iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
3. 1. 2010
21:05 na ČT2

1 2 3 4 5

33 hlasů
8395
zhlédnutí

Na plovárně

Zdeněk Mařatka

Významný lékař, zakladatel české gastroenterologie

22 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně se Zdeňkem Mařatkou

  • 00:00:25 Dobrý večer.
  • 00:00:27 Tak na tohle nemám žaludek.
  • 00:00:29 Věta, kterou člověk slýchá docela
    často, zejména od lidí,
  • 00:00:33 kteří právě dočetli noviny.
  • 00:00:35 Jak dalece je to jenom rčení,
    nebo zda na tom medicínsky
  • 00:00:39 opravdu něco je, to by mohl vědět
    pan profesor ZDENĚK MAŘATKA,
  • 00:00:43 náš dnešní host NA PLOVÁRNĚ.
  • 00:00:46 Je jednak velkým odborníkem
    na interní medicínu,
  • 00:00:49 jednak také zažil už celou řadu
    politických režimů,
  • 00:00:53 protože promoval už před válkou.
  • 00:00:56 -Pane profesore, dobrý večer.
    -Dobrý večer.
  • 00:01:00 Klik těch režimů vlastně
    pamatujete?
  • 00:01:03 No, ono je to těžký určit,
    protože ty hranice nejsou vždycky
  • 00:01:07 přesné, ale já vždycky říkám,
    že jsem žil v 8 režimech.
  • 00:01:12 Mám to spočítané na osm.
  • 00:01:15 Ale dá se to taky modifikovat.
  • 00:01:18 Když se s touhle zkušeností
    podíváte na tu naši současnost,
  • 00:01:24 tak co myslíte, jak se máme teď?
  • 00:01:28 No, podívejte se, já jsem vlastně
    ten základ svého života získal
  • 00:01:34 z toho dvacetiletí
    první České republiky.
  • 00:01:38 A to vlastně mně vydrželo
    až dosud, po celý život.
  • 00:01:44 Takže já mám pořád tu tendenci
    srovnávat s touhle dobou,
  • 00:01:49 která pro mě byla taková základní.
  • 00:01:52 No, bylo to tak, že tu osobu
    Masaryka, to, že jsem měl
  • 00:01:56 to štěstí, že jsem ho osobně znal,
    a poměrně dobře znal,
  • 00:02:00 protože já jsem byl přítelem,
    kamarádem jeho vnuček,
  • 00:02:04 Aničky a Berty.
  • 00:02:07 A oni vždycky v neděli navštěvovali
    dědečka v Lánech
  • 00:02:11 a často mě brali s sebou.
  • 00:02:13 Někdy i moje rodiče, takže jsme ty
    neděle někdy trávili ve společnosti
  • 00:02:18 pana prezidenta v Lánech.
  • 00:02:21 A to vlastně mi po celý můj další
    život vytvořilo takové mantinely,
  • 00:02:28 v kterých se pohybuji.
  • 00:02:31 Protože skutečně ty režimy,
    kterými jsem pak prošel,
  • 00:02:34 byly často protichůdné
    a to přizpůsobování bylo,
  • 00:02:39 aspoň pro mě, velice těžké.
  • 00:02:42 Když jsme byli u těch Masaryků,
    mně vždycky přišlo,
  • 00:02:45 že ten Jan Masaryk, jako kdyby byl
    synem úplně jiného otce?
  • 00:02:51 Oni si nebyli moc podobní,
    ani vizuálně,
  • 00:02:54 ani snad povahově, ne?
  • 00:02:56 Ano, to byl zvláštní vztah.
  • 00:02:58 Pokud já to mohu posoudit,
    já jsem ho mockrát neviděl.
  • 00:03:01 Já jsem se s ním setkal osobně,
    on byl v tom Londýně, že ano,
  • 00:03:05 ale několikrát jsem se s ním
    v těch Lánech setkal.
  • 00:03:08 Když jsem ho viděl poprvé,
    to byl šok, to jeho neformální
  • 00:03:12 jednání mě teda hrozně udivilo.
  • 00:03:15 On klidně si dal nohu na židli
    a mluvil, nedával si ubrousek
  • 00:03:20 přes pusu, takže on byl po všech
    stránkách jiný než pan prezident.
  • 00:03:26 Ovšem kupodivu oni si neoponovali.
  • 00:03:30 Já bych řekl, že se spíš
    doplňovali.
  • 00:03:33 A i on při těch svých velice
    různých životních postojích
  • 00:03:37 tomu prezidentovi imponoval.
  • 00:03:40 A on ho používal jako takový
    korektor.
  • 00:03:45 Tak jsem si to vždycky
    představoval.
  • 00:03:48 A měl pan prezident taky takovýhle
    břitký smysl pro humor,
  • 00:03:51 jako Jan Masaryk?
  • 00:03:53 To bych neřekl.
  • 00:03:55 Já jsem nikdy neslyšel,
    že by vypravoval anekdoty,
  • 00:03:59 to rozhodně ne.
  • 00:04:01 Ale však můj otec, který byl velice
    bezprostřední, u kterýho jsem žil
  • 00:04:07 v tom masarykovském ovzduší,
    tak můj otec celý život žil
  • 00:04:11 v tom ovzduší Augusta Rodina,
    toho sochaře, u kterého otec
  • 00:04:15 strávil v Paříži řadu let.
  • 00:04:18 A při všech příležitostech
    se mu vždycky ten Rodin
  • 00:04:22 do toho pletl.
  • 00:04:24 A vyprávěl ty nesčetné historky,
    a pana prezidenta to hrozně bavilo.
  • 00:04:29 Např. když seděl mému otci
    na portrét, tak se smál
  • 00:04:34 a choval se velice nenuceně.
  • 00:04:37 Když jsem slyšel líčení,
    jak on byl velice dificiélní
  • 00:04:41 při tom portrétování,
    tak to v případě otce nebylo,
  • 00:04:44 protože on ho pořád nějak bavil.
  • 00:04:47 A taky nakonec, když jsem
    pana prezidenta viděl naposled,
  • 00:04:50 to muselo být tak někdy
    v r. 1935-36, to byl už nemocný
  • 00:04:54 v křesle, to už se nezúčastnil
    toho společenského života,
  • 00:04:59 byl takový velice smutný,
    měl ruku na pásce.
  • 00:05:04 A můj otec, ten zas mu vyprávěl
    jednu z těch svých nekonečných
  • 00:05:10 historek o tom Rodinovi
    a pan prezident se rozesmál.
  • 00:05:15 A byl to takový šok, že
    ošetřovatelka, která tam seděla,
  • 00:05:19 ta se hrozně zlobila, protože
    myslela, že to panu prezidentovi
  • 00:05:22 může ublížit.
  • 00:05:29 Určitě jste od něj musel
    o tom Rodinovi hodně slyšet,
  • 00:05:32 co to bylo za člověka?
  • 00:05:34 Rodin byl hrozně na ženský.
    Ty modelky tam kolem něj...
  • 00:05:41 To víte, jaký byl jeho život.
  • 00:05:43 On, když byl mladý, tak se seznámil
    s tou Rose Beuretovou,
  • 00:05:46 to byla služebná.
  • 00:05:48 On tam opravoval něco na chodníku,
    ona šla kolem a nastěhovala se
  • 00:05:53 k němu, žili spolu, on si ji
    nikdy nevzal.
  • 00:05:57 A jinak on měl spoustu milenek.
  • 00:05:59 Slavná byla ta Claudel, sochařka,
    to byl taky zvláštní poměr.
  • 00:06:06 Takže tam se mnoho toho odehrálo.
    Isadora Duncanová.
  • 00:06:11 A jak si s ním váš tatínek rozuměl?
  • 00:06:16 To bylo dost zvláštní,
    protože on Rodin nepřijímal žáky.
  • 00:06:19 A otec dostal Hlávkovo stipendium.
    To byla úžasná věc, ten Hlávka.
  • 00:06:25 On tam odjel, živořil tam,
    hladověl.
  • 00:06:30 V r. 1900 tam byla Světová výstava
    a Rodin měl vlastní výstavu
  • 00:06:36 separátně, připojenou.
  • 00:06:41 A otec tam trávil dny
    a pořád na něj čekal.
  • 00:06:45 Když tam občas přišel,
    tak on za ním, tak ho uháněl,
  • 00:06:48 a Rodin ho pořád odmítal.
  • 00:06:51 Já myslím, že otec se tam
    trošku jako vnutil.
  • 00:06:54 Když mu vypršelo to stipendium
    za rok, už neměl z čeho by žil,
  • 00:06:59 tak Rodin ho vzal do svého domu,
    do Medonu, do vily.
  • 00:07:03 A bydlel v jeho rodině.
  • 00:07:06 A paní Rodinová byla nadšená,
    protože říkala, že od té doby,
  • 00:07:09 co tam ten otec s nimi žije,
    takže je víc doma.
  • 00:07:13 Jinak byl pořád v Paříži někde.
  • 00:07:16 A to mu taky umožnilo, že potom
    uspořádal tu výstavu v Praze,
  • 00:07:21 která znamenala zlom ve vývoji
    českého sochařství.
  • 00:07:25 On o tu výstavu hrozně stál.
  • 00:07:28 Berlín, Řím, Londýn, všichni
    chtěli tu výstavu.
  • 00:07:31 A otec prostě spakoval ty sochy,
    který sebral a poslal to do Prahy.
  • 00:07:37 A když je Rodin hledal, tak otec
    řekl, jo, ty už jsou v Praze.
  • 00:07:45 Ale to muselo být pro tatínka
    docela obtížné, když pracujete
  • 00:07:49 vlastně pod dohledem
    nebo pod vlivem takového umělce,
  • 00:07:53 najít si svou vlastní cestu?
  • 00:07:55 To je právě ten problém,
    který je taky předmětem kritiky.
  • 00:07:59 Protože otec byl Myslbekův žák.
  • 00:08:02 A to Myslbekovo umění bylo
    naprosto rozdílné.
  • 00:08:06 Když sem potom Rodin přijel
    a setkali se, a Myslbek mu ukazoval
  • 00:08:11 svoje dílo, tak Rodinovi
    se to líbilo.
  • 00:08:14 On měl ještě ten antický pohled
    na to všecko.
  • 00:08:18 Ovšem já myslím, že pro Myslbeka
    to nebylo.
  • 00:08:21 On sice uznával tu jeho slávu,
    ale to nebylo podle jeho gusta.
  • 00:08:26 Myslbek, to byl monumentální
    sochař, ty hladký plochy,
  • 00:08:31 to se úplně lišilo od té vzrušené
    atmosféry těch Rodinových soch.
  • 00:08:39 Abychom se teď vrátili
    k té úvodní otázce.
  • 00:08:43 Myslíte si jako lékař, že opravdu
    čtení novin může mít
  • 00:08:49 špatný vliv na žaludek?
  • 00:08:52 Já se přiznám, že noviny nečtu,
    mě spíš noviny odpuzují.
  • 00:08:57 Protože toho, co mě tam zajímá...
  • 00:08:59 Jsou tam samozřejmě informace,
    které se mě taky týkají osobně,
  • 00:09:04 ale poměrně málo.
    Tak se to dozvím od ženy.
  • 00:09:09 To já jsem spíš myslel, jak dalece,
    protože vy jste odborníkem
  • 00:09:13 přes trávicí trakt,
    tak jak dalece...
  • 00:09:16 -Myslíte, jak čtení novin
    ovlivňuje...? -Ano.
  • 00:09:19 Tak, podívejte, trávicí trakt je
    pověstný tím, že reaguje velice
  • 00:09:25 na všechny duševní pochody.
  • 00:09:27 Všechno, co se děje v mozku
    a kolem, to má ohromný vliv
  • 00:09:32 na trávicí trubici.
  • 00:09:33 Ona sice ta trávicí trubice
    je autonomní, tam všechny
  • 00:09:38 ty zázračné pochody při tom trávení
    se dějí bez našeho vědomí,
  • 00:09:45 ovšem na začátku a na konci,
    tam jsou ty body,
  • 00:09:50 kde se nedá ten zevní vliv
    vyloučit.
  • 00:09:54 A tam naopak ty vlivy se
    manifestují velice intenzivně.
  • 00:09:59 Tak na tom závisí.
  • 00:10:02 Takže když se vrátíme
    k těm novinám, tak tam určitě
  • 00:10:06 to asi nějaký vliv má.
  • 00:10:09 Ostatně, koukejte, já nevím,
    my mezi lékaři jsme zvyklí mluvit
  • 00:10:14 o věcech, o kterých se
    ve slušné společnosti nemluví.
  • 00:10:19 Ale je přece známé,
    že je velice rozšířený zvyk
  • 00:10:22 číst noviny na záchodě.
  • 00:10:25 Já jsem vždycky proti tomu
    vystupoval, protože jsem si říkal,
  • 00:10:29 že člověk se má věnovat tomu,
    k čemu je to určeno.
  • 00:10:34 Jedna z takových nemocí,
    kterou jsem se nejvíc zabýval,
  • 00:10:38 protože je nejčastější, je zácpa.
  • 00:10:42 Lidi trpí zácpou a chtějí vědět,
    co mají dělat.
  • 00:10:45 Tak to jsem jim především vždycky
    zakázal, aby četli.
  • 00:10:48 Chraňpánbůh, vy se musíte věnovat
    tomu úkonu, proč tam sedíte.
  • 00:10:54 Takže všechny ty vjemy,
    které i předcházejí a tak,
  • 00:11:00 mají na to nesporný vliv.
  • 00:11:02 Jak na tu chuť k jídlu a přijímání
    potravy, tak na to vylučování
  • 00:11:07 tedy toho odpadu,
    který s tím souvisí.
  • 00:11:11 Vy jste vždycky chtěl být
    internistou?
  • 00:11:13 Ano, mě totiž nikdy moc nezajímalo
    to léčitelství, jenom ošetřování,
  • 00:11:18 já jsem vždycky chtěl dělat
    lékařskou vědu.
  • 00:11:22 K tomu interna poskytuje nejlepší
    možnosti, protože vlastně se týká
  • 00:11:27 všech oborů a všechny
    nakonec spojuje.
  • 00:11:31 Kdybyste měl žaludek přirovnat
    k nějaké továrně, co by to bylo?
  • 00:11:37 -Chemička?
    -Ne, to rozhodně ne.
  • 00:11:39 Chemička je tenký střevo.
  • 00:11:42 Tam se tvoří ty enzymy, které tam
    přicházejí z trávicích žláz,
  • 00:11:46 ze slinivky, z jater.
  • 00:11:49 A tam se odehrává vlastně to
    trávení a pak i vstřebávání.
  • 00:11:54 Žaludek, to je vlastně rezervoár.
  • 00:11:58 Protože člověk nemůže pořád jíst,
    na rozdíl od králíka
  • 00:12:01 nebo od zvířat, která se živí
    od rána do večera.
  • 00:12:04 Většina lidí jí tedy dvakrát,
    třikrát denně,
  • 00:12:08 někteří dokonce jen jednou denně.
  • 00:12:11 Tzn. že se ten žaludek naplní
    a pak musí nějakou dobu vydržet.
  • 00:12:16 Tak žaludek je spíš takový
    rezervoár.
  • 00:12:20 Ale to prostředí v tom žaludku,
    to je poměrně dost agresivní...
  • 00:12:25 Myslíte tou kyselinou solnou?
    No ano.
  • 00:12:31 A to je zvláštní, že člověk má
    uprostřed těla orgán,
  • 00:12:36 který v podstatě produkuje
    mohli bychom říct žíravinu.
  • 00:12:41 -Ano.
    -A že se nesežere sám?
  • 00:12:44 To je jedna ze životních záhad,
    to je skutečně záhada,
  • 00:12:49 ovšem neplatí to tak stoprocentně.
  • 00:12:52 Protože někdy tuto schopnost ztratí
    a pak vznikne třeba žaludeční vřed.
  • 00:12:58 Žaludeční vřed je vlastně natrávení
    tou kyselinou sliznice a stěny
  • 00:13:03 žaludku, která ztratila tuto
    přirozenou schopnost odolávat
  • 00:13:07 tomuto korozivnímu vlivu
    té kyseliny.
  • 00:13:11 Nepřijde vám nespravedlivé,
    že když se mluví o srdci,
  • 00:13:16 tak o srdci se píšou básně,
    je to jako symbol citu,
  • 00:13:21 pan prezident to maluje k podpisu.
  • 00:13:25 Když se mluví o mozku, tak se
    o něm mluví s posvátnou úctou.
  • 00:13:30 A o tom vašem oboru, o žaludku
    a o těch střevech, ty stojí
  • 00:13:36 v té řekl bych hierarchii úcty
    toho lidstva poměrně
  • 00:13:42 na nízkých příčkách.
  • 00:13:46 Nikdo nepíše moc básně o tenkém
    střevě, natož o tlustém, že?
  • 00:13:50 Dobře, ale přesto v obecné řeči
    se cituje velice často.
  • 00:13:58 Mám ho v žaludku, se říká.
  • 00:14:01 To jo, ale většinou to má všelijak
    pejorativní příchuť.
  • 00:14:05 -Nemluvím o střevě, co se říká.
    -A dál...
  • 00:14:10 My jsme na tom konci.
  • 00:14:12 Já jsem se zabýval spíš
    tím dolním koncem,
  • 00:14:16 tak to si dovedete představit,
    jak jsem byl klasifikován
  • 00:14:20 mezi kolegy. Celý život
    jsem tím trpěl.
  • 00:14:25 Tou svou činností, která byla
    ze společenských důvodů
  • 00:14:29 jaksi taková, o které se nemluví.
  • 00:14:32 V podstatě je to nespravedlivé,
    připadá vám trávicí trakt
  • 00:14:36 jako krásné zařízení?
  • 00:14:39 Nádherné. To je dokonale logický.
  • 00:14:43 V tom žaludku nejdřív,
    pak ve slepém střevě,
  • 00:14:47 v 1. části tlustého střeva,
    tam se to zase míchá,
  • 00:14:51 voda se vstřebává a nakonec se to
    ukládá v konečníku.
  • 00:14:55 Postupně, podle příležitosti
    a společenské možnosti,
  • 00:14:59 se to vyprazdňuje.
    To všecko dokonale funguje.
  • 00:15:03 Bohužel je to taky velice často
    zdrojem poruch a obtíží.
  • 00:15:09 Protože tato jemná inervační souhra
    se snadno poruší zevními vlivy.
  • 00:15:16 Stačí, aby se člověk rozčílil
    nebo měl nějaké starosti
  • 00:15:21 a hned je všecko jinak.
  • 00:15:24 Ztratí chuť k jídlu, má buď zácpu,
    nebo průjem, pálí ho žáha.
  • 00:15:29 To všecko jsou důsledky zevních
    vlivů nebo i myšlenek, deprese...
  • 00:15:36 Spousta lékařů dává svým pacientům
    rady, jak mají zdravě žít,
  • 00:15:42 a ne všichni ti lékaři se tím
    ovšem sami řídí.
  • 00:15:46 Tak se vás ptám, jak jste na tom
    vy? Zda to, co radíte pacientům,
  • 00:15:52 třeba sám dodržujete, a nebo jestli
    patříte mezi hříšníky?
  • 00:15:57 Podívejte se, můj případ je trochu
    zvláštní tím, že já jsem odmalička
  • 00:16:02 trpěl trávicími obtížemi.
  • 00:16:05 A celý život jsem tím byl
    poznamenaný.
  • 00:16:09 Vytvořil jsem si určitý životní
    způsob a dietu, kterou dodržuju,
  • 00:16:13 při které mohu existovat.
    Takže já jsem měl tohle.
  • 00:16:18 A byla to jedna z příčin,
    proč jsem se tomu věnoval,
  • 00:16:21 nikoli jediná.
  • 00:16:23 To byla shoda okolností, že zrovna
    na klinice se mi ta cesta
  • 00:16:26 uvolnila, abych tam vytvořil
    tento obor.
  • 00:16:30 A domnívám se, a myslím, že v tom
    skutečně mám určitou výhodu
  • 00:16:36 před těmi ostatními,
    kteří mají ty zdravé žaludky,
  • 00:16:39 že to na vlastní kůži nevidí.
  • 00:16:41 Kdežto já skoro všecko mám ověřeno
    vlastními zkušenostmi a výsledky.
  • 00:16:48 Má to taky tu nevýhodu,
    že nesprávně generalizuji.
  • 00:16:52 Mám tendenci přenášet své osobní
    zkušenosti i na ty pacienty.
  • 00:16:57 A ono to tak není, protože on to
    každý má trošku jinak.
  • 00:17:00 Takže on to člověk musí mít
    vyvážené, tohle.
  • 00:17:04 Vy jste oslavil letos
    své 95. narozeniny,
  • 00:17:07 což teda by vám asi nikdo
    z televizních diváků nehádal.
  • 00:17:13 Celý život jste jezdil na koni...
  • 00:17:17 -Ne celý život, to ne.
    -Ne?
  • 00:17:19 Ti, co jezdí v mládí, ti většinou
    toho ve čtyřiceti nechají
  • 00:17:23 a vysedávají v těch klubovnách
    a při pivu nebo při kávě
  • 00:17:27 o těch koních mluví.
  • 00:17:30 A o nás, kteří jsme začali jezdit,
    to říkají, to jsou ti, co se vozí.
  • 00:17:34 Já jsem se nikdy neúčastnil
    těchto společností
  • 00:17:38 a tohoto společenského života.
    Já jsem prostě jezdil.
  • 00:17:42 Já měl koně, jezdil jsem
    na jízdárně a venku.
  • 00:17:46 Ovšem začal jsem poměrně pozdě.
  • 00:17:48 Masaryk ostatně začal taky
    až ve Švýcarech.
  • 00:17:51 S ním se nechci srovnávat, ale
    on začal jezdit snad v padesáti?
  • 00:17:56 Já jsem začal, když mi bylo
    taky skoro padesát.
  • 00:18:00 Ale tím víc intenzivně.
  • 00:18:02 Těch prvních 20 let jsem jezdil
    dost intenzivně.
  • 00:18:05 Já jsem dokonce jezdil v Chuchli,
    měl jsem tam těžký úraz,
  • 00:18:08 když mě kůň při přeskoku
    narazil na ty bariéry.
  • 00:18:13 Měl jsem otřes jater,
    víc toho bylo.
  • 00:18:17 Ale ono to má své výhody.
  • 00:18:20 Já říkám, ta jízda na koni má tu
    výhodu, že tam držíte balanc.
  • 00:18:24 A hlavně naučíte se padat.
  • 00:18:27 No, ale...
  • 00:18:33 Právě. To je právě to ono!
    Naučíte se padat, ale ten nácvik.
  • 00:18:37 Naučíte se padat, někdy to odnese
    třeba klíční kost,
  • 00:18:40 žeber mám polámaných spoustu.
    Ale to se vám rychle zahojí.
  • 00:18:45 Pane profesore, 95 let, to už je
    teda nějaká životní zkušenost.
  • 00:18:50 Když se podíváte na svůj život
    a sám na sebe, máte pocit,
  • 00:18:54 že jste se změnil nějak výrazně?
  • 00:18:57 A nebo člověk je už v těch
    patnácti, dvaceti utvořen tak,
  • 00:19:01 že už těch dalších - ve vašem
    případě 70 let - se ta osobnost
  • 00:19:06 vůbec nemění? Myslíte, že u vás
    došlo k nějakým výrazným změnám?
  • 00:19:11 Já bych to samozřejmě rozdělil.
  • 00:19:15 K některým zcela určitě došlo,
    ale řekl bych, že ty základní
  • 00:19:19 postoje - tak já pořád visím
    na té 1. republice.
  • 00:19:24 To je pro mě ta direktiva, s kterou
    srovnávám ten náš nynější život,
  • 00:19:32 tu politiku, všecko srovnávám,
    jak to bylo po té 1. válce,
  • 00:19:38 když ta republika vznikala
    a když se to všecko tvořilo.
  • 00:19:43 Peroutka, Čapkové i ten Masaryk.
  • 00:19:47 Jak to je teď? Samozřejmě v tomto
    ohledu jsem milovník starých časů,
  • 00:19:52 to se nedá vykořenit.
  • 00:19:55 Takže tyhle základní postoje,
    k etice a morálce veřejného života,
  • 00:20:04 víte, pro mě odjakživa byly hlavní
    ty osobnosti, které se po 1. válce
  • 00:20:12 hned vynořily, to byl Masaryk,
    Beneš, Kramář, Rašín, Švehla,
  • 00:20:19 to byly ohromný osobnosti.
  • 00:20:23 Ale hlavně mně imponovalo,
    že blaho státu je nejvyšší zákon.
  • 00:20:35 A všecko ostatní muselo
    jít stranou.
  • 00:20:37 A to mně hrozně imponovalo,
    a to mně dneska chybí,
  • 00:20:40 že to blaho státu není někdy
    na 1. místě. -To asi ne.
  • 00:20:48 Pane profesore,
    já myslím, že vám mohu spolu
  • 00:20:52 s televizními diváky jenom závidět
    tu úžasnou formu, v jaké jste.
  • 00:20:59 Přeji vám, aby vám ještě dlouho
    vydržela, abyste měl stále
  • 00:21:04 tuhle svěžest a esprit,
    který vám tedy byl dán.
  • 00:21:09 Gratuluji a děkuji,
    že jste přišel NA PLOVÁRNU.
  • 00:21:11 -Já vám děkuji, je to veliká pocta.
    -Moc děkuji.
  • 00:21:18 Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ
    pan profesor ZDENĚK MAŘATKA.
  • 00:21:23 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2010

Související