iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
7. 9. 2013
13:25 na ČT2

1 2 3 4 5

10 hlasů
8613
zhlédnutí

Cizinec je našinec

Osudy Řeků

Dokumentární cyklus o osudech cizinců, kteří se rozhodli žít v naší zemi.

25 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Cizinec je našinec

  • 00:00:21 -Ahoj.
    -Ahoj.
  • 00:00:24 -Jaká byla cesta?
    -Krásná.
  • 00:00:27 Pršelo.
  • 00:00:29 Musela jsem odstavit auto,
    protože byla zácpa,
  • 00:00:31 ale přestalo pršet a vysvitlo
    sluníčko a bylo to úžasné.
  • 00:00:35 -Když se budeme bavit o Řecku...
    -Tak musí být sluníčko.
  • 00:00:38 Já jsem se tě chtěl
    právě zeptat,
  • 00:00:40 jak tady vůbec můžeš žít,
    když tady pořád prší?
  • 00:00:43 Protože myslím na řecké sluníčko.
  • 00:00:53 Tatínek byl Řek,
    máma Češka.
  • 00:00:56 Seznámili se v Brně
    na nějaké akci.
  • 00:00:59 Já o tom nic tak přesně nevím.
  • 00:01:11 Přijel jsem do Československa
    v roce 1983.
  • 00:01:15 Dali příležitost několika
    desítkám studentů z Řecka,
  • 00:01:19 aby vystudovali
    ve zdejších podmínkách.
  • 00:01:21 Když já jsem přišel poprvé
    do školy v první třídě
  • 00:01:24 a zeptal se mě pan učitel,
    odkud jsem,
  • 00:01:28 tak já jsem říkal ze Soluně.
  • 00:01:30 A on řekl:
    Ty jsi potomek Cyrila a Metoděje.
  • 00:01:34 První Řekové, kteří se objevili
    v Čechách, byli Cyril a Metoděj,
  • 00:01:41 ale jinak tady nikdy
    nebyla zaznamenána
  • 00:01:44 nějaká masovější přítomnost
    řeckého živlu.
  • 00:01:49 To začíná teprve po skončení
    občanské války.
  • 00:01:54 Nejkrvavější kolo
    občanské války se odehrálo
  • 00:01:57 od roku 1946 do roku 1949.
  • 00:02:15 Před 65 lety sem na toto nádraží
    přijely první řecké děti.
  • 00:02:20 Mezi nimi jsem byl i já.
  • 00:02:35 Do Československa
    v tomto roce přišlo
  • 00:02:38 za velmi strastiplných podmínek
    asi čtyři tisíce dětí.
  • 00:02:56 Mně bylo osmnáct měsíců.
  • 00:02:59 Přijeli jsme,
    nic si nepamatuji samozřejmě.
  • 00:03:02 Všechny ty děti přijely
    bez rodičů.
  • 00:03:05 Mám to štěstí,
    že jsem našel dokument té doby.
  • 00:03:10 Je vidět,
    v jakém stavu ty děti sem přijely.
  • 00:03:15 První příchod asi osmi set
    řeckých dětí je zaznamenán
  • 00:03:20 na začátku dubna roku 1948.
  • 00:03:24 První zastávka v Mikulově.
  • 00:03:28 Tenkrát tady na ně čekaly
    české mámy,
  • 00:03:32 které se o ty děti postaraly.
  • 00:03:35 Tam dostaly první pomoc
    a pak byly rozděleny
  • 00:03:40 podle věkových kategorií a pak
    poslány do různých dětských domovů.
  • 00:03:46 První setkání bylo
    právě krásné v tom,
  • 00:03:49 že tady na ně čekalo teplé mléko,
    rohlíky, chleba, máslo.
  • 00:03:58 Velké procento z těchto dětí
    tady nemělo své rodiče.
  • 00:04:02 -Většina.
    -Takže buď zůstali v Řecku,
  • 00:04:05 nebo většinou byli
    v nějaké jiné komunistické zemi.
  • 00:04:10 Buď v Sovětském svazu,
    nebo v Polsku, nebo v Rumunsku.
  • 00:04:14 -I v Maďarsku byli také.
    -I v Maďarsku.
  • 00:04:18 Teprve od roku 1951, 1952, 1953
    začíná tzv. akce sloučení rodin,
  • 00:04:24 kdy se děti znovu scházejí
    s rodiči.
  • 00:04:28 Druhý důvod byl to, že jejich
    rodiče se tady museli adaptovat,
  • 00:04:33 museli si najít práci
    v podmínkách,
  • 00:04:37 kdy ještě neznali jazyk,
    a teprve pak od roku 1953
  • 00:04:42 začínají tyto děti přecházet
    do českých škol,
  • 00:04:47 ale pořád tady máme
    velké procento dětí,
  • 00:04:52 které žijí v podstatě
    bez rodičů.
  • 00:04:56 Většina rodičů byla ještě ve válce,
    ta občanská válka akorát končila.
  • 00:05:01 Takže si dovedete představit,
  • 00:05:03 jak to muselo být strašné
    pro ty rodiče.
  • 00:05:06 Ty děti si to ani neuvědomovaly,
    ale jak to muselo být
  • 00:05:09 strašné pro rodiče,
    když nevěděli,
  • 00:05:11 kde ty děti jsou,
    neměli vůbec žádnou informaci.
  • 00:05:14 Musím říci, že převážná většina
    vychvaluje ten život tam,
  • 00:05:19 ale na druhou stranu musíme říci,
    že život v tak velkém kolektivu
  • 00:05:25 zanechal jisté stopy,
    že nikdo nemůže vynahradit
  • 00:05:30 přítomnost matky a otce
    a žádný dětský domov nemůže
  • 00:05:35 vytvořit atmosféru
    fungující rodiny.
  • 00:05:57 Dospělí emigranti přicházejí
    teprve po skončení občanské války,
  • 00:06:03 to znamená po srpnu roku 1949.
  • 00:06:10 Celkem dětí a dospělých emigrantů
    bylo asi přes dvanáct tisíc.
  • 00:06:19 Jak se adaptovali tito lidé?
  • 00:06:21 Musím říci, že prokázali
    velkou schopnost adaptability.
  • 00:06:26 Ano.
  • 00:06:28 -Měli problémy...
    -S jazykem.
  • 00:06:31 Měli problémy přijít do styku
    a komunikovat s českým elementem,
  • 00:06:36 s majoritní společností.
    Měli problémy s jídlem.
  • 00:06:41 Řekové nebyli zvyklí na knedlíky
    a omáčky, na tento způsob života.
  • 00:06:46 Každopádně přechod z Řecka
    do Československa
  • 00:06:50 tenkrát představoval
    přechod do země,
  • 00:06:54 která byla mnohem vyspělejší
    než tehdejší Řecko.
  • 00:06:58 Když někdo přichází do země,
    která je vyspělejší,
  • 00:07:02 tak se zvyká rychleji
    a cítí se také líp.
  • 00:07:11 Tatínek byl Řek,
    máma Češka.
  • 00:07:14 Seznámili se v Brně
    na nějaké akci.
  • 00:07:18 Já o tom nic tak přesně nevím,
  • 00:07:21 protože nikdy jsem se
    takhle neptal.
  • 00:07:27 Od mládí to byla samozřejmost,
    že jsou spolu jako rodiče,
  • 00:07:32 takže jsem se na to
    nikdy nevyptával.
  • 00:07:37 Nejdřív sem přišel tatínek,
    který tady byl dřív,
  • 00:07:41 asi po občanské válce,
    maminka později,
  • 00:07:45 protože ona byla v Německu
    vychovatelka řeckých dětí.
  • 00:07:52 Přijela sem na zájezd,
    tady poznala tatínka
  • 00:07:54 a domluvili se,
    zamilovali se do sebe a vzali se.
  • 00:07:57 Otec byl uzavřený člověk,
    který jenom to nejnutnější...
  • 00:08:02 Nebyl to člověk,
    který by třeba kladl otázky.
  • 00:08:08 On byl taková uzavřenější povaha.
  • 00:08:12 On pracoval jako montér
    ocelových konstrukcí.
  • 00:08:16 Jezdil po montážích.
  • 00:08:20 Tatínek byl tady soustružník,
    pracoval v Českých loděnicích,
  • 00:08:26 kde mu nabízeli
    o hodně lepší práci,
  • 00:08:29 ale měl se zříci
    řecké příslušnosti,
  • 00:08:32 vzít si českou a měl studovat
    nějakou vysokou školu.
  • 00:08:35 Ale to on nechtěl, protože řekl,
    že se Řekem narodí a Řekem umře.
  • 00:08:38 Maminka dělala nejdřív v tiskárně
    Mír na Václavském náměstí.
  • 00:08:42 Když přijela,
    nemluvila vůbec česky.
  • 00:08:45 Jenom německy a řecky.
  • 00:08:48 Tam se vydávaly řecké noviny.
    Agonistis, tuším.
  • 00:08:52 Takže tam ona pracovala.
  • 00:08:54 -Já jsem se narodil v roce 1953.
    -Takže si babičku pamatuješ?
  • 00:08:59 Jako kluk si ji pamatuji,
    když přijela.
  • 00:09:03 -Jaká byla?
    -V černém oblečená stařenka.
  • 00:09:08 Moje dětství bylo úžasné,
    protože jsem měla bezvadné rodiče,
  • 00:09:12 kteří se o nás moc hezky starali,
  • 00:09:14 díky nimž jsme se s bráchou
    naučili řecky,
  • 00:09:17 protože na nás mluvili
    jenom řecky,
  • 00:09:20 a donutili nás tím,
    abychom řečtinu začali používat.
  • 00:09:24 Když jsme na ně mluvili česky,
    tak dělali, že nerozumí.
  • 00:09:27 Tím pádem jsme vyrůstali
    takhle pořád v řeckém prostředí
  • 00:09:32 a učili nás to,
    že Řecko je naše budoucí vlast.
  • 00:09:36 Úžasné to bylo.
  • 00:09:38 Vy jste měli už od malička
    řecké jméno.
  • 00:09:42 Řekové tady nežili.
    Jak tě oslovovali kluci?
  • 00:09:46 Když nám někdo třeba nadával,
  • 00:09:49 tak byl požraný tím,
    co jsme spáchali.
  • 00:09:53 Tam už v podstatě
    národnost nehrála roli.
  • 00:09:59 Tatínek vám někdy dal na prdel?
  • 00:10:02 Mně nikdy, bráchovi možná jednou
    za nějaký extra skutek,
  • 00:10:06 ale to už bylo hodnocené,
    že to už jinak nešlo,
  • 00:10:10 ale on tady do toho nezasahoval
    jako maminka.
  • 00:10:15 Tady nebyly řecké školy.
    Aby nás naučili trošku číst a psát,
  • 00:10:19 to naši nezvládali,
    protože byli pořád v práci,
  • 00:10:23 tak jednou týdně vždycky
    v nějaké Praze byli učitelé,
  • 00:10:27 ke kterým jsme chodili na řečtinu.
  • 00:10:30 Byl pořád v českém prostředí,
    tak uměl poměrně dobře česky.
  • 00:10:36 Když ho někdo neznal,
    tak on trošku zkracoval,
  • 00:10:39 že měl někdo pocit,
    že je třeba ze severu.
  • 00:10:43 Ale poměrně dobře.
  • 00:10:44 Já myslím,
    že ti lidé tady ho měli rádi,
  • 00:10:48 protože on byl neagresivní povaha,
    klidný, pracovitý.
  • 00:10:53 Opak mě.
  • 00:10:58 Chodili za ním kamarádi,
    uvařili kafíčko, dali panáka.
  • 00:11:02 Jak otec umřel, tak samozřejmě
    jsme to nemohli nahradit,
  • 00:11:07 tak to zmizelo.
  • 00:11:28 -To je tvůj ateliér?
    -Ano.
  • 00:11:30 -Tady řádíš?
    -Tady řádím.
  • 00:11:36 Jak na tebe působilo Řecko,
    když jsi tam poprvé přijel?
  • 00:11:40 Já nevím, jestli...
  • 00:11:43 To byl takový pocit absolutní,
    byl jsem jak omámený celou dobu.
  • 00:11:50 Myslím si,
    že kdykoliv tam pojedu
  • 00:11:53 nebo tam asi budu jezdit
    pořád častěji,
  • 00:11:57 protože mě to tam táhne,
    tak si myslím,
  • 00:12:00 že ten pocit bude
    čím dál silnější,
  • 00:12:03 protože tam mě to úplně
    nechá opájet.
  • 00:12:09 Co tě překvapilo v Řecku,
    když jsi tam přijel?
  • 00:12:12 Co bylo to, co třeba naráz bylo
    jiné, než cokoliv jsi znal?
  • 00:12:17 -Že spali v poledne.
    -Že spali v poledne.
  • 00:12:21 Takže jsme pili kořalku, řvali jsme
    a oni po nás hodili květináč.
  • 00:12:42 Je pravda,
  • 00:12:44 že oni se nikdy neasimilovali
    s českou majoritní společností.
  • 00:12:50 Podle mě v tom velkou roli
    hrála skutečnost,
  • 00:12:55 že tady žili
    s pocitem dočasnosti,
  • 00:12:59 že je sem přivedly
    válečné události,
  • 00:13:03 nebyla to jejich volba.
  • 00:13:05 Byli vděčni za to, jakým způsobem
    je přivítala česká společnost,
  • 00:13:10 ale vždycky doufali v to,
    že za několik let
  • 00:13:15 se situace v Řecku stabilizuje,
    normalizuje
  • 00:13:20 a že se budou moci vrátit
    do své rodné země.
  • 00:13:25 Vždycky když se scházely
    řecké rodiny,
  • 00:13:28 protože jsme se různě navštěvovali,
    každý týden jsme byli
  • 00:13:32 u někoho jiného,
    takže děti se znaly,
  • 00:13:34 to byl vždycky přípitek:
    Příští rok v Řecku.
  • 00:13:37 Nejčastější přání,
    které vyjadřovali řečtí emigranti,
  • 00:13:42 kdykoliv se setkávali tady,
    bylo...(ŘECKY)
  • 00:13:46 To znamená příští rok v Řecku.
  • 00:13:48 Tatínek měl touhu,
    aby se oba vrátili do Řecka,
  • 00:13:55 takže maminka měla tu sílu,
    že ho odvezla
  • 00:13:58 a pochovala v Řecku
    s velikými problémy.
  • 00:14:01 Řekové mají ve svých genech
    tu nostalgii k návratu domů
  • 00:14:06 již od doby Homéra až podnes.
    Také to souvisí s tím,
  • 00:14:11 že vždycky Řekové měli
    všude velkou diasporu,
  • 00:14:16 ale tady je také velký rozdíl
    mezi klasickou řeckou diasporou,
  • 00:14:21 která žije v Americe, v Austrálii,
    v Kanadě, v Německu,
  • 00:14:26 a s emigrací, která byla usazena
    v bývalých komunistických zemích.
  • 00:14:32 Emigranti neodešli
    na základě své volby
  • 00:14:37 a vždycky žili s tím,
  • 00:14:41 že jeden den se jim podaří
    vrátit zpátky do Řecka.
  • 00:14:46 Tuto touhu také předali
    svým dětem.
  • 00:14:50 To si myslím,
    že bylo komplikovanější.
  • 00:14:55 Oni se sice dokázali přizpůsobit
    místním podmínkám,
  • 00:15:00 ale pořád žili tady
    s pocitem dočasnosti,
  • 00:15:05 že jednoho dne se jim
    a také jejich dětem,
  • 00:15:10 které se narodily tady,
    vyrostly spolu
  • 00:15:13 s jejich českými vrstevníky,
    podaří vrátit do Řecka,
  • 00:15:17 ale to Řecko, o kterém snili,
    zakonzervovali tak,
  • 00:15:22 jak oni to opustili
    v padesátých letech.
  • 00:15:27 Když se jim to podařilo
    konečně se vrátit zpátky...
  • 00:15:31 -Tak našli úplně jiné Řecko.
    -Přesně tak.
  • 00:15:34 -Nejhorší to bylo pak...
    -Pro tu druhou generaci.
  • 00:15:39 Druhou a třetí generaci,
    protože přišli do neznámé země.
  • 00:15:47 Jasně. A hlavně to byl sen,
    to všechno,
  • 00:15:49 co my jsme si vytvářeli
    jako má generace, byl sen,
  • 00:15:54 ale nemělo to nic společného
    se současností v Řecku,
  • 00:15:57 protože Řecko se v průběhu 30 let
    také vyvíjelo jako každý jiný stát.
  • 00:16:09 Dneska Asociace řeckých obcí,
    a musím říci,
  • 00:16:13 že v celé České republice je
    přes deset řeckých obcí,
  • 00:16:18 které spojuje aspoň
    podle posledního sčítání
  • 00:16:23 kolem tří tisíc Řeků,
    dělá různé akce,
  • 00:16:28 aby tady bylo zachováno
    povědomí řeckého původu
  • 00:16:33 nejenom u lidí první generace,
    ale i u jejich potomků.
  • 00:16:51 Snaží se tady jejich děti
    naučit se řečtinu.
  • 00:16:54 Chodí tam i malinké děti,
    ale i dospělí.
  • 00:16:58 Já tam také chodím kvůli gramatice,
    abych měla větší sepětí s Řeckem.
  • 00:17:07 Jasně. Jako vztah.
  • 00:17:08 Vztah, to udržovat,
    protože se tam potkáváme.
  • 00:17:26 Řecky.
  • 00:17:27 Můj syn byl vychován oboje,
    protože ho hlídaly obě babičky.
  • 00:17:31 S manželem jsme se domluvili,
    že babička česká
  • 00:17:35 na něj bude mluvit česky,
    babička řecká řecky,
  • 00:17:39 protože babička řecká
    nemluvila dobře česky,
  • 00:17:43 tak aby nemluvil špatně česky,
    tak mluvil řecky,
  • 00:17:46 takže on byl vychováván obojí,
    naučil se řecky,
  • 00:17:50 už od malička mluvil
    a v podstatě si pak mohl
  • 00:17:54 vybrat tu cestu, jak chce,
    ale říkal,
  • 00:17:56 že se cítí jak Řek,
    tak Čech.
  • 00:18:02 Někdo vyvíjí různé aktivity
    tady v tom a mají různé kroužky.
  • 00:18:08 Já jsem ani do českého,
    ani do řeckého kroužku nechodil.
  • 00:18:15 Spolu si zazpíváme.
  • 00:18:26 Když sem přišel,
    tak tady bylo nějaké políčko.
  • 00:18:30 První, co bylo,
    zasadil melouny.
  • 00:18:34 Výsledek je asi jasný.
  • 00:18:37 Řek zasadí v lednu tady melouny.
    Takže ustoupil té přírodě.
  • 00:18:42 -Jasně a přešel na okurky.
    -Přešel na okurky a na brambory.
  • 00:18:51 Zůstala jsem tady
    kvůli svému povolání.
  • 00:18:54 Vystudovala jsem
    státní konzervatoř, obor balet.
  • 00:18:58 Tady divadlo bylo
    na vyšší úrovni než v Řecku.
  • 00:19:02 Tady byly větší možnosti.
    Tady jsem si opravdu
  • 00:19:05 zatancovala úžasně,
    ale v Řecku to tak nebylo.
  • 00:19:07 V Národním divadle jsem byla
    dvaadvacet let,
  • 00:19:10 od té doby,
    co jsem skončila školu.
  • 00:19:12 -Rovnou ze školy jsi šla...
    -Rovnou ze školy.
  • 00:19:14 Dělala jsem jediný konkurz sem,
    vzali mě,
  • 00:19:17 takže jsem tady zůstala
    a byla jsem tomu věrná.
  • 00:19:20 Ta druhá generace žila
    v takové schizofrenii.
  • 00:19:25 Tady pro Čechy,
    když se tady narodili, byli Řekové.
  • 00:19:33 A tam byli Češi.
  • 00:19:35 Musím říci,
    že z historického hlediska
  • 00:19:38 Řekové představovali
    největší skupinu cizinců,
  • 00:19:42 která žila
    v socialistickém Československu.
  • 00:19:47 Když se jim podařilo vrátit
    zpátky do Řecka,
  • 00:19:50 tak pro Řeky to byli Češi.
  • 00:19:52 Jasně,
    já když jsem přijel do Řecka
  • 00:19:54 a začal jsem pracovat v televizi,
    tak mě nenazývali
  • 00:19:58 Georgem Agathonikiadisem,
    ale říkali:
  • 00:20:01 To je ten český režisér.
    Tak já jsem říkal, tak počkejte,
  • 00:20:04 já jsem byl v Česku
    a tam jsem byl Řek
  • 00:20:06 a přijel jsem sem
    a jsem tady Čech?
  • 00:20:08 Já také nevím,
    kde mám domov,
  • 00:20:10 jestli jsem tady doma
    nebo v Řecku doma.
  • 00:20:12 -Jsem taková rozpolcená osobnost.
    -To jsme všichni.
  • 00:20:15 Hodně to na nás zanechalo.
  • 00:20:17 Proč sis nevzala Řeka
    jako třeba mě, a vzala sis Čecha?
  • 00:20:21 Vím dobře,
    že rodiče Řekové nechtěli,
  • 00:20:24 aby si naše holky braly Čechy.
  • 00:20:26 Nechtěli.
    Bohužel vždycky to bylo tak dané,
  • 00:20:29 že oni nám vtloukali do hlavy,
    že jsme Řekové,
  • 00:20:33 že se vrátíme do Řecka
    a že si musíme vzít Řeky.
  • 00:20:36 Myslím si, že u každého rodiče
    přijmout někoho,
  • 00:20:40 kdo pochází z úplně jiného
    kulturního okruhu,
  • 00:20:44 vyvolává jisté obavy,
    ale když viděli,
  • 00:20:48 že jsem s mojí ženou šťastný,
    tak ji akceptovali
  • 00:20:52 a akceptovali moje rozhodnutí
    a myslím si,
  • 00:20:55 že pro ni vytvořili
    velmi dobré podmínky.
  • 00:20:58 Na Karlově univerzitě působím
    na plný úvazek tři roky.
  • 00:21:04 Vedu obor novořečtina.
  • 00:21:08 Teď se snažíme odchovat
    první absolventy.
  • 00:21:13 Přijel jsem do Československa
    v roce 1983.
  • 00:21:17 Dali v Řecku příležitost
    několika desítkám studentů,
  • 00:21:21 aby vystudovali
    ve zdejších podmínkách.
  • 00:21:25 Já jsem studoval tady žurnalistiku.
  • 00:21:28 V době, kdy jsem složil
    poslední zkoušku,
  • 00:21:31 ještě mi zbývaly státnice,
    jsem se seznámil
  • 00:21:35 v jedné tramvajové zastávce
    v mojí manželkou.
  • 00:21:39 I když to nebylo
    jednoduché rozhodnutí,
  • 00:21:44 rozhodli jsme se,
    že ona mě bude následovat
  • 00:21:48 a pokusíme se spolu začít
    v Aténách.
  • 00:21:52 Odstěhovali jsme se do Řecka
    v roce 1989.
  • 00:21:57 Za šest měsíců tady propukla
    sametová revoluce.
  • 00:22:01 Změnil se režim.
  • 00:22:05 Na druhou stranu jsme měli
    pak příležitost
  • 00:22:08 sem cestovat bez všech
    byrokratických záležitostí,
  • 00:22:12 bez víz, bez papírování.
  • 00:22:15 Moje dcera Marie se narodila
    v Řecku v roce 1990
  • 00:22:21 a můj syn, který má stejné jméno
    jako já, Konstantinos,
  • 00:22:26 se narodil v Praze v Podolí
    v roce 1994,
  • 00:22:31 takže náš řecký experiment
    trval asi pět let.
  • 00:22:39 Hlavní důvody byly pracovní,
    že jste se vrátili zpátky do Prahy?
  • 00:22:44 Moje žena vystudovala
    stejnou školu jako já a myslím si,
  • 00:22:49 že tam by nebyly
    téměř žádné perspektivy,
  • 00:22:52 aby si našla práci
    ve svém oboru.
  • 00:22:55 Myslím si, že těžko by si našla
    práci i v jiném oboru.
  • 00:22:59 Atény jsou velmi těžké město
    pro nově příchozí.
  • 00:23:04 Na druhou stranu se tam uživit
    z jednoho platu nešlo.
  • 00:23:08 Pro nás to bylo těžké rozhodnutí,
    ale nakonec jsme se
  • 00:23:12 přiklonili k tomu,
    že se vrátíme do Čech, do Prahy.
  • 00:23:17 To jsme učinili
    v létě roku 1994.
  • 00:23:24 Obě děti mluví řecky.
  • 00:23:27 Nemluví tak plynně, tak dobře,
    jako mluví česky.
  • 00:23:32 S dědečkem a s babičkou
    se domluví?
  • 00:23:35 S babičkou a s dětmi mé sestry
    se dokáží domluvit.
  • 00:23:39 Mohlo by to být lepší
    s úrovní jazyka.
  • 00:23:42 Říkám to jako učitel,
    který se snaží tady učit studenty,
  • 00:23:47 aby dobře mluvili řecky,
    ale říkám si,
  • 00:23:52 že jsem spokojen, že dokážu hovořit
    a dokážu plynně komunikovat.
  • 00:23:58 Myslíš si,
    že Řekové ovlivnili Čechy?
  • 00:24:00 V těch oblastech,
    kde žili řečtí emigranti,
  • 00:24:05 věřím, že každopádně nějaký vliv
    předali.
  • 00:24:10 Pevně věřím, že právě přítomnost
    tolika tisíc Řeků
  • 00:24:15 na těch třicet čtyřicet let
    vytvořila pevné pouto,
  • 00:24:20 které spojuje Českou republiku
    a Řeckou republiku.
  • 00:24:28 Myslím si,
    že přítomnost řeckých emigrantů,
  • 00:24:33 která pokračuje dodnes přítomností
    v řecké menšině,
  • 00:24:38 ten status Řekům tady byl přiznán
    v 90. letech,
  • 00:24:43 spolu s existencí novořečtiny
  • 00:24:46 nebo Ústavu řeckých
    a latinských studií
  • 00:24:50 představují dvě nejpevnější pouta,
    která spojují Česko a Řecko.
  • 00:25:50 Skryté titulky: Věra Kotlínová
    Česká televize, 2013

Související