iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
17. 11. 2012
13:15 na ČT2

1 2 3 4 5

22 hlasů
14088
zhlédnutí

Společný výslech

Jiří Stránský a Dominik Duka

Spisovatel Jiří Stránský se v exkluzivním rozhovoru s kardinálem Dominikem Dukou zamýšlí nad nedávnou minulostí a také nad budoucí vizí české společnosti

38 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Společný výslech: Jiří Stránský a Dominik Duka

  • 00:00:02 .
  • 00:00:40 No ty jsi tu pán domu!
  • 00:00:42 Tak tě pěkně vítám,
    dobré odpoledne.
  • 00:00:45 Tak já nevím, pán domu...
  • 00:00:46 Když je to chápáno
    jako místnost na výslech,
  • 00:00:49 tak bych byl nerad pán domu
    kde se vyslýchají lidi.
  • 00:00:54 Ale z hlediska
    našeho posledního setkání
  • 00:00:58 jsem tak nějak v duchu doufal,
    zda nepřijdeš v anglické uniformě.
  • 00:01:05 Modré to je, ale...
    Není to ono.
  • 00:01:09 Že by to byla lež...?
  • 00:01:11 Já jsem tam byl za herce!
  • 00:01:12 Já vím, že jo.
  • 00:01:15 Ale zapadl jsi mezi ně.
  • 00:01:18 Ano, ale byl jsem jediný,
    který odpovídal věkem.
  • 00:01:22 Prosím, pánové.
  • 00:01:32 Když jsme sem zvali pana Maděru,
    na oslavu konce 2. světové války,
  • 00:01:38 tak se omluvil s tím,
    že jeho kobyla čeká hříbě.
  • 00:01:46 SMÍCH
  • 00:01:48 Mělo by to být takové překvapení
    k těm jeho slavným narozeninám.
  • 00:01:51 Proč slavným?
  • 00:01:52 Protože je zázrak,
    že se toho dožil.
  • 00:01:55 Takže vlastně ten dárek, to byste
    byl vy, pane prezidente.
  • 00:02:01 Pro mě to vždycky bylo,
    když jsem se díval,
  • 00:02:04 pokud jsem mohl,
    na jednotlivé díly,
  • 00:02:07 tak jsem do toho
    trošku promítal svůj vlastní život.
  • 00:02:11 Ve smyslu Maděrových děcek
    nebo do jeho postavy.
  • 00:02:16 Ty jsi byl taky
    proklaté děcko, že jo?
  • 00:02:19 SMÍCH
  • 00:02:22 Ale myslím, že to jsou
    takové opravdu potřebné snímky,
  • 00:02:26 které nám řeknou, že komunismus
    nebyl jen nedostatek banánů...
  • 00:02:32 Když o tom byla tiskovka,
    tak se mě ptali,
  • 00:02:35 jestli nenatočíme něco
    o současné zdivočelé zemi.
  • 00:02:40 V té souvislosti jsem řekl,
    že nejsmutnější na tom je,
  • 00:02:45 že chybí sebereflexe.
  • 00:02:48 Že už je téměř národní zvyk,
    dalo by se říct,
  • 00:02:53 jak se vyhnout špatnému svědomí.
  • 00:02:59 Protože to špatné svědomí
    je ta sebereflexe.
  • 00:03:03 A já se s tím pořád
    setkával a setkávám.
  • 00:03:09 Pořád jsem jezdil na ty školy,
    teď už kvůli nemoci ne,
  • 00:03:13 kdy se děti najednou zeptaly:
    a proč jsme se tomu nepostavili?
  • 00:03:18 A já jsem jim vysvětloval,
  • 00:03:20 že každá rodina musela s režimem
    nějakým způsobem vyjít.
  • 00:03:25 Museli být zaměstnaní
    a živit svoje děti atd. atd.
  • 00:03:29 Samozřejmě někdo s tím režimem
    spolupracoval víc, někdo míň,
  • 00:03:33 a podle toho to pak vypadalo.
  • 00:03:37 Mně volala jedna paní profesorka,
  • 00:03:39 že holčička přišla domů a říká:
    dědo, proč jsi mi o tom nevyprávěl?
  • 00:03:44 A děda jí dal přes držku,
    protože byl členem ÚV nebo co.
  • 00:03:47 SMÍCH
  • 00:03:48 Já myslím,
    že ta současná situace ukazuje,
  • 00:03:52 že reflexe je malá
    a část rodin to úplně vytěsnila.
  • 00:03:59 Anebo se to potom zvrhne
    jen na nějaké materiální hodnoty...
  • 00:04:05 To je ještě smutnější, že...
  • 00:04:08 Ale že to byl obrovský zásah
    a tragédie do života lidí a rodin...
  • 00:04:15 Vlastně už ten název to vyjadřuje:
    zdivočelá země.
  • 00:04:20 Já jsem vlastně ten román
    začal psát ze vzteku.
  • 00:04:25 Protože
    oficiální komunistická ideologie
  • 00:04:28 vynášela,
    jaký počin to pohraničí bylo.
  • 00:04:35 Jak s těmi Němci bojovali...
  • 00:04:39 Ale já jsem tam byl
    v květnu už jako kluk!
  • 00:04:42 A viděl jsem ten divoký odsun
    a to, co vyváděli Češi s Němci atd.
  • 00:04:49 Já jsem u toho byl jako malé děcko,
    jsem přece jen mladší.
  • 00:04:54 Tatínek se narodil ve Varnsdorfu.
  • 00:04:56 Takže já už jsem
    moment odsunu jaksi nezastihl,
  • 00:04:59 ale tu opuštěnou zemi jsem viděl,
    protože jsme lezli do továrny,
  • 00:05:04 tam bylo plno textilek,
    a teď tam byla plná fabrika.
  • 00:05:09 Tam zbyly nějaké pracovní nástroje,
    nedodělané výrobky,
  • 00:05:13 a pak obrovské množství
    těch rakouských vojenských čepic.
  • 00:05:20 Já jsem měl chuť si jednu vzít,
    ale dostal jsem pár facek.
  • 00:05:25 Protože matka měla strach,
    že v tom budou vši.
  • 00:05:28 SMÍCH
  • 00:05:31 Ale pak bylo vidět,
  • 00:05:32 jak nové obyvatelstvo
    těžko k té zemi hledalo vztah.
  • 00:05:37 Tam bylo úplně normální,
    že v domě bydlela rodina,
  • 00:05:41 vedlejší byt byl neobydlený,
    okna otevřená, "rozcapená?,
  • 00:05:45 foukal do nich vítr a bouchalo to...
  • 00:05:49 Já myslím, že nemohli spát.
  • 00:05:54 Oni se tam báli.
  • 00:05:57 Ono to bylo taky tím,
  • 00:05:59 že hlavní smutek bylo
    znovuosidlování toho pohraničí.
  • 00:06:05 Protože se tam dostali lidé,
    kterým bylo napřed řečeno,
  • 00:06:10 že co si tam najdete,
    co si tam vezmete, to bude vaše.
  • 00:06:15 Protože to patřilo Němcům,
    které jsme odsunuli atd.
  • 00:06:20 A podle toho to taky vypadalo.
  • 00:06:22 I Češi mezi sebou
    se div nestříleli.
  • 00:06:25 My jsme tam nacházeli pancerfausty...
  • 00:06:28 A stříleli jsme s tím
    a nikomu se nic nestalo.
  • 00:06:32 Dodneška se div nebudím hrůzou,
    co jsme tehdy všechno dělali.
  • 00:06:37 Ale musím říct jednu věc,
    která je možná velice důležitá:
  • 00:06:42 můj táta se v koncentráku
    v Osvětimi sešel s člověkem,
  • 00:06:47 který měl
    komunistickou legitimaci č. 1,
  • 00:06:51 jmenoval se Heřman Teissig,
  • 00:06:53 a byl to poslanec za komunisty
    ještě za první republiky.
  • 00:06:58 On se vrátil jako politický vězeň,
  • 00:07:00 ale byl buřič, protože to všechno,
    co musel udělat,
  • 00:07:04 bylo to, že se osvobodil
    a pomáhal lidem.
  • 00:07:08 A to ho osvobodilo do té míry,
    že odmítal soudruhy poslouchat,
  • 00:07:13 co má dělat a co má říkat.
  • 00:07:15 A jednou byl u nás na obědě
    a řekl věc, která byla
  • 00:07:19 v té době neuvěřitelně prorocká:
  • 00:07:25 já nevím, jestli si vůbec
    někdo v této zemi uvědomuje,
  • 00:07:28 že Němci, které jsme odtud vyhnali,
    nám to obrovské území
  • 00:07:34 odevzdali
    na klíč přede žněmi.
  • 00:07:38 To bylo všechno připraveno.
  • 00:07:42 A jestli s tím
    nebudeme správně zacházet,
  • 00:07:46 tak ještě za 30 let budeme plakat.
  • 00:07:50 To řekl v r. 1945,
    ono už je to teď 60 let nebo kolik,
  • 00:07:54 ale vlastně pořád ještě pláčeme,
  • 00:07:56 protože se to pořád ještě
    dává dohromady.
  • 00:08:12 Otázka Mnichova, otázka nástupu
    Hitlera a 2. světové války,
  • 00:08:17 to je otázka,
    která je dodnes palčivá.
  • 00:08:22 Já jsem asi před 3 dny
    otevřel knihu
  • 00:08:26 "Komunismus v Evropě:
  • 00:08:28 katolická církev od Lenina
    k Janu Pavlu II.?,
  • 00:08:32 a tam je citace papeže Pia XII.:
  • 00:08:35 "Dokud je mír,
    ještě není vše ztraceno.?
  • 00:08:40 Ono se to může jevit
    jako zbabělá věta,
  • 00:08:43 ale na druhou stranu víme,
  • 00:08:45 že Hitler pak rozhýbal
    celý tento postup
  • 00:08:49 a Pius XII. měl už tehdy
    přesvědčení,
  • 00:08:53 že kam vstoupí
    bota sovětského vojáka,
  • 00:08:57 a ona vstoupí,
    jestliže Hitler válku začne.
  • 00:09:04 A nejenom Hitler:
    tady šlo ještě o jednu věc,
  • 00:09:08 která byla velice důležitá.
  • 00:09:10 Protože třeba speciálně letci
    se nikdy nesmířili s mobilizací.
  • 00:09:17 Ti to brali jako Benešovu zradu.
  • 00:09:23 Oni samozřejmě přiznávali,
  • 00:09:25 že pozemní armáda
    by měla s Němci problém,
  • 00:09:29 ale oni jako letci ne.
  • 00:09:32 A že by jim to opravdu
    velmi znepříjemnili,
  • 00:09:35 protože tehdy se vědělo, že naši
    letci jsou v Evropě nejlepší.
  • 00:09:40 A ti Němci to dobře věděli.
  • 00:09:42 A když sem přišli,
    tak první co udělali, bylo to,
  • 00:09:46 že se vrhli na ta letadla.
  • 00:09:49 Takže já to říkám jenom proto,
    že jak pořád zvonil "zrady zvon?,
  • 00:09:54 ta hrana, tak těch zrad
    bylo na jeden národ až moc.
  • 00:10:03 Tady bych se toho Beneše
    trochu zastal v tom,
  • 00:10:06 že on to nedělal jako zradu.
  • 00:10:11 On prostě byl nešťastná postava,
    jistým způsobem, výborný diplomat,
  • 00:10:16 ale už ne tolik jako politik,
    na druhou stranu, buďme upřímní,
  • 00:10:22 tady se před několika měsíci
    pod námi točil film o Benešovi,
  • 00:10:27 takže jsme viděli i scénku,
    kdy na něj generálové křičí, řvou.
  • 00:10:34 Ale já myslím, že faktem je,
    že on měl vizi velké války,
  • 00:10:39 a že to Československo
    znova obnoví.
  • 00:10:43 A to je takový moment...
  • 00:10:45 To opravdu řekl,
    to není pozdější proroctví...
  • 00:10:49 Když už o něm mluvíme,
    pak budeme mluvit o jiných zradách:
  • 00:10:54 můj tchán byl jeden
    z nejzkušenějších
  • 00:10:59 československých pilotů.
  • 00:11:04 Byl šéfpilotem oddílu,
    který vozil bombardéry z USA.
  • 00:11:13 To mohli dělat jen
    opravdičtí profesionálové.
  • 00:11:16 A on pak zůstal v tomto komandu
    a vozil ty Chruchilly atd.
  • 00:11:22 A vezl v r. 1943 i Beneše.
  • 00:11:25 Do Moskvy.
  • 00:11:26 A všechno to věděl, co se stalo.
  • 00:11:29 Že tam to Beneš vzdal.
  • 00:11:33 A to mu oni neodpustili.
  • 00:11:36 Já to zná z vyprávění otce.
  • 00:11:38 Protože generál Ingr
    shodil brigadýrku
  • 00:11:40 a tancoval po ní a řval na ně.
  • 00:11:43 Vždyť to oba dva víme!
  • 00:11:46 Ale když jde člověk zase zpátky,
    s určitým odstupem od archivu,
  • 00:11:52 tak faktem je, že problém Mnichova
    nezačal jenom tím,
  • 00:11:56 že páni Chamberlain
    a Daladier řekli konec.
  • 00:12:04 Anglie měla
    velmi silné pronacistické křídlo.
  • 00:12:09 Edvarda VIII.
  • 00:12:11 Přesně tak.
  • 00:12:13 A Francie zase pacifistické.
  • 00:12:15 Čili Beneš, když jel do Moskvy,
    tak on tam jel vlastně v r. 1935,
  • 00:12:20 tak on tam jel
    skutečně jako diplomat,
  • 00:12:23 který chce donutit západní státy,
    aby nás neopustily.
  • 00:12:28 A ony nás opustily.
  • 00:12:41 Pod vládou komunistů
    tady žily 3 generace.
  • 00:12:48 42 let, co si budeme vykládat.
  • 00:12:55 Vaculík nemá rád, když to cituji,
    ale toto je věta, která je zlatá,
  • 00:13:00 tu jednou napsal v Posledním slově:
  • 00:13:04 těch 42 let nám zkazilo mysli.
  • 00:13:09 To je přesné.
  • 00:13:12 To je jasné, protože ta formace...
  • 00:13:16 Máme různé debaty, kdo co zavinil,
  • 00:13:19 ale faktem je,
    že nejhlubší brázdu vyorala škola.
  • 00:13:26 A pak bych řekl,
    že to byla ostatní média,
  • 00:13:29 která sloužila ideologii.
  • 00:13:32 Ti lidé se toho nemohou zbavit,
    protože už se nikdo nevrátí,
  • 00:13:36 z těch starších generací,
    do školní lavice, aby znova začal.
  • 00:13:43 Od samého počátku,
    od maličkých dětí,
  • 00:13:47 už byla ta schizofrenie,
  • 00:13:49 kdy se něco říkalo doma
    a něco se říkalo v té škole.
  • 00:13:54 Děti se odmalička
    učily v tom vyznat.
  • 00:13:58 Aby nedostaly rodinu do maléru.
    sebe nedostaly do maléru,
  • 00:14:02 to byla jejich druhá přirozenost.
  • 00:14:06 Divme se potom,
    že to je teď ta zdivočelá země!
  • 00:14:12 Z které jde ten smutek,
    protože lidé si vůbec neuvědomují,
  • 00:14:16 že mají ty zkažené mysli.
  • 00:14:20 A to je to, proč já to do toho
    v těch fejetonech pořád buším.
  • 00:14:24 Abych je probral odshora až dolů.
  • 00:14:28 A v těch školách si konečně
    generace dnešních teenagerů
  • 00:14:34 uvědomuje, o co tehdy šlo.
  • 00:14:42 A že oni jsou ta generace,
    která by za to měla být odpovědná.
  • 00:14:51 Skutečně si to uvědomují
  • 00:14:53 a je kolikrát radost
    si o tom s nimi povídat.
  • 00:14:58 Ale nebudu říkat,
    že bych se toho rád dožil,
  • 00:15:02 ale z celého srdce si to přeju
    a je tady opravdu obrovská naděje.
  • 00:15:10 A my oba dva
    jako bývalí muklové víme,
  • 00:15:13 co ta naděje dovede vyvádět, viď?
  • 00:15:17 SMÍCH
  • 00:15:19 No tak já držím zásadu nikoli,
  • 00:15:21 že naděje umírá naposledy,
    ale nikdy.
  • 00:15:24 Že? To je ono!
  • 00:15:26 To skutečně platí.
  • 00:15:29 A kdo to právě řekl,
    a v tom je to naladění,
  • 00:15:33 to stálé spojení: ono to praskne.
  • 00:15:38 Kdo neztratil naději
    v to prasknutí,
  • 00:15:40 tak se prostě nepodrobil.
  • 00:15:44 I před svými nejbližšími přáteli
    jsem byl za idiota.
  • 00:15:47 Nikdy nezapomenu,
    jak v r. 1984 na podzim
  • 00:15:50 jsme měli nějaké mecheche
    a já jsem přišel a říkal jsem:
  • 00:15:55 Kamarádi,
    já mám pro vás úžasnou zprávu.
  • 00:15:58 Zase nás osvobodí Rusové,
    to nastoupil Gorbačov.
  • 00:16:04 Ale tím, že nás ten režim vycvičil
    pořád všude číst, ve zprávách,
  • 00:16:09 v Rudém právu, které bylo jediné,
    mezi řádky,
  • 00:16:12 tak mi to zůstalo dodnes.
  • 00:16:15 Já když nemůžu dnes stihnout
    nějaké zprávy,
  • 00:16:18 tak jsem z toho nemocný,
    i když se tam říkají blbosti.
  • 00:16:22 Protože pro mě je to živná půda,
    abych věděl, do čeho mám šťouchat.
  • 00:16:31 Ale už ty zprávy
    neposloucháme s takovým napětím.
  • 00:16:35 SMÍCH
  • 00:16:37 No já to měl trošku lepší,
    protože když otce zavřeli,
  • 00:16:41 tak ty manželky nevěděly, kde jsou.
  • 00:16:45 No tak se chodilo.
  • 00:16:47 Byl to takový houf děcek a maminek,
    jedna kartářka,
  • 00:16:51 to byla ruská bojarka,
  • 00:16:53 skutečně ruská bojarka,
    tak ona už ležela na posteli,
  • 00:16:57 tam měla prkno,
    jako když se válí těsto,
  • 00:17:01 a to si dodneška pamatuju,
    do dne, do týdne, do měsíce,
  • 00:17:09 do roka, a znova,
    a teď jim z toho vykládala.
  • 00:17:14 No ale přesto jí
    ty karty nepomohly,
  • 00:17:17 tak se šlo k nějaké paní,
  • 00:17:18 a ta měla kocoura, kouli,
    no a teď jim líčila,
  • 00:17:22 kde ti manželé jsou.
  • 00:17:25 Vidím les, vidím plot...
  • 00:17:28 Toto jim jako řekla.
  • 00:17:29 SMÍCH
  • 00:17:31 Těch bylo, těch plotů!
  • 00:17:33 A co tam bylo důležité - ona řekla:
  • 00:17:36 víte, svoboda přijde
    a snese se svrchu.
  • 00:17:41 Ona viděla parašutisty.
  • 00:17:43 No a pak dodávala:
    bude pomerančová vůně.
  • 00:17:47 Pomeranče nebyly, že,
    tak to byl příslib nové svobody.
  • 00:17:52 Pravdou je,
    že jsem dlouho chodil a čichal,
  • 00:17:56 jestli už
    jsou pomeranče cítit.
  • 00:18:00 Tak to nebylo, bylo to jinak,
    ale přišlo to několikrát,
  • 00:18:04 taková určitá jiskra naděje,
    ale taky zklamání,
  • 00:18:06 ať to byl r. 1956...
  • 00:18:09 Amnestie a takové věci, to čekání...
  • 00:18:12 Ale ty lágry a věznice
    byly jen esence té společnosti.
  • 00:18:21 A v té společnosti
    se vlastně odehrávalo totéž.
  • 00:18:24 Vždyť jsme měli dráty
    kolem sebe všichni.
  • 00:18:27 Vždycky jsme říkali, že je otázka,
    kdo je vlastně za mřížemi.
  • 00:18:32 Přesně tak, šlo spíš jen o to,
    jak se ti lidé tomu ubránili.
  • 00:18:41 A já jsem vždycky říkal,
    a taky to píšu nakonec,
  • 00:18:44 to sis mohl přečíst,
    že daleko víc než my muklové
  • 00:18:50 to od režimu dostávaly sežrat
    maminky a manželky,
  • 00:18:57 protože to byly naprostí psanci.
  • 00:19:12 Já musím říct, že jsem
    to "Pražské jaro? prožíval dvakrát.
  • 00:19:16 Představ si.
  • 00:19:17 Ale to první nebylo ani možná jaro,
    a nebylo to v r. 1968,
  • 00:19:22 ale já jsem byl
    jako potenciální špion Vatikánu,
  • 00:19:26 a to několik měsíců
    po kubánské krizi,
  • 00:19:29 odeslán na Slovensko.
  • 00:19:33 Bylo tam asi 15 vojáků.
  • 00:19:35 A to už bylo v době,
  • 00:19:37 kdy generálním tajemníkem
    komunistů na Slovensku
  • 00:19:41 byl už Alexander Dubček.
  • 00:19:44 No a dovedeš si představit,
  • 00:19:46 že třeba v Kulturnom živote
    byl článek od Mňačka
  • 00:19:51 "Anglický pilot?.
  • 00:19:55 Což u nás mohlo vyjít až v r. 1968.
  • 00:19:58 A to už jsme v r. 1963.
  • 00:20:01 Mňačko byl na otvírání
    Východoslovenských železární,
  • 00:20:06 které otevíral
    soudruh prezident Antonín Novotný
  • 00:20:10 a řekl: "nějaký Mňačko?.
  • 00:20:13 Mňačko vyletěl a řekl:
  • 00:20:16 pane prezidente, buď "pan Mňačko?
    nebo "soudruh Mňačko?,
  • 00:20:20 ale já pro vás nejsem
    "nějaký Mňačko?.
  • 00:20:23 Já jsem s vámi husy nepás.
  • 00:20:27 A v této situaci to tehdejší
    slovenská Pravda uveřejnila.
  • 00:20:32 No a náš kamarád,
  • 00:20:33 akademický sochař
    Julius Senet vyběhl a zvolal:
  • 00:20:39 něco se stalo,
    všechny noviny jdou do stoupy.
  • 00:20:42 Pojď, ty tam znáš tu paní,
    chodíte do kostela.
  • 00:20:45 Tak ať nám aspoň jedny dá.
  • 00:20:47 A tak jsme si mohli přečíst
    tento projev.
  • 00:20:50 Čili tam už to napětí bylo.
  • 00:20:53 HUDBA
  • 00:21:12 Vy jste se snad
    úplně zbláznili, ne?
  • 00:21:15 Na co si tu hrajete?
  • 00:21:17 Když došlo
    k samotnému "Pražskému jaru?,
  • 00:21:20 tak já jsem všechny
    překvapoval tím,
  • 00:21:23 že najednou
    z toho bytostného optimisty
  • 00:21:26 se stal bytostný pesimista.
  • 00:21:28 A já jsem říkal:
    prosím vás, jak jim můžete věřit?
  • 00:21:34 Dám ti za pravdu.
  • 00:21:36 Ale skutečně s velkou částí
    dubčekovské skupiny
  • 00:21:39 se dalo jednat až po 21. srpnu.
  • 00:21:45 Teď už víme z mnoha důkazů,
    že jsou nereformovatelní.
  • 00:21:51 Co si budeme vykládat, že.
  • 00:21:53 Oni to teď jen dokazují
    svou existencí v parlamentu,
  • 00:21:57 že jsou nereformovatelní.
  • 00:21:59 Ovšem zas
    na druhou stranu bych řekl,
  • 00:22:02 že ten rok 1968 měl jednu výhodu:
  • 00:22:04 utopickým intelektuálským
    komunistům na Západě jasně ukázal,
  • 00:22:10 že tudy cesta nevede.
  • 00:22:25 Já jsem řekl jednu věc, která je
    velmi důležitá pro normalizaci,
  • 00:22:29 protože my teď ve Zdivočelé zemi
    budeme mít vrcholící normalizaci,
  • 00:22:34 od r. 1976 do r. 1990.
  • 00:22:41 Jak už to vypadalo jinak,
    jak už ten komunismus byl poučený,
  • 00:22:45 jak už dovedl lépe nabízet,
    jak už to dovedl rozdělovat...
  • 00:22:54 Už to prostě uměl jinak,
  • 00:22:56 protože tam byli lidé
    s vystudovanou vysokou školou,
  • 00:23:00 estébáci-vysokoškoláci atd.
  • 00:23:02 Ale tím to samozřejmě
    bylo nebezpečnější.
  • 00:23:05 Protože oni nad řadou lidí
    měli navrch a taky to podle toho
  • 00:23:09 vypadalo v těch fabrikách.
  • 00:23:12 Protože tehdy už nešlo jen o to,
    aby poslouchali a měli strach.
  • 00:23:18 Tehdy šlo o to,
    aby podepisovali spolupráci.
  • 00:23:22 A potom, když jsem se vrátil
    z toho druhého kriminálu,
  • 00:23:26 tak po tom r. 1960 já jsem byl ten,
    který měl ty červené vykřičníky.
  • 00:23:33 No a vždycky jednou za měsíc,
    podle doby, co se stalo ve světě,
  • 00:23:37 se ptali,
    jestli tu spolupráci podepíšu.
  • 00:23:41 A když jsem se
    v 70. letech vrátil podruhé,
  • 00:23:44 tak tam byla taková parta,
    která už čekala na penzi.
  • 00:23:49 A ti, když tam byli
    a pozvali si mě,
  • 00:23:52 tak vždycky říkali:
  • 00:23:54 Je něco nového? Není?
    Tak na shledanou!
  • 00:23:56 SMÍCH
  • 00:23:57 Samozřejmě bylo jasné,
    že to nepodepíšu.
  • 00:24:00 Ale pak tam byli mladí kluci
    a ti začali znovu vyhrožovat!
  • 00:24:04 Ne že mě zavřou nebo se ke mně
    budou chovat jako v 50. letech:
  • 00:24:09 vždyť vy přece chcete,
    aby vaše dcera šla na vysokou...
  • 00:24:15 A já jsem říkal: to je její život,
    mě do toho nepleťte.
  • 00:24:20 No to my musíme, to jsou vaše děti...
  • 00:24:23 Ale vzdali to,
    protože se mnou měli zkušenost
  • 00:24:27 z toho druhého kriminálu...
  • 00:24:32 Jak jsi to řekl: oni už to cítili,
    od dob Gorbačova byli jiní.
  • 00:24:41 Mě si jednou zavolali
    a on mi ten kapitán přímo řekl:
  • 00:24:45 já bych vás vzal k sobě,
    ale to nejde,
  • 00:24:48 protože byste viděl
    některé materiály.
  • 00:24:51 Slovo dalo slovo
    a když jsme končili,
  • 00:24:54 tak mi říkal: otče Dominiku.
  • 00:24:56 Vyhráli jste.
  • 00:24:57 Ale jedno vám řeknu:
  • 00:24:59 nebude vám stačit
    jenom sv. Tomáš Akvinský.
  • 00:25:02 Nám taky jenom Lenin nestačil.
  • 00:25:05 SMÍCH
  • 00:25:06 Tím jsme se rozloučili.
  • 00:25:08 A ten člověk
    se v letech 1985 - 1989
  • 00:25:11 vrátil do Škodovky na soustruh.
  • 00:25:15 KŘIK
  • 00:25:24 Tak tohle se stalo před 4 dny
    v Praze na Národní třídě.
  • 00:25:28 Policajti tam pomlátili
    přes 500 dětí.
  • 00:25:31 To už se nesmí nikdy opakovat.
  • 00:25:33 Takže jsem vás chtěla poprosit,
  • 00:25:35 jestli byste nepodpořili
    i vy Občanské fórum.
  • 00:25:40 R. 1989 má pro mě zvláštní vůni,
    protože moje žena jako architektka
  • 00:25:48 poprvé dostala poukaz
    na rekreaci do Harrachova.
  • 00:25:57 10. listopadu -
    a 17. listopadu jsme se vraceli.
  • 00:26:03 Vraceli jsme se
    a děti byly v ulicích.
  • 00:26:06 Protože všechno normálně fungovalo!
  • 00:26:09 Tramvaje jezdily, všechno jezdilo
    a my jsme nic nevěděli, že.
  • 00:26:13 No a pak už drnčely telefony
    a už jsem byl v obraze.
  • 00:26:18 Protože Vašek bydlel kousek,
    tak jsem tam ještě zaskočil.
  • 00:26:26 Už jsem věděl, o co jde,
  • 00:26:28 a on mi pak ještě řekl,
    abych přišel do Laterny Magiky,
  • 00:26:32 kde jsem se vzdal
    veškerých funkcí už napřed.
  • 00:26:35 SMÍCH
  • 00:26:37 Když to tady Vašek vyprávěl,
    jak jste spolu seděli,
  • 00:26:40 tak jsem si vzpomněl, jak já,
    který jsem byl z politické rodiny,
  • 00:26:46 s kmotrem Janem Masarykem
    a všechny tyhle lahůdky,
  • 00:26:51 tak Vašek počítal,
    že bych do toho měl - a já nemohl.
  • 00:26:59 Protože jsem říkal:
  • 00:27:01 Václave, já nemůžu
    nikde být s těmi komunisty!
  • 00:27:05 To prostě nejde.
  • 00:27:18 Já ještě musím říct jednu věc,
    která se teď připomínala.
  • 00:27:22 Která byla krátce po r. 1989,
    a to bylo rozdělení Československa.
  • 00:27:29 Protože já jsem
    třeba s Václavem zažil,
  • 00:27:31 když už nebyl československý
    prezident, ale ještě nebyl český,
  • 00:27:36 na podzim r. 1992,
    a já jsem se tehdy jel představit
  • 00:27:42 jako novopečený prezident
    PEN klubu, tím jsem pak byl 13 let.
  • 00:27:52 A jel jsem tam s Václavem,
    kterého taky pozvali.
  • 00:27:57 A tam já jsem zažil
    až podivnou situaci:
  • 00:28:02 ten Vašek tam přišel,
    oni mu zatleskali
  • 00:28:05 a pak mu půl hodinu nadávali,
  • 00:28:09 že to on
    může za rozdělení Československa.
  • 00:28:12 To byla jedna teze
    a druhá teze je, že on tomu brání.
  • 00:28:21 Já tam mám spoustu
    nejlepších kamarádů na Slovensku
  • 00:28:25 a ty taky, když jsi tam byl.
  • 00:28:30 A oni sami přesně nevěděli,
    ale věděli jednu věc:
  • 00:28:34 nám treba si to vyzkúšať.
  • 00:28:38 To bylo na začátku
  • 00:28:39 a ten Mečiar
    se toho samozřejmě chytil.
  • 00:28:42 A i jeho protějšek vlastně.
  • 00:28:47 Já jenom říkám,
    že my si už teď neuvědomujeme,
  • 00:28:51 protože je rok 2012
    a už jsme svobodní
  • 00:28:56 o 3 roky déle než první republika.
  • 00:28:59 Přesně teď v září, že.
  • 00:29:03 SMÍCH
  • 00:29:04 A my si už neuvědomujeme,
    čím vším jsme museli projít.
  • 00:29:09 O to je mi víc líto,
    co jsme všechno prošvihli zbytečně.
  • 00:29:16 My máme doma po dědečkovi,
    který nebyl jen premiér,
  • 00:29:19 ale taky
    předseda Poslanecké sněmovny,
  • 00:29:22 takovou tu tlustou knihu,
    což jsou stenografické záznamy.
  • 00:29:27 Musím říct, ale aby si nemysleli,
    že je to na jejich obranu,
  • 00:29:31 že v mnoha ohledech
    se tehdy chovali stejně.
  • 00:29:35 Přesně tak.
  • 00:29:36 Včetně toho,
    jak se Gottwald omlouval,
  • 00:29:39 že chyběl,
    protože se v Moskvě učil,
  • 00:29:42 jak nám zakroutit krkem.
  • 00:29:47 Pro mě je to ale o to horší,
  • 00:29:50 že ta doba by se měla
    pořád z něčeho poučovat,
  • 00:29:54 a ne: vždyť oni to dělali taky!
  • 00:30:00 Celý tento problém
    já znám z církevního hlediska.
  • 00:30:03 Jste tady 2 000 let.
  • 00:30:05 Jsou lidé lepší za těch 2 000 let?
    Nebo nejsou?
  • 00:30:09 Já tvrdím, že jsou.
  • 00:30:12 To ano.
  • 00:30:13 Ale koneckonců některé věci,
    a říkal jsi to už předtím,
  • 00:30:18 že každá generace
    si to musí trošku sama vyzkoušet.
  • 00:30:22 A vyžrat taky.
  • 00:30:24 Když nám říkali,
    ať nesaháme na kamna,
  • 00:30:26 stejně jsme si na ně sáhli, ne?
  • 00:30:30 Ono je to tak,
    že naše současná situace...
  • 00:30:37 Já jsem pamětník
    ještě z první republiky
  • 00:30:40 a mně ne kvůli tomu,
    jestli někde někdo něco ukradl,
  • 00:30:44 v tom kontextu dějin
    je to vlastně zanedbatelné,
  • 00:30:48 ale že jsme se připravili
    o spoustu možností.
  • 00:30:55 To je to, co mě mrzí.
  • 00:30:57 Mě taky.
  • 00:30:58 Rozumíš tomu?
  • 00:31:01 A já, to ty taky víš
    - do kriminálu nepatří kondicionál.
  • 00:31:09 Budu teď sprostý,
    doufám, že mi to odpustíš:
  • 00:31:14 já jsem seděl s hajným Loubalem.
  • 00:31:17 To byl hajný, který dostal,
    když mu bylo 70 let,
  • 00:31:21 20 let trestu za to,
    že se u něho vyspal nějaký chlap,
  • 00:31:26 který zabloudil
    - a on to byl agent-chodec.
  • 00:31:30 A ten, jakmile někdo
    začal užívat kondicionál,
  • 00:31:34 měl rčení:
    chlapci, nepoužívejte to.
  • 00:31:41 Jakmile je v tom "by?,
    vždycky to stojí za...budu slušný.
  • 00:31:47 Když bychom to vzali,
    tak taková ta radost listopadu 1989
  • 00:31:52 nebo těch prvních měsíců,
    ta za to stála.
  • 00:31:58 Pak se nám to hodně zakalilo.
  • 00:32:01 Ale přesto jsou momenty, tak,
    jako jsi vzpomněl ty piloty,
  • 00:32:05 protože to byla určitá elita,
    která věděla,
  • 00:32:09 oč v těch ideálech šlo.
  • 00:32:11 A když bych z toho vzal pro mě
    v té dnešní situaci to,
  • 00:32:16 kam opravdu jdu rád,
    tak to jsou setkání vězňů,
  • 00:32:20 pétépáků, starých vojáků.
  • 00:32:22 Vezmi si nebožtíka Tomáše Sedláčka.
  • 00:32:25 Přesně tak.
  • 00:32:28 Úžasné.
  • 00:32:29 Ale do jisté míry, když zjistíš,
    tak přece jen v té společnosti
  • 00:32:34 jsou lidé i dnes,
    a jsou i mladí lidé,
  • 00:32:37 koneckonců jsi to řekl,
  • 00:32:39 kteří dovedou reflektovat,
    a tou nadějí do budoucna jsou.
  • 00:32:44 A to snad ani není jinak možné,
    protože mnohdy, a ty určitě taky,
  • 00:32:49 se divím,
    že ještě všechno pořád funguje!
  • 00:32:53 Když čteš ty noviny,
    kdo všechno co kde ukradl, zničil...
  • 00:32:57 Pořád je tu ještě
    spousta skvělých, poctivých lidí,
  • 00:33:03 se kterými je radost se setkat!
  • 00:33:05 A já tedy řeknu:
  • 00:33:07 jsou i někteří
    mezi těmi politiky a novináři!
  • 00:33:10 SMÍCH
  • 00:33:11 Dokonce, jo?
  • 00:33:12 SMÍCH
  • 00:33:13 No ne, já jich pár taky znám...
  • 00:33:16 Já v posledních měsících mohu říci:
  • 00:33:18 určitý typ urážek
    si ke mně nedovolila ani StB.
  • 00:33:23 Místo toho si to dovolují
    někteří páni poslanci ze sněmovny.
  • 00:33:27 Ale na druhou stranu zase:
    určitou solidaritu,
  • 00:33:31 porozumění a pochopení,
    to jsem zas taky nečekal.
  • 00:33:35 A to ukazuje,
    že ta situace není taková.
  • 00:33:38 Já musím říct veřejně jednu věc:
  • 00:33:40 ty jsi mi udělal radost,
    jak jsi byl v těch Ďáblicích
  • 00:33:44 a muklové tě poprosili,
    aby ses pomodlil, a ty jsi řekl:
  • 00:33:48 oni mě poprosili,
    abych se pomodlil, ale já žaluji.
  • 00:33:53 Já to pochopil přesně.
  • 00:33:57 Já ti řeknu, kde byla ta reakce.
  • 00:34:00 To byla reakce na to,
    když sestra Mašínů řekla:
  • 00:34:05 40 let jsem chodila
    mamince na hrob,
  • 00:34:08 a tady bylo smetiště.
  • 00:34:12 Tak to jsem si řekl: to ne.
  • 00:34:17 Toto skutečně vypovídá o systému.
  • 00:34:22 A když už někdo řekne,
    že se omluvil,
  • 00:34:25 tak já jsem nikdy neviděl,
  • 00:34:27 že by utrhl kytičku v parku,
    některý z těchto pánů, šel
  • 00:34:33 a dal ji na hrob těch obětí.
  • 00:34:37 Dokud to neudělá, tak se neomluví.
  • 00:34:40 Tak můžou říkat, co chtějí.
  • 00:34:53 V tomto roce v květnu to vypadalo,
    že spíš umřu než neumřu.
  • 00:34:59 Říkal mi to jeden tvůj kamarád.
  • 00:35:02 A potom,
    když jsem se z toho dostal,
  • 00:35:05 byl jsem skoro
    6 neděl na hadičkách,
  • 00:35:09 ještě jsem dostal trombózu,
    prostě vypadalo to všelijak,
  • 00:35:14 tak já jsem se
    ani na chvíli nevzdal.
  • 00:35:18 Oni mi pak řekli,
    já jsem byl připojený na hadičky,
  • 00:35:22 furt do mě lili vodu,
    aby se to měnilo,
  • 00:35:27 dali mi samozřejmě bažanta.
  • 00:35:31 Ale já jsem podvědomě věděl,
    že se musím postavit,
  • 00:35:34 takže první noc,
    kdy už oni čekali, kdy umřu,
  • 00:35:39 protože když mě tam přivezli,
    tak jsem neměl čím dejchat,
  • 00:35:43 ale já dejchal, přišla sestra
    a když viděla, že tam stojím,
  • 00:35:48 a čurám do toho bažanta,
    tak já říkám, a ty to dobře víš,
  • 00:35:54 že vestoje se všemu čelí líp.
  • 00:36:00 Takže já,
    když někdo bude mít pocit,
  • 00:36:03 že nemůže něčemu čelit,
  • 00:36:06 tak ať rychle vstane
    a postaví se, ono mu to půjde líp.
  • 00:36:11 To není ode mě nějaká moudrost,
    jakože vím všechno líp.
  • 00:36:16 To je úplně něco jiného.
  • 00:36:18 My jsme v kriminálu,
    když nám bylo trochu ouzko,
  • 00:36:21 tak jsme si vymýšleli
    buď vzorce na záchranu lidstva
  • 00:36:25 nebo marxistické zákony.
  • 00:36:27 Plocha křídel čmeláka je menší, než
    jaké je třeba k tomu, aby létal.
  • 00:36:34 On o tom ale neví, proto létá.
  • 00:36:36 Já jsem to nevěděl, že mám umřít,
    a proto jsem neumřel!
  • 00:36:41 SMÍCH
  • 00:36:43 A on nade mnou mávnul rukou,
    samozřejmě...
  • 00:36:46 Já to říkám jenom proto...
  • 00:36:48 Ne, nechci být vzorem,
    já jsem na to opravdu moc starý.
  • 00:36:52 Ale: člověk se prostě nesmí vzdát.
  • 00:36:56 Na začátku jsme o tom mluvili.
  • 00:36:59 Nikdy se nesmíš vzdát své naděje.
  • 00:37:01 Protože ta naděje je furt.
  • 00:37:05 Ne že jsme se něčeho dočkali
    a už to končí a nám to stačí.
  • 00:37:09 Nestačí nám to nikdy,
    to za prvé, a za druhé:
  • 00:37:14 je prostě nádherné
    na tom světě být.
  • 00:37:20 I když je člověku třeba 81.
  • 00:37:23 Ale musí pro to člověk něco udělat.
  • 00:37:27 Já myslím, že pro tu budoucnost,
  • 00:37:30 když člověk chvílemi
    poztrácí tu perspektivu,
  • 00:37:34 co by bylo, tak jednak
    se můžu podívat tady dole z okna,
  • 00:37:38 kde jsou nádherné pohledy, no
    a když vyjdeme ještě o kousek výš,
  • 00:37:44 tak katedrála tu stojí už dlouho,
  • 00:37:48 jako 5. kostel
    postavený po přijetí křesťanství,
  • 00:37:53 a ta přežila všechno.
  • 00:37:56 A tak já věřím, že nejenom my dva,
    ale i národ,
  • 00:38:00 který bydlí v české kotlině,
  • 00:38:04 by neměl propadat
    nějakému zoufalství.
  • 00:38:09 Já si stejně myslím,
    že to, co prožíváme,
  • 00:38:13 je bouře vody ve sklenici.
  • 00:38:20 Historicky určitě.
  • 00:38:22 Protože nikomu nejde o život...
  • 00:38:24 A když nejde o život...
  • 00:38:26 Tak nejde o nic.
  • 00:38:29 SMÍCH
  • 00:38:32 Skryté titulky:
    Hana Svanovská, ĆT Brno
  • 00:38:44 .

Související