iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
15. 1. 2012
15:25 na ČT2

1 2 3 4 5

41 hlasů
11850
zhlédnutí

Uchem jehly

Jan Potměšil

25 min | další Náboženské »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Uchem jehly

  • 00:00:00 .
  • 00:00:15 -Pociťuji veliký vděk,
    že tady mohu být s vámi.
  • 00:00:18 Že se to podařilo.
    A že vás mohu přivítat,
  • 00:00:22 podobně jako otec Zibi.
    Přeji vám krásné nedělní odpoledne.
  • 00:00:29 A skutečně inspirativní koncert.
  • 00:00:33 POTLESK
    HUDBA
  • 00:00:45 -Já ti,Honzo, moc děkuji
    za to uvedení toho charitativního
  • 00:00:49 nebo benefičního koncertu
    u mě v kostele svatého Václava.
  • 00:00:52 Já jsem si všiml,
    jak tě lidé doslova žerou.
  • 00:00:55 -Já děkuji. Že jsi mi tu
    příležitost poskytl, nabídl.
  • 00:01:00 Bylo to tak náhle.
    Ale měl jsem z toho hezký pocit.
  • 00:01:03 A je to tam krásné místo.
  • 00:01:10 -Omluv mě vůbec, protože
    to je otázka naprosto nevhodná.
  • 00:01:15 Jestli mohu říct,
    že jsi vděčný za to, co tě potkalo.
  • 00:01:21 Protože tě to posunulo někam dál.
  • 00:01:24 Jestli můžeme mluvit
    o takové té blahoslavené vině.
  • 00:01:27 I když já nevím,
    jak to bylo s tou nehodou.
  • 00:01:29 Jestli to byla tvoje vina,
    nevina a tak dále.
  • 00:01:31 -Já jsem byl součástí toho,
    že to auto nabouralo.
  • 00:01:34 Já jsem ležel a spal.
    -Ano.
  • 00:01:36 -Ale bylo to v období
    té sametové revoluce,
  • 00:01:38 když jsme jeli podpořit pro mě
    a pro nás důležitou myšlenku toho,
  • 00:01:44 abychom získali tu svobodu.
    Aby se změnily ty poměry.
  • 00:01:47 Z té nesvobody do svobodného světa.
    Abychom se nadechli té svobody.
  • 00:01:51 A o to jsem se snažil bojovat,
  • 00:01:54 nebo být platný
    jak mi stačily síly.
  • 00:01:57 A v tu chvíli se zrovna jeden
    z takových těch kroků podařil.
  • 00:02:03 A při návratu z té mise tehdy
  • 00:02:05 do Ostravy vlastně
    k té nehodě došlo.
  • 00:02:08 A po mnoha měsících bezvědomí,
    když jsem se probudil,
  • 00:02:12 stačila jediná větička, holá věta,
  • 00:02:15 aby se mi všechno
    to vědomí vrátilo zpátky.
  • 00:02:17 Protože jsem vůbec netušil,
  • 00:02:19 co se děje,
    jestli jsem spadl ze schodů,
  • 00:02:21 bouchl se do hlavy,
    nebo co se stalo.
  • 00:02:23 A najedno tatínek mi říká.
    Václav Havel už je presidentem.
  • 00:02:27 A všechno to zacvaklo,
    jako kdyby to byl šém.
  • 00:02:31 -Kouzelná věta.
    -Ano.
  • 00:02:34 -A všechno se ti vrátilo.
  • 00:02:36 -Do detailů jsem si vybavil všechny
    ty souvislosti. Detaily toho dne.
  • 00:02:40 Té cesty, kdy došlo
    k té autonehodě a tak dále.
  • 00:02:43 Všechno najednou zaklaplo
    a bylo při vědomí. Bylo v paměti.
  • 00:02:47 V čerstvé.
  • 00:02:48 Já jsem za to strašně vděčný,
  • 00:02:50 protože najednou
    ta společnost se nadechla.
  • 00:02:52 A mohla se nadechnout svobody.
  • 00:02:55 Mé úsilí se k tomu
    také snažilo přispět.
  • 00:02:59 A zároveň můj život se proměnil.
  • 00:03:01 Ale teď mluvíme i s hlediska
    toho odstupu v tom smyslu,
  • 00:03:04 že najednou i v něčem,
  • 00:03:07 co může připadat v tu chvíli
    nešikovně, katastrofálně, konec,
  • 00:03:12 tak je ta nějaká jiskra naděje.
  • 00:03:14 A mě to možná úplně znovu zrodilo.
  • 00:03:17 Protože mám pocit,
    že ten život žiju možná
  • 00:03:19 ještě intenzivněji, než před tím.
  • 00:03:21 Jakoby se to zaostřilo optikou.
    Hrneček, který už jsem znal,
  • 00:03:25 tak najednou mi přijde
    ještě barevnější a krásnější.
  • 00:03:29 A možná také vnímám,
    že každá situace, kterou potkám,
  • 00:03:32 tak také může být během chvilky
    pryč. Může to být ta poslední.
  • 00:03:36 -Vidíš, přece jenom jsi
  • 00:03:38 něco obětoval
    pro tuto dnešní společnost.
  • 00:03:42 Ani ten vývoj v této společnosti,
  • 00:03:44 jakoby ty degradace
    určitých hodnot, tě neštve?
  • 00:03:50 -Nemám z toho vždycky radost.
  • 00:03:52 Ale snažím se ty věci
    vidět v souvislostech.
  • 00:03:55 A cítím, že paralelně,
  • 00:03:58 jak jsme teď modelově se bavili
    třeba o tom úrazu, o té nehodě,
  • 00:04:02 o té cestě, a vypadalo to,
    že zůstanu ležet.
  • 00:04:06 A maximum pohybu,
    kterého budu schopen,
  • 00:04:08 že budu mrkat očima.
  • 00:04:11 Ale najednou
    to dopadlo nějak zázračně,
  • 00:04:13 že jsem opravdu jakoby
    se vrátil do života.
  • 00:04:16 A mám tu zdravotnickou pomůcku.
    A co má být?
  • 00:04:20 -Jen jednu.
    -Ano.
  • 00:04:22 A že vlastně je to i o cestě,
  • 00:04:28 o zcitlivění, a kultivaci
    jaksi každého z nás.
  • 00:04:33 Všichni jsme si v rámci
    toho ideálu, nebo té naděje,
  • 00:04:37 že skončí ta nesvoboda,
    něco s čím jsme nesouhlasili
  • 00:04:40 a o čem jsem byl já osobně
    přesvědčený, že tedy je špatně.
  • 00:04:44 A že to je zločinecký
    režim v podstatě.
  • 00:04:47 Tak najednou jsem viděl,
  • 00:04:49 že chci vyvinout úsilí,
    aby to padlo.
  • 00:04:53 Aby to tedy jakoby zmizelo.
  • 00:04:55 A aby se tím pádem
    vytvořil prostor pro něco nového,
  • 00:04:58 pro tu svobodnou společnost.
    No a teď vedle toho paralelně
  • 00:05:01 a s tím paralelně
    jaksi běží příběh každého z nás.
  • 00:05:04 V tom smyslu, jak nás obrušují
    situace, které potkáváme.
  • 00:05:08 Setkání s lidmi, zakopnutí,
  • 00:05:11 vstávání po některých
    nešikovných krocích nebo nehodách.
  • 00:05:16 Nějakým způsobem se to vyvíjí.
  • 00:05:18 Vlastně se to kultivuje,
    zcitlivuje.
  • 00:05:20 A já mám pocit,
    že najednou díky tomu,
  • 00:05:23 že jsem byl na té hraně,
    a v podstatě jsem byl vděčný
  • 00:05:27 za to prosté, že tedy žiju.
  • 00:05:31 Protože já to považuji za velký
    dar a velké obdarování,
  • 00:05:34 že tady můžu být. Tak najednou
    všechno ostatní už je navíc.
  • 00:05:37 To je úžasné.
  • 00:05:42 -Ty jsi v té době měl ženu.
  • 00:05:46 A pak po té tvé autonehodě
    jste se nějakým způsobem rozešli.
  • 00:05:52 Není to něco, co ti život vzal?
  • 00:05:54 Nevnímáš alespoň tohle i přesto,
    že ti spoustu věcí dal?
  • 00:05:59 -Ne, já jsem měl přítelkyni.
    -Ano.
  • 00:06:03 -Přítelkyni, se kterou jsme byli,
  • 00:06:05 protože jsem byl v té době
    ještě na škole, na DAMU.
  • 00:06:09 Nebo téměř
    jednou nohou už ze školy.
  • 00:06:11 Už jsem dostal to angažmá
    v Divadle na Vinohradech.
  • 00:06:14 Ale byli jsme spolu
    už asi tři roky.
  • 00:06:19 A ta Izabela tedy zůstala vedle mě.
    Se mnou. A byla to veliká podpora.
  • 00:06:24 Ten náš vztah trval, pokračoval,
    a v podstatě jsme se rozvolnili.
  • 00:06:29 Tak tomu rád říkám.
  • 00:06:30 I když v současné době
  • 00:06:33 se to odklonění nebo rozvolnění
    používá i v jiných kontextech,
  • 00:06:37 tak to nechci do toho míchat.
    Ale rozvolnili v tom smyslu,
  • 00:06:42 že jsme cítili,
    že cesta každého z nás
  • 00:06:44 jde trochu jiným směrem.
  • 00:06:46 A zůstali jsme přátelé.
  • 00:06:48 A to si považuji
    za velmi cenný vklad.
  • 00:06:51 Protože se můžeme
    potkat, volat si, pomoci si.
  • 00:06:54 Společně pracovat. A tak dále.
  • 00:06:57 No a pak jsem byl
    tak otevřený tomu,
  • 00:06:59 že tedy ještě potkám dívku,
    nebo ženu svého života.
  • 00:07:02 A byla určitá i setkání,
    ale nepodařená setkání.
  • 00:07:07 Nebo nenaplněná.
  • 00:07:10 A v době, kdy v podstatě
    už jsem si myslel, no, tak uvidíme.
  • 00:07:14 Ale už jsem se naučil
    žít sám a zvládnout to.
  • 00:07:17 A mám skvělou práci.
    Nebo cosi, co mě naplňuje
  • 00:07:23 Protože ani tomu nechci říkat
    práce, protože jdu do divadla,
  • 00:07:26 nebo před kameru, do práce rád.
    Velmi rád. A s velkou radostí.
  • 00:07:30 Tak si říkám,
    to nevlastně taková moje radost.
  • 00:07:33 Tak v tu chvíli
    jsme se potkali s Radkou.
  • 00:07:36 Mojí současnou ženou.
  • 00:07:38 A ona je novinářka, pracovala
    také v kulturních rubrikách.
  • 00:07:44 V deníku a celoplošných,
    republikových.
  • 00:07:47 A psala hodně o divadle.
    Divadlo byla její doména.
  • 00:07:51 Takže jsme se vídali často.
  • 00:07:52 Že jsme se vlastně
    potkávali, viděli.
  • 00:07:55 Já jsem ji velmi dobře zavnímal.
    Je velmi krásná.
  • 00:07:58 A vždycky se mi líbila.
  • 00:07:59 Ale měla v sobě ještě takovou
    určitou nonšalantnost, noblesu.
  • 00:08:03 A tak jsem se spíš ostýchal,
    nějak ji oslovit.
  • 00:08:06 Vždycky jsem ji pozdravil,
    ale nikdy jsme si moc nepovídali.
  • 00:08:10 No a najednou po letech,
    myslím, že to bylo v roce 2003,
  • 00:08:15 jsme se potkali v době,
  • 00:08:17 kdy já jsem ležel po jakési
    operaci doma, v domácím léčení.
  • 00:08:24 A Radka telefonovala,
    že by potřebovala se mnou udělat
  • 00:08:27 jako rozměrnější rozhovor.
  • 00:08:29 Takový jakoby životní příběh.
    V podstatě.
  • 00:08:32 Já jsem říkal,
    tak já nemohu nikam přijít.
  • 00:08:35 Já jsem teď v posteli, ležím doma.
  • 00:08:37 Tak jsme se domluvili na takových
    jakoby audienčních hodinách.
  • 00:08:40 Takže Radka přišla za mnou.
  • 00:08:41 Povídali jsme si a vlastně jsme si
    otevřeli svoje životní příběhy.
  • 00:08:45 Tím že jsem tedy vyprávěl
    co se dělo, jak jsem žil,
  • 00:08:48 jak jsem vnímal před úrazem,
    po úrazu.
  • 00:08:51 Kolem období Sametové revoluce.
  • 00:08:54 No, a když jsme
    dokončili ten rozhovor,
  • 00:08:57 po asi třech, čtyřech,
    pěti setkáních, tak jsem zjistil,
  • 00:09:01 že bych toužil
    se s Radkou zase někdy vidět.
  • 00:09:05 Setkat se. Tak jsme se domluvili,
    setkávali jsme se, zjistili jsme,
  • 00:09:10 že k sobě cítíme
    veliký vřelý vztah. Lásku.
  • 00:09:16 A že chceme společně bydlet.
    Že se chceme vzít.
  • 00:09:21 A všechno šlo tak spontánně,
  • 00:09:23 že chci to právě nazvat
    takovým malým velkým zázrakem.
  • 00:09:27 Protože jsme se potkávali
    a tyhle věci, o kterých mluvím,
  • 00:09:30 že se děly, tak najednou
    jaksi nebyly z popudu jednoho
  • 00:09:34 nebo druhého z nás.
    Ty myšlenky jaksi vyrůstaly,
  • 00:09:38 nebo kvasily současně.
    Takže když jeden z nás
  • 00:09:41 o tom začal mluvit,
    tak já jsem třeba dodal.
  • 00:09:44 Teď jsem na to myslel.
    To by bylo úžasné. Nebo opačně.
  • 00:09:48 A potom jsme zatoužili mít rodinu,
    rozšířit rodinu,
  • 00:09:52 a ty věci se podařily.
    Tak Děkuji. Děkuji.
  • 00:09:55 -Ale ty jsi řekl,
    že vy jste se potkávali,
  • 00:09:58 nebo ona přišla
    za tebou jako novinářka.
  • 00:10:01 Aby pronikla
    do tvého životního příběhu.
  • 00:10:04 Ale ty jsi tady správně řekl,
  • 00:10:06 že jste si navzájem otevřeli
    svoje životní příběhy.
  • 00:10:09 -Ano.
    -Nebyl tam i nějaký
  • 00:10:11 handicap v jejím životě,
    že vaše dva jakoby . ..
  • 00:10:15 -Ne. Ne, ne, ne. Vůbec ne.
    A to právě je úsměvné.
  • 00:10:22 Že i Radka,
    když dostane takovou otázku,
  • 00:10:25 protože to je úžasná
    láskyplná bytost,
  • 00:10:27 která má velké otevřené srdce,
    že sama odpoví.
  • 00:10:33 To mě nikdy nenapadlo.
  • 00:10:35 My jsme si povídali
    tak jako rovnocenně.
  • 00:10:37 Tak plnohodnotně, že toto
    jsme vlastně nikdy neřešili.
  • 00:10:41 V podstatě.
    Jakýsi, v uvozovkách, handicap.
  • 00:10:43 A dokonce je legrační, protože
    Radka miluje knihy, literaturu.
  • 00:10:48 Vystudovala nejen žurnalistiku,
    ale také na divadelní vědu chodila.
  • 00:10:52 Tak já jsem ji přivedl ke sportu.
  • 00:10:56 Což se dost bránila.
  • 00:10:59 Ale teď už jezdíme na kole,
    plaveme v rybníce.
  • 00:11:05 -A dokonce lyžujete.
    -Ano. Dokonce lyžujeme.
  • 00:11:07 To jsme se domluvili,
    že na lyžích můžu jezdit
  • 00:11:10 na tom svém
    mono ski bobu i s kluky.
  • 00:11:12 A Radka nám dělá zázemí
    dole jako třeba v kavárně.
  • 00:11:16 Nebo u vleku.
  • 00:11:19 -Když jsem se tě ptal,
    když jsme mluvili o tom,
  • 00:11:21 že vy jste se vzájemně
    jakoby otevřeli a řekli jste si
  • 00:11:25 svoje životní příběhy,
    tak věřím tomu, že i součástí
  • 00:11:29 tvého života je
    ten tvůj nějaký handicap.
  • 00:11:31 A já si myslím,
    a dokonce jsem to našel někde.
  • 00:11:35 Ty mluvíš o tom podobně.
  • 00:11:37 Protože mám tady takový
    patronát nad základní školou.
  • 00:11:41 Speciálně organizuji svoz
    dětí s handicapem do školy.
  • 00:11:45 A pokud si všímáš toho,
    co jsem řekl, tak já říkám,
  • 00:11:49 že jsou tady děti ne handicapované,
    ale děti s handicapem.
  • 00:11:53 A ty také říkáš,
    ne člověk handicapovaný.
  • 00:11:56 Ale člověk s handicapem.
    To znamená, že každý z nás
  • 00:11:59 nějakým způsobem má svůj handicap.
  • 00:12:03 U některého je vidět,
  • 00:12:04 u tebe je to vidět
    v případě toho vozíku.
  • 00:12:07 Někdo nosí brýle.
    -Brýle, ano.
  • 00:12:09 -Ale někdo má, rozumíš,
    někdo má nějaký handicap,
  • 00:12:12 který nosí uvnitř.
    V duši nebo v srdci.
  • 00:12:14 -Ano.
  • 00:12:15 -A prostě jen to není vidět.
    -Ano.
  • 00:12:17 -To znamená, že to jsou dvě věci.
  • 00:12:18 Každý z nás je rovnocenným
    člověkem, partnerem.
  • 00:12:22 -A člověkem na prvním místě!
    -Na prvním místě.
  • 00:12:25 A pak je druhá, vedlejší věc,
    a to je nějaký náš handicap.
  • 00:12:29 Který si přes svůj život neseme.
  • 00:12:35 -Mě zlobí, mě rozčiluje,
    mě hněte to, co se teď děje.
  • 00:12:39 Nebo co vidím
    třeba ve zpravodajství.
  • 00:12:42 Protože najednou opravdu
    neskousnu a rozčiluje mě,
  • 00:12:47 když mi někdo lže do očí.
    Nebo když vidím, že mluví nepravdu.
  • 00:12:51 Jak se vymlouvá, že někam
    odklonil něco v řádu X milionů.
  • 00:12:56 Potřebuji mít důvěru.
    Potřebuji lidem důvěřovat.
  • 00:12:59 Ať dělají, co dělají.
  • 00:13:01 Rozhodli se proto,
    tak věřím, že to naplní.
  • 00:13:04 A že to naplní
    také s čestnými úmysly.
  • 00:13:07 Ale zároveň ta důvěra,
    kdybych nezískal důvěru v život,
  • 00:13:09 tak jsem tady nebyl v tu chvíli.
  • 00:13:11 Potřeboval jsem věřit tomu,
    že to jde někam dál.
  • 00:13:14 A dělám o tom práci,
  • 00:13:16 ať už před kamerou,
    v divadle, nebo v rodině.
  • 00:13:18 Když si čteme nebo tak,
    tak si chceme navzájem důvěřovat.
  • 00:13:22 A v tu chvíli jsme jakoby uvolnění,
    svobodní a můžeme žít naplno.
  • 00:13:26 No a to najednou
    mám pocit, že se vytrácí.
  • 00:13:28 Že proto jsme jakoby naštvaní,
    nebo pod určitým tlakem.
  • 00:13:33 Nic nám neschází. Všechno máme.
    V podstatě.
  • 00:13:36 Ale potřebujeme najít vlastní
    přístup, vlastní řád hodnot.
  • 00:13:45 A čest. A v tu chvíli dělat
    prostě svoji práci poctivě.
  • 00:13:48 A v pořádku. A dokonce
    když se někdo postaví do pozice,
  • 00:13:51 že chce tedy sloužit ostatním,
    dám příklad politika,
  • 00:13:54 tak předpokládám,
    že to je ten z nejlepších.
  • 00:13:57 V tu chvíli nám ukáže,
    jak se máme k sobě chovat.
  • 00:14:01 Jak jsme slušní.
    Jak dokážeme být ohleduplní.
  • 00:14:03 A zároveň dotáhnout věci do konce.
  • 00:14:06 A věci dělat prostě správně,
    respektive čestně nebo rovně.
  • 00:14:11 Každý člověk,
    který se dostane do téhle pozice
  • 00:14:14 nebo tu funkci třeba přijme,
  • 00:14:16 takže na začátku třeba
    ty úmysly má dobré.
  • 00:14:20 Kdy se to tedy ztratí?
  • 00:14:22 -Mě zajímá jedna věc.
    Jak jsi hrozně pozitivní člověk.
  • 00:14:27 A děláš jakoby proto úplně maximum.
    To znamená, jestli ses nedostal
  • 00:14:34 už na nějakou takovou
    pověstnou hranici, kdy sis řekl.
  • 00:14:39 Tak už to fakt nejde. Jestli ses
    dostal jakoby na tu hranici?
  • 00:14:46 -Ne.
    Tak naději jsem neztratil nikdy.
  • 00:14:48 Zaplať pánbůh.
    To nějak cítím, že ten okamžik,
  • 00:14:51 kdy jsem ji ucítil v sobě,
    tak trvá dál.
  • 00:14:55 A toužím po tom, aby trvala dál.
  • 00:14:59 Ale byly situace obtížné,
    kdy jsem nevěděl, která bije.
  • 00:15:05 Situace složité,
    když jsem byl vyčerpaný,
  • 00:15:08 padl do nemocnice,
    měl zdravotní potíže.
  • 00:15:12 Protože možná jsem něco nectil,
  • 00:15:15 nebo překročil
    hranici vůbec únosnosti.
  • 00:15:19 Toho výdeje sil a energie.
  • 00:15:22 A moc mě to mrzelo, bolelo, štvalo.
    Ale zároveň velmi rychle,
  • 00:15:27 a za to jsem také
    velmi rád a vděčný,
  • 00:15:30 se snažím jakoby tu míru,
    nebo ten čas té nespokojenosti
  • 00:15:35 nebo toho rozčílení zkrátit.
  • 00:15:39 Protože mám pocit,
    že to je ztracený čas.
  • 00:15:40 Že to je vlastně k ničemu.
  • 00:15:42 Že když se budu zlobit,
    že jsem včera něco udělal špatně,
  • 00:15:44 a ještě zítra
    a ještě se budu zlobit za měsíc,
  • 00:15:46 tak je to prostě ztracený čas.
    Tak dobře, udělal jsem chybu,
  • 00:15:49 ale pojďme to napravit.
    Pojďme si nastolit, co bude dál.
  • 00:15:53 Co bude teď a tady
    a co bude příště.
  • 00:15:56 Myslet do budoucna.
  • 00:15:57 A o si myslí, že je moc důležité.
    To mě také drží nad vodou.
  • 00:16:01 A často, i když se mně něco
    nepovede, nebo mám pocit,
  • 00:16:04 že tedy jsem v tu chvíli
    to neudělal úplně ideálně
  • 00:16:07 nebo to mohl udělat lépe,
    tak to chci zkusit raději znovu,
  • 00:16:11 než zůstat v tom
    bědování nebo skuhrání.
  • 00:16:15 A děkuji,
    že ses na to ještě zeptal.
  • 00:16:18 To myslím že je šance
    jako pro každého z nás.
  • 00:16:21 Zase se vracím
    jakoby do té politické sféry.
  • 00:16:24 Tak dobře. Tak dokažte nám,
    že můžeme k vám mít důvěru.
  • 00:16:28 Že ty věci třeba co slíbíte,
  • 00:16:31 co nabídnete,
    neotočíte někam jinam,
  • 00:16:35 ke svým vlastním zájmům.
  • 00:16:36 Ale že se to najednou
    dotáhne do konce.
  • 00:16:40 Že to je v pořádku.
  • 00:16:41 Že vlastně to myslíte vážně
    a je to pravda. Po tom volám.
  • 00:16:51 -Ty jsi trochu konvertita.
    To není dlouho, co jsi byl pokřtěn.
  • 00:16:55 -Ano.
    Je to tak.
  • 00:16:58 A také jsem za to moc vděčný.
    I když to opakuji.
  • 00:17:02 Ale je to tak.
  • 00:17:03 Protože za minulého režimu
    to bylo téměř na ilegální úrovni.
  • 00:17:09 Jako když někdo se hlásil otevřeně
    k tomu, že je věřící člověk.
  • 00:17:12 Jistě sám si na to dobře pamatuješ.
  • 00:17:15 A já jsem cítil, že je úžasné
    se ocitnout třeba v chrámu,
  • 00:17:21 ve vymodleném kostelíku,
    že to je opravdu požehnání.
  • 00:17:25 A že to je velké obdarování
    energií a silou.
  • 00:17:29 A ty souvislosti mě zajímaly.
  • 00:17:31 Dobře, byl jsem na gymnáziu,
    jako mladý kluk.
  • 00:17:34 Ale když jsem potom
    ležel v té nemocnici,
  • 00:17:37 a před chvilkou jsem to popisoval,
  • 00:17:39 najednou jsem pocítil
    vděk za život.
  • 00:17:41 A vzápětí odpovídal,
    ano, ano, chci do života.
  • 00:17:45 A získal najednou spoustu
    energie, chuti a podpory.
  • 00:17:48 A možná že jsem měl
    v tu chvíli zážitek opravdu
  • 00:17:52 takového univerzálního bytí.
    Že tedy to stvoření je jedno.
  • 00:17:59 Že všichni jsme v té energii
    a že jsem součástí toho všeho.
  • 00:18:04 Že to je velký dar,
    velké obdarování.
  • 00:18:07 A že je to tak samozřejmé,
    to stvoření a Pán Bůh
  • 00:18:11 a že má tu moc a nekonečnou lásku.
    Tu obrovskou, kterou nám dává.
  • 00:18:16 A znovu a znovu můžeme ty pokusy,
  • 00:18:18 byť třeba neumělé,
    nešikovné, dělat znovu.
  • 00:18:21 Abychom ho nacházeli, našli.
  • 00:18:23 Abychom začali svůj život
    jaksi vést podle nějakého řádu.
  • 00:18:27 Napojili se na ten univerzální řád.
    Nebo respektive Boží vůli.
  • 00:18:31 A najednou ten zážitek
    byl tak intenzivní, tak silný,
  • 00:18:35 že když jsem se potom probudil,
    tak jsem říkal.
  • 00:18:39 Tak to je přece tak jasné.
  • 00:18:41 Já nepotřebuji už,
    aby mně to někdo dokazoval.
  • 00:18:43 To je jasné.
    Tak to je!
  • 00:18:46 A kdo si myslí, že to tak není,
    tak tedy zatím si to hold myslí,
  • 00:18:49 je to jeho chyba.
    Je to jeho chyba, ale je to lepší
  • 00:18:53 usilovat o to poznání a přijmout
    to velké obdarování a tu lásku,
  • 00:18:58 která je nám dávána.
  • 00:19:00 Kterou my můžeme
    jaksi rozdávat dále.
  • 00:19:02 A zářit.
  • 00:19:03 -Pro spoustu lidí by tvůj
    životní příběh byl důkazem toho,
  • 00:19:07 že Bůh neexistuje.
  • 00:19:09 -Myslíš?
  • 00:19:11 -Nevím. Občas se s tím potkávám.
    Potkávám se, víš, s tím.
  • 00:19:14 To je častý argument,
    že lidé řeknou.
  • 00:19:20 Víte, pane faráři,
    tolik zla na tomto světě.
  • 00:19:24 Kdyby bůh existoval,
    tak by to nedopustil.
  • 00:19:27 Kdyby Bůh existoval,
    tak by nedopustil,
  • 00:19:30 aby se Honzovi Potměšilovi
    stalo to, co se stalo.
  • 00:19:34 Co bys odpověděl?
  • 00:19:36 -Já bych odpověděl, že si myslím,
    že ne, že to tak není.
  • 00:19:40 Že všechno,
    co se nám v tom životě děje,
  • 00:19:43 co potkáváme, co se nám stane,
    má své místo. Má svůj úkol.
  • 00:19:49 Má svůj cíl.
  • 00:19:51 A je to možná takovou výzvou,
    takovou zkouškou, podporou.
  • 00:19:56 A i po tom, co jsem teď popisoval,
  • 00:19:59 že najednou jsem cítil,
    že všechno je v pořádku,
  • 00:20:02 všechno je v pořádku,
    všechno je tak, jak má být.
  • 00:20:05 A to, jestli v tu chvíli já jsem
    měl tedy situaci třeba obtížnější,
  • 00:20:09 nebo nějakou jinou startovní linii,
  • 00:20:11 protože jsem se potřeboval
    naučit všechno skoro znovu.
  • 00:20:14 Jak malé miminko. Fungovat
    najednou trošku v jiné konstelaci.
  • 00:20:18 Tak jsem cítil,
    že to je velká výzva.
  • 00:20:21 Že mám před sebou čistý stůl
    a že mohu jít dál. A do života.
  • 00:20:25 A pokoušet se ho naplnit.
    Což mi postupně jakoby docházelo.
  • 00:20:29 A já si myslím,
    že dostáváme ty příležitosti
  • 00:20:32 pochopit spoustu věcí.
  • 00:20:33 Nejdříve možná
    na zlatých podnosech.
  • 00:20:36 Jako obrazně řečeno na stříbře.
  • 00:20:39 Na ušlechtilém porcelánu.
  • 00:20:40 Pak na zemi v misce.
  • 00:20:42 A když to pořád nepochopíme,
  • 00:20:44 tak dostaneme trošku
    jakoby pěstí mezi oči.
  • 00:20:47 Ale tu možnost
    to pochopit pořád máme.
  • 00:20:50 A to považuji za úžasné.
  • 00:20:52 Takže já si myslím,
    že všechno je v pořádku.
  • 00:20:55 A všechno je tak, jak má být.
  • 00:20:57 A někdy se používá
    taková slovní hříčka.
  • 00:21:00 Jako však on ví, za co!
    -Ano.
  • 00:21:03 -Když někomu se něco přihodí
    a on začne skuhrat.
  • 00:21:06 A někdo jiný říká.
  • 00:21:07 Já ho znám dobře.
    Ten ví, za co to má.
  • 00:21:14 Každý si představuje,
    že aby bylo všechno v pořádku,
  • 00:21:20 takže on je vlastně opečovávaný,
    hýčkaný, má se dobře.
  • 00:21:27 Raduje se, má dostatek.
    Má všechno co potřebuje.
  • 00:21:31 I své zbytnosti nějaké.
    No ale to je asi falešná úvaha.
  • 00:21:37 Protože jaksi k tomu životu
    stejně tak patří nějaké období,
  • 00:21:41 kdy to třeba bylo bolestivé.
    Nebo tam bylo určité utrpení.
  • 00:21:47 Ale i v tom,
    ty drobnosti, v tom setkání,
  • 00:21:51 kdy se nám mohou dva lidé spolu
    podívat do očí, a cítí důvěru,
  • 00:21:55 cítí chuť
    ke komunikaci a spříznění,
  • 00:21:59 tak najednou je velké obdarování.
    Je radost.
  • 00:22:03 A i ta maličkost, když přijdu
    domů a tam vidím ty kluky.
  • 00:22:06 Nebo mě jeden z nich vítá,
    nebo oba.
  • 00:22:08 Taky je obrovská radost,
  • 00:22:10 že se podaří
    představení v divadle třeba.
  • 00:22:14 Tak já děkuji při té děrovačce
    nejen lidem, že se třeba ukloním,
  • 00:22:18 ale děkuji i Pánu Bohu,
    že se to podařilo. Úplně spontánně.
  • 00:22:21 Nebo na začátku,
    to prosím, ať se to podaří.
  • 00:22:24 Že to je vlastně k tomu,
    abychom podali nějaké svědectví,
  • 00:22:27 přinesli něco dobrého.
  • 00:22:28 Abychom třeba lidi
    inspirovali, nebo potěšili.
  • 00:22:32 No a mám pocit, že vlastně
    v tom globálním měřítku,
  • 00:22:35 najednou se někde vyskytne
    třeba katastrofa živelná,
  • 00:22:39 nebo období nepokojů, obtíží,
    hladomoru, tak to je závažné.
  • 00:22:45 Ale to je příležitost k tomu,
    aby se možná všichni se pozastavili
  • 00:22:51 a najednou si uvědomili,
    jaké to má souvislosti další.
  • 00:22:55 A má to vždycky
    další a další souvislosti.
  • 00:22:57 A je spousta lidí, kteří se snaží
    tomu nějakým způsobem naslouchat.
  • 00:23:00 Pomoci posléze.
  • 00:23:02 Ale věřím, že tyto věci nejsou
    proto, aby se člověku ubližovalo.
  • 00:23:09 Ale aby si něco uvědomil.
    Možná něco poznali.
  • 00:23:12 A navíc v těch souvislostech
  • 00:23:14 většinou to nezpůsobí
    jenom ty třeba živly. Živelné síly.
  • 00:23:21 Ale jakési cílené, třeba agresivní
    chtění nebo touha po moci.
  • 00:23:30 Nebo když to zjednodušíme,
    konkrétní lidé.
  • 00:23:34 Kteří v tu chvíli spustí jakousi
    mašinérii nebo vytvoří diktaturu ,
  • 00:23:38 která v tu chvíli zachází s lidmi
    jako kdyby to nebyli lidé.
  • 00:23:43 Bytosti s duší.
    Ale jako kdyby to byl
  • 00:23:48 jakýsi materiál, nebo neživá hmota.
  • 00:23:51 A to je smutné,
    to je samozřejmě tragické.
  • 00:23:54 To mě bolí a zasahuje.
  • 00:23:55 Ale v tu chvíli,
    to si musíme uvědomit,
  • 00:23:58 a to možná je i modelově to,
  • 00:23:59 co jsme před chvilkou
    zmiňovali o tom,
  • 00:24:01 že jsme se snažili vymanit se
    třeba z toho minulého režimu
  • 00:24:05 v tom smyslu, abychom získali
    zpět tu možnost svobodné volby.
  • 00:24:09 Jaký to je úžasný dar,
  • 00:24:10 ale ne každý z nás
    s tím umí zacházet.
  • 00:24:13 Nebo respektive není to
    jednoduché zjistit,
  • 00:24:16 že teď je to všechno
    jaksi v mých rukou.
  • 00:24:19 Teď tu možnost mám.
  • 00:24:21 -Honzo, já ti moc děkuji.
  • 00:24:24 Děkuji tobě, a jak to děláš
    po představení i ty,
  • 00:24:28 já děkuji i Pánu Bohu,
  • 00:24:30 že jsi přijal pozvání
    do tohoto pořadu Uchem jehly.
  • 00:24:36 Děkuji vám, televizní diváci,
    že jste tento pořad sledovali.
  • 00:24:42 A možná taková
    poslední myšlenka na závěr.
  • 00:24:46 Když už upadnete, tak vám přeji,
  • 00:24:51 a to je myšlenka
    našeho dnešního hosta,
  • 00:24:55 abyste se vždycky po tom pádu
    postavili na vlastní nohy.
  • 00:25:23 Skryté titulky M.Vrbská
    Česká televize Brno, 2012
  • 00:25:26 .

Související