iVysílání

Společný výslech: Jiří Stránský a Dominik Duka

• 00:00:02 .
• 00:00:40 No ty jsi tu pán domu!
• 00:00:42 Tak tě pěkně vítám,
  dobré odpoledne.
• 00:00:45 Tak já nevím, pán domu...
• 00:00:46 Když je to chápáno
  jako místnost na výslech,
• 00:00:49 tak bych byl nerad pán domu
  kde se vyslýchají lidi.
• 00:00:54 Ale z hlediska
  našeho posledního setkání
• 00:00:58 jsem tak nějak v duchu doufal,
  zda nepřijdeš v anglické uniformě.
• 00:01:05 Modré to je, ale...
  Není to ono.
• 00:01:09 Že by to byla lež...?
• 00:01:11 Já jsem tam byl za herce!
• 00:01:12 Já vím, že jo.
• 00:01:15 Ale zapadl jsi mezi ně.
• 00:01:18 Ano, ale byl jsem jediný,
  který odpovídal věkem.
• 00:01:22 Prosím, pánové.
• 00:01:32 Když jsme sem zvali pana Maděru,
  na oslavu konce 2. světové války,
• 00:01:38 tak se omluvil s tím,
  že jeho kobyla čeká hříbě.
• 00:01:46 SMÍCH
• 00:01:48 Mělo by to být takové překvapení
  k těm jeho slavným narozeninám.
• 00:01:51 Proč slavným?
• 00:01:52 Protože je zázrak,
  že se toho dožil.
• 00:01:55 Takže vlastně ten dárek, to byste
  byl vy, pane prezidente.
• 00:02:01 Pro mě to vždycky bylo,
  když jsem se díval,
• 00:02:04 pokud jsem mohl,
  na jednotlivé díly,
• 00:02:07 tak jsem do toho
  trošku promítal svůj vlastní život.
• 00:02:11 Ve smyslu Maděrových děcek
  nebo do jeho postavy.
• 00:02:16 Ty jsi byl taky
  proklaté děcko, že jo?
• 00:02:19 SMÍCH
• 00:02:22 Ale myslím, že to jsou
  takové opravdu potřebné snímky,
• 00:02:26 které nám řeknou, že komunismus
  nebyl jen nedostatek banánů...
• 00:02:32 Když o tom byla tiskovka,
  tak se mě ptali,
• 00:02:35 jestli nenatočíme něco
  o současné zdivočelé zemi.
• 00:02:40 V té souvislosti jsem řekl,
  že nejsmutnější na tom je,
• 00:02:45 že chybí sebereflexe.
• 00:02:48 Že už je téměř národní zvyk,
  dalo by se říct,
• 00:02:53 jak se vyhnout špatnému svědomí.
• 00:02:59 Protože to špatné svědomí
  je ta sebereflexe.
• 00:03:03 A já se s tím pořád
  setkával a setkávám.
• 00:03:09 Pořád jsem jezdil na ty školy,
  teď už kvůli nemoci ne,
• 00:03:13 kdy se děti najednou zeptaly:
  a proč jsme se tomu nepostavili?
• 00:03:18 A já jsem jim vysvětloval,
• 00:03:20 že každá rodina musela s režimem
  nějakým způsobem vyjít.
• 00:03:25 Museli být zaměstnaní
  a živit svoje děti atd. atd.
• 00:03:29 Samozřejmě někdo s tím režimem
  spolupracoval víc, někdo míň,
• 00:03:33 a podle toho to pak vypadalo.
• 00:03:37 Mně volala jedna paní profesorka,
• 00:03:39 že holčička přišla domů a říká:
  dědo, proč jsi mi o tom nevyprávěl?
• 00:03:44 A děda jí dal přes držku,
  protože byl členem ÚV nebo co.
• 00:03:47 SMÍCH
• 00:03:48 Já myslím,
  že ta současná situace ukazuje,
• 00:03:52 že reflexe je malá
  a část rodin to úplně vytěsnila.
• 00:03:59 Anebo se to potom zvrhne
  jen na nějaké materiální hodnoty...
• 00:04:05 To je ještě smutnější, že...
• 00:04:08 Ale že to byl obrovský zásah
  a tragédie do života lidí a rodin...
• 00:04:15 Vlastně už ten název to vyjadřuje:
  zdivočelá země.
• 00:04:20 Já jsem vlastně ten román
  začal psát ze vzteku.
• 00:04:25 Protože
  oficiální komunistická ideologie
• 00:04:28 vynášela,
  jaký počin to pohraničí bylo.
• 00:04:35 Jak s těmi Němci bojovali...
• 00:04:39 Ale já jsem tam byl
  v květnu už jako kluk!
• 00:04:42 A viděl jsem ten divoký odsun
  a to, co vyváděli Češi s Němci atd.
• 00:04:49 Já jsem u toho byl jako malé děcko,
  jsem přece jen mladší.
• 00:04:54 Tatínek se narodil ve Varnsdorfu.
• 00:04:56 Takže já už jsem
  moment odsunu jaksi nezastihl,
• 00:04:59 ale tu opuštěnou zemi jsem viděl,
  protože jsme lezli do továrny,
• 00:05:04 tam bylo plno textilek,
  a teď tam byla plná fabrika.
• 00:05:09 Tam zbyly nějaké pracovní nástroje,
  nedodělané výrobky,
• 00:05:13 a pak obrovské množství
  těch rakouských vojenských čepic.
• 00:05:20 Já jsem měl chuť si jednu vzít,
  ale dostal jsem pár facek.
• 00:05:25 Protože matka měla strach,
  že v tom budou vši.
• 00:05:28 SMÍCH
• 00:05:31 Ale pak bylo vidět,
• 00:05:32 jak nové obyvatelstvo
  těžko k té zemi hledalo vztah.
• 00:05:37 Tam bylo úplně normální,
  že v domě bydlela rodina,
• 00:05:41 vedlejší byt byl neobydlený,
  okna otevřená, "rozcapená?,
• 00:05:45 foukal do nich vítr a bouchalo to...
• 00:05:49 Já myslím, že nemohli spát.
• 00:05:54 Oni se tam báli.
• 00:05:57 Ono to bylo taky tím,
• 00:05:59 že hlavní smutek bylo
  znovuosidlování toho pohraničí.
• 00:06:05 Protože se tam dostali lidé,
  kterým bylo napřed řečeno,
• 00:06:10 že co si tam najdete,
  co si tam vezmete, to bude vaše.
• 00:06:15 Protože to patřilo Němcům,
  které jsme odsunuli atd.
• 00:06:20 A podle toho to taky vypadalo.
• 00:06:22 I Češi mezi sebou
  se div nestříleli.
• 00:06:25 My jsme tam nacházeli pancerfausty...
• 00:06:28 A stříleli jsme s tím
  a nikomu se nic nestalo.
• 00:06:32 Dodneška se div nebudím hrůzou,
  co jsme tehdy všechno dělali.
• 00:06:37 Ale musím říct jednu věc,
  která je možná velice důležitá:
• 00:06:42 můj táta se v koncentráku
  v Osvětimi sešel s člověkem,
• 00:06:47 který měl
  komunistickou legitimaci č. 1,
• 00:06:51 jmenoval se Heřman Teissig,
• 00:06:53 a byl to poslanec za komunisty
  ještě za první republiky.
• 00:06:58 On se vrátil jako politický vězeň,
• 00:07:00 ale byl buřič, protože to všechno,
  co musel udělat,
• 00:07:04 bylo to, že se osvobodil
  a pomáhal lidem.
• 00:07:08 A to ho osvobodilo do té míry,
  že odmítal soudruhy poslouchat,
• 00:07:13 co má dělat a co má říkat.
• 00:07:15 A jednou byl u nás na obědě
  a řekl věc, která byla
• 00:07:19 v té době neuvěřitelně prorocká:
• 00:07:25 já nevím, jestli si vůbec
  někdo v této zemi uvědomuje,
• 00:07:28 že Němci, které jsme odtud vyhnali,
  nám to obrovské území
• 00:07:34 odevzdali
  na klíč přede žněmi.
• 00:07:38 To bylo všechno připraveno.
• 00:07:42 A jestli s tím
  nebudeme správně zacházet,
• 00:07:46 tak ještě za 30 let budeme plakat.
• 00:07:50 To řekl v r. 1945,
  ono už je to teď 60 let nebo kolik,
• 00:07:54 ale vlastně pořád ještě pláčeme,
• 00:07:56 protože se to pořád ještě
  dává dohromady.
• 00:08:12 Otázka Mnichova, otázka nástupu
  Hitlera a 2. světové války,
• 00:08:17 to je otázka,
  která je dodnes palčivá.
• 00:08:22 Já jsem asi před 3 dny
  otevřel knihu
• 00:08:26 "Komunismus v Evropě:
• 00:08:28 katolická církev od Lenina
  k Janu Pavlu II.?,
• 00:08:32 a tam je citace papeže Pia XII.:
• 00:08:35 "Dokud je mír,
  ještě není vše ztraceno.?
• 00:08:40 Ono se to může jevit
  jako zbabělá věta,
• 00:08:43 ale na druhou stranu víme,
• 00:08:45 že Hitler pak rozhýbal
  celý tento postup
• 00:08:49 a Pius XII. měl už tehdy
  přesvědčení,
• 00:08:53 že kam vstoupí
  bota sovětského vojáka,
• 00:08:57 a ona vstoupí,
  jestliže Hitler válku začne.
• 00:09:04 A nejenom Hitler:
  tady šlo ještě o jednu věc,
• 00:09:08 která byla velice důležitá.
• 00:09:10 Protože třeba speciálně letci
  se nikdy nesmířili s mobilizací.
• 00:09:17 Ti to brali jako Benešovu zradu.
• 00:09:23 Oni samozřejmě přiznávali,
• 00:09:25 že pozemní armáda
  by měla s Němci problém,
• 00:09:29 ale oni jako letci ne.
• 00:09:32 A že by jim to opravdu
  velmi znepříjemnili,
• 00:09:35 protože tehdy se vědělo, že naši
  letci jsou v Evropě nejlepší.
• 00:09:40 A ti Němci to dobře věděli.
• 00:09:42 A když sem přišli,
  tak první co udělali, bylo to,
• 00:09:46 že se vrhli na ta letadla.
• 00:09:49 Takže já to říkám jenom proto,
  že jak pořád zvonil "zrady zvon?,
• 00:09:54 ta hrana, tak těch zrad
  bylo na jeden národ až moc.
• 00:10:03 Tady bych se toho Beneše
  trochu zastal v tom,
• 00:10:06 že on to nedělal jako zradu.
• 00:10:11 On prostě byl nešťastná postava,
  jistým způsobem, výborný diplomat,
• 00:10:16 ale už ne tolik jako politik,
  na druhou stranu, buďme upřímní,
• 00:10:22 tady se před několika měsíci
  pod námi točil film o Benešovi,
• 00:10:27 takže jsme viděli i scénku,
  kdy na něj generálové křičí, řvou.
• 00:10:34 Ale já myslím, že faktem je,
  že on měl vizi velké války,
• 00:10:39 a že to Československo
  znova obnoví.
• 00:10:43 A to je takový moment...
• 00:10:45 To opravdu řekl,
  to není pozdější proroctví...
• 00:10:49 Když už o něm mluvíme,
  pak budeme mluvit o jiných zradách:
• 00:10:54 můj tchán byl jeden
  z nejzkušenějších
• 00:10:59 československých pilotů.
• 00:11:04 Byl šéfpilotem oddílu,
  který vozil bombardéry z USA.
• 00:11:13 To mohli dělat jen
  opravdičtí profesionálové.
• 00:11:16 A on pak zůstal v tomto komandu
  a vozil ty Chruchilly atd.
• 00:11:22 A vezl v r. 1943 i Beneše.
• 00:11:25 Do Moskvy.
• 00:11:26 A všechno to věděl, co se stalo.
• 00:11:29 Že tam to Beneš vzdal.
• 00:11:33 A to mu oni neodpustili.
• 00:11:36 Já to zná z vyprávění otce.
• 00:11:38 Protože generál Ingr
  shodil brigadýrku
• 00:11:40 a tancoval po ní a řval na ně.
• 00:11:43 Vždyť to oba dva víme!
• 00:11:46 Ale když jde člověk zase zpátky,
  s určitým odstupem od archivu,
• 00:11:52 tak faktem je, že problém Mnichova
  nezačal jenom tím,
• 00:11:56 že páni Chamberlain
  a Daladier řekli konec.
• 00:12:04 Anglie měla
  velmi silné pronacistické křídlo.
• 00:12:09 Edvarda VIII.
• 00:12:11 Přesně tak.
• 00:12:13 A Francie zase pacifistické.
• 00:12:15 Čili Beneš, když jel do Moskvy,
  tak on tam jel vlastně v r. 1935,
• 00:12:20 tak on tam jel
  skutečně jako diplomat,
• 00:12:23 který chce donutit západní státy,
  aby nás neopustily.
• 00:12:28 A ony nás opustily.
• 00:12:41 Pod vládou komunistů
  tady žily 3 generace.
• 00:12:48 42 let, co si budeme vykládat.
• 00:12:55 Vaculík nemá rád, když to cituji,
  ale toto je věta, která je zlatá,
• 00:13:00 tu jednou napsal v Posledním slově:
• 00:13:04 těch 42 let nám zkazilo mysli.
• 00:13:09 To je přesné.
• 00:13:12 To je jasné, protože ta formace...
• 00:13:16 Máme různé debaty, kdo co zavinil,
• 00:13:19 ale faktem je,
  že nejhlubší brázdu vyorala škola.
• 00:13:26 A pak bych řekl,
  že to byla ostatní média,
• 00:13:29 která sloužila ideologii.
• 00:13:32 Ti lidé se toho nemohou zbavit,
  protože už se nikdo nevrátí,
• 00:13:36 z těch starších generací,
  do školní lavice, aby znova začal.
• 00:13:43 Od samého počátku,
  od maličkých dětí,
• 00:13:47 už byla ta schizofrenie,
• 00:13:49 kdy se něco říkalo doma
  a něco se říkalo v té škole.
• 00:13:54 Děti se odmalička
  učily v tom vyznat.
• 00:13:58 Aby nedostaly rodinu do maléru.
  sebe nedostaly do maléru,
• 00:14:02 to byla jejich druhá přirozenost.
• 00:14:06 Divme se potom,
  že to je teď ta zdivočelá země!
• 00:14:12 Z které jde ten smutek,
  protože lidé si vůbec neuvědomují,
• 00:14:16 že mají ty zkažené mysli.
• 00:14:20 A to je to, proč já to do toho
  v těch fejetonech pořád buším.
• 00:14:24 Abych je probral odshora až dolů.
• 00:14:28 A v těch školách si konečně
  generace dnešních teenagerů
• 00:14:34 uvědomuje, o co tehdy šlo.
• 00:14:42 A že oni jsou ta generace,
  která by za to měla být odpovědná.
• 00:14:51 Skutečně si to uvědomují
• 00:14:53 a je kolikrát radost
  si o tom s nimi povídat.
• 00:14:58 Ale nebudu říkat,
  že bych se toho rád dožil,
• 00:15:02 ale z celého srdce si to přeju
  a je tady opravdu obrovská naděje.
• 00:15:10 A my oba dva
  jako bývalí muklové víme,
• 00:15:13 co ta naděje dovede vyvádět, viď?
• 00:15:17 SMÍCH
• 00:15:19 No tak já držím zásadu nikoli,
• 00:15:21 že naděje umírá naposledy,
  ale nikdy.
• 00:15:24 Že? To je ono!
• 00:15:26 To skutečně platí.
• 00:15:29 A kdo to právě řekl,
  a v tom je to naladění,
• 00:15:33 to stálé spojení: ono to praskne.
• 00:15:38 Kdo neztratil naději
  v to prasknutí,
• 00:15:40 tak se prostě nepodrobil.
• 00:15:44 I před svými nejbližšími přáteli
  jsem byl za idiota.
• 00:15:47 Nikdy nezapomenu,
  jak v r. 1984 na podzim
• 00:15:50 jsme měli nějaké mecheche
  a já jsem přišel a říkal jsem:
• 00:15:55 Kamarádi,
  já mám pro vás úžasnou zprávu.
• 00:15:58 Zase nás osvobodí Rusové,
  to nastoupil Gorbačov.
• 00:16:04 Ale tím, že nás ten režim vycvičil
  pořád všude číst, ve zprávách,
• 00:16:09 v Rudém právu, které bylo jediné,
  mezi řádky,
• 00:16:12 tak mi to zůstalo dodnes.
• 00:16:15 Já když nemůžu dnes stihnout
  nějaké zprávy,
• 00:16:18 tak jsem z toho nemocný,
  i když se tam říkají blbosti.
• 00:16:22 Protože pro mě je to živná půda,
  abych věděl, do čeho mám šťouchat.
• 00:16:31 Ale už ty zprávy
  neposloucháme s takovým napětím.
• 00:16:35 SMÍCH
• 00:16:37 No já to měl trošku lepší,
  protože když otce zavřeli,
• 00:16:41 tak ty manželky nevěděly, kde jsou.
• 00:16:45 No tak se chodilo.
• 00:16:47 Byl to takový houf děcek a maminek,
  jedna kartářka,
• 00:16:51 to byla ruská bojarka,
• 00:16:53 skutečně ruská bojarka,
  tak ona už ležela na posteli,
• 00:16:57 tam měla prkno,
  jako když se válí těsto,
• 00:17:01 a to si dodneška pamatuju,
  do dne, do týdne, do měsíce,
• 00:17:09 do roka, a znova,
  a teď jim z toho vykládala.
• 00:17:14 No ale přesto jí
  ty karty nepomohly,
• 00:17:17 tak se šlo k nějaké paní,
• 00:17:18 a ta měla kocoura, kouli,
  no a teď jim líčila,
• 00:17:22 kde ti manželé jsou.
• 00:17:25 Vidím les, vidím plot...
• 00:17:28 Toto jim jako řekla.
• 00:17:29 SMÍCH
• 00:17:31 Těch bylo, těch plotů!
• 00:17:33 A co tam bylo důležité - ona řekla:
• 00:17:36 víte, svoboda přijde
  a snese se svrchu.
• 00:17:41 Ona viděla parašutisty.
• 00:17:43 No a pak dodávala:
  bude pomerančová vůně.
• 00:17:47 Pomeranče nebyly, že,
  tak to byl příslib nové svobody.
• 00:17:52 Pravdou je,
  že jsem dlouho chodil a čichal,
• 00:17:56 jestli už
  jsou pomeranče cítit.
• 00:18:00 Tak to nebylo, bylo to jinak,
  ale přišlo to několikrát,
• 00:18:04 taková určitá jiskra naděje,
  ale taky zklamání,
• 00:18:06 ať to byl r. 1956...
• 00:18:09 Amnestie a takové věci, to čekání...
• 00:18:12 Ale ty lágry a věznice
  byly jen esence té společnosti.
• 00:18:21 A v té společnosti
  se vlastně odehrávalo totéž.
• 00:18:24 Vždyť jsme měli dráty
  kolem sebe všichni.
• 00:18:27 Vždycky jsme říkali, že je otázka,
  kdo je vlastně za mřížemi.
• 00:18:32 Přesně tak, šlo spíš jen o to,
  jak se ti lidé tomu ubránili.
• 00:18:41 A já jsem vždycky říkal,
  a taky to píšu nakonec,
• 00:18:44 to sis mohl přečíst,
  že daleko víc než my muklové
• 00:18:50 to od režimu dostávaly sežrat
  maminky a manželky,
• 00:18:57 protože to byly naprostí psanci.
• 00:19:12 Já musím říct, že jsem
  to "Pražské jaro? prožíval dvakrát.
• 00:19:16 Představ si.
• 00:19:17 Ale to první nebylo ani možná jaro,
  a nebylo to v r. 1968,
• 00:19:22 ale já jsem byl
  jako potenciální špion Vatikánu,
• 00:19:26 a to několik měsíců
  po kubánské krizi,
• 00:19:29 odeslán na Slovensko.
• 00:19:33 Bylo tam asi 15 vojáků.
• 00:19:35 A to už bylo v době,
• 00:19:37 kdy generálním tajemníkem
  komunistů na Slovensku
• 00:19:41 byl už Alexander Dubček.
• 00:19:44 No a dovedeš si představit,
• 00:19:46 že třeba v Kulturnom živote
  byl článek od Mňačka
• 00:19:51 "Anglický pilot?.
• 00:19:55 Což u nás mohlo vyjít až v r. 1968.
• 00:19:58 A to už jsme v r. 1963.
• 00:20:01 Mňačko byl na otvírání
  Východoslovenských železární,
• 00:20:06 které otevíral
  soudruh prezident Antonín Novotný
• 00:20:10 a řekl: "nějaký Mňačko?.
• 00:20:13 Mňačko vyletěl a řekl:
• 00:20:16 pane prezidente, buď "pan Mňačko?
  nebo "soudruh Mňačko?,
• 00:20:20 ale já pro vás nejsem
  "nějaký Mňačko?.
• 00:20:23 Já jsem s vámi husy nepás.
• 00:20:27 A v této situaci to tehdejší
  slovenská Pravda uveřejnila.
• 00:20:32 No a náš kamarád,
• 00:20:33 akademický sochař
  Julius Senet vyběhl a zvolal:
• 00:20:39 něco se stalo,
  všechny noviny jdou do stoupy.
• 00:20:42 Pojď, ty tam znáš tu paní,
  chodíte do kostela.
• 00:20:45 Tak ať nám aspoň jedny dá.
• 00:20:47 A tak jsme si mohli přečíst
  tento projev.
• 00:20:50 Čili tam už to napětí bylo.
• 00:20:53 HUDBA
• 00:21:12 Vy jste se snad
  úplně zbláznili, ne?
• 00:21:15 Na co si tu hrajete?
• 00:21:17 Když došlo
  k samotnému "Pražskému jaru?,
• 00:21:20 tak já jsem všechny
  překvapoval tím,
• 00:21:23 že najednou
  z toho bytostného optimisty
• 00:21:26 se stal bytostný pesimista.
• 00:21:28 A já jsem říkal:
  prosím vás, jak jim můžete věřit?
• 00:21:34 Dám ti za pravdu.
• 00:21:36 Ale skutečně s velkou částí
  dubčekovské skupiny
• 00:21:39 se dalo jednat až po 21. srpnu.
• 00:21:45 Teď už víme z mnoha důkazů,
  že jsou nereformovatelní.
• 00:21:51 Co si budeme vykládat, že.
• 00:21:53 Oni to teď jen dokazují
  svou existencí v parlamentu,
• 00:21:57 že jsou nereformovatelní.
• 00:21:59 Ovšem zas
  na druhou stranu bych řekl,
• 00:22:02 že ten rok 1968 měl jednu výhodu:
• 00:22:04 utopickým intelektuálským
  komunistům na Západě jasně ukázal,
• 00:22:10 že tudy cesta nevede.
• 00:22:25 Já jsem řekl jednu věc, která je
  velmi důležitá pro normalizaci,
• 00:22:29 protože my teď ve Zdivočelé zemi
  budeme mít vrcholící normalizaci,
• 00:22:34 od r. 1976 do r. 1990.
• 00:22:41 Jak už to vypadalo jinak,
  jak už ten komunismus byl poučený,
• 00:22:45 jak už dovedl lépe nabízet,
  jak už to dovedl rozdělovat...
• 00:22:54 Už to prostě uměl jinak,
• 00:22:56 protože tam byli lidé
  s vystudovanou vysokou školou,
• 00:23:00 estébáci-vysokoškoláci atd.
• 00:23:02 Ale tím to samozřejmě
  bylo nebezpečnější.
• 00:23:05 Protože oni nad řadou lidí
  měli navrch a taky to podle toho
• 00:23:09 vypadalo v těch fabrikách.
• 00:23:12 Protože tehdy už nešlo jen o to,
  aby poslouchali a měli strach.
• 00:23:18 Tehdy šlo o to,
  aby podepisovali spolupráci.
• 00:23:22 A potom, když jsem se vrátil
  z toho druhého kriminálu,
• 00:23:26 tak po tom r. 1960 já jsem byl ten,
  který měl ty červené vykřičníky.
• 00:23:33 No a vždycky jednou za měsíc,
  podle doby, co se stalo ve světě,
• 00:23:37 se ptali,
  jestli tu spolupráci podepíšu.
• 00:23:41 A když jsem se
  v 70. letech vrátil podruhé,
• 00:23:44 tak tam byla taková parta,
  která už čekala na penzi.
• 00:23:49 A ti, když tam byli
  a pozvali si mě,
• 00:23:52 tak vždycky říkali:
• 00:23:54 Je něco nového? Není?
  Tak na shledanou!
• 00:23:56 SMÍCH
• 00:23:57 Samozřejmě bylo jasné,
  že to nepodepíšu.
• 00:24:00 Ale pak tam byli mladí kluci
  a ti začali znovu vyhrožovat!
• 00:24:04 Ne že mě zavřou nebo se ke mně
  budou chovat jako v 50. letech:
• 00:24:09 vždyť vy přece chcete,
  aby vaše dcera šla na vysokou...
• 00:24:15 A já jsem říkal: to je její život,
  mě do toho nepleťte.
• 00:24:20 No to my musíme, to jsou vaše děti...
• 00:24:23 Ale vzdali to,
  protože se mnou měli zkušenost
• 00:24:27 z toho druhého kriminálu...
• 00:24:32 Jak jsi to řekl: oni už to cítili,
  od dob Gorbačova byli jiní.
• 00:24:41 Mě si jednou zavolali
  a on mi ten kapitán přímo řekl:
• 00:24:45 já bych vás vzal k sobě,
  ale to nejde,
• 00:24:48 protože byste viděl
  některé materiály.
• 00:24:51 Slovo dalo slovo
  a když jsme končili,
• 00:24:54 tak mi říkal: otče Dominiku.
• 00:24:56 Vyhráli jste.
• 00:24:57 Ale jedno vám řeknu:
• 00:24:59 nebude vám stačit
  jenom sv. Tomáš Akvinský.
• 00:25:02 Nám taky jenom Lenin nestačil.
• 00:25:05 SMÍCH
• 00:25:06 Tím jsme se rozloučili.
• 00:25:08 A ten člověk
  se v letech 1985 - 1989
• 00:25:11 vrátil do Škodovky na soustruh.
• 00:25:15 KŘIK
• 00:25:24 Tak tohle se stalo před 4 dny
  v Praze na Národní třídě.
• 00:25:28 Policajti tam pomlátili
  přes 500 dětí.
• 00:25:31 To už se nesmí nikdy opakovat.
• 00:25:33 Takže jsem vás chtěla poprosit,
• 00:25:35 jestli byste nepodpořili
  i vy Občanské fórum.
• 00:25:40 R. 1989 má pro mě zvláštní vůni,
  protože moje žena jako architektka
• 00:25:48 poprvé dostala poukaz
  na rekreaci do Harrachova.
• 00:25:57 10. listopadu -
  a 17. listopadu jsme se vraceli.
• 00:26:03 Vraceli jsme se
  a děti byly v ulicích.
• 00:26:06 Protože všechno normálně fungovalo!
• 00:26:09 Tramvaje jezdily, všechno jezdilo
  a my jsme nic nevěděli, že.
• 00:26:13 No a pak už drnčely telefony
  a už jsem byl v obraze.
• 00:26:18 Protože Vašek bydlel kousek,
  tak jsem tam ještě zaskočil.
• 00:26:26 Už jsem věděl, o co jde,
• 00:26:28 a on mi pak ještě řekl,
  abych přišel do Laterny Magiky,
• 00:26:32 kde jsem se vzdal
  veškerých funkcí už napřed.
• 00:26:35 SMÍCH
• 00:26:37 Když to tady Vašek vyprávěl,
  jak jste spolu seděli,
• 00:26:40 tak jsem si vzpomněl, jak já,
  který jsem byl z politické rodiny,
• 00:26:46 s kmotrem Janem Masarykem
  a všechny tyhle lahůdky,
• 00:26:51 tak Vašek počítal,
  že bych do toho měl - a já nemohl.
• 00:26:59 Protože jsem říkal:
• 00:27:01 Václave, já nemůžu
  nikde být s těmi komunisty!
• 00:27:05 To prostě nejde.
• 00:27:18 Já ještě musím říct jednu věc,
  která se teď připomínala.
• 00:27:22 Která byla krátce po r. 1989,
  a to bylo rozdělení Československa.
• 00:27:29 Protože já jsem
  třeba s Václavem zažil,
• 00:27:31 když už nebyl československý
  prezident, ale ještě nebyl český,
• 00:27:36 na podzim r. 1992,
  a já jsem se tehdy jel představit
• 00:27:42 jako novopečený prezident
  PEN klubu, tím jsem pak byl 13 let.
• 00:27:52 A jel jsem tam s Václavem,
  kterého taky pozvali.
• 00:27:57 A tam já jsem zažil
  až podivnou situaci:
• 00:28:02 ten Vašek tam přišel,
  oni mu zatleskali
• 00:28:05 a pak mu půl hodinu nadávali,
• 00:28:09 že to on
  může za rozdělení Československa.
• 00:28:12 To byla jedna teze
  a druhá teze je, že on tomu brání.
• 00:28:21 Já tam mám spoustu
  nejlepších kamarádů na Slovensku
• 00:28:25 a ty taky, když jsi tam byl.
• 00:28:30 A oni sami přesně nevěděli,
  ale věděli jednu věc:
• 00:28:34 nám treba si to vyzkúšať.
• 00:28:38 To bylo na začátku
• 00:28:39 a ten Mečiar
  se toho samozřejmě chytil.
• 00:28:42 A i jeho protějšek vlastně.
• 00:28:47 Já jenom říkám,
  že my si už teď neuvědomujeme,
• 00:28:51 protože je rok 2012
  a už jsme svobodní
• 00:28:56 o 3 roky déle než první republika.
• 00:28:59 Přesně teď v září, že.
• 00:29:03 SMÍCH
• 00:29:04 A my si už neuvědomujeme,
  čím vším jsme museli projít.
• 00:29:09 O to je mi víc líto,
  co jsme všechno prošvihli zbytečně.
• 00:29:16 My máme doma po dědečkovi,
  který nebyl jen premiér,
• 00:29:19 ale taky
  předseda Poslanecké sněmovny,
• 00:29:22 takovou tu tlustou knihu,
  což jsou stenografické záznamy.
• 00:29:27 Musím říct, ale aby si nemysleli,
  že je to na jejich obranu,
• 00:29:31 že v mnoha ohledech
  se tehdy chovali stejně.
• 00:29:35 Přesně tak.
• 00:29:36 Včetně toho,
  jak se Gottwald omlouval,
• 00:29:39 že chyběl,
  protože se v Moskvě učil,
• 00:29:42 jak nám zakroutit krkem.
• 00:29:47 Pro mě je to ale o to horší,
• 00:29:50 že ta doba by se měla
  pořád z něčeho poučovat,
• 00:29:54 a ne: vždyť oni to dělali taky!
• 00:30:00 Celý tento problém
  já znám z církevního hlediska.
• 00:30:03 Jste tady 2 000 let.
• 00:30:05 Jsou lidé lepší za těch 2 000 let?
  Nebo nejsou?
• 00:30:09 Já tvrdím, že jsou.
• 00:30:12 To ano.
• 00:30:13 Ale koneckonců některé věci,
  a říkal jsi to už předtím,
• 00:30:18 že každá generace
  si to musí trošku sama vyzkoušet.
• 00:30:22 A vyžrat taky.
• 00:30:24 Když nám říkali,
  ať nesaháme na kamna,
• 00:30:26 stejně jsme si na ně sáhli, ne?
• 00:30:30 Ono je to tak,
  že naše současná situace...
• 00:30:37 Já jsem pamětník
  ještě z první republiky
• 00:30:40 a mně ne kvůli tomu,
  jestli někde někdo něco ukradl,
• 00:30:44 v tom kontextu dějin
  je to vlastně zanedbatelné,
• 00:30:48 ale že jsme se připravili
  o spoustu možností.
• 00:30:55 To je to, co mě mrzí.
• 00:30:57 Mě taky.
• 00:30:58 Rozumíš tomu?
• 00:31:01 A já, to ty taky víš
  - do kriminálu nepatří kondicionál.
• 00:31:09 Budu teď sprostý,
  doufám, že mi to odpustíš:
• 00:31:14 já jsem seděl s hajným Loubalem.
• 00:31:17 To byl hajný, který dostal,
  když mu bylo 70 let,
• 00:31:21 20 let trestu za to,
  že se u něho vyspal nějaký chlap,
• 00:31:26 který zabloudil
  - a on to byl agent-chodec.
• 00:31:30 A ten, jakmile někdo
  začal užívat kondicionál,
• 00:31:34 měl rčení:
  chlapci, nepoužívejte to.
• 00:31:41 Jakmile je v tom "by?,
  vždycky to stojí za...budu slušný.
• 00:31:47 Když bychom to vzali,
  tak taková ta radost listopadu 1989
• 00:31:52 nebo těch prvních měsíců,
  ta za to stála.
• 00:31:58 Pak se nám to hodně zakalilo.
• 00:32:01 Ale přesto jsou momenty, tak,
  jako jsi vzpomněl ty piloty,
• 00:32:05 protože to byla určitá elita,
  která věděla,
• 00:32:09 oč v těch ideálech šlo.
• 00:32:11 A když bych z toho vzal pro mě
  v té dnešní situaci to,
• 00:32:16 kam opravdu jdu rád,
  tak to jsou setkání vězňů,
• 00:32:20 pétépáků, starých vojáků.
• 00:32:22 Vezmi si nebožtíka Tomáše Sedláčka.
• 00:32:25 Přesně tak.
• 00:32:28 Úžasné.
• 00:32:29 Ale do jisté míry, když zjistíš,
  tak přece jen v té společnosti
• 00:32:34 jsou lidé i dnes,
  a jsou i mladí lidé,
• 00:32:37 koneckonců jsi to řekl,
• 00:32:39 kteří dovedou reflektovat,
  a tou nadějí do budoucna jsou.
• 00:32:44 A to snad ani není jinak možné,
  protože mnohdy, a ty určitě taky,
• 00:32:49 se divím,
  že ještě všechno pořád funguje!
• 00:32:53 Když čteš ty noviny,
  kdo všechno co kde ukradl, zničil...
• 00:32:57 Pořád je tu ještě
  spousta skvělých, poctivých lidí,
• 00:33:03 se kterými je radost se setkat!
• 00:33:05 A já tedy řeknu:
• 00:33:07 jsou i někteří
  mezi těmi politiky a novináři!
• 00:33:10 SMÍCH
• 00:33:11 Dokonce, jo?
• 00:33:12 SMÍCH
• 00:33:13 No ne, já jich pár taky znám...
• 00:33:16 Já v posledních měsících mohu říci:
• 00:33:18 určitý typ urážek
  si ke mně nedovolila ani StB.
• 00:33:23 Místo toho si to dovolují
  někteří páni poslanci ze sněmovny.
• 00:33:27 Ale na druhou stranu zase:
  určitou solidaritu,
• 00:33:31 porozumění a pochopení,
  to jsem zas taky nečekal.
• 00:33:35 A to ukazuje,
  že ta situace není taková.
• 00:33:38 Já musím říct veřejně jednu věc:
• 00:33:40 ty jsi mi udělal radost,
  jak jsi byl v těch Ďáblicích
• 00:33:44 a muklové tě poprosili,
  aby ses pomodlil, a ty jsi řekl:
• 00:33:48 oni mě poprosili,
  abych se pomodlil, ale já žaluji.
• 00:33:53 Já to pochopil přesně.
• 00:33:57 Já ti řeknu, kde byla ta reakce.
• 00:34:00 To byla reakce na to,
  když sestra Mašínů řekla:
• 00:34:05 40 let jsem chodila
  mamince na hrob,
• 00:34:08 a tady bylo smetiště.
• 00:34:12 Tak to jsem si řekl: to ne.
• 00:34:17 Toto skutečně vypovídá o systému.
• 00:34:22 A když už někdo řekne,
  že se omluvil,
• 00:34:25 tak já jsem nikdy neviděl,
• 00:34:27 že by utrhl kytičku v parku,
  některý z těchto pánů, šel
• 00:34:33 a dal ji na hrob těch obětí.
• 00:34:37 Dokud to neudělá, tak se neomluví.
• 00:34:40 Tak můžou říkat, co chtějí.
• 00:34:53 V tomto roce v květnu to vypadalo,
  že spíš umřu než neumřu.
• 00:34:59 Říkal mi to jeden tvůj kamarád.
• 00:35:02 A potom,
  když jsem se z toho dostal,
• 00:35:05 byl jsem skoro
  6 neděl na hadičkách,
• 00:35:09 ještě jsem dostal trombózu,
  prostě vypadalo to všelijak,
• 00:35:14 tak já jsem se
  ani na chvíli nevzdal.
• 00:35:18 Oni mi pak řekli,
  já jsem byl připojený na hadičky,
• 00:35:22 furt do mě lili vodu,
  aby se to měnilo,
• 00:35:27 dali mi samozřejmě bažanta.
• 00:35:31 Ale já jsem podvědomě věděl,
  že se musím postavit,
• 00:35:34 takže první noc,
  kdy už oni čekali, kdy umřu,
• 00:35:39 protože když mě tam přivezli,
  tak jsem neměl čím dejchat,
• 00:35:43 ale já dejchal, přišla sestra
  a když viděla, že tam stojím,
• 00:35:48 a čurám do toho bažanta,
  tak já říkám, a ty to dobře víš,
• 00:35:54 že vestoje se všemu čelí líp.
• 00:36:00 Takže já,
  když někdo bude mít pocit,
• 00:36:03 že nemůže něčemu čelit,
• 00:36:06 tak ať rychle vstane
  a postaví se, ono mu to půjde líp.
• 00:36:11 To není ode mě nějaká moudrost,
  jakože vím všechno líp.
• 00:36:16 To je úplně něco jiného.
• 00:36:18 My jsme v kriminálu,
  když nám bylo trochu ouzko,
• 00:36:21 tak jsme si vymýšleli
  buď vzorce na záchranu lidstva
• 00:36:25 nebo marxistické zákony.
• 00:36:27 Plocha křídel čmeláka je menší, než
  jaké je třeba k tomu, aby létal.
• 00:36:34 On o tom ale neví, proto létá.
• 00:36:36 Já jsem to nevěděl, že mám umřít,
  a proto jsem neumřel!
• 00:36:41 SMÍCH
• 00:36:43 A on nade mnou mávnul rukou,
  samozřejmě...
• 00:36:46 Já to říkám jenom proto...
• 00:36:48 Ne, nechci být vzorem,
  já jsem na to opravdu moc starý.
• 00:36:52 Ale: člověk se prostě nesmí vzdát.
• 00:36:56 Na začátku jsme o tom mluvili.
• 00:36:59 Nikdy se nesmíš vzdát své naděje.
• 00:37:01 Protože ta naděje je furt.
• 00:37:05 Ne že jsme se něčeho dočkali
  a už to končí a nám to stačí.
• 00:37:09 Nestačí nám to nikdy,
  to za prvé, a za druhé:
• 00:37:14 je prostě nádherné
  na tom světě být.
• 00:37:20 I když je člověku třeba 81.
• 00:37:23 Ale musí pro to člověk něco udělat.
• 00:37:27 Já myslím, že pro tu budoucnost,
• 00:37:30 když člověk chvílemi
  poztrácí tu perspektivu,
• 00:37:34 co by bylo, tak jednak
  se můžu podívat tady dole z okna,
• 00:37:38 kde jsou nádherné pohledy, no
  a když vyjdeme ještě o kousek výš,
• 00:37:44 tak katedrála tu stojí už dlouho,
• 00:37:48 jako 5. kostel
  postavený po přijetí křesťanství,
• 00:37:53 a ta přežila všechno.
• 00:37:56 A tak já věřím, že nejenom my dva,
  ale i národ,
• 00:38:00 který bydlí v české kotlině,
• 00:38:04 by neměl propadat
  nějakému zoufalství.
• 00:38:09 Já si stejně myslím,
  že to, co prožíváme,
• 00:38:13 je bouře vody ve sklenici.
• 00:38:20 Historicky určitě.
• 00:38:22 Protože nikomu nejde o život...
• 00:38:24 A když nejde o život...
• 00:38:26 Tak nejde o nic.
• 00:38:29 SMÍCH
• 00:38:32 Skryté titulky:
  Hana Svanovská, ĆT Brno
• 00:38:44 .