Společný výslech: Jiří Stránský a Dominik Duka
- 00:00:02 .
- 00:00:40 No ty jsi tu pán domu!
-
00:00:42
Tak tě pěkně vítám,
dobré odpoledne. - 00:00:45 Tak já nevím, pán domu...
-
00:00:46
Když je to chápáno
jako místnost na výslech, -
00:00:49
tak bych byl nerad pán domu
kde se vyslýchají lidi. -
00:00:54
Ale z hlediska
našeho posledního setkání -
00:00:58
jsem tak nějak v duchu doufal,
zda nepřijdeš v anglické uniformě. -
00:01:05
Modré to je, ale...
Není to ono. - 00:01:09 Že by to byla lež...?
- 00:01:11 Já jsem tam byl za herce!
- 00:01:12 Já vím, že jo.
- 00:01:15 Ale zapadl jsi mezi ně.
-
00:01:18
Ano, ale byl jsem jediný,
který odpovídal věkem. - 00:01:22 Prosím, pánové.
-
00:01:32
Když jsme sem zvali pana Maděru,
na oslavu konce 2. světové války, -
00:01:38
tak se omluvil s tím,
že jeho kobyla čeká hříbě. - 00:01:46 SMÍCH
-
00:01:48
Mělo by to být takové překvapení
k těm jeho slavným narozeninám. - 00:01:51 Proč slavným?
-
00:01:52
Protože je zázrak,
že se toho dožil. -
00:01:55
Takže vlastně ten dárek, to byste
byl vy, pane prezidente. -
00:02:01
Pro mě to vždycky bylo,
když jsem se díval, -
00:02:04
pokud jsem mohl,
na jednotlivé díly, -
00:02:07
tak jsem do toho
trošku promítal svůj vlastní život. -
00:02:11
Ve smyslu Maděrových děcek
nebo do jeho postavy. -
00:02:16
Ty jsi byl taky
proklaté děcko, že jo? - 00:02:19 SMÍCH
-
00:02:22
Ale myslím, že to jsou
takové opravdu potřebné snímky, -
00:02:26
které nám řeknou, že komunismus
nebyl jen nedostatek banánů... -
00:02:32
Když o tom byla tiskovka,
tak se mě ptali, -
00:02:35
jestli nenatočíme něco
o současné zdivočelé zemi. -
00:02:40
V té souvislosti jsem řekl,
že nejsmutnější na tom je, - 00:02:45 že chybí sebereflexe.
-
00:02:48
Že už je téměř národní zvyk,
dalo by se říct, - 00:02:53 jak se vyhnout špatnému svědomí.
-
00:02:59
Protože to špatné svědomí
je ta sebereflexe. -
00:03:03
A já se s tím pořád
setkával a setkávám. -
00:03:09
Pořád jsem jezdil na ty školy,
teď už kvůli nemoci ne, -
00:03:13
kdy se děti najednou zeptaly:
a proč jsme se tomu nepostavili? - 00:03:18 A já jsem jim vysvětloval,
-
00:03:20
že každá rodina musela s režimem
nějakým způsobem vyjít. -
00:03:25
Museli být zaměstnaní
a živit svoje děti atd. atd. -
00:03:29
Samozřejmě někdo s tím režimem
spolupracoval víc, někdo míň, - 00:03:33 a podle toho to pak vypadalo.
- 00:03:37 Mně volala jedna paní profesorka,
-
00:03:39
že holčička přišla domů a říká:
dědo, proč jsi mi o tom nevyprávěl? -
00:03:44
A děda jí dal přes držku,
protože byl členem ÚV nebo co. - 00:03:47 SMÍCH
-
00:03:48
Já myslím,
že ta současná situace ukazuje, -
00:03:52
že reflexe je malá
a část rodin to úplně vytěsnila. -
00:03:59
Anebo se to potom zvrhne
jen na nějaké materiální hodnoty... - 00:04:05 To je ještě smutnější, že...
-
00:04:08
Ale že to byl obrovský zásah
a tragédie do života lidí a rodin... -
00:04:15
Vlastně už ten název to vyjadřuje:
zdivočelá země. -
00:04:20
Já jsem vlastně ten román
začal psát ze vzteku. -
00:04:25
Protože
oficiální komunistická ideologie -
00:04:28
vynášela,
jaký počin to pohraničí bylo. - 00:04:35 Jak s těmi Němci bojovali...
-
00:04:39
Ale já jsem tam byl
v květnu už jako kluk! -
00:04:42
A viděl jsem ten divoký odsun
a to, co vyváděli Češi s Němci atd. -
00:04:49
Já jsem u toho byl jako malé děcko,
jsem přece jen mladší. - 00:04:54 Tatínek se narodil ve Varnsdorfu.
-
00:04:56
Takže já už jsem
moment odsunu jaksi nezastihl, -
00:04:59
ale tu opuštěnou zemi jsem viděl,
protože jsme lezli do továrny, -
00:05:04
tam bylo plno textilek,
a teď tam byla plná fabrika. -
00:05:09
Tam zbyly nějaké pracovní nástroje,
nedodělané výrobky, -
00:05:13
a pak obrovské množství
těch rakouských vojenských čepic. -
00:05:20
Já jsem měl chuť si jednu vzít,
ale dostal jsem pár facek. -
00:05:25
Protože matka měla strach,
že v tom budou vši. - 00:05:28 SMÍCH
- 00:05:31 Ale pak bylo vidět,
-
00:05:32
jak nové obyvatelstvo
těžko k té zemi hledalo vztah. -
00:05:37
Tam bylo úplně normální,
že v domě bydlela rodina, -
00:05:41
vedlejší byt byl neobydlený,
okna otevřená, "rozcapená?, - 00:05:45 foukal do nich vítr a bouchalo to...
- 00:05:49 Já myslím, že nemohli spát.
- 00:05:54 Oni se tam báli.
- 00:05:57 Ono to bylo taky tím,
-
00:05:59
že hlavní smutek bylo
znovuosidlování toho pohraničí. -
00:06:05
Protože se tam dostali lidé,
kterým bylo napřed řečeno, -
00:06:10
že co si tam najdete,
co si tam vezmete, to bude vaše. -
00:06:15
Protože to patřilo Němcům,
které jsme odsunuli atd. - 00:06:20 A podle toho to taky vypadalo.
-
00:06:22
I Češi mezi sebou
se div nestříleli. - 00:06:25 My jsme tam nacházeli pancerfausty...
-
00:06:28
A stříleli jsme s tím
a nikomu se nic nestalo. -
00:06:32
Dodneška se div nebudím hrůzou,
co jsme tehdy všechno dělali. -
00:06:37
Ale musím říct jednu věc,
která je možná velice důležitá: -
00:06:42
můj táta se v koncentráku
v Osvětimi sešel s člověkem, -
00:06:47
který měl
komunistickou legitimaci č. 1, - 00:06:51 jmenoval se Heřman Teissig,
-
00:06:53
a byl to poslanec za komunisty
ještě za první republiky. - 00:06:58 On se vrátil jako politický vězeň,
-
00:07:00
ale byl buřič, protože to všechno,
co musel udělat, -
00:07:04
bylo to, že se osvobodil
a pomáhal lidem. -
00:07:08
A to ho osvobodilo do té míry,
že odmítal soudruhy poslouchat, - 00:07:13 co má dělat a co má říkat.
-
00:07:15
A jednou byl u nás na obědě
a řekl věc, která byla - 00:07:19 v té době neuvěřitelně prorocká:
-
00:07:25
já nevím, jestli si vůbec
někdo v této zemi uvědomuje, -
00:07:28
že Němci, které jsme odtud vyhnali,
nám to obrovské území -
00:07:34
odevzdali
na klíč přede žněmi. - 00:07:38 To bylo všechno připraveno.
-
00:07:42
A jestli s tím
nebudeme správně zacházet, - 00:07:46 tak ještě za 30 let budeme plakat.
-
00:07:50
To řekl v r. 1945,
ono už je to teď 60 let nebo kolik, - 00:07:54 ale vlastně pořád ještě pláčeme,
-
00:07:56
protože se to pořád ještě
dává dohromady. -
00:08:12
Otázka Mnichova, otázka nástupu
Hitlera a 2. světové války, -
00:08:17
to je otázka,
která je dodnes palčivá. -
00:08:22
Já jsem asi před 3 dny
otevřel knihu - 00:08:26 "Komunismus v Evropě:
-
00:08:28
katolická církev od Lenina
k Janu Pavlu II.?, - 00:08:32 a tam je citace papeže Pia XII.:
-
00:08:35
"Dokud je mír,
ještě není vše ztraceno.? -
00:08:40
Ono se to může jevit
jako zbabělá věta, - 00:08:43 ale na druhou stranu víme,
-
00:08:45
že Hitler pak rozhýbal
celý tento postup -
00:08:49
a Pius XII. měl už tehdy
přesvědčení, -
00:08:53
že kam vstoupí
bota sovětského vojáka, -
00:08:57
a ona vstoupí,
jestliže Hitler válku začne. -
00:09:04
A nejenom Hitler:
tady šlo ještě o jednu věc, - 00:09:08 která byla velice důležitá.
-
00:09:10
Protože třeba speciálně letci
se nikdy nesmířili s mobilizací. - 00:09:17 Ti to brali jako Benešovu zradu.
- 00:09:23 Oni samozřejmě přiznávali,
-
00:09:25
že pozemní armáda
by měla s Němci problém, - 00:09:29 ale oni jako letci ne.
-
00:09:32
A že by jim to opravdu
velmi znepříjemnili, -
00:09:35
protože tehdy se vědělo, že naši
letci jsou v Evropě nejlepší. - 00:09:40 A ti Němci to dobře věděli.
-
00:09:42
A když sem přišli,
tak první co udělali, bylo to, - 00:09:46 že se vrhli na ta letadla.
-
00:09:49
Takže já to říkám jenom proto,
že jak pořád zvonil "zrady zvon?, -
00:09:54
ta hrana, tak těch zrad
bylo na jeden národ až moc. -
00:10:03
Tady bych se toho Beneše
trochu zastal v tom, - 00:10:06 že on to nedělal jako zradu.
-
00:10:11
On prostě byl nešťastná postava,
jistým způsobem, výborný diplomat, -
00:10:16
ale už ne tolik jako politik,
na druhou stranu, buďme upřímní, -
00:10:22
tady se před několika měsíci
pod námi točil film o Benešovi, -
00:10:27
takže jsme viděli i scénku,
kdy na něj generálové křičí, řvou. -
00:10:34
Ale já myslím, že faktem je,
že on měl vizi velké války, -
00:10:39
a že to Československo
znova obnoví. - 00:10:43 A to je takový moment...
-
00:10:45
To opravdu řekl,
to není pozdější proroctví... -
00:10:49
Když už o něm mluvíme,
pak budeme mluvit o jiných zradách: -
00:10:54
můj tchán byl jeden
z nejzkušenějších - 00:10:59 československých pilotů.
-
00:11:04
Byl šéfpilotem oddílu,
který vozil bombardéry z USA. -
00:11:13
To mohli dělat jen
opravdičtí profesionálové. -
00:11:16
A on pak zůstal v tomto komandu
a vozil ty Chruchilly atd. - 00:11:22 A vezl v r. 1943 i Beneše.
- 00:11:25 Do Moskvy.
- 00:11:26 A všechno to věděl, co se stalo.
- 00:11:29 Že tam to Beneš vzdal.
- 00:11:33 A to mu oni neodpustili.
- 00:11:36 Já to zná z vyprávění otce.
-
00:11:38
Protože generál Ingr
shodil brigadýrku - 00:11:40 a tancoval po ní a řval na ně.
- 00:11:43 Vždyť to oba dva víme!
-
00:11:46
Ale když jde člověk zase zpátky,
s určitým odstupem od archivu, -
00:11:52
tak faktem je, že problém Mnichova
nezačal jenom tím, -
00:11:56
že páni Chamberlain
a Daladier řekli konec. -
00:12:04
Anglie měla
velmi silné pronacistické křídlo. - 00:12:09 Edvarda VIII.
- 00:12:11 Přesně tak.
- 00:12:13 A Francie zase pacifistické.
-
00:12:15
Čili Beneš, když jel do Moskvy,
tak on tam jel vlastně v r. 1935, -
00:12:20
tak on tam jel
skutečně jako diplomat, -
00:12:23
který chce donutit západní státy,
aby nás neopustily. - 00:12:28 A ony nás opustily.
-
00:12:41
Pod vládou komunistů
tady žily 3 generace. - 00:12:48 42 let, co si budeme vykládat.
-
00:12:55
Vaculík nemá rád, když to cituji,
ale toto je věta, která je zlatá, - 00:13:00 tu jednou napsal v Posledním slově:
- 00:13:04 těch 42 let nám zkazilo mysli.
- 00:13:09 To je přesné.
- 00:13:12 To je jasné, protože ta formace...
- 00:13:16 Máme různé debaty, kdo co zavinil,
-
00:13:19
ale faktem je,
že nejhlubší brázdu vyorala škola. -
00:13:26
A pak bych řekl,
že to byla ostatní média, - 00:13:29 která sloužila ideologii.
-
00:13:32
Ti lidé se toho nemohou zbavit,
protože už se nikdo nevrátí, -
00:13:36
z těch starších generací,
do školní lavice, aby znova začal. -
00:13:43
Od samého počátku,
od maličkých dětí, - 00:13:47 už byla ta schizofrenie,
-
00:13:49
kdy se něco říkalo doma
a něco se říkalo v té škole. -
00:13:54
Děti se odmalička
učily v tom vyznat. -
00:13:58
Aby nedostaly rodinu do maléru.
sebe nedostaly do maléru, - 00:14:02 to byla jejich druhá přirozenost.
-
00:14:06
Divme se potom,
že to je teď ta zdivočelá země! -
00:14:12
Z které jde ten smutek,
protože lidé si vůbec neuvědomují, - 00:14:16 že mají ty zkažené mysli.
-
00:14:20
A to je to, proč já to do toho
v těch fejetonech pořád buším. - 00:14:24 Abych je probral odshora až dolů.
-
00:14:28
A v těch školách si konečně
generace dnešních teenagerů - 00:14:34 uvědomuje, o co tehdy šlo.
-
00:14:42
A že oni jsou ta generace,
která by za to měla být odpovědná. - 00:14:51 Skutečně si to uvědomují
-
00:14:53
a je kolikrát radost
si o tom s nimi povídat. -
00:14:58
Ale nebudu říkat,
že bych se toho rád dožil, -
00:15:02
ale z celého srdce si to přeju
a je tady opravdu obrovská naděje. -
00:15:10
A my oba dva
jako bývalí muklové víme, - 00:15:13 co ta naděje dovede vyvádět, viď?
- 00:15:17 SMÍCH
- 00:15:19 No tak já držím zásadu nikoli,
-
00:15:21
že naděje umírá naposledy,
ale nikdy. - 00:15:24 Že? To je ono!
- 00:15:26 To skutečně platí.
-
00:15:29
A kdo to právě řekl,
a v tom je to naladění, - 00:15:33 to stálé spojení: ono to praskne.
-
00:15:38
Kdo neztratil naději
v to prasknutí, - 00:15:40 tak se prostě nepodrobil.
-
00:15:44
I před svými nejbližšími přáteli
jsem byl za idiota. -
00:15:47
Nikdy nezapomenu,
jak v r. 1984 na podzim -
00:15:50
jsme měli nějaké mecheche
a já jsem přišel a říkal jsem: -
00:15:55
Kamarádi,
já mám pro vás úžasnou zprávu. -
00:15:58
Zase nás osvobodí Rusové,
to nastoupil Gorbačov. -
00:16:04
Ale tím, že nás ten režim vycvičil
pořád všude číst, ve zprávách, -
00:16:09
v Rudém právu, které bylo jediné,
mezi řádky, - 00:16:12 tak mi to zůstalo dodnes.
-
00:16:15
Já když nemůžu dnes stihnout
nějaké zprávy, -
00:16:18
tak jsem z toho nemocný,
i když se tam říkají blbosti. -
00:16:22
Protože pro mě je to živná půda,
abych věděl, do čeho mám šťouchat. -
00:16:31
Ale už ty zprávy
neposloucháme s takovým napětím. - 00:16:35 SMÍCH
-
00:16:37
No já to měl trošku lepší,
protože když otce zavřeli, - 00:16:41 tak ty manželky nevěděly, kde jsou.
- 00:16:45 No tak se chodilo.
-
00:16:47
Byl to takový houf děcek a maminek,
jedna kartářka, - 00:16:51 to byla ruská bojarka,
-
00:16:53
skutečně ruská bojarka,
tak ona už ležela na posteli, -
00:16:57
tam měla prkno,
jako když se válí těsto, -
00:17:01
a to si dodneška pamatuju,
do dne, do týdne, do měsíce, -
00:17:09
do roka, a znova,
a teď jim z toho vykládala. -
00:17:14
No ale přesto jí
ty karty nepomohly, - 00:17:17 tak se šlo k nějaké paní,
-
00:17:18
a ta měla kocoura, kouli,
no a teď jim líčila, - 00:17:22 kde ti manželé jsou.
- 00:17:25 Vidím les, vidím plot...
- 00:17:28 Toto jim jako řekla.
- 00:17:29 SMÍCH
- 00:17:31 Těch bylo, těch plotů!
- 00:17:33 A co tam bylo důležité - ona řekla:
-
00:17:36
víte, svoboda přijde
a snese se svrchu. - 00:17:41 Ona viděla parašutisty.
-
00:17:43
No a pak dodávala:
bude pomerančová vůně. -
00:17:47
Pomeranče nebyly, že,
tak to byl příslib nové svobody. -
00:17:52
Pravdou je,
že jsem dlouho chodil a čichal, -
00:17:56
jestli už
jsou pomeranče cítit. -
00:18:00
Tak to nebylo, bylo to jinak,
ale přišlo to několikrát, -
00:18:04
taková určitá jiskra naděje,
ale taky zklamání, - 00:18:06 ať to byl r. 1956...
- 00:18:09 Amnestie a takové věci, to čekání...
-
00:18:12
Ale ty lágry a věznice
byly jen esence té společnosti. -
00:18:21
A v té společnosti
se vlastně odehrávalo totéž. -
00:18:24
Vždyť jsme měli dráty
kolem sebe všichni. -
00:18:27
Vždycky jsme říkali, že je otázka,
kdo je vlastně za mřížemi. -
00:18:32
Přesně tak, šlo spíš jen o to,
jak se ti lidé tomu ubránili. -
00:18:41
A já jsem vždycky říkal,
a taky to píšu nakonec, -
00:18:44
to sis mohl přečíst,
že daleko víc než my muklové -
00:18:50
to od režimu dostávaly sežrat
maminky a manželky, - 00:18:57 protože to byly naprostí psanci.
-
00:19:12
Já musím říct, že jsem
to "Pražské jaro? prožíval dvakrát. - 00:19:16 Představ si.
-
00:19:17
Ale to první nebylo ani možná jaro,
a nebylo to v r. 1968, -
00:19:22
ale já jsem byl
jako potenciální špion Vatikánu, -
00:19:26
a to několik měsíců
po kubánské krizi, - 00:19:29 odeslán na Slovensko.
- 00:19:33 Bylo tam asi 15 vojáků.
- 00:19:35 A to už bylo v době,
-
00:19:37
kdy generálním tajemníkem
komunistů na Slovensku - 00:19:41 byl už Alexander Dubček.
- 00:19:44 No a dovedeš si představit,
-
00:19:46
že třeba v Kulturnom živote
byl článek od Mňačka - 00:19:51 "Anglický pilot?.
- 00:19:55 Což u nás mohlo vyjít až v r. 1968.
- 00:19:58 A to už jsme v r. 1963.
-
00:20:01
Mňačko byl na otvírání
Východoslovenských železární, -
00:20:06
které otevíral
soudruh prezident Antonín Novotný - 00:20:10 a řekl: "nějaký Mňačko?.
- 00:20:13 Mňačko vyletěl a řekl:
-
00:20:16
pane prezidente, buď "pan Mňačko?
nebo "soudruh Mňačko?, -
00:20:20
ale já pro vás nejsem
"nějaký Mňačko?. - 00:20:23 Já jsem s vámi husy nepás.
-
00:20:27
A v této situaci to tehdejší
slovenská Pravda uveřejnila. - 00:20:32 No a náš kamarád,
-
00:20:33
akademický sochař
Julius Senet vyběhl a zvolal: -
00:20:39
něco se stalo,
všechny noviny jdou do stoupy. -
00:20:42
Pojď, ty tam znáš tu paní,
chodíte do kostela. - 00:20:45 Tak ať nám aspoň jedny dá.
-
00:20:47
A tak jsme si mohli přečíst
tento projev. - 00:20:50 Čili tam už to napětí bylo.
- 00:20:53 HUDBA
-
00:21:12
Vy jste se snad
úplně zbláznili, ne? - 00:21:15 Na co si tu hrajete?
-
00:21:17
Když došlo
k samotnému "Pražskému jaru?, -
00:21:20
tak já jsem všechny
překvapoval tím, -
00:21:23
že najednou
z toho bytostného optimisty - 00:21:26 se stal bytostný pesimista.
-
00:21:28
A já jsem říkal:
prosím vás, jak jim můžete věřit? - 00:21:34 Dám ti za pravdu.
-
00:21:36
Ale skutečně s velkou částí
dubčekovské skupiny - 00:21:39 se dalo jednat až po 21. srpnu.
-
00:21:45
Teď už víme z mnoha důkazů,
že jsou nereformovatelní. - 00:21:51 Co si budeme vykládat, že.
-
00:21:53
Oni to teď jen dokazují
svou existencí v parlamentu, - 00:21:57 že jsou nereformovatelní.
-
00:21:59
Ovšem zas
na druhou stranu bych řekl, - 00:22:02 že ten rok 1968 měl jednu výhodu:
-
00:22:04
utopickým intelektuálským
komunistům na Západě jasně ukázal, - 00:22:10 že tudy cesta nevede.
-
00:22:25
Já jsem řekl jednu věc, která je
velmi důležitá pro normalizaci, -
00:22:29
protože my teď ve Zdivočelé zemi
budeme mít vrcholící normalizaci, - 00:22:34 od r. 1976 do r. 1990.
-
00:22:41
Jak už to vypadalo jinak,
jak už ten komunismus byl poučený, -
00:22:45
jak už dovedl lépe nabízet,
jak už to dovedl rozdělovat... - 00:22:54 Už to prostě uměl jinak,
-
00:22:56
protože tam byli lidé
s vystudovanou vysokou školou, - 00:23:00 estébáci-vysokoškoláci atd.
-
00:23:02
Ale tím to samozřejmě
bylo nebezpečnější. -
00:23:05
Protože oni nad řadou lidí
měli navrch a taky to podle toho - 00:23:09 vypadalo v těch fabrikách.
-
00:23:12
Protože tehdy už nešlo jen o to,
aby poslouchali a měli strach. -
00:23:18
Tehdy šlo o to,
aby podepisovali spolupráci. -
00:23:22
A potom, když jsem se vrátil
z toho druhého kriminálu, -
00:23:26
tak po tom r. 1960 já jsem byl ten,
který měl ty červené vykřičníky. -
00:23:33
No a vždycky jednou za měsíc,
podle doby, co se stalo ve světě, -
00:23:37
se ptali,
jestli tu spolupráci podepíšu. -
00:23:41
A když jsem se
v 70. letech vrátil podruhé, -
00:23:44
tak tam byla taková parta,
která už čekala na penzi. -
00:23:49
A ti, když tam byli
a pozvali si mě, - 00:23:52 tak vždycky říkali:
-
00:23:54
Je něco nového? Není?
Tak na shledanou! - 00:23:56 SMÍCH
-
00:23:57
Samozřejmě bylo jasné,
že to nepodepíšu. -
00:24:00
Ale pak tam byli mladí kluci
a ti začali znovu vyhrožovat! -
00:24:04
Ne že mě zavřou nebo se ke mně
budou chovat jako v 50. letech: -
00:24:09
vždyť vy přece chcete,
aby vaše dcera šla na vysokou... -
00:24:15
A já jsem říkal: to je její život,
mě do toho nepleťte. - 00:24:20 No to my musíme, to jsou vaše děti...
-
00:24:23
Ale vzdali to,
protože se mnou měli zkušenost - 00:24:27 z toho druhého kriminálu...
-
00:24:32
Jak jsi to řekl: oni už to cítili,
od dob Gorbačova byli jiní. -
00:24:41
Mě si jednou zavolali
a on mi ten kapitán přímo řekl: -
00:24:45
já bych vás vzal k sobě,
ale to nejde, -
00:24:48
protože byste viděl
některé materiály. -
00:24:51
Slovo dalo slovo
a když jsme končili, - 00:24:54 tak mi říkal: otče Dominiku.
- 00:24:56 Vyhráli jste.
- 00:24:57 Ale jedno vám řeknu:
-
00:24:59
nebude vám stačit
jenom sv. Tomáš Akvinský. - 00:25:02 Nám taky jenom Lenin nestačil.
- 00:25:05 SMÍCH
- 00:25:06 Tím jsme se rozloučili.
-
00:25:08
A ten člověk
se v letech 1985 - 1989 - 00:25:11 vrátil do Škodovky na soustruh.
- 00:25:15 KŘIK
-
00:25:24
Tak tohle se stalo před 4 dny
v Praze na Národní třídě. -
00:25:28
Policajti tam pomlátili
přes 500 dětí. - 00:25:31 To už se nesmí nikdy opakovat.
- 00:25:33 Takže jsem vás chtěla poprosit,
-
00:25:35
jestli byste nepodpořili
i vy Občanské fórum. -
00:25:40
R. 1989 má pro mě zvláštní vůni,
protože moje žena jako architektka -
00:25:48
poprvé dostala poukaz
na rekreaci do Harrachova. -
00:25:57
10. listopadu -
a 17. listopadu jsme se vraceli. -
00:26:03
Vraceli jsme se
a děti byly v ulicích. - 00:26:06 Protože všechno normálně fungovalo!
-
00:26:09
Tramvaje jezdily, všechno jezdilo
a my jsme nic nevěděli, že. -
00:26:13
No a pak už drnčely telefony
a už jsem byl v obraze. -
00:26:18
Protože Vašek bydlel kousek,
tak jsem tam ještě zaskočil. - 00:26:26 Už jsem věděl, o co jde,
-
00:26:28
a on mi pak ještě řekl,
abych přišel do Laterny Magiky, -
00:26:32
kde jsem se vzdal
veškerých funkcí už napřed. - 00:26:35 SMÍCH
-
00:26:37
Když to tady Vašek vyprávěl,
jak jste spolu seděli, -
00:26:40
tak jsem si vzpomněl, jak já,
který jsem byl z politické rodiny, -
00:26:46
s kmotrem Janem Masarykem
a všechny tyhle lahůdky, -
00:26:51
tak Vašek počítal,
že bych do toho měl - a já nemohl. - 00:26:59 Protože jsem říkal:
-
00:27:01
Václave, já nemůžu
nikde být s těmi komunisty! - 00:27:05 To prostě nejde.
-
00:27:18
Já ještě musím říct jednu věc,
která se teď připomínala. -
00:27:22
Která byla krátce po r. 1989,
a to bylo rozdělení Československa. -
00:27:29
Protože já jsem
třeba s Václavem zažil, -
00:27:31
když už nebyl československý
prezident, ale ještě nebyl český, -
00:27:36
na podzim r. 1992,
a já jsem se tehdy jel představit -
00:27:42
jako novopečený prezident
PEN klubu, tím jsem pak byl 13 let. -
00:27:52
A jel jsem tam s Václavem,
kterého taky pozvali. -
00:27:57
A tam já jsem zažil
až podivnou situaci: -
00:28:02
ten Vašek tam přišel,
oni mu zatleskali - 00:28:05 a pak mu půl hodinu nadávali,
-
00:28:09
že to on
může za rozdělení Československa. -
00:28:12
To byla jedna teze
a druhá teze je, že on tomu brání. -
00:28:21
Já tam mám spoustu
nejlepších kamarádů na Slovensku - 00:28:25 a ty taky, když jsi tam byl.
-
00:28:30
A oni sami přesně nevěděli,
ale věděli jednu věc: - 00:28:34 nám treba si to vyzkúšať.
- 00:28:38 To bylo na začátku
-
00:28:39
a ten Mečiar
se toho samozřejmě chytil. - 00:28:42 A i jeho protějšek vlastně.
-
00:28:47
Já jenom říkám,
že my si už teď neuvědomujeme, -
00:28:51
protože je rok 2012
a už jsme svobodní - 00:28:56 o 3 roky déle než první republika.
- 00:28:59 Přesně teď v září, že.
- 00:29:03 SMÍCH
-
00:29:04
A my si už neuvědomujeme,
čím vším jsme museli projít. -
00:29:09
O to je mi víc líto,
co jsme všechno prošvihli zbytečně. -
00:29:16
My máme doma po dědečkovi,
který nebyl jen premiér, -
00:29:19
ale taky
předseda Poslanecké sněmovny, -
00:29:22
takovou tu tlustou knihu,
což jsou stenografické záznamy. -
00:29:27
Musím říct, ale aby si nemysleli,
že je to na jejich obranu, -
00:29:31
že v mnoha ohledech
se tehdy chovali stejně. - 00:29:35 Přesně tak.
-
00:29:36
Včetně toho,
jak se Gottwald omlouval, -
00:29:39
že chyběl,
protože se v Moskvě učil, - 00:29:42 jak nám zakroutit krkem.
- 00:29:47 Pro mě je to ale o to horší,
-
00:29:50
že ta doba by se měla
pořád z něčeho poučovat, - 00:29:54 a ne: vždyť oni to dělali taky!
-
00:30:00
Celý tento problém
já znám z církevního hlediska. - 00:30:03 Jste tady 2 000 let.
-
00:30:05
Jsou lidé lepší za těch 2 000 let?
Nebo nejsou? - 00:30:09 Já tvrdím, že jsou.
- 00:30:12 To ano.
-
00:30:13
Ale koneckonců některé věci,
a říkal jsi to už předtím, -
00:30:18
že každá generace
si to musí trošku sama vyzkoušet. - 00:30:22 A vyžrat taky.
-
00:30:24
Když nám říkali,
ať nesaháme na kamna, - 00:30:26 stejně jsme si na ně sáhli, ne?
-
00:30:30
Ono je to tak,
že naše současná situace... -
00:30:37
Já jsem pamětník
ještě z první republiky -
00:30:40
a mně ne kvůli tomu,
jestli někde někdo něco ukradl, -
00:30:44
v tom kontextu dějin
je to vlastně zanedbatelné, -
00:30:48
ale že jsme se připravili
o spoustu možností. - 00:30:55 To je to, co mě mrzí.
- 00:30:57 Mě taky.
- 00:30:58 Rozumíš tomu?
-
00:31:01
A já, to ty taky víš
- do kriminálu nepatří kondicionál. -
00:31:09
Budu teď sprostý,
doufám, že mi to odpustíš: - 00:31:14 já jsem seděl s hajným Loubalem.
-
00:31:17
To byl hajný, který dostal,
když mu bylo 70 let, -
00:31:21
20 let trestu za to,
že se u něho vyspal nějaký chlap, -
00:31:26
který zabloudil
- a on to byl agent-chodec. -
00:31:30
A ten, jakmile někdo
začal užívat kondicionál, -
00:31:34
měl rčení:
chlapci, nepoužívejte to. -
00:31:41
Jakmile je v tom "by?,
vždycky to stojí za...budu slušný. -
00:31:47
Když bychom to vzali,
tak taková ta radost listopadu 1989 -
00:31:52
nebo těch prvních měsíců,
ta za to stála. - 00:31:58 Pak se nám to hodně zakalilo.
-
00:32:01
Ale přesto jsou momenty, tak,
jako jsi vzpomněl ty piloty, -
00:32:05
protože to byla určitá elita,
která věděla, - 00:32:09 oč v těch ideálech šlo.
-
00:32:11
A když bych z toho vzal pro mě
v té dnešní situaci to, -
00:32:16
kam opravdu jdu rád,
tak to jsou setkání vězňů, - 00:32:20 pétépáků, starých vojáků.
- 00:32:22 Vezmi si nebožtíka Tomáše Sedláčka.
- 00:32:25 Přesně tak.
- 00:32:28 Úžasné.
-
00:32:29
Ale do jisté míry, když zjistíš,
tak přece jen v té společnosti -
00:32:34
jsou lidé i dnes,
a jsou i mladí lidé, - 00:32:37 koneckonců jsi to řekl,
-
00:32:39
kteří dovedou reflektovat,
a tou nadějí do budoucna jsou. -
00:32:44
A to snad ani není jinak možné,
protože mnohdy, a ty určitě taky, -
00:32:49
se divím,
že ještě všechno pořád funguje! -
00:32:53
Když čteš ty noviny,
kdo všechno co kde ukradl, zničil... -
00:32:57
Pořád je tu ještě
spousta skvělých, poctivých lidí, - 00:33:03 se kterými je radost se setkat!
- 00:33:05 A já tedy řeknu:
-
00:33:07
jsou i někteří
mezi těmi politiky a novináři! - 00:33:10 SMÍCH
- 00:33:11 Dokonce, jo?
- 00:33:12 SMÍCH
- 00:33:13 No ne, já jich pár taky znám...
- 00:33:16 Já v posledních měsících mohu říci:
-
00:33:18
určitý typ urážek
si ke mně nedovolila ani StB. -
00:33:23
Místo toho si to dovolují
někteří páni poslanci ze sněmovny. -
00:33:27
Ale na druhou stranu zase:
určitou solidaritu, -
00:33:31
porozumění a pochopení,
to jsem zas taky nečekal. -
00:33:35
A to ukazuje,
že ta situace není taková. - 00:33:38 Já musím říct veřejně jednu věc:
-
00:33:40
ty jsi mi udělal radost,
jak jsi byl v těch Ďáblicích -
00:33:44
a muklové tě poprosili,
aby ses pomodlil, a ty jsi řekl: -
00:33:48
oni mě poprosili,
abych se pomodlil, ale já žaluji. - 00:33:53 Já to pochopil přesně.
- 00:33:57 Já ti řeknu, kde byla ta reakce.
-
00:34:00
To byla reakce na to,
když sestra Mašínů řekla: -
00:34:05
40 let jsem chodila
mamince na hrob, - 00:34:08 a tady bylo smetiště.
- 00:34:12 Tak to jsem si řekl: to ne.
- 00:34:17 Toto skutečně vypovídá o systému.
-
00:34:22
A když už někdo řekne,
že se omluvil, - 00:34:25 tak já jsem nikdy neviděl,
-
00:34:27
že by utrhl kytičku v parku,
některý z těchto pánů, šel - 00:34:33 a dal ji na hrob těch obětí.
- 00:34:37 Dokud to neudělá, tak se neomluví.
- 00:34:40 Tak můžou říkat, co chtějí.
-
00:34:53
V tomto roce v květnu to vypadalo,
že spíš umřu než neumřu. - 00:34:59 Říkal mi to jeden tvůj kamarád.
-
00:35:02
A potom,
když jsem se z toho dostal, -
00:35:05
byl jsem skoro
6 neděl na hadičkách, -
00:35:09
ještě jsem dostal trombózu,
prostě vypadalo to všelijak, -
00:35:14
tak já jsem se
ani na chvíli nevzdal. -
00:35:18
Oni mi pak řekli,
já jsem byl připojený na hadičky, -
00:35:22
furt do mě lili vodu,
aby se to měnilo, - 00:35:27 dali mi samozřejmě bažanta.
-
00:35:31
Ale já jsem podvědomě věděl,
že se musím postavit, -
00:35:34
takže první noc,
kdy už oni čekali, kdy umřu, -
00:35:39
protože když mě tam přivezli,
tak jsem neměl čím dejchat, -
00:35:43
ale já dejchal, přišla sestra
a když viděla, že tam stojím, -
00:35:48
a čurám do toho bažanta,
tak já říkám, a ty to dobře víš, - 00:35:54 že vestoje se všemu čelí líp.
-
00:36:00
Takže já,
když někdo bude mít pocit, - 00:36:03 že nemůže něčemu čelit,
-
00:36:06
tak ať rychle vstane
a postaví se, ono mu to půjde líp. -
00:36:11
To není ode mě nějaká moudrost,
jakože vím všechno líp. - 00:36:16 To je úplně něco jiného.
-
00:36:18
My jsme v kriminálu,
když nám bylo trochu ouzko, -
00:36:21
tak jsme si vymýšleli
buď vzorce na záchranu lidstva - 00:36:25 nebo marxistické zákony.
-
00:36:27
Plocha křídel čmeláka je menší, než
jaké je třeba k tomu, aby létal. - 00:36:34 On o tom ale neví, proto létá.
-
00:36:36
Já jsem to nevěděl, že mám umřít,
a proto jsem neumřel! - 00:36:41 SMÍCH
-
00:36:43
A on nade mnou mávnul rukou,
samozřejmě... - 00:36:46 Já to říkám jenom proto...
-
00:36:48
Ne, nechci být vzorem,
já jsem na to opravdu moc starý. - 00:36:52 Ale: člověk se prostě nesmí vzdát.
- 00:36:56 Na začátku jsme o tom mluvili.
- 00:36:59 Nikdy se nesmíš vzdát své naděje.
- 00:37:01 Protože ta naděje je furt.
-
00:37:05
Ne že jsme se něčeho dočkali
a už to končí a nám to stačí. -
00:37:09
Nestačí nám to nikdy,
to za prvé, a za druhé: -
00:37:14
je prostě nádherné
na tom světě být. - 00:37:20 I když je člověku třeba 81.
- 00:37:23 Ale musí pro to člověk něco udělat.
- 00:37:27 Já myslím, že pro tu budoucnost,
-
00:37:30
když člověk chvílemi
poztrácí tu perspektivu, -
00:37:34
co by bylo, tak jednak
se můžu podívat tady dole z okna, -
00:37:38
kde jsou nádherné pohledy, no
a když vyjdeme ještě o kousek výš, - 00:37:44 tak katedrála tu stojí už dlouho,
-
00:37:48
jako 5. kostel
postavený po přijetí křesťanství, - 00:37:53 a ta přežila všechno.
-
00:37:56
A tak já věřím, že nejenom my dva,
ale i národ, - 00:38:00 který bydlí v české kotlině,
-
00:38:04
by neměl propadat
nějakému zoufalství. -
00:38:09
Já si stejně myslím,
že to, co prožíváme, - 00:38:13 je bouře vody ve sklenici.
- 00:38:20 Historicky určitě.
- 00:38:22 Protože nikomu nejde o život...
- 00:38:24 A když nejde o život...
- 00:38:26 Tak nejde o nic.
- 00:38:29 SMÍCH
-
00:38:32
Skryté titulky:
Hana Svanovská, ĆT Brno - 00:38:44 .