iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
23. 11. 2006
21:35 na ČT2

1 2 3 4 5

29 hlasů
14625
zhlédnutí

Na plovárně

Lenka Reinerová

Rozhovory Marka Ebena s významnými osobnostmi

23 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Lenkou Reinerovou

  • 00:00:26 Dobrý večer.
  • 00:00:27 Jsou témata, která se nám
    NA PLOVÁRNĚ často vrací.
  • 00:00:32 Jedním z těch témat jsou např.
    staré pražské kavárny,
  • 00:00:36 kde se scházela umělecká avantgarda
    a o kterých se toho
  • 00:00:40 už tolik napsalo.
  • 00:00:42 Bohužel neexistuje mnoho lidí,
    kteří měli šanci
  • 00:00:45 tuto atmosféru zažít.
  • 00:00:47 A já mám tu čest, a taky potěšení,
    přivítat NA PLOVÁRNĚ vzácnou
  • 00:00:52 výjimku - a tou výjimkou je
    poslední pražská spisovatelka
  • 00:00:57 píšící v němčině
    paní LENKA REINEROVÁ.
  • 00:01:00 Ta to nejen zažila, ale taky na to
    krásně vzpomíná ve svých knížkách,
  • 00:01:05 např. v knížce "Kavárna
    nad Prahou". Dobrý večer.
  • 00:01:08 Dobrý večer.
  • 00:01:10 Paní Lenko, člověk má tendenci
    si tu minulost trošku idealizovat.
  • 00:01:15 Byly ty kavárny opravdu tak půvabné
    a tvůrčí, jak se píše?
  • 00:01:21 Troufám si říct, že možná ano.
  • 00:01:23 Ony taky byly ty kavárny
    do jisté míry profilované.
  • 00:01:28 Přesně se vědělo, koho kde najdete,
    což bylo dobré.
  • 00:01:32 Ale samozřejmě celá řada
    jich už není.
  • 00:01:37 Když jdeme na Národní třídu,
    tam byla na rohu Unionka.
  • 00:01:42 Ta už dávno neexistuje.
    To byla malá intelektuální kavárna.
  • 00:01:48 Koho bychom našli v Unionce?
  • 00:01:51 My jsme přece v těch třicátých
    letech tady měli velikou,
  • 00:01:55 početnou německou emigraci.
  • 00:02:03 A nebyli to jenom bratři Mannové,
    kteří dostali dokonce občanství,
  • 00:02:07 ale byla to celá řada spisovatelů,
    novinářů.
  • 00:02:11 Ti se do jisté míry v Unionce
    dali potkat.
  • 00:02:15 A vedle, ta už taky neexistuje,
    byla tzv. levá kavárna,
  • 00:02:20 to bylo Metro.
  • 00:02:22 Tam jsem já často chodila.
  • 00:02:25 V rohu byl takový stůl mladých.
    A zase naproti byl stůl,
  • 00:02:29 kde seděl Nezval, Jesenská,
    Budínovi...
  • 00:02:39 A ten stůl mladých, v tom rohu,
    kde my jsme seděli,
  • 00:02:42 tam mezi námi byl Jiří Orten,
    Evžen Rošický,
  • 00:02:47 prostě celá řada kluků.
  • 00:02:51 A když se šlo kousek dál,
    tak tam byla ještě Národní kavárna,
  • 00:02:56 která byla taková usedlá,
    konzervativní, a pak Slavie.
  • 00:03:01 Jenže Slavie tehdy ještě neměla
    tu pozici, jakou má teď.
  • 00:03:05 To byla hlavně kavárna pro herce,
    kteří přišli z Národního
  • 00:03:09 o přestávce nebo před představením.
  • 00:03:12 Naproti byl Louver.
  • 00:03:14 To byla dobrá kavárna už tehdy.
  • 00:03:17 To byla kavárna,
    kde občas byl taky Franz Kafka.
  • 00:03:22 Teď ho dávají do různých jiných
    kaváren, kde nikdy nebyl.
  • 00:03:26 Ale v Louvru občas byl.
  • 00:03:29 Na Václaváku nahoře byla Edisonka,
    Continental.
  • 00:03:34 Tam byly staré dámy,
    které se tam scházely na kafíčko,
  • 00:03:39 na vánočku a tak.
  • 00:03:43 Zajdete tam dneska?
    Třeba zrovna do Louvru?
  • 00:03:46 Do toho Louvru chodím, ano.
  • 00:03:49 Vy jste byla přítelkyní
    Egona Ervína Kische,
  • 00:03:52 dobře jste se znali,
    byl on takový cholerik?
  • 00:03:56 Ne. On nebyl ani "zuřivý reportér",
    tzn. pokud šlo o jeho tvorbu.
  • 00:04:02 Já jsem málo viděla lidi,
    kteří tak pomalu, tak důkladně
  • 00:04:07 a tak promyšleně tvořili.
  • 00:04:10 Kisch například nedovedl
    vůbec psát na stroji.
  • 00:04:14 On všechno psal rukou a jeho
    manželka to potom přepisovala.
  • 00:04:19 A není náhodou, on měl takové
    zajímavé barokní písmo.
  • 00:04:24 Vždycky na konci slova byly
    kroužky.
  • 00:04:27 Když psal a přemýšlel,
    tak točil potom ještě
  • 00:04:32 na konci slova takové spirálky.
  • 00:04:36 Že se označil "zuřivý",
    to byl jeho nápad.
  • 00:04:39 On byl snad zuřivý jedině
    v tom vyhledávání námětů.
  • 00:04:45 Tam myslím by to sedělo,
    ale v práci potom rozhodně ne.
  • 00:04:52 Jaké byly vaše novinářské začátky?
  • 00:04:56 Vzpomínáte si na svou 1. reportáž,
    kterou jste přinesla?
  • 00:04:59 Weiskopf si mě vzal do redakce
    sem emigrovaného antifašistického
  • 00:05:05 časopisu AIZ - Arbeiter
    Illustrierte Zeitung.
  • 00:05:09 Já jsem tam byla ale přijata
    jako taková děvenka pro všecko:
  • 00:05:16 psala jsem na stroji, musela jsem
    obstarávat věci, starat se o archiv
  • 00:05:20 fotografií - prostě všecko.
  • 00:05:23 A byly to už vzrušená 30. léta.
  • 00:05:28 My jsme potom, když bylo volno,
    tak jsme v sobotu a neděli jeli
  • 00:05:33 do pohraničí agitovat
    proti nacismu.
  • 00:05:37 A jednou jsem se vrátila,
    v pondělí jsem svému šéfredaktorovi
  • 00:05:41 rozčileně vylíčila, co tam všechno
    bylo, načež on mě přerušil a řekl:
  • 00:05:46 "Víš co? Teď jdi domů a tak,
    jak jsi mi to teď vyprávěla,
  • 00:05:49 tak to napiš."
  • 00:05:51 Tak jsem šla domů,
    psala jsem to asi osmkrát,
  • 00:05:54 pak jsem to přinesla, on to četl
    a já jsem stála za ním
  • 00:05:58 a pozorovala ho.
  • 00:06:01 Najednou se zastavil, já jsem se
    podívala, a to bylo zrovna
  • 00:06:06 na místě, kde jsem nádherně líčila
    zimní krajinu: Sníh, Černý havran,
  • 00:06:13 Sníh se lesknul... atd.
  • 00:06:21 A můj šéfredaktor se otočil a říkal
    mi: "Jsi si naprosto jistá,
  • 00:06:26 že jsi nevynechala jedinou
    barvu spektra?"
  • 00:06:32 A to si dodnes pamatuji.
  • 00:06:34 Když píšu, tak někdy si říkám,
    je tam příliš mnoho barev spektra.
  • 00:06:39 To byl můj první pokus.
  • 00:06:43 Vy jste psala dokonce reportáž
    o pohřbu Karla Čapka.
  • 00:06:46 Já jsem si na ten pohřeb vzpomněla
    vlastně o mnoho let později,
  • 00:06:51 když byl pohřeb J. Seiferta.
  • 00:06:54 Mělo to pak trochu stejný duch
    jako tehdy.
  • 00:06:57 Taky ti lidé, co tam šli,
    šli z nějaké vnitřní potřeby.
  • 00:07:04 A totéž se odehrálo,
    když umřel Seifert.
  • 00:07:09 On byl vystavený v Rudolfinu.
  • 00:07:14 On krátce před tím dostal
    Nobelovu cenu, tak jinak nemohli.
  • 00:07:20 Byl zimní den, byla velká zima
    a lidi stáli ve frontě
  • 00:07:28 až k Právnické fakultě, jen aby se
    mu mohli přijít poklonit.
  • 00:07:32 Mně to velice připomnělo atmosféru,
    která byla, když umřel K. Čapek.
  • 00:07:43 Po tolika letech se to opakovalo,
    když zase umřel velký český básník.
  • 00:07:48 Já na to často myslím - v těch
    30. letech ta malá republika,
  • 00:07:54 která chudinka měla za sebou
    těch 20 let bytí,
  • 00:07:59 a to je málo na stát,
    ale když se podíváte na mapu,
  • 00:08:03 tak to byl demokratický stát.
    Narozdíl od sousedních zemí.
  • 00:08:08 Polsko a Maďarsko nebylo,
    o Německu a Rakousku nemusíme
  • 00:08:12 v té souvislosti ani mluvit.
  • 00:08:15 Takže tím pádem jsme tady
    už měli jinou atmosféru.
  • 00:08:20 Já jsem z židovské rodiny.
  • 00:08:23 Já jsem snad do r. 1936
    si toho ani nějak moc nebyla
  • 00:08:28 vědoma, to nebylo rozhodující.
  • 00:08:32 Ale pak se to najednou začalo
    samozřejmě velice rychle měnit.
  • 00:08:37 Váš život je plný paradoxů.
  • 00:08:40 Vy píšete o Praze, odkud vás
    vyhnali před válkou.
  • 00:08:45 Píšete v němčině, v jazyce lidí,
    kteří vyvraždili celou vaši rodinu.
  • 00:08:50 Je tu nějaký speciální důvod
    pro to psát německy?
  • 00:08:54 Víte, to je velice zajímavé.
  • 00:08:57 Vy jste se o tom zmínil,
    já jsem tedy přišla o celou rodinu.
  • 00:09:00 Celkem to bylo 11 osob.
  • 00:09:03 Já jsem začala v německém časopisu,
    o kterém jsem se už zmínila.
  • 00:09:08 To byl jazyk, který jsem
    pro to řemeslo znala a používala.
  • 00:09:16 Já jsem toho názoru,
    že jazyk za nic nemůže.
  • 00:09:19 To je pravda.
  • 00:09:20 A první knížky, které nacisti
    házeli do ohně, byly knížky
  • 00:09:25 jejich německých autorů.
  • 00:09:28 Já taky nevím, proč bych měla mít
    něco proti jazyku Goetheho, Bölla,
  • 00:09:34 Brechta - to se mi zdá být
    nesmyslné.
  • 00:09:41 Takže jsem začala zase
    psát v němčině, ale nevyvolávalo to
  • 00:09:46 nějaké velice příznivé odezvy.
  • 00:09:54 A vidíte, jak to v životě jde,
    pak se to obrátilo,
  • 00:09:57 teď je to najednou můj klad.
  • 00:10:00 To, že píšu v němčině, že hovořím
    o tom, že jsem židovského původu
  • 00:10:07 a zároveň jsem rozená Pražanka.
  • 00:10:12 Že ve mně jsou tyto 3 elementy,
    to je teď najednou velký klad.
  • 00:10:16 Až donedávna to bylo negativum.
  • 00:10:20 To musel být pro vás docela
    těžký návrat po válce,
  • 00:10:23 vracet se do města,
    kde už nikdo z vaší rodiny nezbyl?
  • 00:10:31 To bylo a abych byla upřímná,
    to je nadále těžké.
  • 00:10:36 Jednak vrátit se domů, kde vlastně
    doma nejste, protože nemáte domov,
  • 00:10:41 nikdo tu už není.
  • 00:10:43 Ale není snadné taky zůstat
    jediný z rodiny, který přežil.
  • 00:10:51 To je otázka,
    kterou si stále kladete.
  • 00:10:56 Jak to, že zrovna já?
    Proč zrovna já?
  • 00:11:00 Trochu se tato otázka pak změnila,
    poněvadž já jsem v 50. letech
  • 00:11:07 pak seděla tady, v takzvaném
    socialistickém Československu.
  • 00:11:13 I když samozřejmě takové věci
    se nedají porovnat.
  • 00:11:18 Ale hrozné to bylo taky.
  • 00:11:23 Vy jste měla vlastně bohatou
    zkušenost s několika druhy vězení.
  • 00:11:27 Vy jste byla ve Francii ve vězení,
    tuším, že v Maroku...
  • 00:11:30 V Maroku, v lágru, ano.
  • 00:11:32 A pak v té Ruzyni.
    Co z toho bylo nejhorší?
  • 00:11:35 Pak ještě v Praze.
  • 00:11:36 Když to tak spočítám,
    tak jsem odseděla dohromady
  • 00:11:40 něco přes 3 roky, pomalu 4 roky.
  • 00:11:46 Ale zase když to člověk přežije,
    když to člověk dokáže nějakým
  • 00:11:54 způsobem do jisté míry zpracovat
    v sobě, úplně ne, tak je to těžká
  • 00:12:01 životní zkušenost.
  • 00:12:04 Ale já myslím, že to je takový
    trošku osud mojí generace,
  • 00:12:08 když to tak vezmete.
  • 00:12:11 Musím vám říct, že tady NA PLOVÁRNĚ
    jsme měli dlouhou řadu lidí,
  • 00:12:15 kteří byli někdy vězněni.
  • 00:12:18 Skoro si myslím, že bychom mohli
    vydat nějakou příručku,
  • 00:12:20 jak přežít samovazbu.
  • 00:12:22 A posledním byl nigerijský
    spisovatel W. Soyinka,
  • 00:12:25 který seděl 2 roky na samotce
    v Nigerii. A ten říkal,
  • 00:12:29 že měl velmi přesný plán,
    co má dělat.
  • 00:12:32 Že si v duchu pouštěl symfonie,
    v duchu si četl knížky...
  • 00:12:35 Taky jste to dělala?
  • 00:12:37 Ano, pro to mám pochopení.
    Symfonie zrovna ne,
  • 00:12:40 ale já jsem si v hlavě překládala
    z jednoho jazyka do druhého.
  • 00:12:48 Já jsem byla v samovazbě,
    jednou 6 měsíců, potom 3 měsíce,
  • 00:12:52 tak porůznu. A přišla jsem na to,
    zejména to bylo tady v Ruzyni,
  • 00:12:58 kde s člověkem nezacházeli
    jako s člověkem.
  • 00:13:01 Tak jsem si zvykla například,
    večer, když jsem si lehla
  • 00:13:05 na tu podlahu, tak jsem si nahlas
    - a to je důležité - nahlas
  • 00:13:10 jsem si popřála dobrou noc.
  • 00:13:13 A ráno jsem si nahlas popřála
    dobré jitro.
  • 00:13:16 A takové maličkosti obrovsky
    pomáhají.
  • 00:13:19 To je otázka vlastní důstojnosti,
    kterou si člověk nesmí nechat vzít
  • 00:13:25 i za těch nejhorších podmínek.
  • 00:13:27 Vzpomínáte si na den,
    kdy vás z Ruzyně pustili?
  • 00:13:31 Předpokládám, že asi ano,
    to se nezapomene.
  • 00:13:34 To víte, že jo.
  • 00:13:37 Tam byl člověk stále se zavázanýma
    očima. Kdykoli ho vyndali z cely,
  • 00:13:41 tak se zavázanýma očima.
  • 00:13:43 Já jsem byla propuštěna
    se zavázanýma očima.
  • 00:13:46 A nasadili mě do auta a vezli mě.
  • 00:13:48 Pak jsme někde byli,
    tam mě z auta vyndali
  • 00:13:52 a byli jsme někde mezi loukami,
    někde venku.
  • 00:13:56 A tak jsme šli pár kroků,
    byli se mnou dva civilové,
  • 00:14:01 a ten jeden najednou řekl:
    "Umřel Stalin."
  • 00:14:10 Pak jsme šli pár kroků dál
    a ten druhý řekl:
  • 00:14:13 "Jo a umřel taky Gottwald."
  • 00:14:16 A ze mě vyletělo: "Kdo ještě?",
    jsem řekla.
  • 00:14:20 A pak řekl ten starší tomu
    mladšímu: "Přines jí ty věci."
  • 00:14:26 Bylo to v srpnu.
  • 00:14:29 A ten šel do toho auta
    a přinesl mi nějaký balík
  • 00:14:33 ve vánočním papíru.
  • 00:14:36 A pár vlněných ponožek.
  • 00:14:39 A řekli: "To vám poslal váš
    manžel k Vánocům." Ale byl srpen.
  • 00:14:46 "Teď to už můžete mít."
    Tak mi to dali.
  • 00:14:50 A pak ještě řekli:
    "Ještě ty peníze."
  • 00:14:53 A teď mi dali peníze,
    které jsem nikdy neviděla.
  • 00:14:57 "A to vám taky poslal váš manžel."
  • 00:15:01 A ona mezitím byla měnová reforma,
    o čemž já samozřejmě nevěděla,
  • 00:15:05 a byly nové peníze,
    které jsem předtím neviděla.
  • 00:15:09 A pak řekli: "To je všechno
    a hleďte sekat dobrotu." A šli.
  • 00:15:15 A teď já stála tam, mezi těmi
    loukami, nevěděla, kde jsem.
  • 00:15:20 Musím podotknout, že jsem
    za celou tu dobu byla třikrát
  • 00:15:23 venku na vzduchu,
    takže i to mi dělalo jisté potíže.
  • 00:15:28 Tak jsem kráčela,
    že se snad někam dostanu.
  • 00:15:35 A pak jsem viděla lavičku,
    tak jsem si sedla.
  • 00:15:38 A když jsem tam chvíli seděla,
    běžel kolem asi 12letý chlapec.
  • 00:15:42 Tak jsem se ho zeptala:
    "Můžeš mi, prosím, říct, kde jsem?"
  • 00:15:47 Ten se na mě podíval - uprostřed
    léta sedí ženská s vánočním balíkem
  • 00:15:52 na klíně a ptá se, kde je?
  • 00:15:56 Ten si myslel, že jsem blázen,
    tak honem utíkal dál.
  • 00:15:59 A pak za chvíli šel kolem
    nějaký mladší muž,
  • 00:16:02 toho jsem se zase zeptala,
    kde jsem. On se divil, že to nevím.
  • 00:16:07 "Jste v Tróji," mi říká, "a když
    takhle půjdete, tam je Stromovka."
  • 00:16:13 Tak tam byla tramvaj, já nevěděla,
    co stojí. To ještě tramvaj měla
  • 00:16:19 průvodčí, kterému se platilo.
  • 00:16:22 Tak já jsem ukázala takhle.
    A on byl velice hodný a řekl:
  • 00:16:26 "Víte co, paní, tam se posaďte
    a dobrý."
  • 00:16:29 Týden předtím mi vystěhovali
    manžela s holčičkou,
  • 00:16:33 které tehdy bylo 6 let, z Prahy.
    Ale to mi taky neřekli.
  • 00:16:36 Takže já jsem šla na naši bývalou
    adresu, ale tam už nikdo nebyl.
  • 00:16:43 Vy jste sama musela emigrovat
    před válkou z Prahy, vzpomněla
  • 00:16:47 jste si na svoji maminku, když
    v r. 1968 emigrovala vaše dcera?
  • 00:16:54 Já mám ve svém životě pár velice
    černých dnů, abych tak řekla.
  • 00:16:59 A to byl jeden z nich.
  • 00:17:01 Moje dcera byla tehdy studentka
    na UMPRUM.
  • 00:17:05 Rok 1968 bylo to první léto,
    kdy studenti mohli ven.
  • 00:17:10 Takže byla v Anglii s tím,
    že tam bude na 4 týdny
  • 00:17:14 se svým chlapcem.
    Teď je to její manžel.
  • 00:17:18 A pak se stalo, co se stalo.
  • 00:17:21 My jsme dostali jednoho dne
    telefonát: "Já tady zatím zůstanu."
  • 00:17:28 Já jsem samozřejmě řekla:
    "V pořádku."
  • 00:17:32 Ale se mnou to v pořádku nebylo,
    to byl jeden z mých
  • 00:17:37 velice těžkých dnů.
  • 00:17:40 Protože tehdy člověk nevěděl,
    kdy, a jestli vůbec,
  • 00:17:44 zase to svoje dítě uvidí?
  • 00:17:51 Vy píšete většinou knížky o věcech,
    které jste sama prožila
  • 00:17:55 nebo které se nějakým způsobem
    dotýkají vašeho života.
  • 00:17:59 Nelákalo vás napsat něco z úplně
    jiného prostředí, z postav,
  • 00:18:03 které byste si stvořila jenom
    čistě ve své fantazii,
  • 00:18:08 které by neměly vůbec nic
    společného s tím, co máte za sebou?
  • 00:18:12 Taky se mi to občas stává,
    ale málokdy.
  • 00:18:15 Jenže já vždycky podotýkám: Já jsem
    víc vypravěč než spisovatel.
  • 00:18:25 V mém životě - ale je to dost
    typické pro mou generaci - se událo
  • 00:18:29 tolik věcí, potkali jsme
    tolik lidí, člověk se seznámil
  • 00:18:33 se spoustou nejrůznějších osudů
    a tak dále, atd.
  • 00:18:41 Takže mně stačí ta zásoba,
    kterou mám.
  • 00:18:45 A taky mám tu potřebu
    o tom vypovídat.
  • 00:18:49 To je u mě velice silné.
  • 00:18:52 Takže já si nemusím od A až do Z
    něco vymyslet.
  • 00:18:56 Někdy se mi to taky stane,
    že bych ráda nějak ztvárnila,
  • 00:19:01 ale převážně tady chci zanechat
    jisté svědectví.
  • 00:19:10 O lidech, o jejich životě, o tom,
    čím jsme všichni museli projít.
  • 00:19:21 Píšete v takzvané Prager Deutsche
    a já se ptám, co to vlastně je?
  • 00:19:26 V čem se liší Prager Deutsche
    od normální němčiny?
  • 00:19:29 Ta pražská němčina je měkčí
    než ta německá němčina.
  • 00:19:33 Ale mě velice potěšilo,
    není tomu tak dlouho,
  • 00:19:37 říkal jeden Němec,
    který je ten znalec Franze Kafky,
  • 00:19:42 Klaus Wagenbach, který ho už léta
    vydává, a ten prohlásil:
  • 00:19:48 "Když chcete vědět, jak mluvil
    Franz Kafka,
  • 00:19:52 poslechněte si Reinerovou."
    Poněvadž to je pražská němčina.
  • 00:19:58 Jak se vám líbí nový pomník
    Franze Kafky?
  • 00:20:02 To je velice složitá záležitost.
  • 00:20:05 Nejdřív jsem byla trošičku
    vyděšená, poněvadž sedí na ramenou
  • 00:20:10 té divné postavě, ale pak...
    Byla velká soutěž.
  • 00:20:16 A Róna to vyhrál.
  • 00:20:18 Ale pak si myslím,
    že nechtěl udělat běžný pomník,
  • 00:20:23 že stojí spisovatel, kouká se někam
    do dáli. On to chtěl udělat jinak.
  • 00:20:30 A tak jsem si mezitím na to zvykla
    a teď, v tyto dny, nebo možná dnes,
  • 00:20:39 jsem viděla v novinách,
    že budeme mít pomník Freuda.
  • 00:20:43 A i ten je koncipován tím novým
    způsobem, jiným způsobem.
  • 00:20:49 A to se mi strašně líbí.
  • 00:20:51 Jestli v Praze budeme mít teď
    moderní, zajímavé pomníky,
  • 00:20:55 tak Praha je už teď krásná,
    tak bude ještě zajímavější.
  • 00:20:59 A to je dobré.
  • 00:21:01 Čtete noviny každý den?
  • 00:21:03 Musím, ano, to musí být.
  • 00:21:05 Já vím, že jsou lidi,
    kteří už noviny radši nečtou.
  • 00:21:09 Ne že by mě všecko těšilo,
    co tam čtu, to tedy rozhodně ne,
  • 00:21:13 ale chci vědět. Potřebuji vědět.
  • 00:21:16 Vy jste letos oslavila
    devadesátiny, komu se to podaří
  • 00:21:20 v takové úžasné životní formě?
    Tak se nemůžu nezeptat,
  • 00:21:24 jestli je něco, co vás život
    za těch 90 let naučil
  • 00:21:28 a co bychom se my mohli
    naučit od vás?
  • 00:21:33 Já myslím, že mám kladný postoj
    k životu.
  • 00:21:37 Život je někdy velice těžký.
  • 00:21:39 Já jsem všecko jiného,
    jen ne zdravý člověk,
  • 00:21:44 já jsem dokonce dost nemocný
    člověk. Ale i s tím se člověk
  • 00:21:47 musí porvat, a když chce,
    tak to jde.
  • 00:21:51 A potom všímat si lidí kolem sebe.
    Všímat si vůbec lidí.
  • 00:21:57 Vždyť každý z nás je jen součást
    něčeho. Já jsem na to přišla,
  • 00:22:02 že celý svůj život jsem se
    na věci dívala, zajímala,
  • 00:22:05 teď, co už jsem hodně stará,
    tak spíš vnímám.
  • 00:22:10 A ten rozdíl je stupeň intenzity.
  • 00:22:17 I maličkosti dovedou být zážitek.
  • 00:22:20 A to člověka potom podrží.
  • 00:22:23 Pro nás byl zážitek mít vás
    tady NA PLOVÁRNĚ.
  • 00:22:27 Moc děkuji, že jste si udělala čas
    a přišla. Díky.
  • 00:22:30 Děkuji, že jsem směla přijít.
  • 00:22:31 Dnes byla naším hostem
    paní LENKA REINEROVÁ.
  • 00:22:37 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
    Česká televize 2006