iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
23. 10. 2012
22:00 na ČT2

1 2 3 4 5

33 hlasů
32544
zhlédnutí

Mauthausen - tajné popravy Čechů

24. října 1942 se završila odveta za atentát na Heydricha.

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Mauthausen - tajné popravy Čechů

  • 00:00:04 Naše skupina vlastně byli
    vídeňští Češi
  • 00:00:09 a byli jsme zatčeni v roce 1941,
    hned dvacet druhý den zastřelili,
  • 00:00:16 a my ostatní jsme měli samovazby
    až do října 1942.
  • 00:00:22 A to nás potom hodili
    na jednu celu,
  • 00:00:24 Elizabeth promenáda se to jmenuje,
    ta věznice,
  • 00:00:28 a odtamtud nás hned dva dny nato
    odvezli na nádraží
  • 00:00:32 a docela normálním civilním vlakem
    nás tedy vezli do toho Mauthausenu.
  • 00:00:40 Cesta byla, řekl bych,
    velice příjemná,
  • 00:00:43 protože jsme se mohli bavit,
  • 00:00:46 po takové době,
    co jsme byli v samovazbě,
  • 00:00:49 tak to bylo pro nás mladý kluky
    samozřejmě strašný,
  • 00:00:55 a byli tam policajti
    docela normální, ne gestapo.
  • 00:01:00 A když jsme potom přejeli most
    přes Dunaj,
  • 00:01:02 my jsme nevěděli, kam jedem,
  • 00:01:04 jak jsme přejeli most přes Dunaj,
    tak najednou ztichli
  • 00:01:10 a přijeli jsme na nádraží,
  • 00:01:13 a abych řekl pravdu,
    z toho si strašně málo pamatuju,
  • 00:01:16 poněvadž to byla taková rychlost
    ohromná,
  • 00:01:20 ty zmizli a my jsme byli venku.
  • 00:01:24 Esesáci a psi a všecko možný
    do toho,
  • 00:01:29 a teď nás seřadili a hnali nás
    tam tou cestou
  • 00:01:33 a najednou se před náma ukázal
    ten hrad takovej, ty zdi.
  • 00:02:02 Koncentrační tábor Mauthausen
  • 00:02:05 byl prvním táborem mimo území
    Třetí říše
  • 00:02:10 a byl založen v podstatě hned
    po Anschlussu Rakouska v roce 1938.
  • 00:02:17 První rok sloužil jako koncentrační
    tábor
  • 00:02:19 pro trestance a vrahy z povolání,
    jak říkali Němci.
  • 00:02:26 Tábor byl vlastně založen
    jako výrobní podnik.
  • 00:02:28 Byl vybrán v místech,
    kde byly takzvané vídeňské lomy
  • 00:02:31 a začal se produkovat kámen
    na přestavbu Lince a Vídně,
  • 00:02:36 na ukázková nacistická města
    podle architekta Speera.
  • 00:02:48 Koncentrační tábor Mauthausen
    patřil do kategorie III,
  • 00:02:53 to znamená ten nejkrutější,
    čistě vyhlazovací.
  • 00:02:55 Jak prohlásil Heydrich
    při jeho založení:
  • 00:02:58 "Tento tábor je pro nenapravitelné
    kriminální a politické zločince."
  • 00:03:04 Byl to Heydrich, kdo určil
    koncentrační tábor Mauthausen
  • 00:03:07 jako místo tajných poprav Čechů.
  • 00:03:21 Tady v Mauthausenu jsem poprvé,
  • 00:03:24 poněvadž nějak jsem neměl odvahu
    sem jít,
  • 00:03:30 proto, poněvadž jsem věděl,
  • 00:03:32 co nacisti dokázali
    s našimi lidmi dělat.
  • 00:03:43 Právě tady zahynulo
    i z naší jednoty
  • 00:03:47 několik mých spolupracovníků.
  • 00:03:51 Byl to náčelník Augustin Rebec,
  • 00:03:56 potom okrskový náčelník
    Ferdinand Černický
  • 00:04:02 a Václav Mareček,
    který byl legionářem.
  • 00:04:09 Bohužel tihle tři s rodinami
    zahynuli tady toho 24.10.1942.
  • 00:04:25 První čeští vězni přišli
    už v roce 1939,
  • 00:04:30 jednak to byli vězni odborníci,
  • 00:04:33 řemeslníci, vybraní z různých
    věznic,
  • 00:04:36 a byli to také třeba rukojmí z akce
    Smudek, především z Kladenska,
  • 00:04:43 kteří putovali do Mauthausenu.
  • 00:04:45 Od jednoho z nich jsem měl
    právě svědectví o tom,
  • 00:04:49 jak při příchodu museli poté,
  • 00:04:53 co prošli hlavní branou,
    která byla tehdy ve výstavbě,
  • 00:04:57 tak museli ulehnout na zem
    do bláta, museli vytvořit chodník
  • 00:05:02 a dozorci se po nich rozbíhali
    v těch kovaných botách
  • 00:05:08 a byl to prostě ten první
    strašný, úděsný zážitek,
  • 00:05:12 který ti čeští vězni měli.
  • 00:05:17 Jak jsme šli, tak se zrovna
    začala dělat cesta dolů,
  • 00:05:24 a tam válcovali.
  • 00:05:28 Betonovej válec
    a tahali ho vězňové,
  • 00:05:31 a ty byli bičovaný,
    prostě mlácený něčím.
  • 00:05:34 Na dálku jsme to viděli.
  • 00:05:36 Teď jsme prošli tím garážovým
    dvorem a po schodech nahoru,
  • 00:05:43 dovnitř a za prádelnu,
  • 00:05:47 a tam jsme se museli svlíct
    do naha.
  • 00:05:53 To všecko přišlo na hromadu
    a my jsme šli do koupelny,
  • 00:05:57 tam nás osprchovali,
  • 00:06:01 a to bylo všecko takový ráz na ráz,
    takový nový pro nás.
  • 00:06:05 To bylo komando, honem to všecko
    muselo jít rychle,
  • 00:06:07 a když se někdo nehnul moc rychle,
    tak to potom nějak prostě schytal.
  • 00:06:14 Po osprchování,
  • 00:06:15 což byla taky zvláštní procedura,
    velice drastická,
  • 00:06:19 byli vlastně rozděleni
    na dvě části.
  • 00:06:23 Ti, co měli jít přes karanténu
    a stát se normálními vězni tábora,
  • 00:06:30 no a potom ti, kteří byli určeni
    k popravě.
  • 00:06:33 Ti to ovšem nikdy nevěděli předem,
    ale jaksi vězni-mazáci, ti věděli,
  • 00:06:39 že kdo vyfasoval jenom spodky,
    tak ten jde k popravě,
  • 00:06:44 a ten, kdo vyfasoval modrobílý
    pruhovaný oblek a dřeváky,
  • 00:06:50 no tak ten šel přes karanténu
    potom do tábora.
  • 00:07:04 První bylo, že nás svlíkli do naha,
  • 00:07:09 hodili nás do vařící vody,
    aby nás umyli,
  • 00:07:15 no a mlátili nás při tom všem.
  • 00:07:20 Pak jsme stáli venku
    a zase jsme mrzli venku.
  • 00:07:26 Já jsem to vůbec nevnímal,
    jestli to přežiju, nepřežiju,
  • 00:07:29 já jsem to prostě bral
    jako skutečnost, že tam jsem,
  • 00:07:33 a že to nějak bude.
  • 00:07:40 Pak nás nahnali na osmnáctku,
    to byl blok osmnáct.
  • 00:07:43 Každý jsme vyfasovali plechovou
    misku a lžíci
  • 00:07:49 a teď jsme stáli v řadě
  • 00:07:52 a slyšeli jsme mlácení sběračkou,
  • 00:07:59 mlátil tam do toho a řval:
    "Schnell! Schnell!",
  • 00:08:05 prostě honil to, "Los! Los!"
    a todle, a pořád.
  • 00:08:12 A teď jsme se přiblížili k němu
    a on najednou povídá:
  • 00:08:15 "Kluci, nebojte se,
    já to tak musím."
  • 00:08:19 A to bylo takový první pohlazení.
    To byl Honza Pštros.
  • 00:08:27 On tam dělal takovýho Stubendiensta
    a tohle tam řídil.
  • 00:08:31 "Já to musím takhle dělat,
    jinak bysme tady neprošli."
  • 00:08:36 Říšský vůdce SS a šéf německé
    policie Heinrich Himmler,
  • 00:08:40 specielně pro účely dozorců
    v koncentračních táborech
  • 00:08:45 vybíral lidi z řad kriminálních
    trestanců
  • 00:08:50 různých pochybných existencí,
  • 00:08:53 lidi, kteří se zde potom na vězních
    mohli všemi způsoby vyřádit.
  • 00:08:58 Oni sami se cítili nadlidmi,
  • 00:09:00 dokonce od Himmlera měli propůjčeny
    hodnosti SS.
  • 00:09:10 No tak asi na prvním místě
    bych se zmínil
  • 00:09:12 o Georgi Bachmayerovi,
    SS-Hauptsturmführer,
  • 00:09:18 ovšem žádný frontový voják
    to nebyl.
  • 00:09:21 Sice má zde stužku válečného
    záslužného kříže II. třídy
  • 00:09:26 a dokonce i válečného záslužného
    kříže s meči,
  • 00:09:30 nicméně jsou to spíš vyznamenání
    za "zásluhy v Mauthausenu",
  • 00:09:36 kdy bojoval s vězni,
    kteří se nemohli bránit.
  • 00:09:44 První den ráno jsme se probudili
    a slyšeli jsme prostě jako když,
  • 00:09:50 já nevím, takový blbý přirovnání,
  • 00:09:53 jako kokosový ořechy když padaj
    na dlažbu někam.
  • 00:09:57 Tak jsme koukli a oni tam vedle
    na devatenáctce a dvacítce,
  • 00:10:02 to byly v té době nemocniční bloky,
    tam vyhazovali mrtvý z okna.
  • 00:10:09 A jak to padlo na to,
    tak to tak křáplo.
  • 00:10:11 Samozřejmě pro nás to byl
    takový šok,
  • 00:10:15 já nevím, dneska se říká šok,
    že jo,
  • 00:10:17 prostě jsme se z toho vylekali
    hrozně,
  • 00:10:20 copak jsme v životě viděli mrtvoly
    nebo něco takovýho?
  • 00:10:23 My jsme neviděli.
  • 00:10:25 No a za chvíli přijel potom vozejk
    a odvážel to pryč.
  • 00:10:28 A pro nás to bylo opravdu šokující,
    musím říct.
  • 00:10:33 A zase na druhé straně musím říct,
    že za tejden jsme si na to zvykli.
  • 00:10:48 Mauthausenem prošlo asi něco
    přes 7 tisíc Čechů,
  • 00:10:56 z toho přes 4 tisíce tam přišlo
    o život.
  • 00:11:03 Nejznámějším Čechem popraveným
    v Mauthausenu
  • 00:11:06 byl bezesporu Karel Hašler,
  • 00:11:09 jenž neunikl pozornosti
    Sicherheitsdienstu
  • 00:11:11 a agentů gestapa.
    Tam všude, kde on se objevil
  • 00:11:14 a byl ochoten třeba zazpívat
    Ta naše písnička česká,
  • 00:11:19 tak to byla hotová manifestace,
    kde byli lidé dojati.
  • 00:11:23 Byl již v době natáčení filmu
    Městečko na dlani poprvé zatčen,
  • 00:11:29 avšak na přímluvu producenta
    Miloše Havla
  • 00:11:32 byl na čas zase propuštěn.
  • 00:11:36 Avšak v září byl definitivně zatčen
  • 00:11:39 a 22. prosince 1941 v 8 hodin ráno
    zemřel na následky trýznění.
  • 00:11:50 Mezi tisíci československých obětí
    koncentračního tábora Mauthausen
  • 00:11:57 se nachází také sedm
    vysokoškolských pedagogů
  • 00:12:00 brněnské Masarykovy univerzity,
  • 00:12:02 kteří nezávisle na sobě působili
    v odbojových strukturách,
  • 00:12:06 ať už Obrana národa
    nebo takzvaná Moravská pětka,
  • 00:12:11 a zřejmě nejznámější z nich,
  • 00:12:13 podle kterého je také pojmenována
    ulice, kde bydlel,
  • 00:12:18 je profesor doktor Josef Tvrdý,
    který byl profesorem filozofie
  • 00:12:25 na Masarykově univerzitě
    na filozofické fakultě.
  • 00:12:29 Zatčen byl v prosinci 1941
  • 00:12:32 a již 13. března 1942
    v Mauthausenu umírá.
  • 00:12:39 Dalším byl profesor doktor práv
    Jan Vážný,
  • 00:12:44 ten byl děkanem právnické fakulty
    ve 30. letech,
  • 00:12:49 byl to jinak profesor
    římského práva.
  • 00:12:51 Ten zahynul v Mauthausenu
    v dubnu 1942.
  • 00:12:55 A třetí profesor z filozofické
    fakulty,
  • 00:12:59 profesor doktor Stanislav Sahánek,
  • 00:13:02 mimochodem první osobnost
    tady v Čechách,
  • 00:13:05 která se věnovala německy píšící
    literatuře tady na Moravě,
  • 00:13:09 byl to germanista.
  • 00:13:11 A ten tedy zahynul v Mauthausenu
    v únoru 1942.
  • 00:13:17 Zbývající čtyři vysokoškolští
    pedagogové
  • 00:13:19 mají v kolonce úmrtí
    jednotné datum, 7. květen 1942.
  • 00:13:26 Byla to vlastně ona první hromadná
    velká poprava vězňů tady z Moravy.
  • 00:13:34 Byli to vlastně oběti stanného
    soudu, celkem 72 osob,
  • 00:13:40 a z nich čtyři byli také profesoři
    Masarykovy univerzity:
  • 00:13:46 Antonín Šimek, děkan Přírodovědecké
    fakulty z 20. a 30. let,
  • 00:13:54 profesor lékař Karel Hora,
    přednosta Anatomického ústavu
  • 00:13:58 lékařské fakulty Masarykovy
    univerzity,
  • 00:14:03 další lékař profesor Jan Florian,
  • 00:14:09 a konečně profesor František
    Koláček,
  • 00:14:11 zakladatel Zeměpisného ústavu
  • 00:14:13 Přírodovědecké fakulty Masarykovy
    univerzity,
  • 00:14:16 jinak také profesor geografie.
  • 00:14:23 Samozřejmě každej měl svoje číslo,
  • 00:14:25 k tomu číslu samozřejmě bylo
    označení, jakej je to vězeň.
  • 00:14:29 To znamená, když to byl Španěl,
    tak měl modrej trojúhelník,
  • 00:14:35 na něm napsáno S.
  • 00:14:37 Politickej vězeň měl červenej
    trojúhelník
  • 00:14:41 a na něm měl napsáno
    počáteční písmeno svojí země,
  • 00:14:48 tak když to byl Čech,
    tak tam bylo téčko.
  • 00:14:52 Pak byli fialoví,
    to byli vyznavači bible.
  • 00:14:57 Růžoví, to byli homosexuálové.
  • 00:15:00 No a zelení, to byli zločinci
    z povolání.
  • 00:15:16 V tomto lomu těžili vězňové
    granitovou žulu
  • 00:15:21 a právě v tomto lomu
    se odehrávalo to,
  • 00:15:23 čemu Heydrich říkal
    Vernichtung durch die Arbeit,
  • 00:15:27 to znamená, vyhubení prací.
  • 00:15:30 Ty dávky potravin, to zacházení,
    to soustavné bití, ten hlad a žízeň
  • 00:15:34 vedly k tomu, že po několika
    týdnech
  • 00:15:38 zde zpravidla vězňové umírali.
  • 00:15:48 Jsme na mauthausenských schodech,
    186 pověstných schodů.
  • 00:15:53 Vězňové na zádech vynášeli
    čtyřicetikilogramové kameny.
  • 00:15:57 Tu váhu údajně stanovil
    sám Heinrich Himmler.
  • 00:16:02 Jeden z mnoha způsobů,
  • 00:16:04 jakým němečtí příslušníci SS
    a němečtí kriminální kápové
  • 00:16:07 vraždili mauthausenské vězně,
    bylo svrhávání se skály.
  • 00:16:13 Jedná se o takzvanou
    Skálu parašutistů,
  • 00:16:15 která samozřejmě se skutečnými
    parašutisty nemá nic společného,
  • 00:16:19 ale příslušníci SS z této skály
    svrhávali stovky vězňů
  • 00:16:24 a tímto způsobem je vraždili.
  • 00:16:28 Tenkrát nás bylo jedenáct set,
  • 00:16:30 a vždycky ráno z tý skály
    někdo musel skočit dolů.
  • 00:16:36 Šli za ním a mlátili do něj
    kamenem, až spadnul dolů.
  • 00:16:40 Tam byla podlaha - kámen, že jo,
    a tam...
  • 00:16:44 Přímo na ty schody byli posíláni
    i někteří frekventanti mladých SS,
  • 00:16:52 kteří se tady měli zbavit
    posledních prvků lidskosti
  • 00:16:58 a skutečně nestačilo toho vězně
    jenom zastřelit,
  • 00:17:03 ale s oblibou je stříleli
    do břicha, aby prostě trpěli.
  • 00:17:10 Když jsme tam přišli, v té době
    ještě bylo hodně kápů kriminálních,
  • 00:17:15 tedy kriminální vězňové
    se zelenejma vinglama.
  • 00:17:20 Oni vlastně ovládali tábor
    i ten lágr Älteste,
  • 00:17:24 prostě všecky funkce měli oni.
  • 00:17:28 Tam byl nějakej Unek,
    to byl blokáč na sedmičce,
  • 00:17:31 to byl Vídeňák,
  • 00:17:32 vopičák, hroznej chlap,
    hroznej vrah.
  • 00:17:35 Ten dokázal, ráno mu dali
    na starost komando do kamenolomu,
  • 00:17:44 aby ho zlikvidoval,
  • 00:17:45 a on večer přišel a hlásil:
    "Komando zlikvidovaný!"
  • 00:17:55 Jeden z vedoucích mauthausenských
    lékařů, doktor Eduard Krebsbach,
  • 00:18:01 přišel na takový smrtící vynález,
    zabíjet vězně injekcí.
  • 00:18:09 Tímto způsobem usmrtil denně
    několik nemocných vězňů,
  • 00:18:14 ale i třeba zdravých, podle toho,
    jak se mu zachtělo.
  • 00:18:18 Doktor Krebsbach, to byl úchylný
    člověk s pedofilními sklony
  • 00:18:25 a má skutečně na svědomí
    několik tisíc mrtvých.
  • 00:18:29 Jednou z jeho obětí je taky
    třeba Miroslav Svoboda,
  • 00:18:35 spolupracovník paraskupiny
    vycvičené v Sovětském svazu,
  • 00:18:40 československé skupiny S1,
  • 00:18:46 Miroslav Svoboda byl syn
  • 00:18:48 budoucího prezidenta
    Ludvíka Svobody.
  • 00:18:53 To jsou ti, kteří byli popraveni
    v Mauthausenu -
  • 00:18:57 Miroslav, můj bratr, Eduard
    a Jaroslav Stratilovi,
  • 00:19:00 to jsou bratři maminky,
  • 00:19:03 a Jan Doležal,
    to je zase synovec tatínkův.
  • 00:19:16 Měl jsem službu,jako čištění,
    a přiběhl Španěl.
  • 00:19:20 A já jsem se se Španělama
    velice kamarádil,
  • 00:19:22 mně byli moc sympatický.
  • 00:19:24 Ty pracovali v tom bunkru
    a přiběhl ke mně a povídá:
  • 00:19:28 "Hele, vaše kluky pouštějí."
  • 00:19:33 Tak jsem se tam šel podívat
    a oni vyšli z bunkru,
  • 00:19:36 šli dozadu, tam byla brána
    takhle dozadu,
  • 00:19:39 a šli jako kolem těch bloků.
  • 00:19:41 Já už jsem věděl, že je zle,
  • 00:19:43 poněvadž byli jenom do půlky těl
    oblečený a byla zima.
  • 00:19:47 Tak jsem letěl zpátky, a tam mezi
    sedmnáctkou a osmnáctkou byl plot,
  • 00:19:55 jenom drátěnej, elektrickej tedy,
    ale drátěnej,
  • 00:20:00 a oni tam šli kolem takhle
    k popravišti.
  • 00:20:04 Tak to bylo nějak k večeru
    před apelem,
  • 00:20:08 no a to nám je popravili tehdy.
  • 00:20:12 To byli kamarádi,
    to byli všici spolužáci a tak,
  • 00:20:18 tak to bylo velice špatný tehdy.
  • 00:20:23 Podobně jako v jiných
    koncentračních táborech
  • 00:20:25 prováděli lékaři SS
    také v Mauthausenu
  • 00:20:29 různé pseudovědecké lékařské pokusy
    na vězních.
  • 00:20:34 Například Rakušan, lékař SS
    Hermann Richter prováděl pokusy,
  • 00:20:39 kdy živým vězňům odnímal
    jednotlivé orgány
  • 00:20:44 a čekal a zkoušel, jak dlouho
    bez jednotlivých orgánů,
  • 00:20:48 nebo částí mozku vězeň může žít.
  • 00:20:51 Lékař Herbert Ferdinand Heim
  • 00:20:54 prováděl rovněž chirurgické pokusy
    na vězních.
  • 00:20:58 Samozřejmě ten chirurgický zákrok
    ten vězeň zpravidla buď nepřežil,
  • 00:21:02 a pokud náhodou nebyl mrtvý,
  • 00:21:04 tak mu doktor Heim píchl injekci
    benzínu do srdce
  • 00:21:08 a tím ho zavraždil.
  • 00:21:11 Doktor Heim měl taky
    takový koníček,
  • 00:21:13 že si nechával preparovat
    lidské lebky
  • 00:21:15 a ty vypreparované lidské lebky
    používal jako těžítko na stůl,
  • 00:21:19 anebo jako dárky pro svoje přátele.
  • 00:21:27 To bylo tolika povinností!
  • 00:21:30 Ráno, když se vstalo, tak například
    musel mít ustlanou postel.
  • 00:21:36 O tom se nemluví, ale to byly
    takový prkýnka,
  • 00:21:41 to si opatřili někteří vězňové,
  • 00:21:43 a to se muselo srovnat,
    to bylo absolutně přesný.
  • 00:21:47 A když to nebylo přesně udělaný
  • 00:21:49 a na těch rozflákanejch matracích
    to byla hrůza,
  • 00:21:53 ale muselo to bejt přesně udělaný
    do linky, akorát,
  • 00:21:57 a když to nebylo, tak ho to mohlo
    stát život.
  • 00:22:01 Když ztratil lžíci a nepomohl
    mu někdo, tak zemřel,
  • 00:22:05 prostě nemoh, bez lžíce se nedalo
    žít, nebo bez tý misky.
  • 00:22:09 Když jsme se tam dostali,
  • 00:22:10 tak dostane každej košili, spodky,
    kalhoty a takový sáčko jako.
  • 00:22:17 A čepici. Boty byly dřeváky,
    samozřejmě.
  • 00:22:21 Bylo zakázaný mít ponožky,
    bylo zakázaný mít šálu,
  • 00:22:24 bylo zakázaný mít svetr,
    bylo prostě všecko zakázaný.
  • 00:22:27 Všecko se nosilo, všecko bylo,
  • 00:22:29 ale byl to důvod k mlácení,
    nebo k zabití, nebo tak.
  • 00:22:34 Tam byl nějakej Trum, ten byl
    takovej, esesák tedy,
  • 00:22:41 ten byl specialista na šály.
  • 00:22:47 Ten když viděl někoho, že měl šálu,
    nebo hadr to byl, hadr kolem krku,
  • 00:22:52 a byl to Rus, především Rus,
    tak ten byl mrtvej.
  • 00:22:57 Ten ho stočil takhle a točil ho,
    až ho uškrtil.
  • 00:23:04 Za vnější zdí tábora
  • 00:23:06 konali příslušníci SS popravy
    zastřelením a oběšením.
  • 00:23:10 Zde na tom poli za mnou
    byl hliněný val,
  • 00:23:14 kde byla popravní střelnice
    a u zdi stála šibenice,
  • 00:23:18 kde Němci své oběti věšeli.
  • 00:23:21 22. září 1942 sem brněnské gestapo
    deportovalo dva parašutisty,
  • 00:23:28 nadporučíka Oldřicha Pechala
    a člena Bivouacu Jindřicha Čoubka.
  • 00:23:33 Zatímco Jindřich Čoubek
  • 00:23:35 byl zavražděn salvou osmičlenné
    popravčí čety
  • 00:23:39 za velení šéfa Mauthausenu
    Franze Ziereise,
  • 00:23:43 parašutista Oldřich Pechal
    byl oběšen.
  • 00:23:51 To je babička Pechalová,
    rozená Hložková.
  • 00:23:57 To jsou její rodiče, Hložkovi,
    a toto je můj dědeček Pechal.
  • 00:24:04 Tady už je moje maminka,
    strýc Oldřich.
  • 00:24:10 Tady je moje maminka,
    strýce Oldřicha sestra,
  • 00:24:15 s mojím tatínkem, kteří také byli
    popraveni v roce 1942.
  • 00:24:22 Zůstala jsem sama s babičkou,
  • 00:24:26 protože jsem vlastně měla
    tenkrát rok,
  • 00:24:27 když tady toto všechno se dělo,
  • 00:24:30 ale už jenom tady toto
    bylo hrdinství,
  • 00:24:34 když mu celou rodinu popravili
    před očima
  • 00:24:37 a on mlčel a nechal se bít!
  • 00:24:42 Mně bylo 10 měsíců,
  • 00:24:43 čili v podstatě všechno jsem se
    dověděl jenom zprostředkovaně,
  • 00:24:48 většinou od maminky
    a od té babičky.
  • 00:24:50 Ony měly svoji hrdost,
    že nepřidávaly nic, nenadnášely se,
  • 00:24:54 neprofitovaly z těch záležitostí,
    které se udály.
  • 00:24:58 A takhle jsme vyrůstali
    v určité hrdosti
  • 00:25:01 a v té morálce,
    která byla nastolena.
  • 00:25:04 Ani ta babička, která pozbyla
    dva syny vlastně,
  • 00:25:07 toho mýho tatínka a Jindřicha,
    oni byli nevlastní bratři,
  • 00:25:10 tak od ní jsme neslyšeli nářek
    a sténání,
  • 00:25:13 anebo že někdo ubližuje.
  • 00:25:15 Vždycky se ta rodina uměla
    se vším vyrovnat.
  • 00:25:24 Na chodbě lágrového vězení
    Mauthausenu je 36 cel,
  • 00:25:28 kde byli vězni umisťováni
    buď po jednom nebo po dvou.
  • 00:25:32 Zpravidla zde byli
    zvláštní vězňové gestapa,
  • 00:25:35 kteří čekali na popravu.
  • 00:25:38 Mezi nimi byl například člen
    paraskupiny Bivouac Libor Zapletal,
  • 00:25:43 který zde byl vězněn téměř rok,
  • 00:25:45 aby pak byl ve sklepení
    lágrového vězení
  • 00:25:49 Němci zavražděn 27. září 1944.
  • 00:25:54 Můj bratr Libor, kterému jsme doma
    říkali Borek,
  • 00:25:58 byl mimo jiné výborný tělocvikář,
  • 00:26:01 zanícený sokolský cvičenec
    od dětství.
  • 00:26:07 Šťastnou náhodou po příchodu
    do Osvětimi
  • 00:26:10 ještě týž den po vykoupání
    a ostříhání dohola
  • 00:26:14 jsem se tam setkal se svým
    druhým bratrem Lumírem.
  • 00:26:19 Samozřejmě on se ptal,
    co je s rodiči
  • 00:26:22 a co je s Borkem, a tak dál.
  • 00:26:25 No, řekl jsem mu, že rodiče tedy
    v Osvětili už zemřeli
  • 00:26:30 a že je Borek už v Kounicových
    kolejích.
  • 00:26:36 To ho překvapilo, to nevěděl,
    a překvapilo ho to nepříjemně.
  • 00:26:41 Oba jsme si tenkrát řekli,
  • 00:26:43 že s tím Borkem to asi
    dobře nedopadne,
  • 00:26:47 ale nevěděli jsme nic víc.
  • 00:26:51 Emilie a František Pecháčkovi,
  • 00:26:57 také František Pecháček.
  • 00:27:01 To je Tyršův dům,
  • 00:27:04 František Pecháček a budoucí
    parašutista Libor Zapletal.
  • 00:27:12 V tom roce 1937 oba jistě netušili,
  • 00:27:18 že jednou, i když se nesetkají přímo
    osobně, skončí v podstatě stejně.
  • 00:27:27 Skončili oba v Mauthausenu,
  • 00:27:29 Pecháček v roce 1944 v únoru,
    Libor v témže roku v září.
  • 00:27:41 Pecháček zaplatil za svoji
  • 00:27:44 odbojovou činnost v sokolské
    organizaci,
  • 00:27:48 Libor byl popravenej
    jako padákový agent,
  • 00:27:54 jak se tomu tenkrát říkalo.
  • 00:28:18 Ráno byla taková ta černá brynda,
  • 00:28:22 tak třetina litru bych řekl,
    že to byla, taková menší sběračka,
  • 00:28:25 a pokud si někdo schoval chleba,
    což bylo málokdy,
  • 00:28:27 tak to měl tedy k tomu,
    jinak nebylo nic, jenom tohleto.
  • 00:28:31 No, v poledne potom byla tak osm,
    devět měsíců vařená žlutá řepa,
  • 00:28:42 maso tam nebylo.
  • 00:28:46 Potom tři měsíce byla zase
    polívka špenátová taková,
  • 00:28:51 to byla tráva vařená.
  • 00:28:53 Sem a tam někdy přišly brambory,
  • 00:28:56 potom jako večer na bloku 17
    byl takzvanej Sonderkost,
  • 00:29:04 zkoušeli, jestli se vězňové
    dají živit něčím jiným,
  • 00:29:09 než normálním živobytím,
    tak udělali takový dřevěný buřty.
  • 00:29:15 Krásně to vypadalo,
    krásně to vonělo
  • 00:29:18 a na štubě B je živili tímhle
    buřtem, tím salámem z pilin.
  • 00:29:27 To byly presované piliny.
  • 00:29:30 A na tom druhým bylo
    normální jídlo
  • 00:29:32 a to zkoušeli potom,
    kdo to lepší vydrží.
  • 00:29:36 A samozřejmě, když jsme to viděli,
  • 00:29:39 tak jsme byli celý žhavý
    do toho salámu,
  • 00:29:41 tak samozřejmě taky jsem ho
    vyšmelil nějakej.
  • 00:29:45 To se nedalo, to byly jenom piliny,
    presovaný piliny to byly.
  • 00:30:03 Když jsem dostal za úkol v komandu
    uklízet ubikace SS,
  • 00:30:17 tak já jsem uklízel a najednou
    jsem se ocitl před zrcadlem.
  • 00:30:26 Koukl jsem na sebe a první moje
    reakce byla:
  • 00:30:30 "Kdo to stojí za mnou?
    Koho to vidím?"
  • 00:30:32 Otáčím se, za mnou nikdo,
  • 00:30:34 tak jsem hejbal rukama,
    jestli jsem to já.
  • 00:30:36 Já sám sebe jsem na podzim
    v roce 1942 už nepoznal.
  • 00:30:44 Krzák Severin, Šilar Bedřich,
  • 00:30:48 Albrecht Stanislav, Valterová
    Marie, Strnadová Marie.
  • 00:30:56 Hrozný je třeba to,
    když sem jedeme nahoru
  • 00:30:58 a já si představuju, jakým
    způsobem, neoblečení,
  • 00:31:02 v zimě, když je sem přivedli,
  • 00:31:05 že to muselo bejt něco strašnýho
    a nechali je tady tu noc stát.
  • 00:31:11 Myslím si, že díky Bohu,
    že to tak rychle skončilo,
  • 00:31:14 že je nedali na cely,
    a že je ještě netejrali,
  • 00:31:16 když věděli stejně,
    že je popraví.
  • 00:31:19 Těch 294 československých
    vlastenců,
  • 00:31:22 které Němci povraždili
    24. října 1942, 26. ledna 1943
  • 00:31:27 a potom 3. února 1944,
  • 00:31:31 tak ti patřili k mravní
    a duchovní elitě českého národa.
  • 00:31:35 To nebyly oběti, to byli aktivní
    účastníci odboje,
  • 00:31:38 kteří vědomě šli do rizik
  • 00:31:41 a pak také za svoji účast v odboji
    zaplatili životem.
  • 00:31:46 Po vykoupání byli nahnáni sem,
    k této dlouhé zdi,
  • 00:31:50 která ještě teda nebyla
    úplně dokončena,
  • 00:31:52 protože v té době jiní čeští vězni
    na ní pracovali,
  • 00:31:56 proto se jí zčásti taky říká
    Česká zeď.
  • 00:32:00 Němci po jejich deportaci
    do Mauthausenu
  • 00:32:03 s nimi sehráli ještě
    takovou komedii,
  • 00:32:06 kdy je vlastně chtěli ubezpečovat
    o tom, že jdou na práci
  • 00:32:08 a nikoliv na popravu.
  • 00:32:10 Když sem přijeli,
    tak přišel mezi ně
  • 00:32:13 sám velitel Mauthausenu
    Franz Ziereis,
  • 00:32:17 a žoviálně s nimi rozprávěl.
  • 00:32:19 Ptal se jich, jak se jmenují
    a jakých jsou profesí,
  • 00:32:22 čím jsou vyučeni,
    jak jsou kvalifikovaní.
  • 00:32:25 Právě tímto je chtěl zřejmě
    chlácholit a uklidňovat,
  • 00:32:28 aby věřili, že nejdou na popravu.
  • 00:32:33 Popravy začaly v půl deváté ráno,
    v 8:30.
  • 00:32:38 První šla na řadu
    doktorka Frantová.
  • 00:32:42 Vůbec ženy byly popravovány
    jako první.
  • 00:32:44 Na doktorku Frantovou se obrátil
  • 00:32:47 její spolupracovník a kamarád
    lékař Sobek,
  • 00:32:52 a požádal ji, aby přišla ošetřit
  • 00:32:54 poraněné oko parašutisty
    Jana Kubiše.
  • 00:32:57 Je velmi pravděpodobné,
  • 00:32:59 že doktorka Frantová navštívila
    a ošetřila parašutistu Kubiše
  • 00:33:04 v pravoslavném kostele
    svatých Cyrila a Metoděje
  • 00:33:07 v Praze v Resslově ulici.
  • 00:33:13 (zní německý šlágr)
  • 00:33:22 Vždycky po menších skupinách
    odcházeli sem, do těchto místností,
  • 00:33:28 kde byly převlíkárny, čekárny,
  • 00:33:32 a poté si je odváděli jednotliví
    příslušníci SS,
  • 00:33:38 oblečení do bílých plášťů,
  • 00:33:40 takže budili dojem, že se vlastně
    skutečně jedná
  • 00:33:43 o lékařskou prohlídku.
  • 00:33:50 Z gramofonu byly pouštěny
    německé šlágry,
  • 00:33:53 takže to mohlo tu iluzi navozovat.
  • 00:34:01 Tatínek byl učitel v Drahkově,
  • 00:34:03 takže toto je fotografie z vesnice,
    z Drahkova ze zahrady,
  • 00:34:09 kde jsem ještě s rodiči.
  • 00:34:10 To bylo v roce 1942,
  • 00:34:12 krátce předtím na jaře,
    než nás sebrali všecky tři.
  • 00:34:16 Maminku popravili ráno
    v 8 hodin 50 minut,
  • 00:34:20 tatínka v 17 hodin 26 minut
  • 00:34:23 a moje maminka byla těhotná,
    čekala miminko,
  • 00:34:28 asi tak v šestém měsíci byla,
    když ji popravili.
  • 00:34:32 Josef Hanzl, Zdenka Hanzlová,
  • 00:34:36 Jaroslav Hejcman,
    Milena Hejcmanová,
  • 00:34:41 Karel Hejhal, Kateřina Hejhalová,
    František Hejl...
  • 00:34:48 Manželé Milada a František Hejlovi
    patřili ke klíčovým postavám
  • 00:34:53 pražské sokolské odbojové
    organizace.
  • 00:34:57 My nevíme. Sestře bylo osm,
    mně bylo jedenáct,
  • 00:35:00 a o tom rodiče samozřejmě
    před náma nemluvili,
  • 00:35:03 ani si nejsme jisté, jestli maminka
    o tom všem věděla, co otec dělá.
  • 00:35:09 Maminka, protože jsme měli odjet
    na dovolenou, pakovala
  • 00:35:12 a poslala mě nakoupit.
  • 00:35:13 Já šla domů a před domem stálo
    zelený auto,
  • 00:35:16 a z toho mně trnulo
    a letěla jsem domů.
  • 00:35:20 Otevřela jsem a v bytě bylo gestapo
  • 00:35:23 a maminka stála v želízkách u stolu
    a už jsme ji nikdy neviděly.
  • 00:35:31 Alois Moravec, Miroslav Moravec,
  • 00:35:34 Vlastimil Moravec,
    Anna Moravcová...
  • 00:35:39 Mezi zavražděné v Mauthausenu
  • 00:35:40 patřili také mladí manželé
    Miroslav a Anna Moravcovi.
  • 00:35:44 Svoji profesi obchodníků
    využívali především k tomu,
  • 00:35:47 aby zásobovali parašutisty
  • 00:35:49 a ostatní odbojáře žijící v Praze
    potravinami a věcmi denní potřeby.
  • 00:35:55 V červenci nějak byl tatínek
    zatčenej
  • 00:35:57 a pro maminku přišli koncem srpna,
    údajně to bylo dost krutý.
  • 00:36:01 Já jsem po válce měla pořád
    takový hrozný sny.
  • 00:36:04 Já jsem se vzbouzela v noci,
    bála jsem se chodit spát a tak,
  • 00:36:07 tak jsem si sama zakázala,
    že na to nesmím vůbec myslet.
  • 00:36:11 Takže jsem chtěla dojít
    až tak daleko,
  • 00:36:14 že jsem žádala naše,
    aby mě nechali přejmenovat.
  • 00:36:18 A paní učitelka si mě vzala
    stranou, když se to dozvěděla,
  • 00:36:23 že chci přejít na jiné jméno,
    a říkala: "To přeci nemůžeš udělat.
  • 00:36:28 Musíme bejt hrdý na ty lidi,
    který tohle udělali!"
  • 00:36:31 a skutečně musí zůstat v nás
    ta hrdost,
  • 00:36:35 že i když je to pro tu konkrétní
    rodinu krutý,
  • 00:36:38 tak bychom si toho měli vážit,
    že se takovýhle lidi našli.
  • 00:36:45 Úředníci gestapa nemohli pochopit,
  • 00:36:47 že když nabízejí zatčeným
    příslušníkům odboje
  • 00:36:50 zachování života výměnou za to,
    že zradí,
  • 00:36:55 že čeští odbojáři raději volí smrt
    na popravišti nebo sebevraždu,
  • 00:37:00 a gestapo konstatuje,
  • 00:37:02 že Češi i za cenu obětování
    vlastních životů
  • 00:37:06 směřují ke svým zločinným cílům
    a jediné, co na ně platí,
  • 00:37:10 tak je zostřený výslech,
    což byl eufemismus pro mučení.
  • 00:37:16 Teď se nacházíme
    asi na tom nejpietnějším místě
  • 00:37:18 v areálu koncentračního tábora
    Mauthausen,
  • 00:37:22 je to takzvaná Aschenhalde,
    Popelová halda.
  • 00:37:33 Pro moji maminku...
  • 00:37:43 Toto je asi nejstrašnější místnost
    celého tábora.
  • 00:37:48 Zde se střílelo do týla,
    zde se věšelo,
  • 00:37:53 zde, v této xylolitové podlaze,
    tady na tom kanálku,
  • 00:37:58 bylo prolito nejvíce české krve.
  • 00:38:02 Postavili je před výškoměr,
  • 00:38:04 takže vězeň se mohl domnívat,
    že teď bude měřen a fotografován.
  • 00:38:08 Netušil, že vlastně výškoměr přesně
    v sobě obsahuje štěrbinu,
  • 00:38:15 kterou skrytý esesák vzadu
    s pistolí malé ráže
  • 00:38:19 jej střelí do hlavy.
  • 00:38:21 Ten výškoměr se měnil podle toho,
    jak byla oběť veliká,
  • 00:38:26 protože jak víme, zde byly stříleny
    děti od čtrnácti, patnácti let,
  • 00:38:33 jako třeba Jindřiška Nováková,
    Miroslav Pecháček, Iris Svěráková,
  • 00:38:37 až po ty nejstarší občany, jako byl
    třeba otec parašutisty Valčíka,
  • 00:38:43 který v ten den, kdy byl zde zabit,
    tak slavil osmdesátiny.
  • 00:38:52 Každej ten národ držel dohromady,
    takže Češi taky.
  • 00:38:56 Když si vzpomene člověk
    na ty kamarády,
  • 00:38:58 na ty jména těch kluků,
    co tam všichni byli,
  • 00:39:00 a na to, co se zpívalo,
    třeba Čtyři páry bílejch koní,
  • 00:39:05 to byla taková hymna tam naše,
    to se zpívalo večer,
  • 00:39:09 a oni to dokonce i potom
    tolerovali,
  • 00:39:11 a hudebníci tam byli,
    to byl Franta Šnábl,
  • 00:39:15 nebo já nevím, třeba Zdeněk Dejl,
    ten zase nosil zprávy co slyšel,
  • 00:39:22 on opravoval rádia.
  • 00:39:23 Nosil zprávy a byl všeobecně branej
  • 00:39:29 jako takovej zpravodaj,
    se může říct.
  • 00:39:33 Já myslím, že jsem snad ani neznal
    někoho, kdo by nebyl pomohl druhýmu
  • 00:39:38 a jednou za měsíc jsme mohli napsat
  • 00:39:40 a jednou za měsíc jsme mohli
    dostat balíček.
  • 00:39:44 A muselo se psát německy
  • 00:39:46 a bylo předepsáno, co se smí psát
    a co se nesmí psát,
  • 00:39:50 takže "že se mám dobře".
  • 00:40:05 Toto bylo výsostné místo velitele
    koncentračního tábora Mauthausen,
  • 00:40:10 Franze Ziereise.
  • 00:40:11 Sem, na toto místo,
    kromě něho nikdo jiný nesměl.
  • 00:40:17 Toto je jedna z inspekčních návštěv
    Heinricha Himmlera.
  • 00:40:22 Zde vidíme velitele
    Franze Ziereise,
  • 00:40:26 velitele Mauthausenu.
  • 00:40:28 Zde vycházejí pánové
    po mauthausenských schodech nahoru.
  • 00:40:35 Říká se, že jeden
    asi čtyřicetikilogramový kámen
  • 00:40:39 Himmler sám vzal a ukázal,
  • 00:40:42 že to zas není takový problém,
    ho vynést nahoru.
  • 00:40:47 Doprovod Himmlera po Appelplatzu,
    pravděpodobně poté,
  • 00:40:53 co se zúčastnili některé z poprav
    v bunkru.
  • 00:40:58 Rovněž tady Himmler, Ziereis,
  • 00:41:01 a to je E. Kaltenbrunner,
  • 00:41:03 který tvrdil v Norimberku,
  • 00:41:05 že nikdy v žádném koncentračním
    táboře nebyl.
  • 00:41:14 Ten blok byl dělanej tak pro
    dvě stě, tři sta lidí.
  • 00:41:18 Tři sta lidí, tři sta vězňů
    už bylo dost.
  • 00:41:22 A když si někdo představí,
    že na tom bloku bylo až 1200 žen,
  • 00:41:30 já nevím, jak si to dovede
    někdo představit, to bylo hrozný.
  • 00:41:35 Jak to ty ženský vydržely?
  • 00:41:38 Teď je tam nahnali do toho,
    postříkali vodou
  • 00:41:43 a teď tam stály, okolo byli
    ti táboroví holiči,
  • 00:41:47 každej seděl na nějaké
    té stoličce.
  • 00:41:51 Teď je holili, vyholili, některý
    ostříhali, některý neostříhali,
  • 00:41:56 jak se jim chtělo.
  • 00:41:58 Teď jak je hnali nahoru...
  • 00:42:00 Samozřejmě jsme museli chodit
    s těma trágama sem a tam,
  • 00:42:04 a tam byla taková babka, já jsem
    myslel, že to je babička,
  • 00:42:11 protože mně bylo tehdy přes dvacet,
    já jsem byl mladý, že jo,
  • 00:42:17 a ona byla možná pětatřicet,
    možná čtyřicet, já nevím,
  • 00:42:20 ale mně připadalo, že je babička.
    Mně připadala jak moje babička.
  • 00:42:25 Byla jenom v košili a padala.
  • 00:42:28 A teď měla po těch schodech
    jít nahoru,
  • 00:42:30 tak já jsem ji takhle vzal
    a unesl jsem ji,
  • 00:42:33 no, co budu povídat,
    ta mohla vážit 30 kilo.
  • 00:42:38 A já nevěděl, jestli je Češka
    nebo Němka, nebo co to je,
  • 00:42:41 já jsem nevěděl, a ona najednou
    povídá: "Synku, pozdravuj mi doma."
  • 00:42:48 To byla Češka, ale nevím odkaď,
    nic. Jméno nevím, nic.
  • 00:42:56 Jedna z desítek, možná stovek
    fotografií,
  • 00:43:02 které si pořídili sami esesáci
    do svého archivu, fotoarchivu,
  • 00:43:07 smrt na elektrických drátech.
  • 00:43:18 Na Appelplatzu konala SS
    velmi často
  • 00:43:21 takzvané veřejné popravy
    pro odstrašení vězňů,
  • 00:43:24 kteří tomu všichni museli
    přihlížet.
  • 00:43:27 Příkladem jedné z mnoha
    takovýchto poprav
  • 00:43:30 je poprava rakouského vězně
    Hanse Bonarewitze,
  • 00:43:33 kterému se podařilo uprchnout
    v nějaké bedně,
  • 00:43:36 která byla vyvážena z tábora.
  • 00:43:39 Byl bohužel dopaden, v té bedně
    byl dovlečen zpátky do tábora,
  • 00:43:43 několik dní ho v té bedně drželi,
  • 00:43:45 a potom za doprovodu lágrové hudby,
    kdy se hrál šlágr Škoda lásky,
  • 00:43:50 byl vezen k šibenici
  • 00:43:52 a zde byl za přihlížení všech
    mauthausenských vězňů oběšen.
  • 00:44:07 Špatný to bylo pro lidi,
    který přicházeli z jiných táborů,
  • 00:44:11 tak to potom ten hlad
    byl pořád větší.
  • 00:44:15 Potom se udělal stanovej tábor.
    Tam to bylo strašný.
  • 00:44:20 Tam nebyla podlaha,
    tam nebyly záchody, tam nebylo nic.
  • 00:44:26 To bylo v únoru 1945.
    To byl velkej transport z Osvětimi
  • 00:44:32 a bylo to úplně plný,
    ten Appelplatz byl plnej.
  • 00:44:35 Já jsem tam procházel,
  • 00:44:36 dokonce jsem tam našel kamaráda,
    nějakýho Karla Stárka,
  • 00:44:42 ten taky přišel z Osvětimi,
    tak mě samozřejmě hned odstranili,
  • 00:44:46 a přišel komandant a Ziereis
    a postavil se tam
  • 00:44:54 a říká, že jako jsou v Mauthausenu,
    že to je koncentrační tábor,
  • 00:44:59 že tady budou pracovat,
  • 00:45:01 a že všichni, kdo jako se cítí
    slabí nebo tak, že ať jdou bokem.
  • 00:45:11 Takových 180, bych řekl, že jich
    mohlo bejt, se jich přihlásilo,
  • 00:45:15 a ty potom postavili dozadu
    za prádelnu,
  • 00:45:19 tak, jak to bylo normálně zvykem.
  • 00:45:22 No, a teď tam stáli a stáli
    a stáli.
  • 00:45:25 V noci byli hasiči, táboroví
    hasiči, co byli, vězňové taky,
  • 00:45:30 a tak je postříkali.
  • 00:45:33 A to byla strašná zima tehdy
    v tom únoru 1945,
  • 00:45:37 strašná zima byla v ten den.
  • 00:45:40 Ráno tam přišel esesman Farkas
    a ten velitel hasičů,
  • 00:45:47 ty měli železný klacky a ubili je,
  • 00:45:51 ten zbytek ubili prostě
    normálně tím.
  • 00:46:00 Někdy na začátku února roku 1945,
  • 00:46:02 když bylo jasné, že nacisté
    prohrávají na všech frontách,
  • 00:46:06 ale německé represivní složky
    se přesto snažily zabít, popravit,
  • 00:46:12 zavraždit co nejvíc vlastenců
    a odbojářů,
  • 00:46:16 tehdejší šéf gestapa Max Rausch
    rozhodl,
  • 00:46:19 že se již gestapo nebude ohlížet
  • 00:46:20 na byť sebeabsurdnější
    jakousi německou justici,
  • 00:46:24 ale veškeré případy bude již
    řešit samo,
  • 00:46:29 a to formou takzvaného
    Sonderbehandlung,
  • 00:46:30 tedy popravy bez soudu.
  • 00:46:33 A v tomto směru brněnskému gestapu
    vyšel vstříc
  • 00:46:36 velitel koncentračního tábora
    Mauthausen.
  • 00:46:39 Nakonec bylo shromážděno
    něco přes 200 osob.
  • 00:46:42 Tito lidé byli vlakem 7. dubna
    odtransportováni do Mauthausenu,
  • 00:46:50 kam dojeli asi 9. dubna dopoledne,
  • 00:46:54 a již 10., tedy již příští den,
    byli všichni zplynováni,
  • 00:46:58 napřed muži, potom ženy.
  • 00:47:09 Mauthausen byl hlavní tábor
  • 00:47:11 z dalších asi více jak 40 táborů
    pobočních,
  • 00:47:15 takže Američané osvobozovali
    postupně.
  • 00:47:20 Do hlavního tábora přijela
    průzkumná hlídka již 5. května 1945
  • 00:47:28 a v podstatě oznámila jenom vězňům,
    že jsou svobodní,
  • 00:47:34 no a samozřejmě ta hlídka
    se musela opět zase stáhnout.
  • 00:47:39 Začal potom v táboře odpoledne
    takový, bych řekl,
  • 00:47:44 no takovej soud, lynčovalo se, no.
  • 00:47:49 Jeden můj Španěl, nějakej Mendez,
  • 00:47:51 koukám na to tam z okna
    a on jde támhle po Appelplatze
  • 00:47:56 a najednou zastřelil druhýho
    Španěla.
  • 00:47:58 Tak potom jsme se ptali
    a on prej ten Španěl byl zrádce
  • 00:48:03 a nějak zradil ostatní Španěly,
    tak takhle to vysvětlovali, no.
  • 00:48:11 Plno, plno novejch mrtvol,
  • 00:48:14 ale žádný esesmani, žádný esesmani,
    ani jeden!
  • 00:48:19 Pravidelné jednotky třetí americké
    armády dorazily 6. května.
  • 00:48:24 Esesáci a takový ti praví zločinci,
    ti už dávno předtím zmizeli,
  • 00:48:30 včetně velitele tábora Ziereise,
    který už snad 3. května
  • 00:48:36 pod falešnými dokumenty s jménem
    a s manželkou a s dcerami
  • 00:48:45 zmizeli kdesi v Alpách.
  • 00:48:50 Zde vidíme několik bývalých
    mauthausenských dozorců,
  • 00:48:54 jak se naopak role vyměnili,
    zde jsou bývalí vězňové
  • 00:48:58 a za přihlížení amerických vojáků
    musí dělat dřepy a podobně.
  • 00:49:10 Tak to je jeden z dozorců,
    Alfudisch,
  • 00:49:12 který byl chycen po válce,
    dopaden,
  • 00:49:15 a v bývalém koncentračním táboře
    Dachau
  • 00:49:18 postaven před americký
    vojenský soud.
  • 00:49:22 Slavná postava Eduarda Krebsbacha,
    málem by člověk řekl
  • 00:49:27 až taková komická postavička,
    v tý helmě,
  • 00:49:31 ve skutečnosti jeden z nejhorších
    zločinců,
  • 00:49:35 jaké tato planeta kdy zrodila.
  • 00:49:43 V Landsbergu před popravou.
  • 00:49:45 Člověk by řekl, že se téměř usmívá.
  • 00:49:50 Franz Ziereis byl dostižen
    Američany
  • 00:49:54 a převezen do tábora v Gusenu
    a zde byl učiněn pokus o výslech.
  • 00:50:04 Dostal transfuzi,
    ale následujícího dne zemřel.
  • 00:50:12 Byl pak bývalými polskými vězni
    vhozen do drátů
  • 00:50:17 a později zakopán na neznámém
    místě.
  • 00:50:29 Na každým tom fleku něco je vidět.
  • 00:50:33 Já jsem tam přišel,
  • 00:50:35 tam, jak jsou ty schody dolů
    k tomu lágru,
  • 00:50:38 tak jsem si tam sedl
    a bylo strašně moc hvězd.
  • 00:50:42 A tak jsem tam seděl
  • 00:50:46 a tak jsem to tak jako,
    se mi to promítalo tak trochu,
  • 00:50:52 jak jsme tam chodili,
  • 00:50:54 a v tom tam na tej louce dole
    byli cvrčci, možná milion,
  • 00:51:01 a pro mě to bylo...
  • 00:51:05 A začali všicky najednou plakat
    a to bylo strašný.
  • 00:51:12 Já jsem musel utéct odtaď,
    to nebylo k vydržení.
  • 00:51:15 Já nejsem tedy nějak pověrčivý,
    nebo věřivý, nebo něco,
  • 00:51:20 ale já jsem najednou říkal:
  • 00:51:22 "To jsou duše těch lidí,
    co tam takhle kvílí".
  • 00:51:27 Takové pocity tam někdy člověk
    musí prožít, to se nedá nic dělat.
  • 00:51:34 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2012

Související