iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
14. 9. 2013
13:20 na ČT2

1 2 3 4 5

6 hlasů
5611
zhlédnutí

Cizinec je našinec

Osudy Rusínů

Dokumentární cyklus o osudech cizinců, kteří se rozhodli žít v naší zemi.

25 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Cizinec je našinec

  • 00:00:03 -Tak pojďte se mnou.-Jo?-No.
    Já vám vedu nevěstičku.
  • 00:00:22 ZPÍVAJÍ SVATEBNÍ PÍSEŇ
  • 00:00:54 SLOVENSKY:
    Můžete se nám, prosím vás,
  • 00:00:56 představit? Kdo jste...?
  • 00:00:59 Já jsem Kateřina Romaňáková,
    bydlím v Chomutově,
  • 00:01:02 je mi 72 let, vdaná,
    mám 4 děti,
  • 00:01:05 9 vnoučat a 3 pravnoučata.
    Takže velká rodina.
  • 00:01:18 Děti neumějí po našem.
    Tak vidíte, zase mluvím česky.
  • 00:01:22 Už mi to jde.
    Přece jenom těch 60 let je znát.
  • 00:01:26 My už jsme tady 65 let
    a je znát, že už člověk zapomíná.
  • 00:01:32 Opravdu zapomíná.
    A tím, že tady děláme tuhle práci,
  • 00:01:37 tak si tu rodnou řeč
    připomínáme.
  • 00:01:42 Ale myslím si,
    že to brzy zanikne.
  • 00:01:48 ZPĚV
  • 00:02:21 SLOVENSKY
    Tak nacházíme se
  • 00:02:23 v Domě národnostních menšin, kde se
    většinou naše sdružení schází.
  • 00:02:29 V tento moment se nacházíme
    v galerii, kde se dělají výstavy.
  • 00:02:33 Teď je tady výstava
    PRAHA - SRDCE NÁRODŮ
  • 00:02:36 folklórního festivalu,
    na kterém se právě někdy
  • 00:02:39 objevuje i rusínská menšina.
    A ti lidé, kteří jsou tady,
  • 00:02:44 v podstatě tvoří
    jádro našeho sdružení.
  • 00:02:47 Jsou to lidé,
    kteří mají zájem o akce,
  • 00:02:51 přijdou na akce
    možná ne až tak komerčně zajímavé,
  • 00:02:57 ale přijdou i na akce,
    o kterých vědí,
  • 00:02:59 že se na nich něco zajímavého
    dozvědí.
  • 00:03:02 A přijdou, když vědí,
    že je potřeba pomoct.
  • 00:03:05 To znamená - tady je to jádro
    sdružení.
  • 00:03:09 -To je soubor RUSÍNI,
    který jsem teď dokončila.
  • 00:03:13 Pracovala jsem na něm tři roky.
    Je to soubor,
  • 00:03:16 který mě dostal na přijímačky
    na institut TVŮRČÍ FOTOGRAFIE.
  • 00:03:20 A já jsem se k Rusínům vrátila
    po dvaceti letech.
  • 00:03:29 I když jsem sama Rusínka,
    tak od toho 89. roku
  • 00:03:35 jsem v té oblasti,
    v Podkarpatské Rusi nebyla.
  • 00:03:42 Už poslední léta mě hrozně lákalo
    vrátit se zpátky,
  • 00:03:48 protože si pamatuji,
    že jsem z dětství
  • 00:03:52 neměla moc hezké vzpomínky
    na "Rusnáky".
  • 00:03:57 Vždycky,
    když jsme přijeli k babičce,
  • 00:04:00 tak nejenom já,
    ale i můj mladší bratr
  • 00:04:03 jsme tam měli velký strach.
    A bylo to vlastně neopodstatnělé,
  • 00:04:07 neuměla jsem si to vysvětlit,
  • 00:04:10 protože mně nikdy vědomě
    neublížili, nebo nám ublížili.
  • 00:04:15 A já jsem se chtěla vrátit zpátky
    a zjistit,
  • 00:04:18 jaké budu mít pocity
    už jako dospělý člověk,
  • 00:04:20 jak se na to budu dívat.
  • 00:04:23 Jste už všichni tady?
    Ještě ne. Honem!
  • 00:04:31 Teď si stoupnete za nás, ano?
    Chlapi.
  • 00:04:36 Můžete se už postavit.
    Tak jak stojíme vždycky.
  • 00:04:44 Můžete mě obejít.
    Já se zařadím mezi vás. Tak!
  • 00:04:50 Tam, tam, tam.
    Jednou tam...
  • 00:05:05 ZPĚV
  • 00:05:14 Skejušan,
    to je název našeho souboru.
  • 00:05:22 Protože tak se psala naše vesnice,
    kde jsme se narodili.
  • 00:05:28 A tak kolem roku 1844 až 50
  • 00:05:32 naši předkové odcházeli.
    Tak jako i teď.
  • 00:05:36 Za prací...
  • 00:05:39 Ze Slovenska
    se dostali až do Rumunska.
  • 00:05:44 -Kdy jsi přišel do Prahy?
    A proč?
  • 00:05:47 -Do Prahy jsem přišel
    po skončení vysoké školy.
  • 00:05:54 Nejdřív jsem byl na civilní vojenské
    službě, tam u nás na východě.
  • 00:05:58 A když jsem skončil civilku,
    tak jsem sem přišel.
  • 00:06:02 V podstatě poprvé.
  • 00:06:05 Bydlel jsem u kamarádů
    na koleji na Větrníku.
  • 00:06:10 A od té doby už jsem v Praze
    zůstal.
  • 00:06:15 Už se nic zásadního nezměnilo.
    Měnila se jen práce.
  • 00:06:18 Posouval jsem se profesně
    tak trošku někam jinam,
  • 00:06:22 než co jsem vystudoval na škole,
    ale to asi k životu patří.
  • 00:06:26 Ten životní posun je.
  • 00:06:29 -A co na to rodiče?
  • 00:06:31 Jak to vzali rodiče,
    že si bereš takového hnusnáka?
  • 00:06:35 -Nevím.
    Oni se tím ani tak nezabývali.
  • 00:06:41 Máma ani není VÝCHODŇÁK,
    máma je od Piešťan,
  • 00:06:44 takže též to nesouviselo.
  • 00:06:48 Spíš se čekalo,
    jak dopadne ta svatba,
  • 00:06:51 protože se říkalo, že RUSNÁCI,
    že to bude nějaká velká party
  • 00:06:56 až do rána bílého,
    že se pobijí, nebo co.
  • 00:07:02 Ale nic takového se nestalo,
    takže...
  • 00:07:04 Něco se říká,
    ale pak je to úplně jiné.
  • 00:07:08 -Je hrozně příjemné být mezi těmi
    lidmi, poznat to.
  • 00:07:12 Jen mám trošku problém s tím,
    že když se někam dostanu,
  • 00:07:17 já se spřízním s tou skupinou
    a mám pocit, že tam patřím.
  • 00:07:21 Ale u Rusínů je to opravdu
    skutečné.
  • 00:07:24 U Rusínů je ten pocit,
    že vím, že tam skutečně patřím.
  • 00:07:31 Dobrý den.
    My jsme se viděly.
  • 00:07:33 já si vás pamatuji z rusínského
    plesu v Praze.
  • 00:07:36 Jasně. My jsme tam spolu
    zpívaly, tancovaly.
  • 00:07:40 Pamatuji si na vás.
    -Tady ty dvě tam ještě byly.
  • 00:07:42 -Přesně tak.
    Na ty si přesně pamatuju.
  • 00:07:55 -A ty plesy?
    Jak to ty hodnotíš, jak to probíhá?
  • 00:08:00 -Je to určitě zajímavá akce
    a má v Praze úspěch.
  • 00:08:04 Jako jsme dělali první ročník,
    tak to v týmu děláme stále tak.
  • 00:08:10 Takové to tvrdé jádro
    je možná pět osm lidí, víc ne.
  • 00:08:15 A ty začátky byly takové
    úplně na koleni.
  • 00:08:20 -Ty první vstupenky
    jsme dělali tak, aby se to dalo
  • 00:08:23 odtrhávat, tak jsme je dírkovali
    na šicím stroji,
  • 00:08:25 aby se to dalo odtrhnout.
  • 00:08:28 -My jsme to začínali s tím,
    že jsme to dělali
  • 00:08:31 jako komunitní akci pro nás,
    pro lidi, pro ty Rusíny.
  • 00:08:35 Byli jsme překvapení
    ze zájmu těch lidí.
  • 00:08:39 A i lidé, kteří přišli z Čech
    byli překvapení,
  • 00:08:43 jak se tam lidi baví.
  • 00:08:45 -My jsme chodili hodně na plesy.
    Ne jako teď.
  • 00:08:49 My jsme měli zahrádky,
    tak jsme měli zahrádkářský ples.
  • 00:08:53 A tam se to tak zrodilo,
    v těch našich hlavách.
  • 00:08:58 Všichni jsme byli u jednoho stolu,
    zpíváme ty naše písničky,
  • 00:09:01 Češi koukali,
    co to jsou za písničky.
  • 00:09:04 A já jsem říkala:
    "Děvčata, tak do prčic,
  • 00:09:07 nemůžeme si tak chodit někam
    zazpívat?"
  • 00:09:11 Tak jsme chodily k jedné rodině,
    k druhé rodině,
  • 00:09:14 tady se zpívalo, u dalších.
  • 00:09:16 A taky jsme začaly jezdit
    po festivalech.
  • 00:09:23 -Ale ten název souboru,
    a nakonec i ta vlajka,
  • 00:09:25 tu si přečtěte,
    tak ten se jmenuje SKEJUŠAN.
  • 00:09:30 A nejsou to naši,
    tedy oni vlastně naši jsou,
  • 00:09:36 protože tam žijí, ale jak si
    přečtete, tak se jedná o Rusíny.
  • 00:09:41 -Rusíni jsou lidé velmi
    dobrosrdeční.
  • 00:09:47 Ono je to tam všechno krásné,
    příroda a všechno,
  • 00:09:50 ale ti lidé strašně dřou,
    hrozně dřou.
  • 00:09:52 Já si to pamatuji i jako děcko,
    že já jsem vlastně u babičky
  • 00:09:57 neměla nikdy volný čas pro sebe.
    Tam vždycky bylo co dělat.
  • 00:10:06 Na poli, na zahrádce, vařit,
    zavařovat...
  • 00:10:12 Vždycky se něco našlo.
  • 00:10:15 -Teď se nacházíme
    v Domě národnostních menšin
  • 00:10:18 v ulici V Ocelové.
  • 00:10:21 V této kanceláři sídlí
    jednak ta naše organizace
  • 00:10:28 a hlavně organizace SPOLEČNOST
    PŘÁTEL PODKARPATSKÉ RUSI,
  • 00:10:32 která je naší partnerskou
    organizací.
  • 00:10:35 Je tady se mnou paní Březinová,
    která je tajemnicí
  • 00:10:38 SPOLEČNOSTI PŘÁTEL PODKARPATSKÉ
    RUSI.
  • 00:10:41 -To je původní vlajka
    Podkarpatské Rusi,
  • 00:10:44 která se skládá ze dvou částí.
  • 00:10:47 Jednak je to část ukrajinská,
    to jsou ty modrožluté barvy,
  • 00:10:51 a pak ten stojící medvěd
    má znamenat Podkarpatskou Rus,
  • 00:10:58 kde je medvěd, typické zvíře
    Karpat.
  • 00:11:03 Já si myslím, že poslední dobou
    nastal veliký posun,
  • 00:11:09 protože když sem začali chodit
    první lidé z Podkarpatí,
  • 00:11:12 Rusíni jezdit za prací,
    tak je obyvatelé přijímali
  • 00:11:14 vesměs negativně.
  • 00:11:17 Kdežto oni se ukázali
    jako pracovití lidé, klidní,
  • 00:11:22 kteří měli a mají zájem
    vydělat si nějaké peníze,
  • 00:11:27 zakládali tady svoje rodiny.
    A ten názor na ně se hodně změnil.
  • 00:11:42 ZPĚV
  • 00:11:43 Zavřít oči, zavřít oči!
  • 00:11:49 -Jak ty vnímáš historii Rusínů?
  • 00:11:52 Ten národ vlastně celé věky žije
    prakticky jakoby
  • 00:11:56 pod nadvládou jiných států
    a co to s nimi dělá.
  • 00:12:01 Jak si myslíš,
    že to potom pomáhá k povahám?
  • 00:12:06 -Ty lidi to upevnilo.
  • 00:12:08 Oni se berou jako národ
    a velmi je to, podle mě, spojilo.
  • 00:12:19 Když k nim přijdu a řeknu jim,
    že jsem Rusínka,
  • 00:12:23 že jsem jakoby jejich,
    tak mě berou za svou.
  • 00:12:26 Ti lidé jsou velmi...
    Mají k sobě velmi blízko.
  • 00:12:35 I když nejsou přímá rodina,
    tak k sobě mají velmi blízko.
  • 00:12:42 -Miško, malinký chlape,
    pojď ke mně.
  • 00:12:46 Pojď ke svému...
    Miško, co mi řekneš?
  • 00:12:51 Řekneš to tátovi?
  • 00:12:56 NESROZUMITELNÁ ŘEČ
  • 00:12:59 HOVOŘÍ NA NĚJ RUSÍNSKY
  • 00:13:11 Rusíni vlastně nemají,
    nebo jen tak okrajově,
  • 00:13:16 jsou jenom dvě tři školy,
    kde se učí,
  • 00:13:20 kde by se ten jazyk rozvíjel
    na nějaké oficiální bázi.
  • 00:13:24 Takže ten jazyk,
    jak se bavíme jenom mezi sebou,
  • 00:13:28 se drží jenom v rodinách,
    sem tam je slyšet v rádiu,
  • 00:13:33 v nějakých speciálních vysíláních,
    ale je těžké,
  • 00:13:37 aby se ten jazyk
    udržel tady tím způsobem.
  • 00:13:41 Rusíni mi nepřijdou nějací rozdílní
    s tím, že každý říká,
  • 00:13:46 že historicky neměli moc štěstí,
    co se toho týká.
  • 00:13:52 Protože když přicházelo
    nějaké národní obrození,
  • 00:13:55 nebo když se budovaly hranice
    státu,
  • 00:13:58 tak ta menšina...
  • 00:14:00 Říká se, že těch menšin, národů
    je spousta a států jen několik,
  • 00:14:05 takže Rusíni nikdy ten svůj stát
    neměli, i když...
  • 00:14:10 -O tom koluje vtip, že babka
    nevyšla ze své vesnice celý život
  • 00:14:16 a přesto byla občankou několika
    států.
  • 00:14:21 Takže to se týká Podkarpatský Rusi,
    která po nějakou dobu patřila
  • 00:14:26 k Československé republice,
    pak k Maďarsku
  • 00:14:31 a pak k Sovětskému svazu.
    A teď je to Ukrajina.
  • 00:14:36 -Takže je to tak přibližně
    od roku 1844,
  • 00:14:40 1947,
    kdy přijel první transport
  • 00:14:43 a 90. rok, když jsme začínali
    jako soubor.
  • 00:14:48 -To je vaše malba?
    -Ano.
  • 00:14:54 Tohle je přímo naše vesnice.
  • 00:14:58 Jsou to staré snímky,
    takové nepodařené.
  • 00:15:02 V takových domkách jsme bydleli.
  • 00:15:06 Když oni tam přijeli,
    tak neměli kde bydlet.
  • 00:15:10 Takže si vlastně museli postavit
    nové domečky.
  • 00:15:17 Tohle je zrovna domek mojí tety...
  • 00:15:26 -To je váš tatínek?
    -Ano. Tady je taky ve vojenským.
  • 00:15:30 -A co on dělal?
    -Eh..., ježinkote, honem.
  • 00:15:37 Jak jim říkali?
    No, lapiducha.
  • 00:15:43 -Co to znamená?
    -Vozil, odnášel raněné.-Aha!
  • 00:15:50 -To jsou kluci,
    kteří potom přišli první.
  • 00:15:56 Tohle je ta rodina,
    která přišla první.
  • 00:15:59 A tihle kluci.
    Vidíte, každý měl kapesníček,
  • 00:16:01 co dostal od holky na památku.
  • 00:16:04 První transport přijel v 47. roce.
    Ti opravdu zakusili bídu.
  • 00:16:11 Můžu říct, že přijeli v dobytčích
    vlacích,
  • 00:16:14 protože něco si brali s sebou,
    nějaký skromný nábyteček, co měli.
  • 00:16:20 Třebas tam jela maminka,
    která měla miminko, prala plínky.
  • 00:16:26 Oni sem přijeli v říjnu
    a jeli 14 dní, cesta trvala!
  • 00:16:32 My, co už jsme jeli druhým
    transportem,
  • 00:16:36 tak už jsme jeli normálně vlakem,
    měli jsme kupé ve vlaku,
  • 00:16:41 ale taky jsme jeli dost dlouho.
    Já si pamatuju,
  • 00:16:44 nebylo mi ještě 8, když jsem sem
    přišla, tak si pamatuju,
  • 00:16:48 že jsme přišli do Chebu
    a tam jsme vystoupili z vlaku.
  • 00:16:53 A než oni vyřídili ty vstupný ty,
  • 00:16:57 protože nám tenkrát dávali
    300 korun na osobu,
  • 00:17:02 tenkrát to možná byly i velký
    peníze,
  • 00:17:07 300 korun, to byl skoro měsíční
    výdělek!
  • 00:17:10 A dávali nám pít černý kafe
    a my jsme mysleli,
  • 00:17:19 že pijeme vzácnost,
    protože nikdy jsme to neměli.
  • 00:17:24 Kakao, nebo něco takového!
  • 00:17:28 -Když jsem přišla k paní,
  • 00:17:30 tak jsem zrovna přepisovala
    nějaké úryvky z bible.
  • 00:17:40 Toto je úplně nádherné.
    Toto je fakt krásné.
  • 00:17:44 To je takový hostinský pokoj.
    Mají to tam vypulírované.
  • 00:17:48 A to není proto,
    že jsem tam přišla!
  • 00:17:50 Oni nevěděli, že tam přijdu,
    tak to doma měli.
  • 00:17:53 Toho pána jsem už pak do toho
    oblékla, to je pravda,
  • 00:17:56 ale měli to takhle nádherně
    načančané. Fakt nádherné.
  • 00:18:00 Takhle si to pamatuju.
    Vím, že to tak měla i moje babička.
  • 00:18:05 Takové podobné.
  • 00:18:11 Teď ty vesnice pomalu vymírají.
  • 00:18:14 Je tam každý čtvrtý pátý dům
    opuštěný.
  • 00:18:18 Buď je zbouraný
    a nebo je na prodej.
  • 00:18:23 A protože ti mladí lidé
    odcházejí pryč,
  • 00:18:27 tak tam převážně žijí staří lidé.
    Jsou tam i mladí,
  • 00:18:31 ale převážně staří lidé,
    takže...
  • 00:18:37 A to bylo i to,
    že jsem si chtěla zaznamenat
  • 00:18:40 ty domy, ty interiéry tak,
    jak jsem si je pamatovala,
  • 00:18:44 když jsem byla malá, protože
    až jednou tito lidé nebudou,
  • 00:18:50 tak ti mladí si to určitě
    zařídí jinak.
  • 00:18:56 Oni to dají pryč.
    Aspoň si to myslím.
  • 00:19:01 -Rusíni, kteří přišli
    do České republiky,
  • 00:19:04 protože Česká republika
    pro ně není původním územím,
  • 00:19:09 tak většinou procházeli
    dvojí asimilací.
  • 00:19:15 Nejdřív sami sebe vnímali
    jako Slováky.
  • 00:19:19 A v Čechách už velká většina
    asimilovala, nebo se přizpůsobila
  • 00:19:28 majoritnímu obyvatelstvu
    tady v Čechách.
  • 00:19:34 A sami sebe označují jako Čechy,
    což je v pořádku,
  • 00:19:37 ale je potřeba se vracet ke kořenům
    a nebát se k tomu hlásit.
  • 00:19:42 A to byl i cíl této kampaně,
    nebo cílem toho projektu,
  • 00:19:45 který ještě probíhá v tomto roce.
    Rusíni - mlčící menšina.
  • 00:20:04 ZPĚV
  • 00:20:08 Maminka strašně ráda zpívala.
  • 00:20:10 Ona vždycky zpívala,
    pohádky nám vyprávěla...
  • 00:20:14 Prostě na ni strašně rádi
    vzpomínáme.
  • 00:20:18 A je to škoda, protože opravdu máme
    přes 300 písniček.
  • 00:20:24 Těch sto určitě umějí všichni.
  • 00:20:28 My máme přes 300 písniček
    napsaných.
  • 00:20:31 To bysme se ještě měli naučit.
    Já chci, aby šli do světa.
  • 00:20:36 Na co je budou mít v sešitě,
    když je nikdo nebude slyšet?
  • 00:20:42 -Co si myslíte o národnostních
    menšinách tady v Čechách?
  • 00:20:45 -Tak já proti tomu víceméně nic
    nemám.
  • 00:20:48 Proč by u nás byli na jednu stranu
    jenom Češi?
  • 00:20:50 -Myslíte si, že je dobře,
    že tady žijí národnostní menšiny?
  • 00:20:54 -Je, aspoň něco poznají od nás
    a my, na té druhé straně
  • 00:20:58 jsou taky Češi, tak zase Češi
    poznají něco tam.
  • 00:21:01 -Mají právo, je to menšina
    a je to součástí republiky.
  • 00:21:05 Nevidím v tom žádný problém,
    když se chovají slušně.
  • 00:21:11 ZPĚV
  • 00:21:18 -Všude, co se týká Rusínů,
    se zdůrazňuje to,
  • 00:21:21 že se vzpomíná na to, co bylo.
  • 00:21:23 Ono je to fajn
    a ti lidé to v sobě mají,
  • 00:21:28 ale pokud bychom se setkávali
    a vzpomínali,
  • 00:21:30 tak bychom nebudovali nic nového
    a naše nové generace by už nebyly.
  • 00:21:36 Takže pro mě je rusínství to pravé.
    Rusínství je už aktivita.
  • 00:21:40 Už když se setkáme a řeku,
    že sobě zazpíváme.
  • 00:21:44 Tak se setkáme a i něco vyzkoušíme.
  • 00:21:57 -Má láska k Rusínům se vlastně
    vyvíjela už odmalička.
  • 00:22:00 Moji oba rodiče jsou Rusíni.
  • 00:22:03 A už na gymnáziu
    jsem psal práci o Rusínech.
  • 00:22:06 A když jsem sem přišel,
    tak to bylo
  • 00:22:10 jedno promítání s Fedorom Vicom,
    dívali jsme se na film
  • 00:22:15 a potom jsme se dali dohromady
    s Péťou Tercem.
  • 00:22:20 Fedor Vico nás vlastně tehdy
    k tomu motivoval v jedné hospodě.
  • 00:22:24 A tak jsme založili sdružení.
  • 00:22:27 -Pro mě to znamená,
    samotný pojem toho rusínstva
  • 00:22:31 určitý stavební kámen.
  • 00:22:34 Stavební kámen v mém životním
    rozhodování.
  • 00:22:38 Neříkám, že je to věc,
    která mě řídí na 100%,
  • 00:22:41 ale je to věc, která mi pomáhá
    určovat určitá zásadní rozhodnutí.
  • 00:22:50 Zároveň si pod tím rusínstvím
    představuji úplně běžné věci
  • 00:22:54 jako vůni pokosené trávy...
  • 00:22:57 -Je to takové zpestření
    a vlastně i vynahrazení toho,
  • 00:23:01 odkud člověk pochází.
    Už tím, že jsme se rozhodli
  • 00:23:05 žít české, pražské životy
    od našich domovů,
  • 00:23:11 od našeho dalekého domova.
  • 00:23:14 Takže takové příjemné a pěkné
    zpestření.
  • 00:23:17 A člověk má možnost povídat si
    s lidmi
  • 00:23:23 ze stejného regionu
    a nezapomíná odkud přišel.
  • 00:23:27 -A jak jsi se ty dostala
    k Rusínům?
  • 00:23:29 Jak tě to napadlo,
    věnovat se tomuto tématu?
  • 00:23:33 -Je to tak, že moje babička
    pochází z "Nové Huty".
  • 00:23:40 Je to vlastně oblast Rusínů
    na Zakarpatí.
  • 00:23:43 Já jsem tam bohužel v životě
    nebyla,
  • 00:23:47 už jsem se k tomu nedostala.
  • 00:23:49 A pro mě je tento dokument možností
    pátrat po těch kořenech.
  • 00:23:54 Naši se taky museli prakticky odtud
    vystěhovat.
  • 00:23:57 Babička s dědou se museli
    vystěhovat.
  • 00:24:00 Ten statek, jak tam měli,
  • 00:24:02 jim byl zabavený
    po I. světové válce
  • 00:24:05 a museli jít žít na Slovensko.
    Já už jsem se narodila tam.
  • 00:24:12 -Moje sestry
    se už narodily tady.
  • 00:24:16 A taky už můžou říct,
    že jsou Češky.
  • 00:24:19 Ale ta národnost je přece furt!
  • 00:24:22 Když mám mámu s tátou,
    tak nemůžu říkat, že jsem Češka.
  • 00:24:33 ZPĚV
  • 00:25:21 Skryté titulky: Alena Fenclová
    Česká televize 2013

Související