iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
7. 5. 2006
22:00 na ČT2

1 2 3 4 5

289 hlasů
92292
zhlédnutí

Na plovárně

Jaroslav Dušek

Rozhovory Marka Ebena s významnými osobnostmi

23 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Jaroslavem Duškem

  • 00:00:25 Dobrý večer.
  • 00:00:26 Vždycky považuji tak trochu
    za svoji povinnost se na hosta,
  • 00:00:30 kterého pozvu NA PLOVÁRNU,
    připravit co nejlépe,
  • 00:00:33 protože mi to připadá poctivé.
  • 00:00:35 Dnes je snad jediná výjimka,
    kdy by bylo poctivé
  • 00:00:39 nepřipravit se vůbec.
  • 00:00:41 To je přesně to,
    co můj dnešní host má rád.
  • 00:00:45 Nepamatuji si, že bych kdy viděl
    na jevišti lepšího improvizátora.
  • 00:00:49 Se svým divadlem Vizita hrají
    už léta hry, kdy vůbec netuší,
  • 00:00:53 o čem to bude.
  • 00:00:55 A svoji pohotovost dokázal také
    při uvádění Českých lvů.
  • 00:00:58 Mimoto je také vynikajícím hercem.
  • 00:01:01 Jeho kreace ve filmech "Pelíšky",
    "Pupendo" nebo "Musíme si pomáhat"
  • 00:01:06 už dneska patří mezi českou
    klasiku.
  • 00:01:09 Je jasné, že NA PLOVÁRNĚ vítám
    JAROSLAVA DUŠKA.
  • 00:01:12 Jardo, řekl jsem si,
    že začnu zlehka. Jak je?
  • 00:01:18 To je tak těžká otázka.
  • 00:01:21 Rozumíš, ty se zeptáš
    jakoby nevinně, ale "jak je"
  • 00:01:26 v sobě obsahuje problematiku
    vesmíru, synchronicity.
  • 00:01:31 Pohybu všech věcí,
    které jsou v pohybu.
  • 00:01:34 Když se zeptáme, jak je,
    tak musíme skutečně prozkoumat,
  • 00:01:38 na co se ptáme.
  • 00:01:41 Ptáme se vůbec na to, co je,
    nebo se ptáme jenom, jak to je?
  • 00:01:46 Co je podmětem téhle otázky.
  • 00:01:48 Najednou zjistíme, že tato nevinná
    otázka rozpoutá nekonečný,
  • 00:01:52 opravdu nekonečný řetězec asociací.
  • 00:01:54 Řekl bych to stručně.
  • 00:01:56 Myslím, že je momentálně velmi
    všechno ve velkém pohybu.
  • 00:02:01 Myslím, že to všechno je
    v takovém zvláštním vzmachu.
  • 00:02:06 Myslím, že teď všechno směřuje
    k určitým pro lidi nečekaným
  • 00:02:10 a trochu i nepříjemným událostem
    a změnám.
  • 00:02:14 Protože to, co je, se mění.
  • 00:02:17 Vyjevuje se, mění se ve velmi
    intenzivní podobě a my...
  • 00:02:25 musíme přistoupit na to,
    že i my musíme změnit sebe.
  • 00:02:30 Tak zhruba tak teď je.
  • 00:02:32 Já jsem to přehnal s tou první
    otázkou. No nevadí.
  • 00:02:36 Prosím tě, ty když jsi moderoval
    "Přesčas", to bylo živé vysílání?
  • 00:02:40 Ano, živé. Velmi živé.
    Tam byli živí lidé.
  • 00:02:42 Taky ses nepřipravoval vůbec?
  • 00:02:44 Připravoval, tam jsem se
    připravoval. Tam byli hosté
  • 00:02:46 a já jsem dostával rešerši,
    kde jsem si o nich něco přečetl,
  • 00:02:51 abych je třeba neurazil nebo
    nepopudil tím, že o nich nic nevím.
  • 00:02:58 Samozřejmě, že
    jsem se na to chystal.
  • 00:03:00 Tam to nebyla nějaká moje show.
  • 00:03:02 Já jsem to bral tak, že já jsem tam
    hostitel, hlavní je ten host
  • 00:03:07 a že je dobré, abych o něm něco
    věděl, aby on mohl říct to,
  • 00:03:09 co zřejmě potřebuje.
  • 00:03:11 Protože já nemám rád ty rozhovory,
    kde moderátor si postaví image
  • 00:03:16 na tom, že pořád skáče někomu
    do řeči, nenechá ho nic doříct.
  • 00:03:19 Vlastně host je tam takový
    divný tvor, který ani nevíš,
  • 00:03:22 proč tam je.
  • 00:03:24 On to taky neví.
  • 00:03:25 On taky ne, on ten host postupně
    ztrácí ten pocit.
  • 00:03:28 Ani pak už neví, kým je, neví ani,
    jak je, co je, kdo je...
  • 00:03:32 Jenom ví, že něco je, pak to skončí
    a není to třeba úplně příjemné.
  • 00:03:36 Takže já nemám to, že bych chtěl
    nachytat někoho nebo zaútočit
  • 00:03:38 na něj, i když tak někdy
    možná působím.
  • 00:03:42 Američani mají takové heslo:
    Běž za svým snem a pak to dokážeš.
  • 00:03:47 Ty mi nepřipadneš,
    že bys byl tenhle typ.
  • 00:03:50 Já mám spíš pocit, že ty bereš
    věci, jak přicházejí
  • 00:03:53 a zase odcházejí, celkem volně.
  • 00:03:55 Běž za svým snem je typický
    americký nesmysl.
  • 00:03:58 Když jdeš za snem,
    tak nikdy tam nedojdeš.
  • 00:04:02 Celý život se musíš potom hnát.
  • 00:04:04 Ty pořád jdeš za snem, sen ti
    uniká, samozřejmě, to je povaha
  • 00:04:07 toho snu. Jinak by to nebyl sen.
  • 00:04:09 Já považuji za největší naplnění
    snu, a proto ta otázka "Jak je?"
  • 00:04:14 byla na tom začátku správná,
    já považuji za největší možnost
  • 00:04:19 naplnění existence být přítomen.
    Být přítomen okamžiku.
  • 00:04:25 To znamená, sedíme, povídáme,
    nic víc není, nic víc neexistuje.
  • 00:04:30 To je tato chvíle,
    to je tento vesmír.
  • 00:04:33 Takhle teď je v tuhle chvíli to,
    co mezi námi existuje.
  • 00:04:37 Já považuji za největší štěstí
    možnost účastnit se přítomnosti.
  • 00:04:41 A právě honba za nějakým snem
    znamená nebýt přítomen.
  • 00:04:46 Znamená to projektovat se někam
    do budoucnosti, pořád čekat,
  • 00:04:49 kdy už to bude.
  • 00:04:51 Musíš hodně sil vyčerpat na to
    naplňování toho takzvaného snu.
  • 00:04:56 Samozřejmě, že jsme tak vychovaní,
    samozřejmě, že si spousta lidí
  • 00:04:59 myslí, to je ten ideál.
  • 00:05:01 Musíme mít ideál, musíme mít sen,
    jinak bychom ustrnuli.
  • 00:05:04 Jenomže ti zenisté, moji oblíbení,
    ne ženisté, aby nedošlo k mýlce.
  • 00:05:09 Tedy zenisté. Nebo jistý
    Eghart Tole, nebo Toltéci,
  • 00:05:14 taková ta parta, kterou já mám rád,
    ti všichni říkají, je to naopak.
  • 00:05:19 Zastavte se, nedělejte nic,
    počkejte a dozvíte se,
  • 00:05:23 co máte dělat.
  • 00:05:26 Ono to totiž přijde.
    Tam není vtip v té pasivitě.
  • 00:05:30 Hodně lidí řekne, no jo, takže budu
    sedět, nebudu dělat nic a co?
  • 00:05:33 Ne. Tam se jenom čeká na to,
    kdy se dostaneš
  • 00:05:36 do té synchronicity.
  • 00:05:37 Do toho, jak je. Do toho chodu,
    do toho momentálního propojení.
  • 00:05:42 A najednou ten celý vesmír,
    který vznikl, jak jsme se teď
  • 00:05:47 dočetli v novinách, v čase kratším
    než triliontina sekundy!
  • 00:05:54 Takže vesmír vznikl
    v takhle krátkém čase!
  • 00:05:58 My žijeme třeba 60 - 80 let a pořád
    se seženeme za snem,
  • 00:06:01 a ještě ho ani nemáme.
  • 00:06:03 Co tu děláme?
    Jak ten čas využíváme?
  • 00:06:05 My se musíme vrátit ke každé
    triliontině vteřiny a v každé
  • 00:06:09 té triliontině plně být přítomen
    a budou vznikat vesmíry.
  • 00:06:12 Bude to neuvěřitelný zážitek.
  • 00:06:14 A pak se ten život samozřejmě změní
    v něco ohromně bohatého,
  • 00:06:18 velmi hravého a velmi naplňujícího.
  • 00:06:24 Když jsi začínal,
    kolika jsi prošel povoláními?
  • 00:06:28 Za komunistů klasika: myl jsem
    okna, byl jsem uklízeč, topič,
  • 00:06:32 topil jsem na všech typech
    různých kotlů. Začal jsem na koksu,
  • 00:06:36 šel jsem přes olej až na plyn.
  • 00:06:38 Skončil jsem na středotlaké plynové
    výtopně, kde jsem byl strojník
  • 00:06:41 energetických zařízení.
  • 00:06:43 Pak jsem byl vodárenský dělník.
    Chodil jsem odečítat vodoměry.
  • 00:06:47 To byla krásná práce.
  • 00:06:49 A noční strážný.
  • 00:06:51 Během kolika let
    jsi tohle všechno stihl?
  • 00:06:54 Tohle se stalo asi mezi osmdesátým
    čtvrtým a osmdesátým devátým rokem.
  • 00:06:59 Protože já jsem se
    v pětaosmdesátém ženil,
  • 00:07:02 bylo třeba vydělávat
    taky nějaké peníze, tak jsem topil.
  • 00:07:07 A paralelně jsem hrál amatérsky
    divadlo. A pak nás vzali pod PKS.
  • 00:07:13 V nějakém osmdesátém šestém roce.
  • 00:07:16 Takže jsem si k tomu topení
    přivydělával divadlem.
  • 00:07:19 Je pravda, že ses málem údajně
    zabil při kontrole vlastního kotle?
  • 00:07:25 Je to pravda, ale to byl
    elektrokotel,
  • 00:07:28 na ten právě já nemám oprávnění.
    Já mám koks, plyn a olej.
  • 00:07:32 A na ten elektrokotel jsem neměl.
  • 00:07:34 Mám doma takový elektrokotel,
    vyráběný před 15 lety nějakým
  • 00:07:37 pánem, kdy tu ještě nebyly
    ty správné elektrokotle.
  • 00:07:41 A tam jsou topné patrony z bojleru.
    Je jich tam dvanáct.
  • 00:07:45 Já mám občas takovou mánii,
    že zkontroluji,
  • 00:07:48 jestli všechny fungují.
  • 00:07:50 To znamená, že musím odklopit víko
    a dívám se, jestli všechny žhnou.
  • 00:07:54 A mám tam takový divný zvyk,
    že občas do té patrony,
  • 00:07:58 která je keramická, šťouchnu
    takovým montážním klíčem.
  • 00:08:01 A to je rutinní záležitost.
  • 00:08:04 A já jsem takhle seběhl v neděli
    před obědem dolů k nám do sklepa,
  • 00:08:10 odklopil jsem víko, rutinně jsem
    pošťouchal ty patrony a dostal jsem
  • 00:08:13 elektrickou ránu, protože některá
    z patron se zachovala nerutinně.
  • 00:08:17 Tam na mě něco číhalo.
  • 00:08:19 Poprvé v životě jsem dostal
    elektrickou ránu.
  • 00:08:22 Tak to bylo i takové překvapení,
    jak je to hodně.
  • 00:08:25 Stál jsem tam, rozpažil jsem,
    teď se mi zamotala hlava
  • 00:08:27 a rozběhlo se srdce
    takovým velkým tempem.
  • 00:08:30 Ale opravdu, to je skutečně něco.
  • 00:08:33 A mně běželo hlavou jenom,
    jak tohle dopadne. Ustojím to?
  • 00:08:36 Zvědavost.
  • 00:08:38 Zvědavost tam byla.
  • 00:08:39 A teď mi běželo hlavou,
    jak by bylo hloupé takhle zemřít.
  • 00:08:42 V neděli před obědem.
  • 00:08:44 Představ si, manželka chystá oběd:
    "Děti, kde je táta?"
  • 00:08:46 "Šel do sklepa."
  • 00:08:48 "A co tam dělá? Dojděte pro něj,
    už je jídlo hotovo."
  • 00:08:51 A já bych tam ležel vedle kotle.
  • 00:08:53 To by nikdo nikdy nepochopil,
    proč jsem takhle divně umřel?
  • 00:08:56 A v tu chvíli jsem si uvědomil,
    co to znamená, čemu říkají Toltéci
  • 00:08:59 iniciace andělem smrti.
  • 00:09:02 To znamená, že ty vlastně zjistíš,
    že můžeš zemřít kdykoliv.
  • 00:09:06 Beze strachu to přijímáš,
    víš, že můžeš zemřít.
  • 00:09:08 Když vyjdu ven,
    tak mě něco přejede, nebo tady
  • 00:09:11 někdo ze šílenců, co tady sedí,
    vstane a zastřelí nás oba.
  • 00:09:14 Může se stát leccos.
  • 00:09:16 A ti Toltéci říkají, potom je
    hloupé si kazit přítomný okamžik,
  • 00:09:20 když by mohl být zrovna poslední.
  • 00:09:22 Pak je velmi hloupé prožívat ho
    v nějaké špatné náladě.
  • 00:09:25 Nebo rozhádané s někým.
  • 00:09:27 Nebo dokonce s někým v hodně
    špatném vztahu. Není to dobré.
  • 00:09:30 A proto je dobré ty věci si čistit,
    tu přítomnost si udržovat průchozí,
  • 00:09:34 příjemnou... Protože můžeme pak
    odejít lehce a snadno.
  • 00:09:37 To je pravda.
  • 00:09:39 Špatně se umírá některým lidem,
    kteří hodně lpí na té hmotě.
  • 00:09:42 Ať je to majetek nebo cokoliv
    jiného. Oni nic jiného nemají.
  • 00:09:45 Oni mají dojem, že nic jiného není.
  • 00:09:48 Oni najednou, když to na ně jde,
    zkřiví tvář bolestí a nechtějí
  • 00:09:51 odejít, protože se tady chtějí
    ještě udržet té jediné možnosti.
  • 00:09:55 A těch starostí s tím,
    kdo to dostane,
  • 00:09:58 aby to dostal ten správný.
  • 00:10:00 Víš, jak to měli indiáni?
    Dědili všichni.
  • 00:10:02 Někdo zemřel a všichni
    si to rozebrali. Aby nebyla závist.
  • 00:10:06 Tím pádem se nehromadil
    žádný majetek.
  • 00:10:09 My jsme uvěřili tomu,
    že můžeme něco vlastnit.
  • 00:10:11 My věříme tomu,
    že něco někomu něco patří,
  • 00:10:14 že na to má právo. Je to omyl.
    Je to vesmírný omyl.
  • 00:10:17 A způsobuje to mnoho neštěstí.
  • 00:10:19 Lidi tomu opravdu uvěřili,
    takže se podle toho chovají.
  • 00:10:22 Nabalil se na to úplně fantastický
    právní aparát, neuvěřitelný,
  • 00:10:25 který ti vysvětlí,
    že sice to není mravné,
  • 00:10:28 ale z hlediska zákona to funguje.
  • 00:10:30 Můžou se ti pak vysmát.
  • 00:10:32 Nastoupí chytrák v televizi
    a řekne, ale já nic nemám,
  • 00:10:34 všechno má po rozvodu moje
    manželka. Já nemám vůbec nic.
  • 00:10:37 A všichni musí říct, vidíš,
    ten tu situaci dobře zvládl.
  • 00:10:41 Takže se v tom pohybujeme,
    ale je to bláznivá, nesmyslná hra.
  • 00:10:45 Samozřejmě, že ten majetek
    je ohromné břemeno, ohromná tíha,
  • 00:10:50 pokud člověk na něm opravdu ulpí.
  • 00:10:53 Kolik let hrajete s Vizitou?
  • 00:10:55 Od roku osmdesát.
  • 00:10:56 Opravdu někdy nevíte, co bude?
  • 00:10:59 Od roku pětaosmdesát to tak je.
  • 00:11:01 My jsme do roku 85 hrávali tak,
    že jsme měli kostru
  • 00:11:04 a na té kostře jsme otáčeli
    nějaké variace.
  • 00:11:08 A od roku 86 s Martinem Zbrožkem
    jsme začali hrát úplnou improvizaci
  • 00:11:12 a dodneška to tak je.
  • 00:11:14 Ať už hraju se Zbrožkem
    nebo Alanem Vitoušem
  • 00:11:16 nebo s Pjére Lašezem
    nebo s Mirkem Vitoušem,
  • 00:11:19 tak vždycky Vizita je úplná
    improvizace.
  • 00:11:22 A opravdu nevíme předem nic.
    Nevíme to.
  • 00:11:25 Ani si neřeknete, čím to začne?
  • 00:11:27 Ne.
  • 00:11:28 Kdo půjde první na jeviště?
  • 00:11:31 -To my nevíme.
    -To nevíte?
  • 00:11:36 Když to takhle hraješ dvacet let
    a jsi na to zvyklý,
  • 00:11:39 tak nám to přijde úplně normální.
  • 00:11:41 Taky tady sedíme a povídáme si.
  • 00:11:44 A nenapsali jsme si předem scénář
    našeho rozhovoru.
  • 00:11:46 Tak takhle probíhá to představení.
  • 00:11:48 Tam budou taky nějaké chvíle
    trapnosti, že?
  • 00:11:51 -Jistě, ale...
    -Máš to rád?
  • 00:11:53 Mně trapnost vůbec nevadí,
    protože já si myslím,
  • 00:11:56 že v zásadě člověk je trapný.
  • 00:11:58 Myslím si, že jako bytost
    ve vesmíru je trapný.
  • 00:12:01 Nikde ve vesmíru to neexistuje,
    všechno je propojené.
  • 00:12:04 Život je propojený, všechno funguje
    ve spojitosti, navzájem,
  • 00:12:08 v ohromné propojenosti.
  • 00:12:09 A my jako velmi trapná bytost tady
    prožíváme svár, spor, přemýšlíme,
  • 00:12:16 jak toho druhého oklamat,
    podvést nebo dokonce zabít.
  • 00:12:19 Vymýšlíme neuvěřitelné věci.
  • 00:12:21 Samozřejmě z hlediska chodu života
    nic takového neexistuje.
  • 00:12:24 Ani to nejde. Ono to není
    možné. Ale my tomu věříme,
  • 00:12:28 že to je možné.
    Usilujeme o splnění snu.
  • 00:12:30 Musí to být pro některé kosmické
    bytosti velmi zábavný pohled,
  • 00:12:33 jak jsme trapní.
    Já trapnost beru jako základ.
  • 00:12:37 To je základ, to je báze,
    ze které vycházíme.
  • 00:12:41 A teprve občas se nám může podařit,
    že z té trapnosti se najednou
  • 00:12:45 propojíme s tím celkem.
  • 00:12:48 Podaří se nám vstoupit
    do toho přítomného okamžiku,
  • 00:12:51 přestaneme honit nějaký svůj sen
    a začneme normálně žít, začneme být
  • 00:12:55 přítomni, začneme dýchat.
  • 00:12:58 A kolikrát do měsíce hrajete?
  • 00:13:00 Hodněkrát, někdy hraju
    i každý večer.
  • 00:13:02 To musí mít člověk nějaký poměrně
    bohatý vnitřní život,
  • 00:13:06 protože z čeho by bral?
  • 00:13:08 Odvolám se na svoje oblíbené
    Toltéky. Toltéci říkají,
  • 00:13:11 že veškeré vědění - a říkají to
    zenoví mistři a říká to kdekdo -
  • 00:13:14 veškeré vědění má každý člověk
    v sobě.
  • 00:13:17 Nikdo tě nemůže nic naučit.
    Je to omyl.
  • 00:13:20 My vlastně se učíme do půlky života
    nesmysly a pak se je druhou půlku
  • 00:13:23 života odnaučujeme. A zjišťujeme,
    že jsme se naučili úplný hovadiny.
  • 00:13:27 Vlastně nám to v normálním životě
    překáží, v té radosti,
  • 00:13:30 a odnaučujeme se je.
  • 00:13:32 Každý mistr duchovní ti řekne,
    mohu tě jenom odnaučit.
  • 00:13:36 Nic ti nemůžu dát,
    všechno máš v sobě.
  • 00:13:38 Toltéci věří tomu,
    že veškeré vědění máme v těle.
  • 00:13:41 V buňkách ukryté.
  • 00:13:42 A my víme, že v každé buňce
    je genetický kód. To víme.
  • 00:13:45 80 miliard buněk,
    to je poměrně velké číslo.
  • 00:13:48 V každé buňce celý genetický kód.
    Neuvěřitelná knihovna.
  • 00:13:52 Ti Toltéci věří tomu, že v určitém
    stavu vědomí se můžeš dostávat
  • 00:13:56 k těm informacím. To znamená,
    že ony k tobě přicházejí.
  • 00:13:59 Pokud improvizuješ, nemůžeš stejně
    hrát nic jiného, než co jsi
  • 00:14:03 v tu chvíli ty a co je nějaká
    průchozí vibrace,
  • 00:14:07 která tebou prochází.
  • 00:14:09 To znamená, že je to obráceně - já
    se těmi improvizacemi dozvídám,
  • 00:14:14 co všechno já ještě obsahuji.
  • 00:14:18 Není to tak, že bych já načerpával
    a tím bych to živil,
  • 00:14:22 že bych to tam jako nasál
    a pak bych to tam večer rozpustil.
  • 00:14:26 Často je to obráceně.
  • 00:14:28 Často se dostáváš do rovin,
    kdy najednou hraješ věci,
  • 00:14:30 které se třeba až ostýcháš
    před těmi diváky vyslovit.
  • 00:14:34 Při té improvizaci najednou to
    běží. A ty jsi tam v pozici hráče,
  • 00:14:39 který buď řekne, teď se toho leknu
    a radši to neřeknu, nebo jdeš
  • 00:14:42 za určitým zvláštním porušením tabu
    nebo nějakým rizikem,
  • 00:14:46 a najednou se dozvídáš,
    kam až může sahat jakýsi obsah
  • 00:14:49 toho, čeho se dotýkáš.
  • 00:14:51 Takže ono to funguje oboustranně.
    Ty se tím zároveň dozvídáš.
  • 00:14:55 To máš pravdu, ale stejně si myslím
    - když použiju tvého přirovnání
  • 00:14:59 s knihovnou - že člověk,
    pokud na tom nepracuje,
  • 00:15:03 tak se k těm vyšším poličkám
    prostě nedostane.
  • 00:15:07 Musíš se sebou něco dělat,
    aby sis přistavil ten žebřík
  • 00:15:11 a vylezl až do horních pater
    knihovny, kde jsou třeba svazky,
  • 00:15:16 které můžou být zajímavé.
    S tím musíš něco dělat? Čteš?
  • 00:15:21 Čtu, samozřejmě, že čtu.
  • 00:15:23 Teď mě nejvíc zajímá sféra
    těch Toltéků, a to je velká škála.
  • 00:15:27 To je ten Don Miguel Ruiz
    a všechny jeho knihy,
  • 00:15:31 které tady vyšly
    od těch jeho žáků.
  • 00:15:33 A Norbert Classen a jeho krásná
    kniha "Vědění Toltéků".
  • 00:15:36 Nebo S. Greggová "Cesta Toltéků",
    V. Sánchez, úžasná knížka
  • 00:15:39 "Toltécké orákulum".
  • 00:15:41 A mým takovým objevem v poslední
    době Eghart Tole.
  • 00:15:45 Já jsem ho neznal, je to původem
    Němec, kde žil 13 let.
  • 00:15:49 Přestěhovali se do Kanady,
    žije ve Vancouveru.
  • 00:15:52 A E. Tole žil do svých 29 let
    poměrně v depresích,
  • 00:15:56 ve špatném světě. Měl pocit,
    že život je peklo,
  • 00:15:59 že skutečně nic nefunguje.
  • 00:16:01 A jemu se stalo to,
    co může čekat každého.
  • 00:16:04 Jemu se změnil život
    přes jednu noc.
  • 00:16:07 On zažil to, čemu se říká
    prozření přes noc.
  • 00:16:10 Už na něj tlačila taková hrůza,
    že se probudil ze spaní hrůzou,
  • 00:16:15 bál se všeho, přišlo mu,
    že ho všechno ohrožuje.
  • 00:16:18 Tady z centra uslyšel hlas,
    ničemu se nebraň.
  • 00:16:22 On to nechal všechno k sobě
    přicházet a běžela mu hlavou věta,
  • 00:16:26 takhle přece už sám se sebou
    jinak nevydržím.
  • 00:16:31 A najednou se podivil,
    počkej, co to říkám?
  • 00:16:34 Sám se sebou nevydržím?
    Kdo s kým nevydrží?
  • 00:16:37 Kdo jsem já? Ten, který nevydrží
    s tím nějakým nesnesitelným?
  • 00:16:41 Nebo jsem ten nesnesitelný,
    s kým nelze vydržet?
  • 00:16:45 Ale kdo je pak ten, kdo nevydrží?
  • 00:16:47 A on si začal tuhle otázku klást.
  • 00:16:50 Najednou pochopil, co to znamená
    vícedimenzionalita existence.
  • 00:16:54 Hledal to pravé já, které je někde
    nezničitelné, to opravdu věčné,
  • 00:16:58 to, které prochází všemi těmi
    proměnami, těmi formami...
  • 00:17:02 A on v té knize píše: "Ráno jsem
    zaslechl švitoření ptáků za oknem.
  • 00:17:07 Nikdy v životě jsem neslyšel
    tak krásný zvuk.
  • 00:17:11 Kdyby diamant mohl vydat zvuk,
    tak bych si myslel,
  • 00:17:14 že to je tento zvuk. Pak jsem
    otevřel oči a viděl jsem,
  • 00:17:17 jak oknem proudilo do místnosti
    sluneční světlo.
  • 00:17:21 A já jsem viděl, že to není nějaká
    fyzikální veličina, já jsem viděl,
  • 00:17:25 že je to živá bytost.
  • 00:17:27 A najednou jsem viděl,
    že můj pokoj je krásný.
  • 00:17:29 Uviděl jsem, že můj hrnek,
    včera tak ošklivý, je nádherný.
  • 00:17:33 Začal jsem se dotýkat všech věcí
    u sebe doma na stole
  • 00:17:36 a všechny mi přišly posvátné."
  • 00:17:38 A v tomhle stavu pak žil 5 měsíců.
    5 měsíců měl stav toho zjištění
  • 00:17:42 té opravdové krásy.
    On se dostal k té kráse.
  • 00:17:45 Potom 5 let na sobě pracoval
    a pak začal učit jako duchovní.
  • 00:17:48 Klíč je krása. Klíč je ten moment,
    kdy uvidíš, že to je krásné.
  • 00:17:54 Že realita je krásná,
    že lidé jsou krásní.
  • 00:17:56 Ty to uvidíš, ne že si to budeš
    říkat. Že si budeš říkat,
  • 00:17:59 lidé jsou krásní
    a pořád budou hnusní.
  • 00:18:01 Budeš koukat, ale jsou to blbci.
  • 00:18:04 Co ti to je platný, že to je
    krásný, když to je tak odporný.
  • 00:18:07 Ale ty to najednou uvidíš.
  • 00:18:09 Ta krása je to, co tě pomalu vede
    k tomu rozpomenutí.
  • 00:18:12 Protože krása existuje proto,
    aby sis na to vzpomněl,
  • 00:18:16 že existuje ta jednota,
    že to je krásné.
  • 00:18:19 Proto jsem v nadsázce říkal,
    že jsme trapná bytost.
  • 00:18:22 My žijeme v zapomenutí,
    my jsme asynchronní bytost
  • 00:18:25 v ohromném synchronním systému.
    Vesmír je ohromná synchronicita.
  • 00:18:29 Všechno funguje, pulzuje
    synchronně. A my jsme nadáni
  • 00:18:33 speciálním nadáním.
    Patrně jediná bytost,
  • 00:18:36 kterou známe na planetě.
    My můžeme být asynchronní.
  • 00:18:39 Když se chceš dostat k tomu,
    co je ta synchronicita,
  • 00:18:42 tak zjistíš, že v mozku je
    autopilot. Jmenuje se "amigdala".
  • 00:18:46 A ona dělá zvláštní věc.
  • 00:18:48 V momentě, kdy tvoje šedá kůra
    mozková nezvládá situaci,
  • 00:18:51 třeba při autonehodě,
    řítíš se někam autem
  • 00:18:54 a není už to možné vyřešit. Když se
    ti podaří, že se vzdáš té situace,
  • 00:18:58 že přestaneš mít tu touhu to
    zvládnout, tak když to pustíš
  • 00:19:02 a vzdáš se, předáš řízení amigdale.
  • 00:19:05 Amigdala situaci řeší
    v plné synchronicitě.
  • 00:19:08 Proto máš pak zážitek zpomaleného
    času. Proto pak mají lidé zážitek,
  • 00:19:12 že bylo najednou hodně času.
  • 00:19:14 Přesně viděli, tady těsně tím autem
    proskočím do pole.
  • 00:19:18 A ještě to přežili.
  • 00:19:19 To jsou ti lidé, kteří přežijí pád
    letadla, to jsou lidi,
  • 00:19:23 kteří v tu chvíli plně byli
    v synchronicitě. To znamená,
  • 00:19:26 že přežijí něco, co nelze přežít.
  • 00:19:29 To mi připomíná divadlo. Některá
    představení jsou k nepřežití.
  • 00:19:32 Hledáš amigdalu a nemůžeš se
    tam dostat.
  • 00:19:36 Jistě, ale to já dělám.
  • 00:19:38 Když to je k nepřežití,
    zapnu jiný způsob vnímání,
  • 00:19:40 sleduji něco jiného.
  • 00:19:42 Sledují skutečné průběhy energií
    mezi těmi lidmi.
  • 00:19:44 Přestanu sledovat tu hru,
    co tam povídají,
  • 00:19:45 sleduji jejich přítomnost.
    To je zajímavé. To si pochutnáš,
  • 00:19:48 to pak koukáš. Často ti lidé říkají
    úplně něco jiného, než co opravdu
  • 00:19:54 v sobě mají.
  • 00:19:56 Pozoruješ na sobě nějaké příznaky
    stárnutí?
  • 00:19:58 Já to vůbec neřeším.
  • 00:20:00 Kdybych vzpomínal na sebe
    před nějakými dvaceti lety,
  • 00:20:03 tak je tam nějaký cizinec.
    Nevím ani, kdo tam je.
  • 00:20:06 Víš, ani to nevím.
    Já jsem to zahodil.
  • 00:20:09 A ty jsi dědečkem?
  • 00:20:10 Já už jsem dědečkem.
  • 00:20:12 Už deset měsíců.
  • 00:20:14 Máš vnuka, nebo vnučku?
  • 00:20:15 Vnučku. To je to slovo - vnuk!
  • 00:20:18 To je to, co není tvůj syn,
    ale je to vnuk, je ti vnucen,
  • 00:20:20 vnuknut. Je to vnuk.
  • 00:20:23 Dostaneš to dítě jakoby už odjinud.
    Je to vnuk. Je to vnučka.
  • 00:20:26 Krásné slovo. Vnuk.
  • 00:20:28 Jak si s ním hraješ?
    To bych rád věděl.
  • 00:20:30 Je to ohromný sledovat,
    jak má dobrou náladu, pořád úsměv,
  • 00:20:33 veselý tvor, rád tě vidí. Objevíš
    se a zazáří. Úsměv. Spokojeně.
  • 00:20:40 Tak si tak různě hrajeme.
  • 00:20:42 Ale vidím na ní tu svobodu,
    ten prostor, který si pamatuji,
  • 00:20:46 když sklouznu do toho dětství,
    do té vzpomínky pradávné a vidím
  • 00:20:51 ten nekonečný prostor a čas.
    Nic nebylo, žádné omezení.
  • 00:20:56 Dětská hlava vytvořila, co chtěla.
    Co jsme chtěli, to jsme měli.
  • 00:21:00 My jsme chodili s klukama
    z chaty k jezu.
  • 00:21:03 Máme chatu u Sázavy.
    Ten jez je vzdálený 200 metrů.
  • 00:21:08 To byla akce na celý den.
  • 00:21:11 Vždycky bylo ráno, co budeme dělat,
    kluci, dneska?
  • 00:21:14 Co kdybysme šli k jezu?
  • 00:21:16 A my jsme šli k jezu.
    Hele, my jsme šli celý den k jezu!
  • 00:21:20 Když se tam dneska dívám,
    tak si říkám, co jsme tady dělali?
  • 00:21:24 Protože to je 200 metrů,
    to ujdeš raz dva tři a jsi tam.
  • 00:21:27 A my to šli, dobrodružná výprava.
  • 00:21:29 Tak na to když si jenom vzpomenu,
    jak jsme byli schopni celý den jít
  • 00:21:32 k jezu, tak toužím znovu
    tohle zažívat.
  • 00:21:34 Znovu se dostat do té plné
    přítomnosti, do té ohromné škály
  • 00:21:38 možností, do toho potenciálu
    všech těch významů.
  • 00:21:41 A nespěchat za tím snem, který tě
    jenom vytrhuje z tohohle bohatství.
  • 00:21:46 Z toho bohatství té přítomnosti
    tě vytrhuje nějaký nesmyslný sen.
  • 00:21:50 Koho zajímá? Na co?
  • 00:21:52 Tak když vidím tu vnučku,
    tak znovu se ocitám v tomhle světě,
  • 00:21:56 kdy jsem ještě uměl létat.
    Tak bych to chtěl znovu zakusit.
  • 00:22:01 Já to normálně nedělám,
    ale ve tvém případě bych to udělal,
  • 00:22:05 že bych tě požádal o nějakou
    zásadní větu na závěr.
  • 00:22:11 Tak já ti ji řeknu.
  • 00:22:13 No právě, to se těším,
    že to přijde.
  • 00:22:15 Protože tím skončilo včerejší
    představení. A bylo to poslání.
  • 00:22:18 A ta věta zněla takhle:
  • 00:22:20 Kdo se směje naposled,
    ten opouští tento svět.
  • 00:22:25 Ty nezklameš. Děkuji ti moc,
    že sis našel čas, díky.
  • 00:22:28 Ahoj, děkuji.
  • 00:22:30 Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ
    JAROSLAV DUŠEK.
  • 00:22:35 Skryté titulky: Simona Sedmihorská
    Česká televize 2006