iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
22. 5. 2016
20:20 na ČT art

1 2 3 4 5

9 hlasů
52542
zhlédnutí

Adolf Born (2016)

Milovaný ilustrátor dětských knížek a autor animovaných filmů. Premiéru dokumentárního portrétu uvádíme k uctění památky jednoho z nejvýznamnějších českých výtvarníků a ilustrátorů.

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Adolf Born

  • 00:01:00 Adolf Born je český malíř, kreslíř,
  • 00:01:04 ilustrátor, animátor, karikaturista
    a kostýmní výtvarník.
  • 00:01:08 Narodil se v Českých Velenicích
    v rodině železničáře
  • 00:01:11 12. června 1930,
    kde se mluvilo česky i německy.
  • 00:01:17 Malý Adolf měl tedy odmalička
    k vlakům velký vztah.
  • 00:01:20 Mezi jeho předky koluje
    také maďarská krev.
  • 00:01:24 Dědeček byl jako zámečník
    na zkušené ve Vídni
  • 00:01:26 a oženil se tam
    s maďarskou kuchařkou.
  • 00:01:29 Řada Bornových příbuzných
    žije v dnešním Rakousku.
  • 00:01:32 V roce 1959 měl první výstavu
    v pražské galerii Fronta
  • 00:01:38 a vstoupil do Sdružení
    českých umělců grafiků Hollar.
  • 00:01:46 Adolf Born zhruba třetinu
    svého času věnuje volné grafice,
  • 00:01:50 která má nezaměnitelný styl.
  • 00:01:52 Objevují se na nich
    svérázné postavičky,
  • 00:01:55 bizarní zvířátka, pouťoví kejklíři,
    elegantní páni v cylindrech
  • 00:01:59 z dob císařské éry
    a dámy s vysokými účesy,
  • 00:02:03 velkými dekolty
    a cigaretovými špičkami.
  • 00:02:08 Protože je Adolf Born
    vášnivý cestovatel,
  • 00:02:11 často se v jeho pracích objevují
    cizokrajné motivy.
  • 00:02:14 Uskutečnil kolem 150 výstav
    v Čechách i v zahraničí
  • 00:02:17 a je považován za elitu
    mezi našimi výtvarníky.
  • 00:02:28 Ve svých počátcích se věnoval
    dřevorytu a linorytu
  • 00:02:31 a od poloviny 60. let se začal
    zabývat barevnými litografiemi,
  • 00:02:35 které ho proslavily.
  • 00:02:44 Stačí slyšet jméno Adolfa Borna
    a já už se usmívám.
  • 00:02:48 Já jsem si spočítal,
    že pan Adolf Born
  • 00:02:52 se narodil
    slabých sedmnáct let přede mnou.
  • 00:02:56 Vždycky jsem se snažil
    zrekonstruovat,
  • 00:02:59 jak ta posloupnost jeho vývoje
    jako umělce asi pokračovala.
  • 00:03:06 Takže když mně potom
    bylo deset let,
  • 00:03:08 Adolfu Bornovi bylo sedmadvacet.
  • 00:03:10 To už samozřejmě jeho obrázky
    vstoupily do mého života.
  • 00:03:14 A nejenom do mého.
  • 00:03:17 Takže vlastně se známe
    s panem Bornem docela dlouho.
  • 00:03:27 Dílo pana Adolfa Borna vím,
    že je všudypřítomný
  • 00:03:31 a že je natolik originální
    a svébytný a charakteristický,
  • 00:03:36 že je k poznání
    v kterýkoliv části světa.
  • 00:03:40 Dokonce jsem se doslechl,
    jestli je to pravda,
  • 00:03:44 že zaujalo i Pabla Picassa
    při jedné z návštěv Prahy.
  • 00:03:53 Já samozřejmě obdivuju
    ten fenomén toho,
  • 00:03:56 že okamžitě dílo
    toho kterého výtvarníka
  • 00:04:00 nebo umělce nebo básníka poznáte
    na první dobrou.
  • 00:04:04 A to je jeho případ.
    V tom je jeho úžasná originalita,
  • 00:04:08 osobnostní, jak se říká, výpověď
    a poznávací znamení.
  • 00:04:15 Já jsem divák,
    já jsem vděčný divák.
  • 00:04:18 Jsem ten,
    kterej ho má moc rád.
  • 00:04:21 Hovořil herec Viktor Preiss.
  • 00:04:35 Začneme mým rodištěm,
  • 00:04:38 což je z mýho hlediska dnešního
    velmi vzdálený,
  • 00:04:43 protože Český Velenice vznikly
    vlastně až teprve dva roky
  • 00:04:48 po vzniku
    naší Československý republiky,
  • 00:04:52 protože to bylo předtím
    jako součást nádražáckýho městečka,
  • 00:04:59 rakouskýho Gmündu.
  • 00:05:02 Vlastně naše republika odtrhla si
    kousek Český Velenice,
  • 00:05:08 protože tam byly
    velký železničářský dílny.
  • 00:05:13 To znamená,
    že se tam opravovaly vlaky.
  • 00:05:17 Celý to městečko mělo
    takovou atmosféru
  • 00:05:21 pořád trošku rakouskou
    a trošku českou,
  • 00:05:25 což nehrálo tehdy
    vlastně vůbec žádnou roli,
  • 00:05:28 protože čeští obyvatelé mluvili
    víceméně rakouskou němčinou,
  • 00:05:34 zatímco Rakušani se nenaučili
    dohromady nic česky
  • 00:05:38 než tak jedině dobrý den.
  • 00:05:44 Po mnichovských událostech byl otec
    služebně přeložen do Prahy,
  • 00:05:47 kam za ním odešla i jeho rodina.
  • 00:05:50 Mladý Born vychodil střední školu
    a v letech 1949 až 1950 studoval
  • 00:05:54 výtvarnou výchovu na Pedagogické
    fakultě Univerzity Karlovy.
  • 00:06:05 Odtud přešel na vysokou školu
    uměleckoprůmyslovou
  • 00:06:09 k profesorovi Antonínu Pelcovi,
  • 00:06:11 který vyučoval karikaturu
    a ilustraci.
  • 00:06:14 Když Pelc odešel
    na Akademii výtvarných umění,
  • 00:06:17 jeho žák ho následoval.
  • 00:06:19 Studium ukončil v roce 1955
    a téhož roku si se spolužákem
  • 00:06:23 z akademie Oldřichem Jelínkem
    zřídil ateliér
  • 00:06:27 a začal obcházet nakladatelství.
  • 00:06:30 Záhy si získal jméno
    jako velmi osobitý ilustrátor.
  • 00:06:33 Specializoval se zejména
    na humoristickou ilustraci,
  • 00:06:36 měl blízko k ironizujícímu stylu
    bajkařů Krylova, La Fontaina, Ezopa
  • 00:06:42 a často spojoval
    zvířecí a lidské rysy,
  • 00:06:45 aby charakterizoval postavu
    a její hodnotový žebříček.
  • 00:06:52 Víte, v životě člověka,
  • 00:06:54 tentokrát mluvím o sobě
    a o mém životě,
  • 00:06:57 vlastně zvířata hrála vždycky
    téměř dominantní roli,
  • 00:07:01 protože okamžitě mě fascinovali
    třeba bajkaři.
  • 00:07:11 Vzdávám díky takovýmu tomu štěstí,
  • 00:07:15 že jsem ilustroval La Fontaina,
    jeho bajky.
  • 00:07:19 Ilustroval jsem Krylova,
    což byl vynikající ruskej bajkař.
  • 00:07:25 Poslední knížku jsem dělal Ezopa.
  • 00:07:28 Takže vlastně
    tři nejznámější bajkaři se ocitli
  • 00:07:32 na mém pracovním stole,
    ale hezký na tom všem je,
  • 00:07:38 že bajkaři mě taky vlastně naučili,
  • 00:07:42 že oni nešetřili žádný vysoce
    postavený pány ve státě,
  • 00:07:47 ale rafinovaným způsobem
    oblíkli třeba, já nevím,
  • 00:07:53 a to říkám žertovně,
  • 00:07:56 ovci nebo prase
    nebo cokoliv do kostýmu,
  • 00:07:59 kterej byl notoricky známej,
  • 00:08:02 poněvadž to nosil ten ministerskej
    předseda tehdejší vlády,
  • 00:08:06 přesně tento kostým.
  • 00:08:09 Přišel cenzor,
    podíval se na to a říkal:
  • 00:08:13 Poslechněte, nemyslíte, že to prase
    je ministerskej předseda?
  • 00:08:20 Načež ten bajkař se na něj podíval
    a říkal:
  • 00:08:23 Pane, vždyť vy vlastně urážíte
    ministerskýho předsedu.
  • 00:08:27 Dejte si pozor na svý výroky.
  • 00:08:31 A ten dotyčnej cenzor se zapýřil
    a říkal:
  • 00:08:34 Ježíš,
    já jsem to špatně formuloval.
  • 00:08:37 Je to moc hezkej obrázek.
  • 00:08:39 Takže ti bajkaři byli
    takoví šikovní,
  • 00:08:44 že si dovolili dělat
    z čehokoliv legraci,
  • 00:08:47 ale nikdo jim to nemohl dokázat.
  • 00:09:06 Adolf Born.
  • 00:09:12 Born Adolf miluje od dětství
    staré fotografie.
  • 00:09:16 Když měl spalničky
    nebo příušnice,
  • 00:09:19 museli mu dávat do postýlky
    album v plyšových deskách
  • 00:09:22 s kuriózní společností
    prastrýců a pratet.
  • 00:09:31 Tohle je prateta Matylda
    a prastrýc Ferdinand.
  • 00:09:35 Oni vlastnili první ondulovací
    přístroj v Humpolci.
  • 00:09:39 Dělal nádherné vlny.
  • 00:09:55 Moje teta měla trafiku na nádraží
  • 00:09:59 a byla vlastně první,
    která mě naučila kouřit.
  • 00:10:04 Pak sám jsem asi po třiceti letech
    kouření řekl tak a dost,
  • 00:10:09 takže jsem přestal kouřit
    během jednoho dne.
  • 00:10:13 Ale je to pravda,
    že to je docela dobrý,
  • 00:10:15 protože zase líp chutná víno.
  • 00:10:20 To byly vlastně ty Velenice,
    na který v podstatě rád vzpomínám,
  • 00:10:25 a to proto, že tehdy každej den
    vyjížděly z Velenic,
  • 00:10:30 tedy z Prahy přes Velenice
    do Vídně a dál, vlaky.
  • 00:10:35 Vlastně v době mého dětství
    jsem začal toužit po tom,
  • 00:10:41 jezdit taky někam.
  • 00:10:43 Zaplaťpánbůh se to všechno splnilo.
  • 00:10:59 To, že jsme se naučili všichni,
    kteří tam bydleli,
  • 00:11:02 mluvit rakouskou němčinou,
    je svým způsobem zábavný,
  • 00:11:07 poněvadž se v mnohých výrazech
  • 00:11:10 dramaticky liší
    od němčiny klasický,
  • 00:11:13 protože to většina Čechů ví,
  • 00:11:17 že rakouskou němčinou
    jsou švestky Zwetschken,
  • 00:11:20 zatímco v klasické němčině
    jsou to Pflaumen,
  • 00:11:23 ale to většina Čechů ví,
  • 00:11:26 i když vlastně teď většina Čechů
    hovoří spíše anglicky,
  • 00:11:29 protože ta angličtina je něco,
    co dříve dělalo esperanto.
  • 00:11:53 Mentalitou nejblíž bylo
    Bavorsko a Rakousko samozřejmě,
  • 00:11:57 poněvadž vlastně jsme byli
    součástí Rakouska.
  • 00:12:01 Já vždycky říkám:
  • 00:12:03 Zajímavý je, že v době
    rakousko-uherský monarchie
  • 00:12:07 jsme my Češi patřili
    do středu Evropy.
  • 00:12:11 A vznikem Československa, to se
    nepodařilo ani největším žonglérům,
  • 00:12:17 jako byl Houdini a takoví tito,
    se jim to nepodařilo.
  • 00:12:22 A podařilo se to
    našim dvěma prvním prezidentům,
  • 00:12:26 papoušek souhlasí,
  • 00:12:29 že prostě jsme se během několika
    dnů ocitli navždycky už na východě.
  • 00:12:36 Když mluvím s někým z cizinců
    a třeba jsme pochváleni
  • 00:12:41 buď za svoji práci,
    nebo vůbec za nějakej výsledek
  • 00:12:46 ať už sportovní nebo jakejkoliv,
    tak vždycky říkají:
  • 00:12:48 No, dobře jste si vedli,
    vy z východu.
  • 00:12:51 Manželé Papouškovi žádají,
    aby se začalo konečně topit.
  • 00:12:53 Je sychravo.
  • 00:12:55 Paní žirafa nastydla
    a bolí ji v krku.
  • 00:12:58 Díky našim
    prvním dvěma prezidentům
  • 00:13:01 jsme se ze střední Evropy
    ocitli na východě a navždycky,
  • 00:13:05 což je vlastně půvabný.
  • 00:13:08 To se málokterýmu prezidentu
    povedlo.
  • 00:13:16 Je tam jedna pozoruhodnost,
  • 00:13:19 která je taky velmi osobnostní
    a patří jenom panu Bornovi.
  • 00:13:23 To je ta kombinace
    různých historických osobností
  • 00:13:27 na jednom obrázku,
  • 00:13:29 který spolu komunikujou
    v jistejch historickejch dobách.
  • 00:13:33 To znamená, že to nehodící se
    k sobě právě vytváří ten humor
  • 00:13:39 a ten vtip tý scény,
    kterou vidíte.
  • 00:13:50 Řeknete kýč.
  • 00:13:52 Ale když ten kýč má často tolik
    humoru a zároveň tolik nostalgie,
  • 00:13:57 a tím i tolik poezie,
    že znamená pro Borna třeba víc
  • 00:14:01 než leckteré veledílo puncované
    celým sborem akademiků.
  • 00:14:15 Strašně zajímavý jsou hlavy států,
  • 00:14:20 čímž mám na mysli
    od středověku dále,
  • 00:14:24 protože nejenom jejich portréty,
    ale i chování,
  • 00:14:28 poněvadž mě vždycky fascinovalo,
    že Jindřich VIII.,
  • 00:14:33 v Anglii byl nemožný
    nějakej způsob rozvodu,
  • 00:14:39 tak to řešil tím,
  • 00:14:42 že když se potřeboval rozvést,
    nechal manželku popravit.
  • 00:14:45 A takhle to šlo dál.
  • 00:14:48 Nakonec nemohl stupňovat
    svý takový ty nároky,
  • 00:14:52 tak si vymyslel
    svoji vlastní církev,
  • 00:14:55 která vlastně v Anglii
    žije intenzivně dodnes.
  • 00:15:15 A stejně tak vlastně Masaryk,
  • 00:15:19 kterýho zlobilo všechno možný
    z katolický církve,
  • 00:15:23 si vymyslel vlastní církev
    a nazval ji velmi nemotorně
  • 00:15:28 Československá církev husitská,
    což je nesmysl.
  • 00:15:33 Buď to mohl nazvat Husitská
    nebo jenom Československá.
  • 00:15:37 Je to jedno.
  • 00:15:40 On to použil zase ze stejnýho
    důvodu jako Jindřich VIII.,
  • 00:15:44 aby mu nikdo do jeho věcí nemluvil.
  • 00:15:57 Masaryk je jeden
    z našich prezidentů,
  • 00:16:00 kterej žil svým zevnějškem,
  • 00:16:04 ale zároveň i velkým komplexem
    méněcennosti,
  • 00:16:08 protože jeho první, co udělal,
    si nechal ušít uniformu
  • 00:16:13 jako náš císař František Josef,
    bílou, s různejma vyznamenáníma.
  • 00:16:23 Vysadili ho na koně
    a na tom koni seděl
  • 00:16:26 a sledoval přehlídku vojenskou.
  • 00:16:30 Vlastně najednou měl pocit,
  • 00:16:34 že je to samý jako císař
    František Josef.
  • 00:16:38 Víte, ona vlastně většina hlav
    států je zamindrákovaná.
  • 00:16:57 Hovoří doktor Milan Novák,
    papežský rytíř,
  • 00:17:01 badatel posledního českého krále,
  • 00:17:03 blahoslaveného
    Karla I. Habsburského,
  • 00:17:06 a nositel Zlatého kříže,
    záslužného řádu Rakouské republiky.
  • 00:17:13 S mistrem Bornem jsme se poznali
    na zámku v Brandýse nad Labem.
  • 00:17:17 Vlastně nás spojila láska
    k tradici, k našim dějinám,
  • 00:17:22 k těm tisíci letům dějin
    českého království a k monarchii.
  • 00:17:33 Sešli jsme se tam,
    jestli si dobře vzpomínám,
  • 00:17:37 tehdy při první návštěvě arcivévody
    doktora Oty Habsburského,
  • 00:17:41 který dva roky po tom mistra Borna
    ocenil vyznamenáním
  • 00:17:47 blahoslaveného císaře
    a posledního českého krále Karla.
  • 00:17:53 To byla velká věc
    a velká sláva.
  • 00:17:59 Já na to moc rád vzpomínám
    a musím říci,
  • 00:18:03 že těch vyznamenání arcivévoda Oto
    za svůj život udělil jenom dvanáct.
  • 00:18:13 Pan Born je jedním z vyznamenaných
    plným právem za tu práci,
  • 00:18:18 kterou pro udržování a pěstování
    tradic národů střední Evropy,
  • 00:18:24 protože to se samozřejmě netýká
    jen nás tady v Čechách,
  • 00:18:29 ale všech národů bývalé monarchie,
    za tu práci, kterou dělal.
  • 00:18:44 S hlavou našeho státu
    Oto Habsburským.
  • 00:18:49 A je vidět, že mám příjemnej pocit,
    když jsem s hlavou našeho státu.
  • 00:19:00 A vypráví o jedné paní,
    která se marně snaží uniknout,
  • 00:19:05 třeba jenom na chvíli,
    starostem o své miláčky.
  • 00:19:22 Hovoří profesor,
    doktor Josef Koutecký,
  • 00:19:25 zakladatel dětské hematologie
    a onkologie v Československu.
  • 00:19:28 Bornovo výtvarné umění
    je naprosto mimořádné,
  • 00:19:33 na první pohled rozeznatelné.
  • 00:19:37 To, co mě fascinuje na tom,
    je jeho fantazie,
  • 00:19:41 která přivádí často ke snění.
  • 00:19:46 Ačkoliv jsem se celý život musel
    pohybovat v racionalitě,
  • 00:19:52 tak bez té duše to nejde.
  • 00:19:55 Bornovo dílo je prodchnuto
    tou duší, tou fantazií.
  • 00:20:16 Já jsem celý život pracoval s dětmi
    a Bornovo dílo je mimořádné
  • 00:20:22 proti mnoha jiným výtvarníkům tím,
    že oslovuje jak dospělé, tak děti.
  • 00:20:36 Zvláště v dětských knížkách
    si pouští fantazii na špacír
  • 00:20:40 a zahrne malé čtenáře
    tolika nápady,
  • 00:20:43 že z toho vznikne
    docela nová koukací pohádka.
  • 00:20:51 Mě to v tom krku škrábe víc
    než včera.
  • 00:20:54 Paní Kropáčková spráskla ruce.
    To nám ještě scházelo.
  • 00:20:58 A volala okresní ústav
    národního zdraví.
  • 00:21:01 A pan doktor řekl: Hned jsem tam.
    Uvařte mu zatím čaj s citronem.
  • 00:21:06 Jenomže tohle se nemělo stát,
    protože jak se Kropáček napil,
  • 00:21:11 Mach s Šebestovou a Jonatanem
    byli v tu ránu mokří jako myši.
  • 00:21:15 Všichni tři se drželi
    Kropáčkových mandlí,
  • 00:21:18 což nebylo, pravda,
    tak jednoduché,
  • 00:21:20 protože mandle nemají
    doposud žádná držátka.
  • 00:21:23 Všichni tři se drželi jen tak tak,
    jenomže paní Kropáčková řekla:
  • 00:21:27 Napij se pořádně!
  • 00:21:29 Takové nějaké cucání,
    to nemá cenu.
  • 00:21:32 Kropáček se napil pořádně
    a to byl konec.
  • 00:21:35 Mach, Šebestová a Jonatan
    byli najednou ti tam.
  • 00:21:38 Jeli dolů jako po tobogánu.
    Byla to hrůza.
  • 00:21:42 U každé ilustrace musí vzniknout
    nejdřív skica.
  • 00:21:47 Když já dělám čerty,
  • 00:21:50 tak prostě musím samozřejmě
    studovat,
  • 00:21:53 jak by ten čert v mém podání
    měl vypadat, že jo?
  • 00:22:09 Vlastně mě svým způsobem
    upoutali i jiní,
  • 00:22:14 z mého hlediska již dávno starší
    ilustrátoři, kreslíři, malíři,
  • 00:22:20 jako byl třeba právě Zdeněk Burian
  • 00:22:23 se svejma dokonale
    udělanejma ilustracema,
  • 00:22:28 zejména ilustrace taky
    jako s indiánskou tématikou.
  • 00:22:35 Dokonale to prostudoval,
    jak vypadají mokasíny indiánský,
  • 00:22:40 ale stejně tak mě ovlivnil
    třeba i Mánes ve svých kresbách
  • 00:22:46 právě dokonalých
    a mnoho, mnoho dalších,
  • 00:22:50 protože kupodivu na mnoho českých
    vlastností se dívám kriticky,
  • 00:22:56 ale na třeba ilustrátory
    a kreslíře, malíře
  • 00:23:02 a kupodivu i cestovatele
    se dívám s obdivem.
  • 00:23:10 Podařil se mu husarský kousek
    hodný velikého ironika.
  • 00:23:14 Jako karikaturista
    dobyl uznání tím,
  • 00:23:17 že svůj kreslený humor prezentoval
    formou seriózního grafického umění.
  • 00:23:23 A jako autor seriózních grafických
    listů získává světové publikum tím,
  • 00:23:28 že je až po okraj naplňuje humorem.
  • 00:23:33 Jednou když se mě ptali,
    kde byste chtěl mít dům,
  • 00:23:37 tak já říkám, beru Prahu,
    ale kdybych si měl vybrat,
  • 00:23:42 tak bych si vybral Tyroly,
    ale samozřejmě obrázky
  • 00:23:46 bych tam musel mít
    klasický rytiny z Istanbulu,
  • 00:23:50 protože vlastně z mý nejmilovanější
    země trošku už to mizí,
  • 00:23:57 ale vždycky byly Turecko a Řecko,
    protože Turci jsou nám mentalitou
  • 00:24:04 vůbec nejbližší díky jejich smyslu
    pro humor, což my Češi,
  • 00:24:10 zaplaťpánbůh,
    máme taky, a smyslem pro bordel,
  • 00:24:15 kterej mají oni i my taky
    stejně velmi markantní.
  • 00:24:31 Já si myslím,
  • 00:24:33 že si to uvědomujou
    skoro mohamedáni,
  • 00:24:36 že ženský jsou většinou daleko
    inteligentnější než mužský.
  • 00:24:41 A to si myslím,
    že právě mohamedáni,
  • 00:24:44 jak zavírají ty ženský
    a zahalujou je a tak dále,
  • 00:24:48 je to kvůli tomu, že sami vědí,
    že ty ženský by byly
  • 00:24:52 inteligentnější
    než ten mužskej element,
  • 00:24:57 ale naštěstí my Češi
    si to uvědomujeme.
  • 00:25:10 Se ženou jezdíme buďto autem,
    já už jsem tak pohodlnej,
  • 00:25:15 že pro mě je 500 kilometrů
    tak akorát,
  • 00:25:19 i když předtím jsem byl ochoten
    jet daleko víc, těch tisíc,
  • 00:25:23 protože z Prahy do Hamburku
    je to malinko přes tisíc.
  • 00:25:27 Asi stovka.
  • 00:25:34 První naše cesta dlouhá byla...
  • 00:25:38 Kupodivu se ženou
    jsme jeli vlakem do Istanbulu.
  • 00:25:43 Netušil jsem, že vlak z Prahy
    dojede hezky do Salcburku
  • 00:25:48 a tam se nastoupí
    do orientálního vlaku,
  • 00:25:53 kterej ale obhospodařovali Bulhaři,
  • 00:25:57 takže ten vlak neměl
    žádnej jídelní vůz,
  • 00:26:02 takže to byla taková
    ta dlouhá cesta přes Jugoslávii
  • 00:26:08 a vůbec dlouhá cesta,
    zároveň jako odtučňovací kúra,
  • 00:26:14 což bylo velmi zajímavý,
  • 00:26:17 ale naštěstí potom
    po dlouhé a klopotné cestě,
  • 00:26:20 když jsme přijeli do Istanbulu,
  • 00:26:24 tak tam bylo nabídnuto dobré jídlo
    v dobrých restauracích.
  • 00:26:33 Tohleto je
    můj skutečně nejlepší kamarád,
  • 00:26:37 tureckej karikaturista
    Nehar Tüblek,
  • 00:26:40 kterej byl často tady v Praze
    stejně jako my za ním v Istanbulu,
  • 00:26:45 ale moc hezký bylo, že říkal,
  • 00:26:49 že nám připraví
    něco velmi zvláštního,
  • 00:26:53 ale reakce mý ženy a mě nebyla
    úplně povzbudivá,
  • 00:26:56 protože to bylo syrový kuřecí maso
    se zmrzlinou,
  • 00:27:00 což považoval
    za takovou jejich specialitu,
  • 00:27:04 ale můžu bez ní bejt,
    se přiznám.
  • 00:27:08 To je malér. To je malér.
  • 00:27:11 Říká a cítí,
    jak se jí dělá slabo od srdce.
  • 00:27:14 Malér je slabé slovo.
  • 00:27:17 To je škandál,
    říká jeden návštěvník.
  • 00:27:19 Tady si zvířata dělají, co chtějí.
    Přírodní zákony pro ně neplatí.
  • 00:27:24 Ale tím je vinno vedení.
    Jaký pán, takový krám.
  • 00:27:29 Ale to už je na chudinku
    paní ředitelku trochu moc.
  • 00:27:32 Je to taky jenom člověk,
    a tak si pro ni jedou.
  • 00:27:35 Jinak to ani snad dopadnout
    nemohlo.
  • 00:27:37 Ale slečna pokladní se ptá:
  • 00:27:39 No jo, ale kdo vás bude zastupovat?
    To není jen tak.
  • 00:27:43 A paní ředitelka řekne
    slabým hlasem:
  • 00:27:46 No přece Žofka.
    Je to předsedkyně samosprávy.
  • 00:27:52 Musím říci,
    že to bylo často komické,
  • 00:27:55 protože jak Mach a Šebestová,
    tak Žofka se dělalo tím,
  • 00:28:01 že se animovalo na můj hlas,
    neboli seriál nebyl namalovaný.
  • 00:28:05 Já jsem měl někdy nakreslené
    ty figurky, jak budou vypadat.
  • 00:28:09 I několikrát to skončilo tak,
  • 00:28:13 že jsem musel já volat Ádovi domů
    a říci:
  • 00:28:17 Adolfe, prosím tě,
    ten pán je malej a tlustej
  • 00:28:21 a mluví pomalu
    a je starej nebo je hubenej
  • 00:28:24 a chodí rychle
    a je mladej?
  • 00:28:27 Tak on mi to jenom řekl
    a já jsem podle toho nasadil.
  • 00:28:32 Žofka kouká jako spadlá z višně.
    Najednou neví co dřív.
  • 00:28:35 Přibíhá pan Veverka s hroznou
    zprávou od paní Mravenečníkové.
  • 00:28:40 Její muž přišel o jazyk.
  • 00:28:42 Představte si,
    pláče ta nešťastná paní.
  • 00:28:46 Manžel leží
    jako obyčejně na gauči,
  • 00:28:51 poslouchá zábavnou hudbu
    a loví přitom mravence.
  • 00:28:58 Jazyk má kilometr daleko.
  • 00:29:04 A najednou vám začne
    strašně naříkat.
  • 00:29:11 Tak kouknu a vidím,
  • 00:29:14 jak mu asfaltéři udělali
    přes jazyk cestičku.
  • 00:29:21 A opravdu.
  • 00:29:22 Pan Mravenečník nemůže ani chodit,
    ani mluvit.
  • 00:29:25 Jazyk má bůhvíkde.
  • 00:29:27 Má ho sice plný mravenců,
    ale co je mu to platné?
  • 00:29:30 Vrchní asfaltér řekne:
    Co je nám do toho, že jo?
  • 00:29:34 Místo tý zábavný hudby si měl dát
    pozor na jazyk.
  • 00:29:37 A druhý řekne: Hele! Pepo!
    Padla! Jdeme pryč.
  • 00:29:45 Nikdy jsem nezažil ty jeho jazzové
    produkce s tou kapelou,
  • 00:29:50 kterou oni měli, tak u toho jsem
    kupodivu nikdy nebyl.
  • 00:29:53 To mě mrzí, o to jsem přišel.
  • 00:29:56 Hovořil herec Petr Nárožný.
  • 00:29:59 Umbaba, umbaba, umba, umba, umbaba.
  • 00:30:05 Umbaba, umbaba, umba, umba, umbaba.
  • 00:30:09 Umbaba, umbaba, umba, umba, umbaba.
  • 00:30:13 Umbaba, umbaba, umba, umba, u...
  • 00:30:18 Musí to bejt sympatickej čert.
  • 00:30:26 Pronásledován zlobivým psem.
  • 00:30:43 Tak. Takhle vzniká kresba, skica,
    ale pak teprve přijde
  • 00:30:48 ta správná práce,
    a to je dělat tu ilustraci.
  • 00:30:52 A to když to jde od ruky,
    tak to trvá den, ta ilustrace.
  • 00:30:55 Nestačí nakreslit
    jenom figurky a pozadí.
  • 00:30:58 Je třeba osobně dohlédnout
  • 00:31:01 na každou barvičku,
    na každý odstín.
  • 00:31:05 Že bychom udělali
    u někoho trošku světlejší
  • 00:31:08 nebo tmavší u nějakýho dědka?
  • 00:31:10 Možná u někoho nebo u ženské, ne?
  • 00:31:12 No, u tý ženský že bychom ji
    udělali třeba růžovější schválně.
  • 00:31:16 Když ona není moc příjemná.
  • 00:31:37 A tady je, prosím, výsledek.
  • 00:31:40 Představují se vám
    Mach a Šebestová,
  • 00:31:43 žáci 3. B,
    hrdinové třináctidílného seriálu.
  • 00:31:52 Já si vzpomínám na svý mládí,
    pokud to tak lze říci.
  • 00:31:58 Když člověku bylo třináct
    čtrnáct let,
  • 00:32:01 tak jsem dostal tehdy,
    a to bylo od rodičů,
  • 00:32:07 protože knihy byly
    něco takovýho drahýho,
  • 00:32:12 dostal jsem Robinsona Crusoe.
  • 00:32:14 Já jsem vlastně
    z takových zajímavých,
  • 00:32:19 a byl to velmi intenzivní pocit,
    že v těch čtrnácti jsem si říkal,
  • 00:32:25 že bych chtěl jednou ilustrovat
    Robinsona.
  • 00:32:28 Zajímavý je, že jsem ho ilustroval
    asi dvakrát jako knížku.
  • 00:32:34 Dokonce dělal s přítelem
    Stanislavem Látalem
  • 00:32:38 celovečerní loutkovej film
    Robinson Crusoe,
  • 00:32:43 což byla pro nás
    velmi zvláštní práce,
  • 00:32:48 protože tehdy celovečerní film
    byl nerealizovatelnej
  • 00:32:53 z finančních důvodů.
  • 00:32:56 Celovečerní loutkový film
    o Robinsonu Crusoe.
  • 00:32:59 Úmorná práce,
  • 00:33:01 jejíž objem si normální smrtelník
    sotva dovede představit.
  • 00:33:04 Born jako výtvarník to měl možná
    složitější než sám Robinson.
  • 00:33:09 Ten se staral hlavně sám o sebe.
    Born se musel postarat
  • 00:33:12 o každou palmu,
    o každého námořníka,
  • 00:33:15 o každé tričko, šátek,
    opasek i pistoli.
  • 00:33:18 To všechno se musí nejenom
    nakreslit, ale i vyrobit.
  • 00:33:21 A on radí, schvaluje, zamítá.
  • 00:33:24 Problémy rostou, termíny se krátí,
    ale práce a dílo pokračuje.
  • 00:33:35 A to byla nejzajímavější práce,
  • 00:33:38 protože tu jsem musel
    kreslit scény určitý,
  • 00:33:43 který pak ten kameraman švenkem
    a různým takovým udělal
  • 00:33:49 z těch kreseb něco takovýho, že to
    je součást toho loutkovýho filmu.
  • 00:33:56 Ale je pravda,
  • 00:33:58 že tehdy u nás v Praze bylo studio
    loutkovýho filmu fantastický.
  • 00:34:05 Lidi, kteří tam dělali,
    to bavilo od začátku do konce.
  • 00:34:11 Hezký bylo,
    poněvadž to už si nikdo
  • 00:34:14 teď při moderních technikách
    neumí představit, že ti,
  • 00:34:19 kteří vlastně s tou loutkou
    pracovali,
  • 00:34:23 si přehrávali tu scénu sami
    pro sebe jako herci před zrcadlem,
  • 00:34:28 jak by se zachoval Robinson,
    třeba když se lekne,
  • 00:34:32 jak zvedne ruce, ty pohyby,
    ale to si málokdo umí představit,
  • 00:34:39 že chůze i třeba s tím úlekem
    Robinsona
  • 00:34:43 přes takovou plochu velkou,
    jako je třeba stůl tady,
  • 00:34:48 trvalo celej den intenzivní práce,
  • 00:34:52 protože kdyby animátor to chtěl
    trošku zkrátit,
  • 00:34:56 najednou ta loutka se začne
    pohybovat trhaným způsobem.
  • 00:35:01 To byl tenkrát nejhorší zločin
    u loutkovýho filmu,
  • 00:35:06 když se objevilo toto,
  • 00:35:08 takže ten tým musel pracovat
    spolu tak dokonalým způsobem,
  • 00:35:13 ale bylo to jakýsi dědictví
    Jiřího Trnky,
  • 00:35:18 kterýho jsem zažil,
    ještě dodělával svý filmy.
  • 00:35:25 My už jsme v tom studiu,
    který on vytvořil,
  • 00:35:29 vydupal ze země,
    v Bartolomějský ulici...
  • 00:35:33 On dělal na svých filmech,
    my zase na těch našich,
  • 00:35:38 ale ta atmosféra toho studia
    byla jakoby dílem Trnkovým.
  • 00:36:08 Já si dodnes vážím Trnky,
  • 00:36:11 protože vlastně ten jaksi vytvořil
    evropskej animovanej film,
  • 00:36:17 protože pak se dokonce chytli
    Japonci a částečně i Američani,
  • 00:36:23 kteří dělali vždycky nejhorší
    loutkový a kreslený filmy,
  • 00:36:28 ale zajímavý to bylo,
    že jezdili k nám do toho studia
  • 00:36:33 se pokochat nebo přiučit
    i mladí filmaři právě z Polska,
  • 00:36:38 Německa, Francie, Itálie.
  • 00:36:42 Tenkrát vlastně to bylo trošku tak,
  • 00:36:46 jako naše monarchie
    byly středem Evropy,
  • 00:36:49 tak Studio Jiřího Trnky bylo
    taky jakousi takovou monarchií,
  • 00:36:53 kam se sjížděli ostatní,
    aby se poučili.
  • 00:37:03 Robinson Crusoe patří
    do mýho života
  • 00:37:06 jak jako ilustrace, tak jako
    celovečerní loutkovej film.
  • 00:37:16 S manželem jsme pracovali
    mnoho let na Barrandově.
  • 00:37:19 Já jako vedoucí výroby
    a manžel režisér.
  • 00:37:28 Pracovala jsem takřka na všech
    filmech, které tam prošly výrobou.
  • 00:37:34 Jeden z těch pracovníků
    byl Áda Born, který je můj přítel.
  • 00:37:40 Je to vlastně výtvarník,
  • 00:37:42 dneska jeden
    z nejlepších výtvarníků,
  • 00:37:46 protože v jeho obrazech
    se vlastně zrcadlí humor.
  • 00:37:50 Humor je důležitá složka
    pro život.
  • 00:37:53 Myslím si,
  • 00:37:55 že málokterý z výtvarníků to
    dovede tak pěkně podat jako Áda.
  • 00:38:01 My jsme s Ádou Bornem dělali
    na filmu Hobit.
  • 00:38:06 To bylo pro Ameriku.
  • 00:38:11 Hovořila tehdejší barrandovská
    vedoucí výroby animovaných filmů
  • 00:38:14 Zdena Deitchová.
  • 00:38:17 V šedesátých a sedmdesátých letech
    se Adolf Born představil
  • 00:38:21 především jako karikaturista.
  • 00:38:24 Sbíral tehdy mezinárodní ceny,
  • 00:38:26 jezdil do zahraničí
    a získal v cizině četné přátele.
  • 00:38:30 V roce 1964 se zúčastnil výstavy
    světové karikatury v Montrealu
  • 00:38:35 a v sedmdesátých letech tam získal
    Cenu Grand Prix.
  • 00:38:40 Později se karikatury vzdal
  • 00:38:42 a soustředil se
    na ilustrování knih.
  • 00:38:44 Do současnosti jich má na kontě
    zhruba kolem čtyř set.
  • 00:38:49 Tvořil zejména pro děti.
  • 00:38:51 Jeho kresby doplnily příběhy
    Dickense, Marka Pola, Dumase,
  • 00:38:55 Defoea a desítky
    pohádkových sbírek.
  • 00:38:59 Svými ilustracemi se snaží
    příběh rozvíjet
  • 00:39:02 a doplňuje obvykle řadu
    vedlejších motivů,
  • 00:39:05 aby obrázek šel
    vlastním životem
  • 00:39:07 a děti si domýšlely další příběhy
    zobrazovaných hrdinů.
  • 00:39:13 Tak. A je anděl.
  • 00:39:23 -Tak to máte na památku.
    -Jé, děkuju.
  • 00:39:26 Že jsme to spolu filmovali.
  • 00:39:30 To je vlastně na váš námět,
    protože vy jste říkala:
  • 00:39:33 A co anděl?
  • 00:39:37 A paní Mravenečníková naříkala:
  • 00:39:39 Co budeme dělat, bože, bože?
    Co budeme dělat?
  • 00:39:44 A pan Volavka,
  • 00:39:46 který si dal zrovna včera
    nabrousit zobák, řekne:
  • 00:39:49 Ustříhnout!
  • 00:39:51 Jenže nešťastná paní křičí:
    Ať vás to ani nenapadne.
  • 00:39:55 Z manžela bude mrzák.
  • 00:39:57 To ho budu na stará kolena krmit,
    nebo co?
  • 00:40:01 Já jsem obdivoval tu fantazii.
  • 00:40:04 Ve spojení s panem Macourkem se to
    nějakým zvláštním způsobem násobilo
  • 00:40:08 a taky jsem obdivoval,
  • 00:40:11 že tito pánové měli v sobě
    nějakou zvláštní noblesu,
  • 00:40:16 kterou čím dál tím víc postrádám.
  • 00:40:20 Zdá se mi,
    že z našeho života mizí.
  • 00:40:24 I ta společnost kolem Adolfa Borna
    měla vždycky...
  • 00:40:28 Oni byli štrádové, byli fešáci,
    byli pěkně oblečení.
  • 00:40:33 Měli zvláštní humor.
  • 00:40:36 Nesnášeli lascivitu.
    Bylo toho strašně moc.
  • 00:40:42 Byl to laskavej mužskej,
    dobře se s ním jednalo.
  • 00:40:47 Vždyť já jsem byl
    vlastně začátečník.
  • 00:40:50 Když jsem se dostal
    ke spolupráci s ním,
  • 00:40:53 tak jsem byl kabaretní komik,
    takhle to je.
  • 00:40:57 A přesto tito pánové se mnou
    jednali, jako kdybych k nim patřil.
  • 00:41:03 To mi dělalo samozřejmě dobře,
    takže to největší vyznání...
  • 00:41:09 Je to nádherný, když někdo zestárne
    a celej život dělá věc,
  • 00:41:14 která lidem dělá radost.
  • 00:41:18 To přece není málo.
    To je hodně.
  • 00:41:21 A všichni se dívali na Žofku,
    co řekne.
  • 00:41:23 Je to teď přece ředitelka.
  • 00:41:25 Jenže jak se má chudák Žofka
    rozhodnout?
  • 00:41:27 Ustříhnout? Neustříhnout?
  • 00:41:30 V obou případech je to tragédie,
    a tak řekne:
  • 00:41:33 Vážení, nemá cenu dělat
    ukvapená rozhodnutí.
  • 00:41:36 To se, jak známo, nevyplácí.
    Nechte mě chvíli přemýšlet.
  • 00:41:40 A jde. A jde za svou partou,
    na něčem se s kamarády dohodne.
  • 00:41:46 Karolínu pošle na jednu stranu,
    Bořivoje na druhou.
  • 00:41:49 Každý jde někam docela jinam
    a místopředseda samosprávy řekne:
  • 00:41:53 To je teda ředitelka.
    To by jeden zaplakal.
  • 00:41:56 Tady jsou moji rodiče zamlada.
  • 00:42:00 Stejně tak jako naše dcera,
    která dosáhla teď padesátky,
  • 00:42:05 ale tady byla s křečkem.
  • 00:42:08 Tady ten křeček je
    na mým klobouku dokonce.
  • 00:42:11 Tady tohleto s Kamilem Lhotákem,
    dej mu pánbůh nebe.
  • 00:42:17 Myslím, že nepřeháním,
  • 00:42:20 když řeknu jeden z našich
    nejzajímavějších malířů.
  • 00:42:24 Tady s Ladislavem Peškem.
  • 00:42:27 Měl jsem rád spoustu herců,
    kteří přirostli k mému srdci.
  • 00:42:39 Tady, jak točíte zrovna,
    tak ono to bylo vlastně prima,
  • 00:42:42 protože tady chodilo
    tolik příjemných návštěvníků.
  • 00:42:46 Hrušínský, Kemr, Svatopluk Beneš.
  • 00:42:53 Takový krásný příhody, víte?
  • 00:42:56 Třeba takovej noblesní,
  • 00:42:59 ale dobrej přítel
    byl třeba Svatopluk Beneš.
  • 00:43:03 Když on u nás večeřel třeba,
    tak distingovaně jedl,
  • 00:43:07 ale přišel zrovna Hrabal.
  • 00:43:10 Pozdravil slušně,
    usmál se na něj a říkal:
  • 00:43:13 Ty máš asi něco dobrýho.
  • 00:43:15 A vzal prstem kus tý potravy,
    co jedl Svatopluk Beneš,
  • 00:43:19 který tak distingovaně se hýbal
    s příborem, a Hrabal říkal:
  • 00:43:25 Je to dobrý,
    já bych si to dal taky.
  • 00:43:30 A tady je to s Františkem Dvořákem.
    Dej mu pánbůh nebe.
  • 00:43:35 Tady ovšem byl ještě
    v naprosto bezvadný kondici
  • 00:43:39 jak duševní, tak fyzický.
  • 00:43:42 Vlastně jsem se s ním seznámil
    na akademii.
  • 00:43:51 Byl zajímavá postava.
  • 00:43:55 František Dvořák,
    to říkám nadneseně,
  • 00:43:59 jeden z mých přátel
    starších než já.
  • 00:44:02 My jsme byli deset let od sebe,
    takže my jsme byli kluci,
  • 00:44:06 kteří jsme absolvovali
    právě na akademii.
  • 00:44:10 Nám bylo čtyřiadvacet, pětadvacet
    a jemu pětatřicet, o deset let víc.
  • 00:44:15 Ale pro nás to byl
    stále mladičkej profesor.
  • 00:44:19 Vlastně jsme kráčeli celým životem
    spolu bok po boku.
  • 00:44:24 Nelze ho zapomenout v mým životě.
  • 00:44:30 Víte, já byl vychován
    katolicky rodičema.
  • 00:44:34 Celá taková ta tradice,
    kterou on i já jsme si nesli
  • 00:44:39 celým životem,
    byl ten přístup třeba k Vánocům.
  • 00:44:43 Zůstali jsme konzervativní
    v tom slova smyslu,
  • 00:44:48 že jsme chtěli vždycky
    hezkej stromek, pravý svíčky,
  • 00:44:53 kapra, štědrovečerní večeři.
  • 00:45:01 Zůstali jsme celej život
    svým způsobem konzervativní,
  • 00:45:04 protože někdy bejt konzervativní
    je vlastně pozitivní,
  • 00:45:09 protože určitá doba přináší
    jiný vjemy,
  • 00:45:15 ale prostě něco,
    jako je třeba víra
  • 00:45:19 nebo určitá tradice,
    mají zůstat navždy.
  • 00:45:23 Takže přeju si,
    aby víra, Vánoce,
  • 00:45:28 ale aby se do toho pletl nějakej
    Santa Claus nebo něco takovýho...
  • 00:45:45 Adolf Born se proslavil
    nejen volnými grafickými listy,
  • 00:45:48 ale svým elegantním
    a kultivovaným projevem
  • 00:45:52 se stal vyhledávaným ilustrátorem.
  • 00:45:54 Jeho doménou je grafika, suchá
    jehla, lept a především litografie.
  • 00:45:58 Jako ilustrátor si Adolf Born
    plnil své sny.
  • 00:46:01 Tvrdil,
  • 00:46:03 že ilustrace stejně jako text
    musí žít svým vlastním příběhem.
  • 00:46:10 Ve víře jsem přestával
    i ty nejtěžší chvíle
  • 00:46:14 ve svém životě a myslím si,
    že i Áda má stejný názor na svět,
  • 00:46:19 na život, na jeho pojímání,
    takže s Ádou jsme přátelé.
  • 00:46:27 A když přišel pan doktor
    a Kropáček udělal áááá,
  • 00:46:31 tak pan doktor povídá:
  • 00:46:33 No ne, to jsem blázen,
    paní Kropáčková.
  • 00:46:36 Já bych neřekl,
    že je to horší než včera.
  • 00:46:39 Já bych řekl,
    že je to mnohem lepší než včera.
  • 00:46:42 Schválně se, prosím, koukněte.
    Po bacilech ani památky.
  • 00:46:46 I ten jazyk už je, řekl bych,
    růžovější.
  • 00:46:50 A byla to pravda,
    protože Šebestová právě drhla
  • 00:46:53 Kropáčkův jazyk rejžákem,
    až byl pěkně červený, a Mach volal:
  • 00:46:57 Tak, hotovo, hotovo.
  • 00:46:59 A vytáhl z kapsy sluchátko
    a najednou paní Kropáčková kouká
  • 00:47:02 a Kropáček kouká
    a pan doktor kouká.
  • 00:47:05 U postele stojí Mach, Šebestová
    s Jonatanem a říkají:
  • 00:47:09 Tak, Kropáčku, člověče,
    co tady ležíš jako lazar?
  • 00:47:12 S angínou je konec.
    Jseš zdráv jako ryba.
  • 00:47:16 Vylez z tý postele, ale honem!
  • 00:47:18 Pan doktor povídá: To je fakt.
    Ty děti mají úplnou pravdu.
  • 00:47:21 Je to neuvěřitelné.
  • 00:47:23 A Kropáček vylétl z postele
    a křičel:
  • 00:47:26 Takže zejtra můžu do zoologický
    zahrady na klokany a opice.
  • 00:47:30 Tralalá, tralalá.
    A tančil po pokoji jako šílenec.
  • 00:47:37 A Mach s Šebestovou měli radost,
    že se jim to povedlo.
  • 00:47:44 Když jsem, myslím,
  • 00:47:46 ve dvou případech otevíral výstavu
    panu Bornovi,
  • 00:47:48 tak jsem byl šťastnej,
    že tam můžu být v tý afmosféře,
  • 00:47:51 která je vždycky dobrá.
  • 00:47:53 Pan Born vždycky na vyzvání,
    zda bych chtěl
  • 00:47:57 k té výstavě něco poznamenat,
    říká svoji známou okřídlenou větu:
  • 00:48:03 Ať žije a je zdráv náš císařpán.
  • 00:48:11 Ono vlastně výchova lidí
    a v podstatě odlesk
  • 00:48:16 rakousko-uherský monarchie
    tkví taky v tom,
  • 00:48:21 že vlastně náboženství bylo
    jakoby součást životů lidí tehdy,
  • 00:48:28 a vlastně to přerostlo
    i do současný doby.
  • 00:48:32 Já sám se považuju
    za ortodoxního katolíka, věřícího.
  • 00:48:38 Pro mě byla vždycky touha,
    abych se ne seznámil,
  • 00:48:43 ale abych uviděl
    buď Jana Pavla II.,
  • 00:48:48 což se bohužel nepodařilo,
    považuju ho za jednoho
  • 00:48:52 z nejinteligentnějších
    polských duchovních.
  • 00:48:57 Fascinovalo mě, že když byl
    papežem a viděl jsem ve filmu,
  • 00:49:02 jak v elegantním sjezdovém obleku
    italské provenience jezdil
  • 00:49:10 na sjezdovkách
    ještě jako stařičký papež
  • 00:49:15 dokonalou sjezdovou technikou,
    a stejně tak potom se mně podařilo,
  • 00:49:23 zaplaťpánbůh,
    se sejít s Benediktem,
  • 00:49:27 kterýho já považuju za jednoho
    z nejinteligentnějších papežů,
  • 00:49:32 s kterým jsem se setkal
    ve Vatikánu.
  • 00:49:40 Hezký bylo,
  • 00:49:42 že když jsem ho samozřejmě
    pozdravil normálně naší němčinou,
  • 00:49:46 ostatní mluvili hlavně italsky
    nebo latinsky,
  • 00:49:50 a když jsem říkal, že jsme z Prahy,
    jsme seděli s mojí ženou před ním.
  • 00:49:54 A on říkal:
    Praha je krásná, miluju Prahu.
  • 00:49:58 Takže jsme si padli do oka.
  • 00:50:04 Adolf Born je znám svou nostalgií
    po éře Rakousko-Uherska.
  • 00:50:09 Patří k ní mohutný knír
    a sbírka starých čepic.
  • 00:50:13 Ve své výtvarné práci také
    se dobou panování císaře
  • 00:50:16 Františka Josefa často inspiruje
    a s nadsázkou se označuje
  • 00:50:19 za jednoho z posledních
    žijících monarchistů.
  • 00:50:24 K filmu se Adolf Born dostal
    poprvé v roce 1963,
  • 00:50:28 kdy s Václavem Bedřichem
    spolupracoval na snímku
  • 00:50:30 Až já budu velký.
  • 00:50:34 Systematickou spolupráci
    se světem kinematografie
  • 00:50:36 navázal od roku 1972,
    kdy vytvořil tvůrčí tým
  • 00:50:40 se scenáristou Milošem Macourkem
    a animátorem Jaroslavem Doubravou.
  • 00:50:45 Vzhledem k nejužšímu stylu
    spolupráce lze Adolfa Borna
  • 00:50:49 označit i za spolurežiséra.
  • 00:50:51 Většina diváků si Borna spojí
    především s večerníčkovým seriálem
  • 00:50:55 Mach a Šebestová,
    na kterém pracoval od roku 1976.
  • 00:50:59 Ať víte, jak mám velkou vnučku.
  • 00:51:03 Celkem se po výtvarné,
    scenáristické nebo režijní stránce
  • 00:51:06 podílel na vzniku
    více než šedesáti filmů.
  • 00:51:10 V roce 1988 byl jmenován
    zasloužilým umělcem.
  • 00:51:15 V roce 2013 získal na Anifilmu
  • 00:51:18 Cenu za celoživotní přínos
    animovanému filmu.
  • 00:52:00 Skryté titulky: Věra Kotlínová
    Česká televize, 2015

Související