iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
6. 5. 2010
21:00 na ČT2

1 2 3 4 5

153 hlasů
58442
zhlédnutí

Zabíjení po česku

Dokument přibližuje několik případů zabíjení německých civilistů v českých městech a obcích těsně po skončení druhé světové války

57 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Zabíjení po česku

  • 00:00:26 Sedím ve vlaku jedoucím
    z Postoloprt do Žatce,
  • 00:00:29 do severočeského města chmele
    odkud bylo měsíc po válce vyhnáno
  • 00:00:33 německé, starousedlé obyvatelstvo.
  • 00:00:36 Velká část německých Žatečáků
  • 00:00:38 byla v nedalekých Postoloprtech
    pozabíjena vojáky
  • 00:00:42 československé armády
    a revolučními gardami.
  • 00:00:46 Bylo usmrceno průkazně
    763 lidí.
  • 00:00:50 Jde o největší masakr civilního
    obyvatelstva v Evropě
  • 00:00:53 v období od konce světové války
    po bosenskou Srebrenici
  • 00:00:57 v roce 1995.
  • 00:01:04 Co bylo pro vás v té době
    nejhorší?
  • 00:01:08 Z lidského hlediska smrt
    pěti dětí.
  • 00:01:11 Nejdříve jsme si mysleli, že je
    to fingovaná, předstíraná poprava,
  • 00:01:15 ale pak jsme uviděli krev.
  • 00:01:18 Podle vás tady zastřelili po válce
    kolik lidí?
  • 00:01:23 V Postoloprtech se Žatcem hodně.
    Když byli z celého okolí.
  • 00:01:28 Počítám tak 1 500 - 2 000 v této
    díře muselo být lidí.
  • 00:01:35 Než se pokusím zjistit, co se událo
    v Žatci a Postoloprtech
  • 00:01:38 v létě 1945,
  • 00:01:40 vraťme se do prvních poválečných
    dnů a týdnů v Praze,
  • 00:01:44 i jinde v zemi.
  • 00:01:51 Do kina, když jsme chodili,
    tak tatínek vždycky připomínal.
  • 00:01:55 Vzpomínal na dvě věci.
  • 00:01:56 Jak měl schovanou pistoli ve staré
    konzervě tady v křoví
  • 00:02:00 po heydrichiádě. A pak vzpomínal
    na ty hroby, na ty Němce.
  • 00:02:13 Vyváděli je na pravou stranu
    tý kladenský ulice.
  • 00:02:18 Po levé straně jsou domy.
  • 00:02:20 Na pravé straně začínalo
    veliké pole.
  • 00:02:27 Tady je kamera, na kterou to
    všechno tatínek natáčel.
  • 00:02:32 -I vás jako malou holčičku.
    -Mě jako malou.
  • 00:02:35 Nebylo za války co dělat asi,
    tak si ji koupili s maminkou
  • 00:02:40 a trávili večery tím,
    že natáčeli filmy.
  • 00:02:51 To, co natočil, to se všechno
    odehrává před vaším domem?
  • 00:02:55 Něco bylo před domem a něco dole
    na Bořivlavce v okolí kina,
  • 00:02:59 kam byli svedení ti Němci.
  • 00:03:06 Tatínek to filmoval a maminka
    tam chodila
  • 00:03:09 a na konci záběru jsem já a sedím
    tam na nějakém tanku.
  • 00:03:18 Tatínek vám vyprávěl,
    odkud byli ti lidé?
  • 00:03:19 Říkal, že to sebrali po Hanspaulce.
    Sebrali lidi německy mluvící.
  • 00:03:25 A v některých případech to ani
    Němci nebyli.
  • 00:03:28 Byla to snad švédská rodina,
    říkalo se u nás v rodině.
  • 00:03:33 Že to byli lidi,
    kteří absolutně neměli
  • 00:03:35 s touto dobou co dělat.
  • 00:03:58 To si pamatuji a byly jsme
    tam s babičkou.
  • 00:04:00 Pamatuji si moment, kdy babička
    měla bílou zástěru
  • 00:04:04 a mně otočila hlavu do té zástěry,
    abych to neviděla.
  • 00:04:09 Abych se na to nedívala.
  • 00:04:10 -Jak tam auto přejíždí ty mrtvoly?
    -Ano, v ten moment to bylo.
  • 00:04:35 Situace v Praze již v době
    povstání, ale i bezprostředně
  • 00:04:40 potom v následujících dnech
    i týdnech,
  • 00:04:43 byla z hlediska Němců
    velice dramatická.
  • 00:04:47 V bezprostřední souvislosti na to,
  • 00:04:50 co se stalo předtím,
    že během povstání v Hradci,
  • 00:04:53 na postup brutality,
  • 00:04:55 brutální postup příslušníků
    formací Waffen SS.
  • 00:05:00 Poprava na Bořislavce,
  • 00:05:03 kde i úřední materiály
  • 00:05:04 československé provenience
    zmiňují jen 42 osob.
  • 00:05:10 Tato akce, o níž dosud není jasné,
    do jaké míry na ní participovali
  • 00:05:14 sovětští vojáci a do jaké míry
    příslušníci
  • 00:05:17 těch českých dobrovolnických
    ozbrojených formací,
  • 00:05:21 nepochybně patří k těm závažnějším
    kolektivním popravám v Praze.
  • 00:05:26 Jinak na více místech v Praze
  • 00:05:30 docházelo k těmto aktům.
  • 00:05:36 Inzerovalo se v novinách
  • 00:05:38 a sháněli, kdo to filmoval
  • 00:05:41 to střílení Němců. Říkal tatínek,
    že jim to nedal.
  • 00:05:46 Taťka ani nevěděl, čí je to zájem.
  • 00:05:49 Myslím si, že o to měly zájem
    naše orgány.
  • 00:05:54 Aby bylo v zájmu,
  • 00:05:55 aby naši hrdinové, kteří po válce
    sebrali flinty
  • 00:05:58 a šli střílet civilisty.
  • 00:06:03 Proč jste nám to poskytla,
    paní Dvořáčková?
  • 00:06:07 Vysvětluje to tu dobu
    a ukazuje to
  • 00:06:09 tu nelidskost, to zacházení
    a divokost doby.
  • 00:06:14 Kdy bez soudu a nějakého
    zjišťování o koho se jedná.
  • 00:06:24 Při revolučních změnách nemůžete
  • 00:06:28 zabránit násilí a rabování
    a vraždám.
  • 00:06:48 Jak prohlašoval Beneš, musí být
    vylikvidován ten problém.
  • 00:06:52 Lidé to chápali, že to musí být
    fyzicky vylikvidováno,
  • 00:06:55 ten německý živel.
  • 00:07:00 Bude třeba nově formovat politické
    strany a zredukovati jejich počet
  • 00:07:06 proti době předválečné.
  • 00:07:08 Nově vytvářet poměr Čechů
    a Slováků.
  • 00:07:11 A vylikvidovat zejména
    nekompromisně Němce
  • 00:07:15 v zemích českých a Maďary
    na Slovensku.
  • 00:07:20 Poslání a předpoklad demokratického
    státníka,
  • 00:07:24 demokratického politika,
    aby vůbec mohl být zván,
  • 00:07:28 tak je brzdit tyto nálady.
  • 00:07:31 Říct, ano, my se s těmi Němci
    vypořádáme,
  • 00:07:34 ale soudním způsobem.
    Legální cestou, právně.
  • 00:07:40 Pojem vylikvidovat, obvykle
    je tlumočeno nepřesně v tom smyslu,
  • 00:07:45 jako by to měla být výzva
    k nějakému násilnému ujednání.
  • 00:07:52 Je potřeba si uvědomit, že to bylo
    ve smyslu vylikvidovat tu otázku,
  • 00:07:57 dospět k tomu řešení,
    které bylo evidentní.
  • 00:08:01 Vysídlení, ale dospět k ní při
    použití toho slovíčka,
  • 00:08:05 které nebylo příliš nejšťastnější
    v dané době.
  • 00:08:09 Nelze ztotožňovat tento výrok
    s nějakou výzvou k masovým represím
  • 00:08:15 a k násilnostem.
  • 00:08:16 I když to mohlo být z určitého
    pohledu
  • 00:08:19 určitých konkrétních lidí,
  • 00:08:21 jedinců nebo skupin osob
    takto vnímáno.
  • 00:08:24 Do země zbavené nacistického režimu
    se vrací z anglického exilu
  • 00:08:28 i Karel Feierabend,
  • 00:08:30 jeden z mála demokratických
    politiků,
  • 00:08:32 který zásadně nesouhlasil
  • 00:08:34 s poválečným systémem tzv.
    "lidové demokracie",
  • 00:08:37 kvůli němuž odmítl i účast
    ve vládě národní fronty.
  • 00:08:40 Vrací se na svůj zámek v Mirošově
    u Rokycan,
  • 00:08:43 který mezitím vyrabovala
    sovětská armáda.
  • 00:08:45 Ve svých pamětech píše,
  • 00:08:47 jak teprve v zimě zjistil,
  • 00:08:48 co se v létě v zámecké zahradě
    odehrávalo.
  • 00:08:51 Když se Feierabend vrátil
    z anglického exilu,
  • 00:08:54 tak tady ze zámku z okna koukal
    přímo
  • 00:08:57 -na půdu, kde byly mrtvoly?
    -Ano, aniž by o tom věděl,
  • 00:09:00 -že jsou tam.
    -Jak na to přišel?
  • 00:09:03 Zaměstnanci to tady našli,
    když se začalo uklízet po válce.
  • 00:09:07 Našli různé části vykukujících
    končetin.
  • 00:09:12 Po válce, když začali vystrkovat
    růžky zalezlí partyzáni
  • 00:09:20 a rychlopartyzáni,
  • 00:09:22 tak tady začali chytat Němce,
    kteří se chystali dostat na Západ.
  • 00:09:28 Jeden z pamětníků mně vyprávěl,
  • 00:09:31 že tady pochytali obyčejné
    vojáky,
  • 00:09:35 tak je tady nechali chodit dokola
    a kopat si vlastní hroby.
  • 00:09:40 Pak je stříleli a shazovali
    do toho a zahrabávali je tu.
  • 00:09:48 Jedním z jejich vedoucích nebo
    šéfů měl být František Foukal.
  • 00:09:56 O Foukalovi tehdy hovořilo spoustu
    lidí jako o výstředním dobrodruhovi
  • 00:10:01 Nosil kapitánskou uniformu a nikdy
    kapitánem nebyl.
  • 00:10:05 Během okupace existují svědecké
    výpovědi, že běžně chodil
  • 00:10:09 na vězeňské gestapo.
  • 00:10:10 Byl dokonce viděn, kdy měl
    na klopě připevněn
  • 00:10:14 odznak nacistické říše NSDAP.
  • 00:10:17 Tento člověk 31. prosince
  • 00:10:20 roku 1944 navazuje kontakt
    s partyzánskou skupinou
  • 00:10:24 Jana Žižky z Trocnova.
  • 00:10:29 Sotva poslední německý voják
    odchází z Mirošova,
  • 00:10:34 tak se Foukal chápe příležitosti,
  • 00:10:38 zakládá partyzánskou
    skupinu Brdy.
  • 00:10:46 V okolí Mirošova chytali mladé
    příslušníky werhmachtu.
  • 00:10:51 Kteří byli pochytáni, bylo jich
    dejme tomu 30, 35, 40,
  • 00:10:56 ti byli shromážděni a Foukal si,
    aby to zadokumentoval náležitě,
  • 00:11:01 tak si udělal fotodokumentaci,
  • 00:11:04 jak je zatýkají, jak se pohybuje.
  • 00:11:07 S puškou v ruce,
    se samopalem v ruce.
  • 00:11:10 Chce být středem pozornosti
    a to také pochopitelně prezentuje.
  • 00:11:15 Jasně dokazují všechny fotky,
  • 00:11:18 že se mladí werhmachťáci museli
    mezi sebou bít.
  • 00:11:22 Museli prostě zdravit,
    museli v pokleku se před nimi
  • 00:11:27 plazit jako před novodobými
    dozorci.
  • 00:11:30 Byli biti příslušníky stráže.
  • 00:11:35 Toho všeho se František Foukal
    zúčastňoval.
  • 00:11:39 On také pamatoval na zadní kolečka.
    Shromáždil si tam nějaké zlato,
  • 00:11:46 shromáždil si tam nějaké pistole,
  • 00:11:48 také měl asi troje kapesní hodinky,
    které ukradl Němcům.
  • 00:11:56 Asi se to nevyšetřovalo.
  • 00:11:58 Já nevím a ani otec neříkal,
    že se něco vyšetřovalo.
  • 00:12:02 Byla to divoká doba po válce
    a byli to Němci,
  • 00:12:06 tak se tím asi nikdo nezabýval.
  • 00:12:08 Na začátku roku 1949 je předvolán
    Foukal na krajské velitelství
  • 00:12:14 státní bezpečnosti do Gottwaldova
  • 00:12:17 a je s ním navázána spolupráce.
  • 00:12:20 Foukal velmi ochotně souhlasí
    a dostává krycí jméno Gorjači.
  • 00:12:25 AK - 106 a pracuje pro Státní
    bezpečnost na 200 procent.
  • 00:12:31 Podává spoustu hlášení na různé
    osoby, které jsou pak zatčeny.
  • 00:12:35 Mnozí jsou pak souzeni
    a čtyři byli popraveni.
  • 00:12:39 Asi celkem 150 lidí bylo zatčeno.
  • 00:12:41 On sám organizuje různá setkání
    mládeže.
  • 00:12:44 Chodí do škol, přednáší pro dospělé
  • 00:12:47 a prezentuje se jako velký
    partyzán.
  • 00:12:50 František Foukal umírá
    na prahu politických změn,
  • 00:12:53 na podzim roku 1989.
  • 00:12:57 Výstřední dobrodruh se sklonem
    ke zlu.
  • 00:13:04 Za Františkem Foukalem skutečně
    toho neštěstí
  • 00:13:07 se táhlo po celý jeho život hodně.
  • 00:13:17 Na konci května 1945
  • 00:13:19 začíná vyhánění statisíců českých
  • 00:13:21 Němců do válkou poničeného Německa
    a Rakouska.
  • 00:13:25 Mezi prvními jsou Vitorazané.
  • 00:13:28 Dvojjazyčné obyvatelstvo
    z hraničního území
  • 00:13:31 pod jihočeskou Třeboní.
  • 00:13:34 Přišli dopoledne asi v 11 hodin
    a vůbec nikdo neřekl, kdo je.
  • 00:13:41 Jenom křičeli na dvoře a běhali
    s takovými pistolemi
  • 00:13:46 a stříleli po slepicích,
    aby nás zastrašili.
  • 00:13:53 Okamžitě se připravte.
  • 00:13:55 Za dvě hodiny se budete muset
    shromáždit a budete vysídleni.
  • 00:14:01 Jste Němci a tak patříte do Rakous.
  • 00:14:04 Oni neřekli do Rakouska,
    do Německa.
  • 00:14:07 A koukejte se připravit.
    Víc ne, jak 30 kilo každý
  • 00:14:11 -si vezmete s sebou.
    -Ty zavazadla jste mohli někde mít?
  • 00:14:15 -Trakař jste měli nebo kočárek?
    -Na trakaři jsme je vezli,
  • 00:14:19 co jsme byli schopni si vzít.
  • 00:14:21 Kolik to bylo věcí a co to
    bylo za věci?
  • 00:14:23 To nejnutnější, co jste potřeboval,
    peřinu, nějaký oblek a něco jíst.
  • 00:14:30 Můj tatínek byl tak dezorientovaný,
  • 00:14:33 že si vzal do ruksaku na záda
    samé kartáče na boty
  • 00:14:38 a krémy na boty.
  • 00:14:39 Asi nevnímal, co tam balí.
  • 00:14:43 My jsme ani peřinu neměli s sebou.
    Byly děti a kočár.
  • 00:14:52 Matka dala ještě bochník chleba
    a ten nám na seřadišti ještě vzal
  • 00:14:59 jeden z té gardy.
  • 00:15:02 -V Revoluční gardě jsem byl.
    -Víte, jak se vám přezdívalo?
  • 00:15:08 -Ani nevím.
    -Rabovací garda.
  • 00:15:10 -Jo rabovací.
    -Je pravda, že v té Tušti
  • 00:15:13 a v okolí se hodně rabovalo?
  • 00:15:16 Je. To je pravda.
  • 00:15:24 Hlavně měli samopaly
  • 00:15:27 a střílelo se na všechny strany.
  • 00:15:30 -Hodně jste se bála o maminku?
    -Hlavně o tatínka,
  • 00:15:33 protože on nemohl chodit a měli
    jsme hrůzu,
  • 00:15:36 kdyby někde padnul, že ho na místě
    hned zastřelí.
  • 00:15:40 My ho neuneseme, abychom ho
    nesly s maminkou.
  • 00:15:44 Oni už tenkrát šli po majetcích,
    po opuštěných domech?
  • 00:15:48 Určitě, hned ten den se
    začalo rabovat.
  • 00:15:52 My jsme měli různé úkoly
    a ty jsme plnili.
  • 00:15:58 Jaké to byly úkoly?
  • 00:16:04 No, úkoly, které vyplývaly z doby.
  • 00:16:13 Třeba?
  • 00:16:22 Například...
  • 00:16:27 Ta akce v tomto regionu
  • 00:16:29 jižních Čech je možno zařadit
    mezi první masovější vysídlování
  • 00:16:33 zdejšího obyvatelstva,
    které bylo považováno za Němce.
  • 00:16:37 Hlavním činitelem tady byli muži,
    dobrovolníci příslušející
  • 00:16:41 k formaci partyzánského charakteru,
    která byla pověřena úkolem,
  • 00:16:48 v uvozovkách vyčistit prostor.
  • 00:16:56 2 000 lidí z 12 vesnic pod
    jihočeskou Třeboní,
  • 00:16:59 kteří byli mezi prvními vyháněnými
    ze svých domovů do Rakouska
  • 00:17:03 koncem května 1945,
    si říkají Vitorazané.
  • 00:17:07 Podle názvu města v Dolním
    Rakousku.
  • 00:17:10 K němuž samosprávou i státoprávně
    do roku 1920 patřili.
  • 00:17:16 Polovina Vitorazska po první
    světové válce
  • 00:17:19 byla mírovou konferencí v Paříži
    připojena k Československu
  • 00:17:23 z vojensko-strategických
    důvodů.
  • 00:17:25 Kvůli důležitému
    železničnímu uzlu.
  • 00:17:28 Německé názvy obcí
    se v Československu počeštily.
  • 00:17:32 Dokonce vznikly osady s názvem
    metropolí vítězných mocností,
  • 00:17:36 které podpořily vznik nového státu.
  • 00:17:39 Příbuzní, váš tatínek, lidé,
  • 00:17:41 jak tady přivítali připojení
    k Československu?
  • 00:17:46 Rozhodně s rozpaky,
  • 00:17:50 protože to nebyla jejich vůle.
  • 00:17:54 A bylo to vnucené tomuto
    obyvatelstvu.
  • 00:18:02 Kolem toho 20. roku, kdy to
    připadlo za Masaryka do republiky,
  • 00:18:07 tak to cítění bylo hodně rakouské.
  • 00:18:10 Celá léta jsme žili v Rakousku,
  • 00:18:14 i když se mluvilo česky.
  • 00:18:17 To byla krize, dotace do
    zemědělství.
  • 00:18:21 Ty končily v Suchdole.
  • 00:18:22 V Suchdole ještě dostávaly
  • 00:18:25 a v Tušti už nedostávaly
    žádné dotace.
  • 00:18:29 Exekutor byl u nás každou chvíli.
  • 00:18:32 Všichni sedláci takhle dopadali.
  • 00:18:35 V Rakousku by určitě neměli
    problémy aspoň s řečí.
  • 00:18:39 Neměli by tam problém
    s úřady.
  • 00:18:42 Ty s nimi zacházely jako rovný
    s rovným.
  • 00:18:46 Pochopitelně i tam byla situace
    špatná.
  • 00:18:50 Tady bylo výrazně markantně znát,
    to co je Čech a co je Vitorazan.
  • 00:18:56 V době ohrožení republiky
    v září 1938
  • 00:18:59 se Vitorazané přihlašují až na
    výjimky k německé národnosti.
  • 00:19:03 A vítají připojení k Rakousku,
  • 00:19:05 které ale už bylo půl roku součástí
    nacistického Německa.
  • 00:19:09 Každý počítal s tím,
    že jdou do Rakouska.
  • 00:19:12 A budeme zase ve Gmündě.
  • 00:19:14 Určitě nikdo nepočítal s tím,
    že se to za Hitlera takhle vyvine.
  • 00:19:19 Aspoň na těch vesnicích
    u nás na Rapšachu.
  • 00:19:21 U nás žádní lidé neuvažovali
    o politice.
  • 00:19:24 Proto se přihlášení k německé
    národnosti v roce 1938,
  • 00:19:28 jak se to potom posuzovalo
    po roce 1945?
  • 00:19:31 -To bylo pro vaši rodinu osudové?
    -Já o ničem nevím,
  • 00:19:36 že tu národnost přijali
  • 00:19:39 a tím se to pokládalo
    za neodpustitelné provinění.
  • 00:19:48 Ti lidé se přihlásili jenom
    k původní identitě.
  • 00:19:53 24. května 1945 jsou tedy
    Ferdinand Korbel a Karel Smolek,
  • 00:19:57 tehdy ještě děti, vyhnáni
    Revolučními gardami do Rakouska.
  • 00:20:01 Vy jste oba dva tady zanechali
    tatínky, jako doma.
  • 00:20:05 -Jo.
    -V Tušti. To už je zadrželi?
  • 00:20:08 To byli ve škole. To už byli tři.
    Starosta z Neudorfu
  • 00:20:18 a táta se synem, ty už tam
    v poledne zastřelili v Tušti.
  • 00:20:21 Proto ta starost byla taková.
  • 00:20:25 Protože se nevědělo,
    co se bude dít dál.
  • 00:20:28 Odešlo se ve 2 hodiny a někdy
    k večeru probíhal lidový soud.
  • 00:20:37 V této budově. Potom je vyvedli
    ze školy.
  • 00:20:45 Oni u toho soudu nebyli.
  • 00:20:47 Soudili tam lidé, kteří se zkrátka
    chtěli mstít,
  • 00:20:52 ne aby nějaké právo hledali.
  • 00:20:56 Současně byli i kati.
  • 00:20:58 -Co se jim dávalo za vinu?
    -Oni se hlásit k Němcům nemuseli.
  • 00:21:08 Ve škole probíhalo celý den
    nějaké mučení,
  • 00:21:13 protože téměř všichni lidé
    byli skoro zmasakrovaní
  • 00:21:19 a sotva došli. Byli uvázaní u lana.
  • 00:21:23 Tudy šli sem až na místo.
  • 00:21:27 Kdo padal, tak ho ostatní
    museli vléct, kdo mohl jít.
  • 00:21:32 A mezi nimi byl i váš otec?
  • 00:21:36 Otec.
  • 00:21:43 -I váš tatínek?
    -Ano.
  • 00:21:44 -A ještě někdo z příbuzenstva?
    -Z příbuzenstva, teta, strejda.
  • 00:21:50 Já tam měl taky strejdu ještě.
  • 00:21:54 V těchto místech kdysi
    zakopávali uhynutá zvířata.
  • 00:21:59 Je to takzvané "mrchoviště".
  • 00:22:01 Podle toho svědka,
    co jsem s ním mluvil,
  • 00:22:04 tak tady seděli uvázáni u lana.
    A jednotlivě je odvazovali.
  • 00:22:14 Byl tady u toho Říha a odváděli
    je k vykopané jámě.
  • 00:22:19 A Říha je střílel do hlavy.
    Ti padali do jámy.
  • 00:22:23 Kdo tam nepadl, tak ho tam skopnul.
  • 00:22:26 Bylo to přehnaný.
  • 00:22:28 Byla to přehnaná iniciativa
    a ovlivnila to tady morálka.
  • 00:22:38 Co se říká o jeho účasti
    na té vraždě v Tušti o Říhovi?
  • 00:22:43 On u toho asistoval,
    nebo co o tom víte?
  • 00:22:47 On je střílel. On stál na pokraji
    hrobu a střílel je dolů.
  • 00:22:57 Určitě je to člověk,
    který nemá žádné zábrany.
  • 00:23:02 K tomu Říhovi.
  • 00:23:05 To byl člověk pochybného
    charakteru, to je fakt.
  • 00:23:11 Házeli do hrobu ještě živé lidi.
  • 00:23:15 -Tam byla jedna žena?
    -Ano. Olga, já ji znala osobně.
  • 00:23:20 Moje sestřenice tam byla služkou
    u nich.
  • 00:23:23 Proč si vybrali zrovna Olgu?
  • 00:23:26 Byli to opravdu Němci.
    Tam se mluvilo německy.
  • 00:23:29 Ne, že by byli funkcionáři.
    Tam byla stará paní,
  • 00:23:32 její maminka a Olga.
    Byli to Němci.
  • 00:23:35 Byli to Rakušáci.
  • 00:23:38 Ti lidé konkrétně žádného
    kriminálního činu
  • 00:23:41 nebo zločinu proti lidskosti
    se nedopustili?
  • 00:23:47 Myslím, že ne.
  • 00:23:50 Tisícům Vitorazanů povolily
    československé úřady
  • 00:23:53 po půl roce se vrátit domů.
  • 00:23:55 Jako jediné skupině vyhnané
    po válce za hranice.
  • 00:23:59 Poválečné Rakousko začalo
    uvažovat o tom,
  • 00:24:01 že pokud by se tito lidé
    nemohli vrátit,
  • 00:24:04 pokusí se na mezinárodním poli
    prosadit
  • 00:24:07 připojení tohoto kousku země
  • 00:24:09 s původním obyvatelstvem
    ke svému státu.
  • 00:24:13 Když jsme se vrátili,
    tak se nám žilo ještě hůř.
  • 00:24:17 Protože jsme nedostali ani lístky,
  • 00:24:22 ani jsme nedostali žádnou podporu.
  • 00:24:26 My jsme se sice vrátili
    na hospodářství,
  • 00:24:29 ale bylo rozkradené.
  • 00:24:30 Byla snaha nás děti rozdělit.
    Že si nás vezmou do různých rodin,
  • 00:24:38 protože matka by nás dost
    vlastenecky nevychovávala.
  • 00:24:42 Matka jim dost důrazně řekla,
    že jim žádné děti nedá.
  • 00:24:50 A jestli, tak se s námi půjde
    utopit. Potom s tím dali pokoj.
  • 00:25:00 Pak vás vyhnali ještě jednou?
  • 00:25:04 Korbelovi byli se stovkami
    jiných Vitorazanů
  • 00:25:07 opět českými státními orgány
    vysídleni.
  • 00:25:11 Tentokrát z českého pohraničí
    do českého vnitrozemí.
  • 00:25:17 Ta politika hrála vždycky roli.
  • 00:25:20 Tam seděli na národním výboru zas
    takoví lidé,
  • 00:25:23 kteří nebyli ani Rapšacháni.
    Byli tam přivandrovalí.
  • 00:25:29 Já nevím, jak se to říká.
    Tak tam byli cizí lidi.
  • 00:25:33 A ti zase měli zájem na tom,
    že jsou Rapšacháni nespolehliví.
  • 00:25:40 Když se museli naši stěhovat,
    zároveň i my se museli stěhovat.
  • 00:25:47 -Po roce 1989?
    -Po revoluci jsme sem dávali kytky
  • 00:25:54 do té doby, než se udělala
    exhumace.
  • 00:25:58 Poznali jste třeba svého otce?
  • 00:26:00 To už byly zbytky ne těl,
    ale kostí.
  • 00:26:06 Když se to vybíralo, tak bylo
    jedno tělo dohromady
  • 00:26:11 do takových rakviček.
  • 00:26:17 Identifikovat se dala akorát
    slečna Vlčková,
  • 00:26:21 protože pánev měla prostřílenou.
  • 00:26:24 Podle svědků do ní střílela celá
    skupina partyzánů poslední salvou.
  • 00:26:34 Rakousko bylo jejich domovinou
  • 00:26:36 a hlavně se o to zasloužil
    starosta Gmündu,
  • 00:26:40 který nám dal hrob, aby mohli
    být důstojně pohřbeni.
  • 00:26:54 V roce 1990 jsem na Františka Říhu,
    vraha mého otce a dalších 13 lidí
  • 00:27:03 podal žalobu u okresní
    prokuratury.
  • 00:27:08 Postupem doby se mně podařilo
    získat i svědky,
  • 00:27:13 kteří tuto událost sledovali.
  • 00:27:16 Už nebránilo nic k tomu,
  • 00:27:20 aby byl vrah nějakým způsobem
    odsouzen.
  • 00:27:33 Já točím o období po válce.
    Rád bych hovořil s panem manželem.
  • 00:27:38 Manžel je po mrtvici.
  • 00:27:41 Manžela přepadla mrtvička hned,
    nebo jak se mu to stalo?
  • 00:27:45 -Jéžiš, už má asi třetí.
    -Mrtvičku.
  • 00:27:50 -Už ani nemluví?
    -Ne.
  • 00:27:54 Postupně to zamítlo krajské státní
    zastupitelství,
  • 00:27:59 že se jedná o čin již promlčený.
  • 00:28:03 Neměl pak trochu malinko
    výčitky svědomí před pár lety,
  • 00:28:06 že mohl udělat nějakou chybu?
  • 00:28:10 Já nevím, jaké to tam bylo po té
    válce, ty vztahy v tom pohraničí.
  • 00:28:21 V pohraničí to bylo asi ošklivé
    všude, to nebylo pěkné.
  • 00:28:25 -Františka Říhu jste znala osobně?
    -Jistě, ten k nám přišel,
  • 00:28:29 když už jsem byla z Rakouska doma.
  • 00:28:32 A můj muž chodil k doktorovi
    dělat šoféra.
  • 00:28:36 Tak Říha kolikrát zašel a právě
    proto mě můj muž varoval.
  • 00:28:41 Prosím tě, jen se mu vyhni
    a vůbec s ním moc nemluv.
  • 00:28:46 A jenom dělej, že jsi v pohodě
    a že se nezlobíš.
  • 00:28:52 A že ho považuješ za mého kamaráda,
    protože když mu cvakne v bedně,
  • 00:28:57 tak ti něco udělá.
    Zastřelí tě na místě.
  • 00:29:01 On byl hrozně hodný na děti.
    Strašně má rád děti.
  • 00:29:05 To je hodný člověk.
    Nikdy nikomu neublížil.
  • 00:29:11 Ani slovem, ani nikdy.
    A tak tiše umře.
  • 00:29:21 Když jsem namítal stížností
    na generální prokuraturu,
  • 00:29:25 že se jednalo o genocidu,
    tak mi dali odpověď,
  • 00:29:32 že to stejně zamítají.
  • 00:29:35 I kdyby se jednalo o genocidu,
    tak i ta je promlčena.
  • 00:29:40 I když to bylo z pohledu lidí
    krutý, tak na druhé straně
  • 00:29:50 to byla revoluční spravedlnost.
  • 00:30:00 V severočeském Žatci na náměstí
    jsem si domluvil schůzku
  • 00:30:04 s Davidem Hertlem, místním
    novinářem, který v roce 1995
  • 00:30:07 zveřejnil se svojí kolegyní
    Květou Tošnerovou
  • 00:30:10 v místním tisku jako první
    v Česku reportáž o událostech,
  • 00:30:14 odehrávajících se v regionu měsíc
    po válce.
  • 00:30:17 3. června 1945 byli vyzváni muži
    ze Žatce
  • 00:30:22 němečtí ve věku, a už se to různí,
    13, 14 a někdo říká i 15 let
  • 00:30:26 až 64 a 65 let, aby se shromáždili
    na tomhle náměstí.
  • 00:30:33 Údaje, kolik jich mohlo být
    se zase rozcházejí.
  • 00:30:36 Od 1 000 až do 6 000 mužů
    se mohlo tady na náměstí sejít.
  • 00:30:48 V 15 letech 3. června mě vzbudila
    moje sestra kolem 9. hodiny
  • 00:30:52 a řekla: "Musíš na náměstí.
    Jinak tě zastřelí."
  • 00:31:01 Mezi nimi bylo hodně lidí,
    kteří se aktivně zúčastnili
  • 00:31:05 práce v NSDAP, to určitě.
  • 00:31:08 Ale je jasné, že ty největší
    a rozhodující postavy
  • 00:31:12 německého nacionálního života,
  • 00:31:14 ty už byly dávno pryč.
  • 00:31:15 Protože lidé věděli, kam se
    události vydávají a co se bude dít.
  • 00:31:20 Byli už dlouho pryč
  • 00:31:21 a nikdo, kdo se opravdu politicky
    kompromitoval, nezůstal.
  • 00:31:26 Samozřejmě, že už samotný okamžik
    toho shromažďování Němců
  • 00:31:30 doprovázelo nesmírné množství
    brutalit a násilností.
  • 00:31:39 Byl jsem na východní straně
    náměstí.
  • 00:31:43 Viděl jsem vraždu poštovního
    zřízence Gansela.
  • 00:31:53 Byl to starý sociální demokrat.
    Přišel pozdě. Tak ho zastřelili.
  • 00:32:00 Jeden z rudé gardy ho pak
    přejel motorkou.
  • 00:32:05 Byl to šok, protože se jeho
    střeva rozprskla paprskovitě kolem.
  • 00:32:13 Motorka to tělo vyvrhla.
  • 00:32:19 Ve vyhlášce, která byla k této
    příležitosti vydána,
  • 00:32:22 tak nařizovala německým mužům,
    aby se shromáždili na náměstí.
  • 00:32:26 Je tam přesně uvedeno, že mají
    odevzdat svazek klíčů od bytů.
  • 00:32:31 Ty byty byly velmi záhy
    co odešli vykradeny.
  • 00:32:34 Co to bylo za lidi, co rabovali?
  • 00:32:37 Mohla to být směs vojáků,
    kteří sem přišli.
  • 00:32:39 Mohli to být příslušníci
    nešťastných revolučních gard,
  • 00:32:44 kteří si přijeli do přípohraničí
    zabít svého Němce.
  • 00:32:48 V tomhle domě jsem se narodila.
  • 00:32:51 Tehdy přišli dva vojáci
    se zbraněmi.
  • 00:32:54 Dali nám cedulku a museli jsme si
    s sebou vzít jídlo na tři dny
  • 00:32:58 a nějaké oblečení.
  • 00:33:04 Byli jsme v bývalých kasárnách.
    Nebyly ještě dostavěné.
  • 00:33:08 Vedoucí tábora se jmenoval Marek.
  • 00:33:12 Museli jsme se svléci,
    protože si mysleli,
  • 00:33:15 že máme pořád nějaké ukryté
    šperky.
  • 00:33:24 Bylo to hrozné.
    Bylo nás hodně.
  • 00:33:27 Nebylo tam dost místa.
    Nebyly tam okna ani dveře.
  • 00:33:32 Museli jsme spát na slámě.
    Měli jsme hlad.
  • 00:33:35 Neměli jsme co jíst.
  • 00:33:37 Jen pár dětí přežilo.
  • 00:33:39 Nebyla tam žádná hygiena,
    žádný záchod, jen obrovská latrína.
  • 00:33:45 Měli jsme svrab a vši.
  • 00:33:52 Byl to český důstojník,
    který přišel do tábora
  • 00:33:56 a vybral si nějaké holky.
  • 00:33:58 Však víte, co to znamená.
  • 00:34:00 Schovávala jsem se a nechtěla
    jsem jít s ním.
  • 00:34:03 Měla jsem strach, ale moje matka
    klečela přede mnou na kolenou
  • 00:34:07 a říkala: "Fricko, běž,
    musíš to přežít!"
  • 00:34:12 Měl pistoli v ruce.
  • 00:34:15 Co se se mnou stalo potom,
  • 00:34:17 to teď nemůžu říct.
  • 00:34:30 Bylo mně 17 a mé 18. narozeniny
    jsem měla v táboře.
  • 00:34:36 Nemohli jsme se bránit a byli
    jsme nehájená zvěř.
  • 00:34:46 Průvod tvořený dvěma kolonami
    mašíroval do Postoloprt.
  • 00:34:52 Slyšeli jsme zvěsti, že se stalo
    v Postoloprtech něco strašného.
  • 00:34:58 Město bylo prázdné.
  • 00:35:01 V tomhle bylo velitelství
  • 00:35:03 a tam postříleli lidi a pak to
    nosili do dvora do silážní jámy.
  • 00:35:12 -To jste viděl?
    -To jsem viděl.
  • 00:35:14 Kolik podle vás tady lidí zabili?
  • 00:35:17 To nevím, ale silážka byla plná.
  • 00:35:20 Mohu potvrdit, že v tom domě byly
    ubytovány složky OBZ.
  • 00:35:26 Obranného zpravodajství
    československé armády.
  • 00:35:29 Zpravodajské defenzívy.
  • 00:35:31 Tento objekt byl spjat s řadou
    násilností i s usmrcováním osob.
  • 00:35:40 -Vás si nevšímali?
    -Nás dětí, zvědavé jsme byly.
  • 00:35:46 Tak jsme tam lezly. Byla tam
    dřevěná pípa a oni si tankovali
  • 00:35:52 hrnečky a pili to.
  • 00:35:55 -Jako šňaps, jako tvrdý alkohol.
    -Asi to byl líh.
  • 00:36:00 Tam byli i lidi, co mučili?
  • 00:36:02 Tady nemučili. Zastřelili
    a odtáhli ho sem do toho statku.
  • 00:36:09 Chodil bubeník po městě a říkal,
    že se budou uklízet kasárna,
  • 00:36:13 aby se sešli lidi, jako Němci.
    Už je nepustili
  • 00:36:19 a všechny je v noci postříleli.
  • 00:36:26 A vy jste věděl, že je tatínek
    v kasárnách?
  • 00:36:30 Bylo mně 10 let a bylo ještě šero.
  • 00:36:34 Pořád jsme ještě tady pobíhali,
    že to ještě pustí.
  • 00:36:38 Už to nepustili a bylo to úmyslně
    dělaný, že to postříleli.
  • 00:36:43 Jak jste se dozvěděl, že mezi těmi
    zastřelenými byl váš otec?
  • 00:36:48 Když se do těch kasáren dostali
  • 00:36:50 a pak je nepustili a ráno už
    tady žádný nebyl,
  • 00:36:53 tak to bylo jasný.
  • 00:36:55 Chodili sem z vrat a stříleli to
    asi po 10. hodině.
  • 00:37:02 Byl jsem tady ještě v 9 hodin
    večer, protože jsem čekal,
  • 00:37:05 že otce pustí a oni nikoho
    nepustili a v noci to tady
  • 00:37:09 všechno postříleli.
  • 00:37:13 První co šli, tak nevěděli kam
    jdou, tak šli normálně.
  • 00:37:16 Ostatní už lezli, tady jak byl
    soused, ten na to číhal
  • 00:37:20 a říkal, že už lezli po čtyřech.
    Ty k té díře nemohli dostat.
  • 00:37:25 -Jako že se bránili tomu?
    -Mlátili je puškama
  • 00:37:28 a nechtěli už vůbec jít.
  • 00:37:34 Samozřejmě, že se tyto případy
    dotýkaly také smíšených rodin.
  • 00:37:38 Docházelo k mnoha nešťastným
    případům jenom proto,
  • 00:37:41 že Čech měl Němku nebo naopak,
    že Němec měl Češku za manželku.
  • 00:37:45 Tam skončil Čech národností
  • 00:37:47 a jmenoval se Němec.
    Ten kdo naháněl Němce,
  • 00:37:50 tak vzal i tohoto Němce příjmením.
  • 00:37:53 Asi to bylo hodně kruté
    v těch Postoloprtech.
  • 00:38:00 Bylo to divný, protože se můj otec
    politiky vůbec nezúčastňoval
  • 00:38:04 a byl prakticky tady v zaměstnání
  • 00:38:06 a snažil se pro rodinu
    udělat maximum.
  • 00:38:08 Přesto matka měla strach,
    protože ten člověk co bubnoval
  • 00:38:12 po té ulici, měl dokonce říct,
    že když se tam nedostaví,
  • 00:38:16 tak bude zastřelen.
  • 00:38:17 Matka byla z toho sama špatná,
    protože jsme bydleli vedle.
  • 00:38:22 A viděli jsme do kasáren a ti lidé
    byli v konírně bývalé,
  • 00:38:28 tak tam byli všichni zavřeni.
    Nikdo nevěděl nic.
  • 00:38:34 Akorát matka říkala,
    že byly slyšet
  • 00:38:36 za tou školou výstřely.
  • 00:38:39 A když se tam někdo špatně podíval,
    tak ho zastřelili.
  • 00:38:46 Otec tam vlastně zůstal.
    Už se nevrátil.
  • 00:38:52 Já si myslím, že byl výborný.
    To říkal i bratr.
  • 00:39:07 Pracovitej člověk.
  • 00:39:14 Škoda.
  • 00:39:18 Kdo nesl hlavní vinu za ty masakry
    v Postoloprtech?
  • 00:39:23 Za tohle mohou oddíly vlastně nově
    formující československé armády,
  • 00:39:29 která byla jedním z iniciátorů
    těchto v uvozovkách očistných akcí.
  • 00:39:35 To byla československá armáda,
    kdy v jednotkách byli také
  • 00:39:40 někteří příslušníci tzv.
    Svobodové armády.
  • 00:39:47 Řekli jim, že když zabijou ty
    Němce, tak potom nemohou
  • 00:39:51 žádat svoje domy nazpátek.
  • 00:39:54 Tady z psychologického hlediska
    sehrálo u lidí to,
  • 00:39:57 co prožili na východní frontě.
  • 00:39:59 To nelze oddělit od těchto
    zkušeností.
  • 00:40:02 Oni viděli ta zvěrstva, která tam
    byla nacisty páchána.
  • 00:40:05 A to nejen na území Sovětského
    svazu, ale i v části naší republiky
  • 00:40:19 Šlo o osoby, které se ocitly zcela
    naprosto v odlišném kulturním
  • 00:40:24 prostředí a nebyly obeznámeny
    s tím, jaké vazby mohou existovat
  • 00:40:30 v tom prostředí mezi Čechy a Němci,
    smíšená manželství.
  • 00:40:35 Soužití těch dvou etnik.
  • 00:40:37 Navíc byl rozkaz provést všechna
    opatření,
  • 00:40:40 která by vedla k tomu, aby počet
    Němců na území republiky
  • 00:40:44 byl maximálně redukován.
  • 00:40:46 Dovedete pochopit, že vojáci,
    kteří už měli války a střílení dost
  • 00:40:52 že by si nevyřizovali účty
    s civilními lidmi tady.
  • 00:40:58 Válka skončila a my jsme měli
    války dost.
  • 00:41:01 Pochybuji, že by se k něčemu
    takovému naši vojáci propůjčili.
  • 00:41:08 Svoboda byla, ale že by se na tom
    podíleli,
  • 00:41:14 to nemůžete určitě tvrdit.
  • 00:41:16 Já si myslím, že od nás se nikdo,
    každý ví,
  • 00:41:19 že se o tom málo vědělo.
  • 00:41:22 Co se tam stalo a co bylo hlavní
    původce, proč se to stalo.
  • 00:41:30 Obtížně se polemizuje s těmito
    postoji s lidmi,
  • 00:41:34 kteří si tu dobu pamatují.
  • 00:41:35 Fakticky na Žatecku a Podbořansku
    nebyli umísťováni bývalí
  • 00:41:39 příslušníci 1. armádního
    československého sboru
  • 00:41:43 z řad volyňských Čechů.
    To byla skupina Žatec.
  • 00:41:46 V čele stál kapitán Perný.
  • 00:41:48 Ti čekali na příděl usedlostí
    právě v tomto regionu.
  • 00:41:59 Tak jsem našel fotku,
    kde je kamarád,
  • 00:42:07 který byl v mládí zastřelený.
  • 00:42:11 Je to ten soused? Kolik mu bylo
    v době, když ho zastřelili?
  • 00:42:15 -16.
    -A vám v té době?
  • 00:42:17 -Mně bylo 9.
    -Vy jste se kamarádili?
  • 00:42:20 Bydleli jsme vedle sebe v baráku.
  • 00:42:22 On se druhým rokem učil klempířem
    v Žatci.
  • 00:42:26 Až budeš dělat ten med zase,
  • 00:42:28 tak mi koukej nechat nějaký ty
    skleničky s medem.
  • 00:42:31 Tenkrát hlásili, že se všichni
    Němci mají sejít na náměstí.
  • 00:42:38 Mají tam přijít, co tam zůstali.
  • 00:42:42 Samozřejmě, jako kluk byl zvědavý,
  • 00:42:45 tak se tam šel s druhýma klukama
    podívat.
  • 00:42:49 Maminka byla v kostele,
    táta byl v práci.
  • 00:42:53 Když z kostela vyšli, tak ti lidi
    všechny sebrali s sebou.
  • 00:42:59 Ti kluci, co byli, tak je všechny
    spakovali a odvedli to všechno
  • 00:43:05 do těch kasáren.
  • 00:43:07 Říkali, že jim mohou přinést oběd.
    Tak mu tam odnesla jídlo
  • 00:43:12 a druhý den chtěla zase.
    To už říkali, že tam nejsou,
  • 00:43:18 že už je odvezli. Tak se nějak
    provalilo, že je tady postříleli
  • 00:43:25 všechny u té školy.
  • 00:43:34 Donutili nás jít do kasáren a tam
    jsme si museli sednout na zem.
  • 00:43:40 Druhá skupina asi neslyšela
    rozkaz,
  • 00:43:42 protože když jsme vstávali,
    zastřelili je automaty.
  • 00:43:51 Byl tam jeden muž, kterého jsem
    znal. Byl to doktor Wurdinger.
  • 00:43:55 Ředitel žateckého měšťanského
    pivovaru.
  • 00:43:59 Ještě ho vidím bez košile.
  • 00:44:01 Byl ve skupině se 30 - 40 lidmi
    a jejich strážci.
  • 00:44:07 Volal jsem na něj, kam jdete?
    A on ukázal do nebe.
  • 00:44:25 Čekatelé na smrt začali řvát.
    Různí lidé ztráceli nervy.
  • 00:44:30 Začali tancovat a zastřelili
    rytce Lessiga. To ještě vím.
  • 00:44:39 Muž ležící venku vedle mě,
    stavitel Heinzl,
  • 00:44:43 měl ránu v břiše, prsou
    a ve stehně.
  • 00:44:53 Pak přišel kapitán Langer,
    otec mého kamaráda.
  • 00:44:57 Slyšel jsem, jak říká Markovi:
  • 00:45:02 "Pane veliteli, byl jsem německý
    důstojník,
  • 00:45:06 podléhám Ženevské konvenci,
    akceptujte to nebo mě zastřelte!"
  • 00:45:12 Tak ho zastřelil.
  • 00:45:21 Já, pokud jde o ty hromadné
    exekuce,
  • 00:45:24 tak tam byl nejaktivnější
    Jan Čubka
  • 00:45:28 a příslušníci bezpečnostního
    oddílu OBZ,
  • 00:45:35 kde byli někteří podkarpatští
    Rusíni nebo volyňští Češi.
  • 00:45:40 Podporučík Kolenič, Macháček
    a další.
  • 00:45:44 Tehdy byla taková situace,
    že se rozkazy předávaly ústně
  • 00:45:49 nebo způsobem, který není dneska
    na základě studia
  • 00:45:53 archivního materiálu zachycen.
  • 00:45:55 Generál Španiel měl takovou
    instruktáž k tomu úkolu,
  • 00:45:59 kde použil některé formulace,
    které bylo možno si vyložit,
  • 00:46:04 ano jako z kontextu,
  • 00:46:06 nějaký pokyn pro maximálně
    tvrdý postup.
  • 00:46:09 To území se mělo předtím vyčistit.
  • 00:46:20 Z lidského hlediska byla nejhorší
    ta smrt pěti dětí.
  • 00:46:25 Důstojník Černý se o něčem bavil
    s Markem,
  • 00:46:29 ale ten osudový nápad byl Černého.
  • 00:46:32 Nejdříve jsme si mysleli,
    že je to předstíraná,
  • 00:46:36 fingovaná poprava, pak jsme ale
    uviděli krev.
  • 00:46:41 Dva otcové těch kluků, co tam
    seděli, se na to museli koukat.
  • 00:46:47 Pohřbil jsem tam 11 lidí.
  • 00:46:50 Také těch pět chlapců.
  • 00:46:57 Ti, kdo tam zemřeli,
    byl třeba i můj řídící učitel.
  • 00:47:03 Byl včelař a za to musel zemřít.
  • 00:47:06 Byl to učitel a ředitel
    mého gymnázia.
  • 00:47:13 A také tam zemřel mezi jinými
    bratr a dva bratranci mé matky.
  • 00:47:19 V naší rodině jsem byl jediný muž,
    který to přežil.
  • 00:47:26 Peteru Klepschovi se v červenci
    1945 podařilo přemístit
  • 00:47:29 z postoloprtského tábora,
    kde šlo o život, do pracovního
  • 00:47:33 lágru v Žatci, kde byly podmínky
    k životu snesitelnější.
  • 00:47:38 Spolu se žateckou spolužačkou
    Friederikou Goetschel
  • 00:47:41 jsou pak počátkem roku 1946
  • 00:47:43 už organizovaně vysídleni spolu
    se 2 miliony krajanů do Německa.
  • 00:47:47 Při poválečné nuceném vysídlování
    z Československa
  • 00:47:51 a v jeho důsledku zahynulo
  • 00:47:53 kolem 25 000 českých Němců.
  • 00:47:56 Vy jste sem chodil do školy
    do této budovy
  • 00:47:59 a před školou byl normálně
    dva roky hromadný hrob.
  • 00:48:03 To byl a my tam hráli normálně
    fotbal.
  • 00:48:05 Vy jste hrál fotbal na hrobu
    svého otce?
  • 00:48:08 No. Hráli jsme tu fotbal.
    Bylo jich tu víc.
  • 00:48:11 Bylo tu víc kluků, kteří tady
    přišli o rodiče.
  • 00:48:14 Jeden z postoloprtských občanů
    napsal dopis
  • 00:48:18 do Kanceláře prezidenta republiky:
  • 00:48:21 "Věřím, že je na světě
    spravedlnost,
  • 00:48:23 ale moc lidí si u nás dělá
    co chce.
  • 00:48:25 Proto se obracím na Kancelář
    prezidenta republiky,
  • 00:48:29 aby dala vyšetřit špatnosti,
    co se děly v Žatci v roce 1945
  • 00:48:33 v červnu a červenci."
  • 00:48:34 Myslím si, že je zvlášť zajímavá
    pasáž...
  • 00:48:38 Je o těch Češích,
    kteří jsou zastřeleni.
  • 00:48:41 "Jsou mezi nimi i Češi a jeden
    z těch Čechů je Rozner z Lipence
  • 00:48:45 a když byli stříleni,
    tak provolávali slávu prezidentu
  • 00:48:48 Benešovi a ať žije Stalin."
  • 00:48:51 Myslím si, že je to výmluvný
    dokument,
  • 00:48:53 který dostala Kancelář prezidenta
    republiky a která se stala jedním
  • 00:48:58 z podkladů pro vyšetřování.
  • 00:49:01 Tím se zabývala potom speciální
    vyšetřovací komise
  • 00:49:05 tehdejšího československého
    parlamentu.
  • 00:49:11 Tady se každý rok vylévala řeka
    a jak to bylo málo zahrabaný
  • 00:49:15 a jak šla voda do toho lesa
    a vracela se,
  • 00:49:18 -tak už v roce 1946 lezly ven.
    -Jako mrtvoly?
  • 00:49:22 Jistě, už to bylo venku.
  • 00:49:25 Ta bažantnice byla asi největší,
    to se říká.
  • 00:49:28 Tam byl celý Žatec i s okolím.
    Tam bylo masa moře.
  • 00:49:33 Bylo několik závěrů. Ano, došlo
    k těmto přečinům.
  • 00:49:38 Bylo rozhodnuto, že oběti budou
    exhumovány.
  • 00:49:42 K exhumaci došlo v roce 1947
  • 00:49:46 a bylo exhumováno 763 mrtvol,
  • 00:49:51 které potom byly spáleny
    v okolních krematoriích.
  • 00:50:01 Oni to vyprávěli nebo se
    to vytěsnilo?
  • 00:50:03 -O tom se nemluvilo.
    -To bylo tabu.
  • 00:50:07 O tom se nemluvilo.
  • 00:50:08 -Akorát v hospodě?
    -Vůbec ne, to bylo moc choulostivé.
  • 00:50:13 Lidé o sobě věděli navzájem,
    kdo střílel a kdo ne?
  • 00:50:17 Lidé, kteří tady zůstali
    ze smíšených manželství,
  • 00:50:21 ti s těma co přišli si tady
    zabrat všechny ty baráky
  • 00:50:26 po Němcích a rvali se,
    kdo se do kterého natlačí,
  • 00:50:31 tak s těmi oni kontakt neměli,
    ti domorodci.
  • 00:50:35 Byla tady dána možnost, jestli soud
    zahájí přípravné vyhledávání
  • 00:50:39 nebo ne, ale nebylo této
    možnosti využito.
  • 00:50:42 S přihlédnutím k možnému paragrafu
    číslo 1 zákona číslo 115
  • 00:50:47 z roku 1946 sbírky.
  • 00:50:50 Označoval veškeré činy, které byť
    byly spáchány protiprávně,
  • 00:50:54 byť by byly normálně v trestním
    právu stíhány jako zločin,
  • 00:51:01 jako vraždy, tak mohly být
    považovány za součást boje
  • 00:51:05 za svobodu Československa
    a za nezávislost Československa.
  • 00:51:12 To je nepředstavitelné, že válka
    v Československu neskončila
  • 00:51:16 v květnu 1945, ale trvala až do
    28. října 1945.
  • 00:51:24 Většina těch zločinců
  • 00:51:26 se nikdy nedostala před soud
    a nikdy se nedostala do nějakých
  • 00:51:31 potížích, aby za to mohli pykat.
  • 00:51:33 Zároveň byl vydán pokyn o těchto
    věcech nemluvit z důvodu strachu,
  • 00:51:38 že by to mohlo vyvolat špatný
    obraz Československa,
  • 00:51:41 ať v rámci vnitřní politiky,
  • 00:51:45 tak i v rámci mezinárodního
    politického fóra.
  • 00:51:50 Stalo se to tabu a je pozoruhodné,
  • 00:51:52 že toto tabu fungovalo po dlouhou
    dobu a svým způsobem toto tabu
  • 00:51:59 přetrvávalo i v 90. letech.
  • 00:52:05 Nemohl jsem o tom mluvit.
  • 00:52:08 Nechtěl jsem o tom vyprávět.
  • 00:52:11 Byla to noční můra.
  • 00:52:13 Musel jsem to vytěsnit.
  • 00:52:16 Byl jsem tenkrát mladý
  • 00:52:18 a nechtěl jsem na to vzpomínat.
  • 00:52:21 S těmi vzpomínkami bych nemohl žít.
  • 00:52:25 Nakonec musím říct, že se mně ty
    vzpomínky začaly pomalu vracet
  • 00:52:31 a po převratu se dva lidé ve
    Spolkové republice
  • 00:52:35 obrátili na české soudy.
  • 00:52:42 Bylo podáno trestní oznámení
    na vraždu 5 tehdy nezletilých
  • 00:52:46 chlapců, německých občanů
    v Postoloprtech.
  • 00:52:49 Dostal to na starost kolega.
    V průběhu vyšetřování vyslýchal
  • 00:52:53 pamětníky této věci a pak se
    zejména zaměřil na studium
  • 00:52:57 archivních materiálů v archivech
    České republiky,
  • 00:53:00 vojenských a podobných.
  • 00:53:02 Po dlouhém vyšetřování dospěl
    k závěru,
  • 00:53:05 že skutečně došlo tehdy na území
    Postoloprt k vraždě pěti chlapců.
  • 00:53:11 Ovšem pachatelé, na které ukazuje
    podezření, kteří se mohli podílet
  • 00:53:15 na vraždě a dát podnět k zastřelení
    těchto osob, již zemřeli.
  • 00:53:21 A navíc se vražda promlčuje
    po 20 letech.
  • 00:53:24 Marek byl obecní policajt.
  • 00:53:26 Po velkých popravách
    v Postoloprtech působil v Žatci.
  • 00:53:31 Tam byly čtyři shromažďovací
    tábory,
  • 00:53:33 kde bylo soustředěno velké
    množství žen.
  • 00:53:38 Tam se choval opravdu dosti
    odsouzeníhodně při prohlídkách
  • 00:53:44 žen osobních a tak dále.
    To připomínají rovněž svědci.
  • 00:53:49 Tam se dopouštěl zase určitých
    kriminálních přestupků,
  • 00:53:52 podvodů, neoprávněné držení zbraně.
  • 00:53:56 Nejtvrdší byl kapitán Vojtěch
    Černý, který byl příslušník
  • 00:54:01 československé vojenské
    jednotky v Sovětském svazu.
  • 00:54:04 Věrni tam východní fronty.
  • 00:54:07 Byl to člověk neobyčejně tvrdý
  • 00:54:09 a byl to on, kdo nařídil
    tu popravu
  • 00:54:11 těch pěti mladých chlapců ve věku
    13 - 15 let přímo na dvoře
  • 00:54:15 postoloprtských kasáren.
  • 00:54:21 Pokusila jsem se to vytěsnit.
  • 00:54:23 Když myslím na Marka, ani se
    nevzpomenu, jak vypadá.
  • 00:54:30 Život šel dál.
  • 00:54:33 Přežila jsem to.
  • 00:54:35 Jen se to občas vrací.
    Jako teď, po tolika letech.
  • 00:54:43 Necítím žádnou nenávist.
  • 00:54:46 Jeden voják mně na vysvětlenou
    řekl, že ztratil celou svoji rodinu
  • 00:54:51 kvůli nacistům.
    A teď nenávidí Němce.
  • 00:55:03 Tady byl jeden z největších
    hromadných hrobů.
  • 00:55:07 Ovšem, nemůžu dneska říct,
    jestli můj otec tady byl.
  • 00:55:12 To bylo utajený a o tom se
    nesmí mluvit. Nevíme nic.
  • 00:55:23 Za vinu to někomu dáváte?
  • 00:55:25 Komu? Nemůžete nikoho vinit,
    protože ani nevím, kdo to byl.
  • 00:55:29 A ty lidi jsem v životě neviděl.
  • 00:55:31 Mladá generace,
    která v Postoloprtech teď je,
  • 00:55:34 tak prakticky neví,
    co se tady dělo.
  • 00:55:37 Ani je to nezajímá a nikdo jim
    to ve škole neříká.
  • 00:55:40 Nikde se o tom nemluví.
  • 00:55:45 Je to prakticky vzpomínka.
  • 00:55:49 Pro někoho, jako pro mě, tvrdá.
  • 00:56:46 Skryté titulky
    Miroslav Hanzlíček

Související