iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
18. 1. 2015
12:05 na ČT2

1 2 3 4 5

6 hlasů
5600
zhlédnutí

Doma, to je něco úžasného

Domácí hospicová péče má význam nejen pro nemocného, ale i pro všechny jeho blízké.

25 min |

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Doma, to je něco úžasného

  • 00:00:00 O hospic jsem se
    nikdy moc nezajímala,
  • 00:00:02 protože člověk byl zdravej
    a tak nějak to šlo mimo.
  • 00:00:07 No a pak jsem
    se dostala teda po operaci,
  • 00:00:10 kdy mi řekli,
    že už žádná naděje není, do Jičína.
  • 00:00:14 A tam jsem potkala
    pana doktora Siebra,
  • 00:00:18 kterej už mně tak jako naznačil,
    že jako je ještě možnost tahle.
  • 00:00:25 O tom hospicu.
    Že ta péče by byla doma.
  • 00:00:30 Anebo pak zbývá LDN.
    No tak tu jsem okamžitě zamítla,
  • 00:00:35 protože z toho
    jsem měla vždycky strach.
  • 00:01:05 Není to tak dávno a ještě generace
    našich babiček to pamatuje,
  • 00:01:10 že stejně jako zrození
    i odchod z tohoto světa
  • 00:01:14 byl součástí
    běžného rodinného života.
  • 00:01:18 Avšak s rozvojem lékařské péče
    se umírání postupně tabuizovalo
  • 00:01:23 a smrt se odsunula
    do anonymity nemocnic.
  • 00:01:27 Dnes však opět mají lidé,
    jejichž pozemská pouť je u konce,
  • 00:01:33 možnost důstojně a kvalitně
    strávit své poslední dny života
  • 00:01:38 v kruhu svých blízkých. Doma.
  • 00:01:58 Kdybychom prošli oddělení
    jednotlivých nemocnic
  • 00:02:02 a zeptali se
    těžce nemocných pacientů,
  • 00:02:06 kde by si přáli trávit
    poslední chvíle svého života,
  • 00:02:09 jistě by nám většina odpověděla,
    že doma.
  • 00:02:15 Smyslem výstavbu hospiců
    v České republice
  • 00:02:20 je vytvoření systému péče
    o paliativní pacienty.
  • 00:02:24 Základem tohoto typu péče
    by měla být péče domácí.
  • 00:02:29 Protože každý, u koho je to
    z medicínského, sociálního
  • 00:02:32 a rodinných důvodů možné,
    tak by měl mít ten komfort
  • 00:02:37 moci odejít ze života tam,
    kde celý život žil.
  • 00:02:40 To znamená doma.
  • 00:02:51 Co je vlastně hospic?
  • 00:02:53 Čím je výjimečný v péči
    o nevyléčitelně nemocného?
  • 00:03:05 V naší péči zůstává pacient
    u sebe doma.
  • 00:03:07 To znamená,
    že je ve svém vlastním prostředí.
  • 00:03:12 -Dobrý den. -Dobrý den.
    -Pojďte dál. -Děkuju.
  • 00:03:17 Má kolem sebe
    své blízké nepřetržitě.
  • 00:03:20 Nechodí k němu jenom na návštěvu.
  • 00:03:22 A ten náš tým naopak
    je na návštěvě u pacienta doma.
  • 00:03:27 Trvá to už 5 let, co se léčím.
  • 00:03:32 A doma je doma pro každýho člověka.
  • 00:03:36 -Dobrý den, paní Kulichová.
    -Dobrý den.
  • 00:03:38 -Dneska vám vedu pana doktora.
    -Dobrý den. -Jak se máte?
  • 00:03:41 Přeci jenom doma
    to domácí prostředí,
  • 00:03:44 když máte někoho okolo sebe,
    kdo vám poslouží,
  • 00:03:47 kdo vám podá věc nebo tohle,
  • 00:03:50 prostě to se nedá povědět.
    Doma je doma.
  • 00:03:53 -Takže teďka je to dobrý?
    -Teď je to dobrý.
  • 00:03:56 -Bolest nějaká větší není?
    -Není. Bolest není.
  • 00:03:58 Hospic je zvláštní
    zdravotnické zařízení.
  • 00:04:02 Já bych chtěl zdůraznit,
    že to je zdravotnické zařízení,
  • 00:04:05 ne sociální zařízení,
    kde se staráme o pacienty,
  • 00:04:09 u kterých byla
    ukončena aktivní léčba.
  • 00:04:13 Jedná se především
    o pacienty onkologické,
  • 00:04:16 to znamená, že byla ukončena
    onkologická léčba.
  • 00:04:19 A my se zde snažíme uplatňovat
    zásady tzv. paliativní medicíny.
  • 00:04:26 Zajímavá je etymologie
    slova paliativní.
  • 00:04:30 To jsem dlouho nevěděl.
    Vychází ta etymologie,
  • 00:04:33 původ toho slova
    vychází od slova palium.
  • 00:04:38 Palium je pruh látky
    tkané z ovčí vlny,
  • 00:04:41 kterou papež
    v Římě předává metropolitům.
  • 00:04:45 A je to vlastně
    symbol nějakého pláštíku,
  • 00:04:49 který má zakrývat potíže
    toho nevyléčitelně nemocného.
  • 00:04:55 To není umělý prodlužování života
    člověka s onkologickým onemocněním
  • 00:05:00 ani odstupování od péče
    a ubírání toho,
  • 00:05:04 co můžeme ještě z naší moderní
    medicíny pacientovi nabídnout,
  • 00:05:08 ale zkvalitnění těch dnů života,
    který ještě před sebou má.
  • 00:05:12 A pokrytí všech potřeb,
    ať už fyzických, spirituálních,
  • 00:05:15 sociálních nebo psychologických,
    který pacient potřebuje.
  • 00:05:19 Právě tady to cítím.
  • 00:05:21 -Kašel?
    -To mám.
  • 00:05:27 Cílem hospicové péče je pacientovi
    poskytnout komplexní zabezpečení
  • 00:05:31 všech jeho potřeb.
    Maximálně mu zkvalitnit
  • 00:05:35 poslední dny jeho života
    a umožnit mu důstojně dožít.
  • 00:05:40 A to právě dělá hospic hospicem.
  • 00:05:51 My jsme vlastně
    4 měsíce po babiččině odchodu
  • 00:05:57 doprovázeli i moji maminku.
    Přivezli jsme ji na začátku
  • 00:06:01 prosince ve stavu,
    kdy měla nesmírné bolesti hlavy,
  • 00:06:06 pravděpodobně i páteře,
    protože tam byly metastázy.
  • 00:06:10 Byla v depresi, protože
    tu bolest se nedařilo řešit.
  • 00:06:14 Řešilo ji několik lékařů
    nezávisle na sobě,
  • 00:06:17 takže měla šuplík plný léků,
    o kterých nikdo nic nevěděl.
  • 00:06:22 Večer se na ni
    přišel podívat hospicový lékař,
  • 00:06:25 který když viděl všechny léky,
    které měla,
  • 00:06:30 tak se chytil za hlavu a nastavil
    léky na její konkrétní obtíže,
  • 00:06:34 pro její bolest.
  • 00:06:37 Když je pacient přijat do hospice,
    ať už lůžkového nebo mobilního,
  • 00:06:41 první věc, kterou musíme udělat,
    zbavit ho té aktuální bolesti.
  • 00:06:45 Nastavit léčbu bolesti tak,
    aby byla akorát.
  • 00:06:49 Aby těch léků proti bolesti
    nedostal víc, než potřebuje,
  • 00:06:52 ale ani míň, než potřebuje,
    a aby ta léčba byla kontinuální.
  • 00:06:58 Teď bolesti nemám prostě.
    No tak to víte,
  • 00:07:01 že se to chvilkama
    jako když se to tam převalí,
  • 00:07:04 tak jako to tam trošku bolí,
    ale to přejde.
  • 00:07:13 Terminální pacient se potýká
    ale i s dalšími bolestmi,
  • 00:07:17 které mohou být daleko závažnější
    než bolest fyzická.
  • 00:07:22 To platí také o bolesti psychické.
  • 00:07:26 HUDBA
  • 00:07:32 Když si člověk představí situaci,
  • 00:07:38 že mu právě teď lékař
    sdělil nepříznivou prognózu
  • 00:07:43 v řádu několika měsíců
    života před sebou,
  • 00:07:49 co se mu asi bude honit hlavou,
    jak asi zareaguje?
  • 00:07:53 Paní doktorka Kübler-Rossová,
    která se věnovala léta
  • 00:07:56 takto vážně nemocným pacientům,
    vypozorovala a popsala
  • 00:08:01 vlastně reakce těch pacientů.
  • 00:08:04 Každý reaguje v první chvíli šokem.
    Nemůže tomu uvěřit.
  • 00:08:09 Když jsem se dozvěděla,
    že teda je to zhoubný,
  • 00:08:13 byl to šok. Velkej šok.
  • 00:08:16 Ale přeci jenom tolik lidí
    se vyléčí, tak jsem doufala,
  • 00:08:21 že ta operace,
    že to není tak rozjetý,
  • 00:08:24 že ještě přeci jenom mám šanci.
  • 00:08:27 Potom přijde fáze agrese,
    kdy on se zlobí.
  • 00:08:30 Jak to, že já? Co jsem komu udělal?
  • 00:08:32 Támhle tomu rošťákovi
    se nic nestane, a mně zrovna jo?
  • 00:08:36 Pak přijde fáze
    smlouvání, vyjednávání.
  • 00:08:39 Když se uzdravím,
    dám postavit kapličku.
  • 00:08:41 Když se uzdravím, přestanu být
    nevěrný manželce a tak dále.
  • 00:08:45 A trvá nějakou dobu, než
    ten člověk dojde do fáze smíření.
  • 00:08:51 S tou nemocí už jsem se,
    dá se říci, smířila.
  • 00:08:54 Ono mi totiž nic jinýho nezbývalo.
    Že jo?
  • 00:08:59 Tak to já jsem smířená
    s tou nemocí.
  • 00:09:03 Co se nedá změnit,
    to je potřeba tomu pacientovi,
  • 00:09:07 a nejen pacientovi,
    ale také jeho rodině,
  • 00:09:10 pomoci ji přijmout.
  • 00:09:12 To znamená, nejdříve mu musíme
    nalít čistého vína.
  • 00:09:15 On musí vědět,
    jak ta jeho situace vypadá,
  • 00:09:17 aby se mohl rozhodnout,
    aby mohl svoje věci řešit.
  • 00:09:23 Pacient má právo na plnou
    informaci, znát svou diagnózu,
  • 00:09:29 znát svou prognózu.
    Zároveň samozřejmě má právo
  • 00:09:33 ji neznat a nevědět.
    I přesto, že se bude dál aktivně
  • 00:09:37 podílet na léčbě
    a že bude dál aktivně léčen.
  • 00:09:41 Musím poděkovat
    opravdu všem lékařům,
  • 00:09:46 protože opravdu
    byli ke mně všichni milí.
  • 00:09:50 A opravdu já jsem
    tu diagnózu chtěla vědět.
  • 00:09:54 Nejsem ten typ,
    abych žila v nějaký nejistotě.
  • 00:09:59 Prostě lepší se s tím člověk smíří.
    Těch 5 let mně to trvalo,
  • 00:10:04 že jsem věděla: Musíš ještě udělat
    tohle, musíš stihnout tohle.
  • 00:10:07 A řekla bych,
    že pro ty lidi je to lepší,
  • 00:10:11 když tu diagnózu vědí.
  • 00:10:15 Jakmile to přijme, zpracuje, tak ho
    máme za chvilku ve fázi smíření.
  • 00:10:19 Tam, kde ho chceme mít.
    A teprve pak,
  • 00:10:22 když on je ve fázi smíření,
    přijetí té nezměnitelné situace
  • 00:10:26 a jeho rodina taky, teprve pak může
    být to umírání klidné a důstojné.
  • 00:10:31 Protože do té doby je to boj.
    Bolavý boj, bolavý zápas.
  • 00:10:44 Člověk, i ten zdánlivě samotný
    není osamoceným ostrovem.
  • 00:10:50 Nežije sám, ale žije ve vztazích.
  • 00:10:54 Při odchodu z tohoto světa
    rodinné, přátelské
  • 00:10:58 i kamarádské vztahy
    nabývají na významu.
  • 00:11:03 Komplikovanost těchto vztahů
    může vyvolávat sociální bolest.
  • 00:11:12 To, že už se třeba cítím v životě
    sám, nikdo mě nanavštěvuje,
  • 00:11:16 se ukazuje v Holandsku,
    že pokud jsou žádosti o euthanazii,
  • 00:11:19 tak byť je
    fyzická bolest vzpomínaná
  • 00:11:22 ve 40 procentech případů, tak jako
    hlavní důvod je fyzická bolest,
  • 00:11:27 prosím pěkně, uváděna
    toliko v 5 procentech případů.
  • 00:11:31 To si člověk najednou klade otázku,
  • 00:11:33 proč vlastně
    ti lidi žádají o euthanazii.
  • 00:11:36 Je to právě
    z důvodu bolesti emocionální,
  • 00:11:38 bolesti sociální,
    z toho, že se cítím sám,
  • 00:11:42 nikdo mě nenavštěvuje.
    Rodinní příslušníci buď zemřeli,
  • 00:11:45 nebo ztratili zájem nebo ta rodina
    vůbec nebyla nebo podobně.
  • 00:11:50 K té sociální bolesti
    a problémům patří samozřejmě
  • 00:11:53 zabezpečení té rodiny
    a těch budoucích pozůstalých.
  • 00:11:57 Setkáváme se s tím,
    že po smrti našeho pacienta
  • 00:12:00 zůstane bezmocný
    nebo neschopný se o sebe postarat
  • 00:12:05 vdovec nebo vdova.
    Anebo nezaopatřené děti.
  • 00:12:11 Mladá maminka,
    která do teďka pracovala
  • 00:12:14 a přinášela do rodiny
    určitou částku, nemůže,
  • 00:12:18 ty peníze v rozpočtu chybí,
    tak se snaží za každou cenu
  • 00:12:22 tu situaci vyřešit, protože to,
    že by ta rodina zůstala
  • 00:12:25 nejenom bez ní jako bez matky,
    ale zároveň děti by neměly
  • 00:12:29 třeba na potřeby do školy
    nebo na studium, ji velmi trápí.
  • 00:12:33 Proto každý hospic v tom
    multidisciplinárním týmu
  • 00:12:36 samozřejmě musí mít
    sociální pracovnici,
  • 00:12:40 která těm lidem
    v těchhle věcech poradí.
  • 00:12:43 Nejde jenom o to, že jim poradí,
    na jaké dávky mají nárok,
  • 00:12:48 ale pomáhá také i řešit
    problémy v těch vztazích.
  • 00:13:01 Každý člověk
    touží umírat s čistým stolem.
  • 00:13:04 Nenechat tady velké dluhy.
  • 00:13:07 Ale nejde ani tak o dluhy hmotné,
    ale vztahové.
  • 00:13:13 Všichni jsme během života
    utržili spoustu ran,
  • 00:13:16 které v nás jsou.
  • 00:13:18 Na smrtelné
    posteli mohou vyplavat
  • 00:13:21 a umírajícího hodně trápit.
  • 00:13:26 Také často přichází otázka:
    Co po mně zůstane?
  • 00:13:30 Nežil jsem zbytečně?
  • 00:13:32 Nežil jsem marně?
  • 00:13:44 Bolest spirituální,
    kterou můžeme nebo nemusíme dávat
  • 00:13:49 hned do souvislosti
    s náboženskou situací
  • 00:13:53 nebo s vírou toho kterého člověka.
  • 00:13:56 Spirituální rozměr
    nebo spirituální bolest
  • 00:13:59 je spíš ztráta smyslu života.
  • 00:14:02 Najednou ležím na té posteli,
    vím, že už z ní nevstanu,
  • 00:14:05 že v jedné chvíli zemřu, a najednou
    nevidím žádný smysl toho všeho.
  • 00:14:12 Situace každého toho člověka
    je jiná, originální.
  • 00:14:15 Ale v zásadě tam jde
    o potřebu vědět,
  • 00:14:20 že mně bylo odpuštěno,
    a odpustit druhým.
  • 00:14:25 U těch lidí je strašně důležitá
    stránka urovnat si
  • 00:14:29 tady ty věci pozemské.
    A nejenom věci ekonomické,
  • 00:14:34 což jako dnešní společnost
    je asi trošku tak nastavená,
  • 00:14:37 ale je strašně důležitý
    urovnat si vztahy.
  • 00:14:41 A stává se, že někdo měl
    s někým spor třeba před 20 lety.
  • 00:14:47 Když se nám tady podaří,
    že ten dotyčný člověk,
  • 00:14:51 kde v tom vztahu
    nastal konflikt, dorazí
  • 00:14:54 a dojde tady k určitému odpuštění,
    a nemusí to být přímo slovní,
  • 00:14:58 tak ten nemocný
    se většinou uklidní
  • 00:15:02 a umírá pak velmi klidně
    v řádu dne nebo i několika hodin.
  • 00:15:09 Sestřička, která za mnou chodí,
    tak taky mně dodává víru
  • 00:15:13 a tohle všechno,
    že to bude všechno dobrý
  • 00:15:15 potom na tom světě novým.
    To nikdo nevíme, co bude, že jo.
  • 00:15:22 A tak mi dodává taky takovou sílu.
  • 00:15:28 Duchovní potřeby se neváží
    pouze na víru a náboženství,
  • 00:15:32 nicméně duchovní potřeby
    má každý z nás.
  • 00:15:35 Každý člověk na konci života
    bilancuje, hodnotí,
  • 00:15:39 dívá se zpátky a touží po tom,
    aby mu někdo odpustil.
  • 00:15:43 Ale zároveň po nás chce vědět,
    že ten život smrtí nekončí
  • 00:15:47 a nějakým způsobem,
    i když my to nevíme, funguje dál.
  • 00:15:51 A to je vlastně duchovní péče.
  • 00:16:06 Pokud rodina a nemocný uvažují
    o domácí hospicové péči,
  • 00:16:11 jaké jsou podmínky
    jejího poskytování?
  • 00:16:19 Těch podmínek je několik.
    Úplně první je, že ten pacient
  • 00:16:22 chce paliativní
    domácí hospicovou péči,
  • 00:16:26 že ví o tom, jaká je jeho situace.
  • 00:16:28 To znamená, zná svoji diagnózu,
    zná svoji prognózu,
  • 00:16:31 ví, že jeho život
    vlastně se chýlí ke konci
  • 00:16:35 a že nemoc, kterou trpí,
    bohužel se nedá vyléčit.
  • 00:16:41 Další podmínka
    té domácí hospicové péče je,
  • 00:16:44 že má někoho blízkého,
    rodinu nebo třeba i přátele,
  • 00:16:48 kteří se o něho chtějí starat
  • 00:16:51 a můžou tam být
    24 hodin denně s ním.
  • 00:16:58 My jsme se k hospicu dostali
    vlastně na onkologii,
  • 00:17:01 když maminka ležela,
    když nám řekli prognózu,
  • 00:17:04 že po medicínský stránce
    už pro maminku nemůžou nic udělat.
  • 00:17:07 Že prostě tam už nic není.
    Tak nám pan doktor Sochor
  • 00:17:10 poradil právě Hospic
    svaté Zdislavy tady v Liberci,
  • 00:17:14 kde jsme si informovali,
    jak by to probíhalo,
  • 00:17:17 Co by následovalo. A hned jsme
    se při tom prvním sezení domluvili
  • 00:17:20 na podrobnostech,
    a tak jsme to zařídili,
  • 00:17:23 maminku jsme si vzali domů s tím,
    že hospicová služba nám pomůže.
  • 00:17:28 Vlastně to nejdražší vůbec
    na té službě zdravotní sestry
  • 00:17:32 v paliativní péči je pro mě to,
    že prožívám jako dar,
  • 00:17:36 že jsem pozvaná do života člověka,
  • 00:17:39 pro kterého jsem v první chvíli
    vlastně úplně cizí,
  • 00:17:41 když k němu
    poprvé přicházím do rodiny.
  • 00:17:44 A přicházím ve chvíli,
    kdy on je na konci svého života.
  • 00:17:48 Je velice zranitelný, křehký,
  • 00:17:51 může se zdát
    snadno zmanipulovatelný.
  • 00:17:54 A já mám ten dar,
    že můžu vstoupit do jeho života
  • 00:17:57 a můžu ho doprovázet.
  • 00:18:00 Sestřičky jsou úžasný.
    Opravdu péče vzorná.
  • 00:18:05 Nenechají mě chvilku.
    Na všechno se vyptají,
  • 00:18:09 všechno chtějí vědět.
    Změří mi tlak,
  • 00:18:12 náplasti, injekce,
    já nevím, co všechno potřebuju.
  • 00:18:18 Soběstačnost. To je hodně důležité
    v té paliativní péči,
  • 00:18:22 protože se stává,
    že on třeba 14 dní, měsíc někdy
  • 00:18:27 je relativně dobrý ten pacient,
    dokonce někteří naši pacienti
  • 00:18:30 si ještě třeba něco uvaří.
    A vůbec byste z prvního pohledu
  • 00:18:34 neřekli, že to je člověk
    v terminální fázi.
  • 00:18:38 A najednou řekne ze dne na den.
    Sestřičko mně se nepodařilo vstát.
  • 00:18:42 Úplně obrovská slabost,
    nohy mně vypověděly službu.
  • 00:18:46 Takže toto já všechno sleduji
  • 00:18:48 a podle toho přivážím
    případně i pomůcky.
  • 00:18:53 Postýlka pak se přivezla.
    No tu když jsem ozkoušela,
  • 00:18:56 lehla jsem si, to byla pohoda teda.
  • 00:18:59 Když si to člověk
    mohl udělat podle svýho.
  • 00:19:02 No a doma to bylo něco úžasnýho.
  • 00:19:09 Člověk když prochází
    posledním úsekem svého života
  • 00:19:13 a ta doba trvá týdny, měsíce,
    tak si tu svoji křehkost
  • 00:19:17 nějakým způsobem začne uvědomovat.
    A často jsem nacházela lidi
  • 00:19:21 ke konci života v pláči
    s prosbou o modlitbu
  • 00:19:24 nebo s prosbou o přivolání kněze.
  • 00:19:28 Požádala jsem sestřičku,
    jestli by teda přijel.
  • 00:19:31 No tak mně dal pomazání,
    nebo jak se tomu říká, já nevím.
  • 00:19:37 No, pomohlo mně to taky moc.
    Hlavně sestřička mně dala
  • 00:19:42 tady madonku, tak si každou chvilku
    ji takhle pomnu.
  • 00:19:47 Pomohlo mně to. Dá se říct,
    že i to mě postavilo na nohy.
  • 00:19:51 Jako kněz se snažím taky
    spolu s tím týmem
  • 00:19:58 provázet toho pacienta
    po celou dobu jeho umírání,
  • 00:20:02 když to takhle mám říct.
  • 00:20:04 A stáváme se takovými přáteli.
    To jsem opravdu zakusil
  • 00:20:08 několikrát,
    že se stáváme lidmi blízkými.
  • 00:20:13 Blízkými s tím pacientem,
    s tím umírajícím
  • 00:20:17 i s tou rodinou.
  • 00:20:21 Hospodin je můj pastýř,
    nic nepostrádám.
  • 00:20:28 HUDBA
  • 00:20:34 Ať už je pacient
    v rodinném pokoji, či doma,
  • 00:20:38 dříve nebo později
    jeho životní pouť skončí.
  • 00:20:42 Pozůstalým však zůstávají vzpomínky
    a nová obohacující zkušenost,
  • 00:20:48 jak smrt vypadá,
    ale i dobrý pocit,
  • 00:20:53 že se svým blízkým strávili
    poslední chvíle jeho života.
  • 00:21:10 Celá rodina naše neumírá normálně,
    všichni umírají na rakovinu.
  • 00:21:13 A je hrozné, když vám
    v 7 hodin večer zazvoní telefon,
  • 00:21:17 vy ho zvednete
    a tam vám suchý hlas oznámí
  • 00:21:21 jméno vašeho nevlastního otce,
    vaší babičky, vašeho příbuzného,
  • 00:21:25 že zemřel, přijeďte si pro věci.
    To prostě je strašný.
  • 00:21:29 Takhle když jsme
    maminku viděli umírat,
  • 00:21:31 tak není to lehké,
    samozřejmě že to není lehké,
  • 00:21:34 ale je to úplně jinej pocit.
    Prostě vy vidíte,
  • 00:21:38 že ten člověk neumírá ve strachu,
    neumírá v bolesti,
  • 00:21:42 protože umírá s váma, umírá u vás.
  • 00:21:45 Poslední večer
    u ní byly její dvě děti,
  • 00:21:49 dcera a syn a drželi ji za ruku.
  • 00:21:56 A ona prostě
    úplně pokojně dodýchala.
  • 00:22:00 Jak říkám, neumřela v bolesti.
    Umřela fakt spokojená a krásná
  • 00:22:04 a my jsme si uvědomili,
    že ta smrt jako taková
  • 00:22:07 asi není tak těžká pro člověka,
    když je obklopen rodinou,
  • 00:22:11 než pro toho, kdo je sám na lůžku
    někde v nemocnici
  • 00:22:14 nebo v nějakém ústavu,
  • 00:22:16 kde prostě se toho děsí,
    že se ráno už neprobudí.
  • 00:22:20 Smrt v blízkosti své rodiny,
    svých nejbližších,
  • 00:22:26 si myslím, že je ne krásná,
    nebo možná i krásná,
  • 00:22:30 ale je to požehnání, je to věc,
    za kterou jsme do dneška vděční,
  • 00:22:33 na kterou
    v podstatě vzpomínáme rádi.
  • 00:22:36 Jsou to vzpomínky,
    který nejsou ošklivý.
  • 00:22:39 Nemáme trauma.
    Máme prostě dobrou vzpomínku
  • 00:22:44 na rozloučení s člověkem,
    který nám byl drahý.
  • 00:22:50 Já jsem se vždycky smrti bál,
    nebo jsem si říkal,
  • 00:22:54 to je konečno,
    to je hrůza asi, jak to je,
  • 00:22:57 ale když jsem viděl maminku,
    tak jsem si uvědomil,
  • 00:23:01 že to není tak hrozný. Uvědomil
    jsem si svou vlastní smrtelnost.
  • 00:23:04 Že nemůžu se tady honit
    za kariérou, nemůžu honit peníze.
  • 00:23:07 Jednoho dne umřu. Tak to prostě je.
    Prostě ten čas,
  • 00:23:11 co je mi tady jakoby předepsanej,
    tak ho budu užívat ne pro sebe,
  • 00:23:14 ale pro ty, který miluju.
    Nejsme tady sám za sebe.
  • 00:23:17 Jsem tady pro lidi, s kterýma
    chci být a chci s nimi strávit
  • 00:23:20 ty dny, který mi jsou daný.
    A smrti se teď už nebojím,
  • 00:23:23 protože vím, že umřu doma.
    Protože takhle
  • 00:23:26 jsme se v rodině domluvili,
    že umřu mezi svýma.
  • 00:23:28 Vím, že neumřu v bolestech
    někde zapomenutý.
  • 00:23:31 Prostě jsem smířen s tím, že umřu
    a že se fakt smrti nebojím.
  • 00:23:37 Nikdo, kdo doprovodil
    někoho v hospici,
  • 00:23:42 už není takový jako dřív.
  • 00:23:45 Je vybaven do budoucna
    zážitkem dotyku něčeho
  • 00:23:49 s něčím jiným, s něčím,
    co stojí mimo tento svět.
  • 00:23:56 I na konci života
    mohou mít ti nemocní a klienti
  • 00:24:00 a jejich příbuzní pečující
    ze života opravdu radost.
  • 00:24:03 Že je to prostor,
    kdy už si na nic nemusíme hrát.
  • 00:24:07 Často ti pacienti
    i ti rodinní příslušníci
  • 00:24:10 odkládají nějakou masku.
    A když vědí, o co jde,
  • 00:24:13 a vědí, kam ta nemoc směřuje,
    mají nějaký přehled, představu,
  • 00:24:17 co se bude dít dál,
    tak mohou ten čas
  • 00:24:21 opravdu smysluplně využít
    a mohou si splnit často svá přání,
  • 00:24:26 mohou si přeříkat věci,
    který nebyli schopni
  • 00:24:28 si do té doby vzájemně povědět.
    Je to určitě čas, který může,
  • 00:24:32 ač se to může zdát,
    že si protiřečíme, když mluvíme
  • 00:24:36 o paliativní hospicové péči,
    ale že to je čas,
  • 00:24:39 ve kterém může být
    spousta radosti, úsměvů i štěstí.
  • 00:24:44 Je to něco úžasného.
    Je to darovanej další život.
  • 00:24:48 Já to beru jako dar.
    Teď už žiju,
  • 00:24:52 já si říkám, v jiným světě.
    Díky dětem jsem šťastná,
  • 00:24:56 že jsem tady
    ještě těch pár dnů mohla bejt.
  • 00:25:51 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2014

Související