iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
20. 12. 2009
21:00 na ČT2

1 2 3 4 5

59 hlasů
16107
zhlédnutí

Na plovárně

Karel Lewit

Neurolog a ortoped, spoluzakladatel české rehabilitace

22 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Karlem Lewitem

  • 00:00:25 Dobrý večer.
  • 00:00:27 Ptej se na co chceš,
    ale hlavně se nehrb.
  • 00:00:31 To jsem si říkal před dnešním
    natáčením, protože do protějšího
  • 00:00:34 křesla usedl pan profesor
    KAREL LEWIT, legenda české
  • 00:00:39 neurologie a fyzioterapie
    a jeden ze zakladatelů
  • 00:00:42 české rehabilitační medicíny,
    který letos oslavil
  • 00:00:46 své 93. narozeniny.
    Dobrý večer, pane profesore.
  • 00:00:51 Ale bohužel jsem trochu hrbatej.
  • 00:00:54 Když se na mě takhle podíváte,
    jak tu sedím, co byste tak řekl,
  • 00:00:58 že mě ráno bolí?
  • 00:01:01 Trochu mezi lopatkami.
  • 00:01:04 No, to je přesně to ono.
  • 00:01:07 Mám takový pocit, jako když sedím
    pod rentgenem, když sedíte
  • 00:01:10 naproti mně.
  • 00:01:11 Máte tuhle profesionální deformaci,
    že tahle sledujete lidi naproti
  • 00:01:15 a říkáte si, no, chlapče,
    ty máš asi problém s plotýnkou,
  • 00:01:18 nebo s něčím takovým?
  • 00:01:20 Když nemusím, tak ne, ale když mám
    proti sobě pacienta, tak samozřejmě
  • 00:01:27 ta inspekce, když rychle něco
    postřehnu, mi ušetří hodně času.
  • 00:01:36 Velmi často se stane, že člověk
    přichází k lékaři, vstoupí
  • 00:01:39 do té ordinace a ten lékař
    se na něj ani nepodívá
  • 00:01:43 a hledí někam do papírů.
  • 00:01:45 Co všecko se můžete dozvědět
    o pacientovi během té jeho cesty
  • 00:01:50 od dveří ordinace, než dojde k vám?
  • 00:01:53 Já se na něj dívám.
  • 00:01:55 A dokonce v něčem nejsem
    tak konvenční, takže ho nechám
  • 00:02:01 se svlíkat tak, abych to viděl.
    A z toho už mám spoustu informací.
  • 00:02:08 Jako třeba?
  • 00:02:10 Jestli se lehce předkloní
    nebo jak zvedá nohu,
  • 00:02:15 to všechno je informace.
  • 00:02:18 Nemáte pocit, že se dnes dívají
    lékaři víc na rentgenové snímky
  • 00:02:22 než na toho pacienta vlastního?
  • 00:02:25 Nejen pocit, mám z toho hrůzu.
  • 00:02:28 Když jsme se učili, tak klinika
    bylo to hlavní a vše ostatní
  • 00:02:33 byla jen pomocná vyšetření.
    A to se úplně obrátilo.
  • 00:02:38 V neprospěch pacienta.
  • 00:02:41 Ta současná lékařská věda dokáže
    neuvěřitelným způsobem zobrazit
  • 00:02:46 každý detail v těle pacienta,
    ale na ten celek, co to je
  • 00:02:51 vlastně za člověka nebo jaký je,
    na to se moc nehledí, že?
  • 00:02:56 Ten se při tom úplně ztrácí,
    poněvadž když se zaměřím
  • 00:03:02 jen na ty detaily,
    tak vám to musí absolutně unikat.
  • 00:03:07 Nejhorší je, že musí vědět,
    na co umřela babička,
  • 00:03:12 vždyť to je nesmysl.
  • 00:03:15 Já se ho hned ptám,
    co je jeho problém?
  • 00:03:18 Proto ke mně přijde.
  • 00:03:20 Vy jste zažil medicínu
    už za 2. světové války...
  • 00:03:24 Vlastně ne, já jsem byl
    v zahraničních jednotkách,
  • 00:03:27 ale měl jsem to štěstí,
    že jsem ihned zapadl
  • 00:03:31 do Hennerovy kliniky.
  • 00:03:33 Profesor Henner, to byla taková
    legenda, to byl asi člověk,
  • 00:03:37 který vzbuzoval velkou autoritu?
  • 00:03:40 Ještě více vzbuzoval člověka
    k samostatné práci.
  • 00:03:44 Když jsem od něho odcházel,
    tak mi řekl něco nádherného.
  • 00:03:48 Já jsem přece dělal věci,
    které se nenosily, a dokonce
  • 00:03:52 jsem mu dělal i trochu ostudu.
  • 00:03:55 Tak jsem se ho ptal, jak to,
    že jste mě nechal všechno to dělat?
  • 00:03:59 Řekl, vy jste byl plnoletý.
    To bylo všechno.
  • 00:04:04 Myslíte, že medicína v té době měla
    větší noblesu než dnes?
  • 00:04:09 Hlavně ten kontakt s člověkem
    byl úplně jiný.
  • 00:04:14 Protože se vycházelo ze vzájemného
    poměru pacienta k lékaři.
  • 00:04:20 Ne z papírů, ne z laboratorních
    vyšetření. To neštěstí je,
  • 00:04:26 co se pokládá za objektivní
    a co za subjektivní.
  • 00:04:31 Ale my jsme tak opustili
    2. světovou válku,
  • 00:04:33 ale vy jste byl u Dunquerke?
  • 00:04:36 Byl jsem tam.
  • 00:04:37 -Jako lékař?
    -Ne.
  • 00:04:39 To jsem nebyl hotov, vlastně jsem
    tam lékařinu nedělal.
  • 00:04:44 A v jakém zařazení jste tam byl?
  • 00:04:46 Ale jako takový frater u tanků.
  • 00:04:50 Říkám si, když se podíváte dneska
    ve filmu na polní nemocnici,
  • 00:04:55 jak moc to odpovídá skutečnosti,
    tomu, co jste zažil?
  • 00:05:00 Víte, já se příliš rád na filmy
    z války moc nedívám.
  • 00:05:06 Já nejsem loajální, mně tam povaha
    těch veteránů nesedí.
  • 00:05:13 Ne? A proč?
  • 00:05:15 Poněvadž žiju v dnešní době
    a pro účel, který je v zájmu
  • 00:05:20 nemocných určité školy,
    a to nemůžete spojovat s tím,
  • 00:05:25 že se zahrabete v minulosti.
  • 00:05:30 Nicméně vy jste si přece jen jednu
    velmi cennou válečnou kořist,
  • 00:05:35 když to tak řeknu, přivezl -
  • 00:05:38 vy jste si přivezl manželku
    z Anglie, že? -Ano.
  • 00:05:40 Jak jste se seznámili?
  • 00:05:43 S ní se znala hlavně moje máma,
    která ji poznala v Cardifu.
  • 00:05:48 A pak jsme se spolu seznámili,
    protože jsem o dovolené
  • 00:05:53 jel za rodiči,
    kteří tam byli taky.
  • 00:05:56 Vaše manželka byla překladatelka.
  • 00:05:59 Stala se překladatelkou, ona
    původně studovala franštinu
  • 00:06:05 a tady zapadla do češtiny.
  • 00:06:08 A poněvadž literatura, to bylo
    její, tak se stala překladatelkou.
  • 00:06:13 Ale to jste musel být dobrý
    profesor češtiny, když vaše žena
  • 00:06:17 potom mohla překládat?
  • 00:06:19 Ona byla velice nadaná na jazyky.
  • 00:06:22 Když jsme se poznali, tak jsme
    spolu mluvili francouzsky.
  • 00:06:25 -Francouzsky jste mluvili?
    -Ano.
  • 00:06:28 Vaším dalším velkým koníčkem
    je vážná muzika, to bude asi
  • 00:06:32 pro lékaře docela přínos, když má
    širší spektrum toho záběru,
  • 00:06:37 než když se fixuje jenom
    na ten jeden obor, ne?
  • 00:06:41 To určitě. Ale smysl pro muziku
    má i tady profesionální význam.
  • 00:06:47 Já jsem to slyšel jednou krásným
    způsobem na nějakém sympóziu
  • 00:06:54 v jižní Francii, kde se objevil
    americký ostopad. A ten říkal:
  • 00:07:04 - MLUVÍ FRANCOUZSKY -
  • 00:07:11 -No to je nějaká směska.
    -Ano.
  • 00:07:15 To mně musíte přeložit,
    pane profesore,
  • 00:07:17 protože já nejsem franštinář.
  • 00:07:19 "Jsem stále v harmonii
    s pacientem".
  • 00:07:22 To je pravda.
  • 00:07:24 Tudíž určitý smysl pro muziku
    je tady výhoda,
  • 00:07:27 v tom vcítění se.
    Já myslím, že je.
  • 00:07:31 Pane profesore, v době, kdy vy jste
    začínal u pana profesora Hennera,
  • 00:07:37 existovala vůbec fyzioterapie
    v té podobě, jako ji známe dnes?
  • 00:07:43 Ona se rozvinula.
  • 00:07:45 Dokonce v tom smyslu rehabilitace,
    kterou pokládám za podstatnou,
  • 00:07:50 tak naše škola byla jedna
    ze základních.
  • 00:07:58 První rehabilitační kongres
    byl v Praze.
  • 00:08:01 Dělal ho Obrda z Hennerovy kliniky.
  • 00:08:04 Kam vy byste tenhle obor
    vlastně zařadil?
  • 00:08:07 Kde končí neurologie a začíná
    fyzioterapie,
  • 00:08:11 a kde začíná ortopedie?
    Kde to vlastně stojí, tenhle obor?
  • 00:08:15 Rehabilitace se týká
    vlastně všech oborů.
  • 00:08:20 Pro mě bylo důležité, že když jsem
    začal dělat pacienty s bolestmi
  • 00:08:26 pohybového ústrojí, že jsem se
    zase musel naučit obecnou medicínu.
  • 00:08:32 Poněvadž ty bolesti můžou vznikat
    všude. A tam jsou samé drobné pasti
  • 00:08:39 na lékaře, takže musí vlastně
    zase znát obecnou medicínu.
  • 00:08:45 A je to až k smíchu, jak někdy
    ta medicína je specializovaná.
  • 00:08:54 Představte si, co se může stát.
  • 00:08:57 Že pacient řekne, mám bolesti
    ucha, jde k otiatrovi a on mu
  • 00:09:05 napíše nic není otiatrického.
    Hotovo. On ho bolí tenhle kloub.
  • 00:09:13 A on ten otiatr neví, že když tady
    bolí ten kloub, tak pacient řekne,
  • 00:09:17 že ho bolí ucho.
  • 00:09:20 Nebo ten gynekolog řekne,
    že tady není nic gynekologického,
  • 00:09:25 vždycky je to apenďour.
    To je neuvěřitelný.
  • 00:09:28 Ale já to musím vědět.
  • 00:09:30 Ale to zase musí být docela
    detektivka, když se snažíte dobrat
  • 00:09:34 té příčiny bolesti.
  • 00:09:36 Překvapí vás to někdy,
    kde ten původ je?
  • 00:09:39 To je právě to, co mě baví.
  • 00:09:42 To stálé překvapení.
  • 00:09:48 Poněvadž bolest je kód.
  • 00:09:51 Kdyby bolest už vám řekla diagnózu,
  • 00:09:54 tak vy už nemusíte studovat
    medicínu. Ale bolest je kód.
  • 00:09:59 Třeba když je omezený záklon,
    tak bolí kříž, ale ta příčina
  • 00:10:05 může být v břiše.
  • 00:10:07 Poněvadž když natahujete břicho,
    tak to taky bolí, ale bolí kříž,
  • 00:10:11 poněvadž v záklonu to bolí.
  • 00:10:14 Jaký vztah by si člověk měl vlastně
    k té bolesti vytvořit?
  • 00:10:19 Je lepší s ní bojovat, nebo je
    lepší ji přijmout jako projev věku
  • 00:10:23 a říct si, já se s tím naučím žít?
  • 00:10:27 Především máme pokaždé najít
    příčinu. A když ji nacházíme
  • 00:10:34 a víme, kde ji najít,
    máme ji léčit.
  • 00:10:40 Stáří samo o sobě nebolí.
  • 00:10:44 -Ne? A všichni říkají, že jo?
    -Ne, není to pravda.
  • 00:10:48 Není to pravda. Samozřejmě jsou
    drobnosti, které člověka bolí,
  • 00:10:53 ale není to tak pravda.
  • 00:10:55 Říkám si, když pacient s tou
    bolestí někdy tak urputně bojuje,
  • 00:11:01 jestli to není kolikrát zbytečné?
  • 00:11:03 Jestli není lepší říci, ano,
    tohle je součást mého života,
  • 00:11:06 já to přijmu. A jestli si pak na to
    člověk nezvykne a nesnáší se to
  • 00:11:10 vlastně líp?
  • 00:11:12 To je tak, jsou, řekl bych, takové
    drobné bolesti, které člověk má
  • 00:11:18 spíše přezírat, ale já musím
    jako lékař dobře rozeznat,
  • 00:11:23 co je bolest, která je ještě dobře
    tolerovatelná, a bolest,
  • 00:11:31 od které mám pacientovi pomoct.
    To musím rozeznat.
  • 00:11:39 Když se vrátím zpátky do minulosti,
    tak po osmašedesátém roce řada
  • 00:11:44 lékařů emigrovala a vaše vyhlídky -
    s manželkou z Anglie a vaším
  • 00:11:50 příjmením - nebyly zrovna nejlepší.
  • 00:11:54 Vy jste nikdy neuvažoval
    o emigraci?
  • 00:11:57 Musel jsem uvažovat, ale v mé
    situaci - představte si,
  • 00:12:01 že jsem měl 4 děti a těžce
    postiženého syna.
  • 00:12:05 Tady jsem měl školu a existenci.
  • 00:12:09 A při tom, co jsem uměl, jsem
    věděl, jestli se na mě zlobí,
  • 00:12:13 nebo ne, oni mě tak rádi
    zase nevyhodí.
  • 00:12:17 Dokonce jsem přešel do dopravního
    lékařství.
  • 00:12:21 Ano, já jsem byl dlouho
    v italské železniční nemocnici,
  • 00:12:26 a tam se téměř pyšnili tím,
    že sbírají tam odborníky,
  • 00:12:33 kteří se znelíbili jinde.
  • 00:12:40 Tak to musela být klinika
    na poměrně slušné úrovni.
  • 00:12:43 To byla taky ukázka,
    že mezi resorty jsou u nás
  • 00:12:48 pevné hranice, nepřekročitelné.
  • 00:12:51 Nikdy jste toho nelitoval,
    že jste tu zůstal?
  • 00:12:58 Ne. Poněvadž jsem si tu školu
    udržel. A nejen tady.
  • 00:13:02 Byla potom škola v NDR,
    a já jsem si našel cesty.
  • 00:13:07 Samozřejmě všechno podle receptu
    vojáka Švejka: proškolení v SSSR,
  • 00:13:15 v Polsku mám velkou školu.
  • 00:13:18 To bych všechno byl ztratil
    a pak bych byl velký nýmand
  • 00:13:23 v té Anglii se 4 dětmi a jedním
    těžce postiženým synem...
  • 00:13:30 Není moc amatérských zubařů
    nebo chirurgů, ale amatérských
  • 00:13:34 fyzioterapeutů je poměrně dost.
  • 00:13:37 Skoro v každém podniku je někdo,
    když vás rozbolí záda,
  • 00:13:40 tak vám řekne, hele,
    Franta tě napraví.
  • 00:13:43 Poznal jste nějaký takový přirozený
    talent, někoho, kdo by tohle dělal,
  • 00:13:48 aniž by to studoval?
  • 00:13:51 Jsou, vždycky to existovalo.
  • 00:13:53 To vždycky existovalo, že
    na venkově děti našlapovaly záda.
  • 00:14:01 To vždycky existovalo, ale důležité
    je, že ten, kdo skutečně něco zná,
  • 00:14:08 není otrokem jedné metody.
  • 00:14:13 Já dneska vlastně ty manipulace
    používám jen okrajově, ale snažím
  • 00:14:17 se stále více tomu rozumět
    a toho pacienta nechat,
  • 00:14:23 aby se léčil.
  • 00:14:26 Málokterý pacient ode mě odchází,
    který nemá několik úkolů.
  • 00:14:31 Jaké úkoly dáváte?
  • 00:14:33 Týkají se pohybového ústrojí,
    ale musí být dost přesně zaměřené
  • 00:14:38 na to, co mu je. Na podkladě
    dobrého porozumění.
  • 00:14:43 Když cvičení nedává efekty,
    tak to pacienta frustruje
  • 00:14:47 a pak to přestane dělat.
  • 00:14:50 On musí cítit, že mu to pomáhá,
    tudíž mu musím dávat úkoly
  • 00:14:55 s určitou úvahou a taky tak,
    aby to odpovídaly jeho schopnostem.
  • 00:15:01 On to hlavně přestane dělat
    ve vteřině,
  • 00:15:04 kdy ho to přestane bolet.
  • 00:15:06 Pacient se taky uzdraví,
    tak proč by to dělal?
  • 00:15:09 Ale jsou někteří, kterým říkám,
    to si zařaďte do ranní rozcvičky.
  • 00:15:15 Velmi často se mi stávalo, když
    jsem byl v péči fyzioterapeuta,
  • 00:15:20 že jsem si říkal, propánakrále,
    ten chlap mi zlomí vaz.
  • 00:15:24 To mě zabije, to napravování.
  • 00:15:27 Člověk má opravdu pocit,
    že je to poměrně nebezpečná věc.
  • 00:15:31 Stalo se vám někdy,
    že byste zranil pacienta?
  • 00:15:34 Zranil ne, ale zpočátku určitě
    jsem dělal chyby.
  • 00:15:39 Čím víc to znáte, tím výjimečněji,
    nebo prakticky vůbec
  • 00:15:44 nepoužíváte násilí.
  • 00:15:47 I při tom nárazu musí být
    ta síla minimální.
  • 00:15:51 A jak to dělá tak, že máte při tom
    nepříjemný pocit, tak to neumí.
  • 00:15:56 To já jsem tvrdý.
  • 00:15:59 Vy nemáte mít pocit, že používá
    nějaké síly a že to tělo
  • 00:16:03 do něčeho nutí.
  • 00:16:05 A platí to taky opačně, že dobrý
    fyzio... fyzioper...
  • 00:16:11 ...terapeut.
  • 00:16:13 To je těžký slovo, vy to říkáte
    celý život, že dobrý fyzioterapeut
  • 00:16:16 by se neměl unavit?
  • 00:16:18 Je to do určité míry pravda.
    Záleží dost na technice.
  • 00:16:24 Ale někteří fyzioterapeuti musí
    hodně s pacientem sami cvičit,
  • 00:16:31 což já do té míry nedělám.
  • 00:16:33 Proto práce dobrého fyzioterapeuta
    je vlastně namáhavější než to,
  • 00:16:39 co já dělám.
  • 00:16:41 U většiny lékařských profesí lékař
    s pacientem komunikuje
  • 00:16:46 skrze nějaký nástroj.
  • 00:16:49 Něco na něj použije: sondu,
    skalpel, vrtačku nebo tak,
  • 00:16:55 ale vy jste vlastně v oboru
    medicíny, kde se používají ruce.
  • 00:17:00 Nemáte pocit, že je to v podstatě
    výjimečný lékařský přístroj,
  • 00:17:05 ta ruka, a že se podceňuje?
  • 00:17:10 Dneska bohužel ano.
  • 00:17:13 Poněvadž to odpovídá
    novodobé filosofii.
  • 00:17:21 Všechno, co klinicky lidský mozek
    dělá, je subjektivní,
  • 00:17:26 jenom přístroje jsou objektivní.
  • 00:17:30 A v tom je velké neštěstí,
    poněvadž to, co vycvičená ruka
  • 00:17:35 dovede, žádný přístroj nenahradí.
  • 00:17:40 To nejen proto, že současně
    registruje spoustu vjemů,
  • 00:17:44 jako je vlhkost, teplota, ale nikdy
    necítí jenom tlak, nýbrž současně
  • 00:17:51 pohyb a místo.
  • 00:17:54 Tudíž je to neobyčejná
    bohatost informace.
  • 00:17:58 Ale co je to nejvýznamnější,
    že jakmile se dotknete pacienta,
  • 00:18:03 tak vyvoláte reakci v něm.
  • 00:18:06 A tu reakci registrujete,
    pokud to umíte.
  • 00:18:09 A to je určitá zpětná vazba,
    kterou vám vůbec nic jiného
  • 00:18:14 nemůže dát, ale která je
    současně prokletím.
  • 00:18:18 Poněvadž je to vzájemný vztah
    dvou nereproduk...
  • 00:18:25 ...nereprodukovatelných soustav.
  • 00:18:27 Já jsem rád, že jste se taky
    přidal, pane profesore,
  • 00:18:29 že jsem v tom nezůstal sám.
  • 00:18:32 Rozumíte, a to věda vlastně
    nemůže uznat.
  • 00:18:35 V tom jsou ty absurdity.
  • 00:18:38 Ačkoli člověk vždycky věděl,
    že když je něco hmatatelné,
  • 00:18:42 tak tomu rozuměl. A když si to
    vymákl, tak to umí.
  • 00:18:46 Ale tohle už dneska neexistuje.
  • 00:18:50 Souvisí to taky s jednou věcí -
    medicína je taky byznys.
  • 00:18:56 A všechno je lépe honorované
    než ta pouhá lidská práce.
  • 00:19:04 To bohužel ano. To je smutný.
  • 00:19:07 Ano. Ale je to tak.
  • 00:19:09 Takže jsou tady určité absurdity,
    ale je to dost velké prokletí
  • 00:19:14 pro praktickou medicínu.
  • 00:19:17 Jak dalece dokážete pomoct
    sám sobě, když vás něco bolí?
  • 00:19:22 Já mám svou sestavu, kterou cvičím
    ráno, šitou na moji míru.
  • 00:19:29 Takže do určité míry ano.
  • 00:19:32 Jak dlouho cvičíte každé ráno?
  • 00:19:35 No takových 5 minut a už je toho
    moc. Ale při tom je mi dobře.
  • 00:19:41 A to děláte celý život?
  • 00:19:43 -No už dlouho.
    -Dlouho.
  • 00:19:46 Já přesně nevím, kdy jsem začal,
    ale už je to dost dlouho.
  • 00:19:49 -Vy pořád ještě ordinujete, že?
    -Ano.
  • 00:19:52 -Kolikrát týdně?
    -Vlastně třikrát.
  • 00:19:55 Třikrát týdně.
  • 00:19:57 Když mi umřela manželka,
    tak se doma otravuju.
  • 00:20:00 Po tolika letech, pane profesore,
    které máte za sebou v medicíně,
  • 00:20:05 když přijdete ráno do ordinace,
    jste ještě pořád zvědavý,
  • 00:20:09 kdo přijde?
  • 00:20:10 Ano.
  • 00:20:14 A překvapí vás to?
  • 00:20:16 Ano, poněvadž není jeden pacient
    jak druhý.
  • 00:20:19 Ono se říká, že by si ten doktor
    neměl s tím pacientem, zejména
  • 00:20:24 u psychiatrů to tak bývá, vytvářet
    cosi, čemu se říká "přenos".
  • 00:20:29 Že by si s ním neměl budovat moc
    úzké vztahy nebo přátelství.
  • 00:20:34 Myslíte si, že je to pravda?
  • 00:20:37 Důležité je, aby vzniklo
    mezi lékařem a pacientem to,
  • 00:20:42 co kdysi existovalo jako můj
    domácí lékař.
  • 00:20:47 A já mám rodiny, které znám
    od babiček po vnuky.
  • 00:20:53 Já už vím, jaký to asi bude
    pacient.
  • 00:20:57 To je přece výhoda, ne?
  • 00:20:58 Samozřejmě, to je dobrá věc,
    ten pojem "náš lékař" se trochu
  • 00:21:02 ztratil, a to se má pěstovat.
  • 00:21:06 Celý život pomáháte lidem,
    máte pocit, že se vám to vrací?
  • 00:21:12 Já se o to moc nestarám.
  • 00:21:14 Lékař je od toho, aby jiné léčil,
    a tím to končí.
  • 00:21:18 Samozřejmě jsem rád, když pacient
    má ten dojem, že jsem mu pomohl,
  • 00:21:22 to jistě.
  • 00:21:23 Pane profesore, moc vám děkuji,
    že jste si udělal čas dneska
  • 00:21:26 na PLOVÁRNU, že jste sem vážil
    cestu, i když, jak se na vás dívám,
  • 00:21:30 vy jste zvyklý chodit, takže přeji
    vám hodně pevné zdraví a aby vám
  • 00:21:35 ta medicína dělala ještě dlouho
    radost, protože určitě vy děláte
  • 00:21:40 spoustu radosti jiným. Díky.
  • 00:21:42 Děkuji taky.
  • 00:21:44 Dnes byl naším hostem
    pan profesor KAREL LEWIT.
  • 00:21:50 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2009