych si to od té doby
    netroufla,
  • 00:09:47 i když jsem třeba taky měla role,
    že jsem měla do děkovačky
  • 00:09:50 spoustu času.
    Ne, už nikdy.
  • 00:09:52 -To se dneska tak moc nenosí.
  • 00:09:54 Vůbec, taková ta bázeň
    z toho jeviště,
  • 00:09:58 to už dneska tak moc nefunguje,
    řekl bych.
  • 00:10:01 -To říkal Jirka Krejčík kdysi,
    když režíroval Na zábradlí.
  • 00:10:06 Tak říkal: "Pánové, vy jdete
    tak z ulice rovnou na to jeviště.
  • 00:10:10 Vy se nelíčíte,
    vy tomu nedá...
  • 00:10:13 Podívejte se na pana Chvalinu,
    ten je nalíčenej."
  • 00:10:17 A on říkal: "To jsou játra,
    pane režisére."
  • 00:10:21 Tak to je jenom takový...
  • 00:10:23 Ale princip je v tom,
    o čem mluvíme.
  • 00:10:27 Že to bylo trošku jiný dřív,
    ten přístup.
  • 00:10:30 Samozřejmě že dneska,
    já teď hostuju na Vinohradech,
  • 00:10:35 tak to velké divadlo taky
    chce svoje.
  • 00:10:38 To jo, to já se často jdu podívat
    dozadu, jak jsou dívky nalíčené.
  • 00:10:43 A dobře vím, že tohle je třeba
    ještě málo na tak velké jeviště,
  • 00:10:47 protože jsem nikdy
    na tak velkém jevišti nehrála.
  • 00:10:50 Takže se ještě i teď musím učit.
  • 00:10:53 Já jsem vždycky hrála
    v těch Městských.
  • 00:10:56 A to byla Hybernská,
    v podstatě dost malé divadlo,
  • 00:10:59 ABC dole...
  • 00:11:01 -ABC už je docela kus divadla.
    To už je větší.
  • 00:11:04 -No jo, ale ten prostor
    v tom velkém Vinohradském
  • 00:11:07 divadle je úplně jiný pro herce.
    Úplně.
  • 00:11:10 I ten pohled do toho hlediště
    je jiný.
  • 00:11:12 -Tak ono, když se tam povede něco,
    tak se to jakoby hodně povede.
  • 00:11:16 Ten pocit, když vidíte aplaudující
    publikum v takovémhle sále,
  • 00:11:19 tak je to samozřejmě
    satisfakce veliká.
  • 00:11:23 -To jsem měla to štěstí
    takzvaně, na stará kolena,
  • 00:11:26 opravdu, protože když jsem
    z Městských odešla,
  • 00:11:29 tak jsem potom byla dlouho
    na volné noze
  • 00:11:33 a jenom jsem jezdila na zájezdy.
    Hodně jsme hráli, a hezký hry.
  • 00:11:37 No tak na zájezdech,
    to jsou úplně jiné prostory.
  • 00:11:41 A někdy docela hrozný.
    Kulturáky takzvaný.
  • 00:11:44 Pro Alexandrovce spíš,
    než pro divadlo.
  • 00:11:47 -Ale hlavně ten repertoár
    se tomu musí přizpůsobit.
  • 00:11:50 S "Čekáním na Godota"
    tam moc nepochodíte.
  • 00:11:53 -To ne.
    Myslím, že byly takové pokusy.
  • 00:11:56 Ale myslím,
    že toho záhy zanechali,
  • 00:11:58 když se snažili propasírovat
    tam nějakou vážnější hru.
  • 00:12:01 Ale nemyslím tím,
    že to publikum na venkově
  • 00:12:04 nebo v malých městech
    bývá nějaké horší.
  • 00:12:07 To ne, tam chodí vždycky
    takové to jádro toho města,
  • 00:12:10 které si toho váží,
    že tam to divadlo přijede.
  • 00:12:13 A na rozdíl od "předivadelňovaný"
    Prahy, kde je skutečně divadel,
  • 00:12:19 že já žasnu, že se každý večer
    sejde tolik lidí, že tam můžou jít.
  • 00:12:24 Když obejdete Václavák,
    tak napočítáte devět divadel.
  • 00:12:29 Tak to zas oni tam nemají,
    tam to mají jednou za čas
  • 00:12:33 a váží si toho.
    Je to prima.
  • 00:12:35 Já ještě teď jezdím na zájezdy.
    I když musím říct,
  • 00:12:39 že to hraní mi nevadí vůbec,
    naopak, to mám ráda.
  • 00:12:42 Ale trošku ty dlouhý cesty,
    to už mě začíná trošku...
  • 00:12:45 -Vaším dlouholetým partnerem
    byl Jan Otčenášek, spisovatel.
  • 00:12:49 Vy jste spolu byli asi 19 let,
    nebo kolik?
  • 00:12:52 -No, přesně to víte.
  • 00:12:54 Dneska mě úplně někdy zamrazí,
    když si vzpomenu, že on zemřel,
  • 00:12:59 když mu bylo 54 let.
  • 00:13:01 Čili já jsem ho teď přežila
    o 30 let.
  • 00:13:04 On byl o 10 let starší než já.
  • 00:13:07 Ne že by se mi zdálo,
    že byl starý, že mohl už umřít.
  • 00:13:10 To ne, ale dneska teprve
    si uvědomuju,
  • 00:13:14 jak vlastně strašně mladý
    ten člověk odešel.
  • 00:13:16 -On měl teda úžasný talent
    na to psaní.
  • 00:13:19 To mě zajímá,
    když jste to mohla vidět zblízka,
  • 00:13:21 byl to systematik?
    -Hm.
  • 00:13:23 No, měl bohužel zlozvyk
    u toho psaní, takový,
  • 00:13:27 který mu snad dokonce
    tu chorobu potom urychlil.
  • 00:13:30 On strašně kouřil.
    On vůbec nemohl bez kouření psát.
  • 00:13:34 A to byla jedna za druhou.
  • 00:13:37 A teď já ještě sama jsem nekuřák
    úplný, kouřit ani neumím.
  • 00:13:41 Ale měl takové to,
    že musel napsat denně penzum.
  • 00:13:45 To měl,
    protože to on by se necítil dobře.
  • 00:13:49 -Psal ráno nebo večer?
  • 00:13:51 -Ráno ne, to ne,
    on vstával strašně pozdě,
  • 00:13:54 něco mezi polednem a večerem,
    ale psal.
  • 00:13:57 A psal, i když já jsem chodila
    hrát do divadla, tak vím,
  • 00:14:00 že večer psával.
  • 00:14:02 -On dokázal udělat
    i z tak strašlivého tvaru,
  • 00:14:06 jako byl seriál
    "Jak se máte, Vondrovi",
  • 00:14:10 tak zkraje psal pár dílů on.
  • 00:14:13 A to byl teda dramatický rozdíl
    proti tomu, co přišlo později.
  • 00:14:17 To bylo vidět, že to je fakt někdo,
    kdo psát umí.
  • 00:14:21 -Anebo i ty seriály,
    co napsali s Oldou Daňkem.
  • 00:14:24 "Byl jednou jeden dům",
    to taky byl vlastně seriál.
  • 00:14:27 Vlastně mohl být ještě delší.
    Oni měli v plánu toho víc.
  • 00:14:30 -Jo?
    -No. Tam to skončilo osvobozením.
  • 00:14:33 A oni měli v plánu úžasný díl,
    který se jmenoval
  • 00:14:37 "Vyvlastňování firmy Nerudných",
    a to bylo v osmačtyřicátém roce.
  • 00:14:42 A to bylo nádherné.
  • 00:14:44 Tam se házely skříně
    z těch pater dolů,
  • 00:14:48 protože se nedaly nosit
    do toho dvora.
  • 00:14:50 Ale to jim zakázali samozřejmě.
  • 00:14:53 -Řekl vám, když to psal,
    že tam pro vás má roli?
  • 00:14:57 -To ještě nebylo tak úplně
    všecko jasný.
  • 00:14:59 Oni se pak sešli s Františkem
    Filipem a obsazovali to společně.
  • 00:15:03 -Společně. To jsem se taky chtěl
    zeptat, jestli mu do toho mluvil?
  • 00:15:06 -No ne, to ten František Filip
    třeba řekl: "No ale, ježišmarjá,
  • 00:15:10 to tam snad taky bude hrát Libuška,
    ne, něco?"
  • 00:15:13 A Honza říkal: "No jo,
    tak nějaká ta role snad..."
  • 00:15:16 Tam byla zrovna, ti byli prima,
    ti Nerudných.
  • 00:15:21 -Podle mého to byl snad
    nejfantastičtější casting,
  • 00:15:25 jaký já jsem snad vůbec
    na nějakém seriálu viděl.
  • 00:15:28 Karel Höger, že jo,
    Menšík, Sovák.
  • 00:15:31 -No Höger, samý takový role,
    které ani nikde jinak nehrál.
  • 00:15:36 -Protivu šílenýho.
    Bylo to nádherný.
  • 00:15:39 -Nedbal... A teď ti kluci, Bláha...
    No úžasný.
  • 00:15:43 Tam vlastně byli všechno hvězdy
    v tom filmu.
  • 00:15:46 -No jenom.
    -Kromě mě.
  • 00:15:48 -Jak by.
    -Já jsem toho zas tolik nenatočila.
  • 00:15:52 Když dneska slyším,
    že některé prvorepublikové hvězdy
  • 00:15:55 natočily za rok patnáct filmů,
    tak na mě jdou mrákoty.
  • 00:16:00 No ale ony se ty filmy
    točily rychle.
  • 00:16:03 -Představuju si,
    že když je spisovatel
  • 00:16:06 a má partnerku herečku,
    tak že to svádí k tomu, říct:
  • 00:16:09 "Hele, zkus mi říct tuhle repliku,
    jak to zní nahlas."
  • 00:16:13 Řekl si o to někdy?
  • 00:16:15 -Ne. "Byl jednou jeden dům",
    to byly všecko jeho nápady,
  • 00:16:18 jeho zkušenosti.
  • 00:16:20 Když on zažil v té Melounově ulici
    tohle všecko.
  • 00:16:24 Takže on do toho přinesl
    hlavně tu ideu.
  • 00:16:27 A pak to diktovali.
  • 00:16:29 On to v té době nemohl ani psát,
    protože špatně viděl.
  • 00:16:33 -A komu to diktovali?
  • 00:16:35 -Manželce od Oldy Daňka.
    Ta byla písařka.
  • 00:16:38 -Možná proto to je tak úžasně živé,
    ty dialogy.
  • 00:16:41 To přece sedí úplně senzačně.
    -Možná, to je pravda.
  • 00:16:44 To je velký kumšt,
    napsat dobře dialogy.
  • 00:16:46 Já myslím, že to je chyba,
    že dneska se na to...
  • 00:16:49 Oni si dělali sami scénář
    i ty dialogy,
  • 00:16:53 ale vždyť na to jsou na Západě
    zvláštní lidi,
  • 00:16:56 kteří dělají dialogy extra.
    Nebo dělají gagy ve veselohrách.
  • 00:17:01 Já si myslím,
    že se na dialogy dneska málo dbá.
  • 00:17:05 Mně třeba strašně pomohl Honza,
    když jsem točila takový film,
  • 00:17:10 který nebyl nic moc,
    "Aféry mé ženy" se to jmenovalo.
  • 00:17:14 A byl to takový příběh,
    detektivka taková trošku.
  • 00:17:18 A on potom ty dialogy tam
    tak jako přežehlil takzvaně.
  • 00:17:22 Říkal: "Počkejte,
    co tam říkáš tohle?
  • 00:17:26 Ale tak to se dá říct lepší."
  • 00:17:28 Ani to tam samozřejmě nebylo
    v žádných titulcích, nic,
  • 00:17:32 ale dodalo to tomu někdy...
  • 00:17:34 Třeba s tím Valou jsme měli
    takový vtipný repliky spolu.
  • 00:17:38 A to byly spíš jeho teda.
    -On taky jezdil psát na Dobříš.
  • 00:17:41 -Ano. V té době,
    kdy jsme spolu začli žít,
  • 00:17:45 tak on bydlel na Dobříši.
    Vlastně tam bydlel, nejenom psal.
  • 00:17:49 To totiž ještě zámek patřil
    Svazu spisovatelů,
  • 00:17:52 to až potom jim to vzali,
    po osmašedesátém.
  • 00:17:56 Takže v té době jsme tam
    spolu byli a on tam psal.
  • 00:18:01 Byl tam takový stůl - a tam já
    jsem se taky hodně naučila.
  • 00:18:06 Tam byl takový stůl,
    kde se vyprávěly příběhy.
  • 00:18:11 Jan Drda tam seděl, Pepík Kainar,
    Jiří Fried a samá takováhle jména.
  • 00:18:16 A já jsem tam s nimi mohla sedět
    a poslouchat je.
  • 00:18:20 Tak to bylo úžasný.
  • 00:18:22 -To mě docela překvapuje,
    protože vezměte si,
  • 00:18:25 dneska když se potkají dva komici,
    tak nikdo neřekne nic.
  • 00:18:28 Protože nikdo nechce...
    -...aby mu to někdo nevyfoukl.
  • 00:18:32 -No jasně,
    každý si chrání svůj repertoár.
  • 00:18:36 Že si nezištně říkali příběhy?
  • 00:18:38 -To jsme ale teda dělali
    i v těch Městských.
  • 00:18:41 My jsme nechodili domů.
  • 00:18:43 Teď se po představení letí domů,
    kdežto my jsme šli do toho klubu,
  • 00:18:47 v Abíčku třeba,
    Pepík Zíma si sedl k pianu
  • 00:18:49 a dávaly se příběhy takzvaně.
  • 00:18:52 Protože některé byly už známé,
    tak někdo naopak řekl:
  • 00:18:55 "Hele, vyprávěj to o tom,
    jak tehdy..." A to se dělalo.
  • 00:18:58 Ale to už se teď nedělá.
    Opravdu se to nedělá,
  • 00:19:00 protože někdo pak má takové svoje
    pořady, kde třeba vypráví, že jo,
  • 00:19:04 tak už by to bylo všecko známé.
  • 00:19:07 -Když jste zmínila Josefa Kainara
    a Jana Drdu, jací byli?
  • 00:19:13 -Pepíček Kainar
    byl trošku takovej...
  • 00:19:17 -Melancholik, ne?
    -Ne, on byl náladovka strašná.
  • 00:19:21 Když jsme večer seděli,
    povídalo se a tohle, tak on říká:
  • 00:19:24 "Hele,
    co ty mi furt říkáš pane Kainar.
  • 00:19:27 Budem si tykat, ne?"
    Tak jsme si začli tykat.
  • 00:19:30 A já jsem ráno tam přišla,
    snídalo se a já jsem říkala:
  • 00:19:33 "Ahoj, Pepíčku."
  • 00:19:35 A on se na mě tak podíval a řekl:
    "Každej mi tu tyká."
  • 00:19:39 On byl takovej po ránu
    nerudnej velmi.
  • 00:19:42 Ale pak byl zase roztomilej.
    Měl takový výkyvy nálad.
  • 00:19:46 A Honza Drda byl myslím
    výborný spisovatel.
  • 00:19:49 Třeba "Vyšší princip"
    je dneska jeden z filmů,
  • 00:19:53 který patří ke klenotům.
  • 00:19:57 -On se pak stal takovým tím
    pilířem socialismu.
  • 00:20:01 -To měli smůlu všichni tyhle lidi.
  • 00:20:04 Ale ve svém jádru
    to byl člověk,
  • 00:20:06 který o tom životě,
    ačkoliv umřel taky hrozně mladej.
  • 00:20:09 Oni všichni umřeli
    vlastně hrozně mladí.
  • 00:20:12 Vždyť Pepík Kainar taky zemřel,
    když mu bylo asi 55.
  • 00:20:15 Honza Drda taky myslím
    málo přes 50.
  • 00:20:18 Já nevím, oni se tak nějak
    víc stravovali ty lidi,
  • 00:20:21 i vším tím režimem.
  • 00:20:24 No, vždyť Pepík Kainar,
    toho našli na stole s hlavou ležet,
  • 00:20:29 protože mu hodili na hlavu
    po vpádu Rusů,
  • 00:20:33 že bude on dělat předsedu
    Svazu spisovatelů.
  • 00:20:37 A on vůbec nevěděl,
    jak by se s tím jako... Že jo?
  • 00:20:42 Ty lidi nevěděli,
    jestli můžou úplně být najednou
  • 00:20:46 proti všemu,
    nebo jestli se tomu mají podřídit.
  • 00:20:50 Spousta lidí je odsuzovalo,
    že třeba psali nebo hráli.
  • 00:20:55 Vždyť v té době, já vždycky říkám,
    lidi taky pracovali.
  • 00:20:59 Dělníci pracovali.
    -No jo.
  • 00:21:02 -A všichni museli.
    A ti herci holt hráli.-Hráli.
  • 00:21:06 -Dneska se jim to třeba vyčítá,
    že hráli.
  • 00:21:09 No tak to je taková věc...
  • 00:21:11 -Který ze svých filmů máte ráda?
  • 00:21:14 -No tak já jsem v takovém tom,
    čemu říkáme,
  • 00:21:19 že to je naše stříbro,
    tak tam jsem účinkovala akorát
  • 00:21:23 v malé roli
    v "Marečku, podejte mi pero".
  • 00:21:26 Což si myslím,
    že je krásný film.
  • 00:21:29 A pak jsem dělala moc hezký film
    s Vítkem Olmerem,
  • 00:21:32 který se jmenuje "Jako jed".
    A tam jednu ze svých nóbl semetrik.
  • 00:21:36 Jak jsme mluvili,
    že jako nóbl semetrika jsem
  • 00:21:39 zabránila panu Svěrákovi,
    aby měl milenku, že jo.
  • 00:21:43 -To je můj oblíbený film.
    -Jo?
  • 00:21:46 -Ano, já jsem toho názoru,
    že každý chlap,
  • 00:21:48 který dosáhne padesátku,
    by měl jít povinně
  • 00:21:51 na promítání toho filmu.
    Aby viděl, jak to může dopadnout.
  • 00:21:55 -Já vždycky,
    když jsme se na tenhle film
  • 00:21:59 dívali s manželem,
    tak jak on pak odchází
  • 00:22:02 podél té zdi za tou hospodou,
    tak můj muž říká:
  • 00:22:05 "To je tak smutný."
    -Smutný, strašně.
  • 00:22:09 -No jo, no, je to komedie.
    -Ale to se muselo hrát samo, ne?
  • 00:22:13 -Ale jo, docela jo. A za přispění
    velkého Zdeňka Svěráka.
  • 00:22:16 -Jo? Vstupoval do toho ještě?
    -No ježiš, ten tam vymýšlel věci.
  • 00:22:21 Ten říkal: "Řekněte tam,
    mám známého advokáta."
  • 00:22:24 Tam, jak mu bráním,
    že se teda nerozvede.
  • 00:22:27 "Mám známého advokáta."
  • 00:22:29 A on říkal:
    "Řekněte doktora Držťku".
  • 00:22:31 A já říkám: "To je, Zdeňku,
    snad trošku moc, ne?"
  • 00:22:33 A on říkal:
    "Ne, jen to řekněte."
  • 00:22:36 Já jsem to tam řekla
    a tam to najednou vypadá,
  • 00:22:38 jako že to je dobrý,
    že jako advokát se jmenuje
  • 00:22:41 doktor Držťka.
    -Samozřejmě, že je to dobrý.
  • 00:22:43 A ten slavný výrok,
    který se dost často používá:
  • 00:22:46 "Já mám zítra stání,"
    to je Zdeňkovo.
  • 00:22:49 -Jo?
    -To je Zdeňkovo, no.
  • 00:22:51 Jak já mu říkám:
    "Nic dneska, já mám zítra stání."
  • 00:22:54 Tak tím ta scéna měla skončit.
    -A neřekl vám to předem?
  • 00:22:57 -Ne, neřekl! Neřekl.
    Ale já se naštěstí neodbourávám.
  • 00:23:00 -To je ale těžký teda, udržet.
    -Je, ale já nejsem odbourávací typ.
  • 00:23:04 Já... Ani na jevišti mě někdo
    těžko odbourá.
  • 00:23:08 Já, když někdo začne dělat
    nějaký moc velký legrácky,
  • 00:23:11 tak se spíš tak jako malinko naštvu
    a zůstanu vážná.
  • 00:23:16 -Vy jste měla vlastně docela
    štěstí v tom životě...
  • 00:23:19 -Já úžasný.
    Na všecko.
  • 00:23:21 -Kde jste hrála,
    vaše vztahy...
  • 00:23:24 S vaším současným partnerem
    jste už kolik?
  • 00:23:26 30 let, nebo kolik?-36.
    -36, to je neuvěřitelný.
  • 00:23:30 -No, a to jsem se vdávala
    už hodně po čtyřicítce.
  • 00:23:33 Opravdu,
    pro mě byla rána ztráta toho Honzy,
  • 00:23:37 tak jsem potom měla úžasný štěstí,
    ve které jsem vůbec nedoufala.
  • 00:23:41 Pro mě to byla taková,
    tak jsem si myslela,
  • 00:23:44 tak si ještě dopřeju takovou
    nějakou letní lásku nebo něco.
  • 00:23:48 A přišel takový muž,
    s kterým jsme dodneška
  • 00:23:52 jedno tělo, jedna duše, opravdu.
    -To je klika, když se to stane.
  • 00:23:57 -To je.
    To je čistý štěstí.
  • 00:24:00 -Protože, jestli se nepletu,
    on není od divadla.
  • 00:24:04 -Ne, ale naučil se
    s tou mou profesí sžít.
  • 00:24:08 Nejen, že mu to nevadí,
    ale že ho to zajímá,
  • 00:24:12 že mně pomáhá.
    Už jenom to, že pro mě teď jezdí
  • 00:24:16 do divadla, pořád sem a tam,
    ani si nemůže dát decku.
  • 00:24:21 -To je krásný.
    -A zrovna to jsem chtěla říct,
  • 00:24:24 že momentálně mě teď
    na divadle těší nejvíc,
  • 00:24:28 že mě někde potřebují,
    že tam musím být.
  • 00:24:32 Když je člověk mladý,
    tak to považuje za samozřejmé.
  • 00:24:36 No tak jdu večer hrát.
    A dneska já to oceňuji.
  • 00:24:40 Já vím, všichni jsme nahraditelní,
    kdybych nebyla,
  • 00:24:44 tak to bude hrát někdo jiný,
    ale v pět hodin odpoledne,
  • 00:24:48 kdybych do toho
    Vinohradského divadla nepřišla,
  • 00:24:51 tak se nebude hrát.
    A já tam přijít musím.
  • 00:24:54 Pro mě je to prima.
  • 00:24:56 Já to cítím jako zodpovědnost,
    ale taky,
  • 00:24:59 že člověk ještě někam jako patří.
  • 00:25:02 To je fajn,
    to je takový prima pocit.
  • 00:25:04 -Kolik hrajete představení měsíčně?
  • 00:25:07 -A to já nehraju tak moc.
    Mně to teďka už stačí.
  • 00:25:09 Já takový to,
    že jsme stávali u fermanu
  • 00:25:12 a když jsme nebyli obsazení,
    tak jsme byli zoufalí,
  • 00:25:15 tak to už ne.
    Já jsem taky ráda doma.
  • 00:25:17 Hlavně jsem ráda
    s tím mým manželem,
  • 00:25:20 že můžeme někam vyjet.
  • 00:25:22 My strašně rádi třeba
    někam vyjedeme ven
  • 00:25:25 a jsme někde třeba pět dní
    v nějakém penzionku nebo tak.
  • 00:25:28 Teď jedeme zrovna třeba
    do Rájeckých Teplic,
  • 00:25:31 ponořit se do teplé vody
    na pár dní.
  • 00:25:35 Ale nás baví stejné věci.
    My i chuť máme na to,
  • 00:25:39 když si říkáme,
    co budeme mít k obědu,
  • 00:25:42 tak máme většinou chuť na to samé.
    To je klika.
  • 00:25:46 -Jsem rád, že ještě dříve,
    než se ponoříte
  • 00:25:50 v Rájeckých Teplicích
    do teplých pramenů,
  • 00:25:52 jste se ponořila do našeho
    plovárenského bazénku.
  • 00:25:56 Děkuju moc, že jste přišla, díky.
    -Já děkuju, že jsem tu mohla být.
  • 00:26:00 -Dnes byla naším hostem NA PLOVÁRNĚ
    paní LIBUŠKA ŠVORMOVÁ.
  • 00:26:06 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2019

Související