iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
15. 6. 2008
21:55 na ČT2

1 2 3 4 5

57 hlasů
5584
zhlédnutí

Na plovárně

Pavel Steidl

Rozhovory Marka Ebena s významnými osobnostmi

22 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Pavlem Steidlem

  • 00:00:25 Dobrý večer.
  • 00:00:27 Tak zjišťuji, že jsem ve věku,
    kdy se z mých spolužáků,
  • 00:00:31 které jsem ještě na škole znal
    jako pěkné exoty, stávají
  • 00:00:35 renomovaní umělci a profesoři,
    mistři svého oboru.
  • 00:00:39 A jednoho takového vám dnes
    představím. Doufám, že se
  • 00:00:43 na tento díl PLOVÁRNY budou dívat
    čeští promotéři koncertů,
  • 00:00:47 protože upozorňuji, že je to možná
    jedna z posledních příležitostí,
  • 00:00:51 kdy by na tohoto umělce
    mohli ještě mít.
  • 00:00:54 Poněvadž většinu svých koncertů
    dává v zahraničí, natáčí desky
  • 00:00:59 a patří mezi špičkové
    světové kytaristy.
  • 00:01:02 A jmenuje se PAVEL STEIDL.
    Ahoj, Pavle.
  • 00:01:05 Ahoj, Marku.
  • 00:01:06 Ty jsi strávil léta v Holandsku,
    v emigraci, jaká byla ta 1. léta?
  • 00:01:12 To muselo být dost tvrdé?
  • 00:01:16 Byla tvrdá, byla krásná.
  • 00:01:19 Protože jsem žil strašně intenzivně
    a dostal jsem se najednou
  • 00:01:24 do kultury toho života,
    po které jsem vždycky toužil.
  • 00:01:28 Nepřipadal jsem si tak, jako že
    bych vstoupil do něčeho divného,
  • 00:01:33 ale spíše, že jsem vstoupil někam,
    kde jsem vždycky chtěl trochu být.
  • 00:01:38 Ten 1. impuls, který přišel,
    byla čistá intuice.
  • 00:01:41 Najednou byla ta intuice,
    která mi najednou říkala,
  • 00:01:43 proboha, teď na chvilku zmiz.
    Jdi pryč. Ty potřebuješ odejít
  • 00:01:48 a přestat se zajímat o to,
    jestli tě vezmou do Uměleckého
  • 00:01:52 souboru Víta Nejedlého
    zpívat tenor.
  • 00:01:56 Protože já jsem chtěl hrát
    na kytaru a samozřejmě jsem cítil,
  • 00:01:59 že ještě nejsem hotov.
  • 00:02:02 Že to vlastně všechno teď začíná,
    že se potřebuji učit,
  • 00:02:06 a ne za nějakou rudou legitimaci
    mít plno koncertů.
  • 00:02:09 Takže ta intuice mi řekla,
    prosím tě, jdi pryč, zachraň se.
  • 00:02:15 Já jsem odešel, protože jsem chtěl
    být to, co jsem.
  • 00:02:18 A nechtěl jsem předstírat,
    že jsem něco jiného.
  • 00:02:20 Takže v podstatě ten první čas
    zase tak strašně těžký nebyl.
  • 00:02:25 A Holandsko mi hodně pomohlo.
  • 00:02:27 Oni mi dali všechna práva,
    která Holanďan měl.
  • 00:02:34 Takže jsem mohl začít zároveň
    i učit. Ze začátku jsem dělal
  • 00:02:39 hlavně to, že jsem hodně učil.
    A učil jsem všechno možné.
  • 00:02:42 Já jsem učil od začátečníků,
    kterým bylo třeba 7 - 10,
  • 00:02:46 ale také začátečníky,
    kterým bylo 70 let.
  • 00:02:50 Tak jsem se protloukal a živil jsem
    se, občas jsem zahrál znovu
  • 00:02:55 nějaký koncert, ale myslím,
    že to ze začátku nevypadalo na to,
  • 00:02:59 že bych se opět mohl vrátit
    jenom do toho koncertního života.
  • 00:03:03 A jsou poslušní holandští žáci?
  • 00:03:06 Víš, to je jako kapitola
    sama pro sebe.
  • 00:03:09 Oni jsou krásní.
  • 00:03:11 Ale já si myslím, že jsou takoví,
    že neradi obětují čas
  • 00:03:15 tomu nesmyslu sedět za kytarou
    a cvičit.
  • 00:03:21 To není ta jeho svoboda,
    to je moje svoboda.
  • 00:03:24 To je moje svoboda, sedět
    za tou kytarou třeba 8 hodin,
  • 00:03:27 nebo tomu věnovat třeba celý den.
  • 00:03:29 A to je ta moje svoboda,
    kterou já mám, protože já jsem
  • 00:03:32 ten kytarista a já tomu chci dát
    všecko. Já se v tom cítím šťastný.
  • 00:03:36 A oni to samozřejmě nemají, takže
    si hrají často pro svoji radost.
  • 00:03:41 A hlavně děti, ty přišly vždycky
    a třeba řekly, no tak...
  • 00:03:46 Já jsem necvičil. A proč?
  • 00:03:48 Tak maminka měla v úterý
    narozeniny, ve středu jsem měl
  • 00:03:51 fotbal, ve čtvrtek jsem měl
    bla bla bla...
  • 00:03:54 Prostě viděl jsi, že ti mladí lidi
    mají strašně moc možností,
  • 00:03:59 které my jsme tenkrát neměli.
  • 00:04:01 My jsme byli na tom tak,
    že já jsem si sedl do pokojíčku
  • 00:04:05 a vstal jsem třeba v 6 hodin
    a cvičil jsem už na tu kytaru
  • 00:04:08 všecko možný.
  • 00:04:09 Od šesti od rána jsi cvičil?
  • 00:04:11 Taky. Já jsem měl štěstí
    v neštěstí, protože mě nejdřív
  • 00:04:15 nepřijali na konzervatoř.
  • 00:04:17 No jo, vždyť ty jsi byl
    v nějakém učebním...?
  • 00:04:20 -Já jsem se učil instalatérem.
    -To je úžasný.
  • 00:04:22 Já jsem se učil instalatérem,
    takže když jsem se ten další rok
  • 00:04:26 dostal na konzervatoř, tak jsem byl
    už zvyklý třeba vstávat v 5 h ráno,
  • 00:04:30 takže jsem byl zvyklý vstávat
    brzo ráno a už brzo ráno cvičit.
  • 00:04:35 Ten zlozvyk jsem se teda odnaučil
    velice brzo.
  • 00:04:40 Taky pro tebe byla konzervatoř
    takový pozitivní šok?
  • 00:04:43 Já když jsem tam přišel na tu
    školu, tak jsem měl pocit,
  • 00:04:45 že jsem v Americe.
  • 00:04:46 To byl jiný duch té školy
    proti všemu, viď?
  • 00:04:50 To bylo úžasný, ano.
  • 00:04:52 A hlavně to, že po mně nechtěli
    žádný průměry...
  • 00:04:55 A matiku, fyziku už vůbec ne.
    To bylo krásný.
  • 00:04:59 Ale vůbec, najednou se tam začít
    potkávat s těmi lidmi,
  • 00:05:03 kteří byli na stejné lodi jako ty.
  • 00:05:06 To víš, když jsem viděl tebe,
    já jsem tě znal jenom jako Válečka,
  • 00:05:09 velká hvězda, obrovská.
  • 00:05:11 To není nic podstatného,
    ale když jsi viděl
  • 00:05:13 pana profesorka Zelenku,
    to jsi měl štěstí.
  • 00:05:16 Já si myslím, že jsem se dostal
    na konzervatoř hlavně kvůli němu.
  • 00:05:21 Když jsem dělal poprvé přijímačky,
    tak on v té komisi seděl.
  • 00:05:25 A víš, jak to je, když najednou
    někam přijdeš a vidíš člověka,
  • 00:05:29 najednou to udělá pink
    a něco mezi vámi blikne.
  • 00:05:32 Aniž bych to věděl, tak se z toho
    vyvinulo určité přátelství,
  • 00:05:36 ne určité, ale velké přátelství,
    které je dodnes.
  • 00:05:39 Ten Zelenka na mě působil
    a působí neustále.
  • 00:05:42 To byl ten kontakt s tím prvním
    velkým kytaristou,
  • 00:05:46 kterého já jsem na vlastní oči
    viděl a pro kterého jsem hrál.
  • 00:05:51 Dokázal se napojit
    na tvoji intuici.
  • 00:05:54 A vlastně on tě nějak intuitivně
    dokázal vést.
  • 00:05:58 Samozřejmě, že pravděpodobně jsem
    ze stejného materiálu jako on.
  • 00:06:03 Že v té intuici, které já dost
    věřím, která je určitě strašně
  • 00:06:08 důležitá pro kumštýře, všude,
    ta intuice, tak on mě nezrazoval.
  • 00:06:15 On neříkal, počkej,
    ale tohle je nepřesné.
  • 00:06:18 On věděl, že i ta nepřesnost
    může být strašně krásná.
  • 00:06:23 Nakonec já si myslím, že krása
    nezačíná tím,
  • 00:06:26 že věci jsou symetrické,
    ale že jsou asymetrické.
  • 00:06:30 Ty jsi vždycky rád cvičil, viď?
  • 00:06:32 Já musím říct, že já radši cvičím,
    než hraji koncerty.
  • 00:06:36 To je strašně divné.
  • 00:06:38 A ono to cvičení, já nevím,
    já bych to skoro srovnal
  • 00:06:41 s určitou meditací.
    Ona je to meditativní záležitost.
  • 00:06:44 Já si myslím, že pokud cvičíš
    správně na nástroj,
  • 00:06:48 že to má tu samou sílu,
    jako když děláš jógu.
  • 00:06:51 Nejsi vůbec odtržený od světa.
  • 00:06:53 Já si myslím, že když cvičíš
    správně, že naopak navazuješ
  • 00:06:56 kontakt s věcmi, které jsou
    obrovsky hluboko.
  • 00:07:02 Hluboko v tobě, které jsou
    i hluboko ve vesmíru.
  • 00:07:05 Já to nechci přehánět a nechci
    používat velká slova, ale...
  • 00:07:08 Teď o tom přemýšlím, protože já
    když cvičím, tak já bych měl
  • 00:07:11 kontakt, kdyby mi nekulhal 4. prst.
  • 00:07:14 Ale 4. prst, když kulhá, tak tě
    pořád sráží nějak od toho vesmíru.
  • 00:07:20 Čím začínáš cvičení?
  • 00:07:23 Člověče, já začínám tím,
    že si začnu hrát jeden tón.
  • 00:07:27 Jenom tak jako tink, tink, tink,
    víš, jenom tak jako,
  • 00:07:31 když si vezmu kytaru.
    A opravdu je to divný, ale...
  • 00:07:40 Pak třeba k tomu přidám:
  • 00:07:44 Takové pomalé rozcvičování,
    koukat se, jestli se ti
  • 00:07:48 právě ten prst vrací.
  • 00:07:50 Protože ono je nejhorší,
    když ti zůstane tady a nevrací se.
  • 00:07:53 To je nepříjemné.
  • 00:07:55 Víš, to jsou pořád o stylech,
    o hudbách apod.
  • 00:07:57 Ale já si myslím, že ony jsou
    jen 3 druhy hudby.
  • 00:08:01 To tedy není z mé hlavy.
  • 00:08:03 Zrovna tuhle krásnou větu pronesl
    můj přítel Karl Dominikon,
  • 00:08:07 to je italský skladatel,
    vynikající člověk,
  • 00:08:09 a on strašně rád jezdí ke mně
    na ryby.
  • 00:08:11 Já bydlím na té Berounce
    a on strašně rád chytá ryby.
  • 00:08:14 Tak vždycky přijede.
    A tam se člověk nejvíc naučí.
  • 00:08:17 Ten říká, jsou jen 3 druhy hudby:
    hudba pro mozek, hudba pro tělo
  • 00:08:22 a hudba pro duši.
  • 00:08:24 A ta nejlepší, ta má všechny
    3 aspekty. A to se mi líbí.
  • 00:08:28 Protože když budeš poslouchat
    J. S. Bacha, tak on tam tělo
  • 00:08:32 bude mít, on tam bude mít ten
    pohyb, on tam bude mít úžasný
  • 00:08:35 rytmus, on tam bude mít ten mozek.
    To už nevymyslíme, co napsal on.
  • 00:08:41 A on tam bude mít tu duši,
    protože ono tě to bude dojímat.
  • 00:08:45 A tyhle 3 věci jsou strašně
    důležité i cvičit.
  • 00:08:50 Čili to tělo cvičit, cvičit
    i ten mozek i toho ducha.
  • 00:08:55 A toho ducha cvičit, samozřejmě,
    to je asi jedna z nejtěžších věcí.
  • 00:09:00 Ty jsi z Bacha přehrál skoro
    všecko, ne?
  • 00:09:02 -Kdepak.
    -Ne?
  • 00:09:04 Kdepak, kdybych tak to uměl.
  • 00:09:06 Ale hodně jsi hrál Bacha?
  • 00:09:08 Hrával jsem hodně Bacha.
  • 00:09:09 Máš nějaký favorite piece?
  • 00:09:11 "Čakon" - to je skladba,
    ve které on schoval všecko.
  • 00:09:16 Já mám pocit, že tam je
    opravdu všecko.
  • 00:09:20 V mém subjektivním pocitu
    ta skladba je krásná v tom,
  • 00:09:24 že to je vždycky jenom pokus.
  • 00:09:27 Nezahrál bys kousek toho pokusu?
  • 00:09:58 To je nádhera.
    A to je jenom začátek.
  • 00:10:01 Pak samozřejmě přicházejí variace,
    kterých je asi 32:
  • 00:10:32 A další a další.
  • 00:10:34 Dlouhé melodie, takové dlouhé...
  • 00:10:36 To jsou dlouhé fráze, ale ono je to
    napsané, když se na to podíváš
  • 00:10:39 očima dnešního člověka,
    když si to budeme počítat,
  • 00:10:41 ono to začíná na 2. dobu:
  • 00:11:00 Ale představ si, já to hraji
    10 let, ale pořád mi to nevychází.
  • 00:11:04 Já si pořád říkám,
    to přece není možné?
  • 00:11:07 No ne, tak 10 let, ze začátku,
    když jsem to začal hrát,
  • 00:11:09 to přece nemůže být tak těžké?
  • 00:11:18 Což vlastně není ta osminka,
    která by v tom měla být.
  • 00:11:22 A to je právě ten moment,
    kdy člověk musí použít mozek,
  • 00:11:25 zašmátrat třeba v nějaké knize
    o interpretaci staré hudby,
  • 00:11:29 kde se dozví, že v hudbě existovalo
    něco jako "inigeliti".
  • 00:11:33 To je vlastně skoro to samé,
    jak když si představíš,
  • 00:11:36 že někdo za 100 let najde
    tuhle písničku:
  • 00:11:44 A bude to hrát:
  • 00:11:50 Protože nebude vědět, že ty lidi to
    v té době cítili takhle.
  • 00:11:54 To je jen malinký posun
    a absolutně to změní celou skladbu.
  • 00:11:59 Rozumíš:
  • 00:12:02 A vlastně to vychází z toho,
    že ty se před tím tónem nadechneš:
  • 00:12:20 To je fantastické.
  • 00:12:22 Krásné. Dýchat dobře,
    to je taky důležité u koncertu,
  • 00:12:24 dýchat s tou skladbou?
  • 00:12:27 To je skoro to nejdůležitější.
    Tak třeba máš:
  • 00:12:35 ...skladbu napsanou:
  • 00:12:45 Takhle je to napsané.
  • 00:12:47 Ono je to těžké to tak hrát,
    mně se to tak tedy nelíbí,
  • 00:12:50 já nevím, jestli se to líbí
    někomu, ale to je tak mechanické...
  • 00:12:52 Mně se to líbí docela dost.
  • 00:12:54 Ale když to zahraješ takhle:
  • 00:13:13 Tak si vymyslíš třeba větu:
  • 00:13:15 "Má málo vína, málo vína,
    proto jede do Londýna."
  • 00:13:18 -A zase se nadechneš.
    -To máš takhle?
  • 00:13:21 Toho mám plno. To by se lidi
    divili, co já si říkám v hlavě,
  • 00:13:23 když si počítám, někdy.
  • 00:13:25 To byl krásný příklad,
    na kterém jsi to předváděl.
  • 00:13:28 Protože to je ten moment,
    kdy už by člověk nebo ten posluchač
  • 00:13:30 si říkal, teď už to musí přijít,
    a ten interpret si ještě chviličku
  • 00:13:34 počká a vlastně udělá to napětí,
    až to tam přepadne.
  • 00:13:37 Ano, to je ono, protože hudba,
    to je vlastně o napětí a uvolnění.
  • 00:13:44 Nebo tohle:
  • 00:14:10 Ale to je pravda, dýchá to.
  • 00:14:12 Ano, v té staré hudbě je to napětí
    mezi tím generálním basem
  • 00:14:17 nebo mezi tou harmonií a melodií.
  • 00:14:22 A co se hraje na tyhle nástroje?
  • 00:14:24 Tyhle nástroje jsou krásné,
    To jsou moji miláčkové.
  • 00:14:27 Tak tenhle nástroj pochází
    asi z roku 1830.
  • 00:14:31 Vyrobil ho Johann Anton Staufer.
  • 00:14:34 Ta kytara, představ si,
    byla tady v Praze, a byla -
  • 00:14:39 já nevím, jestli to můžu říct?
  • 00:14:41 Byla ve sbírce pana profesora
    Schelingera. To byl úžasný člověk.
  • 00:14:44 Tatínek Jiřího Schelingera.
  • 00:14:47 On měl spoustu nástrojů, mezi
    nimi byl tenhle krásný nástroj.
  • 00:14:50 Já jsem strašně rád a šťastný,
    že takový nástroj můžu mít,
  • 00:14:54 protože to je úžasná inspirace.
  • 00:14:56 I když já na něj nehraji koncerty,
    pochopitelně s ním necestuji,
  • 00:15:00 protože mám k němu úctu.
  • 00:15:02 A k jaké muzice se hodí
    takový nástroj, co na to hraješ?
  • 00:15:07 Já na to hraji nejraději třeba
    skladatele Johanna Kaspara Mertze,
  • 00:15:12 neznáš? To byl zajímavý člověk.
  • 00:15:15 Ten se narodil v Bratislavě
    v židovské rodině,
  • 00:15:18 poté se odstěhoval do Vídně,
    kde možná se učil u slavného
  • 00:15:22 Giulianniho, možná, ale začal
    pro kytaru psát krásné skladby.
  • 00:15:26 Oženil se s klavíristkou,
    která ho začala seznamovat
  • 00:15:31 s klavírní literaturou.
  • 00:15:33 A on začal psát v tom stylu,
    toho Schuberta...
  • 00:15:36 Je to moc hezké:
  • 00:16:20 Ta hloubka toho nástroje,
    jsi najednou v jiné době.
  • 00:16:23 I když ty struny jsou současné.
  • 00:16:54 Krásné.
  • 00:16:56 To je nádherné.
  • 00:16:57 Prožíváš s takovým nástrojem
    neuvěřitelné chvilky,
  • 00:17:00 hlavně když jsi někde v přírodě.
  • 00:17:03 To je možná lepší, než se bavit
    o vibratu nebo vivibratu,
  • 00:17:06 protože to cítíš fyzicky.
  • 00:17:08 Fyzicky najednou cítíš ten kontakt
    s tou dobou, s tím nástrojem.
  • 00:17:12 A tohle je sestra? Mladší sestra?
  • 00:17:15 To je spíše taková vnučka,
    prapravnučka, se kterou cestuji.
  • 00:17:19 Vlastně to je kopie
    toho jeho tatínka,
  • 00:17:22 který se jmenoval Johann.
  • 00:17:27 Ten zvuk je už trošku jiný,
    ale nicméně mně se pořád líbí.
  • 00:18:49 Paganini - vtipný chlapík.
  • 00:18:52 Doufám, že by se neurazil,
    protože já jsem to trošku předělal.
  • 00:18:56 Tam vlastně ta hudba od tebe
    očekává, že ji rozsvítíš.
  • 00:19:00 Ona začne znít ve chvíli,
    kdy ty tam předáš tu energii...
  • 00:19:03 A vášeň nějakou...
  • 00:19:05 Vášeň, víš, já si myslím,
    že on možná ten Paganini
  • 00:19:08 v té kytaře je možná víc
    pravdivější než v houslích.
  • 00:19:14 On vlastně na tu kytaru hrál
    jenom v soukromí,
  • 00:19:17 a nikdy na ní nevystupoval
    před velkým publikem,
  • 00:19:20 protože se vyloženě prodával.
  • 00:19:22 On byl pravděpodobně jeden
    z prvních PR, geniální.
  • 00:19:27 On dokázal o sobě rozšířit,
    já mám smlouvu s ďáblem,
  • 00:19:31 a lidi z toho šíleli.
  • 00:19:34 A když čteš poznámky nebo vzpomínky
    některých umělců - Goethe napsal,
  • 00:19:38 když ho slyšel, co prožíval.
  • 00:19:40 Ale jeden kytarista o tom napsal,
    když ho slyšel hrát v Polsku,
  • 00:19:45 že ty housle plakaly, smály se,
    ony mluvily.
  • 00:19:49 Někdy si vzpomenu na toho Segoviu,
    jak ta jeho kytara dokáže mluvit.
  • 00:19:58 V tom je vlastně krása
    toho nástroje.
  • 00:20:00 Ten nástroj, ta kytara počítá
    hrozně moc s tou další dimenzí.
  • 00:20:04 Najednou z té kytary se začne
    stávat orchestr.
  • 00:20:09 A nejen orchestr, on se tam třeba
    objeví i nějaký zpěvák,
  • 00:20:12 který zpívá nějakou story.
  • 00:20:15 Samozřejmě na to potřebuješ
    fantazii, tu story si představit
  • 00:20:19 a pokusit se to tam dát.
  • 00:20:22 A pokud ten posluchač to chápe,
    tak to je něco nádherného.
  • 00:20:26 Jste na stejné lodi.
  • 00:20:28 Ty jsi tady na začátku řekl
    takovou malou větičku,
  • 00:20:31 když jsi mluvil o tom odchodu
    do té emigrace, že jsi věděl,
  • 00:20:36 že ještě nejsi hotovej.
  • 00:20:38 Tak teď se ptám, nemáš pocit,
    že už jsi?
  • 00:20:41 Protože já, když to tak poslouchám,
    tak já už hotovej jsem.
  • 00:20:45 Z toho, jak hraješ.
    Je v podstatě hotovo?
  • 00:20:48 Ne, to určitě ne.
  • 00:20:49 To je přece...
  • 00:20:55 To je otevřená studnice, ta hudba.
    Člověk není nikdy hotovej.
  • 00:21:02 To bych se asi lekl, kdybych si
    řekl, tak, teď jsem hotovej.
  • 00:21:06 To je asi konec.
  • 00:21:08 No, bohužel je to konec našeho
    vysílacího času,
  • 00:21:12 ale v každém případě, život je
    dlouhý, těším se na další
  • 00:21:16 setkávání a díky, že sis udělal čas
    dneska NA PLOVÁRNU.
  • 00:21:19 Bylo milé tě zase vidět, díky.
  • 00:21:22 Dnes byl naším hostem PAVEL STEIDL.
  • 00:21:27 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2008