iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
7. 12. 2011
14:15 na ČT2

1 2 3 4 5

2 hlasy
2829
zhlédnutí

Výtvarnické konfese II

Vladimír Kopecký

Cyklus dokumentů, v němž přední čeští výtvarníci reflektují svůj pohled na svět výtvarného umění a vlastní místo v něm

26 min | další Vzdělávání »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Výtvarnické konfese - Vladimír Kopecký

  • 00:00:29 Chuť malovat, to těžko řeknu,
    kdy se ve mně co objevilo.
  • 00:00:34 Jen si pamatuji si,
    že už v pěti letech
  • 00:00:37 jsem chtěl být malířem.
  • 00:00:46 Z jakých důvodů,
    to dnes nedokážu říct.
  • 00:00:50 Tenkrát bych to neřekl
    už vůbec.
  • 00:00:52 Jen jsem něco nakreslil
    a máma se tvářila,
  • 00:00:56 že se jí to líbí.
  • 00:00:58 A mně se to zdálo,
    že je to úžasné a že budu umělcem.
  • 00:01:14 Mám vzpomínku na to,
    co jsem namaloval,
  • 00:01:17 přesnou,
    protože jsem nakreslil koně.
  • 00:01:22 Kterej kluk, když uvidí koně,
    aby se mu nelíbil?
  • 00:01:25 A právě máma mi to chválila
    a ukazovala to tátovi.
  • 00:01:28 A ten povídal:
    "No, nic moc."
  • 00:01:31 A ona mu říká:
  • 00:01:33 "Ty seš tak pitomej!
    To mu to nemůžeš pochválit?!"
  • 00:02:12 Měl jsem vždycky takovou potřebu
    být hlavně jiný než ti ostatní.
  • 00:02:20 Kopíroval jsem z knížek,
    co mě zaujalo.
  • 00:02:23 Různé historické výjevy, figury
    a i zvířata.
  • 00:02:27 A taky jsme se pokoušel
    kreslit,
  • 00:02:30 jak jsme my ve škole říkali -
    dle přírody.
  • 00:02:33 Kreslil jsem venku.
    A jen si pamatuju,
  • 00:02:36 že to bylo mnohem horší,
    protože ta předloha,
  • 00:02:42 nějaké umělecké dílo
    nebo něco,
  • 00:02:45 tak tam už jsem to měl
    vypreparovaný, předvedený ve stylu.
  • 00:02:49 Kdežto venku jsem najednou tápal
    a hledal jsem, o co jde.
  • 00:03:02 Protože jsem byl uznávaný kreslíř
    školy,
  • 00:03:06 tak jsem si myslel,
    že si můžu dovolit.
  • 00:03:10 A trošku to mám asi v povaze,
    někdy rád dělám naschvály.
  • 00:03:16 A paní učitelka se tak rozzlobila,
    to přišlo z Německa,
  • 00:03:21 dala mi dokonce šestku,
    jako špatnou známku.
  • 00:03:29 Ale tím mě chtěla jenom trochu
    umravnit.
  • 00:03:32 Pak jsem na konci roku
    dostal jedničku.
  • 00:03:38 Moje životní cesta byla
    opravdu daná
  • 00:03:42 mým prohlášením v pěti letech,
    že budu umělcem, malířem.
  • 00:03:46 Čili ve škole jsem vždycky myslel
    na to,
  • 00:03:50 že budu malovat, kreslit
    a že půjdu na nějakou školu.
  • 00:03:55 Já jsem se postupně dozvídal,
    že takové školy vůbec existují.
  • 00:03:58 Že půjdu na některou
    z uměleckých škol.
  • 00:04:13 Když byl konec války,
    tak šel otec pracovat do Děčína
  • 00:04:18 a já jsem původně myslel,
    že půjdu na grafickou školu
  • 00:04:22 a pak na UMPRUM
    nebo na akademii.
  • 00:04:25 A protože jsme šli do toho
    Děčína,
  • 00:04:28 tak jsem hledal školu,
    kde se kreslí a maluje.
  • 00:04:31 No a jediná blízko byla
    kamenicko-šenovská sklářská škola.
  • 00:04:37 Tak jsem se dostal ke sklu,
    o kterém jsem nic nevěděl.
  • 00:05:07 Můj vztah ke sklu
    jsem si vytvářel až na škole
  • 00:05:10 v Kamenickém Šenově.
  • 00:05:13 Teprve tam jsem se seznamoval
    s tím materiálem.
  • 00:05:16 Přes strašlivou nešikovnost,
    kterou jsem měl,
  • 00:05:19 jsem se přeci jen dobral toho,
    že jsem ho pak dělal rád.
  • 00:05:45 V Kamenickém Šenově
    to byla malá škola.
  • 00:05:48 Tam nebylo mnoho žáků
    a byla tam skvělá atmosféra.
  • 00:05:53 Tam se všichni učitelé jevili
    pro mě jako bohové.
  • 00:05:58 V té škole byl pro mě
    nejvýraznější osobou figurovou
  • 00:06:03 René Roubíček.
  • 00:06:05 Já jsem byl v Kamenickém Šenově
    ve škole dva roky.
  • 00:06:08 Potom přišla jakási nabídka
    z Nového Boru,
  • 00:06:13 že studenti,
    kteří mají určitý prospěch,
  • 00:06:16 tak že mohou
    přejít do Nového Boru,
  • 00:06:19 protože v Kamenickém Šenově
    byla škola tříletá.
  • 00:06:22 A v Novém Boru povýšila
    na čtyřletou s maturitou.
  • 00:06:26 Kde byl neméně skvělý druhý učitel,
    a to byl Libenský.
  • 00:06:30 Ten byl výborný a ten mně poradil,
    abych šel na UMPRUM.
  • 00:06:44 V tu dobu bylo rozhodnuto,
    že sklo povede Kaplický.
  • 00:06:48 Tak jsme dělali zkoušku
    a přijímal nás už on.
  • 00:06:54 Politika se v té době samozřejmě
    projevovala,
  • 00:06:59 tak jako v celém státě,
    se všemi těmi neradostnými věcmi,
  • 00:07:05 nepříjemnostmi, co bylo.
  • 00:07:08 Ale na té škole
    právě díky Kaplickému
  • 00:07:14 jsme my v ateliéru byli chráněni
    před stupiditou doby tím,
  • 00:07:21 že se pořád mluvilo v termínech
    a kritériích
  • 00:07:25 toho opravdového umění
    a snahy po skutečném umění.
  • 00:07:29 Kaplický přinesl takové to
    seznámení se se světem,
  • 00:07:34 určité duchovní noblesy.
  • 00:07:37 Mluvil o událostech, o kterých jsme
    do té doby neslyšeli.
  • 00:07:41 To byl člověk hlubokého myšlení.
    Já jsem se cítil opravdu dobře.
  • 00:07:46 Já jsem byl rád.
    Já jsem se na UMPRUM
  • 00:07:49 cítil dobře,
    já jsem tam byl rád.
  • 00:07:52 Na UMPRUM
    se mi vysloveně líbilo.
  • 00:07:55 Já jsem po tom šíleně toužil
    se na tu školu dostat.
  • 00:07:57 A zdálo se mi to v té době ještě
    na sklářské škole skoro nemožné.
  • 00:08:05 Pro mne sklo není cílem.
    Jeho podoba cílem vyjádření,
  • 00:08:13 ale prostředkem
    k nějakému vyjádření.
  • 00:08:16 Ne pro tu krásu a kvalitu
    skla.
  • 00:08:19 Taky jsem kdesi napsal,
    že jdu ve skle za podstatou,
  • 00:08:26 za myšlenkou,
    a že to udělám tak i tak.
  • 00:08:31 Že z toho skla i kůži sedřu
    až na krev, bude-li to třeba.
  • 00:08:37 No, to je trošku efektní,
    líbivý výraz,
  • 00:08:41 ale pravda je,
    že jsem se snažil nedbat
  • 00:08:44 jeho vlastností a myslel jsem si,
    že se prokoušu k něčemu jinému.
  • 00:08:48 Taky jsem v 60. letech říkal,
    že budu dělat ošklivé sklo.
  • 00:08:53 A tak jsem ho dělal.
  • 00:08:55 Dnes tomu nepřikládám ten
    význam,
  • 00:08:58 který jsem tenkrát myslel.
    Dělám sklo oboje.
  • 00:09:02 I to ošklivé i to,
    které zdůrazňuje tu krásu skla.
  • 00:09:08 Ale jako že by to pro mě
    bylo dogmatem nebo cílem,
  • 00:09:13 kterého musím dosáhnout,
    tak to není.
  • 00:09:16 Dělám s tím sklem zrovna tak,
    jak potřebuju.
  • 00:09:18 A nebo když je to zakázka
    do architektury,
  • 00:09:21 jak si to vyžaduje prostor,
    ve kterém to stojí.
  • 00:09:28 Na konci 2. ročníku,
    my jsme jezdili každé léto
  • 00:09:35 na takzvané praxe,
    to znamená do sklářských továren.
  • 00:09:39 A tam jsem si totálně při broušení
    skla rozbil obličej.
  • 00:09:43 Měl jsem ho zcela znetvořený
    a zdeformovaný.
  • 00:09:47 Z toho jsem se dlouho dostával
    a můj pro mě
  • 00:09:52 a nejen pro mě odpudivý obličej
    se časem
  • 00:09:56 za pomocí plastických operací
    dopracoval
  • 00:10:00 jakž takž ke snesení,
    že se na to dalo i dívat.
  • 00:10:08 Když jsem byl v téhle té
    pro mě strašné situaci,
  • 00:10:13 protože kromě jiného jsem
    si říkal:
  • 00:10:15 "Teď se na mě žádná holka nepodívá,
    natož ještě něco jiného."
  • 00:10:22 A v takové té depresi jsem si
    řekl,
  • 00:10:24 že musím dát celé své snažení
    do umění.
  • 00:10:28 A chtěl jsem ovšem také zároveň
    změnit svůj styl.
  • 00:10:31 Zdálo se mi všechno to,
    co jsem dělal předtím, malicherné.
  • 00:10:35 A začal jsem kreslit takové jakési,
    už teď ani přesně nevím co,
  • 00:10:40 ale byly to jen
    takové všelijaké škrtance
  • 00:10:46 a jakési hrůzné podobizny.
  • 00:10:52 Ten úraz byl pro mne samozřejmě
    obrovským
  • 00:10:57 zásahem do mého života
    a všechno se pro mě změnilo.
  • 00:11:01 A já jsem se najednou cítil
    ke světu směrem proti němu.
  • 00:11:05 Ne v souladu s ním, i když jsem
    nikdy nebyl moc v souladu.
  • 00:11:11 Já jsem ten svět
    viděl i dřív
  • 00:11:16 spíš v té jeho tragické
    tónině,
  • 00:11:20 i když k tomu třeba nebyly
    důvody,
  • 00:11:24 ale já jsem vždycky spíš
    vyhledával samotu
  • 00:11:28 a myslel jsem spíš v chmurných
    dimenzích.
  • 00:11:31 Po úraze jsem to všechno viděl
    ještě strašnější.
  • 00:11:38 Ale člověk si myslí, jak se životem
    mění v některých věcech.
  • 00:11:46 To říkám teď, ale myslím si,
    že zas tolik jsem se nezměnil.
  • 00:11:52 Neumím říct, jestli tenhle ten můj
    životní postoj,
  • 00:11:55 tohle to stanovisko -
    jestli je do značné míry
  • 00:12:00 ovlivněno tím mým úrazem,
    protože to byl
  • 00:12:04 opravdu výjimečný zásah
    do života.
  • 00:12:08 Ale já si někdy myslím,
    že to ve mně bylo
  • 00:12:12 od samého začátku,
    co jsem se tu objevil.
  • 00:12:18 Beru svět spíš
    z té tragické stránky.
  • 00:12:22 Takže já vlastně nevím,
    jaký jsem.
  • 00:12:25 No, mám ten základní pocit,
    který mě už pronásleduje
  • 00:12:29 už od mládí -
    co jsme a odkud přicházíme.
  • 00:12:32 Já jsem se vždycky trápil tím,
    co bylo před začátkem.
  • 00:12:37 Všechno to začalo Velkým třeskem,
    ale předtím nebylo nic.
  • 00:12:40 Jak to nebylo nic?
    Tak spíš bylo nic.
  • 00:12:45 Moje primitivní povaha
    si nedovede představit,
  • 00:12:49 že něco vůbec nebylo
    a že to je bez začátku.
  • 00:12:53 Zrovna tak mě ale trápí
    konec.
  • 00:12:56 Jakože jednou to všechno
    skončí,
  • 00:12:58 všechno naše snažení,
    všechno je to marné.
  • 00:13:02 A později jsem přidal -
    jak to,
  • 00:13:05 že i to moje umění zmizí,
    že nic nezůstane.
  • 00:13:08 Tak takovýmahle volovinama
    jsem se vlastně trápil celý život.
  • 00:13:12 A když na mě sednou chvíle,
    tak se tím trápím i dneska.
  • 00:13:19 Pro mě je stálost umění
    podstatná tak,
  • 00:13:23 že jsem se vždycky trápil,
    že ty barvy zacházejí.
  • 00:13:27 Jak to, že to žloutne?
  • 00:13:30 Akorát se sám dokážu chovat
    ke svým věcem velmi zhůvěřile.
  • 00:13:36 Že je zničím zcela snadno -
    nepozorností, nedbalostí, blbostí.
  • 00:13:47 A já, když budu opravdu upřímný,
    tak já žádný krédo nemám.
  • 00:13:51 Já s sebou nechám vláčet tím,
    co si moje pobouraná mysl
  • 00:13:55 tou ranou při úraze,
    tak já tu hlavu nechávám,
  • 00:14:00 ať si dělá co chce.
  • 00:14:03 Ale myslím to
    dost vážně a doslovně.
  • 00:14:07 Pak zapracuje mozek v tom smyslu,
    že se to snaží
  • 00:14:11 nějak seřadit nebo naopak
    odřadit.
  • 00:14:14 Prostě něco s tím udělat.
    Ale impulsy jsou vlastně banální.
  • 00:14:19 Nejprimitivnější stavy
    mýho těla a mozku.
  • 00:14:30 Tématicky pro mě není žádný téma.
    V tom vůbec nemám jasno
  • 00:14:35 a nejsem schopen
    to nějak definovat.
  • 00:14:39 Ale pravda je,
    že jsem opustil všechny
  • 00:14:45 důvody nějakých idejí, stanovisek,
    že to tak ze sebe vychrlím
  • 00:14:50 a pak se prostě dívám,
    co jsem napáchal.
  • 00:14:54 Já jsem člověk chybující
    a pochybující
  • 00:14:57 o smyslu života, o existenci.
  • 00:15:00 Někdy se mi zdá všechno
    úplně nanic.
  • 00:15:04 Jindy je zase jinak.
  • 00:15:06 A pochybuji stále o všem.
    Ve dne, v noci.
  • 00:15:40 Když dělám obraz,
    tak většinou k tomu přistupuju -
  • 00:15:47 takové neznámé pole
    a že se něco stane.
  • 00:15:50 A co, to se uvidí.
  • 00:15:52 I když pravda je, že si pomáhám,
    dělám krajinu.
  • 00:15:54 Obvykle je to vždycky horizont.
    Rovný horizont v dálce.
  • 00:15:58 Ten mě vždycky fascinoval.
    Fascinoval mě,
  • 00:16:01 i když jsme dělali deskriptivní
    geometrii,
  • 00:16:04 kterou UMPRUMáci
    zoufale neuměli
  • 00:16:07 a já jsem patřil mezi málo těch,
    které to dokonce i bavilo.
  • 00:16:14 Krajina
    mě inspiruje velmi,
  • 00:16:16 protože krajinou
    jsem tedy unášen, uchvácen.
  • 00:16:21 Krajina mě fascinuje
    a líbí se mi.
  • 00:16:24 A zneužívám ji
    pro své potřeby v obrazech.
  • 00:16:30 Když tohle dělám,
    tak se nechám unášet tou prací.
  • 00:16:35 Mně se to líbí,
    já jsem fascinován
  • 00:16:38 pochyby své ruky a štětce
    a tím se u mě vytváří
  • 00:16:42 nějaká ta konečná podoba obrazu
    nebo i ta myšlenka.
  • 00:16:46 Myšlenka ne v tom smyslu,
    že tam bude vepsána,
  • 00:16:49 ale že je původcem toho,
    co se tam děje.
  • 00:17:01 Umění může být různé.
    Může být velmi pocitové, emoční,
  • 00:17:06 ale může být také úplně opačné -
    strohá, přísná čára.
  • 00:17:13 A může zrovna tak vyvolat
    silný pocit,
  • 00:17:16 který se odehrával
    v jiných sférách třeba mozku,
  • 00:17:20 to já nevím, ale já myslím,
    že v umění můžou být různé polohy.
  • 00:17:25 Sám jsem obětí tohohle
    a mám s tím někdy problémy.
  • 00:17:28 Ani ne tak já,
    ale spíš ti vnímatelé.
  • 00:17:31 Jsou lidé, kteří mají rádi
    moje geometrické umění a říkají:
  • 00:17:36 "Kopečáku, jak můžeš dělat
    ty brutální věci?"
  • 00:17:40 A jsou zase druzí,
    kteří preferují nebo uznávají
  • 00:17:43 jedině tu moji druhou polohu.
  • 00:18:01 Já se sklářem necítím.
  • 00:18:04 Já v téhle kategorii
    vůbec neuvažuju.
  • 00:18:07 Já prostě chci dělat umění,
    chci se vyjádřit výtvarným uměním.
  • 00:18:14 A jestli je to sklo
    nebo něco jinýho -
  • 00:18:17 nemůžu říct,
    že je mi to jedno.
  • 00:18:19 Prostě je mi to vhodné
    v ten určitý okamžik
  • 00:18:23 pro vyjádření nějakého
    svého cíle.
  • 00:18:28 Sklo neglorifikuju,
    sklo je pro mě opravdu
  • 00:18:31 jenom prostředkem k nějakému
    vyjádření něčeho jiného.
  • 00:18:34 Ne proto, abych pěl chválu skla
    jako materiálu.
  • 00:18:39 I když samozřejmě, když s tím dělám
    a pak vidím různé výsledky,
  • 00:18:43 tak sklo má svoje úchvatné
    parametry. Hlavně optické.
  • 00:18:48 Když se v něm objeví věci,
    které v jiném materiálu
  • 00:18:51 nejsou možné.
    Ale nikdy nic jinýho nebylo -
  • 00:18:56 udělat nějaký krásný skleněný
    objekt.
  • 00:19:08 V Bruselu si Kaplický
    vybral některé své studenty.
  • 00:19:13 A dělal jsem s Adrienou Šimotovou
    a Burantem třídílnou mozaiku.
  • 00:19:18 Nebylo to jednoduché,
    protože to kompozičně
  • 00:19:23 nějak muselo sedět dohromady,
    což není tak jednoduchý,
  • 00:19:26 protože každý jsme přece jenom
    trošku jiného zaměření.
  • 00:19:30 No, tak byly s tím problémy.
    Tak jsme udělali mozaiku.
  • 00:19:33 Pak jsme za ni dostali zlatou
    medaili.
  • 00:19:38 Jinak přišly veselejší časy,
    to je pravda.
  • 00:19:41 Všechno takový svobodnější,
    ale pro mě a mý trápení
  • 00:19:45 to nezměnilo nic.
  • 00:19:49 Radoval jsem se s druhými
    a trápil jsem se sám se sebou.
  • 00:19:53 Heleďte se,
    já jsem měl svý problémy.
  • 00:19:57 Zdálo se mi, že to dělám blbě,
    že to není ono.
  • 00:20:02 Takže pro mě uvolnění neuvolnění,
    já jsem se trápil pořád stejně.
  • 00:20:15 Když přišel 89. rok, tak se
    mluvilo, kdo přijde na UMPRUM.
  • 00:20:22 No a tak se taky mluvilo o mně.
    Že bych to mohl dělat já.
  • 00:20:26 Tak jsem se zúčastnil
    toho konkurzu.
  • 00:20:28 Já jsem se stal učitelem.
  • 00:20:31 Učil jsem rád, bavilo mě to,
    bylo to bezvadný.
  • 00:20:35 Těch 18 let
    jsem tam strašil.
  • 00:20:39 Samozřejmě je to požírač času
    a myšlenek.
  • 00:20:43 Na jednu stranu je to fajn,
    jste s lidma,
  • 00:20:45 který jsou o dost mladší
    a mají své myšlenky o tom umění
  • 00:20:50 a vy se na tom podílíte,
    to je bezvadný.
  • 00:20:53 Jste tam přes den
    a přijdete večer domů
  • 00:20:59 a myslíte stejně na jejich věci.
    Teď, když jsem vypadl,
  • 00:21:03 jsem daleko svobodnějšího ducha
    a myšlenek.
  • 00:21:06 A mám víc času.
  • 00:21:08 Ale jinak se mi na škole
    líbilo velice.
  • 00:21:25 Takové to zařazení umělce
    do určitých souvislostí,
  • 00:21:29 stylů, stavů,
    tak rád jsem si namlouval
  • 00:21:35 a přesvědčoval se, že je mi to
    jedno, že mě to nezajímá.
  • 00:21:41 Ale člověk zjistí,
    že stejně pak někde zařazen je.
  • 00:21:47 To neznamená,
    že ho tam někdo zařadí.
  • 00:21:50 Prostě tak to nese život
    a my splýváme s tou dobou
  • 00:21:54 ať chceme nebo nechceme.
  • 00:21:58 Ale zjistil jsem,
    že jsem stejně dítě své doby,
  • 00:22:01 jako všichni ostatní.
    Z toho se nevymaníme.
  • 00:22:04 Je to záležitost
    zrovna té umělecké generace,
  • 00:22:08 ve které člověk žije.
  • 00:22:10 A i když stojí proti,
    tak pak zjistí,
  • 00:22:14 že se zařadil
    a že jsou na něm symptomy
  • 00:22:17 toho uměleckého snažení
    té doby.
  • 00:22:21 Já jsem si vždycky myslel,
    že jsem tak jinej,
  • 00:22:24 že žádný pro mě neplatí,
    ale samozřejmě,
  • 00:22:27 pokud se podíváte na to,
    když dělám ty šplíchance,
  • 00:22:33 tak to je
    informel jak vyšitej.
  • 00:22:50 I když já si myslím,
    že jsem k něčemu došel,
  • 00:22:56 tak i tak si říkám,
    jestli toho ještě není málo.
  • 00:22:59 I když člověk, samozřejmě,
    to jsem zažil, člověk vlastně neví.
  • 00:23:03 Svůj život, tak jak se udál,
    bych neměnil.
  • 00:23:07 Ani ne s tou rozbitou tváří,
    protože i tak jsem byl,
  • 00:23:13 sečtu-li to,
    tak jsem s tím byl spokojenej.
  • 00:23:17 Problém s tím, že bych si řekl:
    "Měl jsem dělat něco jinýho,"
  • 00:23:20 tak to mě ani ve snu ani v životě
    ani chvíli nenapadlo.
  • 00:23:26 Já jsem se jen trápil tím,
    že jsem s tím,
  • 00:23:28 co jsem zrovna dělal,
    že jsem s tím byl nespokojenej.
  • 00:23:31 Ale o nějakou úvahu,
    že bych měl dělat něco jinýho
  • 00:23:35 a fláknout s tím - ne!
    Nedělat to.
  • 00:23:38 Tak to jsem neměl
    ani vteřinu!
  • 00:23:41 Ani setinu vteřiny!
    Ani tisícinu vteřiny.
  • 00:24:06 Smysl života?
    To je těžké říct.
  • 00:24:11 Já nějaké ideje vlastně
    nemám.
  • 00:24:13 Já můžu říct, že můj smysl života
    je v mojí práci.
  • 00:24:17 Protože když dělám,
    tak v tu chvíli jsem, dá se říct,
  • 00:24:20 šťastný, nic jiného
    kromě toho nechci dělat,
  • 00:24:25 všechno je pro mě
    podružné.
  • 00:24:28 Nejlepší se cítím
    při práci.
  • 00:24:31 Dá se tedy říct, že smyslem
    mého života je moje práce.
  • 00:24:36 Ta moje výtvarná
    mě zcela pohlcuje.
  • 00:24:41 Líbí se mi, dělám to rád.
  • 00:26:04 Skryté titulky: Alena Fenclová
    Česká televize 2011

Související