iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
21. 7. 2011
21:00 na ČT2

1 2 3 4 5

8 hlasů
15829
zhlédnutí

Od višní do višní

Příběh ženy, která se po svém vyrovnává se smrtí manžela

57 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Od višní do višní

  • 00:00:08 Já jsem chtěla o mém otci
    vždycky natočit film,
  • 00:00:11 protože se mi líbilo,
    jaký žije jednoduchý
  • 00:00:14 a vlastně strašně krásný život.
  • 00:00:17 Jak ho fascinuje příroda.
  • 00:00:22 Ale já jsem se do toho...
    Netroufala jsem si.
  • 00:00:25 Čekala jsem strašně dlouho,
    pak umřel a už jsem to nestihla.
  • 00:00:33 A tak jsem vlastně
    začala točit mámu.
  • 00:00:36 A ona teda nebyla úplně pro,
    abych ji točila,
  • 00:00:40 ale já jsem měla dojem,
    že to, co vlastně po mém otci
  • 00:00:46 zůstalo, je taky v ní,
    tak jsem se tak jako vtírala pořád
  • 00:00:50 a chtěla jsem to uskutečnit,
    protože po mém otci se mi stýská
  • 00:00:56 a já vím, že jí se taky stýská.
  • 00:01:02 To, že umřel, ranilo nás obě.
  • 00:01:05 A to, co jsme společně prožívaly
    a prožíváme,
  • 00:01:08 jsem chtěla nějak zaznamenat.
  • 00:01:13 -Nechceš dát aspoň na chvilku
    ty ruce dolů?-Ne.
  • 00:01:16 -Proč ne?
    -Nech toho, prosím tě.
  • 00:01:20 -Já si tě chci natočit,
    jak vypadáš.-Já to nechci.
  • 00:01:23 Proč ne? Já chci mít
    nějakou vzpomínku na tebe.
  • 00:01:28 Já o to nestojím.
  • 00:01:31 -Nechceš, abych na tebe měla
    nějakou vzpomínku?-Ne, nechci.
  • 00:01:35 -A proč nechceš?
    -(není rozumět)
  • 00:01:39 -Cože?
    -Neptej se pořád.
  • 00:01:42 A proč se nemám ptát?
  • 00:01:46 -Ty nechceš, abych na tebe měla
    vzpomínku?-Ne, nepotřebuji to.
  • 00:01:50 -Tobě je to jedno?
    -Jo.
  • 00:01:52 A proč?
  • 00:01:57 Co?
  • 00:02:00 Proč je ti to jedno?
  • 00:02:04 S mámou je to dost zábava,
    taková jako že někdy
  • 00:02:08 se smějeme úplně hrozně.
  • 00:02:09 A někdy teda taky úplně
    hrozně mě sere.
  • 00:02:13 To je tak, jakože někdy tak,
    někdy tak.
  • 00:02:18 No ale když se spolu smějeme,
    tak je to úplně bombastický.
  • 00:02:22 Ráda se bavím s mojí mámou,
    protože moje máma
  • 00:02:26 má smysl pro humor, je fakt dobrá.
  • 00:02:28 A je taková...
    Je to dost s ní prdel, no.
  • 00:02:31 Někdy. Někdy, fakt někdy.
  • 00:02:36 Jo, někdy je fakt báječná,
    ale jenom někdy.
  • 00:02:41 Běž už pryč!
  • 00:02:43 Běž buď pořádně přede mnou,
    nebo za mnou, já tě tady nechci.
  • 00:02:47 Tos nemusela vůbec chodit.
    Takovou pomocnici já nepotřebuju.
  • 00:02:51 Ona je silná ženská,
    takže mně přišlo,
  • 00:02:55 že se s tím srovnala docela dobře.
  • 00:02:57 Já jsem pořád čekala
    a taky vlastně s tím jsem
  • 00:03:01 ten film i točila,
    že ona to ponese těžce
  • 00:03:04 a že já jí pomůžu se s tím nějak
    vyrovnávat, taky díky tomu filmu.
  • 00:03:09 -Mami, já už tě netočím.
    -Tak dej pryč ten krám.
  • 00:03:16 Už mě neobtěžuj!
    Mě to už obtěžuje!
  • 00:03:19 Tak co si myslíš?!
  • 00:03:22 Člověk má práce a já nevím co
    a ona ještě jenom kraviny dělá!
  • 00:03:26 Dávej pozor!
  • 00:03:30 Když jsem byla poprvé na zahradě
    po tátově smrti,
  • 00:03:33 tak jsem si strašně uvědomila,
    jak je tam přítomný,
  • 00:03:38 že tam vlastně pořád je.
  • 00:03:41 A říkala jsem si,
    že i když člověk umře,
  • 00:03:44 tak neumře nikdy úplně,
    protože vždycky po něm
  • 00:03:47 něco zůstává.
  • 00:03:49 A po mém otci zůstala
    vlastně tahle zahrada.
  • 00:03:52 A i kdyby my jsme tu zahradu
    opustily, tak on tam bude pořád.
  • 00:03:59 Dívej se na tu krásu,
    to se musí otrhat,
  • 00:04:02 to jsou zralé višně.
    To bude nejmíň kbelík toho.
  • 00:04:07 Jé, to bylo všechno
    úplně zelené posledně.
  • 00:04:10 Já nevím, jak ten táta to trhal.
  • 00:04:12 No a co když používal tu stoličku,
    kterou teďko máš.
  • 00:04:18 -Ne, on měl žebř.
    -Fakt?
  • 00:04:20 Však tam má žebř.
  • 00:04:22 Jenomže jak já na ten žebř,
    já se bojím, že z něho spadnu.
  • 00:04:25 -Tady toho je.
    -Počkej, já jdu k tobě.
  • 00:04:28 Ale drž to tady,
    opatrně, ať to neponičíš.
  • 00:04:31 -Jo, jo. Držím to dobře?
    -Ne.-Ne?
  • 00:04:33 Jak já to mám tam ostříhat,
    ten vršek?
  • 00:04:37 Proč to stříháš těmi nůžkami?
  • 00:04:39 Nevím, to by vytekla šťáva,
    a takhle to možná vydrží do zítřka.
  • 00:04:43 Táta to vždycky měl nastříhané,
    on to netrhal, on to střihal.
  • 00:04:47 Nejde ti to.
  • 00:04:49 No, nejde. Jak to můžu...?
    Jednou ostřihnu a...
  • 00:04:52 Smyslem života mého otce
    byla jeho zahrada.
  • 00:04:55 My jsme tam začali jezdit
    jeho trabantem,
  • 00:04:58 opékali jsme si tam špekáčky
    a vlastně jsme tam byli
  • 00:05:01 taková rodinka na výletě.
  • 00:05:03 To jsem byla takovej puberťák.
  • 00:05:08 Takovej vlastně
    jako vzpurnej puberťák.
  • 00:05:12 A pak jsem odešla z Přerova úplně,
    takže jsem zahradu ztratila
  • 00:05:16 ze svýho zornýho úhlu.
  • 00:05:18 A pak jsem tam jela až po otcově
    smrti s mámou.
  • 00:05:24 A cítila jsem, že vlastně tam jsme
    pořád ta rodina.
  • 00:05:30 -Boršek Rostislav, číslo 221670.
    -Počkejte. 221670, ano.
  • 00:05:36 Když vlastně můj otec zemřel,
    tak já jsem byla daleko,
  • 00:05:40 ani jsem mu nebyla na pohřbu.
  • 00:05:44 A vlastně pro mě na jednu stranu
    to tak bylo lepší.
  • 00:05:48 Abych to měla třeba na památku.
    27. Jano, zapamatuj si.
  • 00:05:52 Ano, a tento doklad
    o zpopelnění je taky váš.
  • 00:05:55 -Takže tam to máte taky.
    -Děkuju, to já jsem nevěděla.
  • 00:05:58 Já bych asi jako těžce nesla,
    kdybych ho viděla mrtvýho,
  • 00:06:02 protože on díky tomu
    pro mě pořád žije.
  • 00:06:07 -A chcete to ještě do papíru?
    -Řekněte mi, co je vhodné.
  • 00:06:10 Já jsem si myslela,
    že to přikryju tím.
  • 00:06:13 Když je mi třeba nejhůř
    nebo když si s něčím nevím rady,
  • 00:06:17 když v mém životě chyběl chlap,
    tak jsem vždycky věděla,
  • 00:06:20 že je tu ještě táta.
  • 00:06:24 Já vám to tam dám, jestli chcete.
  • 00:06:26 Buďte tak hodný,
    prostě doprostředka takhle,
  • 00:06:29 já tam dám tu urnu.
  • 00:06:30 Pro mě on byl vždycky
    taková poslední možnost.
  • 00:06:34 Když všechno zklamalo, tak jsem
    věděla, že se můžu obrátit na něho,
  • 00:06:37 že mám někoho,
    na koho se můžu spolehnout.
  • 00:06:43 Svatá Maria, maminko Boží,
    pros za něho hříšného
  • 00:06:46 nyní i v hodinu smrti jeho. Amen.
  • 00:06:50 Tak pojď.
  • 00:06:51 Mami, ty spíš i s těmi řetízky,
    co máš na krku?
  • 00:06:54 No, spím, aj s prstenem.
  • 00:06:58 -I se snubním, jo?
    -Se snubním.
  • 00:07:00 A někdy si odkládám náušnice,
    když mě v noci tlačí,
  • 00:07:04 tak si je odložím,
    ale jinak spím tak, jak jsem.
  • 00:07:07 -A proč nosíš pořád snubák?
    -Protože jsem vdaná.
  • 00:07:12 -Nejseš.
    -Jsem.
  • 00:07:14 Jseš vdova.
  • 00:07:16 To nevadí, ale jsem vdaná.
    Já žiju pořád s tátou.
  • 00:07:22 -Jako že cítíš, že je u tebe?
    -Že je se mnou.
  • 00:07:27 Tak třeba když ležíš v posteli,
    tak on je vedle tebe?
  • 00:07:31 Tak když na to nemyslím,
    tak není.
  • 00:07:34 A když na to myslím, tak ano.
  • 00:07:38 To je dobré, to máš dobře zařízené.
  • 00:07:40 Mám, no. To já si to tak všechno
    udělám a pak jsem v klidu.
  • 00:07:46 Takže když nechceš,
    tak s tebou není,
  • 00:07:48 a když chceš, tak s tebou je?
  • 00:07:50 -Ano.
    -A teď s tebou je nebo není?
  • 00:07:53 Teď jsi tady ty a strašíš tady.
  • 00:07:58 Strašíš tady s dalekohledem.
  • 00:08:03 Jak tady může být,
    když jsi ho vyplašila?
  • 00:08:07 Jak to vyplašila?
    Taťka se chtěl točit.
  • 00:08:10 No tak dobře, tak ho toč.
  • 00:08:12 No tak já, když říkáš,
    že je s tebou,
  • 00:08:14 tak musím točit tebe.
  • 00:08:16 No to nejde tak jednoduše.
  • 00:08:18 Ale ty mě tím už hrozně
    moc zatěžuješ.
  • 00:08:20 Kam se mihnu,
    tak tam jsi s tím chlupáčem.
  • 00:08:26 To nejde takhle dělat.
  • 00:08:28 Já nemám žádný soukromý,
    ani nemůžu tady na tatínka myslet.
  • 00:08:32 - SMÍCH -
  • 00:08:36 Na tátu platím nájem na hřbitově.
    - SMÍCH -
  • 00:08:40 Jano, netoč to.
    Ale je to pravda.
  • 00:08:48 Jano, to je nedůstojné člověka,
    ale je to tak.
  • 00:08:53 Jak je ta píseň,
    jak jsem ti říkala,
  • 00:08:56 abys mi nechala zahrát, až umřu?
  • 00:08:58 Připomeň mi to.
    Jak se to jmenovalo?
  • 00:09:01 (zpívá) Píseň vděčnosti ti zpívám,
    Pane můj, za ten kříž,
  • 00:09:04 píseň vděčnosti ti zpívám,
    pane můj, za tvou krev...
  • 00:09:12 Některé chvíle byly tak těžké,
    že bez Boha bych se s tím
  • 00:09:17 mohla těžko vyrovnat a žít.
  • 00:09:22 Já su úplně bezradná z té zahrady.
    Co mám dělat, prosím tě?
  • 00:09:29 A chceš to opravdu prodat?
  • 00:09:31 Vždyť ti říkám, vem si to na triko
    a dělej to, zkus to a uvidíš,
  • 00:09:35 jak dlouho to vydržíš.
  • 00:09:39 To chce mužské ruky prostě
    a chlapa, který se dovede postavit
  • 00:09:43 k práci, který tomu rozumí.
  • 00:09:45 Já to dělám, a já nevím,
    jestli to dělám špatně nebo dobře.
  • 00:09:50 Nezapomeň,
    že já jsem to v životě nedělala.
  • 00:09:54 No ale když máš úrodu, mami.
  • 00:09:57 No tak dobře, ale teď si představ,
    kdo tam poleze,
  • 00:10:00 aby mi ty jabka sesbíral?
  • 00:10:02 Já tam nepolezu navrch.
  • 00:10:04 Tak to uděláme společně,
    ale až sem přijedu.
  • 00:10:07 No jenomže to ty přijedeš
    a to taky nemusí... Já nevím.
  • 00:10:11 To já ti musím určit termín asi.
    To nejde, aby sis ty určila termín.
  • 00:10:20 No a co teď s tím,
    jak to mám pálit?
  • 00:10:23 Ohněm, mami.
  • 00:10:24 Jo, ohněm. A sama a nemám vodu.
  • 00:10:27 To tady chytne všechno
    a zaplatím 200 000 pokutu.
  • 00:10:35 Můj otec byl velice pěkný člověk,
    a zvláště když nosil uniformu.
  • 00:10:42 Chodil z práce domů
    a my jsme si před domem
  • 00:10:45 s kamarádkami jako malé holky,
    třeba 12leté 10leté, hrály,
  • 00:10:49 tak se nám líbil
    a potajmu jsme ho pozorovaly.
  • 00:10:52 A měla jsem takový dojem,
    jako kdyby holky záviděly,
  • 00:10:56 protože mi říkaly,
    ty máš tak krásného tátu.
  • 00:10:59 Bože, bože.
  • 00:11:02 Já jsem snila o tom, že jednou
    budu mít takového manžela.
  • 00:11:06 Tak se mi líbil,
    že jsem ho zbožňovala.
  • 00:11:11 On děda byl hrozný cestovatel,
    on pracoval celý život u dráhy,
  • 00:11:15 takže když jsme byly malé,
    já a moje sestřenice,
  • 00:11:18 tak nás brával vláčkem na výlety.
  • 00:11:20 To bylo hrozně krásné,
    já jsem to měla ráda,
  • 00:11:23 jezdili jsme po celé Moravě,
    po Čechách, jezdili jsme na zámky
  • 00:11:27 a jako dítě na něj mám
    moc hezké vzpomínky.
  • 00:11:30 On mi vždycky přišel jako takový
    hrozně chytrý pán,
  • 00:11:34 který všechno zná,
    o všem nás poučuje.
  • 00:11:36 Pak mi to začalo tedy lézt trochu
    na nervy, ale rozhodně on mě -
  • 00:11:41 byl to pro mě fajn dědeček.
  • 00:11:48 Myslím si já, že muže,
    které já jsem poznala
  • 00:11:52 ve své rodině, že mi moc málo
    udělali radost, moc málo,
  • 00:11:56 a že pro mě byli,
    tím že se vyvyšovali nade mě,
  • 00:12:01 ponižovali mě,
    tak byli pro mě bičem.
  • 00:12:06 Bralo mi to sebevědomí a nemohla
    jsem s nimi být šťastná. Nemohla.
  • 00:12:13 Já si myslím, že rodiče spolu
    byli šťastní na takové niterní
  • 00:12:17 nesdělitelné bázi.
  • 00:12:19 Někdy se spolu strašně hádali,
    přeli,
  • 00:12:22 ale v podstatě si v tom
    spolu rozuměli.
  • 00:12:27 Mám nějakou ochranu
    nebo takový pocit,
  • 00:12:30 jako opravdu kdyby
    ten táta mě viděl.
  • 00:12:33 A když dělám něco špatně,
    tak určitě se na mě dívá
  • 00:12:36 a směje se seshora.
  • 00:12:40 Ale že by tady byl se mnou pořád,
    to ne, ale chrání mě.
  • 00:12:44 A jak?
  • 00:12:45 No že se mi tu nic nestalo,
    hlavně že je mi tu dobře.
  • 00:12:48 To je díky tátovi,
    protože on koupil tu zahradu.
  • 00:12:52 On tady všechno udělal
    a vlastně dnes mám kam jezdit
  • 00:12:55 a má mi být kde dobře.
    Je mi bez něho smutno a chybí mi.
  • 00:13:01 A kdy se to nejčastěji projevuje,
    že ti táta chybí?
  • 00:13:06 Při důchodu.
  • 00:13:10 A kdy ještě?
  • 00:13:13 Kdy? Tak často mi chybí,
    ale když něco potřebuju spravit
  • 00:13:17 anebo když někdo pozdě
    v noci zvoní.
  • 00:13:21 Neotvírám.
    Jak padne desátá hodina, neotevřu.
  • 00:13:26 A co tady na zahradě,
    v čem ti chybí?
  • 00:13:29 Třeba v sečení trávy.
  • 00:13:31 Podívej se,
    tady to tak nikdy nevypadalo,
  • 00:13:34 aby mi tráva sahala po prsa.
  • 00:13:36 -Vždyť to sahá až sem.
    -A co s tím chceš dělat?
  • 00:13:39 No musím někoho hledat,
    aby mi to tady ošmidlil,
  • 00:13:42 a nemůžu nikoho najít.
  • 00:13:45 -A jak to bude dál, mami?
    -Za dva roky to prodám.
  • 00:13:51 Cítím se, že jsem teda podobná
    i s mámou v něčem,
  • 00:13:54 ale dokud vlastně ten člověk žije,
    tak tě tak nenapadá to srovnání,
  • 00:13:59 protože ho vidíš,
    protože vidíš:
  • 00:14:02 to je matka, to jsem já.
  • 00:14:05 Ale třeba pro mě vlastně
    bylo vždycky
  • 00:14:09 úplně jako nepředstavitelný,
    že by mi zemřeli rodiče.
  • 00:14:13 Máš na zemi hrozinku.
  • 00:14:15 -A co si tak sama vaříš?
    -No já si vařím samé dobroty.
  • 00:14:20 Když táta žil, tak jsem vařila
    jednou dvakrát tolik.
  • 00:14:25 Kdyby mi táta říkal častěji,
    že mě má rád,
  • 00:14:28 určitě bych byla jiná.
    V první řadě bych byla šťastnější.
  • 00:14:32 A myslím si, že ta láska,
    která je nejdůležitější pro život,
  • 00:14:37 by v tom manželství
    a v našem životě více rostla.
  • 00:14:46 -Koho máš ráda?
    -Já? Já mám ráda Pána Boha a lidi.
  • 00:14:52 -A co já?
    -Tak ty nejsi člověk?
  • 00:14:55 A já jsem hned po Pánu Bohovi
    nebo po taťkovi?
  • 00:14:58 Ano, napřed byl Pán Bůh,
    taťka a ty.
  • 00:15:02 A teď je to tak taky?
  • 00:15:04 No, teď taťku nemám, ale mám ho
    ráda stejně, jako kdyby tady byl,
  • 00:15:09 protože mě měl rád
    a protože udělal pro nás, co mohl.
  • 00:15:15 -Jak to víš, že tě měl rád?
    -Vím to, to se pozná.
  • 00:15:20 Copak tys to nepoznala?
  • 00:15:23 On byl někdy takový
    trošku uzavřený, ne?
  • 00:15:26 Byl uzavřený,
    ale on to prostě jinak neuměl.
  • 00:15:31 Byl nezištný, byl...
    Dělal všechno, co mohl.
  • 00:15:36 No tak celý byt tady opravil,
    udělal mi harmonium.
  • 00:15:39 -Jaké harmonium?
    -No, je ve sklepě.
  • 00:15:44 -A to je ten důkaz lásky?
    -No a ne?
  • 00:15:47 Tak když něco pro tebe dělá,
    aby ti udělal radost
  • 00:15:50 nebo aby tě potěšil.
  • 00:15:51 Tak některý mužský to nedovede
    jinak, on to dovedl jenom skutkem.
  • 00:15:56 -A potom jsi tady taky ty, ne?
    -Takže harmonium a já?
  • 00:15:59 -Ano.
    -To jsou ty skutky lásky.
  • 00:16:03 No, a mnohé a mnohé jiné.
  • 00:16:05 Ty to děláš takhle?
    Ty na to nemáš takové dloubátko?
  • 00:16:08 Mám, ale mně se to
    nechce vytahovat.
  • 00:16:13 V mém věku nepotřebuju mít
    krásné ruce.
  • 00:16:16 Já už musím mít ruce jedině...
    Já mohu je zušlechtit jedině prací.
  • 00:16:22 To jsem si nikdy nemyslela,
    že budu někdy dělat.
  • 00:16:28 - DĚTSKÉ BROUKÁNÍ -
  • 00:16:29 Jé, tož co ty tu vydáváš
    jak letadlo zvuky?
  • 00:16:32 Jak letadlo.
  • 00:16:35 - DĚTSKÉ BROUKÁNÍ -
  • 00:16:36 No.
  • 00:16:39 Je to hustý ale,
    cítím, že je to hustý.
  • 00:16:44 Trošičku vody.
  • 00:16:47 Já nevím, já tomu nerozumím,
    ale tam je napsáno "ředit vodou".
  • 00:16:51 Ono zase když to nebudu ředit,
    tak to stačí jednou natřít možná,
  • 00:16:55 že? Jano, nerozumíš tomu?
  • 00:16:57 Já si myslím, že to takhle není.
  • 00:16:59 Drž mi to.
  • 00:17:04 Jé! Ještě to tam vyliju.
  • 00:17:07 A zase je to husté.
  • 00:17:10 No, už je to suché, Pánbůh zaplať.
  • 00:17:13 Tak, jé!
    To jsem šťastná, že su tady.
  • 00:17:18 A je to hnědé, ta barva je černá,
    čím on to natíral.
  • 00:17:21 Já jsem říkala: "Já chci černou,
    paní", a ona mi dala tohle.
  • 00:17:27 Pojď sem jenom
    a dělej to pomaleji, prosím tě.
  • 00:17:30 Pojď držet tu kameru
    a dělej to pomaleji.
  • 00:17:33 Jano, ty mě tak drezíruješ.
  • 00:17:35 Sama to nechcu,
    a furt mě drezíruješ.
  • 00:17:38 Ale tak jsme na vzduchu
    a je nám dobře.
  • 00:17:41 Hlavně když to tak bereš.
    A pojď sem blíž a pomaleji.
  • 00:17:44 Už nepůjdu,
    protože tady je to natřené.
  • 00:17:47 Už nepůjdu blíž. (smích)
  • 00:17:48 Tady je to mokré,
    já už se můžu jenom vzdalovat.
  • 00:17:52 Jé, Jano, ono to schne
    a ono je to černé.
  • 00:17:55 Ta barva zčernala.
    Je to možné?
  • 00:17:59 To zčernalo! Já spadnu.
    To zčernalo.
  • 00:18:07 To zčernalo, ta barva je černá.
  • 00:18:09 Já tou druhou půlku už jenom
    opravím, kde co bude, víš, potom.
  • 00:18:13 -Mami, pomaleji.
    -Po obědě.
  • 00:18:15 Já myslím, že za hodinu
    to budu mít natřené.
  • 00:18:20 -Zvoní to?
    -Hm.
  • 00:18:24 Ahoj, dědo, tady je Jarka.
  • 00:18:26 Tak poprvé to máme natřený,
    teď jsem skončila.
  • 00:18:30 Poprvé, no.
  • 00:18:33 Tož ta barva byla úplně hnědá,
    ale jak jsem to natírala,
  • 00:18:37 tak tím slunkem - je tady nádherně,
    svítí, pálí slunko.
  • 00:18:42 Já jsem to natírala.
  • 00:18:44 Jana tady byla s tou paní
    s tím malým dítětem,
  • 00:18:48 tak se mu musely věnovat.
    Ona teď odjela pryč.
  • 00:18:51 Já jsem to natřela
    a ta barva je hnědá,
  • 00:18:54 ale ona začala černat
    a je ta střecha pěkná.
  • 00:18:57 Ale ještě počkám 2 hodiny
    a natřu to znovu.
  • 00:19:01 Asi jo, je polovina barvy pryč.
  • 00:19:05 No, akorát.
  • 00:19:08 Nahoře byla úplně řídká,
    až jsem se lekla.
  • 00:19:12 Já jsem to míchala asi 10 minut
    a ona zhoustla.
  • 00:19:16 Tak ahoj. Jo, právě obědváme.
  • 00:19:22 A ty taky. Ahoj, ahoj.
    Jak to mám vypnout? Nijak.
  • 00:19:26 Ne, musíš červené zmáčknout, mami.
  • 00:19:29 Tak je nadšený.
    Je nadšený, Jano.
  • 00:19:34 Když jsem byla malá,
    tak otec byl nešťastný
  • 00:19:38 z toho režimu.
  • 00:19:41 Já jsem to cítila,
    ale on byl nešťastný tak,
  • 00:19:45 že byl vlastně hrozně nerudný.
    Byl takový naštvaný.
  • 00:19:50 On to neštěstí neprojevoval slzami,
    ale takovým hněvem a agresivitou.
  • 00:19:55 Byl, určitě byl -
    taky teda chlastal můj otec,
  • 00:20:00 docela dost, když jsem byla malá.
  • 00:20:03 Ono se to hodně změnilo
    pak po revoluci,
  • 00:20:05 ale vlastně jako dítě si ho
    pamatuju spíš takového
  • 00:20:09 negativně naladěného.
  • 00:20:11 Bála jsem se ho,
    byl takový zatrpklý,
  • 00:20:14 zatrpklý, osamělý
    a negativně naladěný.
  • 00:20:21 Na mámě vlastně obdivuju to,
    jak byla vždycky schopná
  • 00:20:26 se starat o rodinu.
  • 00:20:28 Vlastně rodina byla pro ni
    na prvním místě
  • 00:20:31 a ona rodinu nikdy neopustila.
  • 00:20:35 Na druhou stranu opustila
    všechno ostatní.
  • 00:20:38 To znamená, že si myslím,
    že se mohla skvěle uplatnit
  • 00:20:42 v nějakém oboru,
    že byla určitě nadaná a chytrá.
  • 00:20:45 Ale ona všechno obětovala rodině
    a já obdivuju tu schopnost
  • 00:20:49 obětovat všechno rodině.
  • 00:20:52 (z televize) Měl by ses podívat
    za máti, bude mít narozeniny.
  • 00:20:59 (smích)
    Mami, ty se nekoukáš na televizi.
  • 00:21:02 Už se koukám.
  • 00:21:07 -Asi to vypnu.
    -Jak to?
  • 00:21:10 Nic zvláštního.
  • 00:21:14 -Víš, jak to dopadne?
    -Nevím.
  • 00:21:19 -A zajímá tě to?
    -Ani moc ne.
  • 00:21:22 - SMÍCH -
  • 00:21:26 Ale dívám se.
  • 00:21:32 Dobrý den, já vás všechny zdravím.
  • 00:21:37 Moje máma často říká,
    že je šťastná.
  • 00:21:39 Vlastně často to opakuje.
  • 00:21:42 Ale já si někdy říkám,
    že pro ni má štěstí
  • 00:21:45 hranici povinnosti.
  • 00:21:49 Já jsem paní Jarmila Boršková,
    jsem pět a půl roku v důchodu,
  • 00:21:53 hrozně se těším, jsem ale úplný
    začátečník a děkuju vám,
  • 00:21:57 že jste mi dodali odvahu.
  • 00:21:59 Ale je to pro začátečníky,
    nebojte se.
  • 00:22:01 Já jsem úplný začátečník.
  • 00:22:03 -Máte to dobré, máte tam sousedku.
    -Mám tu výbornou kamarádku.
  • 00:22:08 Ona se natolik obětovala rodině
    a natolik vlastně plnila
  • 00:22:12 ty svoje povinnosti,
    že ona si neumí jinak
  • 00:22:15 štěstí představit než to -
    splním úkol, který mi byl dán.
  • 00:22:19 To je vlastně pro ni štěstí.
  • 00:22:21 Ale nerada bych se mýlila,
    protože ona když je šťastná,
  • 00:22:25 tak cítím, že je opravdu šťastná.
  • 00:22:29 Můžu? A ještě potom já si vezmu...
  • 00:22:34 Ukaž tu fotku.
    Ukaž tu fotku, mami.
  • 00:22:38 -Co?
    -Ukaž tu fotku.
  • 00:22:39 -Zdenička jich má víc.
    -A ty ji nemáš?
  • 00:22:42 -No mám. Ukaž.
    -No tak si ji vem.
  • 00:22:45 -Podívej se, tahle je pěknější.
    -Ukaž si tu tvoji.
  • 00:22:53 -Ale ty tam nemáš žádné věnování.
    -To nevadí.
  • 00:22:57 -Tobě nevadí, že tam nemáš
    věnování?-Nevadí.
  • 00:23:00 -(šeptem) Tak to ještě řekni.
    -Ne.
  • 00:23:03 Ale tak mohla ti tam paní Klausová
    napsat "Jarmilce".
  • 00:23:07 Jano, vždyť to je jedno.
  • 00:23:08 Mami, mohla bys tam mít "Jarmilce".
  • 00:23:12 -Nechce se ti?
    -Ne.
  • 00:23:15 -Děkuju.
    -Tak já vám taky děkuju.
  • 00:23:17 -Ať se daří.
    -Vážíme si toho setkání.
  • 00:23:20 Na shledanou.
    Děkuji, že jste všichni přišli.
  • 00:23:23 Ať se vám to povede.
  • 00:23:31 Pamatuju, jak jsme jeli,
    já jsem šla na vlak
  • 00:23:35 a on jel za mnou na kole
    a předejel mě.
  • 00:23:37 A akorát tam,
    jak se to tady z té cesty -
  • 00:23:40 na tu hlavní cestu předejel
    a ještě jsem si říkala,
  • 00:23:44 jel tak jako dobře.
  • 00:23:47 On jezdil tak, jak bych řekla,
    rozvážně, plynule.
  • 00:23:50 -Ještě jsem se na něho dívala
    a říkám, to je dobře...-Tady, jo.
  • 00:23:55 ...že je tak zdravý,
    a kdovíjak dlouho ještě
  • 00:23:58 tak bude jezdit, mě tak napadlo.
  • 00:24:00 Vidíš, a za chvilku
    se zmrzačil a umřel.
  • 00:24:10 Člověče, to nebudou pěkný obrázky.
  • 00:24:15 Tak.
  • 00:24:21 Počkej, ještě si vezmu ty brýle.
    Já v brýlích vypadám pěknější.
  • 00:24:30 Připravte se a za chviličku jdeme.
  • 00:24:33 Já v brýlích vypadám pěknější.
  • 00:24:35 Tak se běž vyčurat.
    Ty jsi nemožný.
  • 00:24:40 Tak vidíš, su nemožný, no.
  • 00:24:45 Dědo, ale nevím,
    jestli tady máš buchty.
  • 00:24:48 -Chleba si musíš koupit.
    -Však to jsem ti říkal, že chleba.
  • 00:24:52 Chleba a co ještě? Noviny.
    A majoránku koupils.
  • 00:24:57 Tady to nefilmuj.
  • 00:24:59 - ZVUK MOČENÍ -
  • 00:25:03 Je!
  • 00:25:08 - SPLÁCHNUTÍ -
    Ten zip mi zapni.
  • 00:25:13 A zavírej to, nesmíš to nechávat,
    to je smrad.
  • 00:25:18 Zas filmuješ. Nefilmuj to, sakra!
  • 00:25:20 Nenadávej. Tati, musíš se
    projevovat jako člověk,
  • 00:25:23 ne jako nějaký nevychovaný nadávač.
  • 00:25:29 No, zkus to.
  • 00:25:33 Narovnej se. Dobrý.
  • 00:25:43 Běž tam dolů, před ni,
    běž před ni.
  • 00:25:50 Můj otec a můj děda
    si celý život vykali.
  • 00:25:53 Říkali si
    pane Ševčík, pane Boršek.
  • 00:25:56 Jo, takhle.
  • 00:25:58 Nebo děda někdy tátovi říkal Rosťo.
    Někdy.
  • 00:26:01 Někdy při takových,
    když se trochu napili,
  • 00:26:04 ale vykali si za všech okolností.
  • 00:26:06 Oni to měli asi proto,
    že děda byl komunista
  • 00:26:09 a táta byl proti režimu,
    takže nikdy na to tykání nedošlo.
  • 00:26:13 Ale nemyslím si,
    že by měli mezi sebou
  • 00:26:15 vyloženě vyhrocený vztah.
  • 00:26:17 Na stáří, dědo, ještě budeš
    ve filmu. To sis nemyslel.
  • 00:26:21 Děda byl na všechno levej
    a táta byl hrozně zručnej,
  • 00:26:25 takže děda tátu potřeboval.
  • 00:26:27 A děda měl vždycky chlast,
    a to zase potřeboval táta
  • 00:26:30 čas od času, jo, takže to měli
    spolu takhle zorganizované.
  • 00:26:35 -Nepotřebuješ nějaké koření?
    -Cože?
  • 00:26:40 Já jsem vyrůstala v rodině,
    kde se nedávaly najevo city,
  • 00:26:44 aspoň od mužů.
  • 00:26:45 Nepamatuju si, že by mi otec,
    můj otec, i bratr za celý život
  • 00:26:51 řekli, že mě mají rádi.
    Takže je to dost těžké.
  • 00:26:57 Ale snad ten otec mě měl rád,
    protože mi i děkoval za to,
  • 00:27:02 že jsem se o ně 20 let starala,
    napřed o maminku a potom o něj.
  • 00:27:07 A zdálo se mi, že to i víc pochopil
    nebo si to uvědomil.
  • 00:27:11 Myslím si, že je to nesmysl,
    aby se lidé neměli rádi.
  • 00:27:17 -Chcete 5 korun?
    -Jo.-Mám.
  • 00:27:20 -Dívej se, tady je hřbitov.
    -To je přerovský?
  • 00:27:24 No, to je přerovský,
    já myslím, že jo.
  • 00:27:26 Těch kvítek je tam hrozně moc.
  • 00:27:28 -Kde je hrozně moc kvítek?
    -Na tom hřbitově.
  • 00:27:31 A kde? To sis spletl.
  • 00:27:35 Bylo těžké hledat k němu vztah,
    protože on byl ke mně...
  • 00:27:43 Nebyl ke mně tak tvrdej třeba jako
    máma, ale nebyl ke mně láskyplný.
  • 00:27:50 Nebo... Nemiloval mě tak,
    jak bych si to přála.
  • 00:27:53 Ale až jako starší jsem pochopila,
    že on to jenom neuměl dávat najevo,
  • 00:27:58 že ten cit ke mně měl,
    že mě opravdu miloval,
  • 00:28:02 ale jenom to nedokázal
    prostě předat.
  • 00:28:10 Ale měl tě rád.
  • 00:28:12 Poslední slova, která řekl,
    tak řekl: "Co Jana?".
  • 00:28:18 Potom už nemohl mluvit,
    protože už mu krev zalévala mozek.
  • 00:28:22 Po tom úrazu, jak spadl.
  • 00:28:30 Zajímavé je, že vždycky
    když už usedám a sedím hlavně
  • 00:28:34 v tom vlaku a vidím,
    jak ten vlak jede na tu zahradu,
  • 00:28:38 tak už je mi dobře.
    Nikdy mi není smutno.
  • 00:28:41 To je záhada, že.
  • 00:28:44 Možná, že je tam
    i blízkost toho táty.
  • 00:28:47 Vlastně po něm zbylo tolik
    užitečných věcí,
  • 00:28:50 že mu člověk pořád musí děkovat.
  • 00:28:52 Ve sklepě mám 10 litrů vína,
    na zahradě mám krásné stromy,
  • 00:28:57 které pořád plodí,
    boudu, kterou nikdo nezboural.
  • 00:29:03 Mami, a ty si myslíš,
    že tady se to někde taťkovi stalo?
  • 00:29:06 Mohlo se to stát.
  • 00:29:08 On tady mohl někde -
    kolem něho nějaké nákladní auto
  • 00:29:11 a on se mohl leknout a spadnout.
  • 00:29:13 Prosím tě pojď,
    jsme na frekventované cestě.
  • 00:29:17 -A jak to, že dojel pak domů?
    -Nevím.
  • 00:29:36 To nejde otevřít.
    To nejde otevřít.
  • 00:29:43 Já jsem si měla vzít nějaký...
  • 00:29:45 Jestli to neotevřeme,
    tak můžeme jet zpátky.
  • 00:30:26 To nejde otevřít.
  • 00:30:32 -To nejde otevřít.
    -A co teda tomu je? Je to zamrzlé?
  • 00:30:36 Nevím, ono to tak dělávalo.
  • 00:30:38 Naposled mi to nešlo otevřít
    úplně násilím.
  • 00:30:40 To nejde otevřít.
  • 00:30:42 Panebože, prosím tě, pomož mi,
    nebo ta cesta byla úplně zbytečná.
  • 00:30:46 To nejde otevřít.
  • 00:30:53 Nejde.
  • 00:30:55 Přitlač ty dveře,
    zkus je trošku přitlačit.
  • 00:31:00 To nejde.
  • 00:31:03 To mi muselo dojít,
    posledně mi to nešlo ani zamykat.
  • 00:31:06 Já jsem to měla zamknout jednou,
    ne dvakrát.
  • 00:31:09 -Tak já to zkusím. Mám to zkusit?
    -Počkej chvilku.
  • 00:31:20 Ono to nejde ani vytáhnout.
    Ten klíč nejde vytáhnout.
  • 00:31:25 Tak je konec! To nejde!
    On je asi křivý.
  • 00:31:28 -A dalas tam ten správný klíč?
    -Jo, dala.
  • 00:31:30 -Už to je venku.
    -Ale je to křivé?
  • 00:31:33 Ukaž?
  • 00:31:35 Není to moc křivé.
  • 00:31:39 Už!
  • 00:31:41 Teda já ti řeknu,
    toto nestojí za to. Pánbůh zaplať.
  • 00:31:45 Tak, dáme to tam.
  • 00:31:57 Tak, můžeme se podívat,
    co je potřeba udělat.
  • 00:32:04 Podívej se na tu hrůzu.
    Podívej se na tu hrůzu!
  • 00:32:09 Já už to dělám podesáté.
    (smích)
  • 00:32:13 - SKŘEHOTÁNÍ PTÁKA -
  • 00:32:16 -Co to je za ptáka?
    -Nevím.
  • 00:32:21 Co kdybych to udělala takhle
    nějak současně, víš?
  • 00:32:24 Ten i ten.
    To by nešlo takhle nějak udělat?
  • 00:32:30 Nevím. Já nevím, jak by to
    vypadalo, jestli by sis zbytečně...
  • 00:32:34 Anebo co kdybych to udělala takhle?
  • 00:32:38 Co ty na to?
  • 00:32:39 Tady to propletu, aby ta zvěř -
    ona ta zvěř má taky sílu.
  • 00:32:43 Rozumíš, ona má hlad,
    tak ona začne s tím zápasit
  • 00:32:46 a určitě s tím něco bude dělat.
  • 00:32:50 No ale snad to pletivo nežerou, ne?
  • 00:32:53 To asi ne, ale myslím si,
    že ono není nijak zvlášť silné.
  • 00:32:57 To jako dokážou přehlodat, myslíš?
  • 00:32:59 Tak já nevím,
    když máš hlad v zimě,
  • 00:33:02 tak ten zajíc myslím taky.
  • 00:33:07 To je hrozně dlouhé.
  • 00:33:10 Jano, jedna hodina.
    Jsem zvědavá, jestli s tím pohnu.
  • 00:33:16 -Nevím, kde to skončilo.
    -Musíš se kouknout.
  • 00:33:24 Jeď nehtem.
  • 00:33:27 Tady.
  • 00:33:43 Všecko nejde, všecko neumím.
  • 00:33:47 Je tu taková zvláštní
    atmosféra, viď.
  • 00:33:50 Tak je podzim.
  • 00:33:53 Nejde to. Nejde to zamknout.
  • 00:33:59 Je to jenom jedenkrát,
    to nešlo dvakrát.
  • 00:34:06 Tak, zahrádečko, děkujeme ti,
    žes nám udělala pěkné prostředí.
  • 00:34:10 Dneska se nám moc nedařilo.
  • 00:34:13 A prosím tě, ochraňuj tě Bůh Otec
    i Syn i duch Svatý.
  • 00:34:19 Pánbůh mě má rád.
  • 00:34:20 Vždycky to nějak vyjde,
    abych neměla ouzkost,
  • 00:34:23 a to je důležité.
  • 00:34:25 Takže nemám strach,
    a to mi působí radostný život.
  • 00:34:32 - SMÍCH -
  • 00:34:36 Ty to děláš hrozně rychle.
  • 00:34:41 Mami! Já už úplně slzím.
    - SMÍCH -
  • 00:34:45 Ať mi to nevypadne, ty zuby.
  • 00:34:49 Tak počkej,
    já si musím stoupnout blíž k tobě.
  • 00:34:52 Tak, maminko, přeju ti...
    Počkej, takhle.
  • 00:34:57 Přeju ti všechno nejlepší
    k narozeninám,
  • 00:35:00 k tvým dnešním krásným
    62. narozeninám.
  • 00:35:05 Tos nemusela...
  • 00:35:09 Říkat ten věk.
  • 00:35:13 Prosím.
  • 00:35:14 Tak k tvým krásným 26. narozeninám
    hodně štěstí, zdraví, lásky.
  • 00:35:26 Děkuju, to je pěkné, to potřebuju.
  • 00:35:30 Božího požehnání a taky hodně peněz
    ti přeju, maminko.
  • 00:35:34 Jsi hodná, děkuju.
  • 00:35:36 Tak tady kytička.
  • 00:35:40 -Mám tě ráda.
    -Na, tady je dáreček, maminko.
  • 00:35:43 Děkuju.
    To bude něco voňavého jak kytička.
  • 00:35:46 A víš, že kytička
    je dokonalejší než člověk?
  • 00:35:49 -Jak to, mami?
    -Protože voní pro dobré i pro zlé.
  • 00:35:54 Pro všechny stejně, víš,
    a to člověk nedovede.
  • 00:35:57 -Bude tak vonět, jak je krásná?
    -Určitě.
  • 00:36:00 Na zdraví, mami, na tebe.
  • 00:36:02 Na štěstí, ať nám to vyjde.
    Děkuju mockrát.
  • 00:36:07 Víš, co to je dokonalost?
  • 00:36:09 Dokonalost, to...
  • 00:36:12 Janičko, to nemusí být ani učenost,
    ani nijaké úchvatné dílo,
  • 00:36:16 ale dokonalost je,
    když všechno děláš,
  • 00:36:19 i ten nejmenší úkon, s největší
    láskou. To je dokonalost.
  • 00:36:28 To nemůžu vyndat.
  • 00:36:55 Jano, už se začíná...
    Za chvilku musíme...
  • 00:36:58 Musíme v pět hodin končit.
  • 00:37:02 Dvakrát jsem to dělala
    a ty listy pálila.
  • 00:37:08 A už počtvrté to dělat nebudu.
  • 00:37:14 Kdybych ji neměla,
    co bych si počala?
  • 00:37:17 Je zde krásně.
    Úplná blaženost.
  • 00:37:22 Příroda je nádherná.
  • 00:37:24 A ten pokoj, co tady je,
    ten vzduch, to je opravdu dar.
  • 00:37:28 Pojď.
  • 00:37:30 Mami, jsi šťastná?
  • 00:37:33 Jsem šťastná.
    Pojď, já ti to dám dolů.
  • 00:37:36 -Teď nebo vždycky?
    -Ale často.
  • 00:37:39 -To znamená co?
    -Často. Pojď dolů.
  • 00:37:44 Často znamená kdy?
  • 00:37:46 Mami, ty sem lezeš za mnou.
    Pojď nahoru.
  • 00:37:49 -Ne, já ti to chci sundat dolů.
    -Pojď sem za mnou, pojď.
  • 00:37:52 Ne, nepůjdu, já se jenom podívám,
    jak jsem natřela tu střechu.
  • 00:37:56 -No, je dobrá. Neodlupuje se nic?
    -Ne, pojď, je tady nádherně.
  • 00:37:59 Já to vidím, že to je prostě...
    Tady to je úplná požehnaná příroda.
  • 00:38:04 Když vidíš ty lány polí,
    teď tu nádhernou oblohu
  • 00:38:07 a tady těch stromů.
  • 00:38:11 Pojď. Naše zahrádka
    je nejkrásnější na světě.
  • 00:38:17 Počkej, pomalu, já to tak nedovedu
    jako ty držet.
  • 00:38:20 Prosím tě...
    Ne, to asi já to...
  • 00:38:25 Ne, to já bych nezvládla,
    já musím jít ještě níž.
  • 00:38:28 Já se bojím.
    Ne, Jano, já se bojím.
  • 00:38:34 Já se musím držet.
  • 00:38:38 -Už jsi dole, mami,
    už jsi skoro dole.-Nejsem.
  • 00:38:44 Už to filmuješ?
    Nedělej, ne, nefilmuj to ještě.
  • 00:38:49 Já to jenom tak zkouším, dědo.
  • 00:38:54 A na to potřebuješ takovou štětku?
    To musí být zaštětkované nebo co?
  • 00:39:00 To je mikrofon, dědo.
  • 00:39:03 Mikrofon přece...
    V těch chlupách je mikrofon?
  • 00:39:06 No, tam je mikrofon ukrytej.
  • 00:39:09 Ty chlupy tam jsou proto,
    aby nerušilo okolní zvuky to,
  • 00:39:12 co říkáš.
  • 00:39:16 Jé!
  • 00:39:21 Protože některé chvíle
    s mými muži byly velmi těžké,
  • 00:39:25 tak jsem se učila
    ze srdce je vytlačit
  • 00:39:29 a srdce si naplnit Bohem
    a přes Pána Ježíše Krista
  • 00:39:35 je začít mít znovu ráda.
  • 00:39:39 Jé, Jano já padám!
    - SMÍCH -
  • 00:39:42 Ty se směješ, ale kdybych si
    něco zlomila, tak je po mně.
  • 00:39:46 Už tady nedělám nic,
    myslím si, že to stačí.
  • 00:39:51 Já jsem taky musela být
    pro ně hranatá,
  • 00:39:53 že se jim něco třeba nelíbilo.
  • 00:39:55 Ale my jsme si obě dvě strany
    neuměly vyjít vstříc,
  • 00:39:59 vyjít ze sebe k sobě,
    a proto to tak asi bylo.
  • 00:40:04 Poznala jsem cenu utrpení
    a potom jsem zjistila,
  • 00:40:07 že za čím se lidé honí
    a co si myslí,
  • 00:40:11 že je nejdůležitější,
    že je to dost málo pro člověka.
  • 00:40:23 Jé, ta váza tu není!
  • 00:40:25 Někdo to ukradl!
    Ta váza je pryč, Jano.
  • 00:40:30 Já jsem tady měla vázu,
    někdo ji ukradl.
  • 00:40:33 Jakou vázu, mami,
    takovou tu hnědou?
  • 00:40:35 No. Někdo ji sebral. Víš co to je?
    To byla vynikající váza.
  • 00:40:41 Někdo to sebral.
  • 00:40:46 To je hrozný, to mě nenapadlo.
    Že já jsem to nevzala domů.
  • 00:40:50 Já jsem to dala do novin
    a bylo to tady.
  • 00:40:56 Muži měli přednost,
    co já jsem je zažila, v tom,
  • 00:40:59 že oni nenaříkali.
  • 00:41:01 Nepamatuji si, že by naříkali,
    že je něco bolí.
  • 00:41:04 Oni byli tvrdí i k sobě.
  • 00:41:07 V tomhle jsem se mohla
    od nich učit, i od mého otce.
  • 00:41:11 Když třeba měl zdravotní potíže,
    on vždycky:
  • 00:41:14 "Nevšímej si toho,
    jak to přišlo, tak to odejde."
  • 00:41:17 Nikdy mě neobtěžovali bolestmi
    nebo těmito věcmi.
  • 00:41:22 -No, dědo, musíme si zazpívat,
    je Štědrý den. -Ne, ne, ne.
  • 00:41:26 A Štědrý den, to je velký svátek.
    Abys to měl jako doma.
  • 00:41:31 -Janičko, neplýtvej s tím.
    -Ale ona to chce, tak nechej ji.
  • 00:41:35 Já ti dám ochutnat ten salát.
    Trochu, jenom trochu.
  • 00:41:38 No to já si musím sednout.
  • 00:41:40 Jo, tak si sedni.
    To pro tebe bude lepší.
  • 00:41:42 Ale bylo to na balkoně,
    aby ti to neublížilo.
  • 00:41:46 -Ale to si musíte vzít domů.
    -Ne, já to brát nebudu.
  • 00:41:49 -Já to nesním.
    -To nevadí, necháš si to k večeři.
  • 00:41:52 Já si to zítra vezmu.
  • 00:41:53 Ale zítra...
    A kdo to zítra ponese všechno?
  • 00:41:56 Jez opatrně.
  • 00:41:58 Dobré? Máš tam jenom
    čerstvý šunkový salám.
  • 00:42:03 Hergot, cítím, že je to dobré,
    ale já tu chuť nemám.
  • 00:42:06 Utři se, máš pusu
    celou špinavou.
  • 00:42:08 Ty uši mně máš vzít,
    když říkáš, že jsou tak velké.
  • 00:42:12 -No, teď je zabírám, dědo.
    -Zabíráš je?
  • 00:42:14 -Zabírám, přesně.
    -Já ti je natočím.
  • 00:42:17 Tu ruku máš nateklou.
    Tuto ne, ale tuto.
  • 00:42:20 -Já jsem jim to ukazoval
    -A co řekli?
  • 00:42:22 -Tož co řekli, to odvodňují, no.
    -Dobré, jez, aspoň se trošičku...
  • 00:42:27 Je Štědrý den, tak ať máš
    trošičku výjimečný ten den.
  • 00:42:32 Proto jsme přišly.
    Ještě si musíme zazpívat.
  • 00:42:35 -Ne.-Ano. To nevadí.
    -Ale to nemusíte.
  • 00:42:39 Ale prosím tě, lidé nám odpustí,
    možná budou zpívat s námi.
  • 00:42:44 To je dobré.
  • 00:42:48 Už se těším domů.
  • 00:42:49 Ale jo, tam najdeš klid.
    Aspoň doufám.
  • 00:42:52 -Sem tam se podívám na televizi.
    -No však.
  • 00:42:55 -A ty nohy máš stejné pořád.
    -Stejné.
  • 00:42:58 -Ale ty nohy už máš tři roky.
    -To už nebude lepší.
  • 00:43:01 No když už to máš tři roky,
    no tak co?
  • 00:43:07 Já musím dát nějaký ten,
    a já už zas nemám.
  • 00:43:10 Dědo, řekni mi, máš nějaký hezký
    vánoční zážitek?
  • 00:43:13 Pamatuješ si na nějaký hezký
    vánoční zážitek?
  • 00:43:16 -Ale tož to já už nevím.
    -Vůbec na nic si nevzpomínáš, dědo?
  • 00:43:20 Kdybych si já mohl pamatovat...
    Já už jsem prožil 94 Vánoc, jé.
  • 00:43:27 -To bylo ještě ve Vídni, že?
    -No.
  • 00:43:29 A jaké tam byly Vánoce?
    Taky takové?
  • 00:43:32 -To já nevím.
    -To už nevíš?
  • 00:43:34 (zpěv) Z růže kvítek vykvet nám,
    radujme se.
  • 00:43:40 Z života čistého...
  • 00:43:42 Maminko, mám něco do výbavy?
  • 00:43:44 To je pěkné, že?
    Líbí se ti aspoň trochu?
  • 00:43:47 (zpěv) ...nám, nám, narodil se.
  • 00:43:52 Dobrý je.
  • 00:43:53 Můj bas tam bude slyšet.
  • 00:43:55 -(zpěv) Goliáš obloupen...
    -To už stačí.
  • 00:43:59 Jano, tys ze mě udělala
    nějakou čtyřicítku, ne?
  • 00:44:04 Jé, co to je?
    Jano, co to je? To je pěkný.
  • 00:44:07 To jsou ponožky do postele, mami.
  • 00:44:09 To snad není pravda.
    Jak tě to napadlo? To je krásný.
  • 00:44:13 -Jé! To je Elséve? To je na hlavu?
    -Šampon.-Tak to se zrovna...
  • 00:44:17 Jé, Pánbůh zaplať.
    Jsem šťastná.
  • 00:44:21 Děkuju ti Ježíšku,
    byl jsi ke mně velmi štědrý,
  • 00:44:25 takže mám obrovskou radost.
  • 00:44:31 Já bych byla strašně ráda,
    kdyby se táta vrátil.
  • 00:44:35 Myslím si, že bychom si pokecali
    tak jako vždycky -
  • 00:44:38 o počasí, o zahradě, třeba o tom,
    co dělám, nebo taky o škole.
  • 00:44:45 Vždycky jsem cítila,
    že on něco řekl, málo,
  • 00:44:49 něco jenom, a mlčel.
    On nejvíc mlčel.
  • 00:44:56 On byl hrozně uzavřený,
    ale já jsem dokázala poznat,
  • 00:44:59 kdy je šťastný.
  • 00:45:01 Když vlastně se jenom tak usmíval
    a nic neříkal,
  • 00:45:06 když byl na zahradě.
  • 00:45:10 On dokázal být šťastný
    tak jako potichu.
  • 00:45:14 Musím zkontrolovat
    nějaký stromeček,
  • 00:45:16 jestli náhodou nepotřebuje opravit.
  • 00:45:28 Tak, děkujeme ti, Pane,
    za všechno, že se nám to podařilo.
  • 00:45:44 -Už je to tady.
    -Já nemůžu tu kliku vyndat.
  • 00:45:50 Tak pojďme, můžeme být vděční,
    že je to dobrý,
  • 00:45:53 že se tady nic nestalo.
  • 00:45:55 Jé, tady je ten kolík,
    ten nesmíme zlikvidovat.
  • 00:45:58 To je ten vyměřený kolík.
  • 00:46:00 Představ si to,
    on je zlomený, on ho někdo zlomil.
  • 00:46:03 Dívej se, on je zlomený.
  • 00:46:06 Tak jak já to poznám,
    že to je tady ten vyměřený ten...?
  • 00:46:10 Vždyť to víš,
    odkud to je tvoje, ne?
  • 00:46:13 No vím, ale tady to...
  • 00:46:19 To je zlomené.
  • 00:46:32 Jo, je to tam!
  • 00:46:34 To tam zalezlo aspoň 5 centimetrů.
  • 00:46:39 Jdeme!
  • 00:46:43 Život každého člověka má cenu.
    A důstojnost. Až do smrti.
  • 00:46:48 I když je nemocen
    a třeba je na lůžku,
  • 00:46:50 tak ta lidská důstojnost
    tam je stále s tím člověkem.
  • 00:46:55 -Dědo, jak se těšíš domů?
    -Tož těším se hodně.
  • 00:47:00 -Bude to tam lepší, protože...
    -Budeš ve svém.
  • 00:47:03 Já kupříkladu tady tuto mísu -
    dneska jsem se vykadil.
  • 00:47:07 To je pro tebe těžké
    i že to je vysoko.
  • 00:47:10 -Je to dost vysoko.
    -To je úplně vysoko.
  • 00:47:12 -Dědo, kolik je prosím tě hodin?
    Já nemám hodinky.-Já mám.
  • 00:47:16 Jsou už tři hodiny?
    O půl čtvrté chceme jít, víš.
  • 00:47:19 Tři hodiny a pět minut.
  • 00:47:21 Dobrý. O půl čtvrté půjdeme,
    ať to stihneme.
  • 00:47:24 Takže zítra se pokusím
    na těch devět přijít.
  • 00:47:27 Zase jste tady nadělali.
  • 00:47:28 Přijde paní to utřít.
    Však říká, že oni to...
  • 00:47:32 Pomodlíme se, abychom poděkovali
    Pánubohu za všechno.
  • 00:47:35 Za to, že se ti zase utišilo
    zdraví, za to, že jsi na tom lepší,
  • 00:47:38 abychom za všechno poděkovali
    a prosili o požehnání.
  • 00:47:41 Otče náš, jenž jsi na nebesích,
    posvěť se jméno tvé,
  • 00:47:45 přijď království tvé, buď vůle tvá
    jako v nebi tak i na zemi.
  • 00:47:48 Chléb náš vezdejší dej nám dnes...
  • 00:47:52 Mám to nějak hodně vysoko, ne?
  • 00:47:54 Ty jsi hrozná, fakt.
    Já se jdu ještě namalovat a jdu.
  • 00:48:00 -Jo, je to hezky?
    -Je to dobré.
  • 00:48:02 Mám si vzít nějakou brož?
  • 00:48:09 Takže jdeme.
  • 00:48:24 13.40... No.
  • 00:48:48 Už to přijímám opravdu
    jako přirozenou událost,
  • 00:48:52 která čeká na každého.
  • 00:48:54 A myslím si, že není třeba
    mít úzkost tady z té smrti,
  • 00:48:58 protože to je ukončení
    určité etapy života.
  • 00:49:04 A když ten život prožiješ dobře,
    a zvláště v lásce k Bohu
  • 00:49:09 a k lidem a vůbec k životu,
    tak není se čeho bát.
  • 00:49:17 A teď když se ten byt bude
    prodávat, jaký z toho máš pocit?
  • 00:49:21 Jsem s tím vyrovnaná a myslím si,
    že je to tak správné řešení.
  • 00:49:26 Dobré řešení je to.
  • 00:49:28 Tady jsem měla dětství,
    že jsme tady vlastně prožili
  • 00:49:31 celá rodina kus velkého života.
  • 00:49:36 Vzpomínku mám akorát
    na to poslední období s dědou,
  • 00:49:40 a paradoxně v nemocnici.
  • 00:49:43 Mohu říct,
    že jsem tam za ním ráda chodila.
  • 00:49:46 Sice děda ke konci svého života
    se mi zdá, že trošičku jeho srdce
  • 00:49:51 se obměkčilo vůči mně
    a byl takový sdílnější,
  • 00:49:56 ale v té nemocnici potom ten vztah
    si myslím, že už byl pěkný,
  • 00:50:01 na závěr života.
  • 00:50:06 A to budu mít myslím nejsilnější
    vzpomínku celý život.
  • 00:50:13 Je mi smutno, ale mohu říct,
    že není to tak,
  • 00:50:17 že by člověk plakal už.
  • 00:50:20 Už jsem se z toho dostala
    a myslím si,
  • 00:50:23 že to patří taky k životu
    a i smutno může být pěkné.
  • 00:50:27 Ona překonala ta traumata,
    ty bolesti tím,
  • 00:50:30 že měla ten řád,
    ten si vytýčila a za ním šla,
  • 00:50:34 a tak zapomínala na to trápení.
  • 00:50:36 Jsem tam?
  • 00:50:38 Takže vlastně na jednu stranu
    tohle mě na ní štve
  • 00:50:42 a na druhou to na ní obdivuju.
  • 00:50:44 Já tě nevidím vůbec.
    Pohni se, já tě nevidím.
  • 00:50:47 Ne, nejsi.
    Ty jsi úplně na kraji. Pojď sem.
  • 00:50:49 Já tam jít nemůžu, tady je strom.
  • 00:50:54 -Jsi úplně na kraji. Nevadí to?
    -No asi jo.
  • 00:50:58 -Nakloň hlavu, tak je to pěkné.
    -Počkej...
  • 00:51:01 Ale ne...
  • 00:51:02 Prosím tě, blíž do tvojí levé ruky.
    Ještě.
  • 00:51:07 Tak! Tak jsi vidět.
  • 00:51:09 -No počkej...
    -Ale tady tě nevidím.
  • 00:51:11 Jo, dobrý.
  • 00:51:13 Tak buď. A pustilas to?
  • 00:51:17 Jenže zase nebudeš vidět ty.
  • 00:51:21 Tak to řekni s tou vůní.
  • 00:51:24 Ovoněj, jak to krásně voní.
  • 00:51:27 Voní to jako lipové.
    Lepší, jako příroda.
  • 00:51:31 Ale vždyť to nemůže
    vonět jako lipové.
  • 00:51:33 No ale je to slabounká vůně
    lipového květu.
  • 00:51:38 Voní to jak kdyby trochu medem
    a přírodou.
  • 00:51:41 Je z toho cítit slunce.
    Necítíš to? Krása!
  • 00:51:46 Ty tady určitě nejsi vidět
    v tom záběru.
  • 00:51:50 Tak pojď.
  • 00:51:52 Tady je kvítečků!
  • 00:51:56 -Uvidíš mě přes ty větve?
    -No jasně, vidím tě.
  • 00:51:59 Vydrž na mě trochu, ty s tím
    strašně máváš, s tou kamerou. Ne?
  • 00:52:04 -Jak se cítíš?
    -To obšťastňuje, no.
  • 00:52:06 -Radost, no.
    -Obšťastňuje.
  • 00:52:08 Člověk když sem přijde, tak
    okamžitě první pohled je radost.
  • 00:52:12 Ale makat bych tady asi nezvládla.
  • 00:52:14 No, tak vidíš.
    To jsem ráda, že to chápeš.
  • 00:52:17 -Kamaráda to chce. Máš nějakého?
    -Mám tebe.
  • 00:52:20 Jano, 12 hodin!
    Opravdu, už to myslím vážně.
  • 00:52:23 Dej si to na místo,
    abys měla všechno a nic nehledala.
  • 00:52:27 Zkontroluj si to
    a zvu tě na oběd.
  • 00:52:33 Tak já si dám.
  • 00:52:36 Ptáci mi zpívají.
  • 00:52:38 Jsem šťastná.
  • 00:52:40 -Máš v životě všechno?
    -Mám. Děkuju za to.
  • 00:52:43 Nic mi neschází
    a s nikým bych neměnila.
  • 00:52:46 Já bych třeba nechtěla mít chlapa,
    který by vypadal jako můj otec.
  • 00:52:51 Mně by se asi takovýhle
    chlap jako úplně nelíbil.
  • 00:52:56 Nevím, jako úplně třeba táta
    nebyl můj typ, bych řekla,
  • 00:53:01 a charakterově taky úplně asi ne.
  • 00:53:04 Když se dívám do zrcadla,
    tak si říkám,
  • 00:53:07 že mám úplně ty rysy po něm,
    některé.
  • 00:53:09 A je to takový -
    na jednu stranu je to krásný,
  • 00:53:13 protože si říkám,
    že ve mně ten táta pořád žije,
  • 00:53:16 ale na jednu stranu je to
    takový děsivý,
  • 00:53:18 protože trpěl a říkám si,
    snad to nebudu mít tak jako on.
  • 00:53:22 Půjdu asi stříhat ty višně.
  • 00:53:25 Jenomže já musím si vzít...
    Mám si vzít žebř anebo židli?
  • 00:53:29 Židli. Nebo ten žebř,
    ale on se ti bude kývat.
  • 00:53:33 To bude. A já někde spadnu.
  • 00:53:37 Mami, řekni mi,
    co ti dal ten rok a něco bez mužů?
  • 00:53:42 Tak to byl rok a půl bez manžela
    a dva měsíce bez dědy.
  • 00:53:47 To se musí rozdělit,
    protože bez manžela jsem měla
  • 00:53:51 ještě dědu,
    a to ještě byly starosti.
  • 00:53:55 Ale po 35 letech můžu si udělat
    prostě přesně to a nemusím myslet,
  • 00:54:01 že musím jít navařit,
    musím jít tamto oprat,
  • 00:54:04 kolem dědy, dědovi vyřídit,
    to udělat, to udělat.
  • 00:54:08 Prostě já si to udělám,
    když to samozřejmě nespěchá,
  • 00:54:12 tak já si to udělám, kdy chci.
    Jedu si na zahradu, kdy chci.
  • 00:54:17 Tak to je to nejcennější pro mě.
  • 00:54:20 Já jsem to 35 roků neměla.
    Chápeš to?
  • 00:54:22 To znamená,
    že už se o to nepřipravím.
  • 00:54:25 Nebo už nechci se o to připravit.
    Já to nechci!
  • 00:54:29 Tak žádný takový ať si hledám muže
    nebo něco takovýho.
  • 00:54:34 Už ne.
  • 00:54:37 Já jsem si mužů užila dost,
    ale bohužel bylo málo mužů,
  • 00:54:41 kterých prostě jsem si mohla vážit.
  • 00:54:45 Vidíš, tady jsou krásné.
    Akce, dívej.
  • 00:54:48 A co by sis přála,
    aby tě ještě potkalo?
  • 00:54:51 -No já bych chtěla vnoučátka.
    -A co ještě?
  • 00:54:54 -Ještě stěhování jedno.
    -To si přeješ?
  • 00:54:57 No tak asi jo,
    to na mě bude čekat,
  • 00:55:00 přece já nepotáhnu třípokojový byt.
  • 00:55:03 Dáš si koláč, máš hlad?
    Jsou dvě hodiny. Dáš si něco?
  • 00:55:07 -Dáme si, no.
    -Půl třetí, o půl třetí můžeme.
  • 00:55:10 Já myslím, že pojedeme v pět, ne?
    Nebo v šest?
  • 00:55:13 Mami, myslíš si,
    že jsi byla dobrá manželka?
  • 00:55:16 To by ses musela zeptat táty.
  • 00:55:18 Myslím si, že se mnou trpěl,
    ale myslím si, že jo.
  • 00:55:22 Já jsem se o to aspoň snažila.
    Dělala jsem to, jak jsem to uměla.
  • 00:55:26 Určitě jsem to nedělala vždycky
    dobře, ale myslím si, že jo,
  • 00:55:30 že mě měl táta rád
    a že byl rád doma.
  • 00:55:32 Já jsem se vždycky snažila
    mu udělat to nejpěknější místo
  • 00:55:36 na světě doma,
    ale on to nikdy neviděl.
  • 00:55:41 Nemůžeš čekat jenom,
    že to bude všechno úplně OK,
  • 00:55:45 ale nakonec suma sumárum vím,
    že jsme se oba dva měli moc rádi,
  • 00:55:50 i když jsme si to nikdy neřekli.
  • 00:55:58 Já si myslím, že ten život
    je taky o pokoře a o skromnosti
  • 00:56:02 a o tom, že ti lidé se mají rádi,
    že si toho váží,
  • 00:56:05 že mohou být spolu.
  • 00:56:07 A myslím si, jak mi jednou řekl
    otec, a tenkrát jsem mu nevěřila,
  • 00:56:12 protože jsem byla mladá
    a říkala jsem si v duchu,
  • 00:56:15 co mi to povídá.
  • 00:56:17 On mi jednou řekl,
    že život je hrozně krátký.
  • 00:56:20 A je to pravda, Jano,
    je krátký, ale je krásný.
  • 00:56:24 Opravdu je krásný.
  • 00:56:28 Skryté titulky: Alena Kardová,
    Česká televize 2010

Související