iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
3. 4. 2019
22:10 na ČT art

1 2 3 4 5

9 hlasů
15709
zhlédnutí

Na plovárně

Antonín Procházka

Herec, dramatik, scenárista a divadelní režisér

26 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Antonínem Procházkou

  • 00:00:25 -Dobrý večer.
  • 00:00:27 Jsou přezdívky lichotivé,
    a přezdívky méně lichotivé.
  • 00:00:31 Náš dnešní host má
    tu lichotivou přezdívku.
  • 00:00:35 Říká se mu totiž plzeňský Moliére.
  • 00:00:38 A právem, protože bychom dneska
    těžko našli nějakého žijícího
  • 00:00:43 autora divadelních her,
    jehož kusy by se hrály
  • 00:00:46 ve více divadlech než právě věci
    našeho dnešního hosta.
  • 00:00:51 Všecky ty hry jsou komedie,
    protože on se rád dívá
  • 00:00:54 na svět s nadhledem.
  • 00:00:56 A taky se rád dívá sám na sebe
    s nadhledem,
  • 00:00:58 což je výborný základ pro rozhovor.
  • 00:01:01 Vítám NA PLOVÁRNĚ
    ANTONÍNA PROCHÁZKU.
  • 00:01:04 Tak dobrý večer, ahoj.
    -Dobrý večer.
  • 00:01:06 -Ty jsi vlastně dramatik, viď?
    Ty jsi dramatik.
  • 00:01:09 -No zní to hrozně.
    -Zní to lichotivě, ne?
  • 00:01:12 -Takhle, spíš kdosi napsal,
    že jsem komediograf.
  • 00:01:16 Což je lepší možná.
    -Ono pro to není slovo.
  • 00:01:19 Já jsem uvažoval,
    jak se nazývá autor komedií?
  • 00:01:22 A musí se říct autor komedií.
  • 00:01:24 Nic jiného,
    nějaký termín pro to...
  • 00:01:26 -Dramatik nejde.
    -Není, že?
  • 00:01:29 Máš nějakou evidenci,
    v kolika divadlech se teď hrajou
  • 00:01:32 tvoje hry?
  • 00:01:34 -Tak přesnou evidenci...
    Asi v šesti bych řekl.
  • 00:01:37 -V šesti divadlech?
  • 00:01:39 -Nebo šest mých her
    je na repertoáru teď. No.
  • 00:01:42 -To je krásný pocit,
    když jsi doma a víš,
  • 00:01:46 že je půl osmé
    a že za tebe už někdo pracuje.
  • 00:01:49 -Ano,
    to jsou takzvané vyválené peníze.
  • 00:01:53 Ráno se probudíš a pod polštářem
    už máš... To říká Petr Nárožný:
  • 00:01:57 "To jsou vyválený peníze, Toníku."
  • 00:01:59 -Kolik ty máš těch her, třináct?
    Poslední stav jsem slyšel třináct.
  • 00:02:03 -Jo, jo. No komedií,
    jako činoherních, je asi třináct.
  • 00:02:07 Ale pak je pár takových hudebních
    věcí, co jsem ještě dělal.
  • 00:02:11 Napsal jsem s Kryštofem Markem
    jazzovou operetu.
  • 00:02:16 Kolem dvaceti asi,
    všechno dohromady,
  • 00:02:18 ale kdo by to počítal?
  • 00:02:20 -To jsou nervy,
    premiéra komedie, ne?
  • 00:02:23 Protože když se hraje tragédie,
    tak lidi jsou potichu
  • 00:02:26 a plus minus nějak odejdou.
    Ale když se hraje komedie...
  • 00:02:30 -To jo.
  • 00:02:32 -A je ticho.
    Zažils to někdy?
  • 00:02:34 -Tak ne úplně takhle,
    že by bylo dvě hodiny ticho, to ne.
  • 00:02:39 Ale zažil jsem mnohokrát,
    že jsem vsázel,
  • 00:02:43 tohle bude zaručenej bourák,
    a je to takovej jenom šumíček.
  • 00:02:47 A pak najednou se lidi smějou
    úplně něčemu...
  • 00:02:50 Já si říkám, sakra,
    čemu se smějou?
  • 00:02:52 Já už jsem kolikrát chtěl
    zastavit hru.
  • 00:02:55 Tam se vždycky smáli
    na jednom místě v jedné hře,
  • 00:02:57 a já jsem nevěděl proč.
    -A co to bylo za místo?
  • 00:03:00 -Ve hře "Fatální bratři".
  • 00:03:02 A já jsem přišel na jeviště
    a měl jsem dvě takový igelitky.
  • 00:03:05 A lidi se začali smát.
  • 00:03:07 A já jsem se vždycky koukal,
    jestli jsem zapnutej,
  • 00:03:10 nebo co se děje?
  • 00:03:12 A jednou jsem zastavil tu hru,
    někde jsme hráli, a povídám:
  • 00:03:16 "Prosím vás, nezlobte se,
    tady na tomto místě
  • 00:03:18 se vždycky lidé smějí,
    a já nevím čemu.
  • 00:03:21 Čemu se smějete?"
    A bylo úplný ticho.
  • 00:03:24 -Ticho?
    -Ticho.
  • 00:03:26 Povídám: "Čemu jste se smála?"
    Ona říkala: "Vám."
  • 00:03:29 Já nevím, proč?
  • 00:03:31 Vůbec nevím, proč.
    Neřekli mi to.
  • 00:03:34 A neměl jsem se ptát,
    poněvadž od té doby
  • 00:03:36 byli ty lidi potichu.
    A báli se, že je zase vyvolám.
  • 00:03:40 -Ale zase to člověk má udělat,
    že když mu to vrtá hlavou...
  • 00:03:44 Ty si to můžeš dovolit,
    koneckonců, je to tvoje hra,
  • 00:03:48 tak si s tím můžeš dělat,
    co chceš.
  • 00:03:50 Což je teda dráždivé,
    že člověk může shodit najednou
  • 00:03:54 ten příběh a jít se publika
    na něco zeptat.
  • 00:03:58 -Já vím, ale...
    No já to nedělám.
  • 00:04:01 -Neděláš to?
    -Ne, to bylo jen tak výjimečně.
  • 00:04:03 Akorát třeba když zvoní mobilní
    telefon, tak to zastavíme třeba:
  • 00:04:08 "Klidně si to vyřiďte,
    my máme času dost."
  • 00:04:12 Nebo řeknu tu básničku
    Karla Plíhala:
  • 00:04:14 "Dětem, které zlobily,
    rozkopeme mobily."
  • 00:04:16 Nebo něco takového obyčejně.
  • 00:04:19 -Ale to je velká záhada,
    čemu se lidi smějou a proč.
  • 00:04:23 -Ano.-Další věc je, v divadle,
    to znáš, přijde alternace,
  • 00:04:27 přijde jiný herec.
    Říká stejnou repliku,
  • 00:04:31 a podle mého názoru ji říká
    úplně stejně jako ten předchozí.
  • 00:04:35 U toho předchozího se lidi smějou,
    můžou se zbláznit.
  • 00:04:39 Přijde další,
    udělá podle mého názoru totéž,
  • 00:04:42 a je ticho.
  • 00:04:44 -Jsou herci,
    kteří mají komediální nerv v sobě.
  • 00:04:48 A ti se objeví na jevišti
    a jsou komický.
  • 00:04:53 Pak přijde herec,
    který nemá tento komediální dar.
  • 00:04:57 A může říkat úplně
    ten samý vtip, a ticho.
  • 00:05:00 To je dar.
    To je zkrátka komediální dar.
  • 00:05:03 -Někteří nejsou vtipní,
    jsou veselí.
  • 00:05:06 -No...
    A to ještě jde.
  • 00:05:09 Horší je,
    když jsou trapný.
  • 00:05:12 On tam přijde...
    Ježišmarjá.
  • 00:05:14 -Jak to snášíš,
    když jdeš na premiéru svojí hry
  • 00:05:18 někam jinam se podívat?
    -Aha.
  • 00:05:20 -No, to mě zajímá.
    -To je divný.-Divný.
  • 00:05:24 -Hodněkrát jsem byl zklamanej,
    protože člověk už to má udělaný.
  • 00:05:28 Ale teď to samozřejmě nemůžeš
    těm lidem říct.
  • 00:05:31 Já jsem třeba byl nedávno
    ve Wroclawi.
  • 00:05:34 A dávali tam moji hru
    "S tvojí dcerou ne".
  • 00:05:37 A ta hra začíná tím,
    že se manželé dívají na televizi,
  • 00:05:40 nebo ona, manželka,
    a za ní jde manžel,
  • 00:05:43 má na sobě punčochu
    a jde ji jakože zabít.
  • 00:05:47 Je to dramatický, ona kouká
    a teď se napřáhne, upadne.
  • 00:05:52 Ona řekne: "Prosím tě,
    musíš mě zrovna rušit teď,
  • 00:05:55 když se dívám na televizi."
    Oni si tak jako zpestřujou večery.
  • 00:05:58 -Jo.-Jo? No.
    Sedím ve Wroclawi v 1. řadě,
  • 00:06:01 otevře se opona,
    paní kouká na televizi
  • 00:06:04 a najednou se za ní objevila opice.
  • 00:06:07 Opice, normálně opice,
    ocas, celá opice.
  • 00:06:10 Měla mačetu obrovskou.
    A já jsem zíral, co bude?
  • 00:06:14 Lidi se hrozně smáli
    a pak jsem se s nima bavil.
  • 00:06:19 A ta opice tam skákala,
    hrozný věci dělala.
  • 00:06:23 A oni pak mi říkali,
    že hrozně mají rádi český humor,
  • 00:06:27 že je takový jemný.
    Že to by u nich nezabíralo.
  • 00:06:30 Tam se musí do toho šlápnout.
  • 00:06:33 No tak prosím, tak jsem uznal,
    že v Polsku jemný vtip nezabírá.
  • 00:06:38 -Ale když chce někdo dělat
    tvoji hru,
  • 00:06:41 tak ty mu musíš dát svolení, ne?
    Podmiňuješ něčím to svolení?
  • 00:06:44 -Ne, ne, ne.
    -Řekneš, dělejte si s tím...
  • 00:06:47 -Hrajte si to, jak chcete.
    Hlavně mě nezvěte, prosím vás.
  • 00:06:51 -Ptám se proto,
    že jsme tu měli Jiřího Kyliána
  • 00:06:54 před pár měsíci,
    ten to teda prověřuje.
  • 00:06:58 -Tak to je asi něco jiného.
  • 00:07:00 -Ten soubor musí mít dispozice,
    nějaké kvality,
  • 00:07:02 a pak teprv dostane svolení,
    že to může hrát.
  • 00:07:05 -Moje hry hodně hrají
    amatérské soubory.
  • 00:07:09 A tam bych asi narazil,
    kdybych...-No jo.
  • 00:07:13 -Oni kolikrát mi píšou,
    že nemají moc peněz a tak,
  • 00:07:16 takže po nich...
  • 00:07:18 -No ne kolikrát,
    to píšou vždycky.
  • 00:07:21 -Vždycky ne,
    ale tak já jim to tak jako...
  • 00:07:24 -No ale, když jdeš
    do profesionálního divadla,
  • 00:07:27 napadne tě něco?
  • 00:07:29 Nikdy nejdeš za režisérem,
    že bys mu řekl, hele,
  • 00:07:31 tohle bych...
    -Ne, to vůbec ne. Ne, ne, to ne.
  • 00:07:34 -A už tam nikoho nepošleš,
    viď, do toho divadla na to?
  • 00:07:38 -Ne, tak víš co,
    já čím jsem starší,
  • 00:07:42 tím už jsem takovej jako
    smířlivější s tím.
  • 00:07:45 Když to publikum to baví
    a když to hrají, já nevím,
  • 00:07:49 v Opavě, Olomouci,
    oni mají svoje publikum.
  • 00:07:52 A znají to svoje publikum,
    vědí, jak na ně,
  • 00:07:56 tak já jim do toho nemluvím.
  • 00:07:58 -Když to píšeš,
    směješ se tomu sám?
  • 00:08:01 -Ano.
    -Jo? Stane se, že...
  • 00:08:04 -Není to tak,
    že bych se popadal za břicho,
  • 00:08:07 ale věřím, že když...
  • 00:08:09 Já jsem takovej vlastně
    průměrnej divák, bych řek'.
  • 00:08:13 Nejsem intelektuál v tom smyslu,
    že bych koumal, co a jak.
  • 00:08:18 Tak já si říkám,
    když to přijde směšný mně,
  • 00:08:21 tak to přijde směšný
    zřejmě většině lidem.
  • 00:08:24 -Ale to je radost,
    když člověka napadne něco,
  • 00:08:27 co ho samotného pobaví, viď?
    -Ano.
  • 00:08:29 -Máš nějakého kontrolního
    posluchače?
  • 00:08:32 -No svoji dramaturgyni,
    Mášu Celtovou,
  • 00:08:35 které to vždycky dávám.
    -A z rodiny nikoho?
  • 00:08:38 -Ne, to vůbec.
    Moje žena nechodí ani na premiéry.
  • 00:08:42 Ta přijde a vždycky říká:
    "Až to budete umět."
  • 00:08:45 -Já občas píšu takový sloupky
    a dám to vždycky Markétě přečíst.
  • 00:08:50 A třeba si stoupnu tak,
    aby mě neviděla.
  • 00:08:53 A teď tak jako poslouchám.
  • 00:08:55 A když slyším, že se zasměje...
    -tak seš strašně šťastnej.
  • 00:08:59 To je rajská hudba.
  • 00:09:02 -Pak nakoukneš a zjistíš,
    že čte něco jinýho.
  • 00:09:05 -To by bylo hrozný.
    -Starej Dikobraz třeba.
  • 00:09:07 -Že si čte tvoji hru.
    -Víš, co je hrozný ještě?
  • 00:09:11 Na první čtený jsou herci
    a teď poprvé čtou tu tvoji hru.
  • 00:09:14 A teď ty se s tím píšeš
    a myslíš si,
  • 00:09:17 že už to mají nastudovaný.
  • 00:09:19 Oni si teprve trhaj ty stránky,
    jak jsou slepený,
  • 00:09:22 teď to tam koktaj,
    nikdo se nikdy nezasměje.
  • 00:09:25 To je utrpení.
  • 00:09:27 Oni to čtou tím mono...
    Jak ten Karel Čapek o tom psal,
  • 00:09:30 jak trpí ten autor,
    tím monotónním hlasem, unaveně.
  • 00:09:34 Teď ten text klopýtá.
  • 00:09:36 Nikdo nezasvěcenej nevěří,
    že za měsíc se z toho stanou
  • 00:09:40 jiskřivé dialogy,
    jak kalná řeka to jde.
  • 00:09:44 -A pak,
    jak se vždycky těší ze škrtů.
  • 00:09:47 Herce vždycky potěší škrt.
    -Strašně, ano.
  • 00:09:51 -Největší radost je,
    když herec dostane pokyn,
  • 00:09:54 tuhle stránku si škrtněte.
    A to je...
  • 00:09:57 -Nádhera.
    -...nádhera.
  • 00:09:59 A autor vidí, že právě padla dost
    zásadní stránka k pochopení děje.
  • 00:10:04 -Já vím, že jsme třeba zkoušeli
    Václava Havla.
  • 00:10:07 Tak on říkal:
    "Ani slovo nesmíte škrtat.
  • 00:10:09 A když, tak já o tom rozhodnu,
    který." Já tohle to nemám.
  • 00:10:13 Ono se to totiž při tom zkoušení
    samo nabízí, že se projeví věc.
  • 00:10:18 Když píšeš komedie,
  • 00:10:20 tak jediným kritériem pro tebe
    je smích diváků.-Jasně.
  • 00:10:24 -Publikum je ten poslední partner,
    který teprve rozhodne a určí,
  • 00:10:28 co a jak.
  • 00:10:30 Během toho zkoušení
    jsou to vlastně ti herci.
  • 00:10:33 Jo, čemu se zasměje,
    nebo když se na to koukaj kolegové.
  • 00:10:36 A když vidím, že ten vtip nezabírá,
    tak pryč s tím.
  • 00:10:40 Vůbec tuhle tu mateřskou takovou,
    tohle tam nesmí být, to nemám.
  • 00:10:45 -Ani kreativita herců
    tě občas neděsí?
  • 00:10:48 Protože někdy... Co?
  • 00:10:50 -Obsadil jsem si herce,
    kteří mají nápady
  • 00:10:53 a nebojí se je použít?
    -Ano.
  • 00:10:55 -Ne,
    já mám naopak rád kreativní herce.
  • 00:10:59 A dost mě unavuje,
    když všecko musíš vysvětlit, říkat.
  • 00:11:04 Já bych byl nejradši,
    kdyby si to přečetli,
  • 00:11:07 hned věděli jak a co.
    Já rád pracuju rychle.
  • 00:11:11 Je zvláštní,
    že se mi málokdy stane,
  • 00:11:15 že bych ještě během těch repríz
    něco měnil.
  • 00:11:19 To třeba teď hrajeme
    asi 18 let už "S tvojí dcerou ne",
  • 00:11:23 kde hraje hlavní roli Petr Nárožný.
  • 00:11:26 Tak ten je velmi kreativní,
    ten si tam vymýšlí různý...
  • 00:11:30 Vždycky mi říká:
  • 00:11:32 "Toníku, tak jsem vám tam
    naházel ty třpytky."
  • 00:11:36 Do toho textu, jo.
  • 00:11:38 Ale on svému diváku rozumí,
    to je perfektní.
  • 00:11:41 A pak to tam ale nechá.
    Když ví, že to zabere,
  • 00:11:45 tak pak to hraje
    dalších pět let takhle.
  • 00:11:48 -Jo, tak to má logiku.
    Když to funguje, tak jo.
  • 00:11:51 -Ale on tam má jeden vtip,
    kterej nikdy nezabral,
  • 00:11:54 ale hrozně se to drží.
    Říká: "Leden...
  • 00:11:57 To zemřel Vladimír Iljič Lenin
    a celý svět posmutněl."
  • 00:12:01 Nikdy se tomu nikdo nezasmál,
    ale on to vždycky...
  • 00:12:04 -Ale to je dobrá věta.
    -Mně to přijde legrační.
  • 00:12:07 -Jo, já to taky chápu,
    to bych tam asi taky nechal.
  • 00:12:10 -Ale tam je vždycky ticho
    jak na Šumavě. Mrazivý ticho.
  • 00:12:14 -Já myslím, že není nutný,
    aby se ten divák pořád smál nahlas.
  • 00:12:17 -Ne, ne. Kdo to říkal,
    že stačí jeden jedinej divák
  • 00:12:21 a ten vtip má smysl.
    -Jo?-No, tak...
  • 00:12:23 -Určitě to někoho potěší.
    Mě by třeba taková věta potěšila.
  • 00:12:27 -Ano, jsou takový.
  • 00:12:29 -U tebe spousta těch věcí vzniká
    tak jakoby, že to život přinese.
  • 00:12:32 -Říkáš to úplně přesně.
    -Viď?-Totiž takhle.
  • 00:12:35 Já mám vystudovanou
    obchodní akademii.
  • 00:12:37 Ještě jeden takový týpek tam byl,
    seděl přede mnou,
  • 00:12:40 nějakej Jura Pavlica,
    můj spolužák.
  • 00:12:43 To bylo taky jasný,
    že nebudem tohle to.
  • 00:12:45 Tak já šel na DAMU,
    on se věnoval hudbě.
  • 00:12:48 A tak jsem teda byl jako herec.
  • 00:12:51 A kdyby mě bývala dramaturgyně
    nevyzvala,
  • 00:12:54 ať zkusím něco napsat,
    tak bych vůbec netušil,
  • 00:12:58 že jsem toho schopen.
  • 00:13:00 Pak jsem tedy napsal
    ty "Klíče na neděli".
  • 00:13:03 Teď to režírovala
    Kristýna Taberiová.
  • 00:13:06 Já jsem totiž chtěl,
    když to napíše chlap,
  • 00:13:08 aby to režírovala ženská,
    aby tam byl ten dvojí pohled.
  • 00:13:11 -Prosím tě.
    A funguje to?
  • 00:13:13 -No to byla vztahová věc,
    nevěry a tak.
  • 00:13:16 A já jsem si říkal,
    aby to nebyl jeden jediný pohled
  • 00:13:18 chlapa, že když to bude
    režírovat ženská,
  • 00:13:21 že to bude zajímavější.
  • 00:13:23 Já, protože když to člověk napíše,
    tak už máš takovou
  • 00:13:27 jasnou představu,
    jak by to mělo vypadat.
  • 00:13:31 Takže jsme se tak jako dohadovali:
    "Počkej, takhle ne."
  • 00:13:34 A hudbu jsem si představoval
    jinak atd.
  • 00:13:37 Takže příště, pro jistotu jsem to
    začal už režírovat já.
  • 00:13:40 Ale ne, že bych se do toho cpal,
    ale bylo to pro mě snadnější.
  • 00:13:44 -Přirozený.
  • 00:13:46 -Než se dohadovat s někým
    a přesvědčovat ho o tom.
  • 00:13:49 Takže tak já jsem se
    dostal k režiím.
  • 00:13:51 Těch svých činoher,
    a teď najednou režíruju
  • 00:13:55 takový ty velký muzikálový
    produkce a tak.-No jo!
  • 00:13:59 -Takže to se tak vlastně pomalinku
    nabalovalo.
  • 00:14:03 Ale nikdy jsem nechtěl
    být ani autorem, ani režisérem.
  • 00:14:06 Ani nakonec hercem.
  • 00:14:08 -Občas mají herci takové,
    jak bych to řek,
  • 00:14:11 takové alergie na některé věci,
    které dělají režiséři.
  • 00:14:15 Režiséři dělají určité věci,
    a herci je nesnášejí.-Přesně.
  • 00:14:20 -Mě zajímá,
    jestli když jsi začal režírovat,
  • 00:14:22 jestli ses přistihl při tom,
    že to taky děláš?
  • 00:14:25 -No, o to nejde, přistihl,
    ale já dobře vím,
  • 00:14:28 co si ti herci myslí.
  • 00:14:30 Protože jsem taky...
  • 00:14:33 Jak předstírají takový zájem,
    že si myslej o... Jo?
  • 00:14:38 Všechny ty finty znám.
    -Znáš, ano.
  • 00:14:41 -Z pozice i těch herců.
  • 00:14:43 A zase, když jsem herec,
    tak zase ty finty těch režisérů.
  • 00:14:47 To je jakási výhoda,
    že já znám obě ty strany barikády.
  • 00:14:51 Když třebas... hraje,
    a to už jsou aranžovací zkoušky,
  • 00:14:55 kdy už by měl znát text,
    a teď najednou prázdno.
  • 00:14:59 Ty se na něj podíváš jako režisér,
    já vím, že on zapomněl text,
  • 00:15:04 a on udělá...
    Nápovědka mu napoví a on řekne:
  • 00:15:08 "Ne, já vím.
  • 00:15:10 Já jenom přemýšlím, prosím vás,
    pane režisére, stál jsem tady?"
  • 00:15:14 Víš, hodí to úplně jinam.
  • 00:15:16 A já řeknu: "No jasně,
    stojíš dobře, v pohodě."
  • 00:15:19 A to vím,
    že si tuhle situaci vymyslel.
  • 00:15:22 A nebo zase vím,
    že když to sleduje režisér,
  • 00:15:25 já hraju jako herec,
    a on se na mě dívá takovým
  • 00:15:28 tím pohledem...
    A pak to skončí.
  • 00:15:31 A on, protože je psycholog,
    někteří, tak řekne: "Výborně."
  • 00:15:35 Ale já vím, že to bylo špatný,
    ale on ti řekne:
  • 00:15:38 "Fajn, dobrý, jenom poznámečku."
    A pak ti půl hodiny, rozumíš.
  • 00:15:42 -Půl hodiny tě drbe potom.
    Přesně tak, ano.
  • 00:15:45 Když jdeš na zkoušku a režíruješ,
    děláš si nějakou přípravu,
  • 00:15:50 jakoby režijní?
    -Určitě.
  • 00:15:52 -Děláš si?
    -No jéje.-Aha.
  • 00:15:54 -Já nepočítám s tím,
    že bude mít někdo nápad.
  • 00:15:57 Raději.
    -To je správný.
  • 00:15:59 -Ano, takže si to všecko připravím
    a říkám si,
  • 00:16:02 v nejhorším to nazkoušíme takhle.
  • 00:16:05 Takže já si i nakreslím všechny
    ty pohyby postav tam.
  • 00:16:10 A potom, protože se tě neustále
    všichni na cosi ptají.
  • 00:16:15 Čím děláš větší produkci,
    ty muzikály,
  • 00:16:19 na jevišti je čtyřicet lidí,
    kolem je dalších čtyřicet,
  • 00:16:22 odpovídáš denně
    na dva tisíce otázek.
  • 00:16:25 A musíš na ně znát odpověď.
  • 00:16:27 A když neznáš,
    tak si to musíš bleskově vymyslet.
  • 00:16:30 Na to se musíš dobře připravit.
    Přijde rekvizitář, že jo:
  • 00:16:34 "Mám tenhle hrníček,
    nebo tenhle hrníček?"
  • 00:16:36 Ty musíš: "Tenhle hrníček."
    -A hned, hlavně rychle.
  • 00:16:39 -A hned, jak kdybys to věděl.
    -Ano, musíš...
  • 00:16:41 -A pak teprve koukám,
    ježiš, co jsem to vybral?
  • 00:16:44 Já jsem blbej.
  • 00:16:46 -Ale tak ty s muzikály nemůžeš
    mít velký problém,
  • 00:16:49 protože ty to máš v rodině.
  • 00:16:51 Tatínek byl muzikant, dirigent.
  • 00:16:53 -Tatínek byl dirigent
    ještě za první republiky.
  • 00:16:55 -Právě, já jsem koukal,
    tatínek se narodil 1901, že jo?
  • 00:16:58 -Ano, on byl v angažmá
    s Oldřichem Novým v Brně.
  • 00:17:01 Já jsem z Kroměříže.
  • 00:17:03 Taky když jsem přijel do Prahy,
    tak jsem měl doporučující list
  • 00:17:06 pro Oldřicha Nového.
  • 00:17:08 Byl jsem za ním v divadle,
    on mě přijal.
  • 00:17:11 Vedle v šatně seděl Otomar Korbelář
    a dva chrti tam byli.
  • 00:17:14 Dal mi dva lístky, a já šel sám,
    já jsem si netroufal někoho vzít.
  • 00:17:19 A on už tehdy mi dal
    lekci z chování, říkal:
  • 00:17:21 "Do divadla se chodí vždycky
    s dámou."
  • 00:17:24 A pak jsem ho navštívil tam,
    kde bydlíš teď ty.
  • 00:17:26 -No ne, tam bydlí Jirka Bartoška.
    -Jo v tom bytě, ano.
  • 00:17:29 Já si pamatuju, jak se mě zeptal:
    "Jste v SSM?"
  • 00:17:33 Já nevím,
    proč se mě na to ptal?
  • 00:17:35 Ale přišlo mi to komický
    od Oldřicha Novýho se mě ptát,
  • 00:17:38 jestli jsem v SSM.
    -V SSM.
  • 00:17:40 -Takže můj tatínek psal operety,
    srandovní, takový tehdejší.
  • 00:17:45 "Srdce v pasti",
    "Kachna na rožni"...
  • 00:17:48 -Už jsi nastudoval z toho něco?
    -Prosím tě, to nejde.
  • 00:17:51 Já jsem se na to díval,
    jaká by to byla sranda.
  • 00:17:54 Tak 1. dějství se odehrává na návsi
    a 2. dějství v Los Angeles.
  • 00:17:59 Třeba najednou.
  • 00:18:01 To je taková bomba,
    to bych musel asi hodně upravit.
  • 00:18:04 Já jsem napsal hru,
    která se jmenovala
  • 00:18:06 "Malá boční hudba",
    kde jsem použil jeho melodie,
  • 00:18:10 kuplety,
    a napsal jsem k tomu příběh.
  • 00:18:12 Některý ty kuplety jsou srandovní.
  • 00:18:15 Třeba "Mé pusy jsou jak autobusy",
    se jmenuje jeden.
  • 00:18:18 -To je výborný.
    -Nádhera, že jo?
  • 00:18:20 To je nádhera.
    Ale pěkný písničky.
  • 00:18:22 Oni všichni tehdy ti skladatelé
    první republiky byli melodici.
  • 00:18:26 Oni prostě psali krásný melodie.
    -Tak to byla povinnost.
  • 00:18:30 -To jo, to nešlo.
    -Tehdy se to nosilo.
  • 00:18:33 Pak přišla moderna
    a melodie byla zakázaná.
  • 00:18:35 -Ano.-To si pamatuju,
    že můj táta s tím vždycky zápasil,
  • 00:18:39 že vždycky mu říkali:
    "Petře, to je starý.
  • 00:18:41 To je moc melodický,
    to je starý."
  • 00:18:44 -No, takže můj otec byl muzikant,
    výbornej klavírista,
  • 00:18:47 takzvanej "listař".
    On hrál z listu.
  • 00:18:49 On se naučil v němým kině.
  • 00:18:51 To přijelo kino,
    kotouče a k tomu byly noty.
  • 00:18:54 Ale těžký, Ravel, Gershwin,
    Brahms to byl,
  • 00:18:58 a on to všecko hrál z listu.
    A já jsem ho obdivoval.
  • 00:19:02 Společnost, on sedl za piano
    a celá společnost byla jeho,
  • 00:19:06 ženský u nohou.
    Tak já taky vždycky chtěl.
  • 00:19:09 -Tak on tě měl tatínek
    v pokročilém věku, že jo?
  • 00:19:12 -Ano, on mě měl v dvaapadesáti.
  • 00:19:14 -No jo.
    Podporoval tě v tom divadelnictví?
  • 00:19:17 -Ne.-Ne?
    -Ne. On ani v tom klavíru.
  • 00:19:20 On věděl, že to asi nikdy
    nebudu hrát tak dobře.
  • 00:19:23 Když jsem někde začal hrát
    na veřejnosti,
  • 00:19:26 tak vždycky ke mně přijel
    a řekl: "Nehraj."
  • 00:19:29 Anebo když jsem šel na DAMU,
    pak jsem končil, tak on říkal:
  • 00:19:34 "A co když se nikam nedostaneš?
    Ani do Uherského Hradiště?"
  • 00:19:38 A teď na mě koukal a říkal:
    "Co bys tak ty moh hrát?
  • 00:19:43 Nanejvejš tak hajnýho."
  • 00:19:46 Na milovníka jsem nevypadal,
    protože tehdy...
  • 00:19:49 -To jsi nevypadal nikdy.
    -No právě.-Ani jich moc...
  • 00:19:51 Já jsem se díval
    do tvého hereckého portfólia.
  • 00:19:54 Že bych tam našel Romea,
    to jsem nenašel.
  • 00:19:56 -Ne, já hrál akorát Miloše Hrmu
    v "Ostře sledovaných vlacích".
  • 00:19:59 Ale to byl takovej nešťastník.
  • 00:20:01 Nejradši jsem měl takový ty,
    třeba Amadea, Mozarta,
  • 00:20:05 tam je mnoho poloh.
  • 00:20:07 Je tam sranda,
    i je to vážný a tak.
  • 00:20:10 -Ještě jsme se nedotkli
    jedné tvé aktivity,
  • 00:20:14 která mě velmi zajímá,
    už jenom profesně
  • 00:20:17 a taky kolegiálně,
    a to je moderování cen Thálie,
  • 00:20:21 což jsi dělal 10 let.
  • 00:20:23 Skoro všecky jsem viděl,
    vždycky jsem se podíval,
  • 00:20:26 protože mně přišlo,
    že to je velmi obtížný formát.
  • 00:20:30 Zaprvé si myslím,
    že není vůbec snadné to publikum.
  • 00:20:33 -To je hrozný.
    -Že?-Ano.
  • 00:20:36 -Člověk by čekal, že kolegové,
    že to bude jednoduchý. Není.
  • 00:20:40 -No, no,
    tady nejsme v Hollywoodu,
  • 00:20:44 kde to s tebou celý publikum
    spolu vytváří a hraje.
  • 00:20:47 A ví, že když atmosféra toho večera
    bude rozjásaná a dobrá,
  • 00:20:53 tak oni jsou tam vidět taky.
    Tady je jim to jedno.
  • 00:20:57 Oni totiž v těch prvních řadách
    většinou seděli sponzoři.
  • 00:21:01 A většina je taková mrtvá.
  • 00:21:03 Koukají na tebe,
    ticho jak v buddhistickém chrámu.
  • 00:21:08 -Oni to berou trochu za chrám.
  • 00:21:10 Teď je to v tom Národním divadle,
    takže svatyně.
  • 00:21:13 -Ale já jsem se naučil
    na to vůbec nebrat zřetel.
  • 00:21:16 -A to byl právě ten největší
    pozitivní posun toho celého.
  • 00:21:20 Protože ty Thálie do tvého příchodu
    mně vždycky přišly,
  • 00:21:23 že byly takové jako hodně kožené.
    Ale já nevím, jak to máš ty?
  • 00:21:27 Ale já jsem alergický
    na to zbožštění toho divadla.
  • 00:21:30 -No jasně.
  • 00:21:32 Nemá se z toho dělat víc než,
    co to je, že jo.
  • 00:21:35 -Je pravda, že když jsi to dělal
    poprvé, žes to uměl zpaměti celé?
  • 00:21:38 -Ano, já to ale vždycky
    uměl zpaměti celé.
  • 00:21:41 Já jsem nevěděl,
    jak ten večer půjde.
  • 00:21:43 Vždyť to znáš sám.
    -To nevíš nikdy.
  • 00:21:45 -To nevíš nikdy,
    jak se to bude vyvíjet,
  • 00:21:47 co ti hosté,
    jak budou reagovat.
  • 00:21:49 Oni většinou ti hosté se klepali.
    To je zvláštní.
  • 00:21:52 Takže já jsem vlastně strach neměl,
  • 00:21:55 protože já jsem měl potřebu
    je uklidňovat.
  • 00:21:58 A když musíš někoho uklidňovat,
    tak sám nemůžeš být nervózní.
  • 00:22:01 Já trémou netrpím,
    já jsem se na to naopak těšil.
  • 00:22:05 Kdyby to nebyl přímý přenos,
    tak mě to tolik nebaví, víš.
  • 00:22:09 -Prosím tě.
    Já to mám úplně opačně teda.
  • 00:22:13 -Ty to máš opačně?
    -No jo, děs a hrůza, ano.
  • 00:22:15 -Ale to bylo poprvé, podruhé,
    potřetí...
  • 00:22:18 A čím jsem to dělal delší dobu,
    tak už od tebe něco čekaj...
  • 00:22:22 -Čekají, přesně tak.
  • 00:22:24 -A pak už jsem byl víc
    a víc neklidnější.
  • 00:22:26 Nebo už jsem si na to dával větší
    majzla a už to nebylo možná
  • 00:22:30 tak spontánní.
    -Ono to tak bývá,
  • 00:22:33 že člověk něco pracně vysedí,
    připraví to,
  • 00:22:36 a pak stejně nejvíc zabere něco,
    co tě napadne na místě...
  • 00:22:41 -V tom momentě, ano.
    -A může to být úplná volovina.
  • 00:22:44 A to je to,
    co zůstane z toho večera.
  • 00:22:47 Jedna věc.
    Ale to stačí.
  • 00:22:49 Podle mého názoru,
    kdyby si divák zapamatoval
  • 00:22:51 jednu dobrou větu,
    kterou tam člověk vypotí,
  • 00:22:55 zaplaťpánbůh za ni.
    To utkví.
  • 00:22:57 Určitě znáš tu situaci,
    a tam to bylo teda zvlášť obtížný,
  • 00:23:01 když přijde bard,
    fakt zasloužilý bard...
  • 00:23:05 -Ano, začne dlouze mluvit.
  • 00:23:08 -A mluví.
    A nedá se zastavit.
  • 00:23:11 Já nikdy nevím, co mám dělat,
    protože slušnost mi velí,
  • 00:23:15 přece nebudeš skákat do řeči
    tohohle velikána českého divadla.
  • 00:23:19 -Když už se takhle potřetí
    podíváš významně na hodinky.
  • 00:23:23 No je to problém.
  • 00:23:25 Mně se to kupodivu vlastně stalo
    pouze jednou.
  • 00:23:28 Nechci jmenovat s kým.
  • 00:23:30 To jsou většinou ti staří,
    co dostanou za celoživotní dílo
  • 00:23:33 a teď se tam povídá.
  • 00:23:35 -Anebo se tam vrátí po mnoha letech
    a teď na ně padnou všecky
  • 00:23:38 ty vzpomínky.-Ano.
    -A uvažujou, kterou by měli říct.
  • 00:23:41 -No to je hezký.
  • 00:23:43 V portále vždycky byla asistentka
    a ta mi vždycky říkala takzvaně
  • 00:23:46 "tečem, je to dobrý",
    "jsme krátký", "jsme dlouhý"...
  • 00:23:49 Ale horší je "jsme krátký,
    řekni něco".
  • 00:23:51 -To je peklo.
    -To je výborný.
  • 00:23:53 Tak nějakej vtip nebo co?
    Zatančit?
  • 00:23:56 Takže proto jsem měl taky
    vždycky připravený
  • 00:23:58 nějaký povídání v zásobě.
    -Měl jsi rezervu, jo?
  • 00:24:01 -Měl jsem rezervičku, no.
    -Aha.
  • 00:24:03 Tak ty jsi završil pětašedesátku.
    -Hm.
  • 00:24:07 -Nebyl by čas začít psát dramata?
    A tragédie?
  • 00:24:11 Neuvažoval jsi o tom?
  • 00:24:13 -Víš, ono o tom nejde uvažovat.
    To tak člověk má daný.
  • 00:24:17 Člověk je tak nastavenej.
    Mně se nikdy nestane,
  • 00:24:20 že bych napsal hru,
    která končí v půl desátý.
  • 00:24:23 Vždycky je to devět pět.
    Já nevím, já jsem na to nastavenej.
  • 00:24:26 -Fakt?-Já chci samozřejmě,
    aby se lidi smáli,
  • 00:24:30 ale pak si vždycky představuju,
    že přijdou domů a řeknou si,
  • 00:24:34 ježišmarjá,
    čemu jsme se smáli?
  • 00:24:36 Vždyť ten příběh je hrozně smutnej.
  • 00:24:39 Víš, tak já se snažím
    vždycky napsat příběh,
  • 00:24:43 který je podprahově vlastně vážný.
  • 00:24:45 Protože komedie má tu výhodu,
    že může sdělit věci divákovi,
  • 00:24:49 i vlastně seriózní,
    smutný věci divákovi
  • 00:24:53 formou nejpříjemnější,
    totiž humorem.
  • 00:24:56 Víš,
    tak já se proto vždycky snažím,
  • 00:25:00 aby to nebyla jen tak taková prča.
  • 00:25:03 A tím si možná...
    tím si možná plním to,
  • 00:25:07 že to vlastně podprahově
    je vážný příběh.
  • 00:25:11 -Vážný příběh.
    No, byl to pěkný vážný rozhovor.
  • 00:25:15 -Ano. Já jsem si poplakal.
    A teď taky.
  • 00:25:19 -Děkuju ti,
    že sis udělal čas, díky.
  • 00:25:22 -Já děkuju za pozvání.
  • 00:25:24 -Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ
    ANTONÍN PROCHÁZKA.
  • 00:25:29 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2019

Související