iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
25. 12. 2002
16:10 na ČT2

1 2 3 4 5

157 hlasů
25376
zhlédnutí

Joža Uprka - barvy a písně

Cimbálová muzika Danaj přibližuje slavného malíře jižní Moravy současným generacím

36 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Joža Uprka - barvy a písně

  • 00:00:07 Pokaždé, když se procházím
    v těchto místech
  • 00:00:10 a před sebou vidím
    ten na 1. pohled nevábný
  • 00:00:15 a nezajímavý domeček, uvědomím si,
    že pro většinu lidí je stejně tak
  • 00:00:19 na 1. pohled nezajímavý a neznámý
    1 z největších kumštýřů Moravy,
  • 00:00:23 malíř Joža Uprka.
  • 00:00:25 Joža Uprka byl můj praděda
    a v tomto domečku se narodil.
  • 00:00:27 Když jsem hledala Uprkovy obrázky
    a písničky k nim,
  • 00:00:31 narazila jsem v rodinné kartotéce
    také na spoustu zajímavých momentů
  • 00:00:34 z Uprkova života,
    o kterých se třeba moc neví.
  • 00:00:37 A ty mně připadaly jako zaprášená
    malířská paleta,
  • 00:00:41 kde se s každým novým,
    a pro mě krásným, poznatkem,
  • 00:00:46 odkrývá 1 barva. Až ta paleta
    nakonec září tak krásně barevně,
  • 00:00:51 jako září Uprkovy obrazy.
  • 00:00:54 Vy máte právě teď možnost
    se podívat na tuto paletu.
  • 00:00:57 Věřím, že se budete mít na co dívat
    a co poslouchat.
  • 00:01:02 HUDBA+ZPĚV
    TEXT:
  • 00:01:04 Maléru, maléru vymaluj ňa celú.
  • 00:01:37 Aj milého, aj mňa,
    ej vymaluj nás oba.
  • 00:02:13 Povídajú ludé, že su malovaná.
  • 00:02:37 Tož, já sa menuju Joža Uprka.
  • 00:02:41 Narodil se sa 26.10.1861 v Kněždubě
    jako 1. ze 4 sourozenců.
  • 00:02:49 Už můj otec, kněždubský rolník,
    Jan Uprka velice rád malovali.
  • 00:02:55 Obyčajně v nedělu, když odešli
    šecí do kostela na hrubú.
  • 00:02:59 Jak sem byl trochu věčí
    a chtěl ít z mamičkú,
  • 00:03:02 zatáhali ňa otec za lajbl,
    šibalsky na mňa mrkli
  • 00:03:06 a já už sem věděl, co to znamená,
    co majú tatíček za lubem.
  • 00:03:10 Zostal sem teda s něma doma
    a při práci ím pomáhal.
  • 00:03:15 Protože to mamička nerádi viděli,
    tož měli otec hrnky s barvama
  • 00:03:19 poskovávané kdekady po kútoch
    a hlavně za roštem.
  • 00:03:24 Napřed sme si pozháňali
    šecky hrnéčky z barvama
  • 00:03:29 a už zme sa dali do práce.
    Než potom došli naši z kostela,
  • 00:03:33 byla už stolička
    lebo cokoliv inšího pomalované.
  • 00:03:38 Jáá, ten rádi malovávali
    a měli radosť,
  • 00:03:42 že sem sa také k temu měl. Horší
    to bylo z baběnkú a z mamičkú.
  • 00:03:47 Obě měly strach,
  • 00:03:48 že si tým malováním nevydělám
    ani na slanú vodu.
  • 00:03:52 Mamička,
    Eva Machálková za svobodna,
  • 00:03:56 chtěli ze mňa mět panáčka
    nebo aspoň učitela.
  • 00:04:00 Gdo to prý jakživ čul, naříkávali,
    študovat na maléřa,
  • 00:04:05 dyž strýc Kučera aj s tatíčkem
    malovali bez študýrování.
  • 00:04:09 A jak prý ím to šlo.
  • 00:04:14 HUDBA
  • 00:04:26 Doma sem na nejaké študýrování
    neměl ani pomyšlení.
  • 00:04:30 A jak to šlo,
    už zme jezdili s koňma na oračku,
  • 00:04:34 sékli a okopávali, jak bylo třeba
    a přičiňovali sa,
  • 00:04:38 abysme to šecko udržali v pořádku.
    Ale nebyli zme jediní,
  • 00:04:42 spěšéj děcka pomáhali,
    sotva sa udržali na nohách.
  • 00:04:48 Rád sem ích malovával. Bylo
    zajímavé nepozorovaně se dívat,
  • 00:04:54 jak sa hrajú, třeba na koně.
    Tenkrát nosili chlapci aj děvčice
  • 00:04:59 takové otevřené
    konopné sukňové košele,
  • 00:05:03 u krku zvrapené
    a místo gombíka svázané tam šňůrkú.
  • 00:05:08 Jak teda takový chlapec utěkal,
    celý pupek měl vénku.
  • 00:05:13 Nebo dyž chodily děcka pásávat
    husy,
  • 00:05:16 enom zelený prútek bylo vidět.
  • 00:05:18 HUDBA+ZPĚV
    TEXT:
  • 00:05:20 Švarné děvče husy páslo,
    vyšívaný šátek našlo.
  • 00:05:35 Když ho našlo, ohlídá se,
    kde syneček koně pase.
  • 00:05:46 Pase on jich na dolině,
    v drobnej trávě jatelině.
  • 00:06:07 Žerte koně lebo ležte,
    já miluju švarné děvče.
  • 00:06:16 Žerte koně, žerte sečkú,
    já miluju tu děvečku.
  • 00:06:37 A děvčice s čepákem dyž chodívaly
    k napajedlom pro vodu,
  • 00:06:42 no šak moja céra Boženka
    by mohla vyprávjat,
  • 00:06:46 kolik teho prostála, abych tú
    barevnú krásu mohl namalovat.
  • 00:06:54 Tenkrát sem sa rozhodl,
    že půjdu na maléřskú akademiju.
  • 00:07:00 Dyž sem dojél dom na prázdniny,
  • 00:07:03 mamičce sem sa o ničem
    ani nezmínil. S přiznáním sem
  • 00:07:07 neponáhlal, ale po přijímací zkúšce
    sem si to vybojoval.
  • 00:07:12 Šak dyby ešče žili tatíček,
    bylo by ně to bývalo snadnější.
  • 00:07:18 Po prázdninách roku 1881 ňa přijali
    na maléřskú akademiju do Prahy.
  • 00:07:25 Dojél sem tam,
    aj proti maminčinej vůli,
  • 00:07:28 enom s 10 rýnskýma. Vděčně zpomínám
    na profesora Čermáka,
  • 00:07:34 který si všíml mojého nedostatku.
    Dal ně tenkrát šecky potřebné věci,
  • 00:07:40 co ně scházaly,
    pozděj ně zehnál aj štipendium.
  • 00:07:44 Aj portrétování ně opatřil,
    enom abych si něco vydělal.
  • 00:07:49 Já, to byl dobrý člověk.
  • 00:07:52 HUDBA+ZPĚV
    TEXT:
  • 00:07:53 Šlo děvčátko pro vodu,
    pro voděnku studenú.
  • 00:07:57 Došel pán, rozbil džbán,
    trala, trali, rozbil džbán.
  • 00:08:06 Děvče hned nemeškalo
    a za pánem běžalo.
  • 00:08:11 Když si pán zaplať džbán,
    trala, trali, zaplať džbán.
  • 00:08:20 Nestaraj sa děvče ty,
    škoda sa ti zaplatí.
  • 00:08:25 Za ten džbán dukát dám,
    trala, trali, dukát dám.
  • 00:08:34 Děvče dukát nechtělo,
    enom džbána želelo.
  • 00:08:39 Když si pán, zaplať džbán,
    trala, trali, zaplať džbán.
  • 00:08:48 Po 2 rokách,
    dyž sem přešél z přípravky
  • 00:08:52 a elementárky do antiky, ztratíl
    sem přičiněním profesora Lhoty,
  • 00:08:59 jako chráněnec Čermákův,
    polovičku štipendia.
  • 00:09:02 Byl sem trochu divočejší
    a věc "svůj" už tam,
  • 00:09:07 tož ně bylo negdy
    aj dosť těžko rozumět.
  • 00:09:11 Po 1 výstupu z Lhotú
    sem sa už nedal zdržat.
  • 00:09:16 Byl sem ešče z domu, z prázdnin,
    plný slunka a tých živých barev,
  • 00:09:21 tož sem sa dlúho nerozmýšlál.
  • 00:09:23 Vzal sem si svoje věci
    a hybaj do Mnichova.
  • 00:09:27 ZVUK KOŇSKÉHO POVOZU
    FRKÁNÍ KONÍ
  • 00:09:32 1. dni v Mnichově byly najhorší.
    Byl sem tam sám.
  • 00:09:38 Kamarádi z pražskéj akademie,
    co už byli v Mnichově o rok spíš,
  • 00:09:42 sa ešče nevrátili z prázdnin.
    Tož sem enom psál kamarádovi
  • 00:09:47 Otakarovi Nosskovi
    a našému Franckovi,
  • 00:09:50 bývali spolem v Mezříču.
  • 00:09:53 Jak dojéli z prázdnin
    spolužáci z pražskéj akademie -
  • 00:09:57 Viktor Oliva, Luděk Marold,
    a jak sem sa pozdíš poznal
  • 00:10:01 aj z inýma - s Alfonsem Muchú,
    s Františkem Ondrúškem
  • 00:10:04 a Jaroslavem Věšínem
    z vídeňskej akademie,
  • 00:10:08 to už nám bylo veselejší.
    Enom tych peněz chybovalo.
  • 00:10:13 Dyž sem dojél dom na prázdniny,
    nastěhovál sem sa
  • 00:10:17 do práznéj výměnky
    a zařídil sa tam po maléřsky.
  • 00:10:21 Přes deň sem malovál,
    abych měl v zímě
  • 00:10:24 zas z čeho trávit v Mnichově.
    A dyž bylo pilno,
  • 00:10:28 tož sem aj pomáhal naším.
    Na modely sem tehdy neměl,
  • 00:10:31 tož sem malovál, krom děcek,
    žebráky.
  • 00:10:34 Každý pátek chodili za almužnú,
    a aj dyž nebylo čím zaplatit,
  • 00:10:38 spokojili sa s kúskem
    chleba a mlékem.
  • 00:10:44 HUDBA+ZPĚV
    TEXT:
  • 00:10:51 Keď sme šli do Rakús,
    letela bielá hus.
  • 00:11:07 Preletela, nariekala,
  • 00:11:13 že ty svoje drobné deti
    doma zanechala.
  • 00:11:29 Sveta prechodíme,
    na cudzím slúžíme.
  • 00:11:45 Od mladosti do starosti,
    až nás bolá šecky kosti,
  • 00:12:00 co sa narobíme.
  • 00:12:08 Po prázninách sem si dovézl
    do Mnichova plno náčrtků a skic.
  • 00:12:13 V ušách ně eště zvónilo klepání
    kladívek o "babky" a šustění kos.
  • 00:12:19 Před očima sem měl skupiny ženců
    v nažlutlých konopnicách
  • 00:12:24 a vysokých čižmách,
    jak šli za výdělkem,
  • 00:12:27 aj sekáčů na kněždubských Vrchoch.
    Malovál sem, a to bylo jediné,
  • 00:12:32 co ňa myšlenkama vracalo dom,
    ke svojím. Pilně sem pracovál
  • 00:12:37 a v roku 1887 sem sa vrátil
    do Prahy, gde sem sa dal zapsat
  • 00:12:44 na rok do mistrovskéj k profesorovi
    Maxmiliánovi Pirnerovi.
  • 00:12:49 Ale táhlo ňa to dom, tam,
    mezi svojích!
  • 00:12:53 Nemohl sem sa dočkat,
    až učuju u Vinklérů muziku!
  • 00:13:01 HUDBA+ZPĚV
    TEXT:
  • 00:13:06 Písala ně moja milá
    z Ružomberka list,
  • 00:13:15 že ju srdco pobolívá,
    že mám ku něj prísť.
  • 00:13:24 Darmo mňa voláš,
    já mám v noci stráž.
  • 00:13:37 Nemysli si, moja milá,
    že je vojna špás.
  • 00:14:24 Pamatuju si, že nás bylo dosť Čechů
    ešče v Mnichově na akademii.
  • 00:14:30 Tož sme sa rozhodli, že založíme
    vlastní spolek "Škrétu",
  • 00:14:35 abysme sa měli gde scházat
    a debatovat
  • 00:14:38 a že budeme vydávat
    aj časopis "Paletu".
  • 00:14:42 Ja, aj kolem "Palety" bylo živo.
    Zpomínám, jak sme sa zdověděli,
  • 00:14:47 že v Praze akorát prodělává
    svůj boj Mikuláš Aleš,
  • 00:14:52 tož sme ho chtěli potěšit
    a proto sme ho menovali
  • 00:14:55 ve Škrétovi čestným předsedú.
    Mucha s Maroldem namalovali diplóm,
  • 00:15:01 kerý sme šecí podepsali
    a hned 10.7. 1886
  • 00:15:05 mu ho do Prahy aj poslali.
    V roku 1896 sem eště nakreslíl
  • 00:15:12 ilustraci k pěsničce Na Buchlovské
    skaliny drobná rosa padá
  • 00:15:17 a potom už sem sa ilustrováním
    nezabývál.
  • 00:15:21 Šak už kvaš z roku 1888
    s názvem "U zabitého"
  • 00:15:27 patří jednej pěknej baladě.
  • 00:15:29 HŘMÍ
  • 00:15:30 HUDBA+ZPĚV
    TEXT:
  • 00:15:33 V tej hodoňskej rúbanině
    leží synek, zabitý je,
  • 00:15:49 rozmarýnem přikrytý je.
  • 00:16:00 V 90. roku sem sa nastěhovál
    k Větříščeně.
  • 00:16:05 Tá bývali v Hroznovéj Lhotě,
    za kostelem v Hliníkoch.
  • 00:16:08 Sestra Bětka
    ně to tam hned pokludila,
  • 00:16:12 tož sem sa tam brzo cítíl jak doma.
  • 00:16:15 Tady sem měl dosť příležitostí
    študovat zajímavé hlavy stařenek,
  • 00:16:19 keré chodívaly k Větříščeně
    na besedu nebo drat péří.
  • 00:16:23 Pracovál sem pilno,
    střídavě ve Lhotě a v Hradišti
  • 00:16:27 a připravovál sa na výstavu
    Krasoumné Jednoty v Rudolfínu
  • 00:16:31 v roku 1890 a na Jubilejní výstavu
    v Praze v roku 1891.
  • 00:16:39 Už rok před tým sem obešél okolí,
    gde všady jezdili
  • 00:16:43 ve svatodušní pondělí králé.
    A protože sa ně najvěc
  • 00:16:47 lúbili Vlčnovští, chtěl sem si tam
    udělat několik študií.
  • 00:16:52 V tomto roku sem sa také seznámíl
    a skamarádíl aj s Mrštíkama.
  • 00:16:57 Ja tož všelikého bylo,
    co by stálo za to namalovat,
  • 00:17:01 šak enom díky kamarádom sem měl
    nejaký groš na barvy
  • 00:17:05 a inší potřebné věci.
    Pomáhali ně s prodejem obrázků
  • 00:17:10 nebo ně domlúvili reprodukce
    menších věcí v časopisoch -
  • 00:17:15 třebas pérovku Hájníka,
    kerú otiskl Světozor v roku 1885.
  • 00:17:22 HUDBA+ZPĚV
    TEXT:
  • 00:17:24 Malovali, nocovali,
    ej 3 malére u nás.
  • 00:17:36 Dala sem si vymalovat
    svojích líček obraz.
  • 00:18:02 Malovali, nocovali po 2, po 3 noci.
  • 00:18:15 Dala sem si vymalovat
    svoje černé oči.
  • 00:18:44 Dyž ně Česká akadémija roku 1892
    udělila podporu 200 zlatých
  • 00:18:48 na Jízdu králů,
    hned sa ně dělalo lepší.
  • 00:18:53 K temu ně byla zadaná aj výzdoba
    zasedací síně radnice v Hradišti.
  • 00:19:00 A to už sem věděl,
    že by ně mohli ostat nejaké peníze,
  • 00:19:04 abych sa podívál aspoň přes zimu
    na akademiju do Paříža,
  • 00:19:09 kde už byli nekeří kamarádi
    z mnichovskéj akademie.
  • 00:19:13 Česká kolónija
    tam byla dosť početná.
  • 00:19:16 Šak na nádraží ňa tam čekali Mucha
    s Němejcem,
  • 00:19:20 a tam sem poznal Hynaisa,
    Brožíka a Zdenku Braunerovú.
  • 00:19:25 Dlúho sem tam ale nemohl ostat,
    na to nebylo peněz,
  • 00:19:29 tož sem chtěl za tych pár měsíců
    získat co najvěc.
  • 00:19:32 Doma ně zatým spravovali šecky
    záležitosti hradištšký lékárník
  • 00:19:38 Viktor Nečas, kerý spolem
    s Klvaňú obesílali aj výstavy.
  • 00:19:42 Zálohy za prodané obrázky
    ně posílali, jak sem potřebovál.
  • 00:19:50 HUDBA
  • 00:20:05 Ve Lhotě sem
    také roku 1894 namalovál
  • 00:20:10 malú "Púť u svatého Antonínka".
    Na radu hradištškých kamarádů
  • 00:20:16 a Alfonza Muchy sem ju přihlásíl
    do jarního Salonu pařížského
  • 00:20:21 a 2. obrázek "Od keréj?"
    na výstavu do Prahy.
  • 00:20:26 Tam sém dopadl stejnak
    jak na minulých výstavách.
  • 00:20:29 Obraz pověsili až nad dveře,
    aby ztlumil živosť barev,
  • 00:20:34 keré sa ale v tem tmavém prostředí
    inších obrazů eště zdvojnásobily.
  • 00:20:40 Snáď pány v Praze urážala
    tá truhlicová červeň?
  • 00:20:44 Dyž ně potom Mucha psál
    tú radostnú zprávu,
  • 00:20:48 že byla v Paříži "Púť" oceněná,
    myslél sem si,
  • 00:20:52 že už sa to konečně prolomí
    aj doma.
  • 00:20:55 Ale kritiky na pražskú výstavu byly
    tak nepříznivé a záškodnícké,
  • 00:21:01 že sem s tyma "zlatejma pánama"
    skoncovál a odjél dom.
  • 00:21:06 HUDBA+ZPĚV
    TEXT:
  • 00:21:08 Svatý Jene Křtiteli,
    Krista Pána příteli,
  • 00:21:17 svatosti buď vzorem nám,
    vůdcem k nebes výšinám.
  • 00:21:28 Svatý Jene v říši Boží
    beránkovi nejblíž jsi.
  • 00:21:39 Slávou tvou a tvými ctnostmi
    nebesa se honosí.
  • 00:21:51 Cestu Pánu připravuješ
    podnes svojí přímluvou.
  • 00:22:02 Kéž ji snahou po svátosti
    naše duše hodny jsou.
  • 00:22:14 U nás sa ně dýchalo
    a tvořilo lepší.
  • 00:22:18 Tam byli ludé čístší, zbožnější.
  • 00:22:22 Šak aj v nekerých kosteloch
    majú moje věci.
  • 00:22:25 V Blatnici pod Antonínkem sem
    roku 1888 na žádosť tamnějšího
  • 00:22:30 farářa Mořica Růžičky malovál
    oltářní obraz svatého Ondřeja.
  • 00:22:36 Moc mu to nevoňalo,
    ani farníkom,
  • 00:22:39 namalovál sém ho
    v obyčejnej haleně.
  • 00:22:42 A dyž sa ňa děkán ptál,
    proč sem ho namalovál "enom tak",
  • 00:22:46 odsekl sem mu: "A co myslíte,
    že svatý Ondřej chodíl po světě
  • 00:22:50 v hedvábném pluviálu
    jak vy na nešpory?"
  • 00:22:55 Nebo "Krista na hoře Olivetské" -
    to ně napsál strážnický pan farář,
  • 00:23:00 abych namalovál postní obraz
    pro farní kostel.
  • 00:23:03 Šecko sem měl promyslené,
    co sem ale nevěděl,
  • 00:23:07 jak namalovat olivu.
    Do téj doby sem ju neviděl,
  • 00:23:11 ale naštěstí otec Nosskův, lesní,
    kerý často doprovázál hraběte
  • 00:23:16 Magnisa do Itálie,
    ně ju popsál
  • 00:23:19 a upozornil ňa na podobný keř
    ve strážnickém parku.
  • 00:23:23 Tož se jednú v noci Otokar Nossek
    vydál do parku,
  • 00:23:27 kus keřa uřízl
    a tým byla věc vyřešená.
  • 00:23:31 HUDBA+ZPĚV
    TEXT:
  • 00:23:33 Rozmilý člověče blíží sa svitání.
  • 00:23:45 Čuješ milé kohútky
    jak vesele chválí.
  • 00:24:00 Zajímavá byla aj tá prostá zbožnosť
    u obyčajných ludí.
  • 00:24:05 Třeba takový obecní pastýř
    s Velkéj.
  • 00:24:09 Nejednú sem na něho čekál,
    až požene z rána
  • 00:24:12 z mlhavého konca dědiny z Rádku
    a ze Svárova ovce na pastvu.
  • 00:24:16 Byla to pěkná postava.
    V konopných gaťách,
  • 00:24:20 negdy v modrých nohavicách,
    ve vyšívanej konopnéj košeli,
  • 00:24:23 v lajblu, v haleně,
    s koženú ovčáckú kabelú,
  • 00:24:27 přední řemeň vygombíkovaný
    a agnústkama ověšaný,
  • 00:24:32 s pořádným tatarem přez ramena
    přehoděným, s šugarem na konci.
  • 00:24:36 Aj v nedělu na pastvě
    si našél čas na modlitbu.
  • 00:24:41 U doktora Galúska v Kyjově
    sem také poznal v květnu 1897
  • 00:24:46 svoju příští ženu Anežku,
    rozenú Králikovú, ze Svatobořic.
  • 00:24:50 Byla to krásná venkovská děvčica
    a zalúbila sa ně už na 1. pohled.
  • 00:24:57 Na začátku roku 1899 sem sa
    aj s Anežkú odstěhovál
  • 00:25:01 už do vlasního domku s ateliérem,
    kerý sem si dál postavit.
  • 00:25:07 A tam sa nám také 19.2.1899
    narodíl 1. syn Jožka.
  • 00:25:12 Neměli sme tehdá
    eště žádné bytové zařízení,
  • 00:25:16 svajbu sme teda moseli odložit
    na pozdější dobu.
  • 00:25:20 Tá sa potom konala 15.5.1899.
  • 00:25:24 Šak hradištští kamarádi dojéli
    na 2 kočároch. Na 1 z nich,
  • 00:25:30 gde jél ředitel Kretz,
    přivázali velikú kolébku
  • 00:25:34 pro malého Jožku a napsali:
    "K Jožkovi Uprkovi
  • 00:25:37 do Hroznové Lhoty na svatbu".
    Aby sa všady, kady hradištští jéli,
  • 00:25:43 dozvěděli, že na mojéj svajbě
    už bude aj můj synek.
  • 00:25:49 Já ja, Jožka by istě podědíl
    talent k malování, ale umřél,
  • 00:25:57 dyž mu bylo 14
    na zánět mozkových blan po úrazi.
  • 00:26:02 Potom sa nám narodíl Jan -
    v roku 1900, 1902 Boženka
  • 00:26:07 a v roku 1903 Petr,
    ten žíl ale enom 1 deň.
  • 00:26:14 V týchto rokoch sme začali
    zřizovat aj menší hospodářství.
  • 00:26:18 Přistavily sa
    menší hospodářské budovy.
  • 00:26:22 Byly to roky bohaté aj na výstavy.
    V tejto době také do Lhoty
  • 00:26:26 přijížďalo moc hostí.
    V roku 1902 dojél do Lhoty
  • 00:26:32 také francúzký sochař -
    mistr Auguste Rodin.
  • 00:26:37 Byl tak omámený barevnú krású
    našich krojú, že u vytržení zvolál:
  • 00:26:42 "Toť Hellada!"
    Povidál ně také, že sa nediví,
  • 00:26:47 že nechcu žít ve městě,
    gde bych měl istě věčí pohodlí.
  • 00:26:52 A nekeré naše staré pěsničky
    ho tak zaujaly,
  • 00:26:56 že si ích dal nekolikrát opakovat.
    Anežce, keréj sa 15 dní
  • 00:27:02 po jeho odjezdu narodila Boženka,
    dal při rozlúčce prstének.
  • 00:27:09 Anežka ně často stávala modelem.
  • 00:27:13 Už u doktora Galúska
    byla ně předlohú pro obrazy
  • 00:27:16 Z kostela, Miločanka
    a Svatobořičanka.
  • 00:27:20 Sama měla vlohy pro ornamentální
    kreslení, malovala na dřevo.
  • 00:27:25 Nejednu truhličku, podnos nebo rám
  • 00:27:28 vyzdobila
    pěkným slováckým ornamentem.
  • 00:27:32 HUDBA+ZPĚV
    TEXT:
  • 00:27:34 Svítila ně hvězda od večera do dňa.
  • 00:28:02 Bože milý, dobrý, Bože milý, dobrý
    co to vyznamená?
  • 00:28:30 Po 4. porodu v roku 1903
    sa u Anežky začla projevovat
  • 00:28:36 duševní choroba. Dyž sem měl
    po svojí souborné výstavě v Mánesu
  • 00:28:41 na začátku roku 1904,
    poprosíl sem radu Mareša,
  • 00:28:46 aby ju odvézl
    k prohlídkám do Brna.
  • 00:28:50 V roku 1905 byla převezená
    do Léčebného ústavu v Kroměříži.
  • 00:28:55 O děcka, Jožkovi bylo 6,
    Jankovi o rok méň
  • 00:28:58 a Božence teprvú 3 roky,
    sem sa snažíl postarat, jak to šlo.
  • 00:29:03 No, bylo aj dosť tych,
    co sa z mojého neščestí radovali,
  • 00:29:08 ale zas to byli kamarádi,
    keří ně pomohli.
  • 00:29:11 Výstavy v americkém St.Louisu,
    Záhřebu a v Hodoníně
  • 00:29:14 ně po finanční stránce
    aspoň trochu ulehčily.
  • 00:29:18 Přestavbu domu ve Lhotě sme
    s architektem Dušanem Jurkovičem
  • 00:29:22 dokončili akorát
    k otevření výstavy,
  • 00:29:26 kerá tam byla
    zahájená v červnu 1905.
  • 00:29:29 Ale hospodářství sem si řídíl sám,
    dyž sem chtěl malovat
  • 00:29:34 hospodářův rok, mosél sém ho
    jako hospodář aj prožit.
  • 00:29:39 Měl sem radosť, dyž sa ně ujaly
    větvičky rozmarýnu a myrty.
  • 00:29:44 Tešívál sem sa z vypěstovaných
    plodů fíkovníku a pomerančovníku.
  • 00:29:49 Tyto exotické rostliny
    sem si dovézl ze svých kračích
  • 00:29:54 studijních cest po Itálii,
    Dalmácii, Hercegovině, Egyptě.
  • 00:29:59 K Jadranu a do Egypta sem sa
    pozdíš každoročně vracál.
  • 00:30:04 Ani sém si neuvědomovál,
    že su od slunka tak odvislý.
  • 00:30:08 Roku 1912 sem naščívíl aj Rusko.
  • 00:30:13 Po příjezdu z nekeréj cesty
    sa dycky zešlo kamarádů
  • 00:30:17 a přes zážitky z cest sme sa
    dostávali aj do diskuzí obecných,
  • 00:30:22 najvěc myslím se Suchovjanama.
  • 00:30:25 Spolu sme podnikali
    výlety na Filipov.
  • 00:30:28 Tam sme prožívali
    svoju Súchovskú republiku!
  • 00:30:31 To bylo přenic literárních,
    maléřských a muzikantských,
  • 00:30:35 dyž sme sa zešli!
    Negdy sa končívalo ve Velkéj
  • 00:30:39 v hospodě "Na staréj počtě"
    a otec "Lichva",
  • 00:30:42 jak sme překřtili hospodského
    Bendu, enom nerád viděl,
  • 00:30:46 že sme v krčmě dél.
    No ale gdo za to mohl,
  • 00:30:49 že sme byli negdy veselejší,
    než sa patřilo?
  • 00:30:52 Šak sme nebývali sami,
    například tací kopaničářé,
  • 00:30:56 dyž sa tak zastavili v hospodě
    a zavdali si.
  • 00:30:58 To bylo, pane, dyž vyšly potom ven
    posilnění truňkem
  • 00:31:02 a dyž vykročili na další cestu,
    obtížení hrabjama,
  • 00:31:06 říčicama a hlavně gořalků!
  • 00:31:09 HUDBA+ZPĚV
    TEXT:
  • 00:31:11 My jsme tady 2, kamarád a ja.
    Gdo by nám chtěl rozkazovat,
  • 00:31:19 z hospody nás vyhazovat,
    na to sme tu 2, kamarád a ja.
  • 00:31:27 Muziku a muzikantů sem měl dycky
    rád. Ve Lhotě to bývali Nekardé.
  • 00:31:33 My sme ale už
    s republikánama súchovskýma
  • 00:31:37 zkřísili hudce ve Velkéj.
    Namísto plechovéj fúkací muziky
  • 00:31:41 sme si začli zvávat starých.
    Jejich primášem bývál
  • 00:31:46 odnepaměti švec Trn. Dyž nemohl,
    zastupoval ho vrbecký Ňorek.
  • 00:31:52 A dyž bývala veliká sláva,
    došél z Vrbovců aj Babica,
  • 00:31:56 ten sa potom s Trnem štychovával.
    Dyž bývali potom ve Lhotě různé
  • 00:32:01 schůzky rodinné nebo přátelské,
    dycky sem žádal Martina Zemana
  • 00:32:05 z Velkej, aby dojél aj s hudcama.
    Při Trnovej muzice si také
  • 00:32:11 ze Zdenkú Braunerovú zatančil
    Auguste Rodin sedláckú.
  • 00:32:16 K Trnovej muzice sa zpočátku
    nevítaně přidávál Jožka cigáň.
  • 00:32:21 Pozdíš si naň ale zvykli,
    a tak hrával na husle v muzice
  • 00:32:26 aj se svojím synem Ščepánem,
    kerý vrzal basu.
  • 00:32:30 Jožka cigáň potom vypálil Trnom,
    aj ostatním hudcom, rybník.
  • 00:32:34 To dyž si vyjednal koncesi,
    stal sa "hudebníkem"
  • 00:32:38 a založíl si vlastní muziku.
    Ostatní hudce potom udávál
  • 00:32:42 u úřadů -
    že pro "porušení živnosti"!!
  • 00:32:46 Hudců sem aj malovál,
    hlavu starého Trna, hudce Nekardy,
  • 00:32:51 aj Jožku cigána "hudebníka".
  • 00:32:57 HUDBA+ZPĚV V ROMŠTINĚ
  • 00:33:12 V roku 1906 sme sa,
    moravští výtvarníci,
  • 00:33:16 odtrhli od brněnského
    Klubu přátel umění,
  • 00:33:20 abysme rok nato uspořádali
    výstavu moravskú.
  • 00:33:24 Roku 1913 sme konečně otevřeli
    náš vlastní stánek -
  • 00:33:29 Umělecký dům v Hodoníně.
    Dál sem tvoříl,
  • 00:33:34 býl činný ve věcách SVUMu,
    ale v roku 1924 sem sa rozhodl
  • 00:33:40 odstěhovat do Klobušic
    u Ilavy na Slovensku.
  • 00:33:44 Kroj na Slovácku sa začál
    tak měnit a porušovat,
  • 00:33:48 že už pomály nebylo,
    co bych bez výtky namalovál.
  • 00:33:52 Slovenský kroj býl pořád čistší,
    starobylejší...
  • 00:33:56 V roku 1937 sem sa přeca vrátíl
    dom, do Hroznovej Lhoty,
  • 00:34:02 abych si v ateliéru připomněl
    šecky prohry a vítěství,
  • 00:34:08 roky štěstí aj zklamání,
    celý můj život.
  • 00:34:15 HUDBA+ZPĚV
    TEXT:
  • 00:34:18 Boly časy, boly, ale sa minuly.
    A po maléj chvíli mineme aj my.
  • 00:34:55 Pracoval jsem celý život
    ne pro slávu a uznání,
  • 00:35:02 ne pro peníze a jiné výhody,
    ne abych ponížil druhé,
  • 00:35:07 nýbrž jen pro věc samu.
    Abych jako příslušník vědomý
  • 00:35:13 tohoto kmene zachytil
    co možná nejvíce z jeho života.
  • 00:35:19 Skryté titulky: Lenka Dušková
    .

Související