iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
9. 12. 2003
19:00 na ČT2

1 2 3 4 5

1 hlas
1380
zhlédnutí

Na plovárně

Josef Pleskot

Rozhovory Marka Ebena s významnými osobnostmi

22 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Na plovárně s Josefem Pleskotem

  • 00:00:25 Dobrý večer.
  • 00:00:27 Náš dnešní host je jedním z mála
    lidí, kteří vykopali tunel
  • 00:00:30 a byli za to po zásluze odměněni.
  • 00:00:33 Ovšem nevysíláme z mírovské
    věznice, jsme na naší staré dobré
  • 00:00:37 PLOVÁRNĚ v klubu Avion a můj
    protějšek není v teplákách,
  • 00:00:42 ale v saku, a nebyl odměněn
    nepodmíněným trestem,
  • 00:00:46 leč mezinárodní porotou
    na soutěži v Barceloně.
  • 00:00:50 A to vše za tunel vedoucí pod valem
    Prašného mostu na Pražském hradě.
  • 00:00:54 Já vítám NA PLOVÁRNĚ
    pana Ing. Arch. JOSEFA PLESKOTA.
  • 00:00:58 Pane architekte,
    jak to s tou cenou přesně bylo?
  • 00:01:03 Evropská unie respektive nadace
    se sídlem v Barceloně pořádá
  • 00:01:07 jednou za 2 roky přehlídku
    evropské architektury.
  • 00:01:12 Jsou jmenovaní odborníci
    z příslušných zemí,
  • 00:01:16 kteří nominují stavby,
    které vznikly v té které zemi.
  • 00:01:21 To je 1. stupeň nominace.
  • 00:01:25 Čili dostat se do tohoto souboru
    evropských staveb je určitě
  • 00:01:30 potěšující, ale znamená to ještě
    dost práce a ještě to není
  • 00:01:36 žádný výsledek.
  • 00:01:39 Mezi 35 vybraných projektů,
    ze kterých se potom uděluje
  • 00:01:44 hlavní cena, se ocitly 2 projekty
    nebo realizace z ČR.
  • 00:01:50 To byl již zmíněný tunel a palác
    Euro v dolní části Václavského nám.
  • 00:01:56 Když se řekne tunel, tak si lidé
    představí díru v zemi,
  • 00:02:01 na které toho není až tolik
    co projektovat.
  • 00:02:04 Ale to je asi povrchní pohled?
  • 00:02:07 Je to povrchní pohled na dílo,
    které je hluboko v zemi.
  • 00:02:11 Skutečně si myslím, že se to
    málokdy podaří, dostat zadání,
  • 00:02:15 které znamená vykopat díru.
  • 00:02:18 Já sám jsem byl z toho zděšen,
    protože tam chybí jakákoliv
  • 00:02:24 zkušenost s tradičním
    architektonickým prostorem.
  • 00:02:27 Jakákoliv zkušenost udělat tu věc
    tak, aby do ní skutečně lidi
  • 00:02:35 chodili a aby neodrazovala
    ke vstupu. Známe to všichni z měst.
  • 00:02:40 Člověk radši kličkuje nahoře
    mezi auty a do podchodu
  • 00:02:45 se léta učí chodit, protože mu to
    připadá přece jen jako bariéra.
  • 00:02:50 Čili odstranění pocitu, že se
    vstupuje někam do nepohodlí
  • 00:02:55 a do určitého nebezpečí,
    bylo opravdu tím nejzajímavějším
  • 00:02:59 a nejvážnějším úkolem celé věci.
  • 00:03:02 Jak jste to řešil?
  • 00:03:03 Ten přístup byl odvozován přece jen
    z několika zkušeností,
  • 00:03:10 které jsem v životě měl.
  • 00:03:13 Jednak jsem měl takovou základní
    zkušenost z dětství,
  • 00:03:17 kdy jsem trávil prázdniny
    v jedné vesnici.
  • 00:03:21 K rybníku jsme procházeli
    tzv. drážním propustkem,
  • 00:03:27 což je vlastně takový průchod
    náspem železničního tělesa.
  • 00:03:32 Mimochodem se mi tehdy v těch
    dětských očích zdálo,
  • 00:03:36 že to je místo velké poetiky.
  • 00:03:39 Jakmile se prošlo průchodem,
    tak se najednou objevil
  • 00:03:42 ten prázdninový svět hráze,
    rybníka s vysázenými duby...
  • 00:03:47 A tahle polarita toho vesnického
    prostředí a té úplné krajiny,
  • 00:03:53 oddělená tím propustkem,
    se mi tak hluboko vryla do paměti,
  • 00:03:57 aniž jsem to tušil, že jsem si to
    při navrhování tohoto tunelu
  • 00:04:03 zpětně a dokonale uvědomoval.
    To byl jeden z přístupů.
  • 00:04:08 Druhý byl, když jsem někdy
    asi v 17-ti letech měl možnost
  • 00:04:11 čistit studnu.
  • 00:04:13 A když jsem byl dole,
    tak jsem viděl nahoře světýlko,
  • 00:04:16 tak jsem si říkal, to možná
    modelově bude podobná situace,
  • 00:04:21 co asi člověk na tu vzdálenost
    uvidí.
  • 00:04:24 Samozřejmě byli konzultanti.
  • 00:04:26 Byl tehdejší pan prezident Havel,
    který měl velkou ctižádost propojit
  • 00:04:35 2 světy, protože zjistil, že by
    bylo velmi dobré a půvabné,
  • 00:04:39 aby se propojil dolní Jelení příkop
    se svojí specifickou atmosférou
  • 00:04:45 a horní Jelení příkop, opět se
    svojí specifickou atmosférou.
  • 00:04:50 A protože věděl, co to je za silný
    pojem "propojování světů",
  • 00:04:57 tak už tahle formulace samozřejmě
    respektovala ve mně určitou
  • 00:05:02 odpovědnost, aby se to skutečně
    nějakým způsobem podařilo.
  • 00:05:06 V tom tunelu ale teče voda?
  • 00:05:09 To byla jedna z věcí, která
    samozřejmě sehrála důležitou roli.
  • 00:05:13 Úvaha o tom, jestli spojit vodu
    s prostupem, nebo nespojit,
  • 00:05:18 byla jednou ze základních otázek.
  • 00:05:22 Protože ta voda tam byla dřív
    než člověk, zdálo se,
  • 00:05:26 že to musí být úplně samozřejmé.
  • 00:05:29 Ale pochopitelně, když jsme šli
    až do té největší hloubky,
  • 00:05:35 tak člověk utrpěl určité nepohodlí,
    protože musel sestoupit níž.
  • 00:05:40 Ale zase adekvátně díky tomu
    vynaloženému nepohodlí zažívá něco,
  • 00:05:46 co si myslím, že je zajímavé.
  • 00:05:48 Zavrtáte-li se do země pod Pražský
    hrad, tak člověk může očekávat,
  • 00:05:53 že na něco narazí. Když na něco
    narazí, přijdou archeologové
  • 00:05:58 a ta stavba se zastaví.
  • 00:06:01 Modlili jste se,
    abyste na nic nenarazili?
  • 00:06:04 Násep Prašného mostu je tvořen
    různou sutí a vším,
  • 00:06:08 co někde přebývalo, ať už
    na Malé Straně, nebo na Hradě.
  • 00:06:12 Každá lopata země, která se musela
    odtěžit a odvézt, byla prozkoumána.
  • 00:06:18 Výsledek toho všeho byl, že se
    našly samozřejmě fragmenty
  • 00:06:23 ohořelých staveb z Malé Strany.
    Našly se kosti z hradní kuchyně.
  • 00:06:29 Archeologové říkali, že se dal
    sestavit dokonce jídelníček.
  • 00:06:34 Asi bychom měli připomenout,
    že tohle nebyla vaše první práce
  • 00:06:39 pro Pražský hrad. Vy jste
    mimochodem také realizoval
  • 00:06:42 dostavbu a rekonstrukci
    Lvího dvora.
  • 00:06:44 Člověk si asi těžko umí představit,
    že by někde mohl mít architekt
  • 00:06:48 svázanější ruce než právě
    na Pražském hradě.
  • 00:06:51 Máte rád památkáře?
  • 00:06:53 Památkáře v podstatě respektuji,
    kdyby, kdyby, kdyby...
  • 00:07:04 Myslím si, že je potřeba instituce,
    která bude skutečně jistý způsob
  • 00:07:09 ochrany před údernou silou téhle
    společnosti, která je značná.
  • 00:07:15 Ale přístupy památkářů jsou mnohdy
    tak nesrozumitelné
  • 00:07:23 a tak komplikované, že často
    způsobují sami de facto újmu
  • 00:07:31 těch věcí, na kterých se pracuje.
  • 00:07:35 To je zvláštní, že otázka ochrany
    památek je tak strašně mladá.
  • 00:07:41 V baroku to nikoho netrápilo,
    že přestaví renesanční palác.
  • 00:07:46 A v renesanci nikoho netrápilo,
    že přestaví gotický.
  • 00:07:49 Až vlastně ta poslední doba zavedla
    tuhle přísnou ochranu památek.
  • 00:07:55 Myslíte, že je to proto, že naše
    architektura je agresivnější,
  • 00:07:59 než byly přestavby dřív.
  • 00:08:02 Já si nemyslím,
    že je agresivnější.
  • 00:08:05 Já si myslím, že je jenom četnější
    a jak už jsem říkal, úderná síla
  • 00:08:10 peněz, stavebnictví apod. dokázala
    by zničit nebo přeskupit
  • 00:08:15 velké množství hmot z jednoho místa
    na druhé.
  • 00:08:19 Bez zvláštního vynaložení
    lidské síly. Tehdy to nešlo.
  • 00:08:24 Převalit kámen z místa na místo
    znamenalo vynaložit určité množství
  • 00:08:31 potu, a to si každý třeba rozmyslet
    a tu věc radši nechal na místě.
  • 00:08:37 Tak se věci postupně seskupovaly
    a vrstvily, až vzniklo cosi
  • 00:08:42 poetického a vrstevnatého,
    jako je právě historie
  • 00:08:46 třeba našich měst.
  • 00:08:50 Nepřekvapuje vás, že komunisté,
    kteří Masaryka skoro vymazali
  • 00:08:55 z dějepisu, nevztáhli ruku
    na ty Plečnikovy věci na Hradě?
  • 00:09:00 Je to zvláštní, já jsem si tuhle
    otázku nikdy nepokládal.
  • 00:09:04 Pravda je, že oni trochu vztáhli,
    protože vložením schodiště
  • 00:09:08 do Plečnikovy síně přece jenom
    se cosi změnilo,
  • 00:09:12 ale s určitým respektem.
  • 00:09:15 -Překvapující.
    -Je to překvapující.
  • 00:09:18 Když porovnáme Prahu s Paříží
    nebo s Londýnem nebo s tím,
  • 00:09:22 co se děje teď v Berlíně, v tom
    množství grandiózních staveb,
  • 00:09:26 které tam vznikly a které jsou
    monumentální, tak Praha toho
  • 00:09:30 tak moc nemá. Myslíte si, že je to
    tím, že na to nemá republika?
  • 00:09:35 Že na to musí mít ten stát,
    aby vznikly takovéhle věci?
  • 00:09:38 Já si myslím, že jo.
  • 00:09:40 Je to samozřejmě i problém
    působnosti různých korporací
  • 00:09:44 a firem, které v městech,
    jako je třeba Paříž nebo Londýn
  • 00:09:49 působí, a tady ještě nepůsobí.
  • 00:09:52 Takže ta Praha je pořád ještě
    objevovaná.
  • 00:09:56 Turisty je samozřejmě už dlouho
    objevená a patří
  • 00:09:59 mezi nejzajímavější města na světě.
  • 00:10:03 Oblíbená otázka pro architekta,
    co říkáte tomu, jak se staví teď
  • 00:10:06 v Praze, je něco, co na vás udělalo
    dojem nebo co byste rád
  • 00:10:11 ještě v Praze viděl postaveno?
  • 00:10:14 Jistě by bylo zajímavé, kdyby
    v Praze vznikla nová knihovna,
  • 00:10:19 kdyby v Praze vznikla nová galerie,
    kdyby v Praze vzniklo nové divadlo,
  • 00:10:25 nová filharmonie atd.
  • 00:10:28 Jsou i menší města v Evropě, která
    se dovybavují těmito stavbami.
  • 00:10:32 Praha zatím žije v tom, co má.
  • 00:10:36 Je to jistě dost, je to jistě
    krásné, ale přece jenom některé
  • 00:10:41 kulturní akce by bylo potřeba
    prezentovat v úplně jiném
  • 00:10:45 prostředí, než v tom, co existuje.
  • 00:10:48 Vy jste chtěl být původně malířem?
  • 00:10:51 Ano, to je taková zajímavá epizoda,
    protože já jsem skutečně
  • 00:10:54 na gymnáziu toužil po tom
    být malířem.
  • 00:10:57 Pak mi to rodiče rozmlouvali.
  • 00:11:00 Usmyslel jsem si, že budu tedy
    studovat kunsthistorii.
  • 00:11:03 Vypravil jsem se na Filozofickou
    fakultu a pan prof. Pešina,
  • 00:11:08 tehdejší vedoucí katedry dějin
    a umění, mi řekl, nestuduj to
  • 00:11:13 v téhle době a jestli umíš trochu
    kreslit, jdi studovat architekturu.
  • 00:11:17 Takhle jsem se dostal
    k architektuře.
  • 00:11:20 Používá vůbec dneska architekt
    ještě tužku,
  • 00:11:23 nebo už se všechno dělá
    na komputerech?
  • 00:11:26 Já bych řekl, že na začátku
    je pořád myšlenka,
  • 00:11:28 pak možná tužka a pak snad
    teprve ty komputery.
  • 00:11:32 V čem pomůže počítač architektovi?
  • 00:11:35 Jsou 2 pohledy, kde počítač
    vykazuje určité služby,
  • 00:11:40 které jsou zajímavé.
    Vzhledem ke klientovi,
  • 00:11:44 protože mu umožní náhled
    do reality, která ještě není,
  • 00:11:49 ale která se jednou realitou
    může stát.
  • 00:11:52 Architektovi v tomhle smyslu
    počítač není až tak nápomocen,
  • 00:11:56 protože to, co je v hlavě, je
    samozřejmě daleko silnější obraz
  • 00:12:00 než to, co je na obrazovce.
  • 00:12:02 Ale pomáhá ve zpracování projektu,
    v efektivnosti kreslení.
  • 00:12:07 Je to rýsovací stroj.
  • 00:12:10 Já si dovedu představit, že třeba
    zakázka na továrnu může být
  • 00:12:14 svým způsobem inspirativní.
    Taky to máte za sebou.
  • 00:12:19 Ale řekněte mi, jak vás inspiruje
    administrační jednotka?
  • 00:12:24 Všiml jsem si těch realizací,
    což si překládám do češtiny,
  • 00:12:29 že jsou to vlastně "kancly".
    Inspiruje to člověka k něčemu?
  • 00:12:34 Já si myslím, že jo.
  • 00:12:35 Stejně tak, jak inspiruje továrna,
    řekněme z toho úhlu pohledu,
  • 00:12:41 že to je prostor, kde se tráví
    značná část života...
  • 00:12:48 Právě.
  • 00:12:50 Ale ono to i v té továrně není
    jednoznačně pochopitelné,
  • 00:12:55 že tam lze nalézt nějaký smysl.
  • 00:12:58 Přijde mi, že je to pořád
    dynamičtější prostředí
  • 00:13:01 než ta kancelář.
  • 00:13:03 Dynamičtější asi je, ale pravda je,
    že to je pořád prostor,
  • 00:13:08 který může být nabit určitým
    dynamismem.
  • 00:13:11 Je těžko přijmout pohled, že se tam
    člověk ukrývá a že se tam zašívá
  • 00:13:18 a že nic nedělá.
  • 00:13:21 -Musí se přijmout myšlenka, že...
    -...že se tam něco dělá.
  • 00:13:24 Že tam o něco jde.
  • 00:13:26 A pak proložit tohle kancelářské
    prostředí tím množstvím atributů,
  • 00:13:31 které dávají životu smysl,
    práci smysl, tak si myslím,
  • 00:13:36 že tady je určité pole,
    kde se architekt může uplatnit.
  • 00:13:40 Ale nejenom architekt.
    I sociolog, psycholog práce apod.
  • 00:13:44 Práce architekta v sobě taky má
    kontakt s klientem.
  • 00:13:48 Vy projektujete i pro soukromé
    zákazníky, např. dům.
  • 00:13:52 Co děláte ve chvíli, kdy uděláte
    projekt na dům, navrhnete ho,
  • 00:13:57 a když se to začne budovat,
    iniciativně do toho vstoupí
  • 00:14:01 sám klient a začne dotvářet.
    Zuříte?
  • 00:14:06 Samozřejmě, že ano, ale musím říct,
    že těch negativních zkušeností
  • 00:14:12 moc nemám. Protože všechny domy,
    které vznikly pro soukromé klienty,
  • 00:14:19 tak přece jen vznikly na základě
    nějakého selektivního výběru,
  • 00:14:25 který předcházel tomu procesu,
    než se dům začal stavět.
  • 00:14:30 Čili během studie jsme se scházeli.
  • 00:14:33 Bylo možné vést spoustu dialogů
    a rozhovorů s klienty,
  • 00:14:38 aby vůbec člověk poznal jejich
    mentalitu a jestli vůbec je
  • 00:14:42 schopen svými zkušenostmi
    a životními postoji vůbec
  • 00:14:45 jim splnit jejich cenu.
  • 00:14:48 Takže já se nerozpakuji třeba vzdát
    zakázku, když vidím, že to nejde.
  • 00:14:57 Už se vám to stalo?
  • 00:14:58 Stalo, jistě.
  • 00:15:00 To musí být docela absurdní
    požadavky, co někdy klient má?
  • 00:15:04 Samozřejmě, že jsou, ale musím
    říct, čím jsou absurdnější
  • 00:15:09 a čím jsou bláznivější, tím jsou
    taky mnohdy i inspirativní.
  • 00:15:16 Když se člověk podívá v různých
    časopisech o bydlení na některé
  • 00:15:22 architektonické návrhy soukromých
    domů, tak někdy z toho mám pocit,
  • 00:15:26 že je to vlastně umělecké dílo,
    ve kterém ale poněkud překáží
  • 00:15:31 ten nájemník. Že ten by tam neměl
    být, že to vlastně kazí.
  • 00:15:36 Že je to dokonale vymyšlený,
    vyvážený interiér, ale nemůžete
  • 00:15:40 si tam položit brýle na stůl,
    protože už je tam nepořádek.
  • 00:15:44 Jste někdy v pokušení kvůli kráse
    té věci třeba potlačit praktičnost?
  • 00:15:51 Protože vy to určitě musíte vědět,
    co bude praktické pro život,
  • 00:15:54 co bude méně praktické.
    Jak řešíte tohle pnutí?
  • 00:15:58 Ta míra vkladu, který je architekt
    schopen do té věci dát, vnést,
  • 00:16:03 tak se přece jen tím klientem,
    který vás zná a chce od vás tu věc,
  • 00:16:08 se očekává. A v tom okamžiku je
    potřeba rozeznat, jestli očekává
  • 00:16:13 právě takovou tu výtvarnou
    sofistikovanost,
  • 00:16:18 nebo jestli přece jenom...
  • 00:16:20 V tom chce žít a vařit.
  • 00:16:22 V tom chce doopravdy žít a vařit.
  • 00:16:24 Mně se ta architektura teď
    doopravdy jeví, že má spoustu
  • 00:16:29 možností k tomu,
    aby mohla být podobojí.
  • 00:16:34 Když dostanete velkou zakázku,
    liší se hodně vaše představa
  • 00:16:40 od té skutečné realizace,
    musíte hodně ustupovat?
  • 00:16:45 Ustupovat se jistě musí a myslím
    si, že to musí patřit i ke stylu
  • 00:16:51 zodpovědné práce.
  • 00:16:54 Přece jen architekt není ten,
    kdo tu zakázku platí.
  • 00:16:58 Architekt není ten, kdo v tom domě
    bude bydlet, kdo tam bude pracovat.
  • 00:17:03 Jistá míra empatie a nějaké
    přizpůsobivosti se přece jenom
  • 00:17:08 musí uplatnit.
  • 00:17:11 Musím říct, že čím je člověk starší
    a těmto věcem nějak víc rozumí,
  • 00:17:17 tak je víc respektuje.
  • 00:17:22 Překvapí vás někdy samotná
    realizace?
  • 00:17:25 Každý, kdo někdy něco stavěl,
    tak ví, že třeba velikosti
  • 00:17:29 se v průběhu stavby strašně mění.
    Ten pocit velikosti.
  • 00:17:34 Když je deska, vypadá to jinak,
    když jsou zdi, vypadá to jinak.
  • 00:17:38 Máte už přesný odhad, nebo se vám
    stane, že navrhnete něco,
  • 00:17:41 pak se to postaví a řeknete si,
    jé! To je nějaké velké, nebo malé.
  • 00:17:46 Stane se to ještě?
  • 00:17:49 -Mně se to nestává.
    -Nestává.
  • 00:17:52 Já věřím tomu v té hlavě, což je
    silnější než to, co je na papíře.
  • 00:17:59 Takže musím říct, že to,
    co se pak opravdu postaví, je...
  • 00:18:05 To, co jste viděl?
  • 00:18:07 Je v podstatě to, co jsem nějak
    zahlédl nebo viděl v té hlavě.
  • 00:18:13 A nepřekvapí vás někdy třeba
    nějaký detail nějakého řešení?
  • 00:18:17 To jsem se chtěl taky zeptat,
    jak moc může architekt
  • 00:18:20 během stavby předělávat?
    Už málo, že?
  • 00:18:23 Já si myslím, že může.
  • 00:18:25 Jsou různí architekti, kteří mají
    projekt třeba na takové úrovni,
  • 00:18:31 aby se pak už neměnil. I když to
    lze a investoři to často požadují.
  • 00:18:36 Ale projektování samo o sobě
    má mnoho stupňů.
  • 00:18:40 Začíná to myšlenkou. Začíná se
    rozvádět myšlenka ve formě studie.
  • 00:18:45 A dalších stupňů, až se udělá fáze,
    které se říká realizační projekt,
  • 00:18:50 podle kterého se pak staví.
  • 00:18:53 Pak se začne stavět a zjistí se,
    že by bylo potřeba zase malinko
  • 00:18:57 třeba s něčím cuknout, zahýbat.
  • 00:19:00 Tak já si rád ponechávám tyhle
    možnosti otevřené.
  • 00:19:05 To není zásadní změna konceptu,
    nikdy ne, ale přece jenom je...
  • 00:19:13 Myšlenka se nějakým způsobem
    zhmotňuje, stává se realitou.
  • 00:19:19 Během vytváření si myslím,
    že je potřeba malinko ještě
  • 00:19:25 upravit atd. Když ta možnost je,
    je to moc fajn.
  • 00:19:31 Změnila se hodně filozofie bydlení?
  • 00:19:33 Já si myslím, že se přece jenom
    mění, nechci říct, že se změnila.
  • 00:19:39 Já nemám pocit, že by se věci
    v životě a v architektuře měnily
  • 00:19:49 nějak rapidně, revolučně.
    Pořád je to vývoj.
  • 00:19:54 Dokud je to vývoj,
    tak se mi to hodně líbí.
  • 00:19:58 Jakmile je to nový razantní pohled,
    přeměna, tak ani to neexistuje.
  • 00:20:06 Já si myslím, že architekti jsou
    věční experimentátoři
  • 00:20:09 a je to moc dobře.
  • 00:20:11 Výzkumníci, kteří se pokoušejí
    udělat věci vždycky znovu a znovu,
  • 00:20:16 s novým pohledem na věc,
    to je samozřejmě pozitivní.
  • 00:20:27 To je asi jako v konstruktérství
    automobilového průmyslu.
  • 00:20:31 Že se dělají formule 1, znamená,
    že se vytvoří značná dávka
  • 00:20:35 bezpečnosti dnešní jízdy
    automobilem. Na příklad.
  • 00:20:38 Vývoj nových materiálů atd.
  • 00:20:41 Čili je potřeba jezdit formuli 1
    i v tomhle oboru, ale asi by nebylo
  • 00:20:48 správné myslet si, že tak to má
    být univerzálně.
  • 00:20:56 Jak se smiřujete s představou,
    že nějakou vaši stavbu někdo někdy
  • 00:21:00 úplně předělá, přestaví, překope?
  • 00:21:03 Smiřuji se s tou představou docela
    v pohodě, protože mi připadá,
  • 00:21:07 že architektura není jednou provždy
    hotová záležitost.
  • 00:21:11 A v tom je možné vrátit se zase
    zpátky obloukem k těm památkářům,
  • 00:21:15 že je potřeba přinést další vrstvy.
  • 00:21:19 Je potřeba přinést další pohledy,
    aby se stavba mohla transformovat.
  • 00:21:25 Aby se nějakým způsobem mohla
    přiblížit zase aktuálnímu myšlení,
  • 00:21:30 které přichází s dobou.
  • 00:21:33 A když je to v dimenzích určité
    korektnosti, slušnosti a...
  • 00:21:40 Respektu.
  • 00:21:42 Respektu a porozumění,
    tak si myslím, že to je vrstva,
  • 00:21:45 která je spíš požehnáním pro stavbu
    než něčím negativním.
  • 00:21:50 Já vám, pane inženýre, mockrát
    děkuji za návštěvu.
  • 00:21:54 Bylo to milé a poučné povídání.
    Děkuji.
  • 00:21:57 Děkuji mockrát.
  • 00:21:58 Dnes byl naším hostem NA PLOVÁRNĚ
    pan Ing. Arch. JOSEF PLESKOT.
  • 00:22:05 Skryté titulky
    Simona Sedmihorská

Související