iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
3. 5. 2003
23:30 na ČT2

1 2 3 4 5

1 hlas
2657
zhlédnutí

Ilustrované fejetony Ludvíka Vaculíka

1. máj 1975 (7. 5. 1975)

Známé fejetony Ludvíka Vaculíka inspirovaly režiséra Břetislava Rychlíka

9 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Ilustrované fejetony Ludvíka Vaculíka - 1. máj 1975 (7. 5. 1975

  • 00:00:19 Byl pozdní večer, první máj...
  • 00:00:29 Byl první máj...
  • 00:00:31 Račte odpustit, píše Jan Neruda
    roku 1890, že začínám také já
  • 00:00:37 ještě tou naší, poeticky sice
    líbeznou, přece však jen až příliš
  • 00:00:43 otřepávanou frází.
  • 00:00:47 A mně zase račte odpustit,
    že se na Letenské pláni roku 1975
  • 00:00:52 trochu ukryji za Nerudu,
    abych vyjádřil něco ze svých pocitů
  • 00:01:00 nad 1. májem, vlastně nad letošním
    součtem všech 1. májů,
  • 00:01:07 na něž musím myslet, uvážím-li
    zkráceně všechno, co se událo
  • 00:01:13 za 85 let ode dne, kdy Jan Neruda
    napsal:
  • 00:01:20 "Zvláštní den, podivná nálada,
    nikoliv strach, ach ne,
  • 00:01:25 toho mě nepřipadla ani možnost,
    ale takové divné čekání čehosi
  • 00:01:30 neurčitého, naprosto neznámého,
    zachvělo také všemi mými nervy.
  • 00:01:36 Pocit nikoliv příjemný - pamatuji
    si jen na dva momenty v životě,
  • 00:01:42 kdy, ač podoba s nynějším momentem
    třetím není takto pražádná,
  • 00:01:45 měl jsem pocit přece stejný -
  • 00:01:50 poprvé roku 1848 v oněch hodinách,
    kdy Praha byla bombardována.
  • 00:01:59 Tu se týž pocit probouzel a udržoval
    mezi jednotlivými výstřely
  • 00:02:04 pumových hmoždířů.
  • 00:02:07 Podruhé roku 1866, onoho dopoledne,
    kdy Prusové blížili se Praze.
  • 00:02:17 Je dnes na pováženou opsat předešlý
    odstavec, jejž Neruda před 85 lety
  • 00:02:23 stvořil docela volně.
  • 00:02:25 Dojem z dělnického pochodu,
    jenž mu byl vysloveně sympatický,
  • 00:02:30 přiřadil k dojmu z dějů
    katastrofálních.
  • 00:02:34 To je přece známo - silné dojetí
    z velkolepého dobrého děje
  • 00:02:38 může být provázeno mrazením
    jako při strachu a naopak -
  • 00:02:44 mohutné špatné děje např. bouření
    živlů, mohou člověku působit pocity
  • 00:02:50 až estetického řádu.
  • 00:02:54 Blbec však byl by se i tehdy Nerudy
    dotěravě zeptal -
  • 00:02:59 proč vás napadá právě bombardování?
  • 00:03:04 Co že jste měl na mysli těmi
    Prušáky?
  • 00:03:07 Jenže blbec neměl tehdy ta úřední
    práva.
  • 00:03:12 Ani já jsem se ovšem nepotřeboval
    bát toho množství lidu
  • 00:03:15 na Letenské pláni, naopak -
    připadal jsem si tu chráněnější
  • 00:03:19 než-li ve svém domově, rozhrábnutém
    několik dní před tím policejní
  • 00:03:26 prohlídkou.
  • 00:03:28 Tíseň, jež se mnou od té doby
    seděla doma a ve všem, mě provázela,
  • 00:03:38 tady opadávala, jako bych ji ze sebe
    stíral prosmýkávaje se davem,
  • 00:03:42 jehož členové jedno stejné zvolili
    si za ochranu osobním nelišením.
  • 00:03:47 Dal jsem si předtím jen tak
    ze sportu za úkol odhadovat,
  • 00:03:52 kolik je tu asi dělníků
    a jejich předáků,
  • 00:03:56 kolik úředníků a jejich přednostů.
  • 00:03:59 Nuže, to nebylo nikterak možné.
  • 00:04:01 Snad tato slavnost sama vybrala
    si mezi všemi vrstvami lidi
  • 00:04:05 nějak si podobné, ale známo je také,
    že není u nás viditelně příkrých
  • 00:04:11 sociálních rozdílů.
  • 00:04:13 Pojď, Andulko, do háječka...
    hráli tlampače náramně silně
  • 00:04:18 jak u kolotočů.
  • 00:04:20 A mně se jak u kolotočů odlehčovalo.
  • 00:04:24 Jenže zároveň do mě zvenčí vsákl
    smutek z porážky.
  • 00:04:30 Netěšilo mě pozbývat strachu tímto
    šalebným způsobem.
  • 00:04:35 Nad prostranstvím se vznášely
    veliké šedivé balóny,
  • 00:04:38 každý pražský obvod měl tu svá
    čísla - tady byla Praha 7,
  • 00:04:44 a nyní se lidé křižmo prodírali
    pod své číslo.
  • 00:04:49 Od balónů vedly v písku bílé čáry,
    na nichž těsně stáli dělničtí
  • 00:04:55 milicionáři v uniformách
    z vojenského sukna,
  • 00:05:00 pouze však montérkové barvy.
  • 00:05:01 Jejich velitelé se vysílačkami
    domlouvali o spojení.
  • 00:05:05 Pořadatelé s páskem na rukávu
    dávali lidem rady,
  • 00:05:09 že nikdo se nemohl ztratit,
    kdo se rozhodl tu být.
  • 00:05:13 Ve svém pruhu každý už snadno našel
    svůj závod podle veliké firmy
  • 00:05:18 s odznakem, či podle předáka
    s přednostou, kteří zde byli dřív.
  • 00:05:24 Jakýsi muž, jenž právě i s dítětem
    za krkem našel šťastně své místo,
  • 00:05:30 zažertoval: Pane Svoboda,
    udělejte mi čárku.
  • 00:05:33 Chladivý vítr hnal nízká oblaka
    a rozvíval transparenty v rukou
  • 00:05:41 pověřených nosičů i prapory
    na stožárech nad dlouhou,
  • 00:05:44 rudě potaženou tribunou včele
    prostranství, zatím prázdnou.
  • 00:05:51 Do zahájení slavnosti chybělo
    asi půl hodiny.
  • 00:05:56 Dav se mísil a zas třídil,
    a já o něm přemýšlel.
  • 00:06:01 Neruda píše o hrozivě působícím
    mlčení pochodujících dělníků
  • 00:06:09 vedených měrnou myšlenkou,
    jejíž silou se veškerá dosavadní
  • 00:06:14 situace společenská i politická
    jedním trhnutím dnes pozměnila.
  • 00:06:21 Nuže nemohu myslet jinak,
    než že od té doby dosáhlo
  • 00:06:27 dělnictvo svého, když se tak
    zklidnilo,
  • 00:06:34 a už nehrozí, když v přátelském
    ropotu povídá si tu o věcech,
  • 00:06:37 jež má, a nic o tom, že by bylo
    třeba změn, jež by znamenaly více.
  • 00:06:41 Někdo zvoní u mých dveří.
  • 00:06:43 Vytrhávám tento papír ze stroje
    a ukrývám kamsi.
  • 00:06:46 Jdu otevřít.
  • 00:06:48 Byl to výběrčí nájemného,
    milý, dobrý výběrčí.
  • 00:06:54 Strojový buchot pochodové hudby
    pojednou ustává
  • 00:06:57 a z tlampačů zaznívá hymna -
    Kde domov můj, Nad Tatrou sa blýská.
  • 00:07:05 Všichni ustrneme v pozoru,
    i děti jen tiše patičkami točí
  • 00:07:11 důlky v písku.
  • 00:07:13 A já vidím - na tribuně se už
    černají sváteční oděvy dělnických
  • 00:07:17 předáků, blyští se tam brýle
    ministrů,
  • 00:07:21 nejedna paže je ve vojenském
    pozdravu ohnuta ke generálské čepici,
  • 00:07:26 revoluční prapory krotce
    pomlaskávají v májovém vánku.
  • 00:07:32 Klikatým bleskem projela mozkem
    vzpomínka na Komunu,
  • 00:07:35 na rudé prapory anarchistů.
  • 00:07:43 Zvláštní, ba prazvláštní den.
  • 00:07:45 Zřetelně slyším šeptat Jana Nerudu,
    zapomenutého doposavad na chodníku
  • 00:07:50 Na Příkopech, bylť nestačil
    znamenat, že dělnické bataliony
  • 00:07:56 dávno již prošly, že za 85 let
    ušly jinačí dráhu než z Karlína
  • 00:08:03 na Střelecký ostrov, a že jejich
    předvoj, nasednuv cestou do státních
  • 00:08:10 automobilů, dorazil na Letenskou
    pláň.
  • 00:08:15 Dozněla hymna.
  • 00:08:18 Když k mikrofonu přistoupil
    vůdčí, dělnický předák -
  • 00:08:22 Dr. Gustáv Husák, aby promluvil
    o věcech všeho lidu,
  • 00:08:28 stalo se něco, co jsem věru
    neočekával -
  • 00:08:32 neslyšel jsem ničeho.
  • 00:08:35 Nashromážděný lid začal poznovu
    tak hlasitě o denních předmětech
  • 00:08:40 již dosažených, o zábavách,
    o dětech, o počasí.
  • 00:08:49 Chvíli jsem tam ještě postál,
    a pak jsem ve zvláštní rozpolcené
  • 00:08:56 náladě šel domů.
  • 00:08:59 Ano, byl 1. máj 1975.
  • 00:09:03 A kdo jej - co muž dozrálý myslivý
    prožil, do dnů svého života na něj
  • 00:09:10 nezapomene.
  • 00:09:13 Skryté titulky:
    Marie Marek a Josef Batěk

Související